Aktuální informace Inzerce Napište nám Mapa stránek

Hesla v heraldice

Do kategorie vedlejších součástí znaku, které jsou ve starší literatuře též nazývány honosnými kusy, patří hesla čili devisy. Obecně je lze definovat jako slova nebo slovní průpovídky, v některých případech také jako zkratky tvořené ze začátečních liter, které jsou v charakteristickém provedení přidávány ke znaku. Zatímco v evropském erbovnictví se první devisy objevují již na konci 14. století (Gerd Oswald, Lexikon der Heraldik, s. 98), v českém prostředí pochází většina tradovaných hesel až z období romantismu; trvalou součástí znaku se stávají v 19. a na počátku 20. století, kdy jsou udělována současně se znakem a zpravidla mají vztah k osobě obdarovaného.
Od hesel, která se stala trvalou součástí znaku a která - podle již citovaného Oswalda - lze nazývat hesly znakovými či erbovními, je však nutno odlišovat válečné pokřiky a hesla; ta vznikla zřejmě z momentální praktické potřeby, aniž se ke znaku trvale vázala. Do této kategorie např. patří tradovaný válečný pokřik „PRAHA" bojové družiny Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku v roce 1346. [Crécy-en-Ponthieu, francouzská vesnice severně od Abbeville, kraj Picardie, departement Somme.]
Od historických hesel je také nutno odlišovat litery, nacházející se ponejvíce v městských znacích. Jen namátkou uveďme SMNOE ve znaku Nové Včelnice (= Santa Maria Neo Oettingensis), které se vztahují k založení kaple Panny Marie Oettingenské; litery BHZV ve znaku Nových Dvorů (= Bernard hrabě z Věžník); litery AKZP ve znaku Vlašimi (= Aleš Klenovský ze Ptení); litery WM ve znaku Bílého Podolí (= Weiss Markt). Naproti tomu však IN HOC SIGNO VINCES (= V jeho znamení vítězíš) nad velkým znakem města Plzně patří nesporně do kategorie znakových devis.
Ačkoliv není pochyb o tom, že hesla do heraldiky patří, byla jim až dosud věnována jen okrajová pozornost. Patrně nejrozsáhlejší a nejvýznamnější prací je dílo pruského tajného vládního rady a generálního sekretáře Pruského královského musea Julia Dielitze „Die Wahl- und Denksprüche, Feldgeschreie, Losungen, Schlacht- und Volksrufe besondere Mittelalters und der Nuezeit", vydané již v roce 1884 ve Frankfurtu nad Mohanem, které obsahuje soupis asi 14 000 hesel (Oswald, Lexikon der Heraldik, s. 98).
V Zíbrtově „Bibliografii české historie I, část II. Pomocné vědy", nalezneme na s. 248 kapitolu „E Hesla", v níž je registrováno 12 záznamů. Patrně nejznámější z nich je práce Ferdinanda Břetislava Mikovce „Hesla Čechů a osob v království české přijatých", publikovaná v „Časopise Českého Musea" 1855 a 1856. Ačkoliv se zdá, že zde máme soupis znakových hesel, jedná se ve skutečnosti o verbální sentence a různé průpovídky zapisované do šlechtických památníků, které však nebyly trvalou součástí znaku a nelze je proto za znaková hesla považovat.
Obdobného charakteru jsou i vybraná hesla, která byla publikována v „Erbovní knížce na rok 1935".
V „Heraldice" Vojtěcha Krále (Praha 1900) nalezneme lapidární poučení na konci s. 215 a na začátku s. 216 - což dohromady tvoří sotva polovinu textové strany - pod názvem „Hesla válečná: s uvedením několika příkladů těchto i hesel rodových."
Obšírněji se heslům věnuje „Českomoravská heraldika I" Martina Koláře (Praha 1902) na s. 270-273. Hesla jsou zde klasifikována do dvou skupin: jednak jako „obrazy určitého smyslu a významu" (z následujícího textu však poznáváme, že Kolář měl na mysli heraldická znamení, která jsou v anglické heraldice označována termínem „badge"), zatímco do druhé skupiny jsou zařazeny „devise slovní". Po stručném teoretickém výkladu jsou více než dvě strany textu věnovány soupisu hesel převážně latinských a německých, s nemnoha příklady českými.
V „Heraldice" Karla Schwarzenberga (Praha 1941) nalezneme na s. 109-111 subkapitolu „Heslo a pokřik", v níž autor věnuje pozornost především praktické stránce komposice znaku a hesla.
V rovině obecných informací o znakových heslech zůstávají i autoři českých heraldických příruček, které začaly postupně vycházet od 2. poloviny 60. let [20. století]. Uveďme zde „Základy heraldiky" Adolfa F. J. Karlovského (Praha 1966), „Heraldiku" (Praha 1971) a „Českou heraldiku" (Praha 1978) Zdeňka M. Zengera, „Rukověť heraldikovu" Bohumíra Šimka (Jílové 1971-1972); poněkud více pozornosti je heslům a válečným pokřikům věnováno v „Heraldice" Milana Bubna (Praha 1986).
Z předchozí rekapitulace, zajisté nikoli úplné, je patrné, že česká heraldická literatura věnovala heslům pouze minimální pozornost a že uváděné informace jsou založeny spíše na předpokladech než na faktografických údajích.
Kromě znaků rodových nebo osobních provázejí hesla zejména mnohé znaky státní. Při jejich popisech a při výkladu erbovních figur jsou hesla zpravidla jen konstatována, aniž je přihlédnuto k podrobnějším vztahům. Ještě obtížnější se jeví situace v heraldice církevní. Mnohé znaky církevních osob jsou provázeny hesly, v naprosté většině latinskými, zatímco u světských znaků se uplatňují i jazyky národní. Při současné úrovni znalostí cizích jazyků, zejména pak latiny, ocitá se heraldik před téměř neřešitelným úkolem, má-li současně s popisem znaku a jeho výkladu podat též přiměřenou informaci o znakovém heslu.
Studium problematiky znakových hesel by, podle mého názoru, mělo v prvé řady vycházet z praktických potřeb. Domnívám se, že základem práce je systematický soupis všech zjistitelných hesel, určení jejich původu, nositele a významu a v případě hesel cizojazyčných pak jejich překlad do češtiny. Zásadním kritériem pro tuto fázi práce by mělo být stanovení určitých omezení. V prvé řadě by se mělo jednat o hesla, která jsou psána výhradně latinkou; dále by se průzkum měl soustředit na vymezené teritorium. Zde bych doporučoval registrovat znaky, které jsou vytvořeny podle zásad klasické evropské heraldiky. Co se týče uspořádání hesel, navrhuji abecední princip bez ohledu na původ, příslušnost apod. Tyto údaje by měly být uvedeny v poznámkovém aparátu. Shora uvedeným způsobem jsem shromáždil asi 250 hesel z oblasti heraldiky státní, institucionální, církevní aj.
Problematice znakových hesel je však možno se věnovat v rámci průzkumu dochovaného autentického materiálu a z výsledků pak formulovat určité teoretické závěry. Domnívám se však, že v současné době je potřebnější věnovat pozornost praktickým potřebám heraldiky..
S tím samozřejmě souvisí i určitá forma zpřístupnění sebraného materiálu. Domnívám se, že po určité době by měl být vydán jakýsi slovník heraldických hesel, opatřený příslušným doprovodným aparátem a event. i obohacený o ilustrace. Pobočka Heraldika se tohoto úkolu ráda ujme a proto spolupráce abonentů Heraldických ročenek bude vítána.
[Stať byla otištěna v Heraldické ročence 1989, s. 63-64.]
© Pavel Palát

Reediční poznámka 2012:
V posledním odstavci statě, publikované před třiadvaceti lety, jsem uvedl konkrétní metodologické principy, které by, podle mého názoru, měly být uplatněny při práci s tímto segmentem heraldiky. S politováním však musím konstatovat, že za uplynulé téměř čtvrt století nebyla této problematice věnována žádná pozornost, alespoň dle mně dostupných informací. V jedné větě jsem také sdělil, že jsem shromáždil asi 250 hesel různé provenience, materiál mnou sebraný však zůstal ve formě abecední lístkové kartotéky, v níž jednotlivé kartotéční lístky formátu A 6 jsem psal na mechanickém psacím stroji; o možnostech elektronického zpracování jsem v době sběru materiálu prakticky neuvažoval.
Založením a provozováním internetového portálu HTK se naskýtá možnost transformovat kartotéční lístky do elektronické podoby abecedních souborů a publikovat je ve veřejně přístupné části HTK s možností průběžného doplňování o nově zjištěná / excerpovaná hesla.
V souvislosti s publikováním abecedního slovníku hesel děkuji na tomto místě kolegovi PhDr. Pavlu R. Pokornému, který mně již v první fázi excerpční práce poskytl seznam hesel českých a moravských církevních hodnostářů, biskupů a arcibiskupů.
Shora uvedená stať bude proto publikována po dobu časově omezenou ve druhém čísle Zpravodaje HTK (Zpravodaj HTK 2012/2), a trvale v nově založeném modulu Hesla (adresa: Obsah HTK / HTK - část obecná / Texty / Hesla). Do téhož modulu budou postupně vkládány jednotlivé abecední soubory s excerpovanými hesly, modul Abecední soupis hesel.
Struktura záznamu:
HESLO
Překlad (v závorce jazykový původ (lat., něm., angl., fr., šp., případně jiný jazyk celým slovem).
Komentář - komu heslo patří, k čemu se vztahuje apod.
Jednotlivé záznamy jsou odděleny ------------------------

Doplňky a event. připomínky mohou návštěvníci HTK zasílat na moji e-mailovou adresu uvedenou na Hlavní straně HTK.

jméno:
heslo: