Náhrobní deska děčínského děkana Wilczeka
NÁHROBNÍ DESKA DĚČÍNSKÉHO DĚKANA WILCZEKA
(Příspěvek k soupisu heraldických památek v okrese Děčín)
Nápisný text zní:
GEORG FRIEDR. IOSEPH WILCZEK
FREI, H. VON GVTEN LANDE U
HVLZIN, SS. TH, DOCT. IHRO.
KK. MAI. PRAELAT. DOMEST
IN - KONIGR : BOH : U. I[H]RO KONIG :
LAND KAPPELLE, ZV GLEICH GO :
LEGAT KIRCHE. BEH. ALLER HEILIGE
[AV]F DEN PRAG. [S]CHLOSZE. INFVLIRTER
PROBST, DOM H : ZV. GR. GLOG. U. DECH
ANT ZV TETSCHEN WAR D GEB. IM. J : 1711
D. 22. JVLY. STARB SEIN. ALT. IM 60 JAHRE
LIEBE SCHAEFGEN SORGET ITZT FVR DEN HIRTEN
DER DREISSIG IAHRE FVR EVCH GESORGET HAT
V českém jazyce zní nápis přibliženě v této podobě:Jiří Bedřich Josef Wilczek, svobodný pán z Dobré Zemice a Hlučína, doktor teologie; jeho císařského a královského majestátu domácí prelát v Království českém a jeho královské zemské kapli; zároveň kolegiátního kostela u Všech svatých na Pražském hradě infulovaný probošt, kanovník ve Velkém Hlohově a děkan v Děčíně. Narodil se v roce 1711, dne 22. července. Zemřel ve věku 60 let. Milé ovečky postaráno je o pastýře, který se třicet let staral o vás. Součtem římských číslic v chronogramu obdržíme letopočet 1771 (podtržením písmen jsou označeny kontrakce slov, které v originálním textu jsou nad písmeny v podobě stejných vodorovných čar).
Tvar štítu znaku v dolní části náhrobní desky opakuje již jednou použité téma kasuly. Ve štítu vidíme figuru kozla ve skoku. Na štítu stojí korunovaná turnajová přilba s klenotem kozla vyskakujícího. Z horních rohů štítu se odvíjejí rozviliny. Na rozvilině vpravo leží kosmo mitra a vlevo šikmo vyniká berla se závitem stáčeným dovnitř. Při patě štítu je z každé strany štítonoš v podobě skákajícího kozla. Ti stojí na rozvilinové arabesce vinoucí se pod štítem.
Jak svědčí nápis a potvrzuje to i znak, kryla uvedená deska pohřeb děčínského děkana Jiřího Bedřicha Josefa Wilczeka. S výjimkou možnosti odpočtu roku z nápisného textu nebo sečtením římských číslic v chronogramu, není nikde uvedeno datum úmrtí. Odjinud víme, že zemřel 6. července 1771, krátce před dosažením zminěného věku šedesáti let. Narodil se zřejmě ve Velkých Kunčicích Bedřichovi Jiřímu Františkovi svobodnému pánovi Wilczekovi a jeho ženě Heleně svobodné paní ze Saint Genois. Z genealogických souvislostí lze odvodit, že děkan Wilczek byl pravděpodobně posledním mužským členem linie Wilczeků, svobodných a korouhevních pánů z Dobré Zemice a Hlučína. Wilczekové patří ke staré hornoslezské šlechtě. První známí příslušníci rodu se objevují již ve 13. století v Kozelsku, na území dnešního Polska. V 15. století získávají statek Dobrozemice (Dobrá Zemice; dnes Dobrá u Frýdku), když před tím, na konci 14. století držel jeden z Wilczeků nedaleké Dolní Bludovice. 1. dubna 1506 byli Baltazar Wilczek a jeho synovec Mikuláš povýšení do stavu říšských svobodných a korouhevních pánů s titulem z Hlučína a Dobré Zemice ("Frei - und Panierherren zu Hultschin und Gutenland"). Během svého života byl do hraběcího stavu celkem třikrát povýšen Jindřich Vilém Wilczek (1665 - 1739): 16. 11. 1709 v Uhrách, 27. 4. 1713 v Říši římské a 29. 7. 1729 v Čechách. Od jeho synů se odvíjejí dvě hraběcí rodové linie. První pokračovala starším Josefem Marií Kašparem (1700 - 1777) a druhá, dnes již vymřelá, Josefem Janem Baltazarem (1710 - 1787). Linie, která zůstala ve stavu svobodných pánů, pochází od Mikuláše (1552 - 1609), mladšího ze synů Jana Wilczeka (+ 1596). Jan byl synem výše zmíněného a do panského stavu povýšeného Mikuláše.
