Různě dlouhá HŮL, na jejímž horním konci je nasazena SEKERA. V heraldických popisech je velmi často zaměňován se SEKEROU-VALAŠKOU, s níž má téměř shodnou podobu. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ ČAKAN."
Takto je v Terminologickém Slovníku (TS) a v jeho textové modifikaci Základním Terminologickém Slovníku (ZTS) na portálu Heraldické Terminologické Konvence (HTK) definována obecná heraldická figura. Tato definice však nevypovídá o tom, jaká je četnost jejího zobrazení v české heraldice; píši záměrně „v české heraldice", poněvadž pro účely této studie jsem použil pouze české heraldické publikace.
Podívejme se nejprve na slovníkové heslo „čakan" ve dvou encyklopediích, jejichž vydání dělí téměř jedno století.
V „Malé československé encyklopedii" (1) jsou uvedeny dvě lakonické definice: „1. hůl se sekyrkou; 2. slovenský a maď. lid. hudební nástroj; druh zobcové flétny ve tvaru hole, tónový rozsah c1 až f3, ladění As."
V „Ottově slovníku naučném" (2) je heslo zpracováno takto: „Čakan (Schrämhammer, Spitzhammer) jest hornický nástroj kopací, podobný nosáku (špičáku), s tím rozdílem, že jest čepec prodloužen a tvoří jako mlátek nebo palici, tak že nosákovitým dílem se kope, šrámuje, a mlátkovitým dílem rozbíjí nebo klíny zatloukají (při dobývání soli kamenné). Plk." Vzhledem k autorově odbornosti je nutno považovat tento výklad za relevantní.
V souvislosti s rozsáhlou excerpcí heraldických popisů, v přítomné době výhradně z databáze REKOS, jsem zjistil, že čakan je ve znacích devíti obcí (stav databáze k 30. 05. 2014): Brumov, o. Tachov, 2008; Hoštka, o. Tachov, 2003; Chodská Lhota, o. Domažlice, 2006; Chodský Újezd, o. Tachov, 2003; Pocinovice, o. Domažlice, 2008; Stráž, o. Domažlice, 2008; Tlumačov, o. Domažlice, 2007; Třemešná, o. Tachov, 2005; Zadní Chodov, o. Tachov, 2005. (3)
Zobrazení čakanů ve znacích uvedených obcí je - diplomaticky řečeno - nahodilé a je zřejmě ovlivněno tzv. „výtvarnou licencí autora", resp. pravděpodobně ani jeden z autorů čakan reálně nikdy neviděl. Na násadách, v tomto případě je vhodnější použít termínu „násada" a nikoli „topůrko", jsou zobrazeny naprosto libovolné tvary seker, které s funkcí čakanu (podle Petrlíka) nemohou mít a ani nemají nic společného. Z osmi vyobrazení (znak Chodské Lhoty není vyobrazen, pouze vlajka) rozhodně nelze zobecnit jeho tvar. Termínu „hornický čakan" není použito ani v jednom z popisů, zato ve znaku Stráže je hlášen „chodský čakan"; je však záhadou, co je na zkřížených čakanech „chodského". Pokud nejsou dalším případným výtvarníkům či heraldikům známy ikonografické podklady znaků, rozhodně by zobrazené figury nebyly popsány či hlášeny jako „čakany". (4)
Pátral jsem po výskytu figury „čakan" v české heraldické literatuře a zjistil jsem, že Král, oba díly „Českomoravské heradiky" a Čarkovy „Městské znaky ..." tuto figuru v rejstřících neuvádějí, tzn., že se v soudobé české komunální heraldice nevyskytuje.
Jaké možné závěry z tohoto textu vyplývají? (5)
1/ Přijmeme-li Petrlíkovu definici tohoto nástroje, a já nevidím důvodu k odmítnutí, potom z hlediska české heraldické terminologie by měl být do thesauru zařazen termín ČAKAN HORNICKÝ
a definovat jej jako hornický nástroj, který se skládá z motyky s prodlouženou, do mírného oblouku prohnutou čepelí, na jejímž opačném konci je tlouk. Tato kovová část je nasazena na násadě, nikoli topůrku; je samozřejmé, že může být zobrazena pouze kovová část, obdobně jako např. kosa bez kosiště (nedoporučený termín „list kosy"). Jiné kresebné kreace, založené na tzv. „výtvarné, spíše však libovůli, licenci autora" je nutné odmítnout jako nedůvodné.
2/ Z excerpovaných vyobrazení v REKOSu je zřejmé, že se autoři pokusili, většinou s malým úspěchem, zobrazit nástroj, který je tvarově podobný jednomu typu sekery, SEKERY-VALAŠKY, nazvali jej „čakan", či dokonce „čakan chodský" (!), členové heraldické expertní skupiny PPHV jejich tvrzení bez verifikace převzali a vložili do heraldického popisu. Bylo by proto vhodné definovat, jaký tvar bude mít ČAKAN a jaký tvar bude mít SEKERA-VALAŠKA. (6) Také je nutno mít na zřeteli, aby ČAKAN nebyl zaměňován za jiné druhy / typy dřevcových nástrojů či zbraní. (7)
3/ Heraldické figury, zejména ty nadstandardně se vyskytující, mají zpravidla ustálenou podobu a polohu. Pokud tomu tak z nějakého důvodu není či být nemůže, je povinností autora heraldického popisu popsat figuru tak, aby mohla být následně zobrazena vždy jen podle popisu. K takovému stavu směřuje práce Heraldické Terminologické Konvence, resp. jejího základního modulu - Terminologického Slovníku.
4/ Na tomto místě je nutno odmítnout názor „my to popíšeme takto a oni ať si to nakreslí, jak chtějí". Heraldická kresba má staletou tradici a nemůže být v přítomné době doménou „výtvarných neumětelů".
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poznámky:
(1) Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1984, díl 1., s.756.
(2) Ottův slovník naučný. Praha 1892, díl V., s. 855, heslo Čakan. Autorem hesla je Ing. Kristian Petrlík, od roku 1879 mimořádný profesor inženýrského stavitelství, od roku 1884 řádný profesor téhož oboru na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Narodil se dne 20. listopadu 1842 v Chlumu u Hlinska, zemřel dne 31. března 1908 v Praze; odkazuji na Wikipedii, heslo Kristian Petrlík.
(3) Bylo by samozřejmě vhodné, aby součástí této studie byla originální vyobrazení znaků z databáze REKOS. Respektuji však jednak ochranu autorských práv a jednak skutečnost, že nemám souhlas uvedených obcí k použití znaku jako studijní přílohy. Odkazuji proto na databázi REKOS, po zadání hesla „čakan".
(4) Se zřetelem na osm zobrazení tzv. čakanů bude zřejmě nutné zpětně posoudit definici čakanu uvedenou v TS a ZTS na portálu Heraldické Terminologické Konvence (HTK), poněvadž podle Petrlíka není na násadě sekera ale nástroj pojmenovaný „nosák". Tento tvar je dnes pociťován jako archaismus, obdobně jako název „nosatec" ve znaku města Jindřichovic, o. Sokolov, resp. podle v PPHV schváleného popisu „motyka - nosatec". Termíny „nosák" nebo „motyka - nosatec" by mohly být považovány za tolerované, pokud se vyskytne potřeba pojmenovat kopací nástroj, jehož tvar je odlišný od tvaru tzv. „obyčejné motyky". V TS i v ZTS jsou uvedeny a definovány termíny MOTYKA, MOTYKA HORNICKÁ a deminutivum MOTYČKA.
[Viz dále text k poznámce (5)].
(5) Uvedené závěry je vhodné považovat za pracovní, tudíž podmíněné a nikoli definitivní. V odborné heraldické veřejnosti by měla být otevřena permanentní diskuse o heraldických termínech, potažmo o heraldické terminologii v širších souvislostech. Prostor k takové diskusi je na portálu HTK trvale vyhrazen, není však vinou autorů / autora, že se tak neděje.
Jedním z důsledků absence diskuse je v roce 2013 vydaná kniha s názvem „Heraldika v souvislostech", jejímž autorem je vysokoškolsky vzdělaný pedagog - Mgr. Hennry Camillo Pohanka. Knihu, která neprošla žádnou odbornou recensí, jak vyplývá z uvedených údajů na rubu titulního listu, vydala Agentura Pankrác s. r. o., Praha 4. Na s. 48 - 50 je tabulkově upravená kapitola „Heraldická terminologie užívaná (nejen) při blasonování figur". Uvádím několik termínů, o nichž se autor zřejmě domnívá, že jsou v současné době běžně v heraldických popisech používány; každý termín je obsahově „vyložen": napokos (jako pokosem); napošik (jako pošikem); nazdél (jako polcený); odpočívající (figura znázorněná v přirozené pozici odpočinku (např. lev ležící se vzpřímenou hlavou); spící (figura znázorněná v přirozené pozici spánku (nikoli na boku); šourem (jako pošikem); ve vizíru (jako vstříc hledící); protiargumentace by se zřejmě úspěšně minula účinkem.
Snad jedinou kladnou stránkou knihy je její dokonalé technické vybavení; s obsahem lze obsáhle polemisovat, uváděny jako hodnověrné jsou i věcné nesmysly.
(6) To je bohužel důsledek názoru vyjádřeného slovy - „autor to tak popsal, tak my to tak také musíme popsat". Nesmysl, ba zhoubnost takového názoru je snad zřejmá.
(7) Drobná, Zoroslava - Durdík, Jan - Wagner, Eduard: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské. Naše vojsko, Praha 1956, obrazové tabule chladných dřevcových zbraní.
Klučina, Petr: Zbraně a zbroj. Evropa 6. - 17. století. Paseka, Praha - Litomyšl 2004.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
30.05.2014 © Pavel Palát
Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera
odkazy: Webhosting