Login

Aliance Saurau-Jungen v Lenešicích

ZNAKOVÁ ALIANCE SAURAU – JUNGEN V LENEŠICÍCH

 

V jihozápadní části obce Lenešice (okr. Louny) se nachází areál bývalého vrchnostenského poplužního dvora, jehož součástí je zámek (č. p. 1 – 2) a několik hospodářských budov. Do západní stěny jedné z těchto budov je vezděna pískovcová deska (cca 100 x 150 cm) s vytesanou dvojící úplných rodových erbů, postavených na soklech s nápisy. Mezi sokly na sloupku shodné výšky stojí putto přidržující oba erby. Do sloupku byl vytesán letopočet 1668. Fyzický stav plastiky již není zcela uspokojivý. Horní čtvrtina desky v místě klenotů a hlavy putto je zvětralá a dolní polovina soklu s nápisy je zcela destruovaná. To do jisté míry omezuje přesné určení podob klenotů a zároveň znemožňuje odečítání textů na nápisových deskách v potřebné úplnosti. Změn dosáhly i plasticky provedené figury ve štítech, jejichž určení je ještě stále možné, ale odečítání některých detailů již není zcela jednoznačné.

 

Úplností erbů je myšlena skutečnost, že jsou vytesány štíty a na nich přilby s přikrývadly a s klenoty. Takto uspořádané dvojice erbů (zvané také alianční, sdružené, spojené) jsou obvykle erby manželského páru, přičemž znak manžela je vlevo (heraldicky vpravo). O tom, že jde o alianční znaky, potvrzují i tesané nápisy. K jmenovitému určení manželů dojdeme po určení erbů.

 

Štít vlevo je jedním dělením a dvojím polcením rozdělen na šest polí a uprostřed se čtvrceným středním štítkem, v jehož  prvním a čtvrtém poli je hrot, ve druhém a třetím orlice. Číslování jednotlivých polí hlavního štítu, podle heraldických pravidel pro popisy znaků, je postupné od prvního pole vpravo (heraldicky) nahoře k šestému vlevo (heraldicky) dole. První a třetí pole je shodně pětkrát kosmo dělené, ve druhém a pátém poli je vrch, z kterého vyrůstají tři listy na stoncích, ve čtvrtém a šestém poli je shodně přivrácený lev. Na štítě jsou tři a u jeho paty na každé straně po jedné přilbě. Přilby jsou turnajské, korunované, s výjimkou prostřední nahoře na štítě, všechny mají vytesána přikrývadla, s výjimkou těch u paty štítu. Všechny přilby nesou klenot. První přilba nahoře a dolní pravá (heraldicky) nesou tři pštrosí pera, třetí přilba nahoře a dolní levá mají orlí křídla, prostřední nahoře nese hrotitý klobouk s ohrnutým okrajem a nahoře s korunou, ze které vyrůstají tři pštrosí pera. Takový erb užívali hrabata ze Saurau.

 

Štít vpravo je čtvrcený se středním štítkem, ve kterém je dvouhlavý orel. V prvním a čtvrtém poli jsou tři trubky s řemením a nátrubky doprava, ve druhém a třetím poli korunovaný lev (popis tinktur obou erbů viz níže). Erb patřil svobodným pánům z Jungen.

 

Výše bylo zmíněno poškození znakové desky na jejím dolním okraji, kde jsou poslední řádky nápisů. Destrukce kamene je zde trvalá a jeho rekonstrukce de facto nemožná. Stejné je to i s možností rekonstrukce nápisu. Nápisy jsou latinské a písmo unciální. Díky zvětralosti kamene je odečítání některých ještě existujících písmen velice obtížné a čtení textu je tedy v některých jeho částech spíše hypotetické a také z „domyslu“.

 

Nápis pod erbem hrabat ze Saurau – pětiřádkový (po řádcích; lomítka nahrazují nečitelný text; v hranatých závorkách doplnění autora):

(1. ř.)

[S]IGISMVN[D FREDE]RIC SR[I] COMES DE SAVRAV LB

(2. ř.)

IN LIGI[S]T [DOM] IN FRID.WOLKENSTEIN O S[TEI]

(3. ř.)

NACH W//N ETC SCR [IMP] MAIEST.LEOPOLDI

(4. ř.)

[SECRE]TVAM/------vylomený kámen---------/ON DVCATVS S[T]

(5. ř.)

////T/---------vylomený kámen---------/ [MAR]CHAL[C]VS

 

Pravděpodobné a doplněné znění nápisu, v překladu do českého jazyka:

„Zikmund Bedřich Svaté říše římské hrabě ze Saurau, svobodný pán

v Ligist, pán na Fridsteinu, Wolkensteinu, Horním Stei-

nachu, W...(?), atd. Svaté říše římské vladaře (císaře) Leopolda

tajný rada a komoří, vévodství štýrského dědičný nejvyšší maršálek“

 

Nápis pod erbem svobodných pánů z Jungen – třířádkový (čtyřřádkový?):

(1. ř.)

M[ARI]A HELENA COMITISSA D[E SAVRAV]

(2. ř.)

NA[TA] BARONISSA DE IVNG[EN] /----vylomený kámen----/

(3. ř.)

IN LENNESCHI[TZ] /----vylomený kámen----/

(4. ř.)

[zřejmě bez nápisu] /---vylomený kámen---/

 

Pravděpodobné a doplněné znění nápisu, v překladu do českého jazyka:

„Marie Helena hraběnka ze Saurau

rozená baronka z Jungen, paní

v Lenešicích ...“ 


K biografii manželského páru viz více v kapitole Prosopografie níže.


Popisy erbů:

Saurau: Dělený a dvakrát polcený štít se středním červeno-zlatě čtvrceným štítkem, v jehož 1. a 4. poli stříbrný vydutý hrot a ve 2. a 3.  poli čelně černá korunovaná orlice s netopýřími křídly. V 1. a 3. stříbrném poli hlavního štítu tři černá kosmá břevna. Ve 2. a 5. červeném poli z černého trojvrší vyrůstají tři zlaté lipové listy na stoncích. Ve 4. a 6. stříbrném poli černý, dvouocasý, přivrácený lev. Na štítě tři korunované přilby – 1. s černo-zlatými přikrývadly a klenotem tří pštrosích per, černého mezi zlatými, pokrytými lipový lístky opačných tinktur; 2. s přikrývadly vpravo černo-zlatými, vlevo červeno-stříbrnými a klenotem vysokého hrotitého černého klobouku se stříbrnými ohrnutým lemem, zlatou koulí na vrcholu a z ní vyrůstajícími třemi pštrosími pery, černé mezi stříbrnými; 3. s červeno-stříbrnými přikrývadly a klenotem dvou složených orlích křídel, dolní stříbrné, vrchní červené se stříbrným doprava položeným vydutým klínem. Štít provázejí další dvě korunované přilby s klenoty – vpravo s černo-stříbrnými přikrývadly a klenotem tří pštrosích per, černého mezi stříbrnými; vlevo s červeno-zlatými přikrývadly a klenotem stříbrných složených orlích křídel.

 

Prvotním erbem rodu Saurau je první (a čtvrté) pole čtvrceného středního štítku – červené se stříbrným vydutým hrotem a původně s klenotem chocholu černých kohoutích per posypaných zlatými jetelovými trojlístky na korunované přilbě s červeno-stříbrnými přikrývadly. Po povýšení do stavu svobodných pánů v roce 1607 byl potvrzen rodový erb rozšířený čtvrcením se zlatým polem s černou orlicí – viz střední štítek hraběcího znaku a přibyl druhý klenot shodný se třetím u hraběcího znaku (Johann Siebmacher, New Wapenbuch, Nürnberg 1605, tab. 30, zde erb svob. pánů ze Saurau, dále jen Siebmacher; Conrad Tyroff, Neues Adeliches Wappenwerk, Zweiten Bandes, erster Theil, Nürnberg 1802, taf. 37, zde hraběcí erb s některými nepřesnostmi, např. pouze tři klenoty, klíny volné a pojaté jako trojrozměrné jehlany, lipové listy zelené, první a třetí pole je pětkrát černo-stříbrně kosmo dělené místo tří kosmých břeven; Johann Baptist Witting, Der Niederösterreichische Landständische Adel, J. Siebmacher´s grosses und allgemeines Wappenbuch, Vierten Bandes, vierte Abteilung, zweite Hälfte, Nürnburg 1918, s. 22, tab. 7, 8, zde popis a vyobrazení vývoje podoby rodového erbu, dále jen Witting; Franz Gall, Österreichische Wappenkunde, Wien-Köln 1977, s. 341, dále jen Gall. Původem česká heraldická kompendia erb hrabat ze Saurau neuvádějí).

Jungen: Červeno-stříbrně čtvrcený štít se zlatým středním štítkem, ve kterém černý orel. V 1. a 4. poli nad sebou tři stříbrné trubky se zlatým řemením a zdobením, nátrubkem doprava. Ve 2. a 3. poli modrý modrý korunovaný lev. Na štítě tři korunované přilby – 1. s červeno-stříbrnými přikrývadly a dvěma stříbrnými postavenými odvrácenými trubkami se zlatým řemením a zdobením; 2. s černo-zlatými přikrývadly a černým orlem v klenotu; 3. s modro-stříbrnými přikrývadly a modrým, korunovaným, vyrůstajícím lvem v klenotu (Národní archiv, Saalbuch, Sv. 55, pag. 166 v., za vyhledání a zprávu děkuji kolegovi Jiřímu Hásovi; August von Doerr, Der Adel der Böhmischen Kronländer, Prag 1900, s. 123, dále jen Doerr; Adalbert Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 106, dále jen Král). Základním rodovým erbem byl červený štít se třemi stříbrnými trubkami a příslušným klenotem se dvě trubkami (Národní archiv, Renzova sbírka, inv, č. 83, list č. 50; Siebmacher, 1605, tab. 210; Johann Helmers, Johann Siebmacher´s Wappen-Buch, Nürnberg 1701, Faksimile Battenberg Verlag, München 1975, Díl I., tab. 210, Díl V., dodatky, tab. 26. Původem česká heraldická kompendia erb svob. pánů z Jungen neuvádějí).

Prosopografie

 

Na základě určení erbů a čtení textů na kamenné desce, lze konstatovat, že znaková aliance zastupuje manželský pár Zikmunda Fridricha hraběte ze Saurau a Marie Heleny svob. paní z Jungen.

 

Dnes již vymřelý rod Saurau je původem ze Štýrska a patřil ke starým štýrským šlechtickým rodům. Rod se psal po hradě Saurau. Dnes zřícenina, která se nachází na skále nad řekou Mur nedaleko Unzmarktu a Murau. V písemných historických pramenech se rod připomíná již od 13. století (Konrad von Saurau, 1268, Otto von Saurau, 1281). Ve štýrském vévodství patřil k předním rodům s podílem na zemské vládě. Po několik generací drželi příslušníci rodu úřad zemského podmaršálka. V roce 1453 obdržel Jiří ze Saurau tento úřad jako dědičný. Jeho syny se v sedmdesátých letech 15. století rod rozdělil do tří hlavních rodových linií pojmenovaných pod držených hradech a panstvích – Lobming (1471, Vilém), Ligist a Wolkenstein (1477, Jan) a Vestenburg (1501, Fridrich). Příslušníci posledních dvou jmenovaných linií byli v roce 1533 povýšeni do stavu svobodných pánů. V roce 1607 byli do stejného stavu povýšeni všichni členové rodu a zároveň jim byl potvrzen polepšený erb (viz výše). Do hraběcího stavu byly jednotlivé linie povyšovány takto – v roce 1628 linie Ligist-Wolkenstein, 1636 linie Lobming a v roce 1676 linie Vestenburg.

 

Předkové Zikmunda Fridricha hraběte ze Saurau (* Graz, 18. 3. 1631, + Graz 8. 8. 1712) pocházeli ze starší  linie Ligist-Wolkenstein. Jeho otec Karel (+ 15. 6. 1648) patřil k významným osobnostem rodu. Držel panství Ligist, Babegg, Premstätten, Wolkenstein, Grafenegg, Ober-Steinach, Schwanberg, Friedstein, Franheim a Klein-Sölk. 22. 3. 1625 obdržel jmenování dědičným nejvyšším zemským maršálkem ve Štýrsku. Byl císařským tajným radou a komořím a zemským hejtmanem. Jako císařský generál se účastnil bojů proti Turkům. Odměnou mu bylo povýšení jeho samého a jeho potomků do hraběcího stavu listinou císaře, která byla vydána 12. 1. 1628. Oženil se Zuzanou Kateřinou Annou (+ 24. 11. 1647), dcerou Rudolfa sv. pána z Teuffenbachu a Kateřiny ze Steinachu. Z osmi dětí byly čtyři chlapci a čtyři dívky. Nejmladším byl náš Zikmund Fridrich (v některých českých publikacích chybně jmenován jako Zikmund František a to zřejmě na základě chybného čtení nápisu u jeho znaku v Lenešicích). Rod hrabat ze Saurau vymřel v mužské posloupnosti v roce 1846 (Witting, 1918, s. 22 n.; Gall, 1977, s. 341).

 

Zikmund Fridrich hrabě ze Saurau založil tzv. „mladší rakouský dům“ hrabat ze Saurau. Po otci zdědil Ligist, Wolkenstein, Friedstein a po matce Ober-Steinach. Jak je patrné z torza nápisu v Lenešicích, byl i dědičným nejvyšším maršálkem ve Štýrsku. Oženil se v neznámém roce (pravděpodobně krátce před rokem 1668) s Marií Helenou z Jungen, dědičkou Lenešic po svém otci Janu Bohumírovi (Johann Gottfried) z Jungen (von und zu Jungen).

 

Jungenové pravděpodobně pocházeli z prostředí patricijských rodů ve Frankfurtu nad Mohanem a v Mohuči (Mainz). Alespoň sem je zařazuje Johann Siebmacher ve svém heraldickém kompendiu vydaném v Norimberku v roce 1605 (viz popis znaku). Existuje domněnka, že jejich původ je v Uhrách odkud údajně přišli do Porýní. Rod vymřel po meči snad v první polovině 18. století (Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, od Bílé hory do současnosti, Díl I. Praha 2008, s. 462). Do Čech přišel Jan Bohumír z Jungen v polovině 17. století, když 14. 6. 1650 obdržel český inkolát – tedy povolení císaře a českých stavů k usazení se v Čechách s právem nakupování a prodávání zemskodeskovních statků. Již před tím, listinou vydanou v Řezně 10. 5. 1641, obdržel od císaře povýšení do stavu svobodných pánů s polepšením původního rodového erbu (viz u znaku; Doerr, Král). Jeho starší bratr Johann Maxmilián z Jungen (narozený ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1596; zde se nejspíše narodil i Johann Gottfried) byl členem městské rady v Řezně, kde zemřel v roce 1649. Po bratrově smrti Jan Bohumír nepochybně dědil peníze a tak mohl pomýšlet na zakoupení nějakého panství. Volba padla na Lenešice. Volba to nebyla náhodná, protože se oženil s příslušnicí starobylého českého šlechtického rodu Františkou Maxmiliánou ze Šternberka, dcerou Štěpána Jiřího hraběte ze Šternberka na Postoloprtech (+ 1625) a Veroniky z Veitmile (+ 1637). Veronika dědila po svém otci Jaroslavovi z Veitmile Postoloprty a v roce 1600 koupila od Jiřího Děpolta Černína z Chudenic Lenešice. Černín je v roce 1588 koupil právě od pánů z Veitmile. Postoloprty dědil mladší ze synů Jan Rudolf hrabě ze Šternberka (+ 1638; starší Adam Jan, + 1633, držel Pátek) a Lenešice dcery Marie Alžběta (+ 1654), provdaná za Jana Zárubu z Hustířan, a mladší Františka Maxmiliána provdaná Jungenová. Starší ze sester byl vyplacen její podíl.

 

Manželství Jana Bohumíra z Jungen a Františky Maxmiliány ze Šternberka přineslo jediné dítě a to dceru Marii Helenu. Její sňatek se Zikmundem Fridrichem hrabětem ze Saurau byl již zmíněn. Novomanželé jistě neuvažovali o tom, že by se natrvalo usadili v Lenešicích, měli-li k dispozici mnohem reprezentativnější sídla ve Štýrsku a Rakousku. Přesto byl panský dům při hospodářském dvoře přestavěn a získal charakter venkovského šlechtického sídla a začal být nazýván zámkem. Tak například v roce 1684, kdy byly Lenešice hrabětem ze Saurau prodány Janovi Clarymu z Aldringenu. Uvedená přestavba na zámek je odbornou literaturou kladena do roku 1668 a dávána do souvislostí se zachovanou znakovou aliancí, která nese shodné vročení (Rudolf Anděl a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III, Severní Čechy, Praha 1984, s. 281). Je to vcelku logický vztah. Stavebník vytvořil budovu, která tu původní převyšuje jak architektonicky, tak významem. Existence „zámku“ vyžadovala také přiměřenou reprezentaci vlastníka. Takové reprezentaci zcela vyhovovalo užití rodových erbů, jak ostatně bylo ve své době zcela obvyklé na mnoha a mnoha dalších šlechtických sídlech.

 

Je otázkou, kde ona znaková aliance původně byla. Dle mého soudu je její současné místo druhotným stanovištěm a výsledkem transferu. Znakové aliance takovéhoto typu, tesané do kamene, který jim zaručuje relativní trvanlivost, byly určeny k reprezentaci vlastníka. Tuto funkci mohly plnit jedině na místě dostatečně „viditelném“. Její současné umístění neplní žádnou funkci, kterou znaková aliance naplňovat měla. Je totiž obrácena „zády k civilizaci“. Centrem vsi byla a je dosud náves s kostelem sv. Šimona a Judy. Kostel je původem románský a svědkem velice staré historie obce. Jiné historické centrum vsi známo není. Umístění znakové aliance právě na této straně hospodářského areálu, směřující k centru obce, by bylo logické. Nepochybně tam také deska s erby původně byla. Snad lze vyloučit, že by byla na průčelí zámecké budovy, protože oprava budovy učiněná v roce 1974 se vrací k podobě fasády z roku 1821. Bylo tak zřejmě učiněno na základě řádného badatelského zkoumání, které přineslo poznatky o podobě budovy zámku k uvedenému roku. Kdyby v té době byla výzdoba zámku doplněna o erby, jistě by sem byly znovu přeneseny.  Možná, že bychom je našli ve štítovém nástavci brány do dvora. Dle mého soudu stála původní brána do zámku v těsném sousedství té do dvora a kolmo k ní. K této úvaze mě vedou následující skutečnosti. V roce 1802 získal Lenešice Josef kníže ze Schwarzenbergu. Po požáru zámku v roce 1821 byl nejméně opravován zámek. Je otázkou, zda požáru odolaly i okolní hospodářské budovy a zda byly i před tím v té dispozici, ve které je nalézáme dnes. Lze si totiž představit, že s uvedenou přestavbou zámku došlo k nové výstavbě stodol a zároveň byla stržena předpokládaná brána se štítovým nástavcem a došlo k transferu zde umístěné znakové aliance na dnešní místo. Pokud byla stavěna stěna stodoly a do ní při postupu zednických prací vložena i kamenná deska s erby, pak lze připustit, že vzniká dojem, že zmíněná deska je „integrující“ součástí zdi, a že tak to je „odjakživa“. V této souvislosti by bylo nutné řešit stáří zdiva stodol a jejich vlastní uspořádání před rokem 1821.

 

Při pohledu na katastrální mapu obce Lenešice z roku 1843, tedy z doby kdy od schwarzenbergské přestavby zámku uběhlo zhruba dvacet let, je patrný průběh komunikací v okolí zámku. Je zřejmé, že přístup k zámku nebyl činěn „zezadu“ průchodem hospodářskými budovami, který by byl de facto nesmyslný, ale bránou přímo z návsi. Komunikace byla vedena podél přední delší stěny zámecké budovy. Potvrzuje to i fotografie ze třicátých let 20. století, na které je ve shodě s katastrální mapou vidět zahrada a ona brána (Jiří Úlovec, Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, 1. díl, A – M, Praha 2003, s. 388 n., autor uvádí zcela nepřesně jméno hraběte ze Saurau jako pouhý František). Situace na uvedené fotografii není shodná s dnešní. Zmizela zahrada i s viditelnou stavbou zahradní architektury (sala terrena?, domek pro zahradníka?), zmizela i brána k zámku.

 

Ve vztahu k české heraldice a k heraldickým památkám v Čechách, je znaková aliance v Lenešicích výjimečnou tím, že zobrazuje rodové erby, které jinde v Čechách a na Moravě velice pravděpodobně k vidění nejsou. To potvrzuje i ta skutečnost, že oba rodové erby nejsou českým heraldickým kompendiím známy a zjištění barevné podoby erbu svobodných pánů z Jungen nebylo vůbec snadné. Není mi známo, že by uvedené rody držely v Čechách ještě jiné statky krom Lenešic (s výjimkou statku Vraný).

Znaková plastika zůstane na svém dosavadním místě. Bude odborně konzervována akademickým sochařem Mgr. Vítem Mudruňkou a její ochrana bude posílena zhotovením stříšky.

 
 

Poznámky k popiskám ilustrací a fotografií

Fotografie znakové aliance – autor: Vít Mudruňka

Vyobrazení erbů převzato ze „Siebmacherů“ – odkaz viz v textu



Publikováno: Heraldika a genealogie, Klub pro českou hraldiku a genealogii, č. 3 - 4/2009, ročník 42, Praha 2009, s. 227 - 233.


Zpracováno 11. 3. 2010                                                                                                                 © Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting