ČE - ZTS
ČEJKA
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ ČEJKU, na hlavě má charakteristickou šošolku.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto ptáka nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 102, heslo Čejka.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 142-143, tab. 39, čís. 4321.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČELENKA
Obecná figura.
Látkový nebo kovový pás / pruh ozdobený drahokamy. Čelenku nelze terminologicky ani kresebně zaměňovat za KORUNU.
» Tolerovaný termín: DIADÉM.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČELNĚ
Aktivní termín.
Stranově orientovatelné figury, zejména lidské a zvířecí, jsou vždy zobrazeny tak, že jejich základní poloha směřuje doprava. Figura zobrazená ČELNĚ může mít tyto varianty:
ČELNĚ STOJÍCÍ, ČELNĚ SEDÍCÍ, ČELNĚ HLEDÍCÍ. V případě posledně jmenovaného termínu zobrazená figura STOJÍ, KRÁČÍ, BĚŽÍ, SEDÍ doprava ale hlava směřuje ČELNĚ. Obdobně může stát, kráčet, běžet, sedět doleva, avšak tuto polohu je nutno výslovně hlásit.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): en face, dopředu
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEP
Obecná figura.
Technický nástroj různého tvaru a velikosti, „... opěrná nebo nosná část hřídele či páky uložená v ložisku." (1) V heraldické kresbě se nevyskytuje jako samostatná figura, může však být součástí technického zařízení a může být i barevně odlišena od figury, k níž náleží.
» Poznámka:
Čep nelze zaměňovat s obecnou heraldickou figurou KLÍN a již vůbec ne s heroldskou figurou téhož názvu.
» Literatura:
(1) Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1984, díl I., s. 770, heslo Čep 1.
Ottův slovník naučný. Praha 1898, díl VI., s. 588-589, heslo Čep. obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEP LOPATKOVÝ
Obecná figura.
Kovaná železná součást hřídelů vodních mlýnských kol ve tvaru válce s dvěma napevno horizontálně připojenými „lopatkami". Na čep je nasazeno MLÝNSKÉ KOLO a pomocí čepu je přenášen pohyb kola na hřídel. V heraldickém zobrazení základní polohy VODNÍHO KOLA je lopatkový čep vidět v hřídeli uprostřed kola v podobě kotouče s vodorovnými lopatkami. Jinou polohu lopatek doporučujeme v heraldických popisech uvést. Zobrazení čepu u mlýnského kola není nezbytné nutné.
Heraldickým výtvarníkům naléhavě doporučujeme, aby se pečlivě obeznámili s konstrukcemi strojů, přístrojů a technických zařízení, než se budou snažit nakreslit jejich stylisované podoby.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEPEL
Obecná figura.
Součást bodné nebo sečné chladné zbraně. Má jedno- nebo oboustranné OSTŘÍ, to však nelze v heraldické kresbě rozlišit. Termín slouží pouze pro popis uvedených zbraní.
» Viz t. termín: OSTŘÍ.
» Viz: Terminologické soubory, soubor MEČ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ ČEJKU, na hlavě má charakteristickou šošolku.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tohoto ptáka nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 102, heslo Čejka.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 142-143, tab. 39, čís. 4321.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČELENKA
Obecná figura.
Látkový nebo kovový pás / pruh ozdobený drahokamy. Čelenku nelze terminologicky ani kresebně zaměňovat za KORUNU.
» Tolerovaný termín: DIADÉM.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČELNĚ
Aktivní termín.
Stranově orientovatelné figury, zejména lidské a zvířecí, jsou vždy zobrazeny tak, že jejich základní poloha směřuje doprava. Figura zobrazená ČELNĚ může mít tyto varianty:
ČELNĚ STOJÍCÍ, ČELNĚ SEDÍCÍ, ČELNĚ HLEDÍCÍ. V případě posledně jmenovaného termínu zobrazená figura STOJÍ, KRÁČÍ, BĚŽÍ, SEDÍ doprava ale hlava směřuje ČELNĚ. Obdobně může stát, kráčet, běžet, sedět doleva, avšak tuto polohu je nutno výslovně hlásit.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): en face, dopředu
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEP
Obecná figura.
Technický nástroj různého tvaru a velikosti, „... opěrná nebo nosná část hřídele či páky uložená v ložisku." (1) V heraldické kresbě se nevyskytuje jako samostatná figura, může však být součástí technického zařízení a může být i barevně odlišena od figury, k níž náleží.
» Poznámka:
Čep nelze zaměňovat s obecnou heraldickou figurou KLÍN a již vůbec ne s heroldskou figurou téhož názvu.
» Literatura:
(1) Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1984, díl I., s. 770, heslo Čep 1.
Ottův slovník naučný. Praha 1898, díl VI., s. 588-589, heslo Čep. obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEP LOPATKOVÝ
Obecná figura.
Kovaná železná součást hřídelů vodních mlýnských kol ve tvaru válce s dvěma napevno horizontálně připojenými „lopatkami". Na čep je nasazeno MLÝNSKÉ KOLO a pomocí čepu je přenášen pohyb kola na hřídel. V heraldickém zobrazení základní polohy VODNÍHO KOLA je lopatkový čep vidět v hřídeli uprostřed kola v podobě kotouče s vodorovnými lopatkami. Jinou polohu lopatek doporučujeme v heraldických popisech uvést. Zobrazení čepu u mlýnského kola není nezbytné nutné.
Heraldickým výtvarníkům naléhavě doporučujeme, aby se pečlivě obeznámili s konstrukcemi strojů, přístrojů a technických zařízení, než se budou snažit nakreslit jejich stylisované podoby.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEPEL
Obecná figura.
Součást bodné nebo sečné chladné zbraně. Má jedno- nebo oboustranné OSTŘÍ, to však nelze v heraldické kresbě rozlišit. Termín slouží pouze pro popis uvedených zbraní.
» Viz t. termín: OSTŘÍ.
» Viz: Terminologické soubory, soubor MEČ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEPICE
Obecná figura.
Pokrývka hlavy. Zpravidla součást oděvu lidské figury. Vzhledem k rozmanitosti tvarů nelze určit její základní podobu.
» Tolerovaný termín: ČAPKA.
» Viz t. termíny: BIRET, ČEPICE ..., KLOBOUK.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.93.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEPICE DÓŽECÍ
Obecná figura.
Pokrývka hlavy benátského dóžete specifického tvar. Je ušita z bílého brokátu se zaobleným výstupkem směřujícím zezadu dopředu, po stranách visí náušníky. Spatřuje se především v erbech benátských dóžat na horním okraji štítu v místě, kde obvykle jsou hodnostní koruny.
Z heraldických vyobrazení jsou známy stylizace s pevnou kovovou obroučkou s drahokamy nebo opletenou šňůrou z perel a bez náušníků. DÓŽECÍ ČEPICE může být též samostatnou heraldickou figurou.
Rozhodne-li se ji heraldický výtvarník nakreslit, měl by se nejdříve obeznámit s hodnověrnými předlohami, příp. i s možnými variantami.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 212-213, tab. 74, čís. 9825.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEPICE KNÍŽECÍ
Obecná figura.
Od knížecí koruny se liší tím, že nemá kovové oblouky s perlami. Principiálně by čepice neměla mít žádné kovové obroučky a oblouky. Přesto při zobrazování knížecí čepice jako atributu sv. Václava dochází k tomu, že navrhovatelé nových obecních znaků používají v souladu se středověkými dobovými zobrazeními světce tam použitou pokrývku hlavy. Taková vyobrazení mohou navodit představu, že čepice má kovovou obroučku a z ní vycházející oblouk vedený zpředu dozadu, někdy na vrcholu s křížkem či globusem s křížkem. I když je zlato v heraldice kovem [zlato má barvu žlutou nikoli zlatou !], neznamená to, že čepice nemohla být lemována látkou žluté barvy. Pokud má čepice hermelínový lem, pak může naplňovat představu výše uvedeného termínu. Zároveň však je v možné kolizi s termínem „knížecí klobouk", příp. s některou z forem pokrývky hlavy příslušné kurfiřtům.
Abychom zachovali terminologický rozdíl mezi skutečnou hodnostní knížecí korunou a knížecí čepicí, doporučujeme, aby KNÍŽECÍ ČEPICE byla prosta oblouků s perlami.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEPICE KUCHAŘSKÁ
Obecná figura.
Tradiční bílá pokrývka hlavy kuchařů skládající se z pevného látkového tubusu zakončeného nahoře nabíranou „čepicí". Za základní polohu považujeme POSTAVENOU KUCHAŘSKOU ČEPICI.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 208-209, tab. 72, čís. 9714.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČERT
Obecná figura.
V heraldice bývá zobrazován v různých podobách a polohách, proto je nelze definovat.
Jeho obličej má obvykle lidskou podobu, některé části, např. nos, ústa, mohou být deformovány do odporných výrazů, obličej však může mít i zvířecí rysy, nezaměnitelným atributem bývají volské rohy. Tělo může být lidské ale též kombinováno se zvířecími prvky, nohy nebo alespoň jedna, jsou zakončeny volskými kopyty.
Konkrétní podoby ponecháváme na výtvarné licenci autorů, měly by však být náležitě popsány.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 96.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 135, heslo Ďábel (čert).
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 164-165, tab. 50, čís. 6831.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČESKÝ LEV
Obecná figura.
Stříbrný, dvouocasý, ve skoku, se zlatou korunou, zbrojí a zlatým vyplazeným jazykem, v červeném štítě.
Poněvadž se ČESKÝ LEV vyskytuje v několika historických znacích českých i moravských měst, doporučujeme, aby místo jednotvárně se opakujícího popisu byl konvenčně užíván tento termín. [Obdobně jsme doporučili konvenční termín MORAVSKÁ ORLICE.]
» Viz: Terminologické soubory, soubor LEV.
» Literatura:
Petráň: Český znak. Praha 1970.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.171-175, pod heslem LEV.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Pokrývka hlavy. Zpravidla součást oděvu lidské figury. Vzhledem k rozmanitosti tvarů nelze určit její základní podobu.
» Tolerovaný termín: ČAPKA.
» Viz t. termíny: BIRET, ČEPICE ..., KLOBOUK.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.93.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEPICE DÓŽECÍ
Obecná figura.
Pokrývka hlavy benátského dóžete specifického tvar. Je ušita z bílého brokátu se zaobleným výstupkem směřujícím zezadu dopředu, po stranách visí náušníky. Spatřuje se především v erbech benátských dóžat na horním okraji štítu v místě, kde obvykle jsou hodnostní koruny.
Z heraldických vyobrazení jsou známy stylizace s pevnou kovovou obroučkou s drahokamy nebo opletenou šňůrou z perel a bez náušníků. DÓŽECÍ ČEPICE může být též samostatnou heraldickou figurou.
Rozhodne-li se ji heraldický výtvarník nakreslit, měl by se nejdříve obeznámit s hodnověrnými předlohami, příp. i s možnými variantami.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 212-213, tab. 74, čís. 9825.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEPICE KNÍŽECÍ
Obecná figura.
Od knížecí koruny se liší tím, že nemá kovové oblouky s perlami. Principiálně by čepice neměla mít žádné kovové obroučky a oblouky. Přesto při zobrazování knížecí čepice jako atributu sv. Václava dochází k tomu, že navrhovatelé nových obecních znaků používají v souladu se středověkými dobovými zobrazeními světce tam použitou pokrývku hlavy. Taková vyobrazení mohou navodit představu, že čepice má kovovou obroučku a z ní vycházející oblouk vedený zpředu dozadu, někdy na vrcholu s křížkem či globusem s křížkem. I když je zlato v heraldice kovem [zlato má barvu žlutou nikoli zlatou !], neznamená to, že čepice nemohla být lemována látkou žluté barvy. Pokud má čepice hermelínový lem, pak může naplňovat představu výše uvedeného termínu. Zároveň však je v možné kolizi s termínem „knížecí klobouk", příp. s některou z forem pokrývky hlavy příslušné kurfiřtům.
Abychom zachovali terminologický rozdíl mezi skutečnou hodnostní knížecí korunou a knížecí čepicí, doporučujeme, aby KNÍŽECÍ ČEPICE byla prosta oblouků s perlami.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČEPICE KUCHAŘSKÁ
Obecná figura.
Tradiční bílá pokrývka hlavy kuchařů skládající se z pevného látkového tubusu zakončeného nahoře nabíranou „čepicí". Za základní polohu považujeme POSTAVENOU KUCHAŘSKOU ČEPICI.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 208-209, tab. 72, čís. 9714.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČERT
Obecná figura.
V heraldice bývá zobrazován v různých podobách a polohách, proto je nelze definovat.
Jeho obličej má obvykle lidskou podobu, některé části, např. nos, ústa, mohou být deformovány do odporných výrazů, obličej však může mít i zvířecí rysy, nezaměnitelným atributem bývají volské rohy. Tělo může být lidské ale též kombinováno se zvířecími prvky, nohy nebo alespoň jedna, jsou zakončeny volskými kopyty.
Konkrétní podoby ponecháváme na výtvarné licenci autorů, měly by však být náležitě popsány.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 96.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 135, heslo Ďábel (čert).
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 164-165, tab. 50, čís. 6831.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČESKÝ LEV
Obecná figura.
Stříbrný, dvouocasý, ve skoku, se zlatou korunou, zbrojí a zlatým vyplazeným jazykem, v červeném štítě.
Poněvadž se ČESKÝ LEV vyskytuje v několika historických znacích českých i moravských měst, doporučujeme, aby místo jednotvárně se opakujícího popisu byl konvenčně užíván tento termín. [Obdobně jsme doporučili konvenční termín MORAVSKÁ ORLICE.]
» Viz: Terminologické soubory, soubor LEV.
» Literatura:
Petráň: Český znak. Praha 1970.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.171-175, pod heslem LEV.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------