Aktuální informace Inzerce Napište nám Mapa stránek

Erb Berků z Dubé z hradu Tolštejn

NEJSTARŠÍ HERALDICKÁ PAMÁTKA V DĚČÍNSKÉM OKRESE -

ERB BERKŮ Z DUBÉ Z HRADU TOLŠTEJNU

(Příspěvek k soupisu heraldických památek v okrese Děčín)

V expozici muzea v Rumburku se zachovala pískovcová deska (103 x 75 cm), do níž je vytesán úplný rodový erb. Úplností rozumíme, že je vyobrazen štít se znamením, na štítu stojící přilba s přikryvadly a s klenotem. Do prava mírně nakloněný štít s půlkulatou patou, konkávně prohnutým pravým bokem a horní hranou štítu, které se v pravém horním rohu spojují do hrotitého prodloužení, je lemován úzkou linií. Shodně úzká svislá linie uprostřed poltí štít na dvě pole. Přes vše leží zkřížené ostrve, každá o šesti sucích; čtyři nad a dva pod křížením, vždy po třech na každé straně. Na štítě stojí kolčí přilba se sklopným hledím a s lamelami chránícími krk pod bradou a v týlové části. Z přilby se odvíjejí na obě strany rozviliny přikryvadel. Klenotem na vrcholu přilby je jednoduché orlí křídlo a v něm stejné ostrve jaké jsou ve štítu. Znak v uvedené podobě užívali jako erb rodový Berkové z Dubé a s nimi také Škopkové z Dubé, příslušnící další z mnoha linií velkého rozrodu Ronoviců. Pro barevné provedení erbu jsou použity pouze dvě tinktury. Ve zlatém štítu dvě zkřížené černé ostrve. Klenotem, na přilbě s přikryvadly černo - zlatými, jsou dvě zlatá složená křídla a na vrchním z nich ostrve jako ve štítu.

Znaková plastika berkovského rodového erbu byla do muzea v Rumburku přenesena z hradu Tolštejnu. Původně býval erb umístěn nad lomeným obloukem vstupní brány. Čtverhranné stavení brány s průjezdným přízemím, uzavřeným z každé strany vraty, stávalo na východní straně hradu. V roce 1861, kdy v neobývaném a neudržovaném hradu spadla velká část budovy brány, musel být zbytek na základě úředního rozhodnutí zbořen. Osudy desky s erbem nebyly totožné s osudem brány. Údajně již před tím byl erb z brány sejmut majitelem rychty pod hradem a umístěn na jeho dům. Později se znak vrátil zpět na hrad a stal se načas součástí expozice zdejšího malého hradního muzea. Nakonec, jak již bylo zmíněno, našel své místo v muzeu v Rumburku.

Nejstaršími známými držiteli hradu Tolštejn byli Vartenberkové. Usuzuje se tak na základě výkonu patronátních práv ke kostelům v okolí. Nejvyšší číšník Království českého a majitel Vartenberku, Děvína, Zákup, atd. Vaněk (+ 1365) prezentoval faráře do Krásné Lípy a Voigtsdorfu (Podluží) v roce 1361 resp. 1363. Později tak činili jeho synové Jan a Václav a nakonec potomci Janovi. Z nich Václav se v roce 1396 poprvé píše seděním na Tolštejně. Zřejmě zemřel před rokem 1404, ale ještě před tím tolštejnské panství prodal. V uvedném roce se připomíná nový majitel hradu Hynek Berka z Dubé, jako patron kostela v Krásné Lípě.

Hynek Berka z Dubé, jinak držitel Hohnštejnu a Rathenu v Sasku, Šarfenštejnu, Falkenštejnu, Frýdvaldu a Kamenice v Čechách, postoupil v roce 1408 Tolštejn synovi Jindřichovi s tím, že kdyby zemřel, má své bratry podělit rovným dílem. Tato situace nastala po roce 1417. Majetek a statky po zemřelém "starém" Hynkovi si jeho synové rozdělili v roce 1419. Hynek starší obdržel Šarfenštejn. Již zmíněný Jindřich získal rodové sídlo Hohnštejn a polovinu příslušejícího panství. Druhá polovina hohnsteinského panství připadla Hynkovi mladšímu. Beneš měl Rathen. Jan zvaný mladší se stal majitelem Tolštejnu a Kamenice.

V roce 1426 zemřel Jan mladší Berka z Dubé na Tolštejně bez potomků. Dědictví po něm nejdříve spravovali ostatní bratři společně. Nakonec se majitelem stal Hynek mladší na Hohnštejnu a Vildštejnu. Následovalo neklidné období válek s husity, nepřátelství Vartenberků a lužického Šestiměstí a aktivit saských vévodů ve zdejším regionu. Nic z toho se neodehrálo bez účasti Berků. Průvodním jevem doby byly změny ve vlastnictví panství. To se týkalo především berkovských domén. V překotnosti změn se tu a tam vytrácí přehled o genealogických vztazích uvnitř berkovského rodu. Od jisté doby drželi panství Tolštejn a Vildštejn bratři Beneš, Hynek a Albrecht, pravděpodobně synové Beneše Berky, držícího kdysi hrad Rathen. Z uvedených bratří byl Beneš okolo roku 1440 zabit Lužičany a Hynek po roce 1442 zcela mizí z historických pramenů. Jediným majitelem se tak stal Albrecht. V roce 1451 prodal Fridrichovi vévodovi saskému hrad Vildštejn a na splátku trhové sumy obdržel zápis na panství Šluknov.

Po nástupu krále Ladislava na trůn byly vyhledávány odúmrti spadlé v minulé době na panovníka. V roce 1457 si Albrecht u krále vyprosil postoupení všech práv na ty statky, které byly odúmrtím po zemřelém strýci Janovi. Albrechtovy nároky však nebyly ve smyslu zemského práva zcela bez závad, protože byly okamžitě napadeny řadou věřitelů. K největším a politicky nejsilnějším patřili zejména Vartenberkové. Následný velký proces se táhl po řadu let.

Po roce 1462, kdy byl králem zvolen Jiří z Poděbrad, se katolík Albrecht Berka z Dubé nerad smiřoval s faktem, že panovníkem je utrakvisticky smýšlející nedávný příslušník panského stavu. Odmítl novému králi přísahat věrnost a začal ho veřejně osočovat. Král listem datovaným 29. 6. 1463 nařídil lužickému fojtovi Janovi z Vartenberka, Jindřichovi Berkovi z Dubé a Šestiměstí, aby oblehli a dobyli Tolštejn. Hrad dobyt byl, ale Albrecht Berka stačil včas utéci do Vratislavi, odkud vedl proti králi Jiřímu pomlouvačnou kampaň za vydatné pomoci přítomného papežského legáta, který líčil Albrechta jako oběť náboženské perzekuce. Za rok na to, 12. 6. 1464, prohlásil král Jiří, že Albrecht Berka z Dubé pro urážku královského důstojenství, propadl veškerý svůj majetek příslušný ke Šluknovu a hradu Tolštejnu. Vše daroval Jindřichovi Berkovi a Janovi z Vartenberka. Jindřich však postoupil všechna svá práva Janovi. Vartenberkové v osobě Janova syna Kryštofa drželi Šluknovsko a Tolštejn do roku 1471, kdy vše koupili saští vévodové, bratři Arnošt a Albrecht. Od nich přešel později majetek na pány ze Schleinitz.

Výklad o majetkových vztazích ke hradu Tolštejnu měl ukázat, že berkovský znak nad jeho bránou nemohl vzniknout později jak v roce 1463. Vše nasvědčuje domněnce, že znaková plastika byla zhotovena na objednávku Albrechta Berky z Dubé. Odpovídá tomu i výtvarné pojetí erbu. Štít již nemá trojúhelníkový gotický tvar, který byl typický například pro znaky zhotovené v polovině 14. století Petrem Parléřem na tumbách českých králů v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, nebo na staroměstské mostecké věži Karlova mostu. Zároveň o něm ještě nemůžeme říci, že by byl štítem kolčím. Ten charakterizovala výrazná asymetrie, způsobená, obvykle na pravé straně, půlkruhovým výřezem pro vkládání dřevce. Typ štítu bez výřezu pro kopí používala lehká jízda. Štít erbu z Tolštejnu je uprostřed polcen svislou dvojitou linií. Pro vysvětlení tohoto polcení není nutné obracet se k heraldickým kategoriím. Lze mít za to, že byl zobrazen střední zpevňující trámec obyklý například u jízdních pavézek.

Přilba postavená na levém rohu mírně nakloněného štítu má sklopné hledí a krk je chráněn vpředu i vzadu lamelami. Zřejmě jde o typ přilby zvaný "armet", který byl typem úplně uzavřené přilby, používané v 15. století. Způsob provedení přikryvadel je pozdně gotický, jak ukazují úzké pruhy rozvilin. Autor plastiky jejich podobou dostatečně nevypracoval. Chybí jim určitá pravidelnost, symetrie a logika skládání, která jinak počítá s dvojí barvou tkanin originálních přikryvadel. Křídlo, které je klenotem erbu, není charakteristické žádným zvláštním výtvarným pojetím a opakuje vzory známé již ve 14. století.

Shrneme-li vše dosud napsané, je zřejmé, že erb Berků z Dubé, původně umístěný na bráně hradu Tolštejnu, lze mít za kamenosochařské dílo z poloviny 15. století. Tímto datováním můžeme znak nyní uložený v muzeu v Rumburku považovat za nejstarší zachovanou heraldickou památku nejen na Šluknovsku, ale v celém děčínském okrese.

Literatura:

Anděl R. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3, Severní Čechy. Praha 1984.

Hieke W.: Die Berka von Duba und ihre Besitzungen in Böhmen. MVGDB 24, 25, 26, Prag 1886, 1887, 1888.

Klos R.: Přehled dějin města Krásná Lípa s okolím do konce třicetileté války. Krásná Lípa 1995.

Kolář M. - Sedláček A.: Českomoravská heraldika, Praha 1902.

Menclová D.: České hrady 1 – 2. Praha 1972.

Sedláček A.: Hrady, zámky a tvrze Království českého 14. Praha 1923.

Publikováno: Děčínské vlastivědné zprávy, roč. 1997, č. 1 - XVII, Děčín 1997.

jméno:
heslo: