Login

Znaky na arkýři zámku v Brandýse nad Labem

Pohled na zámek v Brandýse nad Labem (In: František Alexander Heber, České hrady zámky a tvrze. Čtvrtý

Pohled na zámek v Brandýse nad Labem (In: František Alexander Heber, České hrady zámky a tvrze. Čtvrtý díl, Střední Čechy. Argo Praha 2012).

Jindřich Kruhlata z Michalovic, pán na Michalovicích, Mladé Boleslavi, Rohozci a Brandýse nad Labem, nevyšší komorník zemský, zemřel 4. června 1468 na následky zranění, utržené v boji proti slezsko-lužickému vojsku u Turnova. Jím vymřel starobylý český šlechtický rod, sahající dosud poznaným původem do 12. století. Přes dvě manželství s Annou z Hradce († 1453) a Magdalenou z Cimburka, neměl potomky. Dědičkou rozsáhlého panství v Pojizeří se stala jeho sestra Magdalena. V době bratrovy smrti zůstala vůbec poslední nositelkou rodového jména. Její starší sestra Markéta, vdaná za Jana ze Smiřic a na Roudnici, nepřežila dlouho manželovu popravu v září roku 1453 a zemřela za čtyři léta poté. /1/

 

Magdalena z Michalovic uzavřela sňatek s Janem Jarošem Tovačovským z Cimburka, pozdějším nejvyšším sudím a pak nejvyšším komořím Království českého. Ve stavu manželském je poprvé připomínána v roce 1466. Zdá se, že nepatřila k mladým nevěstám (otec Jan zemřel v roce 1434). Její přednosti, jako jedné z nejbohatších dědiček své doby, byly nalézány jistě jinde než v přiměřenosti věku. Pokud měla více porodů, pak dospělosti se dožila pouze dcera Anežka, narozená neznámého roku (cca 1470). Její svatby s Jindřichem z Hradce v roce 1485 se Magdalena nedožila a zemřela někdy před rokem 1477. /2/

 

V té době byl vdovec a zároveň držitel vyženěných a zděděných michalovických statků Jan Jaroš z Cimburka znovu ženatý. Johanka Krajířová z Krajku, druhá Janova manželka, přivedla na svět jedno jediné dítě. Tentokrát syna, který dostal jméno Adam a narodil se někdy okolo roku 1478. Po šestiletém manželství Johanka ovdověla. Při sepisování svatební smlouvy o sňatku její nevlastní dcery s Jindřichem z Hradce v lednu roku 1484, je Jan Jaroš z Cimburka připomínán již jako zemřelý. /3/

 

Poručnictví nezletilých dětí se ujal starší Janův bratr, moravský zemský hejtman, Ctibor Tovačovský z Cimburka. Sám potomky nemaje, věnoval synovci z pochopitelných důvodů značnou péči. V mladičkém Adamovi se soustřeďovaly veškeré naděje na pokračování moravské větve rodu. Majetkové zajištění statky po otci, matce a strýci, mělo Adama zařadit mezi největší feudály v zemi a dostatečně podpořit jeho společenské postavení.

 

S úmrtím Ctibora Tovačovského v roce 1494, ztratila politická scéna Českého království 2. poloviny15. století osobnost nadmíru významnou. Adam z Cimburka krátce poté dosáhl plnoletosti a ujal se rodových statků. Matka Johana Krajířová v roce 1500 ukončila své vdovství a vdala se za Jana II. ze Šelmberka. /4/

 

Adam z Cimburka neměl pevného zdraví a odešel z tohoto světa 3. prosince 1502. Ještě před tím všechny své statky odkázal matce. Mezi jinými to bylo i panství brandýské s městem a hradem Brandýsem n. L., Starou Boleslaví, městečky Čelákovicemi a Mečeříží, vesnicemi Skorkovem, Konětopy, Předměřicemi a Tuřicí, spolu s jinými, příslušejícími k brandýskému lesu zv. Bor. Z nich užívala Johanka Krajířová důchodů až do roku 1513 (od roku 1508 opět vdova), kdy předala Brandýs n. L. bratrovi Konrádu Krajířovi z Krajku. /5/

 

Po Konrádově smrti v roce 1542 dědil jeho jediný syn Arnošt. Přes počáteční přízeň panovníka upadl Arnošt jako exponent stavovského povstání v roce 1547 v nemilost. Následný trest mu přinesl i ztrátu Brandýsa n. L. ve prospěch krále Ferdinanda I. Od té doby bylo panství komorním statkem. /6/

 

Původně gotický hrádek s hranolovou věží, která se v dnešní siluetě zámku již neuplatňuje, byl v poslední čtvrtině 15. a na začátku 16. století přestavován a rozšířen o palác na severní straně a o krátké jižní křídlo. /7/

Arkýř zámku v Brandýse n. L. - pohled čelní a z boku (kresba Stanislav Kasík).

Arkýř zámku v Brandýse n. L. - pohled čelní a z boku (kresba Stanislav Kasík).

Strohost obvodové stěny severního paláce obrácené čelem k Labi, narušil, krom několika mohutných opěráků, také arkýř v prvním patře, na jejím východním konci. Asi tři metry široký a okolo pěti metrů vysoký arkýř z pískovcových kvádrů má oporu ve čtyřech krakorcích. Z hmoty paláce vystupuje přibližně jeden metr přes líc zdi. Tento oživující architektonický prvek s dvoudílným oknem vpředu a dvěma malými okénky po stranách završuje prejzová stříška. Arkýř ústí do místnosti zaklenuté třemi klenebními poli. Prostor osvětlují celkem tři okna. K arkýři náleží prostřední z nich.  Otvor pro dvoudílné okno, spolu s pravoúhlým profilovaným orámováním, pokrývá téměř v úplnosti čelní stěnu arkýře. Zbývající, asi půl metru široké pásy volné zdi posloužily k vytesání čtyř vlysů v horní části. Pro třináct znakových štítu bylo využito jak zbývajících ploch pod vlysy, tak i levé boční strany podél úzkého okénka.

 

Do třetí řady kvádrů od stříšky vytesal kameník na každé straně okna v poměrně vysokém reliéfu dva k sobě kráčející ptáky. Vpravo (z pohledu vnějšího pozorovatele vlevo) je snad havran klovající do skály, vlevo možná papoušek. Níže, v následujícím pásu kvádrů jsou zvířecí výjevy, jejichž význam je těžko postižitelný a zřejmě se pohybuje v málo uchopitelných oblastech esoterismu. Na pravé straně vyobrazuje vlys figuru na zádech ležícího draka o třech hlavách, na jehož břiše stojí pták podobný čápu (volavce, pelikánovi). Na opačné straně pták stejné charakteristiky na zádech kroutícího se těla, snad lišky, psa nebo vlka. Neheraldickou výzdobu arkýře doplňuje v levém dolním rohu plastika značně zvětralá, připomínající jelení paroh či větev.

 

Třináct znakových štítů na arkýři je rozmístěno tak, že vpravo od okna (z pohledu vnějšího pozorovatele vlevo) jich bylo vytesáno pět pod sebou. Vlevo dalších pět v postavení 2-1-2. Na levou boční stranu, podél úzkého okénka, blíže k hraně arkýře, zbývající tři štíty – jeden nad druhým. Z následujícího výkladu vyplyne, že okno v průčelí rozděluje znaky do dvou genealogicky rozdílných skupin s nestejným počtem erbů (5+8).

Schéma rozmístění erbů na arkýři zámku v Brandýse n. L. (kresba Stanislav Kasík).

Schéma rozmístění erbů na arkýři zámku v Brandýse n. L. (kresba Stanislav Kasík).

Popis erbů začneme prvním horním štítem napravo od okna. Byl vytesán do kvádru pískovce, který zřejmě musel kameník při sestavování arkýře upravit na potřebný rozměr odsekáním části kamene. Tím porušil úplnost štítu na jeho levém boku asi o jednu desetinu. Přes tuto úpravu jsou ve štítu zřetelná tři břevna.

 

Následující štít s hlavou kance obrácenou vlevo, která je vyobrazena „vzhůru nohama“, či lépe „hlavou dolů“. Další štít nese pětilistou růži. Převážná většina štítů na obou stranách okna vykazuje jednotu tvarů – rovnoběžné boky zakončené v patě štítu protáhlým hrotem v podobě obráceného „oslího hřbetu“.

 

Čtvrtý štít jako jediný je svým tvarem s náběhem na štít kolčí výrazně odlišný od ostatních. Položený na bok směřuje hlavou k oknu v čelní stěně arkýře. Ve štítě vidíme doleva otočeného zajíce ve skoku. Osmihrotou hvězdu nacházíme v této řadě znaků na místě posledním.

 

Na opačné straně okna je skupina pěti erbů rozložená v dolní části arkýře. Nejvýše leží dvojice štítů. Levý dělí čtyřikrát cimbuří o třech a půl stínce. Pravý má jedno kosmé dělení. Štít, vytesaný samostatně do další řady pískovcových kvádrů pod znak s cimbuřím, je jednou dělený a nahoře znovu pětkrát. Nejníže spatříme další dvojici. Figury v levém ze štítů jsou tesány velice hrubě, ale při pozorném prohlédnutí zjišťujeme dvě doprava otočené supí hlavy s krky. Ve štítě vpravo se setkáváme znovu s osmihrotou hvězdou. V posledních třech štítech na levém boku arkýře zaznamenáváme postupně shora dolů orlici otočenou doprava, krokev o sedmi hrotech a zkřížené ostrve.

 

Nemůže být pochyb, že erby se týkají především pánů z Cimburka. Jednoznačně na tento fakt poukazuje především levá (z pohledu pozorovatele pravá) polovina arkýře, kde rozpoznáváme cimbuřím dělený štít pánů z Cimburka, kosmo dělný Krajířů z Krajku, charakteristicky dělený štít se dvěma břevny v jeho horní polovině pánů z Kunštátu, supí hlavy pánů z Vlašimi a hvězdu Šternberků. Figura „hřebene“ patří pánům z Boskovic a ostrve některému z Ronoviců. Jediná orlice zůstává dosud bez pojmenování.

 

Uvedená skupina osmi erbů odpovídá vývodu Adama z Cimburka. Jak již víme, byl synem Jana Jaroše z Cimburka († 1483) a Johanky Krajířové z Krajku. Jan Jaroš se narodil Janovi z Cimburka († 1464) a Žofii z Kunštátu. Rodiči Johanky byli Volfgang Krajíř z Krajku († c.1491) a Eliška z Boskovic. Ta pocházela z manželství Vaňka Černohorského z Boskovic († 1466) s Johankou z Vlašimi. /8/

 

Vývod nepokračoval rodiči Wolfgangovými, protože jeho otec Konrád Krajíř († 1446) se oženil s Markétou Pilungovou z Gilgenberka erbu dvou zkřížených žezel ukončených lilií. /9/ Nepokračoval ani Vaňkovým otcem Vaňkem z Boskovic († 1432), jehož žena Markéta z Meziříčí (? – ze Šternberka?) pocházela z rodu orlího křídla. Jedině otec Johanky z Vlašimi, Jan na Úsově, měl za manželku ženu, kterou reprezentovala orlice. Byla jí Markéta, snad dcera římského a českého krále Václava IV., která je v pramenech označena jako Markéta Lucemburská. /10/

 

Uvedená skutečnost nebyla do nedávné doby dostatečně známa. Janovi z Vlašimi se přisuzovala sice správně Markéta, ale bez znalosti přídomku. Pokud byl přeci jen uveden, pak zněl na rodové jméno z Krhovic (Gurwitz), rodu, který v erbu orlici skutečně měl, a navíc jeho vztahy k Úsovu jsou prokazatelné. Zdá se, že přiřazení Markéty, ženy Jana z Vlašimi, k rodu z Krhovic bylo učiněno nikoliv na základě poznaných genealogických vztahů, ale vyšlo z dedukce při rozboru zachovaných heraldických památek na rod pánů z Vlašimi (např. Litovel). /11/

Svorník s vývodem Adama z Cimburka na hradě Buchlově (kresba Stanislav Kasík).

Svorník s vývodem Adama z Cimburka na hradě Buchlově (kresba Stanislav Kasík).

Ke genealogickému určení zbývají na pravé straně arkýře dva erby – šternberská hvězda a ronovické ostrve. Jejich zařazení do vývodu Adama z Cimburka je spojeno s obtížemi, způsobenými nedostatkem genealogických zpráv. Do řešení by mohla výrazně promluvit heraldická výzdoba jedné z prostor severního křídla hradu Buchlova. /12/ Zde v Malém rytířském sále nacházíme jeden ze tří znakových svorníků, který je opatřen, v celé heraldické výzdobě hradu zcela výjimečně, čtvrceným štítem s erby rodů Krajířů z Krajku, z Kunštátu, z Pernštejna a rodu užívajícího štít polcený. Štíty v této prostoře jsou předznamenány centrálním svorníkem se znakem Cimburků.

 

Lze důvodně předpokládat vysvětlení svorníku se čtvrceným štítem opět jako vývod Adama z Cimburka. Erby krajířovský a kunštátský jako rodové Adamovy matky a báby z otcovy strany tomu nasvědčují. Pokračování klasicky sestaveného vývodu bábou z matčiny strany není možné pro její původ z pánů z Boskovic. „Hřeben“ na svorníku není. Nezdá se tedy, že by vývod pokračoval nesymetrickým „vybočením“ k matce Žofie z Kunštátu. Musíme tedy počítat s jiným druhem vývodu. Odlišným od toho, kde jsou vyjmenovány matka a obě báby. Buchlovský svorník má jedno pole navíc. To značí znalost jedné z prabáb. Vývod je pravděpodobně sestaven ze znaků manželek Cimburků v přímé posloupnosti. Počínaje matkou probanta a manželkami jeho děda, praděda a prapraděda konče.

 

Z verifikovatelných posloupností pánů z Cimburka zjistíme, že musíme hledat ženu Albrechta z Cimburka (1379-1412) jako otce Jana († 1416) a Ctibora zv. Kačice († 1398) jako otce Albrechta. /13/ Pro mizivé množství potřebných údajů pramenné povahy, se nutně dostáváme na půdu dohadů a domněnek. S vědomím nedostatečnosti doplňování chybějících vazeb vystavěnými konstrukcemi, pokusím se alespoň naznačit možnosti řešení.

 

V nedávno publikované genealogii moravské větve pánů z Cimburka, došlo ke zmatení posloupností. /14/ Albrechtovi z Cimburka byla přisouzena žena Anežka z Herštejna. Víme, že jiný Albrecht z Cimburka, seděním na Sehradicích, měl za manželku Alžbětu z Velhartic. Bez dlouhých výkladů vychází najevo, že obě Anežky jsou jedna a táž osoba se jménem Anežka Herštejnská z Velhartic, a ta, že patří k Albrechtovi na Sehradicích. /15/

 

Albrecht, otec Janův, zůstává nadále bez znalosti manželky. Na základě buchlovského svorníku by jí měla být některá z rodu Pernštejnů podle zubří hlavy ve 2. čtvrti. V archivu v Brně se dochovala zpráva o jisté Barboře z Pernštejna, vdané do Cimburků. Jejího manžela se dosud nepodařilo určit, protože zápis je datován velice široce do 15. století. /16/ Snad by bylo možné ji přiřadit k Albrechtovi.

 

Ctibor Kačice by měl podle naznačeného schématu mít manželku z rodu polceného štítu. Výběr je dosti široký. U Ctibora však jeho ženu známe. V roce 1374 se oženil s Markétou, dcerou Matouše ze Šternberka. /17/ Tato skutečnost veškeré snahy o uvěřitelný výklad znatelně narušuje. Ctiborův syn Albrecht je v pramenech znám již od roku 1379. /18/ Za předpokladu, že by byl synem Markéty ze Šternberka, vystupoval by veřejně již ve věku okolo pěti let. Nezdá se, že by tomu tak bylo. I když je to poněkud přímočarý odsudek, lze mít možnost dvojího manželství Ctibora Kačice za pravděpodobnou. Jeho první žena z rodu polcného štítu mohla být matkou Albrechtovou.

 

Pro výklad erbů v Brandýse n. L. můžeme počítat s vývodem Adama z Cimburka v odlišném pojetí, než je tomu na Buchlově. Na arkýři v Brandýse n. L. nenacházíme pernštejnskou zubří hlavu a polcený štít a na svorníku na Buchlově podobně nevidíme hvězdu a ostrve.

 

Z dosavadního poznání genealogických vztahů vyšlých z vyobrazených erbů na arkýři, je zřejmé, že již zmíněná část vývodu je sestavena vzestupně v ženských liniích. Byly vždy jmenovány pouze matky matek. Možnost shodného řazení i v druhé polovině vývodu a pokračování předky Žofie z Kunštátu má své odůvodnění. Určením dvou zbývajících znaků, šternberské hvězdy a ronovických ostrví, matce a bábě z matčiny strany Žofie z Kunštátu, získáme oboustranně totožně pojatý, symetricky vyrovnaný a významově rovnocenný celek, jehož docílení bylo obvykle smyslem vývodů.

 

Stejně jako u Cimburků se i v případě Kunštátů potýkáme s nedostatkem informací. Pozitivně víme, že Žofie byla dcerou Heralta (Erharta, Gebharda) z Kunštátu a ze Skal (+1415) a ten byl synem Arkleba ze Stařechovic (+1386). Arkleb se oženil dvakrát. Poprvé s jistou Jutkou (+ j. 1361) a podruhé s Eliškou (přip. 1368). /19/ Hledání jejich přídomku není předmětem našeho zájmu.

 

Heralt se oženil třikrát. První ženě Markétě, vdově po Půtovi Šaclarovi z Vildenberka († 1379), zapisoval věno spolu s otcem Arklebem v roce 1379. /20/ Před tím je Markéta v roce 1360 připomínána v souvislosti s držením Sobančic a Čech. Její stejnojmenná dcera z manželství s Půtou, vdaná za Jana z Landštejna a Moravan, držela po matce Hrušky a Vlkoš. /21/ Z Vlkoše se v roce 1347 psal jistý Oneš erbu lva a z Čech v roce 1387 Jetřich zv. Kozora erbu slunce. /22/ I když není možné dávat Markétu, první ženu Heralta z Kunštátu, do jednoznačných souvislostí s rody z Vlkoše nebo z Čech, je pravděpodobné, že nebude ani z rodu ostrví nebo hvězdy. Vedle dcery měla Markéta s Půtou syna, který dostal jméno Tas. U Vildenberků to bylo křestní jméno zcela neobvyklé a nenalezneme nikoho z předků Půtových, který by ho užíval. /23/ Je tedy možné, že Markéta pojmenovala svého syna po svém otci. Tas bylo jméno charakteristické a téměř výlučně užívané v rodě pánů z Lomnice. Jejich genealogie přináší možnosti, které by mohly zařazení Markéty do rodu erbu křídla podporovat. O druhé Heraltově ženě víme pouze to, že v roce 1392 jí manžel připsal věno, a že se jmenovala Kunka. /24/ Třetí manželka Eliška byla dcerou Ondřeje z Nechvalína a Bludova, který užíval jako erbu rodového štít kosmo děleném třemi hroty. Její obvěnění je datováno rokem 1398. /25/

 

Matku Žofie z Kunštátu můžeme tedy hledat nejspíše v druhé Heraltově ženě Kunce. Ze tří Heraltových dcer jsou v roce 1415, kdy jim zemřel otec, zmíněny Žofka a Anička jako plnoleté /26/ - s největší pravděpodobností více jak čtrnáctileté. Žofie se za Jana z Cimburka vdávala v roce 1437. /27/ To se zdá být poměrně pozdě na to, aby byla dcerou Kunky. Dle genealogie Valdštejnů byl jejím prvním manželem před Cimburkem Zdeněk z Valdštejna na Rukštejně a Sádku. Ten byl v prvním manželství ženatý s Kateřinou z Vartenberka, dcerou Beneše z Vartenberka na Lemberku. /28/ Zdá se, že před Zdeňkem z Valdštejna byla Žofie z Kunštátu vdaná za Albrechta ze Šternberka. Z roku 1447 pochází zpráva, v níž se připomíná Eliška z Bludova s dcerou Žofií a jejím manželem Janem z Cimburka. /29/ Nemáme však jistotu, zda nejde o vztah macechy a nevlastní dcery. Byla-li Žofie v roce 1415 více jak čtrnáctiletá, není nemožné, aby se narodila nejpozději k roku 1398. To by předpokládalo věk okolo 17 let v době úmrtí otce a zároveň možnost být dcerou Kunky. Jistě nelze vyjádřit spokojenost s tímto zjednodušujícím rezultátem, ale překonání nedostatku úplnějších informací dohady je zatím jedinou cestou. Na poli hypotéz setrváme ještě několik okamžiků.

 

Kunka, druhá manželka Heralta z Kunštátu, mohla dle erbu na arkýři pocházet z rodu Šternberků a její matka z rodu zkřížených ostrví. Nacházíme takové potenciální rodiče v osobě Smila ze Šternberka a na Holštejně († 1398) a Anežky Berkové z Dubé, dcery Hynka Hlaváče († 1371). /30/ K verifikaci však postrádáme dostatečnou oporu v pramenech. Snad lze jen dodat, že vztahy Šternberků k rodu ostrve ve 14. století jsou prokazatelné nejen v tomto jediném příkladě.

 

Jestliže skupina erbů na levé straně arkýře působí v jednotě tvarů štítů a shodném pojetí tesání figur uceleně, pak totéž nelze říci o pěti erbech poloviny pravé. Pouze štíty s růží a hvězdou vykazují totožné tvary jaké mají erby v levé polovině arkýře. Ostatní jsou od nich odlišné, a navíc i různé navzájem. Zejména štít se zajícem se zcela vymyká všem kritériím, jak již bylo napsáno. Ať vedlo kameníky k takovému způsobu práce cokoliv, pokusy o vysvětlení nechám stranou a vyjádřím přesvědčení, že nejde o náhodné seskupení erbů, ale stejně jako v případě předchozím o vývod.

 

Bez pochyby můžeme pro začátek určit tři erby. Jednoznačná je osmihrotá hvězda Šternberků. Hlava kance označuje pány ze Šelmberka. Jejich erb se heraldické výzdobě zámku vyskytuje také na jiných místech. Například na horním kládí okna vlevo vedle arkýře. Díky spojení s erbem krajířovským je zřejmé, že aliance je odrazem sňatku Jana II. ze Šelmberka s Johankou Krajířovou z Krajku, uzavřeném v roce 1500. /31/

 

Tak jako Johanka Krajířová z Krajku byla vdovou po Janu Jarošovi z Cimburka, byl Jan ze Šelmberka vdovcem po Johance ze Stráže († 1495). /32/ První Šelmberkův sňatek zachycuje arkýř dvojící erbů, z nichž první s kančí hlavou byl již zmíněn a druhý s růží je oním třetím, který lze bez obtíží určit. Zároveň oba erby stojí v hledaném vývodu na jeho počátku a jsou základem pro sledování navazujících vztahů.

 

Pokus vyložit pokračování vývodu v posloupnostech šelmberských ztroskotává hned v generaci Janova otce. Jaroslav ze Šelmberka († 1453) byl ženatý s Veronikou z Boskovic, dcerou Jana staršího Boskovce z Brandýsa († 1437) a Elišky z Kunštátu. Nelze zařadit ani Janova děda Jaroslava ze Šelmberka († j. 1407), jehož manželkou byla Anna Hechtovna z Rosic erbu štiky. /33/ Za uvedených okolností je třeba hledat jiné řešení. V předchozím výkladu k vývodu na levé straně arkýře bylo konstatováno, že posloupnosti jsou od probanta řazeny vzestupně v liniích ženských. Totožné schéma předpokládám i v případě strany pravé. Pokračování musíme hledat u předků Johanky ze Stráže. Otcem Johanky byl nejvyšší sudí Království českého Jiří ze Stráže a na Přerově († po r. 1474). Ovšem jeho manželku zatím nepoznáme. Jindřich ze stráže († 1466), děd Johančin byl dvakrát ženatý. I když sem vývod nesměřuje, zmíníme Elišku z Mansfeldu († 1444) jako první a Kateřinu z Kunštátu jako druhou manželku. /34/

 

Do této chvíle jsme neměli potíže s bezpečným pojmenováním figur ve štítech a jejich přiřazením k jednotlivým rodům. Zajíc však takovou jednoznačnost v sobě neobsahuje. Můžeme však mít za to, že je označením pro rod Zajíců z Házmburka, i když čtvrcený štít se zajícem a kančí hlavou bývá s tímto rodem spojován především. Se samotným zajícem jako znamením rodové příslušnosti se setkáváme již v roce 1407 u Oldřicha Zajíce z Házmburka na Chvatěrubech a v roce 1411 u pražského arcibiskupa Zbyňka. /35/

 

Hledáme-li neznámou manželku Jiřího ze Stráže, je z erbů na arkýři zřejmé, že bude pocházet buď z rodu Šternberků, přičemž její matkou byla Zajícovna z Házmburka či naopak. U Zajíců nenacházíme manželku s přídomkem ze Šternberka v požadovaném období poloviny 15. století. Naopak u Šternberků známe sňatek Anežky z Házmburka se Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka († 1476), vdovcem po Anežce z Janovic († 1463). Mezi Zdeňkovými dcerami však žádná vdaná za Jiřího ze Stráže není. /36/ To ovšem neznamená, že v tomto případě máme záruku úplnosti výčtu všech Zdeňkových dcer v dosud poznané genealogii Šternberků. Přes všechny potíže se zdá být uvedené manželské spojení jediným průchodným místem.

 

Všeobecně se má za to, že Anežka z Házmburka vdaná za Zdeňka ze Šterrnberka, byla dcerou Jana Zajíce († 1495) a některé z jeho dvou manželek. Tato vazba je přijímána všemi sestavovateli genealogie Zajíců z Házmburka od Bartoloměje Paprockého. /37/ Z mnoha důvodů však není možné, aby tomu tak bylo. Anežka se za Zdeňka ze Šternberka vdala v roce 1463. /38/ Anna Opavská její matkou nemohla být, protože druhou Janovou ženou se stala na základě svatební smlouvy uzavřené v roce 1461. /39/ První Janova manželka Kateřina z Častolovic, spolu se sestrou Annou, vdanou za Janova bratra Oldřicha († 1474), je v tomto vztahu známa poprvé v roce 1453. /40/ Anežka zřejmě nebude dcerou ani Kateřiny. Anežčiným otcem nejspíše byl Mikuláš z Házmburka a na Kosti († 1459), ženatý se Škonkou z Kunštátu, dědičkou Kosti po matce Elišce z Vartenberka, vdané za Jana z Kunštátu († 1409). /41/

 

K této úvaze nás nutí skutečnost předpokládané podoby vývodu. Jestliže přijmeme za možné, že vývody cimburský i šelmberský byly sestaveny shodným způsobem, tj. pouze v mateřských liniích, pak by i počet generací měl být totožný. Cimburský vývod uvádí dvě praprabáby probantovy v mateřských liniích vedených od matek otce a matky (probantovy báby). Probanta šelmberského vývodu lze hledat v dětech Jana ze Šelmberka a Johany ze Stráže. Budeme-li pracovat s hypotézou, že Johančinou matkou byla Šternberkovna, té Zajícovna, která byla dcerou Mikuláše z Házmburka a Škonky z Kunštátu, obdržíme v osobě posledně jmenované prabábu toho, pro nějž byl vývod sestaven. Tedy shodně a ve stejných proporcích jako vývod cimburský. Ovšem s tou výjimkou, že šelmberský vývod je zjednodušen na sledování mateřské linie pouze od matky probanta, a nikoliv také od otce. Lze vyslovit přesvědčení, že naznačené řešení má logickou stavbu a bude odpovídat nepoznaným skutečnostem.

 

S přijetím vydedukovaných posloupností bude možné nepovažovat erb s třemi břevny za erb náležející manželkám Jindřicha ze Stráže (Eliška z Mansfeldu, Kateřina z Kunštátu), ale ani za erb Elišky z Kunštátu, ženy Jana z Boskovic. Určení štítu se třemi břevny jako erbu pánů z Kunštátu není omylem. V této podobě byl některými příslušníky rodu užíván a je zachycen i na podobných heraldických památkách jinde. /42/

 

Jistě mohou vzniknout pochybnosti o přiřazení jedné ze skupin erbů na arkýři Adamovi z Cimburka. Erby v uvedeném seskupení nemohou však vyhovovat např. Johance Krajířové z Krajku, protože erby předků jejího prvního manžela Jana Jaroše z Cimburka jsou postradatelní. Z téhož důvodu nelze počítat ani s Johančiným bratrem Konrádem z Krajku, držitelem Brandýsa n. L. od roku 1513. Ale ani s jeho synem Arnoštem, posledním z Krajířů na brandýském panství, byť by byl ženatý s Alenou ze Šelmberka, vnučkou Jana ze Šelmberka.

 

Erby na arkýři zámku v Brandýse n. L. lze přisoudit pouze Adamovi z Cimburka a potomkům Jana ze Šelmberka z manželství s Johankou ze Stráže. Sotva lze odolat myšlence, že příčinou vzniku takového souboru erbů mohl být připravovaný sňatek Adamův s některou z dcer matčina nového manžela. Nemožné to není.

 

Tak jako v polovině 80. let 15. století nechal Ctibor z Cimburka heraldicky vyzdobit některé prostory hradu Buchlova pro synovce a poručence Adama, učinila tak později i Adamova matka, či Adam sám, v Brandýse n. L. Vzájemná souvislost je zřejmá. Ikonografie buchlovských znakových svorníků má od brandýského arkýře odlišnou charakteristiku sdělovaného obsahu, Ale i pouhý výčet předků na arkýři má svou vypovídací hodnotu a přináší další střípky poznání nejen k dějinám cimburského rodu.

 

Arkýř ve svém celku působí kompaktním dojmem. Přesto v detailech se zdá být výsledkem překotné realizace. Mnohé součásti výzdoby jsou zhotoveny velice nedbale. Je to znát především v podobách obecných figur v erbech. Ve srovnání se znakovými aliancemi Šelmberk-Krajíř na okně v těsném sousedství arkýře a na dalším okně na bývalé hradní věži, kde provedení štítů a zejména vyobrazení kančí hlavy mají charakteristiku kamenosochařské práce vrcholné kvality, působí výzdoba arkýře méně vytříbeně. Jestliže v případě oken měl objednatel výzdoby zámku k dispozici kameníka schopného zhotovit dílo srovnatelné s předními pracemi soudobých umělců, je s podivem, že nebyly jeho schopnosti využity i u arkýře. Na zhotovení arkýře se nepochybně zúčastnil někdo jiný.

 

Při pohledu na výsledek spojení prvků výzdoby s konstrukcí arkýře vzniká dojem, že některé články nebyly původně pro arkýř určeny, resp. nebyly pro tento účel vyrobeny. Snad arkýř vznikl na základě redukce původního záměru, kterým mohlo být vyústění polygonálního závěru zámecké kaple. Přinejmenším jeden z kamenů musel být upravován aby „pasoval“. Zásahem byl narušen na něm vytesaný znakový štít. Nesourodě působí celá svislá řada štítů vlevo od okna. Především tvar štítu s figurou zajíce se zjevně vymyká pojetí ostatních. Jeho otočení na bok opět mohlo mít příčinu v přizpůsobení rozměrů kamene tak, aby mohl být použit. Stejným dojmem působí i bohatým žebrovím vyzdobená předprseň pod okenní římsou. I zde lze mít za to, že pískovcová deska složená ze dvou nestejně dlouhých kusů, byla dotvářena tak, aby vyhovovala požadovanému rozměru. Na přední straně je vzor kratší, nevyplňuje celou plochu a není dokončen. Stejně není vzor dokončen na bocích arkýře. Původně asi mělo být toto žebroví jinde. Podobně lze komentovat pruty na hranách arkýře. Jejich spodní část, ukončená nahoře dvojicí horních polovin lilií je shodná, ale „pokračování“ do úrovně první řady kvádrů pod stříškou, je zcela rozdílné. Nesourodost je zřejmá o v tomto případě. Arkýř vypadá jako by byl složen z různých stavebních článků, nemajících být původně v jednom celku, nebo nikoliv v těch vztazích a proporcích, v nichž jsou nyní. /43/

Schéma vývodů dle erbů na arkýři zámku v Brandýse nad Labem (kresba Stanislav Kasík).

Schéma vývodů dle erbů na arkýři zámku v Brandýse nad Labem (kresba Stanislav Kasík).

Erby na arkýři mohly vzniknout v období let 1500-1502. To je od doby, kdy se Johanka Krajířová vdala za Jana ze Šelmberka, do konce roku 1502, kdy zemřel Adam z Cimburka. Za předpokladu, že po roce 1500 pracoval v Brandýse n. L. kameník dobrých kvalit, který již neměl účast na výrobě arkýře, lze vznik heraldické výzdoby spíše hledat v období blíže k roku 1502. Jestliže budeme výklad souboru erbů chápat jako odraz přípravy sňatku Adama z Cimburka s dcerou Jana ze Šelmberka, pak nelze vyloučit Brandýs n. L. jako místo oslav sňatku. Arkýř ústí do největší prostory tehdejšího zámku. Úmysl uskutečnit svatební hostinu právě zde by mohl dobře korespondovat s výzdobou arkýře. Z jeho konstrukce vyznívá určitá samoúčelnost, chvat a nedotaženost, způsobená snad nedostatkem času mezi rozhodnutím uskutečnit sňatek a termínem svatby. Jak víme, svatební veselí se nekonalo. Vystřídal ho truchlivý čas po nenadálém skonu Adama z Cimburka. Zemřel ve věku okolo pětadvaceti let dne 3. prosince 1502 svobodný. Jím definitivně vymřela moravská větev rodu. Arkýř zámku v Brandýse n. L. je posledním heraldickým připomenutím Adamovy pozemské existence a snad i nenaplněných očekávání jeho samotného, matky a neznámé nevěsty.

Poznámky:

/1/ Genealogii pánů z Michalovic přináší Ottův slovník naučný XVII. Praha 1901, s. 277-278; Sedláček, A.: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl X. Praha 1895, s. 215, dále jen Sedláček Hrady; Bačkovský, R.: Bývalá česká šlechta…Praha 1948, s. 226, dále jen Bačkovský; Reichenau, C. v. – Witting, J. B. v. – Kirnbauer, J. B. v.: Niederösterrechische Adel. Nürnberg 1909-1919, s. 495-496, dále jen Niederösterrechische Adel.

/2/ Viz pozn. č. 1; Naposledy uveřejněná genealogie Tovačovských z Cimburka – Spurný, F. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. Severní Morava. Praha 1983, s. 304 – není v uvedených posloupnostech přesná; dále jen Hrady II. Severní Morava. Lépe Ottův slovník naučný V. Praha 1892, s. 371. heslo z Cimburka (autor M. Kolář), který je ve shodě s Libri citationum (viz pozn. č. 13).

/3/ Svatební smlouva Jindřicha z Hradce a Anežky z Cimburka z 15, 10. 1484, SObA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA p. z Hradce, inv. č. 218, perg. č. 166. Edice: Archiv český IX. Praha 1889, s. 359, dále jen AČ.

/4/ Genealogií Krajířů z Krajku se naposledy zabýval Stibor, J.: Krajířové z Krajku a jejich rodové souvislosti v genealogickém bádání čtyř století. Genealogické a heraldické informace 2/1985. Závodní klub ROH Královopolské strojírny Brno. Brno 1985, s. 109-141. (doplnění prosinec 2017 – poslední souhrnná publikace o rodu Krajířů z Krajku - Nováková, Stanislava: Krajířové z Krajku. Nakladatelství Veduta. České Budějovice 2010).

/5/ Prášek, V. J.: Zámek Brandejs nad Labem. Brandejs nad Labem 1908, s. 10. Zde uveden pramen DZ 84 B 19 b.

/6/ Prášek, V. J., l. c., s. 10.

/7/ Holec, F., a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII. Praha a okolí. Praha 1988. s. 115.

/8/ Viz pozn. č. 2 a č. 4; Genealogická přehled rodu pánů z Boskovic viz Pilnáček. J.: Staromoravští rodové, Vídeň 1930. reed. Brno 1972, s. 564. Pilnáčkem sestavené posloupnosti na základě listin z Liechtenštejnského archivu je nutné přehodnotit a provést kritické korigování ve vztazích některých generací. A to opět na základě regestů listin z Liechtenštejnského archivu a jejich přesnějších interpretací (viz pozn. č. 10), dále jen Pilnáček.

/9/ Pilnáček, 1972, s. 355. Pilungové z Gilgenberga užívali uvedený erb. Markéta Pilungová údajně pečetila samotnou lilií.

/10) Zemek, M. – Turek, A.: Regesta listin z Liechtenštejnského archivu ve Vaduzu z let 1173-1526. Sborník archivních prací. Roč. XXXIII/1-2. Praha 1983. Listina č. 324 z 30. 4. 1432 – Zikmund král římský a český, zastavuje bratřím Arnoštovi, Janovi, Karlovi a Václavovi z Vlašimi a na Úsově, synům Jana z Vlašimi a Markéty Lucemburské, panství Úsov se vším příslušenstvím. Ed.: AČ VII. 1887, s. 573. Z formulace textu listiny nevyplývá jednoznačný vztah Zikmunda a Markéty jako otce a dcery. Jistě by byl zmíněn. Snad mohla být Markéta dcerou Zikmundova bratra Václava IV., který byl římským králem do r. 1410 a jeho potomka mohla reprezentovat orlice. Synové Jana z Vlašimi dostali případná jména: Arnošt, Jan, Václav a Karel. Poslední dvě zřejmě po otci a dědovi z matčiny strany. Nedostatkem této dedukce je neznalost Václavovy dcery ze soudobých pramenů a jinak známá bezdětnost obou jeho manželství. Nelze zcela vyloučit otcovství moravských markrabí Jošta nebo Prokopa, pro něž užívání erbu orlice je nepochybné. Charakteristika orlice na arkýři však nedovoluje konstatování o jejím šachování, i když tato nedostatečnost není určující. Nepochybně lze vyloučit jako otce Jana Zhořeleckého a Václava vévodu Lucemburského. Pro oba nemohla být orlice erbem jejich potomků. Možnost sňatku Jana z Vlašimi s dcerou z vládnoucího rodu se zdá být až neskutečná pro zjevnou nerovnost partnerů. Není předmětem této poznámky hledat příčiny a důvody, které sňatek umožnily.

/11/ Houdek, V.: Moravské vývody erbovní. Brno 1917. Vývod č. 53.

/12/ Do tisku je připravena práce: Kasík, S.: Znakové svorníky na hradě Buchlově, napsaná v roce 1993. Pravděpodobně vyjde ve sborníku Slovácko v roce 1994 (doplnění prosince 2017 – Kasík, S.: Znakové svorníky na hradě Buchlově. Slovácko. Roč. XLI/1999. Uherské Hradiště 2000, s. 215-243).

/13/ Za zprávy a sestavení posloupností pánů z Cimburka na základě excerpce olomouckých knih pohonných a nálezových (Brandl, V., Brünn 1872-1911) děkuji J. Stiborovi.

/14/ Hrady II. Severní Morava1983, s. 304-305.

/15/ Viz pozn. č. 13.

/16/ Hosák, L.: Moravská větev pánů z Cimburka (bez znalosti původu, rozšiřováno jako cyklostylovaný soukromý tisk J. Hanáčkem z Brna okolo r. 1980).

/17/ Viz pozn. č. 14.

/18/ Viz pozn. č. 14.

/19/ Tenora, J.: Linie Kunštátsko-stařechovská. Sborník historický IV. Praha 1886 (vyd. Rezek), s. 30-38.

/20/ Viz pozn. č. 19.

/21/ Pilnáček, 1972, s. 45.

/22/ Pilnáček, 1972, s. 452 (z Vlkoše), s. 510 (z Čech).

/23/ Viz pozn. č. 21.

/24/ Viz pozn. č. 19.

/25/ Viz pozn. č. 19; Pilnáček, 1972, s. 97.

/26/ Viz pozn. č. 19.

/27/ Viz pozn. č. 19; V roce 1437 je Jan z Cimburka přijat svou ženou na spolek a zároveň ji téhož roku připisuje věno.

/28/ Niederösterrechische Adel, Nürnberg 1909-1919, s. 510.

/29/ Viz pozn. č. 19.

/30/ Sedláček, Hrady V., 1887, s. 11.

/31/ Viz pozn. č. 4.

/32/ Sedláček, A.: Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanův. Praha 1915, s. 24. Náhrobek Johanky ze Stráže, manželky Jana ze Šelmberka z roku 1495 v kostele Nalezení sv. Kříže v Bříství.  Viz také: Podlaha, A.: Soupis památek uměleckých a historických v Král. českém. Díl XXIV. Politický okres českobrodský. Praha 1907, s. 34, obr. 60, dále jen Soupis památek.

/33/ Viz pozn. č. 32.

/34/ Ottův slovník naučný. Díl XXIV. Praha 1906, s. 208-209. Heslo: ze Stráže.

/35/ Kolář M. – Sedláček A.: Českomoravská heraldika. Část všeobecná. Praha 1902, s. 296.

/36/ Bačkovský, 1948, s. 157.

/37/ Kaubek, A.: Děje města Libochovic. Litoměřice 1874, s. 87, dále jen Kaubek.

/38/ Viz pozn. č. 36.

/39/ Kaubek, 1874, s. 83.

/40/ Viz pozn. č. 39; AČ I, 1840, s. 540.

/41/ Sedláček, Hrady X. 1895, s. 86.

/42/ Bačkovský, 1948, s. 26. Erb se třemi břevny jako erb pánů z Kunštátu např. ve vývodu Jana z Vartenberka v kostele sv. Jakuba Většího v České Kamenici.

/43/ Podlaha A. – Šittler E.: Soupis památek. Díl XV. Politický okres karlínský. 1901. Vyobrazení arkýře (obr. 145) od Al. Masáka není v mnoha ohledech přesné a nedopovídá skutečnosti. Kresba nezachycuje první horní erb v levé polovině arkýře. U některých dalších erbů došlo k schématickému zjednodušení do té míry, že figury ve štítu nejsou rozlišitelné – např. Šelmberk a z Vlašimi. Podoba okna je dnes jiná a vyplňuje celý prostor mezi kamenným orámováním (na vyobrazení užší a s trojúhelníkovým nízkým tympanonem nad ním). Jestliže jsou ve vyobrazení patrné spáry mezi kameny, pak chybí v pravé části žebroví předprsně spáry mezi prvním a druhým křížením žeber. Ta může potvrzovat domněnku o původně jiném určení.

 

***** 

 

Vývod Adama z Cimburka (ze 16 předků):

 

1 – Adam z Cimburka, * c. 1478, † 3. 12. 1502

2 – Jan Jaroš z Cimburka, † 1483

3 – oo Johanka Krajířová z Krajku, + př. r. 1531

4 – Jan z Cimburka, † 27. 2. 1464

5 – oo Žofie z Kunštátu, † c. 1466

6 – Wolfgang Krajíř z Krajku, † c. 1499

7 – oo Eliška z Boskovic, † 1491

8 – Albrecht z Cimburka (1379-1412)

9 – oo (Barbora?) z Pernštejna

10 – Heralt z Kunštátu a ze Skal, † 1415

11 – oo Kunka (ze Šternberka?)

12 – Konrád Krajíř z Krajku, † 1446

13 – oo Markéta Pilungová z Gilgenberku

14 – Vaněk Černohorský z Boskovic, † 1466

15 – oo Johanka z Vlašimi

16 – Ctibor Kačice z Cimburka, † 1398

17 – oo N. N. (erbu polceného štítu)

18 – N. z Pernštejna

19 – oo N. N.

20 – Arkleb z Kunštátu a Stařechovic (1353-1379)

21 – oo Jutka (z Mrdic?), † j. 1361

22 – (Smil ze Šternberka na Holštejně, † 1398)

23 – oo (Anežka z Dubé)

24 – Konrád Krajíř z Krajku, † před r. 1400

25 – oo Lukrecie ze Stubenberka

26 – Mikuláš Pilung z Gilgenberka

27 – oo N. N.

28 – Vaněk z Boskovic, † 1432

29 – oo Markéta z Mezeříčí (? – ze Šternberka ?)

30 – Jan z Vlašimi na Úsově

31 – oo Markéta Lucemburská

 

Vývod potomků Jana II. ze Šelmberka a Johanky ze Stráže (z 8 předků):

 

1 – ze Šelmberka – Jiří, † c. 1511; Jaroslav (1480-1556); Jindřich, † po r. 1542; Veronika; Kateřina; Magdalena (1491-1508)

2 – Jan II. ze Šelmberka, † 1508

3 – oo Johanka ze Stráže, † 18. 2. 1495

4 – Jaroslav ze Šelmberka, † 1468

5 – oo Veronika z Boskovic

6 – Jiří ze Stráže, † po 1477

7 – oo N. N. (ze Šternberka?)

8 – Jaroslav ze Šelmberka, † př. r. 1407

9 – oo Anna Hechtová z Rosic

10 – Jan starší z Boskovic na Brandýse, † 1437

11 – oo Eliška z Kunštátu

12 – Jindřich ze Stráže, † 16. 1. 1466

13 – oo Eliška z Mansfeldu, † 23. 8. 1444

14 – (Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, † 4. 12. 1476)

15 – oo (Anežka Zajícová z Házmburka, dcera Mikuláše Zajíce z Házmburka na Kosti a Škonky z Kunštátu)

 


Publikováno: Heraldická ročenka 1994. Heraldická společnost v Praze. Praha 1994, s. 95-110 (v prosinci 2017 provedena autorská korektura textu).


29. 12. 2017                                                                                                           © Stanislav Kasík

 

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting