Vydutý a vypuklý
Do druhého čísla Zpravodaje HTK je vložena textová část pojednání VYDUTÝ a VYPUKLÝ. Ilustrace k jednotlivým modifikacím, které jsou průběžně připravovány, budou vloženy současně s textem do modulu Terminologické soubory (TSb).
VYDUTÝ a VYPUKLÝ
Aktivní termíny.
Pojmy VYDUTÝ a VYPUKLÝ zařazujeme v české heraldické terminologii do kategorie termínů aktivních. Jejich využití při popisování znaků a erbů je spojeno především s heroldskými figurami. Pojednání o obou termínech, která jsou mluvnicky antonyma vektorová, činíme v jediném terminologickém souboru pro jejich jednoznačnou vzájemnost. V odborné terminologii jiných oborů, zejména technických nebo v optice, jsou používány latinské výrazy „konkávní" a „konvexní", které v Heraldické Terminologické Konvenci nedoporučujeme. Doporučujeme naopak konvenčně používat termínů VYDUTÝ a VYPUKLÝ a v případných terminologických souslovích s výrazy NAHOŘE / DOLE / VPRAVO / VLEVO. Považujeme za tolerované termíny PROHNUTÝ DOVNITŘ / VEN / NAHORU / DOLŮ / DOPRAVA / DOLEVA, kterými se především popisují figury obecné; ve vztahu k obecným figurám také KOSMO / ŠIKMO (viz také OBLOUKOVÝ / DO OBLOUKU). Ve vztahu k figurám obecným naopak termíny „vydutý" a „vypuklý" nedoporučujeme. Z pohledu jazyka českého je slovo „vypuklý" synonymní ke slovu „vypouklý", přesto ve vztahu k heraldické terminologii dáváme přednost termínu „vypuklý". K tomu nás vede skutečnost, že „vypuklý" má základ ve slově „puklý" a nikoliv „pouklý".
Pomyslnou základní definici uvedených termínů přináší Ottův slovník naučný: „Konkávní (z lat.), značí tvar vydutý, vyhloubený; opak je tvar konvexní, t. j. vypuklý. Týž tvar může býti jednou vypuklým a jednou vydutým dle toho, jak jej pozorujeme; např. dutá polokoule jest konkávní, hledíme-li na ni z vnitřní strany, a jest konvexní, posuzujeme-li ji z vnější strany." (Ottův slovník naučný, díl XIV., Praha 1899, s. 708). Ottovým slovníkem naučným učiněné poznamenání o způsobu nahlížení na předmět, který pak určuje použití termínu VYDUTÝ nebo VYPUKLÝ je podstatný i pro českou heraldickou terminologii.
V historické české heraldické literatuře se píše o obou pojmech sporadicky nebo vůbec. Vojtěch Král v kapitole „Řezy z nerovných čar" námi zkoumané termíny vůbec nevyložil, i když v jednom případě v popise modifikace hlavy použil pojmu „vypouklý" - „Na stř. štítu črv., vypoukle vroubkovaná hlava" (Král z Dobré Vody, Vojtěch: Heraldika. Praha 1900, s. 55, obr. 75; v HTK by byl použit obrat „obloučková hlava štítu").
Martin Kolář a August Sedláček v „Českomoravské heraldice I." publikovali kapitolu „Obrazce sestrojené z krajních čar lomených a ohnutých". V ní se zmiňují o obrazcích (tedy figurách) „ze křivých čar pokrajních" a za základní mají „oblouk, čáru vydutou k prostředku štítu anebo vypouklou, která segmentem kruhu jest", s vysvětlujícím dodatkem: „Abychom výrazům vydutý a vypouklý dobře porozuměli, vyložíme je v ten smysl, že slovem vypouklým jmenujeme ty obrazce na štítě, které k pravému nebo k vrchnímu kraji štítu obráceny jsou" (Kolář, Martin - Sedláček, August: Martina Koláře: Českomoravská heraldika, část všeobecná [Českomoravská heraldika I.]. Praha 1902, s. 164 - 165). Mohlo by se zdát, že uvedený výklad pro „porozumění" rozdílu mezi „vydutý" a „vypuklý" je z pohledu potřeb české heraldické terminologie dostatečně srozumitelný. Není a dokonce můžeme o takovém výkladu říci, že je nejméně nedokonalý a zavádějící, protože nezohledňuje celou řadu možných jevů spojených s uvedenými termíny. Nedokonalost zmíněného výkladu je podmíněna nedostatečným ověřením praktickými příklady, které by nutně musely směřovat k revidování výkladu „k dobrému porozumění" termínů VYDUTÝ a VYPUKLÝ.
Ottův slovník naučný zdůrazňuje, že správnost použití výrazu VYDUTÝ a VYPUKLÝ je podmíněna způsobem nahlížení předmětu, který chceme uvedenými termíny precizovat. V heraldice „nahlíženými předměty" jsou především heroldské figury BŘEVNO, KŮL, HLAVA ŠTÍTU, PATA ŠTÍTU, BOKY ŠTÍTU, HROT, KLÍN, KROKEV. Předmětem posuzování „vydutosti" či „vypuklosti" jsou krajní linie řezů, ohraničující heroldskou figuru a vymezující její tvar, který dává figuře pojmenování. Břevno, kůl, hrot, klín a krokev jsou konstruovány pomocí dvou řezů, které mohou být modifikovány. Hlava, pata a boky šítu jsou tvořeny pouze jedním modifikovatelným řezem. Řezy, vytvářející „vydutost" a „vypuklost" některých heroldských figur, se zpravidla odvozují od řezů přímých a jsou vedeny „mělce" a v přiměřených proporcích. Otázka jak „mělce", není předmětem našeho zkoumání, protože heraldické figury nelze posuzovat měrnými jednotkami, či matematickými poměry k určenému celku. Nelze vyloučit i další modifikace řezů (např. vypuklý / vydutý pilovitý řez).
Následující termíny a jejich definice považujeme za základní a modelové případy, protože „vyduté" i „vypuklé" mohou být další modifikace břevna, kůlu, klínu, hrotu, krokve. (viz TSb BŘEVNO, KŮL, HROT, KLÍN, KROKEV). Stejně tak mohou být modifikována ramena a zakončení ramen křížů (viz TSb KŘÍŽE). Nelze vyloučit „vydutost" či „vypuklost" stran čtverců, trojúhelníků, rout, hrotů hvězd ap.
Břevno, jehož obě krajní linie nahoře a dole jsou prohnuty dovnitř.
TS 1/1: BŘEVNO NAHOŘE VYDUTÉ
Břevno, jehož horní linie je prohnutá dovnitř - shora dolů.
TS 1/2 : BŘEVNO DOLE VYDUTÉ
Břevno, jehož dolní linie je prohnutá dovnitř - zdola nahoru.
TS 2: BŘEVNO VYPUKLÉ
Břevno, jehož obě krajní linie, nahoře a dole, jsou prohnuty ven, nahoru a dolů.
TS 2/1: BŘEVNO NAHOŘE VYPUKLÉ
Břevno, jehož horní linie je prohnutá nahoru.
TS 2/2 : BŘEVNO DOLE VYDUTÉ
Břevno, jehož dolní linie je prohnutá dolů.
TS 3: KŮL VYDUTÝ
Kůl, jehož obě krajní linie vpravo a vlevo jsou prohnuty dovnitř.
V tomto případě je nutné vnímat rozdílnost figury popsané jako KŮL S ROZŠÍŘENÝMI KONCI, resp, KŮL UPROSTŘED ZÚŽENÝ A S ROZŠÍŘENÝMI KONCI (tak Král, 1900, s. 53, při popisu rodového erbu Vedryňských z Vedryně, obr. 61; popis je nepřesný, protože horní konce kůlu nejsou jen rozšířené, ale linie řezu končí až v rozích štítu; popis dle našeho soudu měl znít „...uprostřed zúžený a na koncích do krajů rozšířený kůl..."
TS 3/1: KŮL VYDUTÝ VPRAVO
Kůl, jehož pravá linie je prohnutá dovnitř - zprava doleva.
TS 3/2: KŮL VYDUTÝ VLEVO
Kůl, jehož levá linie je prohnutá dovnitř - zleva doprava.
TS 4: KŮL VYPUKLÝ
Kůl, jehož obě krajní linie vpravo a vlevo jsou prohnuty ven k bokům štítu.
TS 4/1: KŮL VYPUKLÝ VPRAVO
Kůl, jehož pravá linie je prohnutá k pravému boku štítu.
TS 4/2: KŮL VYPUKLÝ VLEVO
Kůl, jehož levá linie je prohnutá levému boku štítu.
TS 5: HROT VYDUTÝ
Hrot, jehož kosmý a šikmý řez jsou prohnuty dovnitř.
Možnost, aby byla vyduta jen jedna ze stran, je v rovině spíše teoretické.
TS 6: HROT VYPUKLÝ
Hrot, jehož kosmý a šikmý řez jsou prohnuty ven k bokům štítu. Upozorňujeme, že některé modifikace mohou být zaměnitelné za jiné figury - např. vydutý snížený hrot za hrotitý obloukový řez (viz TSb ŘEZY).
TS 7: KLÍN VYDUTÝ
Hrot, jehož šikmý a kosmý řez jsou prohnuty dovnitř.
TS 8: KLÍN VYPUKLÝ
Hrot, jehož šikmý a kosmý řez jsou prohnuty ven k bokům štítu.
TS 9: BOK PRAVÝ VYDUTÝ
Bok je tvořen pouze jedním řezem, který je prohnutý dovnitř boku k pravému okraji štítu.
TS 10: BOK PRAVÝ VYPUKLÝ
Bok je tvořen pouze jedním řezem, který je prohnutý ven k levému okraji štítu.
TS 11: BOK LEVÝ VYDUTÝ
Bok je tvořen pouze jedním řezem, který je prohnutý dovnitř boku k levému okraji štítu.
TS 12: BOK LEVÝ VYPUKLÝ
Bok je tvořen pouze jedním řezem, který je prohnutý ven k pravému okraji štítu.
TS 13: HLAVA VYDUTÁ
Hlava štítu je tvořena jedním řezem, který je prohnutý dovnitř hlavy k hornímu okraji štítu.
TS 14: HLAVA VYPUKLÁ
Hlava štítu je tvořena jedním řezem, který je prohnutý ven k patě štítu.
TS 15: PATA VYDUTÁ
Pata štítu je tvořena jedním řezem, který je prohnutý dovnitř paty k dolnímu okraji štítu.
TS 16: PATA VYPUKLÁ
Pata štítu je tvořena jedním řezem, který je prohnutý ven k hlavě štítu. Shodně vypadá modifikace paty, která je pojmenovaná NÁVRŠÍ.
TS 17: KROKEV VYDUTÁ)
Oba paralelní řezy, šikmé i kosmé, tvořící krokev jsou prohnuty dovnitř, směrem k vertikální ose a k patě štítu.
TS 18: KROKEV VYPUKLÁ
Oba paralelní řezy, šikmé i kosmé, tvořící krokev jsou prohnuty ven, směrem k bokům a k hlavě štítu. V tomto případě je možná záměna za oblouk goticky (viz TSb OBLOUK)
Poznámky:
K TS 13, 14, 15, 16:
Poněvadž v heraldických popisech není zásadně používáno měrných jednotek (absolutních, poměrných, procentních), mohou být SNÍŽENÁ HLAVA či ZVÝŠENÁ PATA vnímány, resp. popsány, jako ZVÝŠENÉ či SNÍŽENÉ DĚLENÍ ŠTÍTU / POLE. S vědomím výše řečeného jsme toho názoru, že není proto možné striktně určit, kdy je ve štítě / poli zobrazena SNÍŽENÁ HLAVA = ZVÝŠENÉ DĚLENÍ či naopak ZVÝŠENÁ PATA = SNÍŽENÉ DĚLENÍ, přičemž ve druhém případě (TS 16) lze použít též termínu NÁVRŠÍ.
K TS 5, 6, 7, 8, 17, 18:
V rovině více-méně teoretické upozorňujeme na tvarové modifikace HROTU, KLÍNU, KROKVE - ZVÝŠENÉ, SNÍŽENÉ, ZÚŽENÉ, SEŘÍZNUTÉ, SEŘÍZNUTÉ KOSMO / ŠIKMO.
20. 12. 2012 © Stanislav Kasík © Pavel Palát