Login

Heraldická výzdoba kaple sv. Viléma v Roudnici nad Labem

(Příspěvek k soupisu heraldických památek v Roudnici nad Labem) 1)


Na Purkyňově náměstí v Roudnici nad Labem stojí barokní kaple sv. Viléma. Neorientovaná čtvercová centrála s kupolí a lucernou byla postavena v roce 1726 roudnickým stavitelem Petrem Pavlem Columbanim podle projektu Oktaviána Broggia z Litoměřic.2)


V průčelí kaple se štítovým nástavcem, kde dříve bývala freska, je ve členité supraportě, kamenná pískovcová plastika aliančního znaku. Dvě k sobě přikloněné kartuše, nahoře i dole ukončené volutou a akantem, nesou oválná znaková pole. Kartuše jsou položeny na rozložený plášť splývající z knížecí koruny a po stranách přidržovaný dvěma putti, sedícími na koncích rozeklaného segmentového nástavce supraporty. Štít heraldicky vpravo je polcený a dvakrát dělený se čtvrceným středním štítkem. První a čtvrté pole středního štítku je dělené, ve druhém a třetím je orlice. V prvním poli hlavního štítu čelně hlava zubra, ve druhém čelně vyrůstající anděl, ve třetím hvězdy a trojvší, ve čtvrtém lev, v pátém několik kůlů a v šestém orlice. Heraldicky vlevo je štít pokrytý damaskováním, s břevnem, ve kterém je stylizovaná unciála „A" (úplný odborný popis obou erbů viz níže). Kamenná plastika zobrazuje erb knížat z Lobkowicz vlevo a hrabat z Anlthannu vpravo.


Podoba výše uvedeného lobkowiczkého knížecího erbu je výsledkem jeho téměř padesátiletého vývoje. Po několika variantách byl v polovině 17. století vývoj erbu završen a již se neměnil. Erb je dán popisem: Štít polcený a dvakrát dělený se středním štítkem. Střední štítek čtvrcený: v 1. a 4. stříbrném poli jeho červená hlava, ve 2. a 3. stříbrném kosmo položená černá orlice se zlatou zbrojí a zlatým perizoniem. Hlavní štít: v 1. zlatém poli černá zubří hlava se zlatou houžví v nozdrách; ve 2. červeném poli rostoucí zlatý anděl se zelenými křídly; ve 3. modrém poli tři (2, 1) zlaté hvězdy nad stříbrným třívrším; ve 4. modrém poli zlatý dvouocasý korunovaný lev s červenou zbrojí; v 5. zlatém poli tři černé kůly; v 6. zlatém poli slezská orlice.3) Úplný knížecí erb je doplněn na štítě čtyřmi přilbami s přikrývadly a klenoty, páskou s heslem pod štítem a vše je položeno na knížecí plášť splývající z knížecí koruny.


Nositeli erbů byli Filip Hyacint Vilém, 4. kníže z Lobkowicz a vladař domu lobkowiczkého, vévoda ze Zaháně, okněžněný hrabě ze Sternsteinu a majorátní pán na Roudnici nad Labem, rytíř Řádu zlatého rouna (27. 11. 1731; * 25. 2. 1680, Altstadt; + 21. 12. 1734 Vídeň) a jeho druhá manželka (sňatek 25. 8. 1721, Vídeň) Anna Marie Vilemína hraběnka z Althannu (* 7. 9. 1703, Praha, + 6. 12. 1754 Vídeň; rodiče: Michael Ferdinand hrabě z Althannu a Marie Eleonora Lažanská z Bukové). Lobkowicz se ženil jako vdovec po Eleonoře Kateřině Karolíně hraběnce z Lobkowicz (sňatek 17. 10. 1703; * 1. 4. 1685, + 3. 3. 1720, Vídeň; rodiče: Václav Ferdinand hrabě z Lobkowicz na Bílině a Marie Sofie hraběnka z Dietrichsteinu), dědičce panství Bílina.4)


Za stavebníka kaple je považována Vilemína Althanová, která stavbu nejméně iniciovala. 5) Nepochybně tak konala s vědomím svého manžela. O úzké a individuální vazbě kněžny ke kapli může svědčit skutečnost, že se také stala donátorkou oltáře, jak dosvědčuje althanovský erb pod knížecí korunou na vrcholu rámu oltářního obrazu. Erb byl polychromován a v roce 1982, v rámci generální opravy kaple 6), byla polychromie obnovena jako červený štít s černým břevnem a zlatým písmenem A (tedy nikoliv správně - viz níže).


Doklady o užívání erbu pány z Lobkowicz (původně z Újezda) zaznamenáváme nejprve na pečetích. Nejstarší doložená pečeť patřila Mikuláši I. z Újezda a z Lobkowicz, zv. Chudý (+ 1435) z roku 1425.7) Prvotním rodovým erbem byl stříbrný štít s červenou hlavou štítu a s klenotem červeného obráceného klobouku a z něj vynikajícího stříbrného pera. 3. 8. 1459 byli Mikuláš II. Hasištejnský a Jan Popel, bratři z Lobkowicz, povýšeni císařem Friedrichem III. do stavu říšských svobodných pánů a zároveň jim byl polepšen znak. 8) Od té doby užívali Lobkowiczové čtvrceného štítu, jehož 1. a 4. pole neslo znamení původního rodového erbu a ve 2. a 3. stříbrném poli byla kosmo černá orlice se zlatou zbrojí a zlatým perizoniem. Ta patřila rodu pánů ze Žirotína. Mikulášovou manželkou byla Žofie (Ofka), jediná dědička Jaroslava Plichty ze Žirotína. Nového rodového erbu z roku 1459 užívaly všechny rodové linie a větve. V knížecím znaku, je tento erb na místě středního štítku.


Císař Ferdinand II. 17. 8. 1624 povýšil Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz do knížecího stavu ve Svaté říši římské. 23. 9. 1624 byla potvrzena knížecí hodnost také v Království českém s titulem „vladař domu lobkowiczkého". 9) Povýšení do knížecího stavu se ve znaku projevilo položením čtvrceného štítku na knížecí plášť s knížecí korunou (viz např. erb nad branou zámku v Roudnici nad Labem).


V roce 1603 se Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz na Vysokém Chlumci oženil s Polyxenou z Pernštejna, vdovou po Vilémovi z Rožmberka a dědičkou Roudnice nad Labem.  Jejich syn Václav Eusebius, 2. kníže z Lobkowicz, dovršil vývoj rodového erbu do podoby užívané dodnes. Z roku 1639 je zachován otisk jeho pečeti, kde po otci děděný čtvrcený knížecí erb je doplněn středním štítkem se zubří hlavou, erbem jeho matky. Již děd Václava Eusebia, Ladislav II. z Lobkowicz, držel říšské panství Neustadt a. d. Waldnaab a Störnstein v bavorských Horních Francích. Císař Ferdinand III. povýšil 23. 8. 1641 uvedené panství na okněžněné hrabství se jménem Sternstein, které se stalo suverénní říšskou doménou. V knížecím znaku připomíná uvedený akt třetí modré pole s třemi zlatými hvězdami nad stříbrným trojvrším. S tím přímo souvisí tři černé kůly v pátém zlatém poli knížecího erbu, které označují říšskou knížecí důstojnost. Obě nová pole se objevují na pečetích Václava Eusebia knížete z Lobkowicz od roku 1642. 21. 7. 1646 koupil Václav Eusebius od císaře Ferdinanda III. jako léno dolnoslezské vévodství Zaháň. V erbu se tato skutečnost odrazila v umístění zaháňského vyrůstajícího zlatého anděla do 2. červeného pole a slezské orlice do 6. pole.  Poslední úpravou lobkowiczkého knížecího erbu bylo doplnění zlatého lva ve 3. modrém poli jako vyjádření přízně císaře Ferdinanda III. za Lobkowiczovy zásluhy. 10)


Erbem Althanů je červený štít se stříbrným břevnem, ve kterém černá unciála A. 11) Avizované nesprávné polychromování erbu na rámu oltářního obrazu v roce 1982 bylo učiněno i po té, co byl „obarvující" restaurátor autorem tohoto článku upozorněn na zcela nesprávné tinktury althanovského erbu. Oprávněná a korigující námitka byla odmítnuta s tím, že shodná byla údajně i původní polychromie, jak dokazoval provedený průzkum jednotlivých vrstev. Takové odůvodnění je nezbytně nutné kategoricky odmítnout, protože výsledky zkoumání byly evidentně chybně vyhodnoceny a v úvahu vůbec nebyl brán pravděpodobný postup prací při původním polychromování. Navíc správná podoba rodového erbu Althanů je známa. Je otázkou, zda byla známa i restaurátorovi, protože kdyby tomu tak bylo, pak by i on dokázal vyhodnotit „řeč" vrstev. V současné době není stav této dřevěné plastiky v uspokojivém stavu - z knížecí koruny odpadla její přední část.


Sňatek Filipa z Lobkowicz a Vilemínou z Althanu v roce 1721 nebyl jedinou aliancí obou rodů. Filipův otec  Ferdinand August Leopold 3. kníže z Lobkowicz a vladař domu lobkowiczkého (* 27.9. 1655, Neustadt a. d. W., + 3. 10. 1715 Roudnice n. L.) byl ženatý celkem čtyřikrát. Poprvé s Filipovou matkou Claudií Františkou princeznou z Nassau-Hadamaru (sňatek 17. 7. 1677; * 6. 6. 1660, Hadamar, + 6. 3. 1680, Neustadt a. d. W; rodiče: Mořic Jindřich kníže z Nassau-Hadamaru a Ernestina hraběnka z Nassau-Siegenu). Podruhé byl Ferdinand ženatý (sňatek 17. 7. 1680) s Marií Annou Vilemínou markraběnkou z Baden-Badenu (* 8. 9. 1655, Baden, + 22. 8. 1702, Cheb; rodiče: Vilém markrabě z Baden-Badenu a Marie Magdalena hraběnka z Oettingenu). Ta byla matkou sedmi dětí. Třetí manželství uzevřel s Marií Filipinou hraběnkou z Althannu (sňatek 3. 12. 1702; * 1671, 2. 6. 1706, Roudnice n. L.; rodiče: Michael Václav František hrabě z Althannu a Anna Marie hraběnka d´Aspremont-Reckheim). Manželství bylo bezdětné. Poslední ženou knížete Ferdinanda byla Marie Louisa hraběnka ze Schwarzenbergu (sňatek 16. 11. 1706; * 16. 12. 1689, + 28. 9. 1739; rodiče: Ferdinand kníže ze Schwarzenbergu a Marie Anna hraběnka ze Sulzbachu). 12) Erby knížete Ferdinanda z Lobkowicz a jeho manželek jsou součástí výzdoby roudnického zámku. Jimi se bude zabývat některé z příštích pokračování soupisu heraldických památek v Roudnici nad Labem.


Kaple je zasvěcena sv. Vilémovi. Svého času roudnický historik Quido Kastner usoudil, že patrocinium je ve vztahu k místu kde kaple stojí. V době jejího budování to bylo místo zřetelně vzdálené od samotného města a údajně zde bylo popraviště. Proto měl Kastner výběr patrocinia za zcela logický, protože dle něj byl sv. Vilém patronem odsouzenců. 13) K tomu lze přičinit nejméně dvě polemické námitky a jednu věcnou. Kastnerova lokalizace popraviště je zdá se hypotetická a pravděpodobně vychází z pohledu na Roudnici nad Labem od Antonia de la Porty z roku 1668, kde je vyobrazena šibenice „na obzoru" za městem. 14) Nedokáži tuto námitku doplnit přesnou lokalizací roudnického popraviště, ale podle pomístního názvu Šibeňák (dnes Slavín) pro polohu s kótou 219,3 m n. m. (místo vyšinného eneolitického sídliště 15)), je zřejmé, že místo poprav bylo někde zde, a to je kapli sv. Viléma poněkud vzdálené. Podruhé - s podivem nebylo bráno do úvahy, že stavitelka kaple se jmenoval Vilemína a její manžel měl třetí křestní jméno Vilém. Byl to „jejich" svatý patron. Sv. Vilém napatří do pantheonu českých světců a patrocinium spojené právě s ním je v Čechách poměrně vzácné. Svatých Vilémů je několik, přesto je zřejmé, že v případě zasvěcení roudnické kaple jde o Viléma zvaného pro odlišení od ostatních jako Akvitánský (z Akvitánie, či z Gellone). Ten byl patronem zbrojířů. Jde o historickou osobnost. Byl vnukem Karla Martela a významným vojevůdcem a bojovníkem proti muslimům v době Karla Velikého. Za něj se stal hrabětem z Toulouse a pak i vévodou z Akvitánie. Nakonec se oddal mnišskému životu. Založil klášter v Languedocu a vstoupil jako laický bratr do benediktinského řádu. Svůj život završil v roce 812 jako řádný mnich v klášteře v Gellone. Kanonizován byl papežem Alexandrem II v roce 1066. 16) A potřetí - patronem odsouzených (nevině) je sv. Mikuláš, zv. pro odlišení od jiných také z Bari nebo Myry. 17)


Poznámky:

1) Počinem k soupisu heraldických památek v Roudnici nad Labem je článek Stanislav Kasík, Znaková aliance Lobkowicz-Pernštejn v kostele sv. Václava při kapucínském klášteře v Roudnici nad Labem, in: Podřipský muzejník 2007, ročník III., Roudnice nad Labem 2007, s. 67.

2) Bohumil Matějka, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Roudnickém, Díl I. Praha 1898, s. 184 (dále jen Matějka); Emanuel Poche a kol., Umělecké památky Čech 3, Praha 1980, s. 247; Petr Macek, Mojmír Horyna, Pavel Preiss, Oktávian Broggio 1670 - 1742, Litoměřice 1992, s. 120, dále jen Macek.

3) Stanislav Kasík, Petr Mašek, Marie Mžyková, Lobkowiczové, České Budějovice, 2002, s. 11, Stanislav Kasík, kapitola Erb Lobkowiczů; dále jen Lobkowiczové.

4) Lobkowiczové, s. 132 - 136, 104.

5) Macek, s. 120.

6) Quido Kastner, Roudnice n/L, Od nejstarších zpráv do roku 1945, Roudnice nad Labem 1989, s. 19; dále je Kastner.

7) August Sedláček, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, Svazek 2, Praha 2001, s. 147, fol 63; tím je opraven odbornou literaturou jinak běžně uváděný první výskyt lobkowiczkých pečetí k roku 1449, užitých bratry Mikulášem II. Hasištejnským a Janem Popelem z Lobkowicz - tak např. Max Dvořák, Vyvinutí erbu někdy pánův, nyní knížat z Lobkovic, Památky archeologické 9, Praha 1874; Marie Lobkowiczová, Vývoj znaku pánů z Lobkowicz, Heraldická ročenka 1980, Praha 1980).

8) Například Adalbert Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 146.

9) August von Doerr, Der Adel der böhmischen Kronländer, Ein Verzeichniss derjenigen Wappenbriefe und Adelsdiplome, welche in den böhmischen Saalbüchern des Adelsarchives im k. k. Ministerium ses Innern in Wien eingetragen sind, Prag 1900, s. 90.

10) Lobkowiczové, s. 11.

11) Rudolf Johann Graf Meraviglia-Crivelli, Der böhmische Adel, J. Siebmacher´s grosses Wappenbuch, Band IV/9, Nürnberg 1885, s. 101, tab. 57.

12) Lobkowiczové, s. 132 - 133

13) Kastner, s. 19.

14) SobA Litoměřice, pracoviště Žitenice, RA Lobkovicové roudničtí, Sbírka map a plánů, inv. č. 251, sign. XI 9 - viz Kastner, s.56; vyobrazení veduty uvádí Matějka, s. 156.

15) Karel Sklenář, Zuzana Sklenářová, Miloslav Slabina, Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002, s. 306

16) Vera Schauber, Hanns Michael Schindler, Rok se svatými, Kostelní Vydří 1997, s. 256; Slavomír Ravik, Velká kniha světců, Praha 2002, s. 514.

17) Hynek Rulíšek, Postavy, atributy, symboly, Slovník křesťanské ikonografie, nakladatelství Karmášek, b. m. v. 2006, nestránkováno.


Publikováno: Podřipský muzejník 2009/2010, roč. V. / VI., Roudnice nad Labem 2011, s. 67 - 70.

Zpracováno 27. 5. 2011                                                                                                             © Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting