jméno:
heslo:

In memoriam Jiřího Loudy

Zemřel Jiří Louda

QUO FAS DUCUNT ET GLORIA - KAM VEDOU PRÁVO A SLÁVA
(Heslo pod osobním znakem Jiřího Loudy.)


Dne 1. září 2015 utrpěla česká ale především západoevropská heraldika citelnou ztrátu úmrtím Jiřího Loudy. V tomto nekrologu nebudu opakovat biografické údaje či přehled jeho heraldických prací, neboť je lze nalézt na internetových stránkách, též jako samostatné heslo ve Wikipedii.
Svou pozornost věnuji pracovním kontaktům v oboru heraldiky. Jiřího Loudu jsem poprvé poznal dne 11. května 1969 v Muzeu těžby a zpracování zlata v Jílovém u Prahy, kde Kruh spolupracovníků - heraldická sekce uspořádal výstavu Loudových heraldických kreseb; výstava byla otevřena do konce září téhož roku. V následujících dvaceti letech jsem s Jiřím Loudou přicházel do kontaktu především korespondenčně, poněvadž jsem pracoval v redakci bulletinu HERALDIKA, vydávaného právě v jílovském muzeu (1968 - 1972, kdy došlo k administrativní změně redakce), dále v redakci HERALDICKÝCH ROČENEK, které začaly poněkud nepravidelně vycházet od roku 1974. Jiří Louda byl členem mezinárodních heraldických institucí, nikdy však nebyl členem žádného domácího heraldického spolku; přesto mu byly zdarma zasílány tiskoviny (tehdy zvané interní), které české a moravské „spolky" vydávaly.
Pamatuji-li se dobře, znovu jsem se s Jiřím Loudou osobně setkal až v roce 1986 při příležitosti III. setkání genealogů a heraldiků v Ostravě, které pořádal Klub genealogů a heraldiků Ostrava. Bohužel si nyní, po 29 letech nevybavuji, o čem jsme spolu hovořili konkrétně, ale určitě se náš rozhovor vedl na heraldická témata.
V roce 1990 byl Jiří Louda, jako jeden z předních československých heraldiků požádán presidentem Václavem Havlem, aby se podílel na tvorbě nových státních symbolů. V roce 1991 byla při tehdejší České národní radě ustavena Heraldická komise, jejíž činnost spočívala v posuzování návrhů obecních znaků a praporů ve smyslu zákona o obcích, který dával právo i neměstským obcím tyto symboly používat. Jiří Louda se samozřejmě stal jejím členem, a to členem velmi aktivním, poněvadž znaky a prapory také sám navrhoval. Já jsem byl rovněž členem Heraldické komise (později Podvýboru pro heraldiku a vexilologii), takže jsem byl s Jiřím Loudou v pravidelném kontaktu; v té době mně také Jiří Louda nabídl tykání, což bylo pro mne velkým vyznamenáním.
Tuším, že v roce 1993 uspořádalo museum v Kutné Hoře, Loudově rodiště, výstavu jeho heraldických prací a Jiří mne požádal, abych přednesl úvodní slovo na zahájení výstavy. Byla to pro mne veliká pocta, poněvadž jsem si nikdy nepomyslel, že bych mohl stát po boku tak významného heraldika evropského formátu.
Když Jiří Louda ukončil svou činnost v Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (pravděpodobně se zřetelem na zdravotní stav), naše kontakty ustaly a omezily se na vánoční přání, ale po krátké době se Jiří odmlčel.
Na závěr tohoto nekrologu bych se ještě chtěl zmínit o Loudově heraldické tvorbě, byť nejsem výtvarně nadán. Kresby Jiřího Loudy měly vždy osobitý styl a nebyly zaměnitelné s kresbami jiných heraldických výtvarníků i „výtvarníků". Pro řadu českých a moravských výtvarníků, kteří na „heraldickou půdu" vstupovali byl nepochybně nejen inspirací ale především autoritou, někteří se dokonce pokoušeli stát jeho epigony - marně. Na Loudových znacích je patrné, že autor jejich vznik niterně prožíval, proto jsou jeho znaky životné a nevykazují známky různých počítačových „berliček", které používá většina současných heraldických výtvarníků, čímž vytvářejí více-méně bezobsažné malůvky nebo sterilní loga.
Jak jsem napsal v úvodu, odešel bard české a západoevropské heraldiky. Ti, kteří jej znali osobně a měli možnosti s ním hovořit či diskutovat, na něho jistě nezapomenou a nejméně v jedné „postloudovské" heraldické generaci zůstane jeho jméno pojmem.
Budiž veškerá čest jeho památce!
                                                                                                                                                                                      © Pavel Palát  2. září 2015

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting