Kosíř
Důvodem pro napsání pojednání o termínu „kosíř“ bylo jeho používání podvýborem pro heraldiku a vexilologii PSPČR (dále jen podvýbor) v popisech schvalovaných obecních znaků. Zde je „kosíř“ v těsné souvislosti s dalším uplatňovaným termínem - „vinařský nůž“. Na základě excerpce databáze REKOS (Registr komunálních symbolů), umístěné na webových stránkách Poslanecké sněmovny PČR, prezentující vyobrazení a popisy schválených a udělených nových obecních znaků, lze dospět k poznání způsobu aplikování výše uvedených termínů a jejich frekvence v časové posloupnosti. Z toho pak lze odhadovat možné důvody pro takové konání.
Podvýbor zavedl termín „kosíř“ jako další pojmenování vinařského nože, který na rozdíl od něj má na opačné tupé straně čepele sekerkovité ostří (ve vinařské terminologii „securis“ – viz níže). Do současnosti (31. 12. 2009) je v padesáti popisech nových obecních znaků uveden termín „kosíř“. Buď samostatně, nebo jako součást víceslovného termínu. Pouhý „kosíř“ se poprvé objevil v roce 1995 v popisu znaku obce Strachotín. Do té doby používal podvýbor termín vinařský nůž, aniž by rozlišoval různé kresebné podoby nástroje. S podivem, zjevně nedokonalá diletantská kresebná předloha znaku obce Strachotín, podle které byl vypracován odborný heraldický popis, nezobrazuje „kosíř“ v té podobě, která byla velice pravděpodobně důvodem volby nového termínu, ale cosi jako srp. Snad schvalovatelé nepřihlíželi k nedokonalosti kresby a upřednostnili lépe nakreslené černobílé vyobrazení téhož znaku v publikaci Jiřího Čarka, Městské znaky v českých zemích z roku 1985. Zde je vinařský nůž nikoliv v tradiční heraldické podobě „nože“, ale „srpu“ s rukojetí a sekerkovitým ostřím na svém „hřbetu“, které ale umožňuje identifikaci vinařského nože. Mohli bychom mít uvedený příklad rozporu kresby a popisu za mimořádný, nebýt toho, že v následujících letech docházelo k témuž zcela běžně. Subjektivně můžeme předpokládat, že zavedením termínu „kosíř“ bylo sledováno odlišení dvou rozdílných podob vinařského nože. Ale praktické užívání tohoto termínu ve stanovených popisech historických městských i nových obecních znaků je zřetelně chaotické, nekoncepční a de facto popírající původní a námi předpokládaný záměr.
Nejprve byl vedle termínu „vinařský nůž“ požíván samostatně termín „kosíř“ (např. Strachotín – 1995, Bošovice – 1997, Morkůvky – 2000, Radějov – 2000, Vřesovice – 2000, Žarošice – 2000 a Želešice – 2000; později již nikoliv). Souběžně však bylo používáno pojmenování ve tvaru „vinařský nůž (kosíř)“ (Bratčice – 1998, Nový Šaldorf-Jedlešovice – 1998, Drysice – 1999, Letonice – 1999, Velké Hostěrádky – 2001) nebo „vinařský nůž – kosíř“ (poprvé v roce 1999 – Lužice; po roce 2001 jediný užívaný termín). Neoprávněnost pojmenovat vinařský nůž kosířem je patrná u znaku obce Morkůvky (2000; stejně jako u znaku výše zmíněné obce Strachotín - 1995), kde vinařský nůž nemá sekerkovité ostří. Dalším poznatelným odrazem nekoncepčnosti v pojmenovávání figur je užívání termínu „vinařský nůž“, který v závislosti na zavedení termínu „kosíř“, měl být vyhrazen každému vinařskému noži, který nemá sekerkovité ostří.
Alarmujícím je zjištění, že po ojedinělém a zcela osamocenému termínu „vinohradnický nůž“ (Boršice – 1996) je jako vinařský nůž pojmenován také ten nůž, který v intencích výše uvedeného „definování“ je jednoznačně kosířem (tak také ve slovenské heraldické terminologii „vinohradnický nôž“ – Ladislav Vrtel, Heraldická terminológia I, Slovenská genealogicko-heraldická spoločnosť, Martin 2003, s. 78 – ve vyobrazení je vinařský nůž se sekerkovitým ostřím, tedy „kosíř“). V těchto případech není užit zavedený termín „vinařský nůž – kosíř“, ale jen „vinařský nůž“. To se tvůrcům odborných heraldických popisů podařilo čtrnáctkrát z padesáti dvou případů.
Lze vyslovit přesvědčení, které bude podpořeno následujícím výkladem, že s „kosířem“ není možné spojovat vinařský nůž v tak jednoznačných souvislostech. Existují-li vůbec nějaké souvislosti.
Termín „kosíř“ se v české heraldice zřejmě vůbec poprvé objevuje v Českomoravské heraldice II. Augusta Sedláčka z roku 1925. A to pouze a jedině v „Ukazovateli“ ke kapitole Rodiny erbovní a přistěhovalé, s vysvětlením „zahradní nůž“ (August Sedláček, Českomoravská heraldika II., Praha 1925, s. 706). Kosíř neuvádí ani Vojtěch Král z Dobré Vody ve své Heraldice, ani Martin Kolář s Augustem Sedláčkem v Českomoravské heraldice, části všeobecné.
Téměř ve shodě se Sedláčkovým určením kosíř – zahradnický nůž je i „Slovníček méně známých názvů“ v publikaci o znacích jihomoravských měst z roku 1979 (Jaroslav Dřímal, Ivan Štarha, Znaky a pečeti Jihomoravských měst a městeček, Brno 1979, s. 451). Zde je kosíř definován takto: „kosíř – zakřivený zahradnický, zde většinou vinařský nůž“. Jde však o vágní a nevysvětlující konstatování. Přesto je zřejmé, že je míněn běžný vinařský nůž bez jakýchkoliv dalších charakteristik (např. sekerkovité ostří na tupé hřbetní straně nože). Text k jednotlivým městským a obecním znaků to potvrzuje. Rozdílně výtvarně pojaté vinařské nože, včetně těch, které mají sekerkovité ostří, jsou zde pojmenovány jako každý jiný prostý vinařský nůž, tedy bez jakéhokoliv dalšího upřesňujícího přívlastku (viz např. s. 45, 205). To umožňuje konstatování o zbytném zahrnování termínu „kosíř“ do „Slovníčku méně známých výrazů“.
Jestliže ještě v roce 1979 nebyl vnímán „kosíř“ jako vinařský nůž se sekerkovitým ostří, tak v publikaci Jiřího Čarka z roku 1985 již není pochyb - vinařský nůž se sekerkovitým ostří již nese pojmenování „kosíř“ a je vnímán jako modifikace vinařského nože. Ale bez definování rozdílu (Jiří Čarek, Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 442 – kosíř, s. 444 – vinařský nůž). Není-li možná opora v definici, pak je nutné se spolehnout na možnost rozdíl vydedukovat z vyobrazení městských znaků na tabulích v příloze. Takovou možnost však vyobrazení neumožňují. Je patrné, že vůbec nebylo zřejmé, co je co a termín „kosíř“ byl používán zcela nesystematicky. Lze tak usuzovat podle rejstříku figur, když k termínu „kosíř“ je přirazeno šest znaků obcí a z nich jeden nezobrazuje „kosíř“, ale v heraldice běžný vinařský nůž (Hustopeče). K termínu „nůž vinařský“ je přiřazeno dvacet městských znaků, ale sedm z nich je podle námi tušeného rozdílu „kosířem“. Jedenáct z nich má přímý vztah k osobě a erbu olomouckého biskupa Františka kardinála z Dietrichsteinu (1570 – 1636) a vinařské nože jsou nakresleny zcela v duchu jejich heraldických podob. Zbývající odkazy směřují nikoliv k vyobrazení, ale k textu a zde není hodnocení možné. Podstatným je zjištění nepřijatelné rozkolísanosti. Nepochybně je možné mít za zvláštní, že ty znaky, jejichž vinařské nože jsou pojmenovány jako „kosíř“ jsou z území bývalého jihomoravského kraje a zbývající nikoliv. To má pravděpodobně jediné možné vysvětlení – zpracovatelé hesel z jiných než jihomoravských okresů neměli povědomost o „nutnosti“ pojmenovat vinařského nože se sekerkovitým ostřím jako „kosíř“. „Kosíř“ do české komunální heraldiky svévolně a nekriticky zavedl zpracovatel hesel k městským znakům z jihomoravských okresů. Jaké k tomu měl důvody, není zcela jasné. Nápad terminologické inovace musel vzniknout mezi lety 1979 a 1985, protože před rokem 1979 nebylo sporu o tom, jak vinařský nůž pojmenovat. Celá věc má ještě další rozměr, „kosíř“ totiž není přesně ten pojem, kterým by bylo možné pojmenovat vinařský nůž.
Není bez zajímavosti, že „kosíř“ není součástí běžné slovní zásoby českého jazyka. Není uveden ve Slovníku spisovného českého jazyka (1998), v Akademických pravidlech českého pravopisu (1993), v Etymologickém slovníku jazyka českého (1997, 2001) a ani ve Slovníku českých synonym (1994). Publikace Dějiny hmotné kultury (Josef Petráň a kol, Dějiny hmotné kultury II/1, Praha 1997, s. 388) zná kosíř, ale jen ve vztahu k rybníkářství – krátká masivní kosa k vysekávání rákosí. Ottův slovník naučný spojuje „kosíř“ (kosírek, kosírka) s lidovým mužským krojem na moravském Slovácku a je tak pojmenováno paví, kohoutí, volavčí pero na klobouku a jejich prohnutý tvar je připodobňován tvaru kosy. Stejně je pojmenována dřevcová zbraň z 15. století osazená kosou na délku nebo ohnutým nožem – také kosina (OSN XIV, Praha 1899, s. 920, 918).
Encyklopedie lidové kultury z roku 2007 – neuvádí samostatné heslo „kosíř“, přesto o kosíři píše u hesla „kosa“. A to takto: Vlastní ocelová kosa (list) se používala také jako tzv. kosíř k řezání hrstí slámy k podestýlání, vyřezávání slámy ze stohu, v úpravě jako nůž řezací stolice na řezanku a jako nůž-žabka na další práce (chmel, řepa); nůž na koželužské zpracování kůže. Jako kosířek, kosíř je pojmenovaná železná objímka, jejíž pomocí se připevňuje list kosy ke kosišti. U hesla o vinařství je psáno o vinařském noži, ale bez jakékoliv zmínky o kosíři (Stanislav Brouček, Richard Jeřábek, Lidová kultura, Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Praha 2007, s. 397 - 398, 1139; Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III., s.547, heslo Kosíř).
Na Hané existuje vrch se jménem Velký Kosíř – uvádí se, že má jméno podle svého nápadně protáhlého tvaru připomínající kosu. Stejně tak je „Kosíř“ příjmením (výklad významu jména se snad dá předpokládat – ten co vyrábí kosy, také příjmení Kosař).
Pojem „kosíř“ míněný jako ekvivalent vinařského nože není součástí odborné vinařské terminologie. Ta zná pouze vinařský (i vinohradnický) nůž, který se skládá z hrotu, čepele (resp. čepele zakončené ve směru ostří ohnutým hrotem) a rukojeti. Je zmíněn „zvláštní výběžek na čepeli“ zvaný „securis“ s vysvětlením, že zahnutý hrot a čepel se používaly k řezání réví a „securis“ (poznámka autora: securis = lat. sekera) sloužil k odsekávání starého dřeva. Vinohradnické nože se vyskytovaly ve dvou základních typech, a to se „securisem“ a bez „securisu“ (Autorský kol., Velký vinařský slovník, Svaz vinařů České republiky, Velké Bílovice 2007, Radix, spol s r. o., Praha 2007, s. 224). Vinařský slovník, napsaný sedmi současnými předními autoritami oboru, má pro korektnost použití termínu „kosíř“ jako druhu vinařské nože zásadní význam. Tento slovník možnost pojmenování vinařského nože se securisem jako kosíř vůbec neuvádí.
Dospíváme tedy k poznání, že termín „kosíř“ nemusí být přesným a všeobecně používaným termínem, a že velice pravděpodobně jde pouze o krajové, regionální a lidové pojmenování. Zde se dokonce nabízí, že termín „kosíř“ mělo obecnou platnost pro vše ostré, sloužící k řezání a mající tvar odvozený, či velice podobný kose.
Při použití cizojazyčných slovníků lze dospět k zajímavému zjištění – „kosíř“ zná například západoevropská heraldika – v němčině die Hippe (das Gartenmesser – zahradnický nůž), francouzsky - serpette, anglicky – sickle, hedging-bill. Ve WBO je „Hippe“ (v intencích cizojazyčných slovníků také „ kosíř“) vyobrazen pod číslem 9102. Zde je vyobrazen zcela obvyklý tvar běžného vinařského nože. Je tedy otázkou, zda si čeští autoři německo-českého a česko-německého slovníku počínali korektně, když německé „Hippe“ nebylo přeloženo jako vinařský nebo zahradnický nůž, ale jako kosíř.
S ohledem na skutečnost, že základní tvary vinařských nožů s / bez „securis“ (sekery) jsou ve skutečnosti i v heraldické kresebné stylizaci výrazně odlišné, je vhodné oba rozdílné typy v rámci HTK pojmenovat.
Za základní figuru doporučujeme považovat vinařský nůž, jehož heraldická podoba je všeobecně známa z řady historických městských znaků a má původ v rodovém erbu Dietrichsteinů. Tento nůž má obvykle podobu delší čepele s ohnutým hrotem ve směru ostří a s rukojetí. Některé kresebné podoby čepelí vinařských nožů vycházejí z autentické podoby konkrétního nože, která není heraldicky příliš stylizovaná. Čepel tedy může mít tvar s hrotem více ohnutým a jako celek vyvolává představu měsíčního srpku na rukojeti nebo dokonce srpu. Přebíráním autentických tvarů vinařských nožů s různě tvarovanými čepelemi do obecních pečetí v minulosti a otrockým přepisem pečetního obrazu do obecního znaku v současnosti, vznikaly kresebné podoby vinařských nožů až bizarního vzezření. Kresebnou podobu čepele vinařského nože nelze rigorózně stanovit a ta může být vnímána jako podléhající volné autorské výtvarné licenci. Ale za předpokladu, že bude stále zřejmé, že jde o vinařský nůž a nikoliv například o srp. Pokud je rukojeť nože tvarovaná tak, že její konec se ohýbá, pak směr ohnutí musí být logický a shodný se směrem ohnutí hrotu čepele (při „protisměrném“ ohnutí rukojeti ve vztahu k hrotu čepele může dojít k záměně například za stylizovanou šavli).
Základní figura vinařský nůž může být doplněna o „securis“ – sekerku umístěnou na opačné straně čepele s ostřím. Pojmenování „kosíř“ pro tento druh vinařského nože není přesné, odborně korektní a všeobecně používané. Na základě předchozího výkladu bychom mohli termín „kosíř“ nekompromisně odmítnout. Přesto se domníváme, že je možné konvenčně doporučit jeho užívání. A to proto, že se lze odvolat na již existující tradici používání pojmenování této figury v popisech městských znaků od roku 1985. Podvýbor termín „kosíř“ akceptoval a používal ho v popisech obecních znaků. Termín je jednoslovný a tím zcela vyhovující potřebám HTK. Přijetím konvenčního termínu, doplněného dostatečným definováním figury bude dosaženo velice žádoucího ustálení nejen v pojmenování figury, ale také jejího kresebného pojetí.
Podvýbor zavedl termín „kosíř“ jako další pojmenování vinařského nože, který na rozdíl od něj má na opačné tupé straně čepele sekerkovité ostří (ve vinařské terminologii „securis“ – viz níže). Do současnosti (31. 12. 2009) je v padesáti popisech nových obecních znaků uveden termín „kosíř“. Buď samostatně, nebo jako součást víceslovného termínu. Pouhý „kosíř“ se poprvé objevil v roce 1995 v popisu znaku obce Strachotín. Do té doby používal podvýbor termín vinařský nůž, aniž by rozlišoval různé kresebné podoby nástroje. S podivem, zjevně nedokonalá diletantská kresebná předloha znaku obce Strachotín, podle které byl vypracován odborný heraldický popis, nezobrazuje „kosíř“ v té podobě, která byla velice pravděpodobně důvodem volby nového termínu, ale cosi jako srp. Snad schvalovatelé nepřihlíželi k nedokonalosti kresby a upřednostnili lépe nakreslené černobílé vyobrazení téhož znaku v publikaci Jiřího Čarka, Městské znaky v českých zemích z roku 1985. Zde je vinařský nůž nikoliv v tradiční heraldické podobě „nože“, ale „srpu“ s rukojetí a sekerkovitým ostřím na svém „hřbetu“, které ale umožňuje identifikaci vinařského nože. Mohli bychom mít uvedený příklad rozporu kresby a popisu za mimořádný, nebýt toho, že v následujících letech docházelo k témuž zcela běžně. Subjektivně můžeme předpokládat, že zavedením termínu „kosíř“ bylo sledováno odlišení dvou rozdílných podob vinařského nože. Ale praktické užívání tohoto termínu ve stanovených popisech historických městských i nových obecních znaků je zřetelně chaotické, nekoncepční a de facto popírající původní a námi předpokládaný záměr.
Nejprve byl vedle termínu „vinařský nůž“ požíván samostatně termín „kosíř“ (např. Strachotín – 1995, Bošovice – 1997, Morkůvky – 2000, Radějov – 2000, Vřesovice – 2000, Žarošice – 2000 a Želešice – 2000; později již nikoliv). Souběžně však bylo používáno pojmenování ve tvaru „vinařský nůž (kosíř)“ (Bratčice – 1998, Nový Šaldorf-Jedlešovice – 1998, Drysice – 1999, Letonice – 1999, Velké Hostěrádky – 2001) nebo „vinařský nůž – kosíř“ (poprvé v roce 1999 – Lužice; po roce 2001 jediný užívaný termín). Neoprávněnost pojmenovat vinařský nůž kosířem je patrná u znaku obce Morkůvky (2000; stejně jako u znaku výše zmíněné obce Strachotín - 1995), kde vinařský nůž nemá sekerkovité ostří. Dalším poznatelným odrazem nekoncepčnosti v pojmenovávání figur je užívání termínu „vinařský nůž“, který v závislosti na zavedení termínu „kosíř“, měl být vyhrazen každému vinařskému noži, který nemá sekerkovité ostří.
Alarmujícím je zjištění, že po ojedinělém a zcela osamocenému termínu „vinohradnický nůž“ (Boršice – 1996) je jako vinařský nůž pojmenován také ten nůž, který v intencích výše uvedeného „definování“ je jednoznačně kosířem (tak také ve slovenské heraldické terminologii „vinohradnický nôž“ – Ladislav Vrtel, Heraldická terminológia I, Slovenská genealogicko-heraldická spoločnosť, Martin 2003, s. 78 – ve vyobrazení je vinařský nůž se sekerkovitým ostřím, tedy „kosíř“). V těchto případech není užit zavedený termín „vinařský nůž – kosíř“, ale jen „vinařský nůž“. To se tvůrcům odborných heraldických popisů podařilo čtrnáctkrát z padesáti dvou případů.
Lze vyslovit přesvědčení, které bude podpořeno následujícím výkladem, že s „kosířem“ není možné spojovat vinařský nůž v tak jednoznačných souvislostech. Existují-li vůbec nějaké souvislosti.
Termín „kosíř“ se v české heraldice zřejmě vůbec poprvé objevuje v Českomoravské heraldice II. Augusta Sedláčka z roku 1925. A to pouze a jedině v „Ukazovateli“ ke kapitole Rodiny erbovní a přistěhovalé, s vysvětlením „zahradní nůž“ (August Sedláček, Českomoravská heraldika II., Praha 1925, s. 706). Kosíř neuvádí ani Vojtěch Král z Dobré Vody ve své Heraldice, ani Martin Kolář s Augustem Sedláčkem v Českomoravské heraldice, části všeobecné.
Téměř ve shodě se Sedláčkovým určením kosíř – zahradnický nůž je i „Slovníček méně známých názvů“ v publikaci o znacích jihomoravských měst z roku 1979 (Jaroslav Dřímal, Ivan Štarha, Znaky a pečeti Jihomoravských měst a městeček, Brno 1979, s. 451). Zde je kosíř definován takto: „kosíř – zakřivený zahradnický, zde většinou vinařský nůž“. Jde však o vágní a nevysvětlující konstatování. Přesto je zřejmé, že je míněn běžný vinařský nůž bez jakýchkoliv dalších charakteristik (např. sekerkovité ostří na tupé hřbetní straně nože). Text k jednotlivým městským a obecním znaků to potvrzuje. Rozdílně výtvarně pojaté vinařské nože, včetně těch, které mají sekerkovité ostří, jsou zde pojmenovány jako každý jiný prostý vinařský nůž, tedy bez jakéhokoliv dalšího upřesňujícího přívlastku (viz např. s. 45, 205). To umožňuje konstatování o zbytném zahrnování termínu „kosíř“ do „Slovníčku méně známých výrazů“.
Jestliže ještě v roce 1979 nebyl vnímán „kosíř“ jako vinařský nůž se sekerkovitým ostří, tak v publikaci Jiřího Čarka z roku 1985 již není pochyb - vinařský nůž se sekerkovitým ostří již nese pojmenování „kosíř“ a je vnímán jako modifikace vinařského nože. Ale bez definování rozdílu (Jiří Čarek, Městské znaky v českých zemích, Praha 1985, s. 442 – kosíř, s. 444 – vinařský nůž). Není-li možná opora v definici, pak je nutné se spolehnout na možnost rozdíl vydedukovat z vyobrazení městských znaků na tabulích v příloze. Takovou možnost však vyobrazení neumožňují. Je patrné, že vůbec nebylo zřejmé, co je co a termín „kosíř“ byl používán zcela nesystematicky. Lze tak usuzovat podle rejstříku figur, když k termínu „kosíř“ je přirazeno šest znaků obcí a z nich jeden nezobrazuje „kosíř“, ale v heraldice běžný vinařský nůž (Hustopeče). K termínu „nůž vinařský“ je přiřazeno dvacet městských znaků, ale sedm z nich je podle námi tušeného rozdílu „kosířem“. Jedenáct z nich má přímý vztah k osobě a erbu olomouckého biskupa Františka kardinála z Dietrichsteinu (1570 – 1636) a vinařské nože jsou nakresleny zcela v duchu jejich heraldických podob. Zbývající odkazy směřují nikoliv k vyobrazení, ale k textu a zde není hodnocení možné. Podstatným je zjištění nepřijatelné rozkolísanosti. Nepochybně je možné mít za zvláštní, že ty znaky, jejichž vinařské nože jsou pojmenovány jako „kosíř“ jsou z území bývalého jihomoravského kraje a zbývající nikoliv. To má pravděpodobně jediné možné vysvětlení – zpracovatelé hesel z jiných než jihomoravských okresů neměli povědomost o „nutnosti“ pojmenovat vinařského nože se sekerkovitým ostřím jako „kosíř“. „Kosíř“ do české komunální heraldiky svévolně a nekriticky zavedl zpracovatel hesel k městským znakům z jihomoravských okresů. Jaké k tomu měl důvody, není zcela jasné. Nápad terminologické inovace musel vzniknout mezi lety 1979 a 1985, protože před rokem 1979 nebylo sporu o tom, jak vinařský nůž pojmenovat. Celá věc má ještě další rozměr, „kosíř“ totiž není přesně ten pojem, kterým by bylo možné pojmenovat vinařský nůž.
Není bez zajímavosti, že „kosíř“ není součástí běžné slovní zásoby českého jazyka. Není uveden ve Slovníku spisovného českého jazyka (1998), v Akademických pravidlech českého pravopisu (1993), v Etymologickém slovníku jazyka českého (1997, 2001) a ani ve Slovníku českých synonym (1994). Publikace Dějiny hmotné kultury (Josef Petráň a kol, Dějiny hmotné kultury II/1, Praha 1997, s. 388) zná kosíř, ale jen ve vztahu k rybníkářství – krátká masivní kosa k vysekávání rákosí. Ottův slovník naučný spojuje „kosíř“ (kosírek, kosírka) s lidovým mužským krojem na moravském Slovácku a je tak pojmenováno paví, kohoutí, volavčí pero na klobouku a jejich prohnutý tvar je připodobňován tvaru kosy. Stejně je pojmenována dřevcová zbraň z 15. století osazená kosou na délku nebo ohnutým nožem – také kosina (OSN XIV, Praha 1899, s. 920, 918).
Encyklopedie lidové kultury z roku 2007 – neuvádí samostatné heslo „kosíř“, přesto o kosíři píše u hesla „kosa“. A to takto: Vlastní ocelová kosa (list) se používala také jako tzv. kosíř k řezání hrstí slámy k podestýlání, vyřezávání slámy ze stohu, v úpravě jako nůž řezací stolice na řezanku a jako nůž-žabka na další práce (chmel, řepa); nůž na koželužské zpracování kůže. Jako kosířek, kosíř je pojmenovaná železná objímka, jejíž pomocí se připevňuje list kosy ke kosišti. U hesla o vinařství je psáno o vinařském noži, ale bez jakékoliv zmínky o kosíři (Stanislav Brouček, Richard Jeřábek, Lidová kultura, Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Praha 2007, s. 397 - 398, 1139; Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III., s.547, heslo Kosíř).
Na Hané existuje vrch se jménem Velký Kosíř – uvádí se, že má jméno podle svého nápadně protáhlého tvaru připomínající kosu. Stejně tak je „Kosíř“ příjmením (výklad významu jména se snad dá předpokládat – ten co vyrábí kosy, také příjmení Kosař).
Pojem „kosíř“ míněný jako ekvivalent vinařského nože není součástí odborné vinařské terminologie. Ta zná pouze vinařský (i vinohradnický) nůž, který se skládá z hrotu, čepele (resp. čepele zakončené ve směru ostří ohnutým hrotem) a rukojeti. Je zmíněn „zvláštní výběžek na čepeli“ zvaný „securis“ s vysvětlením, že zahnutý hrot a čepel se používaly k řezání réví a „securis“ (poznámka autora: securis = lat. sekera) sloužil k odsekávání starého dřeva. Vinohradnické nože se vyskytovaly ve dvou základních typech, a to se „securisem“ a bez „securisu“ (Autorský kol., Velký vinařský slovník, Svaz vinařů České republiky, Velké Bílovice 2007, Radix, spol s r. o., Praha 2007, s. 224). Vinařský slovník, napsaný sedmi současnými předními autoritami oboru, má pro korektnost použití termínu „kosíř“ jako druhu vinařské nože zásadní význam. Tento slovník možnost pojmenování vinařského nože se securisem jako kosíř vůbec neuvádí.
Dospíváme tedy k poznání, že termín „kosíř“ nemusí být přesným a všeobecně používaným termínem, a že velice pravděpodobně jde pouze o krajové, regionální a lidové pojmenování. Zde se dokonce nabízí, že termín „kosíř“ mělo obecnou platnost pro vše ostré, sloužící k řezání a mající tvar odvozený, či velice podobný kose.
Při použití cizojazyčných slovníků lze dospět k zajímavému zjištění – „kosíř“ zná například západoevropská heraldika – v němčině die Hippe (das Gartenmesser – zahradnický nůž), francouzsky - serpette, anglicky – sickle, hedging-bill. Ve WBO je „Hippe“ (v intencích cizojazyčných slovníků také „ kosíř“) vyobrazen pod číslem 9102. Zde je vyobrazen zcela obvyklý tvar běžného vinařského nože. Je tedy otázkou, zda si čeští autoři německo-českého a česko-německého slovníku počínali korektně, když německé „Hippe“ nebylo přeloženo jako vinařský nebo zahradnický nůž, ale jako kosíř.
S ohledem na skutečnost, že základní tvary vinařských nožů s / bez „securis“ (sekery) jsou ve skutečnosti i v heraldické kresebné stylizaci výrazně odlišné, je vhodné oba rozdílné typy v rámci HTK pojmenovat.
Za základní figuru doporučujeme považovat vinařský nůž, jehož heraldická podoba je všeobecně známa z řady historických městských znaků a má původ v rodovém erbu Dietrichsteinů. Tento nůž má obvykle podobu delší čepele s ohnutým hrotem ve směru ostří a s rukojetí. Některé kresebné podoby čepelí vinařských nožů vycházejí z autentické podoby konkrétního nože, která není heraldicky příliš stylizovaná. Čepel tedy může mít tvar s hrotem více ohnutým a jako celek vyvolává představu měsíčního srpku na rukojeti nebo dokonce srpu. Přebíráním autentických tvarů vinařských nožů s různě tvarovanými čepelemi do obecních pečetí v minulosti a otrockým přepisem pečetního obrazu do obecního znaku v současnosti, vznikaly kresebné podoby vinařských nožů až bizarního vzezření. Kresebnou podobu čepele vinařského nože nelze rigorózně stanovit a ta může být vnímána jako podléhající volné autorské výtvarné licenci. Ale za předpokladu, že bude stále zřejmé, že jde o vinařský nůž a nikoliv například o srp. Pokud je rukojeť nože tvarovaná tak, že její konec se ohýbá, pak směr ohnutí musí být logický a shodný se směrem ohnutí hrotu čepele (při „protisměrném“ ohnutí rukojeti ve vztahu k hrotu čepele může dojít k záměně například za stylizovanou šavli).
Základní figura vinařský nůž může být doplněna o „securis“ – sekerku umístěnou na opačné straně čepele s ostřím. Pojmenování „kosíř“ pro tento druh vinařského nože není přesné, odborně korektní a všeobecně používané. Na základě předchozího výkladu bychom mohli termín „kosíř“ nekompromisně odmítnout. Přesto se domníváme, že je možné konvenčně doporučit jeho užívání. A to proto, že se lze odvolat na již existující tradici používání pojmenování této figury v popisech městských znaků od roku 1985. Podvýbor termín „kosíř“ akceptoval a používal ho v popisech obecních znaků. Termín je jednoslovný a tím zcela vyhovující potřebám HTK. Přijetím konvenčního termínu, doplněného dostatečným definováním figury bude dosaženo velice žádoucího ustálení nejen v pojmenování figury, ale také jejího kresebného pojetí.
Zpracováno: 2. 1. 2010 ©Stanislav Kasík