jméno:
heslo:

Několik slov o heraldice

Když jsme připravovali internetové stránky HTK - CZ, usoudili jsme, že by zřejmě bylo ku prospěchu uvažovaného projektu, abychom heraldické veřejnosti nabídli, kromě souboru doporučených názvů / termínů, i souvislé textové útvary, které by se zabývaly heraldickou problematikou. Nejsme samozřejmě natolik pošetilí, abychom heraldické veřejnosti předkládali jakési "úvody do heraldiky" a podobné kompilační skvosty, jak to obvykle činí ti, kteří otevřeli první heraldickou knihu ve svém životě a okamžitě nabyli přesvědčení, že právě oni jsou těmi nejpovolanějšími hlasateli heraldických nauk, přestože ještě nedosáhli ani stupně pokorného heraldického učně. Slovo POKORA je zde na správném místě.

Znaky, resp. erby (z něm. erben = děditi), vznikaly sice v dávném středověku z naprosto praktických důvodů - v nikdy nekončících válkách i drobných regionálních půtkách bylo především nutné rozeznat přítele od nepřítele, když oba byli oděni v anonymní zbroji - avšak záhy, opět z praktických důvodů, na pomyslnou historickou scénu vystupují herolti, jejichž úkolem je zkoumat a vykládat erby a erbovní znamení v nich použitá. Zde je nutno spatřovat základy heraldiky jako pozdější vědní disciplíny. Již ve vzpomenutém středověku vznikaly první heraldické kodexy, které jsou v přítomné době základní učebnice pro každého, kdo chce do heraldické vědy proniknout.
Současné tiskařské a kopírovací technologie umožňují vydávání heraldických pokladů z dob minulých, takže ten, kdo se hodlá heraldickému umění věnovat, nemusí již pracně hledat heraldické prameny v archivech.

Jak již bylo řečeno na jiném místě tohoto projektu, za zakladatele současné české heraldiky jako vědního oboru jsou právem považováni Vojtěch Král z Dobré Vody a dva středoškolští profesoři - Martin Kolář a August Sedláček. Přidáme-li k nim nejrozsáhlejší a dosud nepřekonanou českou encyklopedii - Ottův slovník naučný, základní řadu čítající 28 svazků - máme před sebou "studnici vědomostí", k níž se dopracovala a z níž "čerpá" své převratné znalosti naprostá většina současných tzv. heraldiků.

Rádi bychom proto obrátili jejich pozornost ke jménu významného ale neprávem zapomínaného českého historika, etnografa a bibliografa - Čeňka Zíbrta (*12. 10. 1864 - +14. 2. 1932). V Ottově slovníku, XVII., s. 601 - 603, je uvedena jeho obsáhlá biografie (do r. 1907, díl vyšel v r. 1908). Pro heraldiky je především důležitá jeho "Bibliografie české historie", jejíž první díl vydala v r. 1900 Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Právě v tomto dílu nalezneme rozsáhlý oddíl II. Pomocné vědy. Část V. je věnována heraldice a sfragistice, část VI. genealogii a dějinám rodů.
Začínající heraldici, i ti, kteří se považují za hlasatele heraldických nauk, zajisté užasnou nad množstvím bibliografických záznamů (1350), přehledně rozčleněných do věcných kapitol.

Obraťme však pozornost opět do českého a moravského prostředí. Druhý díl Sedláčkovy "Českomoravské heraldiky" vyšel v roce 1925, v následujícím roce August Sedláček zemřel (15. 1. 1926). V období první československé republiky bylo vydáno několik významných prací, vzpomeňme např. "O pečetech a erbech měst pražských a jiných českých" (1928) od Václava Vojtíška, od téhož autora "Naše státní znaky. Staré a nynější" (1921), "O pečetech českých knížat a králů z rodu Přemyslova" (1938) od Jiřího Čarka. V roce 1935 vyšla první "Erbovní knížka na rok 1935", kterou redigoval a hlavně kresbami skvostně ozdobil Břetislav Štorm. Poslední, za spoluredakce Bohumíra Lifky, vyšla v roce 1941. V tomtéž roce vydal svou "Heraldiku" Karel Schwarzenberg.
Poválečné období, s výjimkou necelých tří let, nebylo pro přiměřený rozvoj heraldiky a jí příbuzných oborů příznivé. Není účelem této statě mapovat a hodnotit osudy jednotlivých disciplin pomocných věd historických. Připomeňme však druhou polovinu 60. let minulého století, která znamenala do jisté míry renesanci heraldiky a genealogie (spíše však občanského rodopisu), na druhé straně však právě tato renesance přivedla zejména do heraldiky plejádu diletantů, amatérů a rádoby "heraldických výtvarníků", kteří všichni dohromady znali právě a jen toho Sedláčka a Ottův slovník.
Abychom byli spravedliví, musíme zmínit pozorovatelný rozvoj městské (později obvykle nazývané - komunální) heraldiky. Ve druhé polovině 60. let 20. století vznikl ediční projekt - vydat representativní publikaci o českých městských znacích (obdobný projekt vznikl i na Slovensku - Jozef Novák). Okresní archivy České republiky dostaly za úkol shromáždit prameny a dosavadní literaturu ke znakům a pečetím měst příslušného okresu, vypracovat souhrný elaborát a všechny materiály zaslat do Archivu hlavního města Prahy. Garantem projektu byl tehdejší ředitel AHMP PhDr. Jiří Čarek, který si ze zkušených archivářů sestavil redakční radu. Práce na publikaci se protáhly nejen do let 70. ale i do první poloviny let 80. Mezitím z materiálů, které byly v jednotlivých okresních archivech shromážděny, byly postupně vydány dílčí práce, z nichž některé svou odbornou erudicí převýšily závěrečné dílo Jiřího Čarka. Musíme zde jmenovitě uvést "Znaky severočeských měst" (1970) Vladimíra Rudy akol., "Znaky a pečetě středočeských měst" (1975) Aloise Přibyla a Karla Lišky, "Znaky a pečetě západočeských měst" (1985) Jana Pelanta, "Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček" (1979) Jaroslava Dřímala a kol, "Znaky měst Severomoravského kraje" (1980) Ladislava Baletky a Jiřího Loudy. 
Čarkova representativní publikace vyšla v nakladatelství Academia až v roce 1985 - "Městské znaky v českých zemích" a bohužel nenaplnila očekávání, která do ní byla vkládána, zejména ze dvou hledisek:
- Neuvěřitelně rozkolísaná heraldická terminologie.
- Výtvarné zpracovní některých znaků, zejména těch, v nichž se vyskytují obecné heraldické figury. Podle našeho názoru jsou některá vyobrazení znaků výtvarně nepřijatelná, přesto se toto kompendium považuje za jakýsi "vzorník" znaků českých a moravských měst.

Čarkova pokračovatele Josefa Augustina a jeho "Velkou encyklopedii měst a obcí ČR" (2001) zmiňujem zde pouze jako odstrašující příklad toho, jak se odborná a vědecky erudovaná práce zásadně dělat nemá. Jestliže se Augustin ve své "velké encyklopedii" zaštítil seznamem jmen předních českých heraldiků, z nichž někteří v době vydání jeho veledíla byli již dávno mrtvi a jeden z uvedených dokonce vůbec neexistuje, učinil tak pravěpodobně svévolně, poněvadž pověsti dbalý odborník v jakémkoliv oboru by se pod takové dílo nemohl podepsat.

Jestliže připomínáme, pro poučeného heraldika zcela zbytečně, tato základní díla české heraldické práce, činíme tak hlavně proto, abychom tzv. začínající heraldiky, či laické zájemce o tento vědní obor odradili od pokusů objevovat již dávno objevené, prostudované a odborně zpracované. Jednotvárné omílání již dávno obecně známých skutečností heraldickému bádání neprospěje, navíc autoři takových "úvodů" a "základů" sami vystavují vysvědčení o své odborné nedostatečnosti.


Zpracováno 15. 01. 2007                                                                                                                     © Pavel Palát

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting