BČH 5-00 Teorie heraldiky
Teorie heraldiky
1185
Šimek, Bohumír:
Rukověť heraldikova.
Heraldika, IV./1971, č.3, s.21-28; č.4, s.39-54.
Heraldika, V./1972, č.1, s.25-58.
Zvl.ot.: Jílové u Prahy, Heraldická sekce při MTZZ 1971-1792, 57 s., 240 obr. v textu, ilustrovaná obálka.
Teoreticko-praktická příručka. V úvodní části podán stručný historický nástin vývoje heraldiky ve smyslu obecně přijímaných názorů na vznik a vývoj heraldiky v západní kulturní oblasti, v technické části probrána heraldika speciální se zvláštním zřetelem na heraldickou tvorbu. Ilustrace názorně doplňují teoretické výklady. PP
5.10
Heraldické tinktury
1186
Sedlák, Vladimír Jan:
O znacích záhadných.
Rodokmen, II./1947, č.3, s.67-68, pozn.4.
Heraldické tinktury, vzájemný poměr mezi barvami a kovy. Chemické proměny tinktur na dochovaných kresbách či malbách mohou být zpravidla podnětem na klasifikování znaku jako „záhadného". PP
1187
Turnwald, Kristian:
O heraldické zásadě „kov na kov".
Rodokmen, II./1974, č.2, s.59-61.
Základní heraldická pravidla o používání barev a kovů; uvedeny příklady kladení kovu na kov. PP
5.20
Tvary a druhy štítů
5.21
Erby a znaky alianční
1188
VJS [Vladimír Jan Sedlák]:
Erby českých paní.
Heraldika, XIII./1980, č.1, s.[36]-39, obr.e. na 1.s. obálky a na s.39, prameny a lit.3.
Základní poučení o aliančních erbech, varianty vyjádření aliance. Sloučení erbů manželů na jeden štít - nejstarší doklad alianční pečetě: pečeť Anežky z Obřan, provdané 1. ze Hurta z Úpy, 2. za Vítka ze Švábenic. Alianční erb doložen na dvou donačních listinách ve prospěch cisterciáckého konventu Studánky Panny Marie u Žďáru nad Sázavou z roku 1287 a 1293. Otisky provedeny ze dvou typářů. Popis pečetí, které nesou erbovní figury pp. ze Švábenic a z Kunštátu. PP
1189
VJS [Vladimír Jan Sedlák]:
Erby českých paní.
Heraldika, XIII./1980, č.2, s.80, obr.e. na 1.s. obálky.
Alianční erb Anežky z Landštejna, ovdovělé 1. z Kuenringu, 2. že Žlebů. Popis její pečetě se třemi štítky z roku 1356, která je přivěšena na pergamenové listině ve věci prodeje hradu Žleby císaři Karlu IV. Šest svědeckých pečetí: Odolena z Drachkova, Jana z Lipoltic, Tomáše a Buška z Vícemilic, Modliboha z Heřmanic, Dětřicha ze Semic. Listina uložena ve Státním ústředním archivu Praha, inv.čís.569. SH
1190
VJS [Vladimír Jan Sedlák]:
Erby českých paní.
Heraldika, XIII./1980, č.3, s.[120], obr.e. na 1.s. obálky.
Alianční erb Hermíny, vdovy po Dobcovi z Oblanova. Popis její pečetě z roku 1387. Zmínka o alianci Bernarta staršího z Hodějovic [spr. Hodějova] a Johanky z Čestic.; jejich erb se nachází na klenbě hřbitovního kostela sv. Jiljí v Milevsku, datován k roku 1573. SH
1191
VJS [Vladimír Jan Sedlák]:
Erby českých paní.
Heraldika, XIII./1980, č.4, s.172, obr.e. na 1.s. obálky, pozn.4.
Popis aliančních erbů, které se nacházejí na pečetích: Anežky z Walsee, vdovy po Joštu z Rožmberka, r.1380; Anny z Hazmburka, vdovy po Janu z Mülheimu, r.1391; Elišky z Dubé, vdovy po Václavu z Koldic, r.1417. PP
1192
Birnbaumová, Alžběta:
Portréty Branišovských.
Rodokmen, II./1947, č.3, s.84-86.
Alianční erb Markvarta z Branišova a Žofie Sedlecké, dříve Vojslavové. rozené z Hozlau, v kostele [Navštívení Panny Marie] ve Vojnicích. Slohová nevýraznost kostela, obrazy Branišovských, předkové rodu. Vojslav z Usilova a jeho erb. SH
1193
[Hanáček, Jiří]:
Brněnské náhrobky a portály.
Ročenka, 1979, s.[6-7], obr.e.1.
Alianční erb Kouniců - z Ústí - Dietrichsteinů. Stručný přehled působení řádu dominikánů v Brně. Obnova klášterního kostela sv. Michala Lvem Vilémem hrabětem z Kounic ve 2. polovině 17. století. Popis erbu z kostelního portálu - aliance Lva Viléma hraběte z Kounic a jeho 2. manželky Eleonory z Dietrichsteinu. PP
1194
Chromý, Mojmír - VJS [Vladimír Jan Sedlák]:
[Alianční erb na bývalé piaristické koleji v Benešově u Prahy.]
Heraldika, XIII./1980, č.2, s.[63]-[71], obr.e.5.
Určení aliančního erbu zakladatele koleje Františka Karla Přehořovského z Kvasejovic a jeho manželky Juliány Dorothey Jörgerové z Tolletu. Redakční poznámka o rodu z Kvasejovic, popis a vývoj erbu Přehořovských podle povašování jednotlivých členů. Manželky Františka Karla Přehořovského z Kvasejovic - 1. Anna Františka Lamboy-Dessener, 2. Juliána Dorothea z Tolletu, 3. Anna Františka Pálffy z Erdödu - jejich rody a erby. SH
5.30
Štít a jeho obsah
1195
J. M. [Josef Milde]:
Dělení štítu v novém heraldickém názvosloví.
HD, 1944, č.12, s.1, obr.1.
Z připravovaného heraldického názvosloví jsou otištěny a filologicky zdůvodněny termíny pro dělení štítu. Připojená obrazová tabule ukazuje používání navrhovaných termínů v praxi. PP
1196
Palivec, Viktor:
Heraldica curiosa.
GHL, 1978, 6.ř., únor, s.20-25, obr.e.4, pozn.10.
Použitím neobvyklých obrazových motivů jako erbovních figur vznikly heraldické kuriozity., které se staly předmětem zájmu různých badatelů, naposledy H. G. Ströhla, z jehož poznatků tento článek především čerpá. Popisy erbovních znamení některých domácích i evropských rodů: Dodge (Anglie) resp. Phelps-Dodge (USA); z Frankenaugenu (Kuronsko); Thomas Goder (Tyroly); František Leopold hrabě Putterer (Štýrsko); Igelström (Rusko); Igloff (Bavorsko); Bagolina (Verona); Czoron, Gutthay (Uhry); Hensbroek, Abbenbroek (nizozemská města); domácí: Arpín z Dorndorfu, Gotšlár z Kunvaldu, Bunek z Pelhřimova, Vojtěch z Budkova, Zachař z Truskovic, Kurto z Morenbachu, Setěch z Truskovic, Glich či Gleich z Miltic, Žatecký z Vejkrštorfu, Markvart z Kojkovic, Rucký z Ruče, Pohorský, Němčerovský, Burian Svítkovský ze Škudel, Švejnoch z Borova, Wolfgang Ofnár z Radotic, Bolech z Kunemile, z Onšova, ze Zdislavic, z Tožice, Grejnár a Benedyk z Veveří a Mysletína, Matyáš z Veveří, Lorenc Oberndorf z Oberndorfu. PP
5.31
Heroltské figury
Poříčí
1197
Buben, Milan:
Vladykové erbu poříčí - Divišové Čistečtí ze Šerlinku.
ES, 1969, č.2, s.31-36, obr.1, lit.12.
Rozbor tradice o starém původu rodiny, popis erbu z roku 1649, rodová genealogie do nové doby. Mylné genealogické souvislosti opravil Z. Bičík, Hlasatel, 1969, č.2-3-4. PRP
5.33
Obecné figury
5.33.01
Nadpřirozené
5.33.01.02
Obludy a nestvůry
1198
Palivec, Viktor:
Monstra v heraldice.
GHL, 1975, 3.ř., seš.7, s.19-24, obr.5, lit.9.
Výklad pojmu „monstrum" z hlediska středověké křesťanské terminologie a z hlediska terminologie heraldické. Podrobnější výklady o konkrétních monstrózních výtvorech ve jmenovitě uvedených starověkých kulturách. Přejímání některých tvarů stylisticky i schématicky provedených do výtvarného fondu evropské heraldiky, konkrétní příklady uvedeny. PP
Mořská panna
1199
Buben, Milan:
Heraldická kuriosita.
HR, 1975, s.68-70, obr.1, pozn. a lit.
Humanistický básník, Šimon Lomnický z Budče obdržel od císaře Rudolfa II. pozoruhodný erb - z přilbové koruny rostoucí mořskou pannu, jejíž tělo prochází korunou a přilbou a končí stočeným ocasem v horní polovině štítu. Popis erbu otištěn dle původního textu. Autor se zamýšlí nad způsobem heraldického popisu. PP
5.33.02
Přirozené
5.33.02.02.
Zvířata a části zvířecího těla
Kohout
1200
Liška, Karel - Borek, Zdeněk:
Znamení kohouta v městské heraldice.
GHL, 1978, 6.ř., květen, s.98-100, obr.e. v Zásobníku znaků, č.41-46, s.123-128.
Stručně uvedeno několik příkladů o symbolickém významu kohouta. Městské znaky - Příchovice, Františkovy Lázně, Proseč u Skutče, Bánov, Česká Třebová. Znak obce Staré Ždánice. Stručné údaje o lokalitách, popisy znaků. Článek sestaven s použitím běžné ale neuvedené literatury, kresby podprůměrné. PP
1201
Slováček, Zdeněk:
Kohout v české heraldice.
ZGHSP, 1980, č.3, s.58-77, obr.e. v Zásobníku znaků, č.200-221, s.66-77, prameny [spr. má být lit.] 6.
Výskyt kohouta nebo jeho částí jako erbovní figury v rodové domácí heraldice s použitím údajů běžných heraldických kompendií. PRP
1202
Vykouk, Jaroslav:
O galském kohoutu.
Heraldika, XIII./1980, č.3, s.[121]-122, obr.1.
Pozdní původ kohouta jako symbolu Galů - období francouzské buržoasní revoluce. Staré galské a francouzské symboly. Jediný doklad kohouta jako francouzského symbolu na mincích z počátku 17. století. Mince z Holandska a z Rakous se symbolem francouzského kohouta před revolucí. Kohout symbolem francouzské národní gardy v době revoluce. SH
Lev
1203
VJS [Vladimír Jan Sedlák]:
Neznámý znak Přemysla Otakara II.
(Výtah z článku Felixe Hauptmanna v časopise „Der Deutsche Herold", roč. 1934, s.32-34, k sedmistému výročí panovníkova skonu na Moravském poli.)
Heraldika, XI./1978, č.3, s.81-85, obr.e.1, obr.1.
V anglickém armoriálu z doby kol roku 1280, dochovaném ve dvou pozdějších kopiích, je kromě erbů anglických, francouzských, německých vyobrazen erb českého krále Přemysla Otakara II. v odlišných tinkturách - ve stříbrném štítě černý lev zlatě korunovaný se zlatým křížkem na pleci. Autor vysvětluje tuto odlišnost účastí českého krále na dvou křížových výpravách proti pohanským Prusům společně s řádem Německých rytířů a přizpůsobením českého královského erbu řádovým barvám. Upozornění na možné souvislosti se znakem města Ústí nad Labem. PP
1204
Štěch, Václav:
Heraldická tvorba v průběhu staletí.
Heraldika, IX./1976, č.3-4, s.23, obr.2a, 2b; s.27, obr.45.
Lev kreslený ve stylu rané a vrcholné gotiky; lev na praporu pražských strojníků z roku 1868 od J. Mánesa, originál v Muzeu hlavního města Prahy. PP
1205
Doležal, Václav:
Český lev na poštovní známce.
HZ, II./1975, č.3, s.67-78; t. jako zvl. ot.
Lev jako erbovní znamení přemyslovských panovníků a později Českého státu. Lev ve znaku na poštovních známkách nebo jako námětový motiv. Soupis československých známek s vyobrazením lva. PP
1206
Milde, Josef:
Lev v české heraldice.
HD, 1943, č.1, s.3.
Zpráva o připravované studii, kterou hodlá napsat dr. F. Beneš, na jehož adresu mají být zasílány veškeré informace, týkající se tohoto tématu. PP
1207
Donek, Edmund:
Poznámky k legendám, tradicím a pověstem erbovním na Litoměřicku.
EK, 1941, s.76-78.
Tzv. levínský kocour, vyobr. na svorníku kostela Pozdvižení sv. Kříže v Levíně u Úštěku, je ve skutečnosti lvice - erbovní znamení Markvarticů. Stručná rekapitulace dosavadního literárního zpracování. PP
Levínský kocour
(v. záznam 1207)
Orel, orlice
1208
Turnwald, Kristian:
O moravské orlici.
Rodokmen, II./1947, č.1, s.21-24, pozn.4.
Vzácnost šachování obecných figur. Výskat moravské orlice od počátku 13. století na mincích, první znázornění šachování na pečetích z konce 13, století. Obdoba šachování v sousedních zemích. Vznik znaku markraběte moravského. Šachované orlice v evropských rodech. Hypotéza o udělení moravské orlice papežem Innocencem III. Moravský a český klenot. SH
1209
Orlice.
EK, 1935, s.47-50, obr.1.
Stručný přehled jednotlivých větví rodu Kolowratů se základními údaji o jejich erbech. PRP
1210
Štěch, Václav:
Heraldická tvorba v průběhu staletí.
Heraldika, IX./1976, č.3-4, s.23, obr.1a, 1b.
Orlice kreslená ve stylu rané a vrcholné gotiky. PP
Parohy, rohy
1211
Kuba, Karel Jan:
Rohy nebo parohy u spárkaté zvěře.
Heraldika, VII./1974, č.3-4, s.44-46, obr.e.2.
Pokus o terminologické vymezení pojmů v myslivecké zoologii a jejich aplikace pro terminologii heraldickou. Terminologická nejednotnost u Krále, Koláře a Sedláčka. Požadavek přesného naturalistického popisu a kresby, návrh termínů. PP
1212
Čech, Zdirad J. K.:
Ještě k parohům.
Heraldika, VIII./1975, č.2, s.64-67, obr.3, pozn.3, popisy k ilustracím na s.67.
Oprávněné kritické výhrady k předchozímu článku. Konkrétně vytknuty z hlediska myslivecké zoologie uvedené nesmysly a jednoznačně zavržen Kubou navrhovaný termín „dvojparoží". PP
5.33.02.03
Rostliny a jejich části
Bodlák
1213
Buben, Milan:
Bodlák v české heraldice.
Z anglického originálu volně přeložil a upravil PhDr. Milan Buben.
HR, 1977, s.97-99, obr.1, pozn.3.
Neobvyklá heraldická figura ve znaku novoštítného rodu Klatovských z Tulešnice, nobilitovaného císařem Rudolfem II. dne 3.8.1580. Stručná genealogie několika členů rodu, který zanikl během 30-leté války. PP
Lilie
1214
Sedlák, Vladimír Jan:
O původu erbu města Litomyšle.
Heraldika, XIII./1980, č.4, s.134-138, obr.e.1.
Po rekapitulaci názorů V. Vojtíška na vznik městských znaků sleduje autor nejstarší doklad městské pečetě, pečetě opata i konventu premonstrátského kláštera a přes absenci heraldických motivů odvozuje vznik městského znaku z domnělého znaku kláštera. PRP
Růže
1215
Navrátil, František:
Růže.
EK, 1935, s.21-27, obr.1, pozn.10.
Rodové tradice zachované archivářem Václavem Březanem a jejich konfrontace především se sfragistickým materiálem Rožmberků. PRP
5.33.02.04
Umělé předměty
Baňka
1216
Palivec, Viktor:
Pušťadla a baňka v erbu.
Heraldika, VII./1974, č.3-4, s.|41]-43, obr.1.
Popis a užití nástrojů v praxi a jejich vyobrazení ve znaku pražských ranhojičů a lazebníků z roku 1615. JJ
Berla
1217
Ostrowski, Josaphat:
Jak má být kreslena berla.
EK, 1937, s.67-68.
Dle autorova názoru byla opatská berla do poloviny 13. století otočena závitem dovnitř, poté obráceně. Mitra na pečetích opatů byla zobrazována až od poloviny 13. století. PP
Hůl Aeskulapova
1218
Palivec, Viktor:
Aeskulapův atribut.
Medikoheraldická studie.
GHL, 1971, č.11, s.9-15, obr.5, pozn.18.
Stručný přehled antických bohů zabývajících se léčením chorob. Asklépios - Aeskulap, historie, mýtus, kult. Had - starověká a středověká symbolika, výklad; hůl. žezlo - sceptrum. Vývoj zobrazování symbolu, užití heraldických tinktur. PP
Kypřice
1219
Kočandrle, Josef:
Oškrt nebo kypřice?
Příspěvek k heraldických termínům původem z mlynářství.
Heraldika, IX./1976, č.1-2, s.45-47, obr.e.5, lit.6.
Nesrovnalosti při přenosu mlynářské terminologie pro označování obecných heraldických figur. Různé význam oškrtu a kypřice v mlynářství a shodné významy v heraldické terminologii. JJ
1220
Z ohlasů na články ve dvojčísle Heraldiky 1-2/1976.
Heraldika, X./1977, č.4, s.158.
K čl. J. Kočandrle „Oškrt nebo kypřice?" Upozornění na téměř neznámou knihu Matěje Dobromíra Štembery „Žebrák, velký rakovnický zvon a kostelíček sv. Jiljí u Rakovníka. Rýmovaná pověst", Rakovník 1861, kde je vyobrazen náhrobník zemřelého mlynáře se znamením mlýnského kola, do něhož je zasazena kypřice mlynářská. PP
Mitra
(v. záznam 1217)
Oškrt
(v. záznam 1219)
Palcát
1221
Garov [Adolf F. J. Karlovský]:
Palcát a válečná palice v heraldice.
HČ, I./1948, č.1, s.2-3, obr.1, pozn.1.
Vymezení rozdílu mezi oběma zbraněmi. Palcát - ruční zbraň k prorážení pancíře, podobná čakanu. Upozornění na vzájemnou zaměnitelnost. SH
Pušťadla
(v. záznam 1216)
Trubka
1222
Liška, Karel - Jareš, Jiří:
Trubka v městské heraldice.
ZGHSP, 1980, 7.ř., č.1, s.10-14, obr.e. v Zásobníku znaků, č.112-116, lit.3.
Trubku ve znaku má v česko-moravsko-slezskému regionu pouze pět měst. Stručné historické údaje, získání znaku, popis. PP
1223
Marek, Petr:
Trubka v heraldice.
ZGHSP, 1980, 7.ř., č.1, s.3-10, obr.e. v Zásobníku znaků, č.87-111, lit.6.
Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů, v jejichž erbech se vyskytuje znamení trubky. Seznam byl sestaven podle pravopisně chybně citované základní české heraldické literatury, vyobrazení i popisy mají slabou úroveň. PP
Válečná palice
1224
Garov [Adolf F. J. Karlovský]:
Palcát a válečná palice v heraldice.
HČ, I./1948, č.1, s.2-3, obr.1, pozn.1.
Vymezení rozdílu mezi oběma zbraněmi. Válečná palice - kulovité těleso s ostrými hranami v podobě žezla s koulí. Od ní odvozen později tvar maršálské hole. Upozornění na záměnu obou názvů z neznalosti. SH
5.33.02.05
Nebeská tělesa
Hvězda
1225
Schwarzenberg, Karel:
Pěticípá hvězda v moderní heraldice.
HČ, I./1948, č.1, s.4-7.
Vývoj hvězdy jako znakové, faleristické a vexilologické figury ve světě v 18. - 20. století, zejména v USA, SSSR, Francii a na Balkáně. Vztah k starším heraldickým vzorům. Ve zkratce zmíněn vývoj v Čechách. SH
1226
Hertl, Jan:
Hvězda pánů ze Šternberka.
EK, 1941, s.123-128, pozn.3.
Nejstarší výskyt erbovního znamení hvězdy ve znaku šternberském a její odraz ve znacích měst Divišova, Šternberka, Uhlířských Janovic, Počátek, České Skalice a Horažďovic. PRP
5.40
Přilba a pokrývky
Klenoty
1227
Sedlák, Vladimír Jan:
O klenotu českého znaku.
Rodokmen, I./1946, č.1, s.2-4, pozn.19; č.2, s.44-47, pozn.24.
Zvl.ot.: Litomyšl, n.vl. 1947, 8 s, obr.e. na obálce, pozn.44.
Názor na vznik a funkci heraldiky. Vývoj českého znaku - orlice a lev. Zdvojení ocasu u českého lva. Písemné a jiné prameny k českému znaku. Vznik klenotu za krále Přemysla Otakara II., polepšení za krále Václava II. Opožděné užívání klenotů v Čechách vůbec. Rozbor klenotu českého znaku a jeho srovnání s klenoty předních českých rodů. Pozdější dvojí klenot českého znaku. SH
5.50
Honosné kusy
5.51
Strážci a štítonoši.
1228
Schwarzenberg, Karel:
Strážci českého znaku.
EK, 1939, s.9-14, obr.3, pozn.1.
Úloha štítonošů ve vývoji heraldiky. Po shledání dokladů pro štítonoše u českého znaku nedochází autor k jednoznačnému závěru; lze za ně v jistém smyslu považovat pouze stříbrné lvy. PRP
1229
Šebánek, Jindřich:
Strážci moravského znaku.
EK, 1941, s.9-30, obr.5, pozn.29.
Rekapitulace a porovnání názorů ze starší literatury. Vznik štítonošů moravského znaku doložen k počátku 15. století, další vývoj. Na základě znakového privilegia císaře Fridricha III. z roku 1462 udržel se na stavovské pečeti anděl jako štítonoš až do konce 18. století. Již od konce 16. století se objevuje v této funkci i český lev, který nakonec převládl. Samostatná pozornost věnována stavovské pečeti. PRP
5.53
Pokřiky, hesla, devisy
1230
Hesla.
EK, 1935, s.19-20, 27.
Hesla Jana Lucemburského, Schwarzenbergů, Kolowratů, kapituly vyšehradské, Lobkowiczů a Kryštofa Janovského z Janovic. V druhé řadě dvě hesla Prahy a devisy arcibiskupů Lohela a Kordače. PRP
1231
Z boží milosti.
GHL, 1975, 3.ř., seš.9, s.39.
Stručná informace o užívání latinského „Dei gratia", původ, nejstarší doklad na koruně bavorských knížat v roce 592. PP
5.55
Řádové dekorace
1231
Michal, Zdeněk V.:
Problematika tzv. připojených dekorací.
Heraldika, 1968, č.1a, s.4.
Připojenými dekoracemi jednotlivých řádů jsou myšleny např. kříže a medaile, udělované nižším společenským vrstvám za určité zásluhy. Tato vyznamenání nemají být přidávána ke znaku, jak je tomu např. u znaků francouzských nebo belgických řádů. PP
Zlaté rouno
1232
Wierer, Alfred C.:
Potence.
HR, 1976, s.43-81, obr.52, lit.10.
Potence - velký zlatý náhrdelník krále heroldů řádu Zlatého rouna nošený při slavnostních příležitostech. Autor zevrubně pojednal o druhé řádové Potenci vzniklé po roce 1517 a popsal erby 52 řádových rytířů, jimiž je tento klenot ozdoben. PP
(podrobně v. záznam 1118)
1233
Semrád, Otto:
Potence.
HR, 1977, s.100-102.
Obsáhlá připomínka a oprava některých chybně kreslených či popsaných erbů nebo uvedených osob. Autor se opírá vesměs o znalost zahraničních materiálů, zde běžně nedostupných; z toho důvodu jsou jeho doplňky důležité. PP
5.56
Odznaky úřadu
Berla
1234
Ostrowski, Josaphat:
Jak má být kreslena berla.
EK, 1937, s.67-68.
Dle autorova názoru byla opatská berla do poloviny 13. století otočena závitem dovnitř, poté obráceně. Mitra na pečetích opatů byla zobrazována až od poloviny 13. století. PP
Klobouk
1235
Klobouky.
EK, 1938, s.52-54
Odznaky kněžského úřadu. Třapce a šňůry jako označení hierarchie důstojnosti. Výběr a kresba církevních klobouků pro znaky jednotlivých hodnostářů. PP
1236
Klobouk na náhrobku děkana Urbánka.
EK, 1937, s.68-69.
Použití klobouku nad symboly kněžství na náhrobníku telčského děkana Antonína Urbánka († 30.8.1816). PRP
5.60
Výklad znaků
5.61
Znaková symbolika
1237
Předmluva.
EK, 1935, s.9-10.
Apotheosa mystického řádu starobylých věcí. Za přední mezi nimi je považován znak jako znamení cti vládnoucí světu. [B. Štorm]. PRP
1238
Poznámky 1935.
EK 1935, s.51.
Zamyšlení nepodepsaného autora [Štorm] nad mystickým posláním heraldiky tvořící řád. světa. PRP
1239
Holejšovský, Vlastimil:
Čistý štít.
GHL, 1977, 4.ř., seš.6, s.197.
Symbolický význam čistého štítu v protikladu k erbu sníženému, angl. abatement, který hlásal, že jeho nositel se dopustil nečestného skutku [pouze teorie, v excerpované literatuře nebyl zatím takový případ doložen - pozn. red.]. Zcela jiného charakteru jsou erby levobočků-bastardů, které ovšem se snížením erbu nemají nic společného. PP
1240
Holinka, Rudolf:
O formulích erbovních listin z kanceláře císaře Karla IV.
EK, 1939, s.12-23, obr.e.3.
V souvislosti s rozborem diplomatických formulí je proveden popis a symbolický výklad erbu, který císař Karel IV. udělil svému jmenovitě zde neuvedenému rádci. Současně je upozorněno na stylistickou a gramatickou vyspělost heraldické mluvy. PP
1241
Holinka, Rudolf:
Barokní heraldická symbolika.
EK, 1941, s.57-61.
Heraldické motivy v teologických kázáních a výkladech. PP
1242
O znaku a pečeti města České Třebové.
ZGHSÚ, 1977, č.4, s.40.
Dvojí výklad původu znamení kohouta s lidskou hlavou v městském znaku: Pověst o ztrátě pečetidla a jeho nalezení kohoutem; znamení kohouta evokuje pohanský původ někdejší osady. Symbolický výklad. Převzato volně dle knihy V. Z. Hackenschmieda „Na besedě". PP
1243
Palivec, Viktor:
Medikoheraldické symboly.
GHL, 1972, č.17, s.11-13, lit.6.
Klasifikace symbolů do tří skupin: 1. lékařství jako obor lidské činnosti, 2. předměty a pomocné prostředky praktické činnosti lékaře, 3. symboly etického a charitativního poslání. Uvedeny příklady z Německa, Ruska, Anglie. PP
1244
Pechar, Vladimír:
K symbolice starověkého Egypta.
Heraldika, VI./1973, č.4, s.62-70, obr.29.
Velmi stručná rekapitulace egyptských výtvarných prostředků se zřetelem na symboliku a její vliv na evropský heraldický výtvarný fond. Ukázky vybraných motivů a symbolů - koruny, kříže, okřídlené slunce ad. JJ
1245
Řehák, J.:
Heraldika evropská a východní.
HD, 1945, č.21, s.2.
Vliv symbolů východních kultur na evropskou heraldiku, vývojová linie Sumer - Persie - Byzanc - západní Evropa. Hypotéza o vlivu byzantského lva, resp. lva sumerského Gilgameše, na znak Přemyslovců a Českého státu. SH
1246
Skutil, Jan:
Víno v české slovesnosti.
HGR, 1978, s.76-83.
Vliv vinařské symboliky na heraldiku a slovesnost. Kult vína v české literatuře. JJ
1247
Vykouk, Jaroslav:
O galském kohoutu.
Heraldika, XIII./1980, č.3, s.[121]-122, obr.1.
Pozdní původ kohouta jako symbolu Galů - období francouzské buržoasní revoluce. Staré galské a francouzské symboly. Jediný doklad kohouta jako francouzského symbolu na mincích z počátku 17. století. Mince z Holandska a z Rakous se symbolem francouzského kohouta před revolucí. Kohout symbolem francouzské národní gardy v době revoluce. SH
5.64
Erbovní pověsti
1248
Holinka, Rudolf:
Znak v Dalimilově kronice.
EK, 1936, s.27-33.
Rozborem heraldických prvků a motivů dochází autor k závěru, že erbovní pověsti nejsou zde produktem sběratelství, ale zákonitě vyplývají z živého rytířského ducha doby. PRP
1249
Ryneš, Václav:
Česká erbovní pověst podle Dalimila.
EK, 1939, s.81-83.
Rekapitulace vývoje českého znaku dle podání v kronice tzv. Dalimila s citací všech pasáží věci se týkající. PRP
1250
Ryneš, Václav
Erbovní pověst českých řezníků.
EK, 1939, s.94.
Podle „Soběslavského práva" z poloviny 15. století mají čeští řezníci na korouhvi červené bílého lva bez koruny, s jedním ohonem, na opačné straně korouhve pak mříž nad branou, do níž sekyrami buší dva ozbrojenci. Znamení prý dostali od krále Jana Lucemburského odměnou za vojenskou pomoc. PP
1251
Suchánek, Jiří:
Pověst téměř heraldická.
HR, 1980, s.97.
Pověst o Bruncvíkovi a jeho lvu, kterého posléze užíval jako erbovního znamení, může mít historické jádro. Autor ji spojuje s osobou německého císaře Oty IV. Brunšvického, který užíval stříbrného lva v modrém poli a své spojence odměňoval udělováním variant svého erbu. Poněvadž český král Přemysl Otakar I. byl dočasným spojencem císaře Oty IV. a získal od něho potvrzení královského titulu v roce 1203, bylo by možné hledat původ přemyslovského erbu právě v těchto historických souvislostech.. Přímých dokladů pro tuto domněnku není. PP
1252
Pokorný Pavel R.:
Nad barokním titulním listem.
HR, 1976, s.87-90, obr.1, pozn.11.
Titulní list knihy „Officium B. Mariae Virginis In usum Mnast. S. Georgii Pragae" z roku 1654 má pozoruhodnou hagiografickou a heraldickou výzdobu, která ukazuje na starší literární tradice. Autor upozorňuje na dvě skutečnosti: použití erbovního znamení kotle u členů přemyslovské dynastie, což se dle cit. kronik váže k událostem souvisejících s vraždou knížete Václava a vztahem českých knížat k německému císaři; použití provazu jako atributu umučení sv. Ludmily místo později udávaného závoje. Autor titulního listu, augsburský rytec Wolfgang Kilián, byl patrně dobře seznámen se starými domácími tradicemi oživovanými v barokním umění. PP
1253
Štorm, Břetislav:
Korouhev opatství břevnovského.
EK, 1939, s.42-45, obr.2.
Břevnovská erbovní pověst základem znamení na korouhvi i znaku. PP
1254
O znaku a pečeti města České Třebové.
ZGHSÚ, 1977, č.4, s.40.
Dvojí výklad původu znamení kohouta s lidskou hlavou v městském znaku: Pověst o ztrátě pečetidla a jeho nalezení kohoutem; znamení kohouta evokuje pohanský původ někdejší osady. Symbolický výklad. Převzato volně dle knihy V. Z. Hackenschmieda „Na besedě". PP
1255
Pověst o vzniku znaku Jablonného nad Orlicí.
Z knihy Dominika Filipa „Krátká kronika města Jablonného nad Orlicí", str. 108-109.
ZGHSÚ, 1978, č.5, s.55.
Podoba současného městského znaku, nejstarší doklad na pečeti z roku 1358. Erbovní pověst podkladem pro vznik městského znaku. PP
1256
Donek, Edmund:
Poznámky k legendám, tradicím a pověstem erbovním na Litoměřicku.
EK, 1941, s.69-72.
Kritický rozbor mylných ústních i literárních interpretací některých heraldických památek, přímá souvislost mezi nesprávným výkladem a vznikem místní pověsti, důsledky pro další badatelskou práci. Upozornění na základní literaturu k českým erbovním pověstem. PRP