Login

Erby hrabat ze Salm-Reifferscheidtu na Děčínsku

ERBY HRABAT ZE SALM-REIFFERSCHEIDTU NA DĚČÍNSKU   

(Příspěvek k soupisu heraldických památek v okrese Děčín) 

Jedním z největších monotématických souborů rodových heraldických památek ve Šluknovsku jsou erby hrabat ze Salm-Reifferscheidtu. V současné době se s nimi setkáme v Lipové, Liščí, Lobendavě, Mikulášovicích, Velkém Šenově a ve Vilémově. V minulosti se k tomuto výčtu řadily i Brtníky. 

Všechny vyjmenované obce leží na území bývalého panství Lipová (Hainspach). V roce 1692 29. října, se ženil František Vilém (1670 - 4. 6. 1734), syn Ericha Adolfa hraběte ze Salm-Reifferscheidtu a Arnoštky Barbory hraběnky z Löwenstein-Wertheimu. Manželkou se mu stala Marie Anežka (1674 - 21. 10. 1718), dcera Jana Jiřího Jáchyma hraběte Slavaty z Chlumu a Košumberka a Marie Markéty hraběnky z Trautsonu. Marie Anežka koupila panství Lipová v roce 1696 od své matky. Po ní přešel veškerý majetek na druhorozeného syna Leopolda Viléma (21. 6. 1699 - 16. 1. 1769). Tak se dostala Lipová a její okolí do držení rodu ze Salm-Reifferscheidtu a byla jeho vlastnictvím až do konce 19. století.    

Hrabě Leopold se v Lipové trvale usadil a založil novou rodovou linii nazvanou lipovskou. V roce 1735 se poprvé oženil. Marie Anna hraběnka z Althanu však za dva roky na to zemřela. V té době byla v Lipové zahájena stavba nového tříkřídlého zámku, jak svědčí chronogram s letopočtem 1737 na nádvoří: CVM  TVRCI  PVGNANS  IN  TVTO STRYXERAT DES. Zámek byl dostavěn po dvou letech.  

V ose západního vnějšího průčelí, na římse nad centrálním klenákem bývalého a dnes zazděného vstupního portálu, je znaková aliance stavebníka zámku a jeho manželky. Pod vylomenou korunou jsou dvě barokní kartuše s oválnými znakovými poli, obklopené válečnými trofejemi a držené dvojicí odvrácených lvů jako štítnošů. Vedle znaku hrabat ze Salm-Reifferscheidtu, kterému bude věnována pozornost později,  je zde také znak hrabat z Auerspergu. Auerspergové v té době užívali čtvrcený štít, v jehož 1. a 4. červeném poli na zeleném pažitu kráčí do středu obrácený zlatý zubr (znak rodový). Ve 2. a 3. zlatém poli je černá řeznická stolice a na ní přivrácená černá, korunovaná orlice se zlatou zbrojí. Znaková aliance je odrazem sňatku Leopolda hraběte ze Salm-Reifferscheidtu a Marie Anny (25. 7. 1719 - 11. 4. 1743), dcery Wolfganga Jiřího hraběte z Auerspergu a Anny Terezie hraběnky z Enckerviordt, uskutečněného v roce 1739. Válečné trofeje okolo znaku mají vztah k Leopoldově vojenské kariéře v rakouské armádě, kde po dvaceti letech dosáhl generálské hodnosti polního podmaršálka (FML - odpovídá přibližně pozdější hodnosti generál-poručíka). Starý zámek v Lipové byl přestavěn na pivovar. 

Ještě toho roku, kdy zemřela Marie Anna z Auerspergu, se hrabě Leopold oženil potřetí. Vzal si Marii Karolínu (1722 - 23. 7. 1790), dceru Jakuba Antonína hraběte z Dietrichsteinu a Marie Františky Žofie hraběnky ze Starhembergu. Ozvuk tohoto manželství se zachoval ve znakové alianci umístěné v ose průčelí, na římse nadpraží pravoúhlého portálu kostela sv. Mikuláše v Mikulášovicích. Pod listovou korunou jsou dvě barokní kartuše s oválnými znakovými poli, držené lvy a provázené vojenskými trofejemi. Vedle znaku Salm-Reifferscheidtů je zde znak dietrichsteinský. Rodovým znakem Dietrichsteinů byl zlato-červeně  kosmo dělený štít, ve kterém  dva stříbrné odvrácené  vinařské nože se zlatými rukojetmi. Původní renesanční kostel sv. Mikuláše z poloviny 16. století přestavěla v letech 1694 - 1695 Marie Markéta hraběnka z Trautsonu, ovdovělá Slavatová. Další přestavby se kostel dočkal v letech 1750 - 1751 za Leopolda ze Salm - Refferscheidtu. 

V roce 1750 zřejmě došlo k přeměření hranic mezi panstvím Lipová v Čechách a  Sohland a Wehrsdorf v Lužici, protože tímto letopočtem je opatřen hraniční kámen osazený v blízkosti státní hranice severně od obce Liščí. Nazývá se Trojhran nebo také Třípanský kámen. Na každé ze tří stěn sloupku vysokého asi 70 cm, je vytesán znak. Jeden z nich, spolu s písmeny L : G : Z : S :, patřil Leopoldovi hraběti ze Salm-Refferscheidtu. 

V sousedství věhlasného léčivého pramene ve Vilémově nechal hrabě Leopold vybudovat kostel Nanebevzetí P. Marie, který patří do šíře pojatého barokního komplexu, jehož součástí je most přes Vilémovský potok, osazený barokními sochami, schodiště, výklenková kaple nad pramenem a křížová cesta. V průčelí kostela, nad portálem je vsazena, na výšku obdélníková, pískovcová deska, nahoře zakončená částí půlkruhu. Do desky byl vytesán úplný znak stavebníka. Na štítě drženém odvrácenými lvy stojí tři turnajské přilbice s klenoty a přikryvadly. Některé figury a pole znaku pokrylo šrafování naznačující tinktury. Kompletní barevnost však zachycena nebyla. Znak, spolu se sochou sv. Leopolda, tesal šenovský sochař Kristián Riedl a dílo odevzdal v roce 1736. Zcela totožný znak, ve shodném provedení a na pískovcové desce stejného tvaru, udělal Riedl také pro průčelí kostela sv. Martina v Brtníkách. Po zboření kostela okolo roku 1970, byla sejmutá deska se znakem převezena do okresního muzea v Děčíně, kde je dosud.  

Vraťme se zpět do Vilémova. Pod deskou se znakem na průčelí kostela Nanebevzetí P. Marie, je na pásce nápis z plechových zlacených písmen s chronogramem 1726: EX  VOTO  STRVIT  COMES  LEOPOLDVS (Podle slibu postavil hrabě Leopold). Nepochybně jde o rok, ve kterém Leopold učinil slib a v podstatě o stavbě rozhodl, protože listina vložená do základního kamene kostela nese datum 22. srpna 1728.   

Kostel byl Leopoldem zamýšlen také jako rodová hrobka. Sám zde byl pohřben. V lodi na pravé straně můžeme dosud vidět jeho náhrobek. Na rakvi, stojící na postavci, leží mramorová socha Chrona. Za sochou je vztyčen pylon s nápisem a portrétem zemřelého v oválném medailonu. Po stranách pylonu vynikají vojenské trofeje ze zlaceného bílého mramoru. Takto pojatý sepulkrální objekt do jisté míry připomíná náhrobek Jana Václava Vratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba na Starém Městě pražském, který v roce 1714 navrhl Johann Bernard Fischer z Erlachu a v roce 1716 zhotovil Ferdinand Maxmilián Brokof.  

Bok rakve pokrývá nápis s chronogramem a zlacený rodový erb. Erb je tvořen štítem, třemi přilbami s klenoty a štíttonoši v podobě lvů. Vše leží na plášti vyloženém hermelínem a splývajícím z listové koruny. Pod znakem je na stuze řádová dekorace. 

Jedenáctiřádkový německý nápis na pylonu zní: 

[Zur Gedächtnüs]Seiner Excellenz dem Hochgeboren =
en Hr. Hr. Leopold Anton des Hl. Römi =
schen Reiches. Alt - Grafen zu Salm u.Reifferscheid, Hr. der Herrschaften Hain =
spach, Strzin, Kostelez u. Tchenetitz u. u.Des Hohen Exlz. Stifts u. ChurfürstenthumsCöln, Erb Mareschaft, des Hl. Michaels Orden,grosz Kreuz., Ihro K. K. apost. Majestät, würKlich=
er geheimer Rath Kämerer u. General Feldmar=
schal-Leutnant, gebor. d. 21. Juni 1699
gestor. d. 16. Jänner 1769    

(Památce Jeho Excelence, Vysoce urozeného pána, pána Leopolda Antonína Svaté říše římské starohraběte v Salmu a Reifferscheidtu, pána panství Lipová, Štiřín, Kostelec a Čejetice atd. a vysoce vznešeného arcibiskupství a kurfiřtství kolínského dědičný maršálek, Řádu sv. Michala velkokřížník, Jejich císařského a královského majestátu skutečný tajný rada, komoří a generál polní podmaršálek, narozen 21. června 1699, zemřel 16. ledna 1769; podtržené písmeno je označením kontrakce, t. j. vynechání některých písmen ve slovech, v originálu textu vodorovná čárka nad písmenem). 

Na boku rakve čteme latinský nápis s chronogramem připomínající, že pohřbený hrabě Leopold byl fundátorem tohoto kostela: eCCe hIC IaCet LeopoLDVs FVnDator hVIVs éCCLesIae. Chronogram skrývá letopočet 1774, který se vztahuje k roku, kdy byl Leopoldovým synem Františkem Václavem památník zřízen. Je to jediný náhrobek ve vilémovském kostele Nanebevzetí P. Marie. Z pamětní knihy kostela, založené v roce 1791, se dovídáme, že do rodinné hrobky byli pohřbeni i další příslušníci rodu. Například Leopoldova třetí manželka Karolína z Dietrichsteinu (+ 1790).  Dále jejich syn František Václav (6. 3. 1747 - 27. 6. 1802) s manželkou (7. 5. 1770) Walburgou hraběnkou ze Šternberku (1. 6. 1754 - 8. 12. 1821). A nakonec i oba synové posledně jmenovaných František Vincenc (1774 - 1842) a Jan (1780 - 1847) s manželkami. 

Po smrti Leopolda Antonína hraběte ze Salm-Reifferscheidtu, se majetku ujal jeho syn František Václav, který někdy v osmdesátých letech 18. století zřídil z panství Lipová rodinné svěřenství (fideikomis, majorát), zaručující nedělitelnost a nezcizitelnost majetku a zároveň upravující nástupnická pravidla. V té době byl rozsah panství následující: Lipová městys s novým zámkem, pivovar (starý zámek), sýpka, rybník, děkanský kostel sv. Šimona a Judy, špitál, Lipová ves, Velký Šenov s kostelem sv. Bartoloměje, Malý Šenov, Brtníky s farním kostelem sv. Martina a kaplí sv. Trojice "na Mühlberku", lovecký zámeček Šternberk, Dlouhý Důl , Horní Karlštejn se zříceninou hradu, Dolní Karlštejn, Sněžná s kaplí P. Marie Sněžné, Vlčí Hora, Kopec, Velké Mikulášovice s farním kostelem sv. Mikuláše, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov, Horní Poustevna, Dolní Poustevna s papírnou, Markéta, Nová Víska, Lobendava s kostelem Navštívení P. Marie a poutním kostelem sv. Anny na Annaberku, Severní, Liščí, Karolinino Údolí, Ludvíkovičky, Dolina, Vilémov s kostelem Nanebevzetí P. Marie, Hraběcí, Janovka a Leopoldka. 

Vedle vilémovského léčivého pramenu, byl dalším známým poutním místem na lipovském panství Annenský vrch u Lobendavy. V roce 1755 zde dal František Václav hrabě ze Salm-Reifferscheidtu, spolu s manželkou Walburgou hraběnkou ze Šternberku, postavit kapli sv. Anny. Nad portálem v průčelí je tato donace připomenuta znakovou aliancí. Dvě k sobě přikloněné kartuše vrcholí rokajovou mušlí. Do mušle vetknutý kovový trn je pravděpodobně pozůstatkem po koruně, kterou u aliance postrádáme. Walburgu ze Šternberku zastupuje v alianci osmihrotá hvězda, která jinak zlatá v modrém štítě je erbem jejího rodu. 

Svým způsobem výjimečné jsou dva znaky. Jeden z nich je na faře ve Velkém Šenově a druhý býval ještě v roce 1995 na budově někdejšího špitálu a později také fary ve Farní ulici v Lipové. Vyjímečnost znaků spočívá v jejich provedení. Oba leží na knížecím plášti, splývajícím z knížecí koruny. To jsou atributy náležející rodům v knížecím stavu. Na rozdíl od všech ostatních rodových linií Salm-Reifferscheidtů, držitelé majorátu Lipová nikdy takového důstojenství nedosáhli. Znaky, díky umístění na budovách slohově odpovídající klasicismu, lze časově přiřadit ke konci 18. století, do období vlády hraběte Františka Václava. Plášť pod štítem znaku byl použit již dříve na Leopoldově náhrobku v mariánském kostele ve Vilémově. 

Snad se lze domnívat, že použití pláště a koruny je odrazem dobové uzance, která rody vzešlé od kdysi vládnoucích hrabat opravňovala doplnit znaky atributy náležející knížatům. Salm-Refferscheidtové jsou přímými potomky hrabat z Limburgu a prostřednictvím sňatku a dědictví (1416) nástupci hrabat ze Salmu, kteří pocházeli od vládnoucích hrabat v Lucemburku. Tato skutečnost se nepochybně odrazila ve zcela výjimečném a ojedinělém titulu, který rod používá od roku 1628. 28. ledna toho roku udělil císař Ferdinand II. Wernerovi ze Salm-Reifferscheidtu a jeho potomkům predikát "Hochgebornen unsern und des Reichs alten Grafen und Gräfinen zu Salm und Herren zu Reifferscheidt" (Vysokourozený náš a říšský starý hrabě a hraběnka v Salmu a pán v Reifferscheidtu). Titul "starohrabě" (Altgraf, Alten Graf) pak připojovali k rodovému jménu všichni příslušníci rodu. Listinou vydanou 23. 3. 1723 byl titul "starohrabě" znovu císařem potvrzen Leopoldovi ze Salm - Reifferscheidtu. 

V předchozím odstavci byl naznačen původ Salm-Reifferscheidtů. Nyní se  k tomuto tématu vrátíme, protože na základě jeho podrobnějšího výkladu bude možné vysvětlit historický vývoj rodového znaku. Gerhard I. z Limburgu (+ 1194),  pravděpodobně syn Walrama z Limburgu, vévody dolnolotrinského, se začal psát podle hradu v Porýní z Reifferscheidtu. Jeho potomci si tento přídomek podrželi. Ve 13. století se rod rozdělil na dvě větve: Bedbur (resp. Bedburg, hrad u Kolína n. R., který v roce 1226 dědil Fridrich z Reifferscheidtu) a Malberg (hrad u Bittburgu; linie vymřela v roce 1584). Jindřich II. z Reifferscheidtu z linie Bedbur, se před rokem 1400 oženil s Richardou, dědičkou v roce 1395 v mužské posloupnosti vymřelého rodů pánů z Dyck. Jejich syn Jan V. (+ 1418) byl ženatý s dcerou Jana hraběte ze Salmu (+ 1378). Janův stejnojmenný syn se stal hrabětem ze Salmu díky testamentu jeho strýce Jindřicha ze Salmu z roku 1416. Odtud tedy pochází jméno Salm v přídomku rodu Reifferscheidt. Manželka uvedeného Jana hraběte ze Salm-Reifferscheidtu, Irmgard z Wewelinghofenu, dědila panství Alfter (u Bonnu), které následně přešlo na její potomky. V roce 1600 získal Werner hrabě ze Salm-Reifferscheidtu panství Hakenbroich (mezi Kolínem n. R. a Reuss). Hrabata ze Salmu, jejichž dědici se stali Reifferscheidtové, pocházeli od Hermana I. hraběte z Lucemburku (+ 1088). Ve 2. polovině 12. století se jeho potomci rozdělili na linie Horní a Dolní Salm. Linie dolnosalmská vymřela v roce 1416 Jindřichem VIII., jehož testamentem byl titul hraběte ze Salmu přenesen na synovce Jana z Reifferscheidtu, jak již bylo uvedeno. Hornosalmovská linie pokračovala v rodě Salm-Neuburg. Knížata ze Salm-Salmu jsou původem z rodu hrabat ze Steinu (Wild- u. Rheingrafen zu Stein), ale jejich rodové jméno má genealogické kořeny v historické linii hornosalmské. 

Erb rodu ze Salm-Reifferscheidtu, v té podobě, v jaké se zachoval na četných památkách Šluknovska, lze popsat následujícím způsobem. Ve čtvrceném štítu stříbrný střední šítek, se třemi (2,1) červenými routami (Dyck). 1. čtvrtina hlavního štítu je polcená; vpravo ve stříbrném poli dva vztyčení odvrácení červení lososi (Salm; mluvící znamení - salm = losos); vlevo ve stříbrném poli červený štítek převýšený modrým pětilaločným turnajským límcem (Reifferscheidt; rodový znak). Ve 2. červené čtvrtině, poseté stříbrnými cihlami, stříbrný lev se zlatou zbrojí (Bedbur). Ve 3. zlaté čtvrtině černý doleva otočený lev s červenou zbrojí (Hakenbroich). Ve 4. zlaté čtvrtině tři červená břevna a přes vše stříbrný korunovaný lev (Alfter). Na štítu stojí tři přilby s červeno-stříbrnými přikryvadly. Uprostřed jsou klenotem dvě oslí uši - červené a stříbrné (Reifferscheidt). Klenotem vpravo jsou dva postavení přivrácení červení lososi (Salm). Klenotem vlevo je vyrůstající stříbrná zlatě ozbrojená koňská zadní noha (Dyck). Štítonoši dva ohlížející se zlatí  lvi. Při praktickém užívání znaku docházelo k záměně polovin v 1. čtvrtině štítu a výměně polí 3. a 4. 

Salm-Reifferscheidtové na Lipové vymřeli v mužské posloupnosti v roce 1887 hrabětem Františkem Josefem. Panství dědila jeho sestra Jana (16. 5. 1827 - 8. 5. 1895), vdaná (10. 9. 1846) za Josefa Osvalda hraběte z Thun-Hohensteinu (21. 12. 1817 - 6. 1. 1883), majitele majorátu Klášterec nad Ohří. Jejich syn Josef Osvald (14. 12. 1849 - 21. 10 1913) obdržel  20. 4. 1897, jako dědic salmovského majorátu Lipová, povolení ke sjednocení jména a znaku. Od té doby začal Josef Osvald užívat titul hrabě z Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidtu a nového rodového erbu. Ten byl utvořen tak, že ve čtvrceném znaku Thun-Hohensteinů byla třetí čtvrtina štítu obsazena polceným polem z první čtvrtiny rodového erbu Salm-Reifferscheidtů. 

Prameny:
SObA Děčín, Vs Lipová, inventář.
SObA Děčín, Vs Lipová, inv. č. 514, sign. G 14/3, kart. č. 102 (potvrzení titulu "Altgraf" generálovi Leopoldovi hr. ze Salm - Reifferscheidtu). 

Literatura:
Gall, F.: Österreichische Wappenkunde. Wien - Köln 1977.
Grote, H.: Stammtafeln. Leipzig 1877.
Kasík, S.: Rodové heraldické památky na Děčínsku a Šluknovsku. Nadace Vlastivěda okresu děčínského. Děčín 1996.
Karafiat, K.: Einige bemerkenswerte Inschriften im Hainspacher Gerichtsbezirke. MNEC 29, 1906, s. 262 - 266.
König ,F.: Nachricht. MNEC 10, 1887, s. 302.
Marschall, J.: Die Kirche in Wölmsdorf. MNEC 3, 1880, s. 224.
Naňková, V.: Kostel ve Vilémově. Z minulosti Děčínska a Českolipska III, Ústí nad Labem 1977, s. 217 - 223.
Poche, E. a kol.: Umělecké památky Čech 1 – 4. Praha 1977 - 1982.
Stein, K.: Zapomenuté památníky severu. Rkps. P 19.
Stellzig, A. W.: Ein Beiträg zur Bärengeschichte. MNEC 11, 1888, s. 201 - 208.
Švécar, J.: Nejsevernější Čechy, Liberec 1995.
Nepublikováno

Zpracováno 1. 5. 2010                                                                                                                  ©Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting