jméno:
heslo:

A - ZTS

AESCULAP
Obecná figura:
V řecké mytologii bůh lékařství, syn boha Apollóna, vychovaný a vzdělaný kentaurem Cheirónem; jeho atributy jsou hůl ovinutá hadem (červem) a pes. Doporučujeme, aby byl zobrazován jako čelně stojící vousatý muž oděný do tuniky a s holí ovinutou hadem.
» Gramatická poznámka:
Řecký název Asklépios, latinský Aesculapius; doporučujeme tvar Aesculap příp. též Aeskulap; tvar Eskulap není spisovný.
» Viz t. termín: HŮL AESCULAPOVA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1984, díl I., s. 252, heslo Asklépios, obr.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 133, heslo Aesculap.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
AKANT
Obecná figura.
Dekorativně stylisovaná rostlina s listy. Vzhledem k libovolnému počtu dekorativních variant neuvádíme základní tvar / podobu, stylisace je ponechána na výtvarné invenci autora. V heraldické kresbě lze použít AKANT buď jako figuru hlavní nebo jako figuru PROVÁZEJÍCÍ, sloužící zpravidla k vyplnění prázdné plochy ŠTÍTU / POLE.
Ornament je odvozen z listů bodlákovité rostliny Acanthus mollis a Acanthus spinousu, rostoucích v jižní Evropě. Patří mezi rostliny, s nimiž je spojována symbolika utrpení a překážek pozemského světa. Od antiky je akant symbolem manželské věrnosti
» Viz t. termín: DAMASKOVÁNÍ.
» Literatura:
Baleka: Výtvarné umění, výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 13.
Royt - Šedinová: Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha 1998, s. 82.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 162, tab. II/13, V/17, V/18
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
AKÁT
Obecná figura.
Přestože botanický název je trnovník akát, v heraldických popisech doporučujeme používat uvedený termín - AKÁT. Za základní polohu považujeme VYRŮSTAJÍCÍ nebo VYKOŘENĚNÝ AKÁT; v heraldickém popisu nutno uvést.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Neustadt an der Aich 1986, s. 116-117, tab. 26, čís. 2053.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ALEGORIE
Obecný termín pro vyjádření konkrétní vlastnosti, např. ALEGORIE BOHATSTVÍ, ALEGORIE SPRAVEDLNOSTI apod.
Tolerovaným termínem je POSTAVA ALEGORICKÁ. Při kresbě musí být výtvarník obeznámen s atributy jednotlivých postav.
Slovo ALEGORIE pochází z řeckého „allégorien" - vyjádřit jinak. Ve výtvarném umění a tedy i v heraldice je obvykle lidskou postavou, která opatřená, doplněná, provázená ustálenými atributy, či dotvářená jinými výtvarnými prostředky jako jsou gesta, tinktura oblečení, symboly apod., vyjadřuje obecný pojem, vlastnost nebo představu. Alegoriemi mohou být i zvířata, jejichž uplatnění je podmíněno znalostí obsahu bajek a podobenství. V heraldice je smysl takto uplatněných alegorií nikoliv vždy zjevný a vyplyne až po seznámení se s ikonografickým výkladem.
» Viz t. termín: POSTAVA ALEGORICKÁ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 40.
Baleka: Výtvarné umění, výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 17.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ALERION
Obecná figura.
ČELNĚ ROZKŘÍDLENÁ ORLICE bez ZOBÁKU a PAŘÁTŮ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky: Libri, Praha 1997, s.40-41.
Oswald: Lexikon der Heraldik. VEB Bibliographisches Institut Leipzig, 1984, s.33.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
AMFISBÉNA
Obecná figura.
Bájné zvíře. V klasifikaci obecných heraldických figur ji zařazujeme do kategorie oblud a nestvůr. Obvykle bývá zobrazována jako zvíře čtyřnohé, stojící, přičemž oba páry nohou pocházejí z jiného zvířete, např. LVA nebo ORLA. Na obou koncích těla je hlava, rovněž z různých zvířat, z tlam může chrlit oheň nebo z nich vyčnívá jazyk, rozeklaný nebo s ostnem.
Břetislav Štorm (viz Literatura) použil archaického termínu „dvojhybnice", neboť se prý může pohybovat dopředu i dozadu.
V dosud excerpované heraldické literatuře jsme tuto figuru nenalezli.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.42.
Štorm: Báječná zvířata, obludy a nestvůry. Otto F.Babler (Svatý Kopeček u Olomouce) a Bohuslav Durych (Olomouc), 1935, obr 1, text za obrazovou částí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
AMFORA
Obecná figura.
Štíhlá nádoba různé velikosti vypálená z hlíny s úzkým hrdlem a dvěma svislými uchy, sloužící v antice k přepravě a uchování tekutin (oleje, vína). Může být zdobena.
Termínem „amfora" jsou též nazývány tvarově příbuzné keramické nádoby.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
AMOR
Obecná figura:
V řecké mytologii nazývaný Erós, bůh lásky, syn bohyně Afrodíté. Je zobrazován jako nahý okřídlený chlapec, jeho atributy jsou luk a šípy v toulci.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Neustadt an der Aich 1986, s. 168-169, tab. 52, čís. 7791.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. IV/11 (heslo amorek).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ANDĚL
Obecná figura.
Nadpřirozená bytost v lidské podobě obvykle zobrazovaná v bohatě zřaseném šatu, zpravidla zlatém nebo stříbrném a s rozloženými křídly. V heraldickém popisu není třeba uvádět podrobnosti oblečení, naopak je nutné popsat předměty, které anděl může držet v rukách nebo které jej mohou provázet.
Ve vztahu k jeho zobrazování v heraldice je nutné si uvědomit, že anděl je bytost bezpohlavní. Prostřednictvím tzv. obecných nebo osobních atributů, počtu křídel, způsobu oblečení, lze anděly buď pojmenovat (archanděl Gabriel s lilií, archanděl Michael s plamenným mečem atd.), či je zařadit do andělské hierarchie (andělé, cherubíni, serafíni, archandělé). Do této kategorie patří i okřídlené hlavičky andílků, andílci v podobě nahých dětí s malými křídly - dětský anděl (případně putto s křídly).
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.42.
Baleka: Výtvarné umění, výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 19.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
AOLUS BOREAS
Obecná figura.
V řecké mytologii nejvyšší bůh Větrů, bůh severního větru (spr. Aiolus Boreas) . Zpravidla je zobrazován v podobě vlasaté hlavy, s nadměrně nafouklými tvářemi a s otevřenými ústy, z nichž vyráží proud vzduchu (větru), která vyniká z horních rohů nebo okrajů štítu. Někdy bývá před hlavou zobrazován mrak (mračno), které Boreas rozfoukává.
» Viz t. termín: BOREAS.
» Literatura:
Martin: Slovník řecko-římské mytologie a kultury. Praha 1993.
Hall: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 168-169, tab. 52, čís. 7705.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
APOŠTOL
Obecná figura.
Název prvních učedníků Ježíše Krista. Rozhodne-li se heraldický výtvarník zobrazit postavu některého z apoštolů, musí být nutně obeznámen s jejich atributy. Doporučujeme proto, aby byly přednostně zobrazovány pouze atributy, obdobně jako u světců. Pokud je zobrazena postava, měl by výtvarník zvolit vhodnou dobovou komposici.
Ve způsobu zobrazování apoštolů lze zaznamenat vývoj. Poté, co ve středověkém umění bylo upuštěno od pomyslných individuálních portrétů a přistoupeno ke schématickému typovému pojetí postav, bylo jejich určení umožněno pomocí atributů, jejichž podoby se ustálily a nabyly charakteru neměnných, nezaměnitelných a určujících symbolů. Například symboly čtyř evangelistů Jana, Matouše, Lukáše a Marka jsou známy v ustálené podobě již od 4. století.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.45.
Baleka: Výtvarné umění, výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 24.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
APSIDA
Obecná figura.
Stavební útvar v románské nebo v barokní architektuře, kněžiště nebo jeho zakončení. Architektonicky má tvar okrouhlé nebo podkovovité přístavby k základní stavbě. Uvnitř je klenutá KONCHOU, zevně krytá PŮLKUŽELOVITOU STŘECHOU. APSIDA bývá součástí románských nebo barokních ROTUND.
» Viz t. termín: ROTUNDA.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. II/4, II/5, II/6.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ARABESKA
Obecná figura.
Dekorativní stylisace akantových rostlin. Slouží k vyplnění prázdných ploch ŠTÍTU/ POLE. V heraldickém popisu doporučujeme používat termínu DAMASKOVÁNÍ.
