BČH 6-30 Erby a rody panovnické a dynastické

6.30
Erby a rody panovnické a dynastické

6.31
České království

Přemyslovci
1306
Pokorný Pavel R.:
Nad barokním titulním listem.
HR, 1976, s.87-90, obr.1, pozn.11.
Titulní list knihy „Officium B. Mariae Virginis In usum Mnast. S. Georgii Pragae" z roku 1654 má pozoruhodnou hagiografickou a heraldickou výzdobu, která ukazuje na starší literární tradice. Autor upozorňuje na dvě skutečnosti: použití erbovního znamení kotle u členů přemyslovské dynastie, což se dle cit. kronik váže k událostem souvisejících s vraždou knížete Václava a vztahem českých knížat k německému císaři; použití provazu jako atributu umučení sv. Ludmily místo později udávaného závoje. Autor titulního listu, augsburský rytec Wolfgang Kilián, byl patrně dobře seznámen se starými domácími tradicemi oživovanými v barokním umění. PP

1307
VJS [Vladimír Jan Sedlák]:
Neznámý znak Přemysla Otakara II.
(Výtah z článku Felixe Hauptmanna v časopise „Der Deutsche Herold", roč. 1934, s.32-34, k sedmistému výročí panovníkova skonu na Moravském poli.)
Heraldika, XI./1978, č.3, s.81-85, obr.e.1, obr.1.
V anglickém armoriálu z doby kol roku 1280, dochovaném ve dvou pozdějších kopiích, je kromě erbů anglických, francouzských, německých vyobrazen erb českého krále Přemysla Otakara II. v odlišných tinkturách - ve stříbrném štítě černý lev zlatě korunovaný se zlatým křížkem na pleci. Autor vysvětluje tuto odlišnost účastí českého krále na dvou křížových výpravách proti pohanským Prusům společně s řádem Německých rytířů a přizpůsobením českého královského erbu řádovým barvám. Upozornění na možné souvislosti se znakem města Ústí nad Labem. PP

1308
Suchánek, Jiří:
Pověst téměř heraldická.
HR, 1980, s.97.
Pověst o Bruncvíkovi a jeho lvu, kterého posléze užíval jako erbovního znamení, může mít historické jádro. Autor ji spojuje s osobou německého císaře Oty IV. Brunšvického, který užíval stříbrného lva v modrém poli a své spojence odměňoval udělováním variant svého erbu. Poněvadž český král Přemysl Otakar I. byl dočasným spojencem císaře Oty IV. a získal od něho potvrzení královského titulu v roce 1203, bylo by možné hledat původ přemyslovského erbu právě v těchto historických souvislostech.. Přímých dokladů pro tuto domněnku není. PP

1309
Turnwald, Kristian:
Nejstarší výskyt přemyslovských českých znaků na mincích.
GHL, 1970, č.7, s.1-14, tab.4, pozn.25.
Mince jsou vedle pečetí téměř jedinými originálními památkami, na nichž se dochovaly prvotní podoby erbovních znamení fyzických i právnických osob k ražbě oprávněných. Rozbor některých mincovních emisí vládnoucích i údělných Přemyslovců dokládá nezastupitelnost numismatických pramenů při řešení otázek vývoje dynastického, zemského a státního znaku. Priorní výskyt orlice v plamenech jako zřejmého heraldického derivátu lenní povahy orlice říšské, později výskat lva (lvice) a vzájemný vztah, frekvence a posléze převaha lva, zatímco orlice se stala erbovním znamením biskupství tridentského, ač mohla hypoteticky přejít i jako znak řádu Německých rytíř. Vztahy domácích erbovních figur k figurám zemí Přemyslovci ovládaných. V poznámkovém aparátu jsou k jednotlivým problémům podrobněji rozpracované údaje. PP

1310
Křivohlávek, Jan:
Ještě k loňskému výročí smrti Karla IV.
ZGHSÚ, 1979, č.10-11, s.107-109.
V souvislosti s úmrtím císaře Karla IV. připomenut též král Přemysl Otakar II. (1233-1278); stručné biografické údaje, charakter královské vlády, politická situace státu. PP

1311
Strnad, Josef:
Eliška Přemyslovna.
K 650. výročí úmrtí.
Heraldika, XIII./1980, č.4, s.139-142, obr.1.
Eliška (20.1.1292 - 28.9.1330), dcera krále Václava II. a jeho manželky Guty Habsburské [nespr. uvedeno datum narození - 20.5. a jméno otce - Václav III.]. Kompilační a patrně ne zcela spolehlivý přehled známých historických událostí. PP

1312
Ryneš, Václav:
Příspěvek k přemyslovskému rodokmenu.
Hlasatel, 1969, č.2-3-4, s.4-6, obr.2, lit.7.
Nález náhrobní desky princezny Guty, dcery krále Václava II., při archeologickém výzkumu býv. ženského kláštera klarisek v Praze Na Františku. Autor se podrobněji zabývá okruhem rodiny krále Václava II. s použitím dosavadní literatury. Kromě genealogické důležitosti nálezu má objev i cenu uměleckou, neboť náleží k významným památkám gotického umění přelomu 13. a 14. století. PP

1313
Vyšín, Karel:
Hrobky Přemyslovců.
Heraldika, VI./1973, č.2-3, s.[39], obr.e. na s.38, gen.tab., pramen 1.
Zpřesnění rodokmenu Přemyslovců na základě výsledků antropologického výzkumu. JJ

1314
Zemek, Metoděj:
Náhrobky v metropolitním kostele sv. Václava v Olomouci.
Rodokmen, II./1947, č.3, s.91-92, pozn.č.9.
Náhrobek Přemyslovců, zakladatelů chrámu. Doslovný přepis a překlad nápisové desky, kterou ke cti markrabat Václava a Břetislava nechal zhotovit kardinál František z Dietrichsteinu v roce 1603. V poznámce podrobnější vklad. PP

1315
Buben, Milan:
Pražská faustovská heraldika.
Podle angl. originálu „Doctor Faust´s Genuine Armorial Bearings" ze skotského časopisu The Armorial, VI./1974, 3 volně přeložil, upravil a doplnil dr. Milan Buben.
HR, 1978, s.62, obr.e. na s.63, pozn.4.
Václav vévoda Opavský byl prvním známým držitelem gotického paláce zvaného později Faustův dům v Praze; pravděpodobně zde prováděl alchymistické pokusy. V roce 1441 prodal dům písaři Prokopovi. Popis opavského znaku. PP

1316
Chocholatý, František:
Genealogie opavských Přemyslovců 1255 - 1525.
GHL, 1978, 6.ř., září, s.129-153, gen.tab. a tab. v textu, obr.e. v Zásobníku znaků, č.47, 48, s.213, 214, pozn.12
Vliv opavských Přemyslovců na politiku českého státu. Majetkové poměry. Podrobné genealogické údaje o 27 osobách. Rozbor rodového vývoje, linie opavská, krnovská a ratibořská. Sekundogenitura rodu knížat Opavských roku 1377. JJ

1317
Jareš, Jiří:
Dvorský okruh krále Václava IV.
II. část - [osoby a jejich erby].
ZGHSP, 1980, 7.ř., č.2, s.74, obr.e. v Zásobníku znaků, č.47, 48.
Příslušníci rodu opavských Přemyslovců: Přemek kníže Opavský (1365 - 28.9.1433), Jan (Hanuš / ferreus) kníže Opavský (1365 - 12.8.1424). Stručné biografické údaje. PP

Lucemburkové
1318
Sedlák, Vladimír Jan:
Hrabata lucemburská na českém trůnu.
Překlad a doplňky práce Jean-Roberta Schleicha de Bossé a Henri de Schleich-Bossé, Luxembourg.
GHL, 1969, č.2, s.14-21.
Belgické hraběcí rody a jejich erby - stručný výčet. Nejstarší genealogie a dějiny rodu Lucemburků od poloviny 10. století. Vznik a vývoj erbu. Genealogicko-historické údaje o Jindřichovi VII., Janu Lucemburském řečeném Slepém, Karlu IV., Václavu IV., Zikmundovi a jejich potomcích. Podrobný popis osudů tělesných pozůstatků krále Jana Lucemburského v letech 1346 - 1946. PP

1319
Křivohlávek, Jan:
Ještě k loňskému výročí smrti Karla IV.
ZGHSÚ, 1979, č.10-11, s.107-109.
Stručné biografické údaje, charakter osobnosti, markraběcí a královská vláda, význam v českých dějinách. PP

1320
Jareš, Jiří:
Dvorský okruh krále Václava IV.
II. část - [osoby a jejich erby].
ZGHSP, 1980, 7.ř., č.2, s.73-74, obr.e. v Zásobníku znaků, č.130, 131, 133.
Čeští králové - Lucemburkové. Popis erbu. Císař Zikmund - vyobr. erbu dle předlohy J. Loudy. Synové bratra císaře Karla IV. markraběte moravského Jana Jindřicha († 12.11.1375): Jošt Moravský († 17.1.1411), Prokop Moravský († 24.9.1405), Jan Soběslav († 12.10.1394). Vyobrazení a popis erbů Jana Jindřicha a Jošta, markrabat moravských. PP

Habsburkové
1321
Schwarzenberg, Karel:
[Znak českého krále Ferdinanda I.].
Hlasatel, 1969, č-2-3-4, s.25, obr.e. na titulní straně.
Výklad neobvyklého vyobrazení panovnického znaku, v němž je, patrně vlivem politické situace, pozměněno obvyklé kurtoasní umístění polí a figur. PP

1322
Wierer, Alfred:
Heraldika třicetileté války.
ES, 1970, č.6-7, s.4-5, obr.e. na s.12.
Císař a král z rodu Habsburků. Popis erbu. PP

1323
Zemek, Metoděj:
Náhrobky v metropolitním kostele sv. Václava v Olomouci.
Rodokmen, II./1947, č.4, s.120, pozn.č.14.
Náhrobní deska pod poprsím arcivévody Rudolfa Jana, kardinála-arcibiskupa olomouckého v letech 1819-1831. Přepis latinského textu, překlad v poznámce. PP

1324
Schafferstein, Alex - mfawb [Milan Buben]:
Juan d´Austria a bitva u Lepanta.
ES, 1971, č.11, s.51-53, obr.e.1.
Připomínka 400. výročí bitvy u Lepanta, jíž se zúčastnil jako vrchní velitel spojeného loďstva „Svaté ligy" Juan ´Austria, levoboček císaře Karla V. Stručná biografie, popis erbu. PRP

1325
[František Ferdinand d´Este.]
Heraldika, XII./1979, č.3, s.96, obr.e.1.
Vyobrazení erbu bez popisu a bez jakýchkoliv dalších údajů. PP

Fridrich Falcký - Alžběta Stuartovna
1326
Strnad, Josef:
Sedmý, osmý a devátý listopad 1620.
JM, 1980, obr.e. za titulní stranou.
Portréty a panovnické erby krále Fridricha Falckého a jeho manželky Alžběty Stuartovny, bez popisu. PP

1327
Wierer, Alfred:
Heraldika třicetileté války.
ES, 1970, č.6-7, s.5, obr.e. na s.16.
Fridrich falckrabí Rýnský jako král český. Popis erbu. PP 

6.32
Znaky kurfiřtů Svaté říše římské

1328
Čech, Zdirad J. K.:
Kurfiřti Svaté říše římské.
HR, 1975, nestr., obr.14.
Popisy znaků říšských kurfiřtů: krále českého, arcibiskupů mohučského, trevírského a kolínského, falckraběte rýnského, vévody saského, markraběte braniborského, vévodů bavorského, brunšvického, bádenského, wirtemberského a hessenského, arcibiskupů salzburského a wirtzburského. Znak Svaté říše římské. Na titulním listě vyobrazeny štíty jednotlivých kurfiřtů. PP

6.33
Ostatní státy

Francie
1329
[Hanáček, Jiří]:
175. výročí bitvy u Slavkova.
Ročenka, 1980, s.[2-4], obr.e.1.
Napoleon I. císař francouzský. Stručná zmínka o válečné taktice, výběr slavkovského bojiště. Popis erb. PP

Norsko
1330
Buben, Milan:
Norský princ Olav ...
HR, 1980, s.16, obr.e. na s.[6], lit.1.
Člen vítězného družstva v jachtingu na IX. OH v Amsterodamu v roce 1928. Stručné údaje o sportovních úspěších a o synu Haraldovi. Popis erbu. PP

Prusko
1331
Mašínová, Leontina:
Byl Bedřich Veliký rodem Němec?
ČRSČ, IV./1932, č.3-4, s.154.
Zpráva o studii genealoga Otty Forst-Battaglia v „Deutsch-Franzözische Rundschau" týkající se předků Bedřicha Velikého; z ní vyplývá převaha předků francouzských nad německými. JJ

Rakousko
1332
[Hanáček, Jiří]:
175. výročí bitvy u Slavkova.
Ročenka, 1980, s.[34-35], obr.1.
Císař František. Téměř symbolická účast ve slavkovské bitvě - pouze 15 000 rakouských vojáků. Mírová jednání s Napoleonem po bitvě. Popis malého rakouského znaku podle kresby Ströhlovy. PP

1333
Strnad, Josef:
Kladno.
Heraldika, X./1977, č.4, s.138, obr.e. na s.137.
V rámci širšího přehledu o historii města Kladna připomenuta Anna Marie Františka vévodkyně Toskánská jako majitelka v letech 1701-1705, PP

Rusko
1334
[Hanáček, Jiří]:
175. výročí bitvy u Slavkova.
Ročenka, 1980, s.[8-9], obr.e.5; s.[40-41], obr.e.1.
Alexander I., car ruský. Jeho vztah k císaři Napoleonovi. Popis carského znaku podle zlatých mincí z let 1802-1809. Znak Romanovců, popis. PP

Řecko
1335
Buben, Milan:
Řecký princ Konstantin ...
HR, 1980, s.18-19, obr.e. na s.[12], lit.1.
Vítězem XVII. OH v Římě v roce 1960 v jachtingu. Další sportovní činnost v exilu. Popis erbu. PP

Velká Británie
1336
Česák, Josef:
Česká heraldika ve Velké Británii?
HZ, II./1975, č.1, s.8, red. pozn.
Britská poštovní správa vydala známkovou emisi „Slavní Britové", v níž mj. je vyobrazen Edward Plantagenet zvaný Černý princ. Autor připomíná legendu o původu princova erbu a hesla získaného jako trofej od padlého českého krále Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku roku 1346. PP

1337
Pokorný, Pavel R. - Buben, Milan:
Konec jedné legendy.
HR, 1974, s.32-38, obr.2, lit.16.
HZ, II./1975, č.1, s.9-15, lit.16; t. zvl. ot.
Na základě studia historického materiálu je vyvrácena legenda, že tři pštrosí pera a heslo „Ich dien" ve znaku princů waleských má původ ve válečné kořisti ze znaku českého krále Jana Lucemburského, padlého v bitvě u Kresčaku. Autoři naopak dokázali, že pera pocházejí ze znaku vedlejšího titulu hrabat z Hainault, neboť matka Černého prince - Edwarda of Woodstock, prvorozeného syna anglického krále Edwarda III. - byla hraběnka Phillippa of Holland and Hainault. PP

1338
K sňatku v anglické královské rodině.
Rodokmen, II./1947, č.2, s.58, gen. tab.
Rodokmen od Ludvíka II. velkovévody hessenského. PP

1339
vG [Viktor Genttner]:
[Nově vzniklý erb.]
GHL, 1975, 3.ř., seš.8, s.30.
Popis erbu prince Marka Philipse, manžela princezny Anny. PP