Poznámka ke znakové výzdobě kostela v Doubravníku
Následující řádky budou reakcí na závěrečnou pasáž článku Ivana Dyby, Hrobka hrabat Mitrovských z Mitrovic a Nemyšle a barevná znaková výzdoba v kostele v Doubravníku (GHI 2002, Brno 2003, s. 57 – 68), která se týká rodových erbů na svornících a konzolách kostela Povýšení sv. Kříže v Doubravníku.
Autor sám konstatuje, že se soustředil především na nápisné texty na rakvích Mitrovských a na posloupnosti majitelů pernštejnského panství v letech 1793 – 1828 a o heraldické výzdobě interiéru kostela se zmiňuje „jen na okraj“. Nakonec dává možnost jiným řešit „jeden problém“, kterým je „identifikovat neznámý čtvrcený erb, který nápadně připomíná erb Mansfeldů“.
Nejen ona autorova výzva byla impulsem pro napsání poznámky, ale především to byla následující věta: „…v hlavní lodi a na svornících máme vývod Jana z Pernštejna…a jeho…manželky Hedviky ze Šelmberka (+ 1535, její matkou byla Kateřina z Plavna, babičkou z otcovy strany Johanka Alžběta ze Stráže a babičkou z matčiny strany zatím neznámá osoba, nemůže jít ani o Beatrix Švihovskou z Rýzmberka, ani o Barboru z Anhaltu, ani o Annu z Bünau, které se uvádějí v literatuře či v genealogií…“. Souvislost citované věty s identifikací „neznámého čtvrceného erbu, který nápadně připomíná erb Mansfeldů“ vyplyne z následujících řádků.
Tvrzení autora, že Barbora z Anhaltu nebyla matkou Kateřiny z Plavna, je liché. Je zcela zřejmé, že matka Kateřiny z Plavna pocházela z rodu knížat z Anhaltu. Genealogický vztah jednoznačně a nezaměnitelně potvrzují dva náhrobníky v tzv. Vrábské kapli kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi, oba s erby čtyřkoutního vývodu. První z nich patří samotné Kateřině z Plavna a druhý jejímu synovi Petrovi ze Šelmberka, jinak bratrovi Hedviky Pernštejnské.
O náhrobních deskách Petra ze Šelmberka a jeho matky Kateřiny „z Gery a z Plavna“ píše August Sedláček ve své Pýše urozenosti a není od věci použít úplnou citaci: „Ve Staré Boleslavi jest čtyřkoutní vývod na náhrobku Petra ze Šelmberka, totiž ve čtyřech rozích erby a to nahoře sviní hlava a lev rodu Gerovského z Durynska, dole růže a erb složitý, jenž se také na následujícím náhrobníku opakuje a tuším rodu Anhaltskému patří. Dokázati lze, že patří první Petrovi, druhý mateři jeho Kateřině z Gery a třetí bábě po otci. Avšak se čtvrtým je potíž, poněvadž by se tu očekával erb Mansfeldský…Ještě větší potíže působí náhrobník matky Petrovy, jenž se spatřuje též ve Staré Boleslavi. Nápisu porouchaného již J. P. Horčice, jenž l. 1839 Starou Boleslav popisoval, správně nepřečetl, an píše A. mdxx mortus est in domino illustris, generosa domina d. Catharina Schelenbergia burgravia Misaniae de Plawna et (in) Prerovia. Avšak matka jeho byla rozená z Gery, rodu ovšem, jenž byl téže krve jako Rousové z Plavna a purkrabě Míšenští, a když rod Gerovský l. 1556, 7. srpna Jindřichem ml. vyhasl, připovídali se k dědictví Petr ze Šelmberka a sestra jeho Markéta, jako děti ze sestry zemřelého. Dotčený náhrobek jest deska na čtyři obdélníky rozdělená, mezi nimiž jest obdélník s nápisem. V prvním oddělení jest erb Gerovský, totiž prostý lev bez koruny, v druhém oddělení jest erb, jenž byl na předešlém náhrobku na čtvrtém místě, totiž štít na čtvero rozdělený, v němž se střídají šachovnice a medvěd na hradbě lezoucí a uprostřed štítek zhora polovičný, v němž jest orlice (snad polovičná) a šachovnice (snad pruhy a přes ně koruna). Klenoty jsou tři korouhvičky, medvědí nohy křížem přeložené a půl lva neb medvěda. V dolních odděleních jest po pravé straně erb Mansfeldský, jak se vyskytuje na jejich mincích a po levé korunovaný lev pánův z Plavna neb Rousův. Kateřinin otec byl Jindřich prostřední z Gery, jenž žil v l. 1483 – 1500 a ženat byl s Hedvikou z Mansfelda. Erb této jest pod erbem Kateřininým. Otcem Jindřichovým byl Jindřich mladší, držitel Gery a Lobenšteina (1445, + 1479). Manželkou jeho byla Anna hraběnka z Henneberka, jejíž erb se na náhrobku nenachází, takže lze za to míti, že snad byl dvakráte ženat a že druhý erb na náhrobku patřil paní, z níž se narodil Jindřich prostřední; to by také souhlasilo s náhrobníkem Petrovým. Čtvrtý erb snad jest mateře Hedvičiny.“ (August Sedláček, Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanův, Praha 1914, s. 59 – 61).
Sedláčkem podávané informace jsou limitovány pravděpodobným faktem, že on sám staroboleslavské šelmberské náhrobníky neviděl, jak vyplývá z jeho nejistoty podoby anhaltského erbu. Zdá se také být zřejmé, že Sedláček neměl k dispozici dobrou genealogii pánů z Plavna, když má Kateřinu za příslušnici větve fojtů z Gery a nikoliv pánů z Plavna, purkrabích míšeňských, kam skutečně patřila.
V genealogických údajích méně spolehlivý Balbín přináší ve svých Miscelaniích vývod Kateřiny z Plavna ze čtyř předků. Je uváděna jako manželka Jaroslava ze Šelmberka a matka Hedviky, provdané za Jana z Pernštejna, Jana ml. a Petra, sourozenců ze Šelmberka. Rodiči Kateřiny jsou dle Balbína Jindřich z Plavna a Barbora z Anhaltu, otcovskými prarodiči Jindřich z Plavna a Emilie z Mansfeldu a mateřskými prarodiči Waldemar kníže z Anhaltu a Markéta hr. ze Schwarzburgu (Bohuslav Balbín, Miscellanea historica regni Bohemiae, Lib. II, Pars III., 1679 – 1688). Vývod uvedený Balbínem zcela a bez pochybností odpovídá vyobrazeným erbům čtyřkoutního vývodu na náhrobní desce Kateřiny Šelmberkové z Plavna ve staroboleslavském kostele sv. Václava a je více jak pravděpodobné, že Balbín v tomto kostele byl osobně, šelmberské náhrobníky viděl a učinil si o nich záznam. Zbývá verifikovat údaje genealogické.
Problém identifikace jednotlivých členů rodu pánů z Plavna spočívá ve skutečnosti, že všichni používali křestního jména Jindřich. Orientace v publikovaných rozrodech je mimořádně obtížná a je možná pouze na základě osobních dat, či jmen manželek. Manželem (1503) Barbory z Anhaltu byl Jindřich IV. mladší z Plavna, purkrabí z Míšně a dolnolužický zemský fojt (+ 1520). Jako otec Barbory je uváděn Waldemar VI. kníže z Anhaltu z linie Köthen (+ 1508; syn Jiřího I. kn. z Anhalt-Zerbst, + 1474 a Sofie hr. z Honsteinu. + 1451), kterého manželkou (1485) byla Markéta hraběnka ze Schwarzburgu (+1539; dcera Güntera XX. hr. ze Schwarzburgu, + 1503 a Markéty hr. z Hennebergu, + 1485). Otcem zmíněného Jindřicha IV. z Plavna je Jindřich III., zv. „der Alte von Plauen“, který zemřel krátce po roce 1482. Jeho manželka je v Hübnerově genealogii uváděna jako „eines frommen Ritters Tochter“ (dcera zbožného rytíře, či dokonce jakéhosi zbožného rytíře) Jinak zde je uváděna Kateřina provdaná za Jaroslava ze Šelmberka jako dcera „starého Plauenského“ a jako sestra Jindřicha IV. (?? zjevně chybně – J. Hübner, Genealogischen Tabellen, Leipzig [173?], tab. 187). Podle vývodu na náhrobníku Kateřiny Šelmberské z Plavna, byla její otcovskou bábou příslušnice hraběcího rodu Mansfeldů. Je zřejmé, že to nebyla Emilie (+ ok. 1544) uváděna Balbínem, protože tu měl za manželku (1535) Jindřich XVI. mladší z Plavna, pán v Greiz (+ 1535). Bába Kateřiny žila okolo poloviny 15. století a byla manželkou Jindřicha III. „starého Plauenského“.
Sedláčkova zpráva o tom, že k dědictví po posledním Jindřichovi z Plavna (+ 7. 8., dle Sedláčka 1556, správně 1550) se hlásili Petr ze Šelmberka a jeho sestra Markéta jako děti jeho sestry je obtížně přijatelná. Jindřich XIX. mladší z Gery, který zemřel 7. srpna 1550, syn Jindřicha XV. prostředního z Gery na Schleiz, Reichenfelsu a Lobensteinu (+ 1502?) a Hedviky, dcery Volarda II. hraběte z Mansfeld-Heldrungenu, měl jedinou sestru Barboru, vdanou za Mikuláše IV. Hasištejnského z Lobkowicz (+ 1531). Je však faktem, že bratr Kateřiny Šelmberské z Plavna Jindřich V. z Plavna, nejvyšší kancléř Království českého (+ 19. 5. 1554) se stal dědicem vymřelé linie fojtů a pánů z Gery a po zmíněném Jindřichovi XIX. z Gery držel panství Schleiz, které pak jako svůj dědický podíl měl jeho mladší syn Jindřich VII. (+ 1577). Je zjevné, že Sedláček nepřesně identifikoval „Jindřichy“ a zaměnil Plauenské za Gerovské.
Genealogická interpretace heraldické výzdoby doubravnického kostela Povýšení sv. Kříže bude, dle mého soudu, limitována nejistotou, zda současný stav odpovídá stavu původnímu. Původním stavem je myšlen stav současný Jaroslavovi (+ 1560), Vratislavovi (+ 1582) a Vojtěchovi (+ 1561) z Pernštejna, protože je zřejmé, že převážná část erbů použitých ve výzdobě kostelního interiéru je vývodem a vyhovuje uvedeným bratřím jako probantům. Že erby mají genealogický výklad v podobě vývodu, svědčí skutečnost, že je zde třikrát pernštejnská zubří hlava, dvakrát šelmberská hlava kance, dvakrát lev a dvakrát erb těch, co se psali z Liblic. S jistou mírou pravděpodobnosti lze říci, že nebyly vyobrazeny erby manželek předpokládaných probantů – Alžběty Thurzové z Bethlenfalvy (Jaroslav), Marie Manrique de Lara y Mendoza (Vratislav), a Kateřiny z Postupic (Vojtěch). Je zřejmé, že vyobrazené erby odpovídají nejméně vývodu zmíněných bratří z Pernštejna z osmi předků: 1. Jan z Pernštejna, 2. Hedvika ze Šelmberka, 3. Vilém z Pernštejna, 4. Johanka z Liblic, 5. Jaroslav ze Šelmberka, 6. Kateřina z Plavna, 7. Jan z Pernštejna, 8., Barbora z Meziříčí, 9. Jan z Liblic, 10. Kateřina Kdulincová z Ostroměře, 11. Jan ze Šelmberka, 12. Johanka ze Stráže, 13. Jindřich z Plavna, 14. Barbora z Anhaltu (Petr Vorel, Páni z Pernštejna, Praha 1999, s. 283).
Erb, který autor považuje za „neznámý“ je bezpochyby erbem hrabat z Mansfeldu. Jeho genealogické zařazení do pernštejnského vývodu může být vysvětleno dvojím způsobem. Vývod Kateřiny z Plavna, která byla mateřskou bábou probantů, umožňuje vyložit ho jako připomenutí jedné z mateřských praprabáb z rodu hrabat z Mansfeldu. Mezi vyobrazenými erby v doubravnickém kostele není erb knížat z Anhaltu jako důležitý „spojovací“ článek k erbu mansfeldovskému. Druhou možností genealogické identifikace tohoto erbu je fakt, že děd Johanky ze Stráže Jindřich (+ 1466) byl ženatý s Eliškou z Mansfeldu (+ 1444). K pomyslné úplnosti výčtu vyobrazených erbů „citelně“ chybí hvězda pánů ze Šternberka jako součást strážské větve vývodu, protože matkou Johanky ze Stráže pravděpodobně byla příslušnice tohoto rodu. Stejně tak by se šternberský erb „hodil“ do pokračování vývodu předků pánů z Pernštejna a to k Anně, nebo snad ke Kateřině, ze Šternberka, druhé, resp. třetí manželce Viléma z Pernštejna, praprapraděda probantů, aby bylo možné hovořit o Elišce z Vartenberka, jako manželce Jimrama z Pernštejna, Vilémova otce, a vyložit tak jeden z polcených štítů.
V heraldické výzdobě lodi doubravnického kostela se uplatňují i erby Lichtenstein-Castelkornů a s nimi spřízněných rodů. Ty však jsou produktem zcela jiné epochy v doubravnických dějinách a nemají k „pernštejnským“ erbům žádný genealogický vztah. Společně s městským znakem Doubravníku způsobují nesourodost celku. Z autorova popisu nevyplývá, zda jsou erby tesané, či pouze malované. S druhou možností se zvyšuje nejistota jak korektního určení erbů, tak i jejich stáří. Na základě konstatování v předchozím odstavci o neexistenci „důležitých“ erbů pernštejnského vývodu lze připustit, že při pozdějším doplňování heraldické výzdoby o erby nové byla využita i ta místa, která již nebyla volná, a byly přemalovány erby z původní výzdoby. Snad lze úvahu posunout dále a mít za to, že dokonce mohla být celá původní koncepce heraldické výzdoby svorníků a konzol úplně změněna natolik, že se vytratila její původní struktura. Rozmístění erbů na svornících v současnosti zjevně postrádá logiku nějakého řádu, systému, či posloupnosti. K domněnce, že mohly být v určité době všechny svorníky a konzoly znovu přemalovány svádí úvaha, že velice exponovaná místa v presbytáři, by pravděpodobně nezůstala po staletí neobsazena a v koncepci původní výzdoby nepochybně nebylo počítáno s jakousi „rezervací“ míst pro zcela hypotetické potřeby v budoucnosti.
Na závěr lze učinit konstatování, že „neznámý“ erb v heraldické výzdobě kostela Povýšení sv. Kříže v Doubravníku patří rodu hrabat z Mansfeldu (Johann Evang. Kirnbauer von Erzstätt, Niederoesterreichischer Adel, J. Siebmacher´s Wappenbuch IV/4, Nürnberg 1909, s. 289, tab. 152, 153) a ten má důležité místo ve vývodu Jaroslava, Vratislava a Vojtěcha pánů z Pernštejna.
Publikováno: Poznámka ke znakové výzdobě kostela v Doubravníku. Genealogické a heraldické informace 2003, roč. VIII (XXIII), Brno 2004.
Zpracováno: 27. 5. 2011 © Stanislav Kasík