Erbem se Wilczekové připovídají, jak bylo v Polsku a také v polském Slezsku obvyklé, k rodové skupině "Koziel". Znaková figura se stejným pojmenováním se objevuje v erbu na nejstarší zachované pečeti z roku 1440, patřící Mikuláši Wilczekovi z Dobrozemice. Od roku 1450 zaznamenáváme na hrudi kozla příčný pruh. Z listiny povyšující Wilczeky do panského stavu se dovídáme o barevné podobě rodového erbu. Tím byl červený štít, v němž na zeleném trojvrší stojí stříbrný kozel ve skoku, přepásaný černým příčným pruhem. Shodný, ale vyskakující kozel byl v klenotu na přilbě s přikryvadly červeno-stříbrnými. Při povýšení do hraběcího stavu v roce 1729 byl dosavadní erb rozmnožen. Do čtvrceného štítu byl položen střední štítek s vyobrazením rodového erbu. Původní figura kozla se však změnila v kamzíka. Pás obepínající jeho hruď doplnilo zlaté lemování a zlatý kroužek na hřbetě. Pás samotný ozdobily tři zlatě lemované, modré tyrkysy. Počet přileb se zvýšil na tři. Prostřední nese rodový klenot, kterým se podobně jako ve štítu, stal vyskakující kamzík.
Znak na náhrobníku děkana Wilczeka v Děčíně je oproti popsanému erbu jednodušší a v detailech také trochu jiný. Figura ve štítu se přidržuje rodové erbovní tradice a zpodobňuje kozla a nikoliv kamzíka. Není zřetelné trojvrší, na kterém by měl kozel stát. Stejně tak nelze vypozorovat pás přes hruď kozla. Výtvarné pojetí celého znaku nese zjevné známky heraldického úpadku, typického pro tzv. dobu copovou. Celý znak budí dojem, že v mnohém nebyl pochopen význam a smysl všech jeho součástí. Například rozviliny vycházející z horních rohů štítu, jsou zřejmě výsledkem neznalosti funkce přikryvadel. Ty u přilby chybí. Podobně však mohlo dojít k záměně významu dvou pruhů látky zvaných fimbrie a splývajících ze zadní týlové části mitry, resp. pruhu látky pojmenovaného velum nebo sudarium, kterým bývala doplňována berla. Berla opatřená pruhem látky patřila nižším církevním hodnostářům, jimž ceremoniál, narozdíl od biskupů, arcibiskupů a patriarchů, nedovoloval nosit rukavice a berla nesměla být uchopena holou rukou. Držela se pomocí pruhu bílé látky.
Při popisu znaku na náhrobníku bylo při berle zdůrazněno, že její závit směřuje dovnitř. U některých znaků církevních hierarchů jsou berly otočené závitem ven, t. j. směrem od štítu. Odlišnost postavení berly byla dána rozdílností pravomocí jednotlivých hodnostářů. Závit dovnitř označuje pravomoce, které je možné uplatňovat pouze uvnitř církevní instituce, v našem případě konkrétně uvnitř kapituly u Všech svatých na Pražském hradě, kde byl děčínský děkan Wilczek proboštem. U znaků biskupů a arcibiskupů označovala berla otočena závitem ven působnost pravomocí v celé diecézi. Mitra, čili infule, nebyla odznakem proboštů. Ale někteří z církevních hodnostářů, jakými byli například představitelé mužských i ženských klášterů anebo kapitul, obdrželi tzv. právo pontifikálií. K nim patřila mitra a berla jako zvláštní vyznamenání, které je stavělo na roveň biskupů. Děkan Wilczek, jako infulovaný probošt, měl právo pontifikálií užívat.
V nápise na náhrobní desce děkana Wilczeka je zmíněn jeho titul domácího preláta Království českého. Tento titul souvisel původně s funkcí královského kaplana a náležel proboštu kapituly u Všech svatých, na rozdíl od titulu kaplana českého krále, který patřil olomouckému arcibiskupovi.
Děkuji PhDr. P. R. Pokornému za poskytnutí informací o osobě děkana a probošta Wilczeka a o jeho znaku.
Publikováno: Děčínské vlastivědné zprávy, roč. VIII, č. 3, Děčín 1998.
Zpracováno: 1. 5. 2010 ©Stanislav Kasík
(Příspěvek k soupisu heraldických památek v okrese Děčín)
Jedním z mnoha způsobů uplatnění užité heraldiky bylo tesání znaků do kamenných náhrobních desek, které zakrývaly pohřební sklípky nebo hroby v podlahách kostelů. Úpravy kostelních interiérů a zejména výměny dlažeb zapříčiňovaly přemísťování náhrobníků z podlah k obvodovým stěnám. Přizděny ke zdem uvnitř nebo vně kostelů přetrvaly některé z nich až do současnosti. Tak se zachoval barokní náhrobek se znakem při kostele sv. Václava a Blažeje v Děčíně. Je postaven k jižní vnější stěně blíže k průčelí. Na území města patří k ojedinělým památkám svého druhu, a proto si zaslouží mimořádnou pozornost.
Nápisný text zní:
GEORG FRIEDR. IOSEPH WILCZEK
FREI, H. VON GVTEN LANDE U
HVLZIN, SS. TH, DOCT. IHRO.
KK. MAI. PRAELAT. DOMEST
IN - KONIGR : BOH : U. I[H]RO KONIG :
LAND KAPPELLE, ZV GLEICH GO :
LEGAT KIRCHE. BEH. ALLER HEILIGE
[AV]F DEN PRAG. [S]CHLOSZE. INFVLIRTER
PROBST, DOM H : ZV. GR. GLOG. U. DECH
ANT ZV TETSCHEN WAR D GEB. IM. J : 1711
D. 22. JVLY. STARB SEIN. ALT. IM 60 JAHRE
LIEBE SCHAEFGEN SORGET ITZT FVR DEN HIRTEN
DER DREISSIG IAHRE FVR EVCH GESORGET HAT
V českém jazyce zní nápis přibliženě v této podobě:Jiří Bedřich Josef Wilczek, svobodný pán z Dobré Zemice a Hlučína, doktor teologie; jeho císařského a královského majestátu domácí prelát v Království českém a jeho královské zemské kapli; zároveň kolegiátního kostela u Všech svatých na Pražském hradě infulovaný probošt, kanovník ve Velkém Hlohově a děkan v Děčíně. Narodil se v roce 1711, dne 22. července. Zemřel ve věku 60 let. Milé ovečky postaráno je o pastýře, který se třicet let staral o vás. Součtem římských číslic v chronogramu obdržíme letopočet 1771 (podtržením písmen jsou označeny kontrakce slov, které v originálním textu jsou nad písmeny v podobě stejných vodorovných čar).
Tvar štítu znaku v dolní části náhrobní desky opakuje již jednou použité téma kasuly. Ve štítu vidíme figuru kozla ve skoku. Na štítu stojí korunovaná turnajová přilba s klenotem kozla vyskakujícího. Z horních rohů štítu se odvíjejí rozviliny. Na rozvilině vpravo leží kosmo mitra a vlevo šikmo vyniká berla se závitem stáčeným dovnitř. Při patě štítu je z každé strany štítonoš v podobě skákajícího kozla. Ti stojí na rozvilinové arabesce vinoucí se pod štítem.
Jak svědčí nápis a potvrzuje to i znak, kryla uvedená deska pohřeb děčínského děkana Jiřího Bedřicha Josefa Wilczeka. S výjimkou možnosti odpočtu roku z nápisného textu nebo sečtením římských číslic v chronogramu, není nikde uvedeno datum úmrtí. Odjinud víme, že zemřel 6. července 1771, krátce před dosažením zminěného věku šedesáti let. Narodil se zřejmě ve Velkých Kunčicích Bedřichovi Jiřímu Františkovi svobodnému pánovi Wilczekovi a jeho ženě Heleně svobodné paní ze Saint Genois. Z genealogických souvislostí lze odvodit, že děkan Wilczek byl pravděpodobně posledním mužským členem linie Wilczeků, svobodných a korouhevních pánů z Dobré Zemice a Hlučína. Wilczekové patří ke staré hornoslezské šlechtě. První známí příslušníci rodu se objevují již ve 13. století v Kozelsku, na území dnešního Polska. V 15. století získávají statek Dobrozemice (Dobrá Zemice; dnes Dobrá u Frýdku), když před tím, na konci 14. století držel jeden z Wilczeků nedaleké Dolní Bludovice. 1. dubna 1506 byli Baltazar Wilczek a jeho synovec Mikuláš povýšení do stavu říšských svobodných a korouhevních pánů s titulem z Hlučína a Dobré Zemice ("Frei - und Panierherren zu Hultschin und Gutenland"). Během svého života byl do hraběcího stavu celkem třikrát povýšen Jindřich Vilém Wilczek (1665 - 1739): 16. 11. 1709 v Uhrách, 27. 4. 1713 v Říši římské a 29. 7. 1729 v Čechách. Od jeho synů se odvíjejí dvě hraběcí rodové linie. První pokračovala starším Josefem Marií Kašparem (1700 - 1777) a druhá, dnes již vymřelá, Josefem Janem Baltazarem (1710 - 1787). Linie, která zůstala ve stavu svobodných pánů, pochází od Mikuláše (1552 - 1609), mladšího ze synů Jana Wilczeka (+ 1596). Jan byl synem výše zmíněného a do panského stavu povýšeného Mikuláše.
Erbem se Wilczekové připovídají, jak bylo v Polsku a také v polském Slezsku obvyklé, k rodové skupině "Koziel". Znaková figura se stejným pojmenováním se objevuje v erbu na nejstarší zachované pečeti z roku 1440, patřící Mikuláši Wilczekovi z Dobrozemice. Od roku 1450 zaznamenáváme na hrudi kozla příčný pruh. Z listiny povyšující Wilczeky do panského stavu se dovídáme o barevné podobě rodového erbu. Tím byl červený štít, v němž na zeleném trojvrší stojí stříbrný kozel ve skoku, přepásaný černým příčným pruhem. Shodný, ale vyskakující kozel byl v klenotu na přilbě s přikryvadly červeno-stříbrnými. Při povýšení do hraběcího stavu v roce 1729 byl dosavadní erb rozmnožen. Do čtvrceného štítu byl položen střední štítek s vyobrazením rodového erbu. Původní figura kozla se však změnila v kamzíka. Pás obepínající jeho hruď doplnilo zlaté lemování a zlatý kroužek na hřbetě. Pás samotný ozdobily tři zlatě lemované, modré tyrkysy. Počet přileb se zvýšil na tři. Prostřední nese rodový klenot, kterým se podobně jako ve štítu, stal vyskakující kamzík.
Znak na náhrobníku děkana Wilczeka v Děčíně je oproti popsanému erbu jednodušší a v detailech také trochu jiný. Figura ve štítu se přidržuje rodové erbovní tradice a zpodobňuje kozla a nikoliv kamzíka. Není zřetelné trojvrší, na kterém by měl kozel stát. Stejně tak nelze vypozorovat pás přes hruď kozla. Výtvarné pojetí celého znaku nese zjevné známky heraldického úpadku, typického pro tzv. dobu copovou. Celý znak budí dojem, že v mnohém nebyl pochopen význam a smysl všech jeho součástí. Například rozviliny vycházející z horních rohů štítu, jsou zřejmě výsledkem neznalosti funkce přikryvadel. Ty u přilby chybí. Podobně však mohlo dojít k záměně významu dvou pruhů látky zvaných fimbrie a splývajících ze zadní týlové části mitry, resp. pruhu látky pojmenovaného velum nebo sudarium, kterým bývala doplňována berla. Berla opatřená pruhem látky patřila nižším církevním hodnostářům, jimž ceremoniál, narozdíl od biskupů, arcibiskupů a patriarchů, nedovoloval nosit rukavice a berla nesměla být uchopena holou rukou. Držela se pomocí pruhu bílé látky.
Při popisu znaku na náhrobníku bylo při berle zdůrazněno, že její závit směřuje dovnitř. U některých znaků církevních hierarchů jsou berly otočené závitem ven, t. j. směrem od štítu. Odlišnost postavení berly byla dána rozdílností pravomocí jednotlivých hodnostářů. Závit dovnitř označuje pravomoce, které je možné uplatňovat pouze uvnitř církevní instituce, v našem případě konkrétně uvnitř kapituly u Všech svatých na Pražském hradě, kde byl děčínský děkan Wilczek proboštem. U znaků biskupů a arcibiskupů označovala berla otočena závitem ven působnost pravomocí v celé diecézi. Mitra, čili infule, nebyla odznakem proboštů. Ale někteří z církevních hodnostářů, jakými byli například představitelé mužských i ženských klášterů anebo kapitul, obdrželi tzv. právo pontifikálií. K nim patřila mitra a berla jako zvláštní vyznamenání, které je stavělo na roveň biskupů. Děkan Wilczek, jako infulovaný probošt, měl právo pontifikálií užívat.
V nápise na náhrobní desce děkana Wilczeka je zmíněn jeho titul domácího preláta Království českého. Tento titul souvisel původně s funkcí královského kaplana a náležel proboštu kapituly u Všech svatých, na rozdíl od titulu kaplana českého krále, který patřil olomouckému arcibiskupovi.
Děkuji PhDr. P. R. Pokornému za poskytnutí informací o osobě děkana a probošta Wilczeka a o jeho znaku.
Publikováno: Děčínské vlastivědné zprávy, roč. VIII, č. 3, Děčín 1998.
Zpracováno: 1. 5. 2010 ©Stanislav Kasík