Login

Řestoky - erby na mlýně z roku 1604

Řestoky - erby na mlýně z roku 1604

Někdy před rokem 1540 prodal Matěj z Tryskovic Žestoky (Řestoky) – tvrz, poplužní dvůr, ves a právo podací k farnímu kostelu sv. Václava – Václavovi Talackovi z Ještětic. Jeho potomkům patřily Řestoky další dvě generace. Václavův syn Jindřich měl pět synů. Řestoky držel nejstarší Václav. Někdy před rokem 1589 došlo k dělení dědictví po otci mezi jeho syny a Václav se stal vlastníkem Rosic. Řestoky připadly jeho nejmladšímu bratrovi Adamovi. V roce 1611 Adam zemřel. Poručníkem jeho pozůstalých a neplnoletých dětí se stal jejich strýc Jindřich Talacko. Ten nakonec někdy v následujících letech prodal Řestoky Jiřímu z Gerstorfu, držiteli statků Choltice, Svojšice a Chroustovice (August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, Díl I., Praha 1882, s. 223 – 224; Ottův slovník naučný XXV., Praha 1906, heslo Talacko z Ještětic).

 

Památkou na Adama Talacka z Ještětic v Řestokách je pamětní deska z roku 1604 umístěna na zdejším mlýně. Do obdélníkové desky byly vytesány dva úplné rodové erby a mezi nimi nápis orámovaný ozdobným rolverkem. Čtyřřádkový nápis tesaný renesanční frakturou zní:

 

leta Pane 1604 wystawe

ngt tento mlegnnakladem vl

vrozeneo Panaadama talaczky

zgesstyetyc ana zestoka [ch]

 

Nápis lze číst takto: léta Páně 1604 vystavě/n j[es]t tento mlejn nákladem vl[astním]/ urozeného pana Adama Talacka z Ještětic a na Žestoká [ch] [- -]

 

Písmena v nápisu s výjimkou „P“ ve slovech „Páně“ a „Pana“ jsou minuskulní. Kontrakce je patrná u posledních dvou písmen prvního řádku „we“ a na posledním řádku uprostřed „ana“. Ligatury jsou zde označeny protažením horního tahu písmene a jeho následným vodorovným vedením nad ním doleva. Zde „gt“ („gest“ – jest) na začátku druhého řádku, kde prodloužený horní tah má písmeno „t“ a „vl“ („vlastním“) na konci téhož řádku, kde horní tah je prodloužen u písmene „l“. Ono „vl“ můžeme považovat za suspenzi (zkomolení). Ve slově „urozene“ je druhé „e“ nadepsáno písmenem „o“ naznačující způsob čtení – „urozeného“. Díky patrné povrchové destrukci kamene v jeho dolní čtvrtině, jsou možnosti přesného čtení posledního řádku nápisu znatelně omezené. Za posledním písmenem „a“ ve slově „zestoka“ jsou patrné zbytky dvou písmen – velice pravděpodobně „ch“, která slovo dokončují. Je možné spekulovat o tom, že nápis pokračoval až na samý konec tohoto řádku, kde lze subjektivně pozorovat neprůkazné zbytky dalších písmen, ale díky poškození kamene je tato uvažovaná část nápisu již mimo jakoukoliv možnost rekonstrukce.

 

Dole pod orámováním nápisové desky je vytesán letopočet 1841, který sem byl pravděpodobně doplněn při opravě desky, nebo jejího transferu z jiného místa a následné opravě. Snad při té příležitosti byla jednotlivá písmena zvýrazněna černou barvou. Ale nikoliv všechna – a to dvě písmena na konci druhého řádku a nejméně dvě písmena na konci čtvrtého řádku (děkuji panu Milanovi Matuškovi, starostovi obce Řestoky, za poslání souboru fotografií nápisové desky).

 

Z pohledu historie mlynářství patří uvedený pamětní nápis o založení a vystavění mlýna v Řestokách k těm nejstarším ze zachovaných v Čechách (Luděk Štěpán, Magda Křivanová, Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách, Praha 2000, s. 113; zde uvedená kresba nápisové desky s erby je v textu nepřesná).

 

Uvedený nápis je provázen dvěma úplnými rodovými erby. Úplností je myšlen fakt, že erby jsou vyobrazeny jako štít s přilbou, přikryvadly a klenotem. Tesání erbů je stylizované a poplatné neškolené ruce zřejmě venkovského kameníka. Vlevo (heraldicky vpravo) je štít s figurou čelně hledící „hovězí“ hlavy, na štítě je přilba s přikryvadly a s klenotem hlavy stejné jako ve štítě. Vpravo (heraldicky vlevo) je štít šachovaný, na štítě přilba s přikryvadly a klenotem jsou stylizovaná rozevřená křídla.

 

Erb od nápisu vlevo patří Talackům z Ještětic a ve vztahu k nápisu je zřejmé, že zastupuje Adama Talacka. Erb vpravo tvoří s erbem vlevo dvojici. Je obvyklé, že takto koncipované dvojice erbů označují manželský pár. Lze dovodit, že šachovaný štít je erbem Adamovy manželky. Publikované genealogie Talacků z Ještětic ji však neuvádějí. Z jiných zdrojů (Státní ústřední archiv, Praha, fond Renzova sbírka; Franz Karl und Heinrich Miltner, Josef Neumann, Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Privatmünzen und Medaillen, Prag 1852, s. 393 – 395) vychází najevo, že Adamovou manželkou byla Anna (resp. Anna Kateřina) Pařízková z Pařízku (+ 1607 v Kutné Hoře). Erb vytesaný do desky s nápisem na mlýně v Řestokách se shoduje s rodovým erbem Pařízků z Pařízku (Vojtěch Král z Dobré Vody, Heraldika, Praha 1900, s. 63, 299).

 

Anna byla dcerou Václava Pařízka z Pařízku na Pečkách a Suchdole (+ 1558) a Kateřiny Šárovcové ze Šárova. Jí vymřel rod po přeslici a jejím vzdáleným bratrancem Oldřichem Pařízkem vymřel rod po meči. Oldřich zemřel bez majetku a jako zcela zchudlý byl za pobělohorských konfiskací v roce 1623 omilostněn (za řadu genealogických informací o rodových vztazích Talacků a Pařízků děkuji Jiřímu Hásovi).

 

O erbu Talacků z Ještětic píše přední znalec české rodové heraldiky v první polovině 20. století August Sedláček: „z Ještětic Talackové měli na zlatém štítě černou telecí hlavu na štítě i nad helmem. Tak tomu nasvědčuje příjmění Talacko (Pam. arch. VII, 360). Po vymření pp. z Pernštejna osobovali si jejich erb a majestátem dd. 1702, 2. Novb. potvrzen Leopoldovi Šťastnému, hraběti z J. štít zlatý, v něm hlava buvolova černá s zlatou houžví, s sklopenými ušima a pozdviženými rohy. Nejstarší pečeť Janova (1468). Viz M. tab. 30 a H. I tab.“ (August Sedláček, Českomoravská heraldika II. Praha 1925, s. 141 – M. odkazuje na  Rudolf Johann Grafen Meraviglia-Crivelli, Der böhmische Adel, Nürnberg 1885; H. je August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, I. Chrudimsko, Praha 1882).

 

Barevnou podobu erbu Talacků a černobílou kresbu pečeti Václava Talacka z Ještětic z roku 1511přináší August Sedláček ve svých „Atlasech“ (August Sedláček, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, Svazek 2, Praha 2001, s. 35, fol. 11r). Určení figury v erbu je v podání Augusta Sedláčka nejednoznačné – „telecí hlava“, „býčí hlava“, „bůvolová hlava“. V „Atlasech“ zařadil Sedláček erb Talacků do souboru „býčí hlava“. Tím, že má ona hlava houžev v nozdrách se velice pravděpodobně nedá uvažovat o teleti, ale skutečně nejméně o býku.

 

Vztah rodového jména Talacko a erbovní figury pojmenované jako „telecí hlava“ je zřejmě lichý a vymyšlený Sedláčkem ad hoc. Rodové jméno nemá z pohledu etymologie možnost uvedeného výkladu. Talacko má dle onomastického oddělení Akademie věd (Dr. Knapová) základ ve staročeském slově „taláceti se“ a to znamená „toulat se“ (dle písemného sdělení pana Bohuslava Talácka z Hlinska z 29. 5. 2009).

 

Informaci o podobě erbu přináši i Vojtěch Král – zubří hlava (s houžví nozdrami protaženou), štít zlatý, hlava černá se stříbrnou houžví, klenot tatáž hlava – Talacko z Ještětic (Vojtěch Král z Dobré Vody, Heraldika, Praha 1900, s. 334). Králův popis vychází z privilegia z roku 1702. Na mlýně v Řestokách lze mluvit o zlatém štítě, ve kterém je čelně černá býčí hlava, na štítě přilba s přikryvadly černo-zlatými, klenotem stejné znamení jako ve štítě.

 

K erbu Pařízků z Pařízku Sedláček píše: „z Pařízku Ctibor (1503) měl na štítě šachovnici a na helmě křídlo (viz Miltnerovy Privatmünzen 393, též H., XII. tab)“ (August Sedláček, ČMH II, 1925, s. 192; také s. 350 – šachovnice; Miltnerovy Privatzmünzen viz úplnou citaci výše, H. Sedláčkovy „Hrady“ díl XII, Čáslavsko, Praha 1900; August Sedláček, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, Svazek 3, Praha 2002, s. 325, fol. 346r, Svazek 5, Praha 2003, s. 305, tab. 179-2). Vojtěch Král uvedené údaje rozšiřuje o barevnost – „červ. a stříb. kostkovaný štít Pařízka z Pařízku“ (Král, Heraldika, 1900, s. 63, obr. 120), „Šachovaný neb kostkovaný štít – štít čv. – stř., klenot: čv. a stř. křídlo – Pařízek z Pařízku“ (Král, s. 299). Král velice správně pojmenovává štít jako šachovaný a nikoliv jako „šachovnice“, jak píše Sedláček. „Šachovnice“ a „šachovaný“ není nejméně v heraldice totéž – šachovnice je deska se 64 střídavě rozdílně barevnými poli, určená k šachové hře; „šachovaný“ v heraldice znamená „pokrytý“ (štít, figura) střídajícími se rozdílně barevnými poli, jejichž počet je obvykle menší než počet polí na šachovnici.

 

Lze konstatovat, že erb Pařízků z Pařízku lze popsat – červeno-stříbrně šachovaný štít, na štítě přilba s přikryvadly červeno-stříbrnými a klenotem rozevřená křídla, vpravo červené, vlevo stříbrné.


Publikováno: Heraldika a genealogie. Klub pro českou heraldiku a genealogii 1-2/2010, ročník 43. Praha 2010, s. 97 - 100. 

Zpracováno 18. 10. 2010                                                                                                                  © Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting