Buchar hamru
Na přední konec násady, která směřuje šikmo, je upevněno kladivo různé hmotnosti a tvaru.
Pod kladivem je na hrubém mohutném dřevěném, zpravidla dubovém, podstavci, který musí být zajištěn proti vertikálnímu i horizontálnímu posunu, umístěno NAKOVADLO - masivní železný blok; použili jsme záměrně tohoto archaického termínu proto, abychom tento železný blok odlišili od termínu KOVADLINA, která má jak v reálné tak i v heraldicky stylisované podobě ustálený tvar. [Viz dále autentický přepis části textu ze znakového privilegia pro Vlastějovice.] Pracovní pohyb byl zpravidla zajišťován pomocí vodního toku, jehož síla byla přenášena vodním kolem na hřídel s palci, které uvádějí buchar do pohybu.
Vztah palců na hřídeli a konce násady bucharu je podle způsobu jeho fungování rozdílný. U bucharu nadhazovacího tlačí palec na hřídeli zdola na konec násady a její druhý konec s kladivem se pohybuje dolů a vykonává práci; v mezeře mezi palci dolní konec násady vlastní vahou klesá a kladivo na opačném konci se zvedá. Proces se cyklicky opakuje. U bucharu chvostového je pracovní proces opačný. Palce stlačují dolní konec násady dolů a druhý konec s kladivem se zvedá; v mezeře mezi palci kladivo padá vlastní vahou na kovadlinu a vykonává práci. Proces se cyklicky opakuje. Nadhazovací buchar je poháněn hřídelí obvykle se čtyřmi palci, chvostový buchar má palců obvykle více a rytmus práce kladiva je rychlejší. Zdvih kladiva nad kovadlinou je v reálném pracovním procesu zhruba 40 cm.
Tento stručný výklad, bez nároku na úplnost, jsme zařadili v HTK do Terminologického souboru zdánlivě nepatřičně, avšak poté, co jsme prohlédli dosud realizovaná vyobrazení tohoto nástroje, došli jsme k názoru, že zřejmě ani jeden by nebyl funkční. Slyšíme již námitky oponentů, že heraldická kresba figur není technickým výkresem a dáváme jim plně za pravdu; jsme však přesvědčeni, že heraldické figury, odvozené od složitějších předmětů, přístrojů a nástrojů mají být přiměřeně stylisovány tak, aby vynikl jejich účel. Povinností navrhovatelů znaků je, zejména z těchto technických oborů, aby se dosti podrobně obeznámili s reáliemi a poté mohli figuru přiměřeně stylisovat. Opak je však bohužel pravdou, neboť navrhovatelé zřejmě měli o reálně stylisované podobě této figury představu značně mlhavou. Musíme na tomto místě, ale i v případech podobných, nekompromisně odmítnout oblíbenou floskuli „některých heraldiků" - „ať si to každý nakreslí jak chce", poněvadž si tím nejen vystavují vysvědčení své vlastní odborné nedostatečnosti, ale především umožňují, aby se kresba heraldických figur stala doménou neumětelů a nedovzdělanců. Podle našeho názoru mají mít obecné heraldické figury natolik stylisovaně ustálenou podobu, aby je bylo možno nakreslit pouze podle popisu a aby se jednotliví heraldičtí výtvarníci nezávisle na sobě dopracovali právě k oné ustálené podobě. Za tzv. výtvarnou licenci nelze považovat výtvory, které nesporně ukazují na výtvarníkovy nedostatečné znalosti a kresebnou bezradnost.
Se zřetelem na předchozí výklad doporučujeme konvenční podobu figury BUCHAR HAMRU: Základem je stolice v podobě svislého, přiměřeně vysokého a mohutného trámu, resp. sloupku, s čepovým otvorem v horní části, do něhož je zasazena násada, obojí z bočního pohledu. Na přední konec násady je upevněno kladivo, pod ním je nakovadlo na podstavci. U zadního konce násady je čelně zobrazena hřídel přiměřeného průměru opatřená nejméně čtyřmi palci.
V některých kresebných stylizacích je palcová hřídel podložená vodním lopatkovým, resp. správněji korečkovým, kolem, jehož pohyb, narozdíl od lopatkového, je regulovatelný díky vedení vody na kolo shora pomocí vantroků s možností regulace nebo úplného přerušení toku. I když z praktického hlediska bylo vodní kolo obvykle vně hamru a za jeho obvodovou zdí, pak nemohlo být při pohledu zevnitř budovy vidět, máme uvedenou stylizaci za možnou a přípustnou .
[Násada s kladivem je v podstatě zobrazena jako dvojramenná páka, zpravidla s nestejně dlouhými rameny. V pěti z osmi uvedených znaků, Vlastějovice, Velké Hamry, Čenkov, Březová, Dýšina je místo hřídele zobrazeno kolo osazené palci či lopatkami, které by mělo uvádět buchar do pohybu. Takto zobrazené kolo snad lze považovat za stylisovanou součást hnacího soustrojí.]
Literatura:
Brouček - Jeřábek: Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Sv. 2., Praha 2007, s. 237.
Ottův slovník naučný. Praha 1899, díl XIV., s. 285-287, heslo Kladivo.
Widimsky: Städtewappen des Österreichischen Kaiserstaates. I. Königreich Böhmen. Wien 1864, s. 44, čís. 162 Hammerstadt, znak čís. 162 na obr. tab. (Vlastějovice).
Rybička: Pomůcky k heraldice a sfragistice domácí. Sbírka druhá. Památky. Listy pro archaeologii a historii. Památky archaeologické, IX., s. 731, heslo Hamrštat v Čechách. Praha 1874. (Vlastějovice).
Sedláček: Místopisný slovník historický Království českého. Bez data a místa vydání [1908-1909], s. 964, heslo Vlastějovice.
Přibyl - Liška: Znaky a pečetě středočeských měst. Praha 1975, s. 151-152, znak na obr. tab. (Vlastějovice).
Čarek: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 411-412, znak na obr. tab. (Vlastějovice).
Vlastějovice, okres Kutná Hora, 1540, privilegium krále Ferdinanda I.
Velké Hamry, okres Jablonec nad Nisou, 1995, REKOS
Čenkov, okres Příbram, 1999, REKOS
Nové Hamry, okres Karlovy Vary, 1999, REKOS
Klabava, okres Rokycany, 2001, REKOS
Březová, okres Karlovy Vary, 2003, REKOS
Dýšina, okres Plzeň-město, 2003, REKOS
Mokrovraty, okres Příbram, 2009, REKOS.
Podle výsledku naší excerpce nalezneme nejstarší knižní vyobrazení znaku v cit. knize Widimského, který uvádí následující popis: „Dassselbe besteht aus einem goldenen Schilde, der durch einen senkrecht gestellten Balken in zwei Theile getheilt ist; im rechten ist das Triebwerk, im linken der Hammerschmidt dargestellt, der eine glühende Eisenschiene auf dem Ambos unter den Kunsthammer hält. Im Haupte des Schildes, zu beiden Seiten des senkrecht gestellten Balkens, sehen wir zwei, in Form Andreaskreuzes über einander geschränkte und gestümmelte schwarze Baumstämme."
Německý text můžeme přeložit, nikoli doslovně ale se zřetelem na současně doporučovanou konvenční heraldickou terminologii, takto: „Zlatý štít je polcen kůlem; vpravo je hnací soustrojí, vlevo hamerník držící pod kladivem žhavé železo na kovadlině. V hlavě štítu, po obou stranách kůlu, dvoje černé zkřížené ostrve."
Widimsky zobrazil a popsal štít jako zlatý, avšak ostatní figury, kromě ostrví, barevně nepopsal. Tím položil základ k pozdějším barevným variacím (viz Liška, Valášek). Rovněž se vyhnul popisu figur v pravém poli neurčitým názvem „Triebwerk", který lze přeložit jako hnací zařízení, mechanismus, soustrojí apod. Toho velmi obratně využil Čarek, resp. pracovník kutnohorského archivu, který pro Čarka zpracoval podklady, a použil nic neříkající termín „stroj hamru", čímž byla dalším výtvarníkům dána neomezená možnost „kresebné fantasie" poplatná ovšem prvotnímu vyobrazení ve Widimském, následně např. Liškovu.
Čarek uvádí, že originál privilegia je uložen v Okresním archivu Kutná Hora, neuvádí však signaturu archivního fondu ani údaj, zda je znak v privilegiu vyobrazen. Opis privilegia je uložen v SÚA, ČDK, karton 563.
Laskavostí ředitele Státního okresního archivu v Kutné Hoře, pana Mgr. Vojtěcha Vaňka, resp. paní Mgr. Jany Lebedové, která se ochotně ujala vyřízení žádosti o pořízení kopie znaku z privilegia, jsme získali nejen barevnou kopii znaku ale též kopii podstatné části privilegia s textem popisu znaku: ... listem davame Erb totižto Sstit modry w němž gest hamr s nakowadlem držíc na temž nakowadle Muž w Bylem odieny w Ruku Ssyn žieleza ...
Rybička v cit. díle popisuje znak shodně, pouze v transkripci 19. století.
Popíšeme zde detailně [nikoli formou heraldického popisu] v privilegiu vyobrazený znak (viz vyobrazení výše):
Štít, jehož boky jsou v horní části prohnuty dovnitř, je zasazen do zlatého, téměř čtvercového rámu. Štít je modrý. V pravé polovině štítu jsou dva zlaté svislé trámy, které jej rozdělují na dvě nestejně velké části [nikoli pole]. V pravé části je nad dolním okrajem mlýnské kolo [dle našeho názoru korečkové] se širokým mezikružím, s deseti rameny, nábojem a se čtrnácti [viditelnými] palci [palce jsou de facto zakončením lopatek, které přesahují mezikruží]. Za kolem z úrovně náboje vyrůstá vzhůru silná hřídel se sedmi [viditelnými] palci, nahoře, resp. na opačném konci, s trnem a s jakýmsi útvarem, který by bylo možné označit za protilehlé ložiskové uložiště hřídele. [Poněvadž malíř zřejmě neuměl zobrazit hřídel perspektivně, zobrazil ji lineárně, což na všech pozdějších zobrazeních tohoto znaku nebylo technicky pochopeno.] Mezi dva trámy je pomocí viditelného čepu šikmo upevněna násada, která se zadním koncem opírá o jeden z palců na hřídeli, na předním konci je nasazeno kladivo tak, že je vidět horní část násady. Vše zlaté, kladivo černé. Toto hnací zařízení, které Widimsky nazval „Triebwerk", je v v privilegiu pojmenováno jako hamr. Pod horním okrajem štítu jsou zkříženy, na způsob ondřejského kříže, dva černé obloukovitě prohnuté pásy neboli „šíny" železa.
V levé části štítu je nad dolním okrajem, těsně u „zadního" trámu zlatý [dubový] špalek, na něm kovadlina, čili „nakovadlo", jejíž pracovní plocha je stříbrná, bok však modrý. U levého okraje štítu stojí muž [hamerník, kovář] ve stříbrném [podle privilegia v bílém] oděvu sahajícím nad kolena a končícím kapucí / kuklou na hlavě, obličej má černě bradatý a vousatý, na nohou má červené punčochy a černé boty, oběma rukama drží na kovadlině černý pás neboli „šín" železa [nikoli rozžhavený], nad železem je černý tlouk kladiva. Pod horním okrajem štítu jsou opět zkříženy dva černé obloukovitě prohnuté pásy železa.
Tento podrobný popis jsme uvedli proto, abychom demonstrovali fatální neznalost archivních pramenů, v tomto případě znakového privilegia, u pozdějších heraldiků. V této fázi bádání se nám nepodařilo zjistit, proč Widimsky změnil tinkturu štítu ani proč k pravému okraji přidal vyrůstající část jakéhosi „stroje" a vše nazval „Triebwerk". Rovněž se podivujeme nad tím, že Karel Liška, v tehdejší době uznávaný odborník v oblasti české komunální heraldiky, v podstatě nekriticky „okopíroval" Widimského, aniž by se pokusil privilegium vidět a prostudovat; a níže citovaný popis Přibyla je již zcela mimo diskusi. O nápravu se pokusil Čarek v cit. knize, avšak jeho snaha byla do jisté míry znevážena Valáškovou kresbou znaku, který jednak nepochopil funkci původního zobrazení hřídele s palci, ložiskové uložiště změnil na jakousi „tmavě červenou stříšku" [v privilegiu je „stříška" zlatá], zkřížené pásy železa, v privilegiu černé, obarvil na světle modrou (!) a konci pásu kovaného železa přisoudil červenou barvu jako výraz jeho rozžhavenosti. Jsme přesvědčeni, že takto uplatňovaná „autorská výtvarná licence" je nepřípustná zejména v těch případech, kdy je nejen známý ale i badatelsky přístupný originál privilegia. Lze se důvodně domnívat, že tehdejší pracovníci kutnohorského archivu poskytli Čarkovi natolik zpracovaný podklad včetně příp. fotokopie privilegia, takže Valáškovu kresbu je nutné zařadit do kategorie „autorské libovůle".
Z Eichlerovy sbírky otisků pečetí, uložené v Archivu Národního muzea v Praze, překreslil Karel Liška vlastějovickou pečeť, patrně ze 17. stol., do cit. knihy, tab. XXII., čís. 1, v originální velikosti. Na pečeti spatřujeme v barokní kartuši španělský štít rozdělený dvojitým svislým trámem na dvě nestejně velká pole. Mezi trámy je šikmo vložena násada s kladivem. V dolní části pravého pole je ozubené kolo s osmi rameny, o jehož zuby se opírá zadní část násady. Z kola vyniká figura, nepochybně součást Widimského „Triebwerku". V dolní části levého pole přiléhá k trámu kónický podstavec s nakovadlem, vedle stojí doprava obrácený hamerník, držící na nakovadle kus železa, obě figury vyrůstají z dolního okraje štítu. Pod horním okrajem štítu jsou dvě dvojice zkřížených prutů, které jsou popsány jako „železné šíny"(Čarek). Na horním okraji štítu je stylisovaný ornament s kotoučkem uprostřed. Po zbývající části obvodu pečeti je opis SIGILLUM HAMMERSTADENSE.
Do obrazové části cit. knihy nakreslil Liška znak, který je výtvarnou modifikací Widimského, takže jej zde není nutno znovu popisovat.
Zbarvení znaku, které je v rozporu s privilegiem, porušuje pravidlo o barvách a kovech; Přibyl popisuje znak takto: „Později byl tento městský znak poněkud změněn, takže ještě dnes užívaný štít je zlatý, půlený, v jehož pravém poli je stříbrný hamr a nad ním černé zkřížené ostrve, kdežto v levém černém poli je stříbrné nakovadlo, u kterého stojí muž v černém šatě, držící v ruce dlouhý kus železa na konci rozžhavený. Nad mužem je vložen další pár černých zkřížených ostrví. 599)" V poznámce je odkaz na vyobrazení ve Widimském a Ottově slovníku naučném, který Widimského barevné vyobrazení černobíle převzal. Avšak Widimsky zobrazuje celý štít zlatý, takže Přibylův popis je nejen nesmyslný ale ani neodpovídá Liškově kresbě. Je zřejmé, že Přibyl privilegium neviděl, přesto však neváhal „obohatit" českou komunální heraldiku o popis, na který se budou zřejmě odvolávat nepoučení heraldici.
[Při předpokládané spolupráci obou autorů je nepochopitelné, že mohlo docházet k takovým „úletům".]
Z hlediska funkční stylisace je Liškova kresba, obdobně jako kresba ve Widimském, technickým nesmyslem, poněvadž základní součást bucharu hamru, stolice, je na základě nesprávně vyhodnocené kresby na pečeti zaměněna za zúžený kůl, takže násada s kladivem, opřena zadním koncem o ozubené kolo, levituje nad nakovadlem.
Na tuto chybu, jakož i na neopodstatněnou změnu tinktur, správně upozornil Čarek, který popisuje znak takto: „Modrý štít rozdělují zhruba na dvě poloviny dva svisle postavené zlaté trámce. V pravé polovině je zlatý stroj hamru, jehož kovové (ocelové) kladivo na zlatém toporu se pohybuje na ose zasazené mezi oba zmíněné svislé trámy (nebyly tedy dělením štítu, nýbrž slouží upevnění kladiva). V levé polovině štítu je na zlatém špalku ocelová kovadlina, na kterou kladivo dopadá. Při levém okraji štítu stojí hamerník v bílé kytlici s kuklou, červených punčochách a černých střevících; v rukou drží šedohnědě malované železo, položené na kovadlině. V hlavě štítu leží v každé polovině štítu dva zkřížené obloukové šíny železa."
Vznášet kritické výhrady vůči Čarkovým popisům, pokud je ovšem jejich autorem, považujeme v současné době již za zbytečné; rovněž údaj o „pečetích" uložených v Eichlerově sbírce není správný, poněvadž v ní se nalézá pouze jedna pečeť, kterou pečlivě překreslil Liška.
Autorem kresby je Stanislav Valášek, který pod Čarkovým „odborným dohledem" zjednodušil Widimského (i Liškův) „Triebwerk" na levitující ozubené kolo i s onou neurčitelnou nahoru vynikající součástí, o barevné kreaci nemluvě.
Závěrem lze konstatovat, že buchar hamru zobrazený ve Valáškově „výtvarné licenci" ve vlastějovickém znaku nesplňuje podmínku universální stylisace obecné heraldické figury tak, aby ji bylo možno kreslit pouze podle popisu.
Schválený popis:
Ve stříbrném štítě pod dvěma modrými břevny černý hamr.
Uvedenému popisu nelze z formálního hlediska nic vytknout, ovšem za předpokladu, že by existovala obecně přijatá a kresebně užívaná stylisace heraldické figury HAMR. Prohlédneme-li si totiž schválený a obci udělený znak, musíme konstatovat, že vyobrazení popsané jako „černý hamr" není hamrem ve smyslu kovářské dílny či budovy; obdobně bychom totiž mohli nazvat vyobrazení figury mlýnského kola či mlýnského kamene „mlýnem".
Figura ve znaku zobrazená je BUCHAR HAMRU, skládající se ze stolice zakončené jakousi stříškou (patrně výtvarná licence ?), násady s tloukem kladiva, která končí v náboji kola se čtyřmi rameny a čtyřmi jednostranně zkosenými palci, pod tloukem je podstavec a na něm něco, co by mělo být nakovadlem. Stolice i nakovadlo vyrůstají z dolního okraje štítu, což je podstatné, avšak v popisu neuvedené.
Autor kresby se zřejmě nechal unést „vlastní výtvarnou licencí", aniž by měl povědomost o konstrukci figury, kterou nakreslil.
Schválený popis:
Zeleno-červeně vlnitým břevnem dělený štít, nahoře hamr, dole zkřížené meče hroty dolů, vše stříbrné.
Figura popsaná jako HAMR není hamrem ve smyslu kovářské dílny či budovy ale opět BUCHAREM HAMRU. Správně je nakreslena stolice a násada s tloukem kladiva, zatímco nakovadlo má podobu třístupňového soklu. Hnacím mechanismem je vodní lopatkové kolo, do jehož vnitřní plochy je umístěna pětipalcová hřídel; podle vyobrazení se jedná o pohon „zatlačovací" (chvostový). Z hlediska předpokládané funkčnosti lze kresbu akceptovat, ovšem podle popisu ji takto žádný heraldický výtvarník nenakreslí. Schválený popis je z tohoto hlediska zcela nedostatečný.
Schválený popis:
V červeno-modře polceném štítě dva buchary hamru nad vlnitým břevnem, vše stříbrné.
Z formálního hlediska nelze uvedenému popisu nic vytknout, ovšem jen do té doby, než spatříme schválený a udělený znak. V něm jsou zobrazeny dvě stolice se šikmo položenými násadami a tlouky kladiva, dokonce jsou zobrazeny i čepy. Pod nimi je však nakreslena figura, která má představovat nakovadlo. Obě stolice, které jsou pomocí čepů spojeny jakýmsi šikmo položeným „svlakem", jehož zadní část vyniká z heraldicky pravé stolice nad násadou bucharu, stojí na jakési „podestě", jejíž horní část je rovná, dolní část pak kopíruje vlnité břevno. Mezi touto „podestou" a břevnem je úzká vlnitá mezera v barvách štítu. Ačkoliv by bylo možné akceptovat figury pouhých dvou bucharů (stolice a násady s kladivy) i bez zobrazení hřídelů s palci, nelze akceptovat nedostatečný popis, podle něhož by nebylo možné znak nakreslit podle autorova návrhu. Případné námitky, že spojovací „svlak" a rovná, dole vlnitá „podesta" jsou výtvarnou licencí autora návrhu, musíme odmítnout. Výtvarnou licencí může být velikost stolic a bucharů, nikoli však celková komposice figur.
Lze proto konstatovat, že podle schváleného popisu nelze nakreslit znak tak, jak bylo autorem míněno. Opět se zde projevuje absence stylisovaně ustálené podoby této figury umocněná nedostatečným a nepřesným popisem.
Schválený popis:
V modrém štítě dvě k sobě přistavené vysoké pece s prázdnými topeništi, pod nimi doleva obrácený buchar hamru s kolem pohonu a kovadlinou, vše zlaté.
Z formálního hlediska nelze uvedenému popisu nic vytknout. Odhlédneme-li od podoby figur v horní části štítu, považujeme vyobrazení bucharu na hranici stylisace. Figura, která je popsána jako „kolo pohonu", nemá s kolem nic společného, poněvadž obecně akceptovaná podoba kola vypadá zcela jinak. V popisu mělo být uvedeno, že se jedná o hřídel se čtyřmi palci.
Trapně ovšem působí „vexilologická překresba", jejíž podoba zcela určitě není původním autorským návrhem.
Schválený popis:
V červeném štítě nad sníženým stříbrným vlnitým břevnem stříbrný hamr bucharem doleva. Ze středu hamru vyrůstá zlatá bříza se stříbrným kmenem.
Nejprve je nutno konstatovat, že ve znaku není „hamr", tedy kovářská dílna či dokonce budova, ale buchar hamru. Domníváme se, že jeho kresebné stylisaci nelze vytknout pochybení, přestože hřídel je nahrazena lopatkovým kolem se čtyřmi rameny, což mělo být v popisu výslovně uvedeno, aby znak mohl být podle popisu nakreslen. Výhrady ovšem máme k popisu další figury - zlaté břízy. Především hamr, resp. buchar hamru, nemá žádný střed; kmen vyrůstá ze stolice bucharu, což mělo být v popisu výslovně uvedeno. K zobrazení „břízy" pouze dodáváme, že považovat zlatou, na vlajce žlutou, amorfní plochu za břízu vyžaduje značnou dávku představivosti ba dokonce fantasie. Trapná levitující překresba na vlajce náš názor pouze potvrzuje.
Schválený popis:
V červeném štítě šikmé stříbrné břevno provázené nahoře stříbrnou chrticí ve skoku se zdviženým ocasem a zlatým obojkem s kroužkem, dole stříbrným hamrem.
Především je nutno konstatovat, že figura v dolním poli není „hamr" ani náhodou. Heraldicky nedovzdělaný autor návrhu obkreslil figuru vydávanou za „hamr" z cit. knihy Widimského, resp. z cit. knihy Přibyla - Lišky. Jedná se o neúplné obkreslení figury včetně té její části, kterou Widimsky nazval „Triebwerk" a Čarek, resp. zpracovatel podkladů z kutnohorského archivu, „stroj hamru". Návrh znaku měl být podvýborem nekompromisně odmítnut, poněvadž i další figura, nazvaná a popsaná jako „chrtice ve skoku se zdviženým ocasem ..." vytvořila s figurou „hamru" ojedinělý paskvil české komunální heraldiky. Domníváme se, že dalších komentářů není třeba.
Schválený popis:
Ve zlato-modře šikmo vlnitě děleném štítě nahoře doleva obrácený modrý buchar hamru s kovadlinou, dole zlatá kvádrovaná kolomazná pec se třemi černými otvory, prostředním větším.
Domníváme se, že z formálního hlediska nelze uvedenému popisu nic vytknout. Vyobrazení bucharu hamru, byť bez hnacího systému, což snad mělo být v popisu uvedeno, považujeme za výtvarně korektní.
Zpracováno 29.09.2010 © Pavel Palát - © Stanislav Kasík