Informace o autorech
Za Pavlem Palátem
Dne 23. ledna 2018 opustil naše řady kolega Mgr. Pavel Palát. Narodil se 2. dubna 1941 v Praze. V roce 1964 ukončil promocí studium na Pedagogickém institutu v Brandýse nad Labem. Po krátkém pedagogickém působení byl od roku 1969 zaměstnán jako archivář v Okresním archivu v Kolíně. Od poloviny roku 1975 do konce roku 1984 pracoval v Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody a v letech 1985-1990 v Pražských papírnách jako vedoucí podnikového archivu a jednotlivých spisoven. Od poloviny roku 1990 do poloviny roku 1992 byl zaměstnancem Archivní správy ministerstva vnitra České republiky, poté dva roky pracoval v pražském Památkovém ústavu a od poloviny roku 1994 byl soukromým podnikatelem v oblasti administrativních a poradenských služeb.
Heraldikou jako vědním oborem se zabýval od roku 1966. V letech 1968-1972
byl členem redakce časopisu, s později ustáleným názvem „Heraldika – bulletin
pro pomocné vědy historické“, který vycházel při Muzeu těžby a zpracování zlata
v Jílovém u Prahy. V letech 1981-1990 působil v redakci „Heraldické
ročenky“, vydávané nejprve pobočkou Heraldika České numismatické společnosti a
později Heraldickou společností v Praze. Na schůzích pobočky Heraldika ČNS proslovil
řadu přednášek, redigoval edici „Documenta heraldica", publikoval odborné
články, referáty a recenze. V roce 1983 s kolegy Jaroslavem Jáskem, Stanislavem
Hošťálkem a Pavlem R. Pokorným vydal v ostravském Klubu genealogů a heraldiků
„Bibliografii české práce heraldické 1901-1980", díl I. V rámci českých
heraldických studií musíme uvedený počin mít za zásadní.
V letech 1991-2008 byl členem externí expertní skupiny původně Heraldické
komise České národní rady, později Podvýboru pro heraldiku a vexilologii
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen PPHV) a podílel se na
tvorbě komunálních symbolů (znaků a vlajek).
V jedné z přednášek Palát konstatoval, že heraldika, stejně jako každý jiný
vědní obor, se opírá o tři pomyslné pilíře – terminologii, bibliografii a
metodologii. Pro první dvě jmenované disciplíny položil základy tím, že inicioval
vznik výše zmíněné „Bibliografie české práce heraldické“ a v rámci
činnosti tuzemských heraldických spolků a zájmových sdružení se v 80.
letech 20. století podílel na vzniku tzv. meziklubové terminologické skupiny.
Ta se zabývala českou heraldickou terminologií, její revizí a stanovením
konvenčních standardů pro řadu heroldských figur a některé figury obecné.
Stanovené konvenční termíny se používají dodnes například ve zmíněném PPHV.
Slibně se rozvíjející činnost meziklubové terminologické skupiny ukončily
listopadové události v roce 1989. V práci na české heraldické
terminologické konvenci pokračoval Palát sám. Na základě excerpcí popisů znaků
stanovených v PPHV vytvářel databázi termínů k použitým znakovým
figurám. Pozornost zaměřil také k evidování a uspořádání tzv. aktivních
termínů.
Využil nových komunikačních technologií a založil webové stránky s názvem „Heraldická terminologická konvence“ (dále jen HTK). Na nich byly prezentovány výsledky jeho práce. Ani zdaleka není možné mít českou heraldickou terminologii za uzavřenou a práci na ní za ukončenou.
Kolega Palát se netajil tím, že nebyl obdařen schopností kreslit. Díky tomu uvítal možnost spolupracovat s někým, kdo takovou schopností vládl. Tak se stalo, že jsem se na vznikání HTK podílel od samého počátku.
Při debatách o české heraldické terminologické konvenci Palát kladl značný důraz na termín „konvence“. Ten měl umožnit širokou diskusi a polemiku na terminologická témata. Velice stál o to, aby takovou diskusi v širší odborné veřejnosti vyvolal. Na odbornou debatu byl připraven. K naší lítosti se jí ze strany kolegů heraldiků nikdy nedočkal. Je možné spekulovat o tom, proč heraldickou veřejnost terminologické otázky nezaujaly.
O heraldické terminologii jsem s ním vedl celou řadu dlouhých telefonických rozhovorů, či rozhovorů při návštěvě u něj doma v Okrouhle. Naše disputace byly téměř každodenní. Disponoval výtečnou pamětí, obecným rozhledem a znalostmi. Příznačné bylo jeho zaujetí pro věc, v mnoha případech odborně precizní argumentace, stejně jako schopnost naslouchat oponentním konstatováním a dospět ke konsenzu. Debaty, které nepostrádaly momenty názorového jiskření, mnohokrát ukázaly, jak problematika české heraldické terminologie je široká a jak mnohé dosud nebylo diskutováno a řešeno. Zažívali jsme zvláštní okamžiky vnitřního uspokojení z učiněného poznání, z nacházení nových „zákoutí“ heraldiky, stejně jako z potvrzujících verifikací diskutovaných problémů.
Mgr. Pavel Palát byl pro českou heraldiku nesporným přínosem a jsme mu za mnohé vděční. Jím zanechaný odkaz budoucím generacím heraldiků si zaslouží být dále rozvíjen.
Stanislav Kasík