jméno:
heslo:

Poznámky ke znaku ČGHSP

Poznámky ke znaku České genealogické a heraldické společnosti v Praze

 

Genealogická a heraldická společnost v Praze vznikla ustavující schůzí konanou dne 4.  12. 1968. Stanovy společnosti byly potvrzeny ministerstvem vnitra 29. 12. 1968 a přijaty první ustavující valnou hromadou společnosti, konanou dne 5. 3. 1969.  Tehdejší stanovy neobsahují zmínku o znaku společnosti. Je však zřejmé, že podoba znaku vznikla v období příprav k založení GHSP, protože již první vydané číslo Listů Genealogické a heraldické společnosti v Praze, které vyšlo v květnu 1969 je obálka opatřena v záhlaví znakem společnosti. V uvedeném prvním nestránkovaném čísle „Listů“ je v článku s názvem O vzniku Společnosti velice stručná zmínka o okolnostech vzniku znaku GHSP: „Za odznak společnosti byl přijat podle návrhu Dra. V. Palivce arbor genealogica, na jehož prokreslení se podíleli Karel Liška, Ing. Václav Štěch a Dr. Z. M. Zenger“. Popis „odznaku“ ve stanovách uveden není. Můžeme konstatovat, že se shodoval s dnes užívaným znakem s výjimkou lemu (viz níže).

 

GHS v Praze zastavila nuceně svou činnost v roce 1981 (byla „rozehnána“, jak v roce 1990 napsal Jaroslav Honc). Po obnovení činnosti GHSP v roce 1990 (valná hromada dne 4. 4. 1990) bylo navázáno i na dřívější tradici používání znaku společnosti a to v nezměněné podobě. V souvislosti s obnovením činnosti v roce 1991 byl ustaven nový název společnosti na Česká genealogická a heraldická společnost v Praze. Nový název byl potvrzen stanovami schválenými na valné hromadě společnosti uskutečněné dne 22. 2. 1992. Vedle nového názvu byl zřízen i nový znak. V Hlavě IX. stanov, s názvem Symboly a zkratka, je v odst. 24 uveden jeho popis: „Symbolem Společnosti je následující znak: Stříbrný, modře lemovaný štít, v němž vyrůstá lipový strom, s volnými kořeny a čtyřmi olistěnými větvemi. Na každé straně dvě větve, horní rozvětvená. Po stranách kmene jsou černá písmena, v pořadí G, H“. Stanovami byl zaveden nový znak ČGHSP, který oproti původnímu doplnil lem štítu. V tomto případě je také stanovami poprvé určena jeho oficiální barevnost. Autorství této úpravy znaku ČGHSP se mi nepodařilo zjistit. S podivem na tiskovinách ČGHSP začal být nový znak užíván až od první čísla roku 2000.

 

V novém znění stanov České genealogické a heraldické společnosti v Praze z roku 2009 (Hlava I., § 1, odst. 4) je uvedeno: „Symbolem společnosti je znak následujícího blasonování: Stříbrný, modře lemovaný štít, v němž vyrůstá lipový strom s volnými kořeny a čtyřmi olistěnými větvemi; na každé straně jsou dvě větve, horní rozvětvená. Po stranách kmene jsou černá písmena v pořadí G a H“.

 

Na úvod lze podotknout, že heraldický popis, či popisování znaků, je zcela svébytná oborová disciplína a ta vyžaduje značné znalosti nejen teorie heraldické terminologie a samotné heraldiky, ale také jejich praktické uplatňování. Základním obecným požadavkem na dobrý popis znaku je stručnost a zároveň nezbytně nutné sdělení takové sumy informací, aby podle nich mohl být znak bezchybně konstruován. Díky terminologickým standardům (například, že lev je vždy ve skoku – není-li, musí se jeho postoj uvést v popise) je potlačována „užvaněnost“ popisů známá ze znakových privilegií ze 16. – 19. století. Ke škodě české heraldiky, právě tento způsob heraldického terminologického vyjadřování byl mnohými vnímán jako odborný, vědecký, tradiční a proto i vhodný a neměnný. Pokud bychom mohli takové popisy vzniklé „v dobré víře“ v 70. a 80. letech 20. století tolerovat, pak dnes již pro žádnou toleranci místo není. Je nezbytně nutné, aby se heraldika konečně začala pěstovat jako vědní obor a nikoliv jako „všelidová zábava“, jak je dosud patrné – například z tvorby některých nových obecních znaků. Na tomto místě je také dobré poznamenat, že nelze předpokládat, že různými stanoviteli popisu konkrétního znaku, bude  popis, co do množství použitých slov, jejich umístnění ve  větě, počtu vět a interpunkce, vždy a za každých okolností stejný – nebude, ale měl by být obsahem téměř shodný. Ale při dnešní neustálenosti české heraldické terminologie nelze tak vysokou míru shody očekávat.

 

K textu stanov, uvádějícímu popis znaku je možné přičinit několik poznamenání. Termín „blason“, převzatý na přelomu 19.  a 20. století z francouzštiny, je v Čechách sice užívaným výrazem, ale lze ho plnohodnotně nahradit českým slovem „popis“. Formulace „Symbolem společnosti je následující znak:...“ je de facto zbytnou floskulí. Chtěný text může znít jednoduše „Znakem společnosti je:...“. A to také proto, že v užité větě je pojem „symbol“ a „znak“ ve vztazích, které jsou obtížně akceptovatelné. Symbol a znak nemohou být chápany jako synonymní. V tomto konkrétním případě je symbolem obsah znaku a tím je „arbor genealogica“, teprve, je-li toto znamení-symbol vloženo do štítu, vznikne znak. Platí obecná teze, že „bez štítu není znaku“, kterou lze i parafrázovat „je-li štít, je i znak“. Pak tedy není možné mít symbol za znak, ale může platit, že znak ČGHSP je symbolem této společnosti.

 

K terminologickému sousloví „modře lemovaný štít“ lze poznamenat následující. „Lem“ je heroldská figura s jednoznačnou podobou, definicí a s charakteristickým uplatněním ve znaku (lem štítu, lem pole).  Termín „lemovaný“, který je zahrnován do kategorie tzv. aktivních termínů, nelze zcela a bez výhrad ztotožnit s „lemem“. Lemována může být například krokev – obvykle nahoře a dole; má-li krokev lem pak je „lemována“ po celém obvodě. Při rigorózním posouzení figury ve znaku ČGHSP, nelze dospět k jinému závěru, než takovému, že zde jde jednoznačně o „lem“ štítu a nikoliv o jeho „lemování“. Při volbě termínu do popisu znaku je vhodné vědomí jisté hierarchie – lem jako heroldská figura má „přednost“ před aktivním termínem „lemovaný“ a to i z pohledu jazykového – lemovaný je odvozeno od lem. Proto je v popisu znaku ČGHSP vhodné použít termín „lem“.

 

V popsání stromu je použita celá řada nedostatečných, matoucích a sporných výrazů. Spojení „lipový strom“ je vlastně pleonasmus. Pleonasmy jsou, díky svým „vnitřním rozporům“ a  významovým nejednoznačnostem, v heraldické terminologii nežádoucí. Něco jiného ovšem je terminologické spojení „lipový list“, které je korektní. Heraldická terminologie určuje stromy přímo, pokud to jejich kresebné pojetí dovoluje – říká tedy „lípa“ podle listů charakteristického a všeobecně známého tvaru (stejně tak i javor podle listů a nažek; dub podle listů a žaludů; jírovec podle listů a plodů – kaštanů, případně podle hroznů květů; buk podle bukvic, ale již nikoliv podle nejednoznačných listů; podobně jako buk i bříza a olše, které poznáme podle jehněd apod.). Pokud nelze strom druhově určit pak se obecně píše o stromu listnatém nebo jehličnatém. 

 

Jestliže jakákoliv obecná figura „vyrůstá“, pak musí vyrůstat odněkud. Ve znaku ČGHSP lípa odnikud nevyrůstá – zde by teoreticky přicházel v úvahu dolní okraj štítu, resp. vyrůstání z lemu v patě štítu. Termín „vyrůstající lípa“ je ve významovém rozporu s pokračováním popisu „s volnými kořeny“. Strom, který vyrůstá, nemůže mít zobrazeny žádné kořeny. Pokud by se kořeny dotýkaly dolního okraje štítu, lze takovou konstrukci popsat jako „s vyrůstajícími kořeny“. Proto „vyrůstající lípa s volnými kořeny“ je heraldický terminologický nesmysl. Pomyslná zkouška pravdivosti výroku o nesmyslnosti spočívá v obecné tezi, že popis znaku musí být formulován tak, aby podle něj bylo možné znak znovu konstruovat a kresebný výsledek by měl být shodný s předlohou, dle které byl popis stanoven. V tomto případě nelze konstruovat strom, který zároveň „vyrůstá“ a zároveň má „volné kořeny“. Může buď „vyrůstat“ nebo být s „volnými kořeny“, ale nikoliv současně. Je-li jakýkoliv strom s „volnými kořeny“, pak se figura pojmenuje jako „vykořeněný strom“. K tomu je vhodné poznamenat, že každá obecná figura je standardně volná (je-li jiná, např. vyrůstající, musí se to v popise uvést). Ve znaku ČGHSP je lípa jako obecná figura samozřejmě volná bez nutnosti to hlásit. Protože je volná, nemůže vyrůstat a součásti vyrůstajících figur nemohou být chápány jako volné (zde kořeny), protože jsou integrální součástí popisované figury.

 

Zřejmě se do původního popisu vloudila nežádoucí laická logika, že když kořeny nejsou „pevně“ v zemi, pak jsou „volné“. Takto si však heraldická terminologie nepočíná a ani počínat nemůže. Od ní je požadováno jednoznačné vyjadřování, nevyvolávající zmatečnou interpretaci a rozpaky při konstrukci znaku podle popisu. K tomu lze poznamenat, že interpretace popisu znaku prostřednictvím kresebné konstrukce vyžaduje nejen znalost terminologie a principů stanovování odborně korektních heraldických popisů, ale zároveň heraldiky jako takové, včetně znalosti heraldické kresby.

 

Další zvláštností popisu figury „lípa“ je informace o olistěných větvích – jaké jiné mohou být větve lípy, než olistěné, protože nebyly-li by olistěné, pak se nedá poznat, že to je lípa. Strom bez listů by mohl být také legitimní heraldickou figurou, ale nebylo by možné ho druhově pojmenovat – byl by to „strom s větvemi bez listů“.

 

Popisem stanovený počet větví je zmatečný a pro konstrukci znaku jde o nepřekonatelný problém. Jestliže je řečeno, že na každé straně jsou dvě větve a horní je rozvětvená, pak je jich ve skutečnosti pět (nebo jen tři). Je-li počet větví stanoven číslovkou čtyři s doplněním, že na každé straně jsou dvě, pak není možná existence větve „horní“ a navíc „rozvětvené“.  Heraldická terminologie po stanovení počtu figur, či prvků figury, standardně určuje jejich vzájemné vztahy, rozmístění a pozice číslovkami v závorce – zde čtyři (2, 2) větve. Tím je zaručena i „rozvětvenost“ horního páru větví, protože jim dle popisu pomyslně nezbývá nic jiného, než se „rozvětvit“.

 

V popisu není uvedena tinktura stromu. Protože kmen lípy je ve znaku ČGHSP kreslen jako hnědý a hnědá není heraldickou tinkturou, pak je nutné v popise uvést, že lípa je „v přirozené barvě“ . Tím je sděleno, že krom hnědého kmene budou i listy v přirozené barvě – tedy zelené. Při popsání „zelená lípa“  by byl strom celý zelený včetně listů, větví, kmene a kořenů.

 

Je-li užití písmen ve znaku popsáno „po stranách kmene jsou černá písmena v pořadí G a H“, byla by možná taková interpretace, že na každé straně kmene jsou „písmena v pořadí G a H“ - čili celkem čtyři písmena, G – H – G – H. Proto je vhodné pozici jednotlivých písmen precizovat.

 

Ideální popis znaku České genealogické a heraldické společnosti v Praze: 

Ve stříbrném štítě s modrým lemem vykořeněná lípa přirozené barvy se čtyřmi (2, 2) větvemi, kmen provázejí černé gotické unciály G vpravo a H vlevo.

 

V ČGHSP je nyní užívaná podoba, která odráží původní návrh Dr. Palivce z roku 1968 (1969). Štít je gotický, resp. raně gotický. Od roku 2000 byl na oficiálních tiskovinách společnosti použit i znak ve španělském štítě, nakreslený Janem Oulíkem. Nynější ČGHSP používá  znak, který byl elektronicky zpracován Arnoštem Drozdem v roce 2005. Je však patrné, že nebyl volen vhodný počítačový software, který by umožňoval použití barev, blížících se k heraldickým tinkturám. Zde například „svítivě“ zelená u lipových listů. Štít je obarven světlou šedivou, která snad má evokovat stříbro. Heraldika připouští nahrazovat stříbro bílou a zlato žlutou. Tato záměna je ve všech heraldických systémech chápána, bez nutnosti vysvětlení, jako plnohodnotná. Jedno je ekvivalentem druhého. Proto je zcela zbytečné a de facto neheraldické překračovat všeobecně respektovaný úzus a nahrazovat tinkturu stříbro šedivou barvu, která navíc nepatří mezi základní heraldické tinktury. Bylo by možné také doporučit změnit šířku obrysové linie štítu, která je nadměrně a zároveň zcela zbytně hutná.


Publikováno: Genealogické a heraldické listy. Česká genealogická a hradlická společnost v Praze. Ročník XXXII, číslo 1/2012. Praha 2012, s. 99 - 102.
Zpracováno 14. 8. 2011                                                                                                         © Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting