Index - E -
z Eckhoffenu v. Egerbergu a Seeku
Eckstein
1674
Kolowrat, Zdeněk:
Náhrobky a epitafy v pražských kostelích.
Chrám sv. Tomáše v Praze III.
ČRSČ, III./1931, č.2-3, s.78, obr.e. na tab.4, č.34.
Andreas Eckstein. Přepis německého textu, 1613. PP
z Egerberku a Seeku, Eger
1675
Potomci domněle vymřelých starých známých rodů v Čechách usedlých.
Herald, I./1901, č.1, s.3-4.
Egerové z Eckhoffenu, také z Egerberku a Seeku. Původně slezský panský rod. Po roce 1621 zůstává v Čechách zchudlá větev. Janu Bedřichovi potvrzeno šlechtictví dne 22.11.1738; Janu Jiřímu rytíři Egerovi potvrzen stav rytířský a přídomek „ze Seeku" dne 4.9.1754; Janu Bedřichovi rytíři Egerovi potvrzen rytířský stav bez přídomku dne 5.5.1759; Bedřich obdržel inkolát pro země České koruny 7.9.1786. Popis erbu. JJ
1676
[Erb rodu z Egrberka.]
Heraldika, XIII./1980, č.4, s.174, obr.e. na s.[176].
Popis erbu. PP
(Erb obkreslil - plagoval - a vlastním jménem signoval Josef Strnad dle vyobrazení v Ottově slovníku naučném, VIII., s.404.)
z Eggenbergu
1677
Eggenbergové. (Nakreslil Jiří Hanáček.)
Heraldika, VI./1973, č.1, s.3, obr.e.1.
Vyobrazen erb bez popisu a bez souvislosti k textu. PP
von Ehrenfeld, Graff
1678
Svátek, Josef:
Erby z dvorské kanceláře frýdlantského vévodství.
HR, 1977, s.69, pozn.3.
Jan Graff starší von Ehrenfeld, komorní sekretář. Nobilitován císařským palatinem Albrechtem z Valdštejna, datum neuvedeno. Popis erbu dle vl. návrhu. PP
z Ehrensteinu
1679
Jaký znak byl udělen Klementovi z Ehrensteinu?
Hlasatel, 1969, č.1, s.12. PP
von Eichendorff
1680
Erby slavných osobností.
Heraldika, X./1977, č.3, s.118-119, obr.e. na s.119.
Josef svobodný pán von Eichendorff (1788-1857), původně ze slezské katolické rodiny. Literární dílo. Popis erbu. (Ottův slovník naučný, VIII., s.452, udává datum narození 1786 v Lubovicích.) PP
z Eisenachu, Lev
1681
Holejšovský, Antonín V.:
Žila Vestonie v Jílovém?
Heraldika, VIII./1975, č.2, obr.e. na s.38.
Jan Lev z Eisenachu, manžel Alžběty Johanny Vestonie. PP
von Eisenstein und zu Lhota
1682
Adler, Jiří:
Nobilitovaní skláři Eisnerové.
GHL, 1971, č.15, s.25-27, obr.e.1, prameny 12.
Dolnorakouský rodu povýšený do šlechtického stavu v roce 1666, potvrzení českého šlechtictví v roce 1713, rytířský stav v roce 1792. Zásluhy o rozvoj sklářství v Čechách. JJ
z Elkouše, Lorecký
1683
Znaky a osobnosti.
Heraldika, XI./1978, č.3, s.96, obr.e. na s.100.
Lorecký z Elkouše. Popis erbu. PP
z Elsaufu, Schollius
1684
Palivec, Viktor:
Erbovní lékaři českých velmožů.
ZGHSP, 1979, 7.ř., č.3-4, s.33.
Ondřej Schollius z Elsaufu, připomínán jako lékař Kateřiny z Ludanic. PP
1685 - neobsazeno
von Elsheim, t. Ellshaim, Elshaimb aj.
1686
Štafl, Ivan K. J.:
K erbům rodin královéhradeckých.
GHL, 1972, díl II., č.18, s.5, pozn.č.10.
Palatin Johann Carl von Elsheim. Nobilitován císařem Ferdinandem III., mezi léty 1629-1647 polepšen erb, udělen palatinát aj. výsady. Popis erbu dle dochované pečeti, tinktury neznámé. Otázka příbuznosti se salcburským měšťanským rodem Elsheimů, který byl nobilitován císařem Zikmundem v roce 1437 - popis erbu, polepšení v letech 1604, 1616, 1645 - není ze zde uvedené literatury prokazatelná ani pravděpodobná. Králův a Schimonův údaj se vztahuje k salcburským Elsheimům. PP
z Elsnic, Elsnic
1687
Elznic, Václav:
Tycho de Brahe a Elsnicové z Elsnic v Čechách.
GHL, 1969, č.1, s.[5-6], obr.1.
Autor, badatel o dějinách vlastního rodu, objasnil na základě studia archivních materiálů vztah svého předka Václava Kundrata Elsnice z Elsnic, křivoklátského lesmistra, k potomkům astronoma Tychona Brahe. PP
1688
Elznic, Václav:
Nejstarší prameny původu Elsniců z Elsnic.
GHL, 1971, č.15-, s.17-24, obr.e.2, obr, nejstarší listiny na s.22, pozn.23.
Česká větev rodu od roku 1471. Nejasnosti v určení národnosti rodu. Podrobný popis erbu. Vývoj osídlení Olešnice (Ölsnitz) od roku 1200. Elsnicové v saských listinách ze 14. století, citace a rozbor dosud neznámé listiny z roku 1368. Doklady o vztahu rodu k Horní Lužici. JJ
1689
Elznic, Václav:
Nejstarší prameny k dějinám rodu Elsniců z Elsnic (závěr).
GHL, 3.ř., seš.6, s.16-18, pozn.2.
Doplnění a opravy údajů z předchozího článku.Lokalizace původu rodu - Plavensko, Saské Krušnohoří. Nejstarší zprávy o lokalitách v Míšeňsku z konce 12. století, o osobách z počátku 13. století. Citace záznamů z let 1476 a 1492, nově zjištěné údaje o osobách, majetku apod. PP
1690
Elznic, Václav:
Poslední Elsnicové z Elsnic větve jaroměřské.
ZGHSP, 1979, č.1-2 (GHL, 1979, 7.ř., leden), s.3-21, gen.tab. na s.21, prameny 34.
Po Bílé hoře opouštějí Elsnicové Unhošť. V Jaroměři v letech 1670-1706, údaje genealogické, hospodářské a společenské. Pečeť Františka Albrechta Elsnice na suplikaci královské komoře z roku 1688. Elsnicové v Přelouči v letech 1706-1717, genealogické údaje z tohoto období, Studia a působení Elsniců v Praze od konce 17. století do roku 1711. Osudy Elsniců za napoleonských válek. JJ
1691
Vejdělek, J. C.:
K článku „Poslední Elsnicové z Elsnic, větve jaroměřské.
ZGHSP, 1980, 7.ř., č.2, s.102-103.
Oprava osobních dat Michaela Fridricha svobodného pána Melase (1729-1806) a překladu zprávy o úmrtí Aloise Ignáce Elsnice († 1717). PRP
1692
Elznic, Václav:
Elsnicové.
GHL, 1969, č.4, s.13.
Hledají se údaje o emigrantu Burianu Elsnicovi ze Slezska. PP
1693
Elsnic, Václav:
Elsnic.
GHL, 1970, č.5, s.19; č.8, s.23.
Hledají se údaje o rodině křivoklátského lesmistra Václava Kundrata Elsnice z Elsnic; též uvedené údaje o Georgu von Elsnic. PP
1694
Drobné zprávy.
ZOGHSP, II./1979, č.1, s.25.
Dr. Václav Elznic pátrá po náhrobní desce Elsniců ze 17. století, uložené kdysi ve Slezském muzeu v Opavě. PP
z Eltzu
1695
Lifka, Bohumír:
Jan Nep. hrabě z Harrachu na Roravě a Tannhausenách.
EK, 1941, s.119-120, obr.e. na s.120.
Zpráva o sňatku se Stephanií hraběnkou z Eltzu. Popis erbu hrabat z Eltzu. PP
von Entzepiehl
1696
Kolowrat, Zdeněk:
Náhrobky a epitafy v pražských kostelích.
Chrám sv. Tomáše v Praze III.
ČRSČ, III./1931, č.2-3, s.66.
Erhart Bischoff von Entzepiehl. Přepis německého textu, 1614. PP
z Erdödu, Pálffy
1697
Honc, Jaroslav:
Rekonstrukce rodiny Marie Barbory Pálffyové provdané Valdštejnové (1694-1769) a diferenční fertilita a mortalita.
GHL, 1976, 4.ř., seš.3, s.75-79, pozn.10.
Charakter a metodika zpracování studie, využití podle uvedených ukazatelů. Osobnost Václava Josefa Valdštejna (1685-1731), zhodnocení starší genealogické literatury (Sedláček, Wurzbach). Manželství s Marií Barborou Pálffyovou, stručné osudy jejich potomků, rozpad majetku. Podklady pro genealogickou rekonstrukci rodiny, vypracování rodinného listu (pasportu) a jeho předběžné vyhodnocení dle uvedených hledisek. PP
1698
Chromý, Mojmír - VJS. [Vladimír Jan Sedlák]:
[Alianční erb na bývalé piaristické koleji v Benešově u Prahy.]
Heraldika, XIII./1980, č.2, s.[63]-[71], obr.e.1 na s.[71].
Hraběnka Anna Františka Pálffyová z Erdödu, 3. manželka Františka Karla Přehořovského z Kvasejovic, zakladatele koleje.V rámci určení aliančního erbu Přehořovských z Kvasejovic je věnována též pozornost erbu Pálffyů z Erdödu. SH
z Erlsfeldu a Lojovic, Löw
1699
Palivec, Viktor:
Tělesní lékaři českých králů.
GHL, 1976, 4.ř., seš.3, s.74, pozn.č.43-45.
Jan František Löw z Erlsfeldu a Lojovic. Nobilitován v roce 1685. Stručný popis erbu. PP
1700
Palivec, Viktor:
Erbovní lékaři českých velmožů.
ZGHSP, 1979, 7.ř., č.3-4, s.36-37.
Johannes Franciscus Löw z Erlsfeldu, významný učenec, děkan a rektor pražské univerzity. Lékař a vychovatel v řadě českých šlechtických rodin. Nobilitován v roce 1699, rytířský stav, titul císařského falckrabího. Popis erbu. (Nobilitován v roce 1685; v roce 1699 měl být konfirmován jeho rytířský stav, avšak podle Ottova slovníku naučného, XVI., s.386, obdržel rytířský stav teprve v roce 1703.) PP
1701
Sedlák, Vladimír Jan:
Na cestě kolem Jílového.
Heraldika, X./1977, č.2, s.92, obr.e. na 4.s.obálky.
Jan Josef Löw z Erlsfeldu. Spřízněn s rodem Alsterlů z Astfeldu. Popis erbu. PP
z Eulendelsu, Sovinský
1702
vG [Viktor Gentner]:
[Vojslav Krejčí: „Poslední z Daliborky",]
GHL, 1971, č.15, s.35.
Alžběta Zahrádková vězněna pro vraždu manžela Ignáce Josefa Řehoře Zahrádky Sovinského z Eulendelsu; převzato z článku z „Večerní Prahy", 30.7.1971. PP