Aktuální informace Inzerce Napište nám Mapa stránek

Aliance Praschfeld - Asterle na ciboriu z České Kamenice

ALIANČNÍ ZNAK PRASCHEL – ASTERLE NA CIBORIU Z DĚKANSTVÍ V ČESKÉ KAMENICI

(Příspěvek k soupisu heraldických památek v okrese Děčín)

Děkanství v České Kamenici vlastní ciborium opatřené znakovou aliancí donátorů. Uvedená liturgická nádoba sloužící k uchovávání konsekrovaných hostií ve svatostánku má podobu kalichu s víčkem na noze. Noha, vytvořená z bílého kovu nejspíše odlitím, vykazuje barokní tvarosloví. Od ní je zcela odlišná, ze žlutého kovu zhotovená, kupa s víčkem, které jsou prostých tvarů bez výrazných slohových rysů. Pravděpodobně se jedná o montáž součástí dříve samostatných objektů.

Pod horním okrajem kupy je rytím zhotovena znaková aliance, kterou tvoří dva oválné štíty, doplněné na vnějších stranách barokní ornamentální rozvilinou. Znaky převyšuje koruna o třech listech nad stylizovaným lidským obličejem. Oba znakové štíty jsou čtvrcené. Erb manželův, heraldicky vpravo, má v prvním poli tři šestihroté hvězdy v postavení 1, 2 (každá z hvězd má uprostřed vyrytou tečku); ve druhém a třetím kolmo a vodorovně šrafovaném poli jsou tři kosmá hladká břevna. Ve čtvrtém poli z boku štítu doprava vyniká oděná kolmo šrafovaná paže držící kotvu s rameny dole. Erb manželky má v prvním a čtvrtém poli kolmo a vodorovně šrafovanou orlici a ve druhém a třetím poli krokev provázenou třemi růžemi v postavení 2, 1 – všechny figury jsou šrafovány kolmo.

Znakovou aliancí jsou zastoupeny osoby: Benedikt Praschel svob. pán z Praschenfeldu (+ 18. 3. 1721) a (28. 2. 1707) Anna Marie Františka Asterlová z Astfeldu (* 1. 2. 1686; + 30. 10. 1731; SObA Děčín, RA Thun-Hohenstein, Genealogická sbírka, Asterle v. Astfeld u. Vydři).

Historie rodu Praschel (také Prassl, česky Prašel) v Čechách nebyla nijak dlouhá. Benedikt byl zřejmě jediným nositelem rodového jména s přídomkem a erbem. V genealogiích je pojmenován jako „primus et ultimus Familiae“. Povýšení do starého rytířského stavu obdržel 23. 7. 1678 (SÚA Praha, Salbuch 90, pag. 347). Dva roky na to, v roce 1680, se oženil s Annou Polyxenou, dcerou Haubolda Pausta z Liebstadtu (+ 1659) a vdovou po Janovi Antonínovi z Brömeru, dědičkou statků Velká Bukovina a Veselí. Když Anna Polyxena Paustová v roce 1703 zemřela, stal se dědicem jejích statků vdovec Benedikt Praschel. Den po té, co uzavřel svatební smlouvu, se 28. 2. 1707 oženil s Annou Marií Františkou, dcerou Františka Mikuláše Asterla z Astfeldu (1652-1718) a Maxmiliány Kateřiny Josefíny Kurzbachové z Trachenbergu (1653 – 1706). S ní měl několik dcer, z nichž Anna Alžběta, provdaná za Jana Matyáše hraběte Caretto-Millesimo, se stala dědičkou statku Velká Bukovina (ve smyslu napsaného lze opravit genealogickou tabulku Paustů z Liebstadtu uvedenou in: Stanislav Kasík, Rodové heraldické památky na Děčínsku a Šluknovsku, Děčín 1996, s. 142). Benedikt Praschel se stal císařským tajným radou a 28. 12. 1713 dosáhl povýšení do stavu svobodných pánů (SÚA Praha, Salbuch 129, pag. 218). Rok na to získal český inkolát.

Ryté šrafování ploch a figur ve znacích na zmíněném ciboriu nemá nic společného s pozdějším způsobem určování barevnosti znaků pomocí šrafování. Použité kolmé šrafování odpovídá jinak barvě červené a kombinované kolmé a vodorovné nahrazuje barvu černou. Štít erbu Praschelů z Praschenfeldu je modro-stříbrně čtvrcený; v 1. poli tři (1, 2) zlaté hvězdy, ve 2. a 3. tři červená kosmá břevna a ve 4. z oblaku u boku štítu doprava vyniká oděná paže držící kotvu rameny dolů, vše stříbrné (SÚA, Wunschwitzova sbírka, Freyherren Von Praschenfeld). Erb Asterlů z Astfeldu lze popsat jako štít zlato-červeně čtvrcený; v 1. a 4. poli černá orlice, ve 2. a 3. poli stříbrná krokev provázená třemi (2, 1) stříbrnými růžemi se zlatými semeníky. Znaková aliance na ciboriu je převýšena listovou korunou, která je v heraldickém projevu obvykle zlatá. Koruna nemá žádnou charakteristiku, která by opravňovala k úvaze o koruně hodnostní (baronské). Stylizovaný obličej pod korunou spolu s rozvilinami okolo oválných štítů, jsou pouze výtvarnými prvky nemající heraldického výkladu. Výtvarná úroveň rytiny není nijak vysoká.

Stáří ciboria, resp. jeho kupy, lze vymezit lety 1707 a 1731, to je rokem, kdy si Benedikt Praschel bral za manželku Annu Marii Františku Asterlovou a rokem jejího úmrtí. Původ ciboria lze snad hledat v kostele sv. Václava v Malé Bukovině. Majitel Velké Bukoviny Benedikt Praschel chtěl řešit neutěšenou situaci duchovního života svých poddaných, kteří museli k bohoslužbám docházet do kostela Navštívení P. Marie v Horní Polici. V roce 1719 žádal o pořádání bohoslužeb pro farníky z Velké Bukoviny v kostele sv. Bartoloměje v blízkém Žandově. Nebylo mu vyhověno a tak prosadil obnovení fary u kostela sv. Václava v Malé Bukovině. K té byla přifařena i Velká Bukovina. Ke zřízení fary došlo v roce 1722, kdy Benedikt Praschel již nežil (Kol. autorů, Město Žandov a blízké okolí, Žandov 1998, s. 41). Žila však jeho manželka Anna Marie Františka, která mohla být donátorkou alespoň části potřebného kostelního náčiní pro fungování nově zřízené fary a tak završit předchozí snažení svého manžela.

Děkuji za spolupráci pánům: F. Karlovi Jordánovi Červenému, OP, děkanovi v České Kamenici, Mirkovi Hlavničkovi a Jiřímu Hásovi.

Publikováno: Děčínské vlastivědné zprávy, roč. XI, č. 2/2001, Děčín 2001.