Login

Děčín - erby na portálu Wernerovského domu

Stanislav Kasík 


ERBY NA RENESANČNÍM PORTÁLU WERNEROVSKÉHO DOMU V DĚČÍNĚ


(Příspěvek k soupisu heraldických památek v okrese Děčín)
 

Do roku 1967 uzavíral dolní část severní strany děčínského náměstí dům, který byl současníkům znám jako hotel "U města Prahy". Jinak je také zvaný podle jména stavebníka domem Wernerovským. Významnou, architektonicky a památkově cennou, součástí budovy byl renesanční portál. 

Edikulu portálu tvořily pilastry, kládí a štítový nástavec. Pilastry pokryté kanelurami a završené prostou krycí deskou, stály na soklech, do kterých byla vytesána lví hlava. Po stranách půlkruhově završeného portálového otvoru, jehož segment zdobil zubořez a vejcovec, byla v mělkých nikách sedátka. Vlys dorského kládí pokrývaly triglyfy. Profilovaná římsa nesla nástavec, který po stranách ohraničovaly do volut stáčené pásky. Uprostřed, v prostoru vymezeném dvojicí krátkých pilastrů, ukončených závitnicemi a římsou, byly vytesány dva rodové erby. 

Pod štíty znaků, na dolní římse mezi patkami pilastrů, se v minulosti četl nápis, prozrazující jména nositelů erbů a zároveň stavebníků domu. Zněl: MATHIAS WERNER ANNA  WERNERIN. Vročení stavby umožňoval na portále dvakrát vytesaný letopočet 1594. V jednom případě pokrývaly číslice tři střední metopy vlysu kládí a podruhé destičku umístěnou mezi klenoty znaků v nástavci. Při popisu portálu bylo použito minulého času. To proto, že dům, jak již bylo uvedeno, podlehl v roce 1967 demolici. Portál vybouraný 17. února téhož roku, potkal neblahý osud, způsobený nedodrženou koncepcí jeho zachování a nedostatečností jeho památkové ochrany. Původní záměr umístit portál z "Pražáku", spolu s jinými portály a sochami, v Křížové ulici v arkádách nesoucích krytou chodbu směřující ze zámku do kostela sv. Kříže, nebyl realizován. Tento prostor odkrytý demolicemi řady dalších historických domů pod glorietem zámecké Růžové zahrady, se sice nakonec stal místem instalace některých soch, ale k obnově portálu již nedošlo. Ještě v roce 1972 ležely jednotlivé části rozebraného portálu v Křížové ulici. Po té, co některé jeho díly skončily v zavážce v části města pojmenované Folknáře, byl zbytek odvezen do dvora okresního muzea. Ohledáním v lednu roku 1973, bylo zjištěno, že z portálu se zachovaly pouze pilastry, sokly, sedátka a střední část nástavce s erby. Ostatní součásti jsou již nenávratně ztraceny.    

V zachovaném nástavci portálu Wernerovského domu jsou vytesány ve vysokém reliéfu dva kurtoazně přivrácené rodové erby s klenoty. Ve štítu vlevo je doleva otočený gryf, držící pravou tlapou meč, ležící na jeho rameni. Shodný gryf, ale vyskakující je klenotem, na korunované přilbě s přikryvadly. Nepochybně se jedná o znak Wernerů, kteří údajně používali přídomek z Wernsdorfu, či Wernersdorfu (z Verneřic).  

Kámen tesaných erbů si do dnešních časů nepodržel předpokládanou původní polychromii. Přesto se můžeme domnívat, že znak měl podobu stříbrného štítu, ve kterém je červený gryf se zlatou zbrojí, držící meč v přirozené barvě se zlatou příčkou a jílcem. Shodný gryf je i klenotem na přilbě s přikryvadly červeno - stříbrnými. Totožně provedený erb můžeme vidět na vitrailích oken v kostele Narození P. Marie v Benešově nad Ploučnicí, které sice pocházejí až z roku 1912, ale byly zhotoveny na náklad Adolfa von Werner. 

Vpravo od erbu Matyáše Wernera je erb jeho manželky Anny, která pocházela z rodu Buchnerů (von Buchner). Znakem tohoto rodu byl zlatou krokví černo-modře dělený štít. Nahoře kráčí zlatý lev s červenou zbrojí. Dole ze zlatého trojvrší roste zelený strom. Na štítu stojí přilba s přikryvadly vpravo modro-zlatými, vlevo černo-zlatými a točenicí ve shodných barvách. Klenotem jsou dva dělené býčí rohy, vpravo modro-zlatě, vlevo zlato-černě. Z konců rohů šlehají červené plameny. Mezi rohy vyrůstá zlatý lev s červenou zbrojí. 

Nad každým z erbů jsou destičky s vytesanými písmeny. Nad  wernerovským znakem vpravo bylo možné číst písmena: I W [G] V. Nad znakem buchnerovským jsou již písmena nečitelná. Jedinou jistotou je, že byla tesána do dvou řádků. Zachovaná fotodokumentace dovoluje pouze nedokonalou interpretaci písmen. Pravděpodobně šlo o tyto: M A V E / [S Z G M]. Ani na jedné z nápisových destiček nelze písmena vyložit jako zkratky osobních jmen a přídomků, jak bylo obvyklé u jiných znaků z téže doby, ale nejspíše jako počáteční písmena německy znějících slov citátu biblického textu. 

Citát z Bible by mohl být velice blízký devatenáctému verši z knihy Jób: "Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí...". Citovaná pasáž pochází z moderního kritického překladu Bible, který ve výčtu použitých slov není zcela totožný se starším zněním. Není bez zajímavosti, že uvedený verš v Bibli začíná Jóbovým zvoláním, které jakoby předjímalo umístění textu: "Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány !". 
  

Německá podoba uvedeného verše, téměř současná době vzniku portálu Wernerovského domu v Děčíně, je zachována v kostele sv. Jakuba Většího v České Kamenici na náhrobku stavitele Petra Patzenhauera, který zemřel v roce 1611. Vytesaný nápis zní: "Aber, Ich weiß das mein Erlöser lebet, vnd er wird mich hernach aüß der Erden aüfferwecken; vnd werde darnach mit dieser, meiner haüt vmb, geben werdenn Vnd werde inn meinem fleisch Gott sehenn". Na portál zjevně nebyla vytesána počáteční písmena všech slov verše, ale jen těch, jejichž slovosled zachoval smysl a význam původního úplného textu.  

Užití citovaného biblického verše z knihy Jób nebylo v uvedené době nic neobyklého i mimo sepulkrální objekty. Ve sklárně v Chřibské byl v roce 1594 pro Jana z Vartenberka na České Kamenici, vyroben skleněný, emailem malovaný, okenní terč s rodovým erbem a nápisem: h ICH + WEIS + DAS + MEINER + ERLESER + LEBEDT + HIOB + AM +19. 

Provedení znakových plastik je heraldicky vytříbené a má rysy kvalitní kamenosochařské práce. Formováním do volut stáčené pásky, která ohraničuje štítový nástavec portálu, a užitím nápisových destiček, se blíží zejména práci autora portálu zámečku Bünauburgu v Bynově (1605), zámeckého portálu v Libouchci (c. 1605), či aliančního znaku (po r. 1599) na budově bývalého panského statku v Těchlovicích. Portál je považován za dílo saské kamenické huti působící ve službách Salhausenů v Benešově nad Ploučnicí.  

Prameny:
Okresní vlastivědné muzeum v Děčíně, Portál z hotelu "U města Prahy" v Děčíně, zpráva ak. arch. Fr. Chudoby z 2. 3. 1973, s dokumentací.
Archiv Národního muzea, Heraldická sbírka. 
 
Literatura:
Drahotová O. a kol., Historie sklářské výroby v českých zemích, I. díl, Praha 2005, s. 142. Fotografická příloha ke kapitole 3 – Sklářství období renesance (1526 – 1650), vyobr. 2.
Herr A., Heimatkreis Tetschen-Bodenbach, 2. Auflage, Nördlingen 1993.
Mleziva B., Renesanční plastika na Děčínsku, in: Z minulosti Děčínska I., Děčín 1966, s. 235.
Smetana J., Od Děčanů k Děčínu, Děčín 1966.
Stumpfe L., Gotik unter Salhausen und Bünauern, Berlin 1935.
Šamánková E., Architektura české renesance, Praha 1961.

Publikováno: Znaky na renesančním portálu Wernerovského domu v Děčíně. Děčínské vlastivědné zprávy, roč. 1997, č. 2/3, XVIII/XIX, Děčín 1997.

Text korigován a doplněn autorem 18. 10. 2010.


Zpracováno: 10. 2010                                                                                                                      © Stanislav Kasík 
 

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting