2. Schwarzenberg: Heraldika
Karel Schwarzenberg:
Heraldika čili přehled její theorie se zřetelem k Čechám na vývojovém základě napsal, kresbami objasnil a starými vyobrazeními doložil Karel Schwarzenberg.
L. P. 1941.
Vyšehrad v Praze, Knihy Řádu
Heraldika čili přehled její theorie se zřetelem k Čechám na vývojovém základě napsal, kresbami objasnil a starými vyobrazeními doložil Karel Schwarzenberg.
L. P. 1941.
Vyšehrad v Praze, Knihy Řádu
V třetím roce existence tzv. Protektorátu Čechy a Morava vydalo pražské nakladatelství Vyšehrad a Č. A. T. Českomoravské akciové tiskařské a vydavatelské podniky v Praze v únoru 1941 výše uvedenou knihu. Její vydání bylo pravděpodobně umožněno relativně, a toto slovo podtrhuji, umírněným působením říšského protektora Konstantina von Neuratha, který se snažil ve spolupráci se státním presidentem JUDr. Emilem Háchou a protektorátní vládou pod předsednictvím Jaroslava Krejčího zachovat v protektorátu zdání určité politické a kulturní autonomie. Po nástupu Reinharda Heydricha, 27. 9. 1941, jako zastupujícího říšského protektora, by vydání této knihy zřejmě nebylo možné.
Předřadil jsem tuto zdánlivě věcně odtažitou poznámku proto, abych podtrhl vydání Schwarzenbergovy knihy jako výraz národní svébytnosti, jak je ostatně výslovně v dlouhém titulu uvedeno. Grafickou úpravu provedl Břetislav Štorm, další významná osobnost české heraldiky, který v témže nakladatelství a v téže edici vydal v tomtéž roce, spolu s PhDr. Bohumírem Lifkou, poslední Erbovní knížku na rok 1941.
Ve Schwarzenbergově Heraldice není kapitola věnovaná výhradně heraldické terminologii, je však integrální součástí jednolivých kapitol.
Z kapitoly "Štít a jeho obsah":
Hlavní/zakladní součástí erbu/znaku je ŠTÍT. Jeho tvar není podstatný, neboť je závislý jednak na výtvarném slohu/stylu, jednak na vůli heraldického výtvarníka, který si ve slohové řadě může vybrat tvar, v němž se mu nejlépe tvoří.
Tvar a orientace štítu.
Tvar ŠTÍTU musí mít určité proporce. Jeho délka se rovná minimálně jednonásobku, maximálně jednoapůl násobku jeho šířky.
Orientace ŠTÍTU - strana PŘEDNÍ = PRAVÁ, strana ZADNÍ = LEVÁ.
Popis stran štítu je zrcadlově převrácený, čili erb/znak se popisuje z hlediska toho, kdo štít nese, nikoliv z hlediska toho, kdo štít vidí.
Postavení štítu.
Obvyklé postavení štítu je čelné neboli en face. V takovém případě může být na horní okraj štítu postaveno několi přileb s klenoty a přikrývadly.
Štít může být nakloněn vpravo, resp. vpřed. V takovém případě může nést pouze jednu přilbu s klenotem a přikrývadly postavenou na levý, resp. zadní roh. Na nakloněný štít nelze postavit korunu.
Štít může být nakloněn vlevo, resp. vzad. Tato poloha štítu se užívá zejména u aliančních erbů/znaků. Přilba s klenotem je postavena na pravý, resp. přední roh štítu a znamení ve štítu musí být stranově obrácena. [Toto pravidlo si mnozí heraldici a heraldičtí výtvarnící neuvědomují, když libovolně a patrně z pouhého "výtvarného rozmaru" nakloní štít doleva.]
Schwarzenberg nerozlišuje termíny "na štítě"/"ve štítě", což je dle mého názoru chybné. Správně definoval tyto termíny moravský heraldik František Zvolský, který rozlišil tři případy: 1. ve štítě, 2. na štítě, 3. nad štítem (resp. pod štítem). Výklad je uveden u příslušných termínů v Terminologickém Sovníku.
Heraldická zbarvení čili tinktury.
Kategoricky nadřazeným je termín TINKTURA, který zahrnuje: kovy, barvy, kožešiny.
KOVY - jsou dva, zlato a stříbro. Ty mohou být nahrazeny barvou žlutou a bílou. [Nelze však říci, že štít nebo znamení mají barvu zlatou nebo stříbrnou, železo také nemá barvu železnou.]
BARVY - jsou čtyři základní: červená, modrá, černá, zelená a jedna doplňková nachová. Tzv. barva přirozená označuje zbarvení figury/znamení, jaké se vyskytuje ve skutečnosti.
[Např. medvěd přirozené barvy, bříza přirozené barvy, apod. Někdy se použitím termínu "přirozená barva" obchází nepsané heraldické pravidlo o korespondenci barev a kovů. Např. v červeném štítě zlatá sekera na topůrku přirozené barvy (= hnědé). Ortodoxní heraldický výtvarník by měl v barevném štítu nakreslit topůrko buď zlaté nebo stříbrné.]
KOŽEŠINY - rozeznává hraldika dvě základní:
Hranostaj - bílé pole poseté černými ocásky.
Popelčina - základní zbarvení bílo-modré.
[Podrobněji viz termín KOŽEŠINY.]
Dělení štítu.
Schwarzenberg, přidržuje se obvykle užívaných termínů v dílech Krále, Koláře a Sedláčka, klasifikuje následující způsoby dělení štítu:
1. - Nazdél polovičný je rozdělen čarou svislou = POLCENÝ.
2. - Napříč polovičný je rozdělen čarou vodorovnou = DĚLENÝ.
3. - Špicí rozdělený je rozdělen dvěma částmi kružnice = HROT VYDUTÝ.
4. - Vrch štítu je oddělen vodorovnou čarou povýšenou = HLAVA ŠTÍTU.
5. - Spodek či pata štítu je oddělen takovou čarou sníženou = PATA ŠTÍTU.
6. - Štít rozčtvrcený je rozdělen čarami svislou a vodorovnou = ČTVRCENÝ ŠTÍT.
Dále následuje výklad o několikanásobném či složitém dělení štítu, při nichž se setkáváme s dalším termínem - "bok" pravý/levý, o vývoji dělení a čtvrcení štítu, o umístění a názvech štítků, které mohou být položeny do štítu hlavního.
V následujících kapitolách autor věnuje podrobný výklad heroltským znamením (kap. 3), křížům (kap. 4) a obecným znamením (kap. 5).
[Terminologii autorem používanou lze, s nezbytnými úpravami, používat i v době současné, neboť účelem HTK není vymýšlet nebo zavádět termíny nové ale dohodnout se o pokud možno jenotném používání termínů.]
Z kapitoly "Helm a jeho výstroj":
Přestože v názvu kapitoly použil Schwarzenberg termínu "HELM" [z něm. der Helm], zjistíme při dalším studiu, že běžně v textu používá termínu "PŘILBA". [V této souvislosti odkazuji všechny úporné zastánce používání nespisovného termínu "HELM" na "Heraldiku" Vojtěcha Krále z Dobré Vody, kapitolu II. s názvem "Přílbice". Rovněž ve druhém dílu Sedláčkovy "Českomoravské hraldiky" je v popisech jednotlivých erbů střídavě používán termín "PŘILBA/HELM", ba dokonce i "HELMA". Podrobnější výklad bude připojen k termínu "PŘILBA" v Terminologickém Slovníku HTK-CZ.] Kapitola je rozčleněna do čtyř samostatných podkapitol, které jsou věnovány helmu (= přilbě), korunám a točenici, klenotu a nakonec přikryvadlům.
Pro heraldickou terminologii jsou dále důležité následující kapitoly: "Honosné kusy" (kap. V.), "Pravidla pro připojení znaků" (kap. VI.) a "Příslušenství heraldiky" (kap. IX.).
V obrazové části knihy doporučuji pozornosti následující přílohy:
II. - Dělení štítu.
III. - Heroltská znamení.
IV. - Kříže.
V. - Koruny, čepice a klobouky.
Zpracováno: 15. 01. 2007 © Pavel Palát
Předřadil jsem tuto zdánlivě věcně odtažitou poznámku proto, abych podtrhl vydání Schwarzenbergovy knihy jako výraz národní svébytnosti, jak je ostatně výslovně v dlouhém titulu uvedeno. Grafickou úpravu provedl Břetislav Štorm, další významná osobnost české heraldiky, který v témže nakladatelství a v téže edici vydal v tomtéž roce, spolu s PhDr. Bohumírem Lifkou, poslední Erbovní knížku na rok 1941.
Ve Schwarzenbergově Heraldice není kapitola věnovaná výhradně heraldické terminologii, je však integrální součástí jednolivých kapitol.
Z kapitoly "Štít a jeho obsah":
Hlavní/zakladní součástí erbu/znaku je ŠTÍT. Jeho tvar není podstatný, neboť je závislý jednak na výtvarném slohu/stylu, jednak na vůli heraldického výtvarníka, který si ve slohové řadě může vybrat tvar, v němž se mu nejlépe tvoří.
Tvar a orientace štítu.
Tvar ŠTÍTU musí mít určité proporce. Jeho délka se rovná minimálně jednonásobku, maximálně jednoapůl násobku jeho šířky.
Orientace ŠTÍTU - strana PŘEDNÍ = PRAVÁ, strana ZADNÍ = LEVÁ.
Popis stran štítu je zrcadlově převrácený, čili erb/znak se popisuje z hlediska toho, kdo štít nese, nikoliv z hlediska toho, kdo štít vidí.
Postavení štítu.
Obvyklé postavení štítu je čelné neboli en face. V takovém případě může být na horní okraj štítu postaveno několi přileb s klenoty a přikrývadly.
Štít může být nakloněn vpravo, resp. vpřed. V takovém případě může nést pouze jednu přilbu s klenotem a přikrývadly postavenou na levý, resp. zadní roh. Na nakloněný štít nelze postavit korunu.
Štít může být nakloněn vlevo, resp. vzad. Tato poloha štítu se užívá zejména u aliančních erbů/znaků. Přilba s klenotem je postavena na pravý, resp. přední roh štítu a znamení ve štítu musí být stranově obrácena. [Toto pravidlo si mnozí heraldici a heraldičtí výtvarnící neuvědomují, když libovolně a patrně z pouhého "výtvarného rozmaru" nakloní štít doleva.]
Schwarzenberg nerozlišuje termíny "na štítě"/"ve štítě", což je dle mého názoru chybné. Správně definoval tyto termíny moravský heraldik František Zvolský, který rozlišil tři případy: 1. ve štítě, 2. na štítě, 3. nad štítem (resp. pod štítem). Výklad je uveden u příslušných termínů v Terminologickém Sovníku.
Heraldická zbarvení čili tinktury.
Kategoricky nadřazeným je termín TINKTURA, který zahrnuje: kovy, barvy, kožešiny.
KOVY - jsou dva, zlato a stříbro. Ty mohou být nahrazeny barvou žlutou a bílou. [Nelze však říci, že štít nebo znamení mají barvu zlatou nebo stříbrnou, železo také nemá barvu železnou.]
BARVY - jsou čtyři základní: červená, modrá, černá, zelená a jedna doplňková nachová. Tzv. barva přirozená označuje zbarvení figury/znamení, jaké se vyskytuje ve skutečnosti.
[Např. medvěd přirozené barvy, bříza přirozené barvy, apod. Někdy se použitím termínu "přirozená barva" obchází nepsané heraldické pravidlo o korespondenci barev a kovů. Např. v červeném štítě zlatá sekera na topůrku přirozené barvy (= hnědé). Ortodoxní heraldický výtvarník by měl v barevném štítu nakreslit topůrko buď zlaté nebo stříbrné.]
KOŽEŠINY - rozeznává hraldika dvě základní:
Hranostaj - bílé pole poseté černými ocásky.
Popelčina - základní zbarvení bílo-modré.
[Podrobněji viz termín KOŽEŠINY.]
Dělení štítu.
Schwarzenberg, přidržuje se obvykle užívaných termínů v dílech Krále, Koláře a Sedláčka, klasifikuje následující způsoby dělení štítu:
1. - Nazdél polovičný je rozdělen čarou svislou = POLCENÝ.
2. - Napříč polovičný je rozdělen čarou vodorovnou = DĚLENÝ.
3. - Špicí rozdělený je rozdělen dvěma částmi kružnice = HROT VYDUTÝ.
4. - Vrch štítu je oddělen vodorovnou čarou povýšenou = HLAVA ŠTÍTU.
5. - Spodek či pata štítu je oddělen takovou čarou sníženou = PATA ŠTÍTU.
6. - Štít rozčtvrcený je rozdělen čarami svislou a vodorovnou = ČTVRCENÝ ŠTÍT.
Dále následuje výklad o několikanásobném či složitém dělení štítu, při nichž se setkáváme s dalším termínem - "bok" pravý/levý, o vývoji dělení a čtvrcení štítu, o umístění a názvech štítků, které mohou být položeny do štítu hlavního.
V následujících kapitolách autor věnuje podrobný výklad heroltským znamením (kap. 3), křížům (kap. 4) a obecným znamením (kap. 5).
[Terminologii autorem používanou lze, s nezbytnými úpravami, používat i v době současné, neboť účelem HTK není vymýšlet nebo zavádět termíny nové ale dohodnout se o pokud možno jenotném používání termínů.]
Z kapitoly "Helm a jeho výstroj":
Přestože v názvu kapitoly použil Schwarzenberg termínu "HELM" [z něm. der Helm], zjistíme při dalším studiu, že běžně v textu používá termínu "PŘILBA". [V této souvislosti odkazuji všechny úporné zastánce používání nespisovného termínu "HELM" na "Heraldiku" Vojtěcha Krále z Dobré Vody, kapitolu II. s názvem "Přílbice". Rovněž ve druhém dílu Sedláčkovy "Českomoravské hraldiky" je v popisech jednotlivých erbů střídavě používán termín "PŘILBA/HELM", ba dokonce i "HELMA". Podrobnější výklad bude připojen k termínu "PŘILBA" v Terminologickém Slovníku HTK-CZ.] Kapitola je rozčleněna do čtyř samostatných podkapitol, které jsou věnovány helmu (= přilbě), korunám a točenici, klenotu a nakonec přikryvadlům.
Pro heraldickou terminologii jsou dále důležité následující kapitoly: "Honosné kusy" (kap. V.), "Pravidla pro připojení znaků" (kap. VI.) a "Příslušenství heraldiky" (kap. IX.).
V obrazové části knihy doporučuji pozornosti následující přílohy:
II. - Dělení štítu.
III. - Heroltská znamení.
IV. - Kříže.
V. - Koruny, čepice a klobouky.
Zpracováno: 15. 01. 2007 © Pavel Palát