Tzv. česko - romská vlajka
Portál Heraldické Terminologické Konvence se až dosud věnoval především terminologické problematice heraldiky jako pomocné vědní discipliny a v nezbytných souvislostech též některým obdobným otázkám a problémům z oboru vexilologie, vedle sfragistiky heraldice nejbližší disciplině. Politická temata nebyla nikdy předmětem článků, statí a studií, které byly na tomto portálu publikovány. Leč situace, která byla na internetu presentována jako „česko – romská vlajka“ mne nutí, abych k ní zaujal jednoznačné stanovisko. Níže uvedená stať zde rozhodně není publikována se záměrem rozdmýchávat nacionální nebo etnické vášně v české společnosti, na druhé straně jsem však oprávněně přesvědčen, že existují, resp. musí existovat určité nepřekročitelné hranice uzancí zejména v oblasti právně závazných norem, které nelze beztrestně porušovat. Pokud si to autoři tohoto vexilologického obludária neuvědomují, je nutné jim právně závazné normy nekompromisně připomenout a vyžadovat jejich respektování. Tolik úvodem.
Před několika dny jsem na internetu objevil soubor materiálů, ostatně jako zřejmě mnoho dalších uživatelů internetu, které z vědní discipliny – vexilologie – rázem vytvořily politicky výbušný problém, jenž si možná většina občanů této republiky nemusí uvědomovat, avšak který může mít, dle mého mínění, nezanedbatelné negativní konsekvence.Jakýsi subalterní „výtvarný umělec“ Tomáš Rafa, v důsledku vlastní politické naivity, a neváhám říci primitivního nacionálního či etnického třeštění, se rozhodl řešit problematiku česko – moravsko – slezské majoritní společnosti této republiky vůči minoritnímu romskému (♣) etniku počinem vskutku nejen kuriosním ale především hloupým – vytvořením „česko – romské vlajky“. Z vexilologického hlediska by proti takovému počínání nebylo možno nic namítat až do chvíle, kdy je zřejmé a patrné, že „pan výtvarný umělec“ si za objekt vlastní výtvarné hlouposti zvolil několikanásobnou modifikaci výsostného státního symbolu – státní vlajky suverénního státního útvaru, České republiky, která je nikoli objektem ale subjektem mezinárodního práva se všemi důsledky, které z tohoto statutu vyplývají.Na této planetě existuje nespočet státních útvarů, jejichž státní symboly – státní znak, státní vlajka a státní hymna – požívají nejen úcty v obecné rovině občanů toho kterého státního útvaru, ale tyto symboly jsou zaštítěny právními předpisy, jejichž vědomé a svévolné porušování je trestné a může být, a také v mnoha případech bývá, trestně postihováno s citelnými sankcemi.Za českou, československou a opětně českou vlajku pokládali nejvyšší oběti mnozí naši spoluobčané, byla výrazem nadějí a tužeb v dobách zlých a pro tento stát osudových a tu se objeví nějaký nanicovatý neumětel, který s tímto státním symbolem zachází jako s kusem barevného hadru na nějakém romském (♣) sídlišti.Nebetyčná hloupost (slušně vyjádřeno) jakéhosi výtvarného diletanta však našla odezvu. Jak jsem se dočetl, a na internetu lze stále tuto trapnost (opět slušně vyjádřeno) dohledat, v galerii Artwall pod záštitou Národní technické knihovny byly vystaveny jeho návrhy, občané jsou vyzýváni, aby hlasovali o výběru jednoho z těchto paskvilů, který by měl být prohlášen za „česko – romskou vlajku, a lze se pravděpodobně domýšlet, že iniciátoři této ostudné akce budou usilovat a právní zakotvení.Této „vlajkové maškarády“ spočívající v potupení výsostného českého státního symbolu se aktivně účastnili:
Kumar Wishwanathan, lidsko-právní aktivista;
Lucie Horwáthová, členka strany zelených;
Zdeněk Ryšavý, ředitel ROMEA;
Vojtěch Lavička, hudebník;
David Tišer, romista;
Lenka Kukurová, kurátorka galerie Artwall;
Markéta Dolejšová, spolukurátorka galerie Artwall;
Jan Kremer, odborník na problematiku vlajek.
Nehodlám se vyjadřovat k morálním profilům výše jmenovaných, poněvadž je osobně ani z hlediska jejich „profesí“ neznám. Zaujalo mne však jméno Jana Kremera, který je označován za „odborníka na problematiku vlajek“. Zabývám se heraldikou a vexilologií, jako vědními disciplinami, více než 40 let, takže mohu říci, že mám nadstandardní přehled o významnějších jednotlivcích z obou oborů, zejména o jejich publikační činnosti. Se jménem Jana Kremera se však setkávám poprvé; považuje-li se nebo je-li považován za „odborníka na problematiku vlajek“ pouze proto, že si snad přečetl několik vexilologických článků či dokonce nějakou vexilologickou publikaci, potom považuji takovou troufalost za skandální a nehoráznou. Kdyby totiž byl tím, za koho se vydává nebo je vydáván, musel by takové počínání z principu nejen odmítnout ale i odborně odsoudit přičemž odborný odsudek by se musel opírat o nadstandardní vexilologické znalosti; tak tomu ovšem zdaleka není.
Nedovedu si představit, že by např. v Kanadě, ve Spojených státech, ve Velké Británii nebo v kterémkoliv jiném státním útvaru, v němž žije početná menšina Čechů, vznikl takto idiotský nápad na vytvoření „kanadsko – české, americko – české nebo britsko – české apod. vlajky pouze proto, aby si Čechové v takovém státě žijící dokazovali vlastní etnickou svébytnost. Důvodně se domnívám, že úřady příslušného státního útvaru by konaly podle práva a zákonů v té zemi platící; ne tak ovšem v České republice, v níž se i takováto obludnost setkává s nečinností úřadů.Celá „vlajková maškaráda“ má však, opět dle mého názoru, další konsekvence. Nebetyčná hloupost „pana výtvarného umělce“ i všech výše jmenovaných zúčastněných je očividná a kdyby tato akce nebyla míněna vážně , mohla by být považována za nepodařený, trapný druh recese.
Daleko závažnější je však skutečnost, že zde dochází k zneuctění českého výsostného státního symbolu, jak jsem vyložil výše a že toto zneuctění vyvolává v určité části českého politického spektra napětí. Prvním výsledkem tohoto napětí je reakce Dělnické strany sociální spravedlnosti vedené panem Vandasem, která dle internetových informací hodlá podat, nebo již podala, trestní oznámení na účastníky této „vlajkové maškarády“; jednoznačně zde musím konstatovat, že jejich úmysl nejen schvaluji ale i plně podporuji a pouze se podivuji na tím, že již nazačaly jednat orgány činné v trestním řízení, přinejmenším pro přestupek hanobení státního symbolu; nejsem právník, takže tuto trestní kvalifikaci považujte za podmíněnou.
Řada obcí České republiky vydává obecní vyhlášky, v nichž jsou stanoveny parametry používání obecních symbolů – znaku a vlajky. A zde, na celostátní úrovni, se presentuje parta neumětelů a samozvaných, nikým nevolených ani právně neustanovených lidsko-právních ochránců, zaštítěná navíc vědeckou institucí placenou ze státního rozpočtu, která si bezostyšně plete českou státní vlajku s prvomájových mávátkem, třepetalkou, ne-li s kusem hadru.
Z vexilologického hlediska je československá, nyní česká, státní vlajka svou geometrickou konstrukcí pozoruhodná, poněvadž obsahuje heraldickou, resp. vexilologickou, figuru, která se nazývá KLÍN. Nahlédneme-li do kteréhokoliv obrazového lexikonu vlajek zemí světa (pane Kremere odborníku na vlajovou problematiku), zjistíme, že vexilologická figura KLÍN není figurou běžně se vyskytující; výtvarně nejblíže příbuznou české státní vlajce je národní, obchodní a námořní vlajka Filipin – list vlajky v poměru 1 : 2 (česká vlajka má poměr stran 2 : 3 a tento poměr zachovávají i vlajky obecní a krajské) je tvořen modrým a červeným vodorovným pruhem, mezi něž je zhruba do poloviny délky listu vložen bílý klín, v němž jsou uprostřed slunce a v rozích pětihroté hvězdy, vše žluté; námořní válečná vlajka má pořadí vodorovných pruhů opačné – červený a modrý, klín i s dalšími figurami je totožný.
Domnívám se, že politická representace České republiky, bez zřetele na současný neutěšený stav, by měla iniciovat ve smyslu zákona o českých státních symbolech proces, jímž by byl tento nesmysl zastaven a jeho iniciátoři přinejmenším důrazně poučeni o právních důsledcích svého počínání. Případné výmluvy autorů této „vlajkové maškarády“ o „svobodě výtvarného či verbálního projevu“ je nutné odmítnout jako zcela nedůvodně, poněvadž svobodu nelze zaměňovat s anarchií. V České republice žije několik národnostních menšin a měla-li by každá z nich uplatňovat nárok na vlastní vlajku kombinovanou s výsostným státním symbolem, jednalo by se o precedent, který by se nemusel omezovat pouze na symboliku. Posuzováno ze širšího politického kontextu je pozoruhodné, že společenské problémy zde vytváří pouze jedno etnikum, zatímco ostatní národnostní menšiny srovnatelné problémy nemají. Dále se domnívám, že by se k tomuto nesmyslu měli jednoznačně vyjádřit odborníci – vexilologové, jejichž významní představitelé jsou v současné době členy expertní heraldicko – vexilologické skupiny Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Na oficiálních internetových stránkách České vexilologické společnosti jsem však dosud žádnou reakci nenalezl.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
(♣) Poznámka:
Se zřetelem na současnou politickou „nadkorektnost“ používám v této stati adjektivum „romský“, poněvadž samozvaní lidsko-právní ochránci, kteří si z této činnosti vesměs učinili výnosný zdroj osobních příjmů, považují slovo „cikán“ a jeho gramatické modifikace za výraz nekorektní, resp. za nadávku. Nejsem kompetentní k tomu, abych zde rozvíjel teorie o původu či významu tohoto slova z jakéhokoliv hlediska. Jak jsem však předeslal v souvislosti s osobou výše uvedeného Jana Kremera, zabývám se heraldikou a vexilologií více než 40 let, což je dostatečně dlouhá doba k tomu, abych se mohl k celé vexilologické trapnosti vyjádřit.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mgr. Pavel Palát
emeritní člen expertní skupiny Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
Před několika dny jsem na internetu objevil soubor materiálů, ostatně jako zřejmě mnoho dalších uživatelů internetu, které z vědní discipliny – vexilologie – rázem vytvořily politicky výbušný problém, jenž si možná většina občanů této republiky nemusí uvědomovat, avšak který může mít, dle mého mínění, nezanedbatelné negativní konsekvence.Jakýsi subalterní „výtvarný umělec“ Tomáš Rafa, v důsledku vlastní politické naivity, a neváhám říci primitivního nacionálního či etnického třeštění, se rozhodl řešit problematiku česko – moravsko – slezské majoritní společnosti této republiky vůči minoritnímu romskému (♣) etniku počinem vskutku nejen kuriosním ale především hloupým – vytvořením „česko – romské vlajky“. Z vexilologického hlediska by proti takovému počínání nebylo možno nic namítat až do chvíle, kdy je zřejmé a patrné, že „pan výtvarný umělec“ si za objekt vlastní výtvarné hlouposti zvolil několikanásobnou modifikaci výsostného státního symbolu – státní vlajky suverénního státního útvaru, České republiky, která je nikoli objektem ale subjektem mezinárodního práva se všemi důsledky, které z tohoto statutu vyplývají.Na této planetě existuje nespočet státních útvarů, jejichž státní symboly – státní znak, státní vlajka a státní hymna – požívají nejen úcty v obecné rovině občanů toho kterého státního útvaru, ale tyto symboly jsou zaštítěny právními předpisy, jejichž vědomé a svévolné porušování je trestné a může být, a také v mnoha případech bývá, trestně postihováno s citelnými sankcemi.Za českou, československou a opětně českou vlajku pokládali nejvyšší oběti mnozí naši spoluobčané, byla výrazem nadějí a tužeb v dobách zlých a pro tento stát osudových a tu se objeví nějaký nanicovatý neumětel, který s tímto státním symbolem zachází jako s kusem barevného hadru na nějakém romském (♣) sídlišti.Nebetyčná hloupost (slušně vyjádřeno) jakéhosi výtvarného diletanta však našla odezvu. Jak jsem se dočetl, a na internetu lze stále tuto trapnost (opět slušně vyjádřeno) dohledat, v galerii Artwall pod záštitou Národní technické knihovny byly vystaveny jeho návrhy, občané jsou vyzýváni, aby hlasovali o výběru jednoho z těchto paskvilů, který by měl být prohlášen za „česko – romskou vlajku, a lze se pravděpodobně domýšlet, že iniciátoři této ostudné akce budou usilovat a právní zakotvení.Této „vlajkové maškarády“ spočívající v potupení výsostného českého státního symbolu se aktivně účastnili:
Kumar Wishwanathan, lidsko-právní aktivista;
Lucie Horwáthová, členka strany zelených;
Zdeněk Ryšavý, ředitel ROMEA;
Vojtěch Lavička, hudebník;
David Tišer, romista;
Lenka Kukurová, kurátorka galerie Artwall;
Markéta Dolejšová, spolukurátorka galerie Artwall;
Jan Kremer, odborník na problematiku vlajek.
Nehodlám se vyjadřovat k morálním profilům výše jmenovaných, poněvadž je osobně ani z hlediska jejich „profesí“ neznám. Zaujalo mne však jméno Jana Kremera, který je označován za „odborníka na problematiku vlajek“. Zabývám se heraldikou a vexilologií, jako vědními disciplinami, více než 40 let, takže mohu říci, že mám nadstandardní přehled o významnějších jednotlivcích z obou oborů, zejména o jejich publikační činnosti. Se jménem Jana Kremera se však setkávám poprvé; považuje-li se nebo je-li považován za „odborníka na problematiku vlajek“ pouze proto, že si snad přečetl několik vexilologických článků či dokonce nějakou vexilologickou publikaci, potom považuji takovou troufalost za skandální a nehoráznou. Kdyby totiž byl tím, za koho se vydává nebo je vydáván, musel by takové počínání z principu nejen odmítnout ale i odborně odsoudit přičemž odborný odsudek by se musel opírat o nadstandardní vexilologické znalosti; tak tomu ovšem zdaleka není.
Nedovedu si představit, že by např. v Kanadě, ve Spojených státech, ve Velké Británii nebo v kterémkoliv jiném státním útvaru, v němž žije početná menšina Čechů, vznikl takto idiotský nápad na vytvoření „kanadsko – české, americko – české nebo britsko – české apod. vlajky pouze proto, aby si Čechové v takovém státě žijící dokazovali vlastní etnickou svébytnost. Důvodně se domnívám, že úřady příslušného státního útvaru by konaly podle práva a zákonů v té zemi platící; ne tak ovšem v České republice, v níž se i takováto obludnost setkává s nečinností úřadů.Celá „vlajková maškaráda“ má však, opět dle mého názoru, další konsekvence. Nebetyčná hloupost „pana výtvarného umělce“ i všech výše jmenovaných zúčastněných je očividná a kdyby tato akce nebyla míněna vážně , mohla by být považována za nepodařený, trapný druh recese.
Daleko závažnější je však skutečnost, že zde dochází k zneuctění českého výsostného státního symbolu, jak jsem vyložil výše a že toto zneuctění vyvolává v určité části českého politického spektra napětí. Prvním výsledkem tohoto napětí je reakce Dělnické strany sociální spravedlnosti vedené panem Vandasem, která dle internetových informací hodlá podat, nebo již podala, trestní oznámení na účastníky této „vlajkové maškarády“; jednoznačně zde musím konstatovat, že jejich úmysl nejen schvaluji ale i plně podporuji a pouze se podivuji na tím, že již nazačaly jednat orgány činné v trestním řízení, přinejmenším pro přestupek hanobení státního symbolu; nejsem právník, takže tuto trestní kvalifikaci považujte za podmíněnou.
Řada obcí České republiky vydává obecní vyhlášky, v nichž jsou stanoveny parametry používání obecních symbolů – znaku a vlajky. A zde, na celostátní úrovni, se presentuje parta neumětelů a samozvaných, nikým nevolených ani právně neustanovených lidsko-právních ochránců, zaštítěná navíc vědeckou institucí placenou ze státního rozpočtu, která si bezostyšně plete českou státní vlajku s prvomájových mávátkem, třepetalkou, ne-li s kusem hadru.
Z vexilologického hlediska je československá, nyní česká, státní vlajka svou geometrickou konstrukcí pozoruhodná, poněvadž obsahuje heraldickou, resp. vexilologickou, figuru, která se nazývá KLÍN. Nahlédneme-li do kteréhokoliv obrazového lexikonu vlajek zemí světa (pane Kremere odborníku na vlajovou problematiku), zjistíme, že vexilologická figura KLÍN není figurou běžně se vyskytující; výtvarně nejblíže příbuznou české státní vlajce je národní, obchodní a námořní vlajka Filipin – list vlajky v poměru 1 : 2 (česká vlajka má poměr stran 2 : 3 a tento poměr zachovávají i vlajky obecní a krajské) je tvořen modrým a červeným vodorovným pruhem, mezi něž je zhruba do poloviny délky listu vložen bílý klín, v němž jsou uprostřed slunce a v rozích pětihroté hvězdy, vše žluté; námořní válečná vlajka má pořadí vodorovných pruhů opačné – červený a modrý, klín i s dalšími figurami je totožný.
Domnívám se, že politická representace České republiky, bez zřetele na současný neutěšený stav, by měla iniciovat ve smyslu zákona o českých státních symbolech proces, jímž by byl tento nesmysl zastaven a jeho iniciátoři přinejmenším důrazně poučeni o právních důsledcích svého počínání. Případné výmluvy autorů této „vlajkové maškarády“ o „svobodě výtvarného či verbálního projevu“ je nutné odmítnout jako zcela nedůvodně, poněvadž svobodu nelze zaměňovat s anarchií. V České republice žije několik národnostních menšin a měla-li by každá z nich uplatňovat nárok na vlastní vlajku kombinovanou s výsostným státním symbolem, jednalo by se o precedent, který by se nemusel omezovat pouze na symboliku. Posuzováno ze širšího politického kontextu je pozoruhodné, že společenské problémy zde vytváří pouze jedno etnikum, zatímco ostatní národnostní menšiny srovnatelné problémy nemají. Dále se domnívám, že by se k tomuto nesmyslu měli jednoznačně vyjádřit odborníci – vexilologové, jejichž významní představitelé jsou v současné době členy expertní heraldicko – vexilologické skupiny Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Na oficiálních internetových stránkách České vexilologické společnosti jsem však dosud žádnou reakci nenalezl.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
(♣) Poznámka:
Se zřetelem na současnou politickou „nadkorektnost“ používám v této stati adjektivum „romský“, poněvadž samozvaní lidsko-právní ochránci, kteří si z této činnosti vesměs učinili výnosný zdroj osobních příjmů, považují slovo „cikán“ a jeho gramatické modifikace za výraz nekorektní, resp. za nadávku. Nejsem kompetentní k tomu, abych zde rozvíjel teorie o původu či významu tohoto slova z jakéhokoliv hlediska. Jak jsem však předeslal v souvislosti s osobou výše uvedeného Jana Kremera, zabývám se heraldikou a vexilologií více než 40 let, což je dostatečně dlouhá doba k tomu, abych se mohl k celé vexilologické trapnosti vyjádřit.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mgr. Pavel Palát
emeritní člen expertní skupiny Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
30. 07. 2013