V heraldice se ARABESKA objevuje také jako "podnoží" či "podesta" ŠTÍTONOŠŮ / STRÁŽCŮ štítu. V takovém případě může mít ARABESKA jiné tvary než rostlinný ornament, např. rokajová mřížka, páskový vzor apod.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ARCIBISKUP
Obecná figura.
ARCIBISKUP je hlavou církevní provincie a v církevní hierarchii stojí nad biskupy podřízených diecézí. V heraldice je zpravidla zobrazován v liturgickém ustrojení. Tím se téměř neliší od BISKUPA. Obvykle je oblečen v následující posloupnosti oděvních součástek: humerál, alba, CINGULUM, PEKTORÁL, ŠTOLA, DALMATIKA a ORNÁT (oblečení pro mši). Může mít i dlouhý plášť zvaný pluviál užívaný například při procesích a chórové modlitbě, ale nelze jej použít při mši. Na hlavě má MITRU, na rukách rukavice a drží BERLU. Liturgickým „znakem", který odlišuje arcibiskupa od biskupa je do kruhu stočený bílý pás vlněné látky se šesti vyšitými černými křížky, nazvaný PALIUM a nošené okolo krku se splývajícími černě zakončenými pruhy uprostřed vpředu a vzadu. Arcibiskup má právo na insignie palia a arcibiskupského kříže. Štola, dalmatika, ornát a pluviál bývají v liturgických barvách (bílá, červená, zelená a fialová; dříve také černá a růžová - liturgií přesně určené barvy svrchních rouch pro jednotlivé svátky, dny a liturgická mezidobí církevního roku). MITRA je obvykle buď jednoduchá bílá, nebo zdobená. Arcibiskup může mít na hlavě místo mitry hodnostní KLOBOUK, který je zelený s deseti TŘAPCI na každé straně. Klobouky církevních hodnostářů z praktického užívání vymizely a uplatňují se již jen v církevní heraldice.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.47-49.
Berger: Liturgický slovník. Praha 2008, s. 71.
Šidlovský: Svět liturgie. Klášter premonstrátů na Strahově 1991.
Reinsberg - Kubalík: Knížka pro ministranty. Praha 2003, s. 63 - 83.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ARCHANDĚL MICHAEL
Obecná figura.
ARCHANDĚL MICHAEL, nazývaný též svatý Michael, je zmiňován v novozákonních biblických textech a zejména v Janově Zjevení. Zde je líčen jako ten, který bojuje s ďáblem v podobě draka a vítězí nad ním. Je vnímán jako vůdce nebeského vojska a jeden z andělských knížat. To se projevuje ve způsobu jeho zobrazování jako rytíře, obvykle v antikizující nebo slohově podmíněné zbroji bez přilby, obvykle se svatozáří, s ohnivým, či s plamenným mečem, také s kopím, nebo s obojími, štítem, na němž bývá nápis „Quis ut Deus" („Kdo (je) jako Bůh", nápis připomíná hebrejský význam jeho jména Míkael - Tvář Boží, čili ten, kdo vypadá jako Bůh). Je součástí scény, v níž zabíjí draka ležícího pod ním. Podstatnou součástí postavy sv. Michaela jsou andělská křídla, která ho odlišují od jiného drakobijce - sv. Jiří. Odlišný způsob zobrazování sv. Michaela se odvozuje od jeho funkce při Posledním soudu, kde váží duše zemřelých; ty nezatížené hříchy provází k Nebeské bráně a ostatní hříšné sráží mečem do pekel. Hlavním atributem této scény jsou miskové váhy zavěšené pomocí řetízků na vahadlo. V mnoha případech zobrazování ARCHANDĚLA MICHAELA jsou sloučena obě ikonografická schémata do jednoho.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.51.
Hall: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991, s. 271.
Rulíšek: Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie. Karmášek 2006, nestránkováno.
Ramešová: Ikonografie a atributy svatých. Zvon, Praha 1991, s. 45.
Royt: Slovník biblické ikonografie. Karolinum, Praha 2006, s. 28, 42, 240.
Voragine: Legenda aurea. Vyšehrad, Praha 1998, s. 271.
Leonhard: Das grosse Buch der Wappenkunst. München 1976, s. 179.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Neustadt an der Aich 1986, s.171, tab. 53, č. 7842.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ARKÁDA
Obecná figura.
Románský, gotický nebo jinak tvarovaný OBLOUK spočívající na SLOUPECH nebo PILÍŘÍCH otevírá pohled do klenutých prostor (lodgie, salla terrena, tribuna). Vícepatrové ARKÁDY je nutno v popisu uvést.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 117, 123, tab. II/8, IV/8.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ARKÝŘ
Obecná figura.
Architektonický prvek zevně přiléhající k základní stavbě, ve výši nejméně prvního patra (druhého podlaží). Může být umístěn na KONSOLE, KRAKORCI nebo NOZE. Tvar ARKÝŘE může být rozmanitý - několikaboký, válcový, podkovovitý apod., zpravidla výrazně ozdobený. Při popisu je nutno uvést nejen jeho tvar ale i tvar podpěry.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. I/4, III/8, IV/4.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ASTROLÁB
Obecná figura.
Přístroj používaný od starověku k určování zeměpisných souřadnic. Vzhledem k variabilitě tvarů nelze jednoznačně definovat jeho podobu; heraldický výtvarník by se měl seznámit s podobou konkrétních astrolábů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1984, díl I., s. 259, heslo Astroláb, obr.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 196-197, tab. 66, čís. 9489.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ATLANT
Obecná figura.
Mytologická POSTAVA bájného obra. V architektuře se uplatňuje jako stavebně funkční podpora BALKONU nebo PORTÁLU.
V heraldice nemá ustálenou podobu. Může být zobrazen jako POSTAVA podpírající část stavby (viz výše) nebo nesoucí na ramenou ZEMĚKOULI.
» Tolerovaný termín: ATLAS.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. IV/11, V/26, V/27.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ATRIBUT
Obecný název pro předmět symbolisující křesťanské světce, mytologické postavy, řemeslné profese nebo odznaky důstojenství. V heraldice se ATRIBUTY uplatňují jako hlavní nebo provázející figury. Obvykle mají ustálený název, např. KOLO SVATÉ KATEŘINY, MUŠLE SVATOJAKUBSKÁ apod.
V jiných případech nebývají světci nebo mytologické postavy vůbec zmíněny, např. ŠÍP / ŠÍPY (sv.Jiljí, sv.Šebestián), ROŠT (sv.Vavřinec), LILIE (Panna Marie).
Obecným ATRIBUTEM křesťanských světců-mučedníků je RATOLEST PALMOVÁ.
Palmová ratolest může být v jiných světských souvislostech, například vojenských, atributem slávy nebo symbolem vítězství.
Heraldickým výtvarníkům doporučujeme, aby místo postav využívali jednotlivých atributů.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 52.
Ryneš: Atributy světců, sv. 1. Knižnice Oblastního muzea v Roztokách, Roztoky 1969.
Ryneš: Atributy v umění, sv. 2. Knižnice Oblastního muzea v Roztokách, Roztoky 1971.
Gall: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991, s. 320.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ATTIKA
Obecná figura.
Stavební prvek - ZEĎ (nikoli HRADBA) nad hlavní ŘÍMSOU BUDOVY. Jejím účelem je zakrýt přímý pohled na STŘECHU. ATTIKA může být různě zdobená nebo tvarovaná. V popisu by měl být vzhled uveden.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 112, tab. I/2, IV/20, IV/21, IV/22, VI/12,
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
AUTOMOBIL
Obecná figura.
Čtyř- nebo vícekolové vozidlo s vlastním pohonem, spalovacím motorem. V heraldické kresbě může být zobrazen automobil osobní nebo nákladní, v heraldickém popisu nutno hlásit. Doporučujeme stylisovanou kresbu bez detailů. Za základní polohu považujeme DOPRAVA OBRÁCENÝ ČTYŘKOLOVÝ AUTOMOBIL.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1984, díl I., s. 289, heslo Automobil 1.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 176-177, tab. 56, čís. 8681.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
AVERS
Přední (lícní) strana MINCE nebo MEDAILE. Opakem je REVERS - zadní (rubová) strana. Je-li MINCE nebo MEDAILE použita jako obecná heraldická figura, doporučujeme, aby AVERS i REVERS byly přiměřeně popsány, zejména má-li figura určitý vztah k dané lokalitě nebo osobě.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting