Aktuální informace Inzerce Napište nám Mapa stránek

Třeboutice - heraldické památky

Heraldické památky v Třebouticích

(Příspěvek k soupisu heraldických památek v okrese Litoměřice)

Třeboutice, ves východně od Litoměřic, na pravém břehu Labe, byla již v roce 1057 majetkem litoměřické kapituly a později litoměřického biskupství. Na západním okraji vsi stával hospodářský dvůr, v jehož areálu byl okolo roku 1780 postaven barokní zámek, sloužící litoměřickým biskupům jako letní sídlo. Objekt podlehl v roce 1986 demolici.

O hospodářské prosperitě biskupského statku v Třebouticích svědčila existence pivovaru. Pivovar a s ním spojené obslužné budovy vzaly za své a byly v minulosti zbořeny. S budovou vlastního pivovaru byl ztracen i znak 4. litoměřického biskupa Jana Wratislava z Mitrowicz, datovaný chronogramem do roku 1724. Stejný osud potkal sochu sv. Jana Nepomuckého, stávající na můstku přes potok východně za vsí, na jehož soklu údajně býval znak 3. litoměřického biskupa Huga Františka hraběte z Königgseg-Rothenfelsu (1660 - 1720).

Zmínky o heraldických památkách v Třebouticích v literatuře z posledních desetiletí dvacátého století (Umělecké památky Čech 4, Praha 1982, s. 105) již vlastně neodrážely soudobý stav. V Třebouticích bylo možné v té době nalézt pouze jedinou památku z pěti připomínaných. Je jí sousoší Panny Marie, sv. Václava a sv. Felixe na návsi. Toto kamenosochařské dílo nechal zhotovit 2. litoměřický biskup Jaroslav hrabě ze Sternbergu v roce 1695, jak nás o tom zpravuje čtyřřádkový nápis na přední části podstavce:

PRAESVLE

JAROSLAO COMITE DE S[T]ERNBERG

MONVMENTUM HOC ERECTVM

EST MDCXCV

(Biskupem Jaroslavem hrabětem ze Sternbergu památník zde vztyčen jest 1695)

Čtení nápisu částečně znehodnocuje vyspárování trhliny vedoucí šikmo v jeho pravé části.

Nad nápis byla vytesána korunovaná barokní kartuše se znakem donátora, osmihrotou hvězdou v kruhovém znakovém poli. Důstojenství biskupa označuje klobouk církevních hodnostářů nad kartuší, se šesti střapci na každé straně znaku.

Jaroslav František Ignác hrabě ze Sternbergu (1643 - 12. 4. 1709) zahájil svou církevní dráhu jako kanovník v Pasově. Po úmrtí litoměřického biskupa Rudolfa Schlenitze, byl císařem Leopoldem I. 30. října 1675 jmenován na jeho místo. Papež Inocenc XI. jmenování potvrdil 22. června 1676. Jaroslav ze Sterberga přijal biskupské svěcení a 13. září 1676 byl v Litoměřicích intronizován (Milan M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, Praha 2000, s. 327).

Sternbergové užívali a užívají rodového erbu: v modrém štítě zlatá osmihrotá hvězda. Biskupskou hodnost označuje nad štítem zelený klobouk církevních hodnostářů se šesti střapci na šňůrách na každé straně štítu.

Sousoší bylo zřejmě poškozeno a znovu obnoveno v roce 1726. Na zadní straně je do podstavce vytesán čtyřřádkový nápis:

PRAESULE

IOANNE ADAMO COMITE DE WRATISLAV

HAEC STATVAAVENTO DEIECTA DE NUO

ERRECTA EST MDCCXXVI

(Biskupem Janem Adamem hrabětem Wratislavem toto sousoší od větru svržené znovu vztyčeno jest 1726)

Kameník byl zřejmě nucen opravit svou vlastní chybu při tesání nápisu, jehož navržené znění bylo asi odlišné. Pod slovem STATVA (socha), lze zřetelně číst IMAGO (socha). Tím také zanikla mezera mezi slovy STATVA a AVENTO.

Nápis doplňuje nad ním umístěný znak 4. litoměřického biskupa Jana Adama Bernarda hraběte Wratislava z Mitrowicz, který se o obnovení sousoší zasloužil. Kruhové znakové pole je uprostřed jednou polcené. Kolmé a vodorovné šrafování heraldicky levého pole označuje černou barvu. Na kartuši je položena koruna o třech listových výstupcích. Vpravo od koruny vyniká berla závitem ven a vlevo šikmo postavená mitra. Nad vším biskupský klobouk se šesti střapci na každé straně. Wratislavové z Mitrowicz vedli erb, kterým byl červeno-černě polcený štít.

Jan Wratislav z Mitrowicz (1677 - 2. 6. 1733), po studiích u jezuitů v Jindřichově Hradci, obdržel 15. dubna 1702 kněžské svěcení. V témž roce se stal kanovníkem v Praze a v Olomouci. V letech 1707 - 1719 působil ve Staré Boleslavi jako probošt. Shodné postavení měl od roku 1709 v kolegiátní kapitule u Všech svatých na Pražském hradě a v kapitule na Vyšehradě. 12. listopadu 1710 byl jmenován biskupem v Hradci Králové. 12. května 1711 jej v tomto úřadu potvrdil papež Klement XI. Téhož roku 14. června následovalo svěcení a 8. září intronizace v Hradci Králové. Po desetiletém působení v biskupském úřadu diecéze královéhradecké byl po smrti biskupa Königsegga (+ 6. 9. 1720) povolán do Litoměřic. Zde byl uveden do úřadu 3. května 1722 (Milan M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, Praha 2000, s. 387).

***

Již zmíněný hospodářský dvůr v Třebouticích byl ze strany od návsi uzavřen branou tvořenou dvojicí pilířů a vraty mezi nimi. Na pravém pilíři, ve výšce asi jednoho a půl metru nad zemí se nacházela vsazená pískovcová deska (cca 60 x 40 cm na výšku) a do ní byl vytesán znak. Pilíř byl odstraněn asi dva roky po asanaci zámku. Autorem však byl ohledán ještě in situ. Silně zvětralá znaková plastika byla spolu s pilíři brány a ohradní zdí překryta několikanásobnými vrstvami omítek a nátěrů. To umenšovalo možnost korektního odečítání podrobností znaku.

Skoro celou plochu pískovcové desky vyplňoval znak, který tvořil štít s téměř neznatelným polcením. Vpravo byla zřetelná jedna růže a vlevo ze dvou původních růží, které ležely jedna nad druhou, již pouze růže dolní. Na štítě stála mitra s fimbriemi, patrnými jen na straně levé. Za štítem ležela kosmo berla, z níž byl bezpečně rozeznatelný její dolní konec. Znak doprovázel letopočet rozdělený do dvojic arabských číslic na každé straně štítu. Zachovalost umožňovala číst pouze číslice vpravo (z pohledu pozorovatele). Číslovka "54" v kombinaci s určením znaku dovoluje doplnit letopočet na rok 1654.

Uvedený znak patřil Maxmiliánovi Rudolfovi svobodnému pánovi ze Schleinitz, litoměřickému proboštovi (1605 - 13. 10. 1675). Syn Albrechta ze Schleinitz (+ 1618) a jeho třetí manželky Anny Kavkové z Říčan byl určen pro dráhu duchovní. Po studiích teologie v Římě jej v Praze 6. května 1630 vysvětil na kněze kardinál Harrach. Po té působil jako děkan ve Frýdlantu a v Pardubicích. Byl kanovníkem v Olomouci a v Praze. Po působení ve funkci generálního vikáře a oficiála kardinála Harracha se 24. listopadu 1637 stal proboštem litoměřické kolegiátní kapituly. Císař Ferdinand III. jmenoval Schleinitze biskupem již 11. prosince 1647. Ale až později, když papež Alexander VII. bulou vydanou 3. července 1655 zřídil nové české biskupství se sídlem v Litoměřicích, byl Schleinitz zároveň potvrzen prvním biskupem. Intronizace v Litoměřicích se konala 25. května 1656 (Milan M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, Praha 2000, s. 297)

Schleinitzové užívali rodového erbu, kterým byl štít stříbrno-červeně polcený, vpravo jedna, vlevo dvě pětilisté růže nad sebou, opačných tinktur.

Lze vyslovit domněnku, že stanoviště znaku nebylo původní. Pokud i na pilíři sdílela znaková deska stejný objekt, pak je možné, že původní adjustace využívala místo v bývalém pravděpodobném štítovém nástavci brány.

***

K soupisu heraldických památek v okrese Litoměřice bylo dosud publikováno:

Kasík, Stanislav: Heraldické památky na Dómském vrchu v Litoměřicích. Heraldická ročenka 1996, Heraldická společnost v Praze, Praha 1996.

Kočandrle, Josef: Jan Kaňkovec z Kaňkovic. Litoměřicko X, Vlastivědný sborník 1973, s. 39 - 45.

Smetana, Jan: Byla v Litoměřicích před rokem 1300 mincovna? Vlastivědný sborník 1972, Litoměřicko IX, Litoměřice 1972, s. 83 - 88.

Smetana, Jan: Heraldické památky na litoměřické erbovní měšťany. Vlastivědný sborník 1981 - 1984, Litoměřicko XVII - XX, Litoměřice 1984, s 79 - 100. Recenze: Palát, Pavel: Heraldická ročenka 1985, ČNS pob. Heraldika, Praha 1985.

Smetana, Jan: Příspěvek k soupisu heraldických památek na Litoměřicku. Vlastivědný sborník 1985 - 1986, Litoměřicko XXI - XXII, Litoměřice 1986, s. 185 - 217.

Smetana, Jan - Gabriel, František: Středověké kachle z hradu Helfenburku. Archeologia historiae 13, Praha 1988, s. 545 - 560.

Smetana, Jan: Neobvyklý erbovní vývod z Litoměřic. Heraldická ročenka 1984, ČNS pob. Heraldika, Praha 1984 s. 3 - 12.

Pokorný, Pavel R.: Příspěvek k soupisu heraldických památek na Litoměřicku. Vlastivědný sborník 1987, Litoměřicko XXIII, s. 243 - 250.

Publikováno: Listy genealogické a heraldické. Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, ročník XXII., číslo 3-4/2002, Praha 2002, s. 23 - 27.