Login

Erby hrabat z Mansfeldu ve Šluknově

 

ERBY HRABAT Z MANSFELDU VE ŠLUKNOVĚ  


(Příspěvek k soupisu heraldických památek v okrese Děčín)


Šluknovsko, patřící od roku 1481 saskému rodu Schleinitzů (Šlejnicové ze Šlejnic), bylo svými majiteli spravováno z hradu Tolštejnu. Po roce 1566, kdy si majetek zemřelého Jana ze Schleinitz rozdělili jeho synové Hugolt, Jan, Arnošt a Jindřich, vzniklo z Arnoštova dílu samostatné panství s centrem ve Šluknově. Nevyhovující renesanční vrchnostenské sídlo nahradil nový dvoupatrový zámek. Arnošt ze Schleinitz nebyl dobrým hospodářem. V roce 1607 prodal zadlužené panství synovci Albrechtovi, majiteli Varnsdorfu. Ale ani ten nedokázal nést dlouho břímě finančních pohledávek. Šluknov v roce 1618 koupil Ota ze Starschedelu. Jeho účast ve stavovském povstání v letech 1618 - 1620 byla císařskými komisaři pokutována ztrátou třetiny majetku. Šluknovské panství, konfiskované v roce 1623, připadlo české komoře. Od ní Šluknov koupil Wolfgang hrabě z Mansfeldu (1575 - 1638).


Nepochybně to byl Wolfgangův syn a dědic Karel Adam hrabě z Mansfeldu, který dal na západním konci budovy zámku ve Šluknově postavit bránu. Ve vrcholu archivolty byla umístěna barokní kartuše, korunovaná listovou korunou. Do oválného znakového pole je vytesán čtvrcený rodový znak hrabat z Mansfeldu. Znak byl v minulých letech z brány sejmut a uložen v jedné z místností přízemí zámku.


Karel Adam se v roce 1655 oženil. Vzal si za manželku Marii Terezii Ignácii, dceru Maxmiliána knížete z Dietrichsteinu a jeho první manželky Anny Marie princezny z Liechtensteinu. Druhou Maxmiliánovou ženou byla od roku 1640 sestra Karla Adama z Mansfeldu Žofie Anežka. Ta také nechala ve šluknovském kostele zřídit svému bratrovi a jeho ženě, své nevlastní dceři, náhrobek. Karlovo manželství zůstalo bezdětné a jeho manželka zemřela, pravděpodobně po nezdařeném porodu, ve šluknovském zámku 5. 2. 1658. Karel sám zemřel v Brémách 31. 5. 1662. Odtud byl převezen do Šluknova a 5. 7. 1664, více jak dva roky po své smrti, pohřben do krypty kostela sv. Václava vedle své ženy. Až do roku 1935 byla pískovcová náhrobní deska s nápisem a znaky v podlaze kostela. Po jejím vyzdvižení našla nové místo na vnitřní stěně lodi kostela, vlevo od jižního bočního vchodu.


Větší část plochy náhrobní desky pokrývá šestnáctiřádkový latinský nápis. Nad něj byly vytesány dva znaky aliance, z nichž každý korunuje listová koruna. Heraldicky vpravo je znak mansfeldovský a vlevo dietrichsteinský. Nápis zní:     

   +

     I H S   

     DEO  OPTIMO  MAXIMO

     Monumentúm Amoris

     quod

     Illústrissimo Dno : Dno : CAROLO  ADAMO

     Comiti de Mansfeldt Nobili Dno in Heltdrún=

     gen Haereditario in Schlúckenau et Hainspach

     Scae : Caesae : Maitis : Ferdinandi III. eiivji Ciuuu

     Camerario Hornbúrgi Bremensis 31. May 1662

     piè defúncto in deqß in hanc Criptam 5. July 1664

     more solenni illato.

     Nec non lectissimae eiúsdem coniúgi

     Illustrissimae Dnae : Dnae : MARIAE  TERESIAE

     IGNATIAE Comitissae de Mansfeldt natae Comiti

     è Principali Domo de Ditrichstein eß 5. Feb. Schlúc=

     kenaviae sanche defúnctae et 8. eiúsdem 1658. hoc

     tumulo piè condtae Soror et Haeredes posúère.


Nejasné znění posledních dvou slov na konci sedmého, resp. osmého, řádku („eiivji Ciuuu Camerario") je zde interpretováno ve shodě s podobou písmen v nápisném textu. Zdá se, že kameník text předlohy zkomolil a zřejmě nedodržel pořadí slov. Logické by bylo znění "Ferdinandi III. Camerario" jako označení obvyklého dvorského úřadu císařského komořího. Snad se jinak nic neznamenající slova "eiivji Ciuuu" měla vztahovat až k onomu "Hornburgi Bremensis". Možný výklad by pak hovořil o tom, že Karel Adam z Mansfeldu ztroskotal (s lodí) u brémského Hornburgu nebo ho dokonce brémští obyvatelé připravili o život (podtržená písmena mají v originálním textu vodorovnou čárku nad sebou, jako označení ztažení - kontrakce - slova vynecháním některých písmen).


Erb hrabat z Mansfeldu na náhrobní desce je totožný s erbem ze zámecké brány a odpovídá následujícímu barevnému popisu. Štít čtvrcený. 1. a 4. pole opět čtvrcené. Jejich první a čtvrtá čtvrtina je pětkrát dělená stříbrno-červeně (Querfurt); ve druhé a třetí stříbrné čtvrtině je šest (3,3) červených rout do krajů (Mansfeld). Ve 2. černém poli stříbrná orlice se zlatou zbrojí (Arnstein). Ve 3. modrém poli zlatý korunovaný lev, přeložený kosmým, dvěma řadami červeně a stříbrně šachovaným, břevnem (Heldrungen).


Hrabata z Mansfeldu odvozují svůj původ od pánů z Querfurtu, zastávajících ve své době purkrabský úřad v Magdeburgu. Jméno Mansfeld, jako označení rodové větve, se objevuje v roce 1260 u Burgharda III., syna Burgharda II. z Querfurtu (+ 1255) a Sofie z Mansfeldu, dědičky hrabství. V roce 1387 koupil Albrecht II. z Mansfeldu panství Arnstein od Ulricha V. z Regensteinu. Albrechtův syn Günter II. (+ 1474) měl dva syny, kterými se rod rozdělil do dvou hlavních linií, pojmenovaných podle přední a zadní obytné budovy hradu Mansfeld. Albrecht III. (+ 1484) založil linii "Vorder - Ort" a Arnošt I. linii "Hinter - Ort".


Syn Albrechta III., Arnošt II. (+ 1531) rozšířil v roce 1484 majetek rodu koupí panství Heldrungen od Jana hraběte z Hohnsteinu. Syny Arnošta II. se linie z "předního místa" rozdělila do větví pojmenovaných podle jednotlivých sídel Heldrungen, Artern, Arnstein, Friedeburg, Eisleben a Bornstädt. Na konci 17. století žili z rodu hrabat z Mansfeldu pouze potomci větve bornstädtské. Z té také pocházel jediný syn Wolfganga III. z Mansfeldu, Karel Adam, pohřbený ve Šluknově.


Rod pokračoval syny Wolfgangova bratra Bruna III. z Mansfeldu. Z nich se stal Jindřich František (+ 1715) v roce 1690 knížetem z Fondi a v roce 1709 říšským knížetem z Mansfeldu. Zemřel bez potomků a do knížecího stavu byl v roce 1715 povýšen jeho synovec Karel František (+ 1717) syn Františka Maxmiliána (+ 1692). Knížecí důstojenství dědil syn Karla Františka Jindřich (+ 15. 2. 1780). Poslední mužský příslušník rodu Mansfeldů byl Josef Václav, který svého otce Jindřicha přežil pouze o šest týdnů (+ 31. 3. 1780). Dědičkou se stala sestra knížete Josefa Václava Marie Alžběta (+ 1794), vdaná za Františka Gundakara knížete Colloreda. Colloredové pak spojili své jméno a znak se jménem a znakem vymřelých knížat z Mansfeldu.


Nepublikováno                                                                                                                              ©Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting