Login

Výstavba TS/HTK - část druhá

        Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence (HTK - CZ)
                                                                              Část druhá

Na internetové stránky HTK jsem v červenci tohoto roku (2012) vložil obsáhlé pojednání s výše uvedeným názvem, v němž jsem se pokusil o zpracování jednoho, lze říci, že specifického, segmentu české heraldické práce v průběhu 20. století; pojednání je umístěno na adrese Obsah HTK / HTK - část obecná / Texty / Články, statě, studie.
Aby čtenář / návštěvník našich stránek nemusel vyhledávat předchozí pojednání, resp. jeho část, která se výslovně zabývá základními principy výstavby Terminologického slovníku (TS), je zde uvedeno doslovné znění předmětné kapitoly.


Výstavba Terminologického slovníku v projektu Heraldické Terminologické Konvence (HTK - CZ)
Výňatek z kapitoly 7.2.:
Terminologický slovník (TS).
Jak jsem uvedl v šesté kapitole, materiál pro TS byl především získán excerpcí z popisů nově udělených znaků, dále z materiálů někdejší Terminologické sekce pobočky Heraldika ČNS, z materiálů MTR a z dalších literárních zdrojů. Rovněž jsem uvedl, že výstavba TS je primárním cílem projektu HTK.
Následující informace jsou výsledkem podrobných konsultací s kolegou Kasíkem.
Do TS jsou zařazeny dva typy konvenčních termínů - aktivní a pasivní.
Aktivní termíny jsou takové, které vypovídají, jak jsou heraldické figury konstruovány, jak jsou modifikovány, čili jak se liší od základních definovaných podob a poloh, čili od terminologických standardů. Jejich definování je pro heraldický popis velice důležité, neboť v podstatě vylučují situace, kdy by každá heraldická figura musela být podrobně popsána, aby ji heraldičtí výtvarníci mohli nakreslit pouze podle popisu a aby se jejich kresby diametrálně nelišily. Gramaticky jsou aktivní termíny přídavnými jmény, buď neodvozenými nebo odvozenými od slovesného tvaru přechodníku přítomného; jsou to např. tvary kráčející, stojící, běžící, ohlížející se (od přechodníkových tvarů kráčeje - kráčejíc - kráčejíce, stoje - stojíc - stojíce, běže - běžíc - běžíce, ohlížeje se - ohlížejíc se - ohlížejíce se).
Pasivními termíny jsou, obecně řečeno, všechna heraldická znamení - heroldské figury, obecné heraldické figury a termín „kříž", přičemž jednotlivé tvary, typy či druhy křížů již představují kombinace pasivního termínu s aktivním, vytvářejíce tzv. terminologické sousloví, např. latinský kříž, osmihrotý kříž apod.
Základem TS jsou zpravidla jednoslovné konvenční, čili doporučené termíny; význam slova konvenční byl dostatečně vysvětlen v úvodních teoretických materiálech projektu HTK. Proces vytváření konvenčních, tolerovaných a nedoporučených termínů je heraldicky, sémanticky i gramaticky náročný. Náročnost, podle mého názoru, spočívá na jedné straně ve skutečnosti, že TS nejenže nechce ale ani nemůže oktrojovat heraldické veřejnosti terminologickou soustavu, tj. arbitrážně rozhodnout, který termín je správný a který nikoliv; ostatně tento princip byl již na mnoha místech zdůrazněn, na druhé straně se však snažíme vytvořit terminologickou soustavu, jejíž principy by byly obecně přijatelné a zároveň existovala možnost flexibilních úprav či doplňků. Při vytváření definic používáme v dikci dvě významově odlišné vazby - „za základní podobu / polohu považujeme" nebo „za základní podobu / polohu doporučujeme považovat". Obě varianty jsou, dle mého názoru, nezpochybnitelným projevem konvenčního přístupu k výstavbě terminologické soustavy. V prvém případě je řečeno, že základní podoba / poloha je obecně akceptovatelná, zatímco ve druhém případě dáváme najevo, že o podobě / poloze lze vést i nadále odbornou diskusi.
Terminologická soustava by měla být právě na základě přijaté konvence cílevědomě budována laickou i odbornou heraldickou veřejností; zdá se však, že se tak děje právě naopak. Pro ilustraci stačí připomenout jednu z posledních heraldických prací, totiž „Základy heraldiky", jejímiž autory jsou vysokoškolští pedagogové a publikace má sloužit jako učební text pro studenty pomocných věd historických a archivního studia. Nad „terminologickými verbálními skvosty",které jsem při excerpcích popisů znaků vůbec nezaznamenal a jejichž původ lze vystopovat jednak do terminologie německé, jednak do českých základních prací z počátku 20. století, lze pouze nevěřícně zakroutit hlavou. Smutným zjištěním je skutečnost, že jeden z autorů této publikace se aktivně zúčastňoval terminologických prací v MTR (Dr. Krejčík), rovněž tak její recenzent (Dr. Müller), nyní oba vysokoškolští pedagogové, kteří obory pomocných věd historických přednášejí a také samozřejmě zkoušejí.
Jedním z cílů TS je snaha po rozumném a vyváženém odstranění synonymních termínů, jimiž jsou popisovány kresebně či sémanticky shodné jevy. Podrobněji jsem se o této problematice zmínil na příkladu termínu „pata štítu" a vyskytujících se derivátů - „návrší, vrch, kopec, pahorek, pahrbek, chlum". Zatímco tři posledně jmenované jsou v TS uvedeny jako nedoporučené, první tři jsou zařazeny jako samostatné plnohodnotné termíny s přesnějším významovým vymezením.
Každý svébytný termín je v TS zapsán na tzv. terminologické kartě, která má několik sekcí; podrobný výklad jsem provedl v modulech Nápověda a Manuál HTK. K jednotlivým termínům jsou postupně vkládány jednak citace literatury a jednak konkrétní odkazy z literatury. Tuto práci lze, podle dosavadně získaných zkušeností, provádět zpravidla dodatečně po zpracování základního textu, čili terminologického standardu. V praxi to znamená, že termín je v základních parametrech zpracován, text je vložen do sekce Komentář a následně jsou vkládány citace a odkazy. Lze tedy říci, že v současném procesu výstavby TS jsou permanentně prováděny doplňky, případně i změny. Obdobným způsobem je postupováno při vkládání ilustrací k některým termínům. Připomínám na tomto místě, že ilustrace jsou autorským dílem Stanislava Kasíka, popisy znaků jsou přebírány z REKOSu, pokud jsou zobrazeny nově udělené obecní znaky a k popisům jsou event. připojeny poznámky nebo odkazy na jiné texty publikované v HTK. Na konci výkladového textu je kromě citace literatury vložen i odkaz na termíny synonymní či příbuzné.
Současný počet termínů (červenec 2012) zpracovaných, rozpracovaných nebo pouze excerpovaných dosáhl počtu 1851.

Jak jsem již nejen výše ale i na jiných místech uvedl, základní materiál pro TS je výsledkem excerpce heraldických popisů obecních znaků, jejichž kresebné návrhy a popisy byly projednávány a schváleny na jednotlivých zasedáních Heraldické komise České národní rady (HK ČNR), později Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (PPHV).
V procesu výstavby TS se však stále zřetelněji projevovala nutnost zachování kontinuity české heraldické práce z počátku 20. století, representované dvěma stěžejními díly - „Heraldikou" Vojtěcha Krále (1900) a „Českomoravskou heraldikou I. Martina Koláře" zpracovanou a vydanou v roce 1902 Augustem Sedláčkem, se současnými výsledky činnosti HK ČNR a PPHV výhradně v oblasti české heraldické terminologie.
„Heraldika" Karla Schwarzenberga (1941) patří samozřejmě do „zlatého fondu" české heraldické práce, avšak její koncepce se od obou výše jmenovaných diametrálně odlišuje.
Na kompendiální charakter prací Vojtěcha Krále a Augusta Sedláčka navazuje, byť se značnými výhradami, až „Encyklopedie heraldiky" Milana Bubna, vydaná v rozmezí devíti let čtyřikrát (1994, 1997, 1999. 2003).
S vědomím výše naznačené kontinuity jsem provedl podrobnou excerpci, samozřejmě s důrazem na českou heraldickou terminologii, Královy „Heraldiky", Sedláčkovy „Českomoravské heraldiky I." a Bubnovy „Encyklopedie heraldiky". Pro komparační účely jsem vybral práci tří německých autorů -
Arndt, Jürgen - Seeger, Werner - Müller-Westphal, Lothar: „Wappenbilderordnung". Neustadt an der Aisch 1986 (zkratka pro citaci -WBO).
Z prací Krále, Sedláčka a WBO jsem přednostně excerpoval termíny z kategorie obecných heraldických figur, z Bubnovy „Encyklopedie" všechna hesla mající bezprostřední vztah k heraldice.
Při excerpci jsem dospěl k následujícím poznatkům a závěrům:

1. Vojtěch Král: „Heraldika". Praha 1900 (excerpován reprint 2003).
Z podkapitoly „II. Znamení či figury obecné", s. 76-170, jsem excerpoval 428 termínů.
Znamení či obecné heraldické figury jsou klasifikovány do těchto kategorií:
I.      přirozené
II.     nadpřirozené
III.    věci umělé.
Jednotlivé kategorie jsou dále členěny.(1)
V úvodním textu (s. 76-78) pojednává autor o obecných zásadách kresby, podobách a polohách.
Poté následují figury zařazené do výše uvedených kategorií. Řazení figur sice není abecední, ale je heslovitě strukturováno, název jednotlivých figur je graficky zvýrazněn tučným písmem. Základním principem je přiřazení konkrétní figury do erbu konkrétního šlechtického rodu, případně do znaku města či městečka.. Definice základních podob, čili popis figury, či poloh figur, resp. stanovení výtvarných / kresebných standardů v naprosté většině chybí. Výjimkou je např. popis podoby figury KLÍČE: „Zuby heraldického klíče kreslí se nepoměrně veliké a držadlo řídí se dobou, z které pochází znak. Na tab. XXXIV. obr. 21 představuje klíč s rukojetí gotickou". (s. 155). Všimněme si, že ve dvou po sobě následujících větách je pro název stejné části klíče použito, a to i z hlediska významového, svou rozdílných termínů - „držadlo - rukojeť". Obdobných příkladů by bylo možno nalézt více. Podle mého názoru autor zřejmě nepociťoval nutnost konvenční kodifikace termínů. Aby tento náhled nevyzněl pouze negativně, je nutno upozornit na úvodní texty k jednotlivým kategoriím figur, v nichž jsou, zřejmě dle autorova názoru, obecné principy zmíněny.
U jednotlivých termínů jsou uváděny cizojazyčné názvy - latinský, francouzský, německý, avšak neděje se tak pravidelně, někdy jsou uváděny nikoliv ve všech mutacích, jindy vůbec.
Významného ocenění však zasluhuje kapitola „Sestavení znaků dle obrazců na štítě" (s. 259-369), „Rejstřík jmen a praedikátů" (s. 370-410) a „Rejstřík věcný" (s. 411-420).
„Sestavení znaků podle obrazců na štítě" muselo být pro autora v tehdejší době nesmírně pracné, poněvadž taková náročná práce předpokládá vyhotovení podrobného lístkového (kartotékového) rejstříku; v současné době výpočetní techniky si lze takovou manuální práci představit jen velice obtížně.
O podobný princip se relativně úspěšně pokusili autoři WBO o osmdesát let později, jak bude zmíněno v odstavci 4., kteří však již předpokládali zpracování pomocí výpočetní techniky a vhodných počítačových programů.
Rovněž zpracování obou rejstříků je nesmírně náročné, o čemž jsem se osobně přesvědčil při sestavování rejstříků pro „Bibliografii české práce heraldické I." (1983).
Závěrem této kapitoly musím konstatovat, že „Heraldika" Vojtěcha Krále je současnými heraldiky, odborníky i tzv. laickými zájemci a pěstiteli heraldiky, nedoceněna a že její význam nebyl dostatečně pochopen ani v době jejího vydání a v letech následujících.

2. August Sedláček: „Martina Koláře: Českomoravská heraldika I. Část všeobecná". Praha 1902
(excerpováno původní vydání).
Z kapitoly „XI. Obecná erbovní znamení", s. 165-222, jsem excerpoval 282 termíny.
Materiál obsažený v ČMH I. je výsledkem práce Martina Koláře z „probádaných archivů"; Sedláček byl při jeho zpracování více-méně v posici editora. Považuji za legitimní položit si otázku, jaké metodologické postupy uplatňoval či používal Martin Kolář při bádání v archivních fondech, čili obecně posuzováno, jaké metodologické postupy byly ve druhé polovině 19. století považovány za standardní. Sedláček tak stál před nelehkým úkolem - připravit a zpracovat Kolářovy výsledky práce do publikovatelné podoby. Posuzováno ze současných metodologických hledisek výstavby odborných publikací na počátku 21. století, bylo by vůči Sedláčkovi nespravedlivé odsoudit výsledky jeho práce jako celku. Nelze však pominout fakt, že Sedláček mohl vytvořit dílo z hlediska formální struktury dokonalejší zejména poté, co dva roky před vydáním ČMH I. byla vydána „Heraldika" Vojtěcha Krále. Martin Kolář zemřel dne 15. května 1898, takže lze předpokládat, že August Sedláček měl na zpracování materiálů z Kolářovy pozůstalosti časový úsek necelých čtyř let, poněvadž ČMH I. byla vydána Českou akademií pro vědy, slovesnost a umění císaře Františka Josefa v roce 1902. Lze jen spekulovat, jaký vliv mělo na Sedláčka vydání Královy „Heraldiky" v roce 1900, poněvadž v rozmezí dvou let byly vydány dvě, tématicky velice podobné ne-li shodné, zásadní práce, které nesporně poznamenaly vývoj české heraldické práce na celé období 20. století. Vyčleníme-li „Heraldiku" Karla Schwarzenberga, která vyšla v edici „Knihy Řádu" v nakladatelství Vyšehrad v roce 1941, potom všechny následně vydané publikace (Břetislava Štorma, Adolfa F. J. Karlovského, Bohumíra Šimka, Zdeňka M. Zengera a možná i dalších autorů různých „základů, přehledů, minim" apod.) byly nesporně a očividně ovlivněny Králem a Kolářem - Sedláčkem a bohužel pro českou heraldiku neznamenaly žádný zásadní přínos.
Provedl jsem podrobnou excerpci kapitoly XI. „Obecná erbovní znamení" a dospěl jsem k poznání, že Sedláčkem zpracovaný materiál je velmi obtížně použitelný pro proces kodifikace české heraldické terminologie. Sedláček, nepochybně pod vlivem Kolářem sebraných materiálů, bohužel nepovažoval za nutné vytvořit strukturovanou formu hesel a dal přednost formě „literárně rozvolněnému textu", který neváhám nazvat někde až poetickým, z něhož se sice dozvíme, jaké figury se vyskytovaly v erbech jmenovitě uvedených rodů, avšak nenalezneme, ve většině hesel, poučení, jak konkrétní figura vypadá, jaká je její standardní podoba či poloha. Nepochybně pod vlivem Kolářových zápisků se setkáváme s výrazovými prostředky a s verbálními konstrukcemi, které pravděpodobně již v době Sedláčkova zpracovávání materiálů mohly působit archaicky.
Uvedu několik konkrétních příkladů.
Na str. 199 - 200 je uvedena figura „syrenus" s tímto výkladem: „Bartoloměji Netolickému z Netolic propůjčen erb, totiž štít žlutý, v němž jest potvora mořská černá, jenž slove s y r e n u s, jsa opásán feflíkem bílým přes pravé rameno až pod paždí levé, držíc v pravé ruce kámen tirkus a na hlavě majíc točník s rozletitými fachy r. 1537." Odhlédneme-li od nesprávných gramatických tvarů přechodníků, ve dvou případech jsou použity tvary pro rod ženský, zatímco slovo syrenus je nepochybně rodu mužského, můžeme se pouze dohadovat, jakou konkrétní podobu tato figura ve skutečnosti má.
Na str. 200, v odstavci „Dvě hlavy bílé jednorožcové" se dočteme, že tato figura byla jako erb propůjčena Benešovi Gönterovi z Hůžové r. 1539 a následně se dočteme, že v roce 1550 byl Petrovi Šmerhovskému z Lidkovic dán erb, „totiž štít červený, v němž jest od spodku skála bílá, z kteréžto beran nabělavý až po zadní nohy k pravé straně obrácený v červeném poli jsouc [opět nesprávný tvar přechodníku] ve skoku vyniká ...". Oprávněně si lze položit otázku, jaká je souvislost mezi „dvěma hlavami bílými jednorožcovými" a „beranem nabělavým". Takto je zpracována řada hesel, takže při excerpci jsem musel do citace vkládat doplňující údaje.
Na str. 201, v odstavci pojednávajícím o sani se dočteme, že „v erbovním listu Bartoloměji Hoškovi a Proseče r. 1538 uděleném připomíná se h r d l o s a n ě t í s rozžavenými ústy a s nohami nadzvihnutými na štítě na dvě na zdél červenou a modrou barvou rozděleném", přičemž tinktura „hrdla sanětího" není uvedena.
Na str. 206 je uvedena „l á h e v na cestu Myslínští z Aulumburku". Jak se z heraldické kresby pozná, že je „láhev na cestu"?
Z dalších termínů jsem zaznamenal např. slovo „vůpol", zřejmě s významem polceného či děleného štítu; dále se lze dočíst, že příslušníci různých rodů „oblíbili sobě" nebo „vzali sobě" za erbovní znamení určitou figuru.
Na str. 209 v odstavci „Neméně rozšířený ..." se dočteme: „... nezřídka meč s hůry štítu do prostředka jeho se nesa mezi tři podkovy koncem ostrým dopadá."
Doslovným překladem z německé terminologie jsou termíny „pětišpiční, šestišpiční, sedmišpiční" kolo - fünfspitzig, sechsspitzig, siebenspitzig Rad (str. 207).
Kolář a po něm i Sedláček na několika místech textu nerozlišují rozdíl mezi termíny „rohy - parohy", poněvadž se dočteme, že jelen má rohy; rovněž není rozlišen význam mezi termíny „šachovaný - šachovnice", poněvadž na str. 181 je obr. č. 49 s popiskou „Orličí křídlo s šachovnicí", přičemž na křídle není žádná šachovnice zobrazena, zobrazeno je šachované křídlo Kaplířů ze Sulevic.
Na str. 216 se dočteme, že dvě kopí a dvě halapartny jsou „šikou zkřížené". Kopí, halapartny, oštěpy, meče, hole a další tvarově podobné figury jsou vždy zkříženy tak, že jedna figura směřuje kosmo a druhá šikmo, může být VZTYČENÁ či naopak POSTAVENÁ. Při excerpci popisů i vyobrazení jsem nezaznamenal podobu křížení, kdy by jedna figura byla vztyčená a druhá přes ní položená; pokud by se takový případ vyskytl, bylo by nutné jej výslovně popsat. Sousloví „šikou zkřížené" muselo nepochybně být již v době vydání ČMH I. pociťováno jako archaismus, jak jsem zmínil výše.
Podobných příkladů by bylo možno uvést značné množství. Jsem proto přesvědčen, že reálná využitelnost Kolářových - Sedláčkových textů pro konstituování současné české heraldické terminologie je, diplomaticky řečeno, velmi pochybná.
Toto konstatování je určeno především tzv. „laickým zájemcům a pěstitelům heraldiky", kteří neochvějně argumentují pracemi koryfejů české heraldiky, Kolářem, Sedláčkem ale i Králem, domnívajíce se, že prostým zcela nekritickým převzetím jejich terminologie z přelomu 19. a 20. století je vyřešena problematika současné české heraldické terminologie.
Prostým aritmetickým porovnáním lze zjistit, že Král uvedl o 146 termínů - obecných figur více než Sedláček z materiálů Kolářových.
K neprospěchu vědeckého vývoje české heraldiky lze nalézt, zejména v komunitě tzv. „laických zájemců a pěstitelů heraldiky", mnoho jednotlivců, jejichž suma vědomostí začíná a končí u ČMH I., kteří jsou epigony heraldických poznatků z přelomu 19. a 20. století a kteří ve své nepokoře se vydávají za heraldické autority včetně vlastního podpisu.

3. Milan Buben: „Encyklopedie heraldiky". Praha 1997 (excerpováno druhé vydání, 1997).
Na přední straně pevné vazby knihy je doplňující podtitul „Světská a církevní titulatura a reálie".
„Encyklopedie heraldiky", z níž jsem do TS excerpoval cca 300 termínů, je zahájena poněkud neobvyklým autorovým konstatováním: „Jediné, co jsem nikdy nechtěl psát, byla encyklopedie, protože již sám název zavazuje k tvorbě čehosi universálního, vyčerpávajícího a téměř dokonalého. Název však byl přáním vydavatele a mně nezbylo, než to respektovat." (s. 7) Úsudek nechť si každý vytvoří sám.
Není sice smyslem tohoto pojednání psát podrobnou recensi, v níž by byly vytknuty všechny klady a zápory. Budiž mně však dovoleno vyslovit několik výhrad a názor, že smíšení dvou tématických okruhů, byť mají v mnohém k sobě blízko, nebylo rozhodně šťastným řešením. V „Encyklopedii" je uvedeno, pokud jsem správně počítal, 1067 hesel včetně odkazových, z nichž však přibližně 300 má bezprostřední vztah k heraldice, což nepředstavuje ani jednu třetinu textu. Vzhledem k dlouhodobé absenci práce, která by mohla být právem nazvána např. učebnicí české heraldiky, lépe však encyklopedií české heraldiky, má Bubnova „Encyklopedie" nekonečně daleko. Vezmeme-li např. knihu Gerda Oswalda „Lexikon der Heraldik" (Leipzig 1984) a porovnáme-li její celkovou koncepci s koncepcí Bubnovy „Encyklopedie", potom je nutné s politováním konstatovat, že Buben je o několik tříd níže. A to neuvádím velká zahraniční kompendia, s nimiž nemůže být Bubnova „Encyklopedie" vůbec srovnávána.
Při excerpci jednotlivých hesel pro vkládání citací do TS jsem zjistil, že značné množství hesel v „Encyklopedii" prostě není, takže je na místě položit si otázku zcela legitimní, z jakých zdrojů Buben čerpal. Vždyť Sedláček v „Českomoravské heraldice I." pouze v kategorii obecných heraldických figur dospěl k číslu 282 a v Králově „Heraldice" v téže kategorii dokonce k číslu 428.
V některých Bubnových heslech nalezneme i věcné chyby. Na s. 273 je heslo NEPTUN doplněné obr. č. 398 s popiskou „Neptun v heraldice splývá s Tritonem" a zobrazen je korunovaný rybí muž držící v pravé ruce kosmo vztyčený trojzubec. Na s. 422 je heslo TRITÓN doplněné obr. č. 633 s popiskou Tritón a shodným s obr. č. 398. Podle antické mytologie jsou Neptun a Tritón dvě odlišné bytosti. Zatímco symbolem Neptuna je trojzubec, symbolem Tritóna, který je synem Neptuna a jeho manželky Amfitríté, je mořská ulita, na níž troubí. Autorova neznalost antické mytologie je poněkud tristní.
Na s. 406 je heslo ŠACHOVNICE. Autor se bláhově domnívá, že se jedná o heroltskou figuru, která je „tvořená několikanásobným polcením a dělením (nejméně však trojím) tak, že vznikají čtverce...".
Buben patrně neví, že šachovnice je hrací deska, která má 8 x 8 = 64 čtvercová pole a že se jedná o obecnou heraldickou figuru, která může být ve štítě zobrazena buď jako čtverec nebo jako kosočtverec.
Přestože je podobných úletů v „Encyklopedii" více, rozhodl jsem se ji excerpovat, citace vložit do TS a v sekci Komentář upozornit na věcná pochybení.

4. Arndt, Jürgen - Seeger, Werner - Müller-Westphal, Lothar: „Wappenbilderordnung". Neustadt an der Aisch 1986
(excerpováno první vydání)
Z dílu III., kapitoly „Die Ordnung der gemeinen Figuren", německý text s. 103-105, text a obrazové tabule s. 110-221, tab. 23-78, jsem excerpoval 1262 termíny (uvedený údaj představuje počet konkrétních vyobrazení, v textové části je uváděno k jednomu vyobrazení více termínů, které byly v české abecední kartotéce termínů evidovány, takže skutečný počet zařazených termínů se liší od počtu vyobrazení).
Pravděpodobně na počátku 80. let 20. století vznikl, z popudu výše uvedených autorů, projekt „Wappenbilderordnung", čili uspořádání znaků /erbů podle heraldických znamení ve štítě. Podstatou tohoto projektu byla představa, že lze vytvořit relativně dokonalý klíč heraldických znamení, který by poskytoval primární informaci o heraldických figurách a jejich přiřazení konkrétnímu nositeli znaku / erbu, buď rodovému, osobnímu či institucionálnímu.
Autoři projektu vycházeli z očekávaných možností tehdy převratného a rychle se rozvíjejícího technologického pokroku v podobě výpočetní techniky. Idea projektu byla na první pohled relativně jednoduchá - každé evidované heraldické figuře bude přidělen jedinečný numerický kód. Poté bude vytvořen vhodný počítačový program (software), do něhož budou vložena vstupní data a program po zadání určitých parametrů dokáže identifikovat nositele konkrétního znaku / erbu. Pomocí tohoto kódování a vhodně připraveného programu bude možno uspořádat znakové / erbovní sbírky podle zadaných parametrů.
Numerické kódování heraldických znamení je tříúrovňové:
První úroveň má kódy dvoumístné, 01 až 09, které jsou určeny pro tinktury v prázdných štítech.
Druhá úroveň má kódy čtyřmístné, 0010 až 9999, které jsou určeny pro heroltské figury, obecné figury a kříže.
Třetí úroveň má kódy třímístné s předřazenou pomlčkou - 101 až - 966 a mohou být doplněny v závorce čtyřmístnými kódy. Tato úroveň je určena k uspořádání heraldických adjektivních pojmů, tedy skupině termínů, které v projektu HTK nazýváme „aktivní termíny".
Praktická použitelnost tohoto projektu je doložena na vyobrazení několika znaků, které jsou opatřeny německými, francouzskými a anglickými heraldickými popisy a za jazykovými mutacemi následuje popis kódovaný.
V roce 1987 se mně podařilo, díky panu Adolfu F. J. Karlovskému, českému emigrantovi žijícímu ve Švýcarsku, s nímž jsem byl v korespondenčním i telefonickém kontaktu, získat přímo ze západoněmeckého nakladatelství Bauer & Raspe v Neustadt an der Aisch výše uvedenou knihu.
V témže roce 1987 jsem provedl překlad a doprovodný komentář úvodních kapitol a poté jej publikoval v „Heraldické ročence 1987", s. 33-56, pod názvem „Projekt uspořádání znaků podle heraldických znamení ve štítě". (2)
Autoři WBO založili svůj projekt na excerpci heraldických figur (heroltských, obecných, křížů) z deseti evropsky významných heraldických prací. Excerpovaným figurám přidělili numerické kódy a vytvořili i speciální skupinu heraldických pojmů. Uváděná heraldická znamení jsou, až na nepodstatné výjimky, doložena v konkrétních znacích / erbech.
Excerpovány byly následující publikace:
A. Théodore Graf de Renesse: Dictionnaire des figures héraldiques.
B. John Woody Papworth: Ordinary of British Armorials.
C. Konrad Fischnaler: Tirolisch-Vorarlbergischer Wappenschlüssel.
D. Eduard Zimmermann: Wappenbücher und Wappensammlung.
E. Julius Dielitz: Wappenbilderlexikon,Wappen-Schematismus.
F. Die Wappenbilderkartei des HEROLD.
G. Otto von Alberti: Württembergisches Adels- und Wappenbuch.
H. Eugen Schöler: Historische Famelienwappen in Franken.
I. Josef Kraßler: Steirischer Wappenschlüssel.
K. Wilhelm Rentzmann: Numismatisches Wappen-Lexikon des Mittelalters und der Neuzeit.
Úplný seznam použité literatury (Schrifttumsverzeichnis) je otištěn na s. 14 a 15.

Pro TS projektu HTK jsem excerpoval obecné figury, provedl jsem jejich překlad do češtiny a zapsal je do pracovní české abecední kartotéky, z ní budou následně vloženy do TS a vypracovány terminologické definice (standardy).
Publikace WBO, ač původní záměr autorů se ubíral odlišným směrem, se tak stala významným zdrojem pro kodifikaci české heraldické terminologie.

Výstavbě TS v projektu HTK by snad mohlo být vytýkáno, že čtyři uvedené publikace, které posloužily jako excerpční základna pro tvorbu termínů současné české heraldické terminologie, nejsou dosti representativní. Tato výtka je platná pouze částečně, neboť excerpcí WBO jsem se zprostředkovaně dostal k dalším významným heraldickým pracím. Česká heraldická literární produkce z oblasti terminologie je mimořádně chudá. Domnívám se, že jsem dostatečně zdůvodnil výběr právě výše uvedených titulů; neviděl jsem nejmenšího důvodu pro excerpci např. Zengerovy „Heraldiky", Šimkovy „Rukověti" či nějakých dalších publikací typu „základů, přehledů, minim" apod., např. posledně vydaných „Základů heraldiky" autorů Krejčíka - Psíka, poněvadž tyto publikace do nekonečna opakují údaje již dávno zjevené a tudíž zjevné, takže jejich přínos lze přirovnat k pověstnému „mlácení prázdné slámy".
Rovněž se domnívám, že mnou provedená podrobná excerpce výše uvedených titulů nebude v budoucnu vyžadovat žádných doplňků či revisí; pomyslná laťka byla, myslím, nasazena na nejvyšší možný stupeň náročnosti.
Uvažoval jsem samozřejmě o dalších titulech snad pro excerpci vhodných, takže perspektivně bych mohl zmínit Oswaldův „Lexikon der Heraldik" nebo Leonhardův „Das grosse Buch der Wappenkunst".
V přítomné době (říjen 2012) považuji za nejdůležitější dokončit výstavbu TS náročným a úmorným zpracováním několika set termínů od písmene R a zpracováním dodatečně vložených termínů do souborů A - P, v nichž jsou jednotlivé zpracované termíny označeny symbolem ®.
Kromě zpracovávání textů pro TS máme s kolegou Kasíkem připraveny základní teze pro další Terminologické soubory, event. pro Terminologické rešerše.


Poznámky:
(1) Domnívám se, že pro účely heraldické terminologie není podstatné formální členění obecných heraldických figur do jednotlivých kategorií, které mohou být v podstatě vytvořeny uměle a účelově. Nebudu samozřejmě zpochybňovat dosavadní kategorizační systém heraldických znamení, používaný v nepatrných obměnách ve všech publikacích charakteru „přehledů, minim, rukovětí, základů" apod., domnívám se však, že pro účely heraldické terminologie jsou podstatnými kritérii dvě hlediska - definice podoby heraldické figury a definice její základní polohy ve štítě - čili vytvoření heraldického výtvarného a popisného standardu. Tímto terminologickým standardem lze zabránit jevům, kdy si nejen tzv. laičtí zájemci a pěstitelé heraldiky, ale i odborně graduovaní historikové / heraldici budou vytvářet subjektivní čili virtuální prostředí v oblasti heraldické terminologie, vydávajíce je za výsledky svých subjektivních představ. Česká heraldická terminologie nese v přítomné době, právě na stránkách projektu HTK, název konvenční, kteréžto adjektivum předpokládá, že bude o heraldické terminologii vedena odborná diskuse, z níž vyplynou zcela konkrétní a obecně přijatelné závěry. S politováním lze však konstatovat, že k takové odborné diskusi chybí v současné době vůle a předpokládaný konsensus.

(2) Poněvadž byl můj komentovaný překlad otištěn v Heraldické ročence přesně před 25 lety, rozhodl jsem se, že jej přetisknu na stránkách HTK v úplném znění. Heraldické ročenky byly vydávány jako interní tiskovina tehdejší pobočky Heraldika při České numismatické společnosti v Praze v malotirážním nákladu cca 150 výtisků, takže v přítomné době nemusí být jejich dostupnost bezproblémová. Heraldickým badatelům i široké obci tzv. laických zájemců a pěstitelů heraldiky jsou zde poskytovány materiály, které dokládají vývoj a úroveň heraldické práce v posledních 30 letech 20. století.

22. 10. 2012                                                                                                                           © Pavel Palát

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting