ČA - ZTS
ČABRAKA
Obecná figura.
Původně bohatě zdobená pokrývka hřbetu a zadku tureckých a uherských koní. Na zadku střižená do půlkruhu a po obvodu s TŘAPCI. Stejné pojmenování měla pokrývka na hrudi koně. Její účel byl především obranný / ochranný - chránil koně před následky přímých úderů. Zároveň to byl dekorativní prvek koňského POSTROJE. Termínem ČABRAKA se v současné době nepřesně a bez potřebného rozlišování nazývá každá pokrývka koně, včetně KROPÍŘE a středověké pokrývky válečných a turnajových koní, která ve své době měla užívané české pojmenování "dek".
» Viz t. termín: KROPÍŘ.
» Viz Terminologické rešerše, soubor ČABRAKA.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): lambrekýn
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.93.
Freiberg: Rytířská jízda Jana z Michalovic. Překlad: Václav Bok; Marie Ryantová. Elka Press, Praha 2005, s. 29.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 27, 33.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 215, tab. IV/13.
Ottův slovník naučný. Praha 1906, díl XXIV., s. 527, heslo Šabraka.
Petráň a kol.: Dějiny hmotné kultury I/2.Praha 1985. s. 750
Wagner: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské.Praha 1956, část IX, tab. 13, 14.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČAKAN / ČAKAN HORNICKÝ
Obecná figura.
Různě dlouhá HŮL, na jejímž horním konci je nasazena SEKERA. V heraldických popisech je velmi často zaměňován se SEKEROU-VALAŠKOU, s níž má téměř shodnou podobu. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ ČAKAN.
» Poznámka:
Čakanem je též nazýván slovenský a maďarský hudební nástroj - druh zobcové flétny ve tvaru hole. Viz Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1984, díl 1., s.756.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ČAKAN, ČAKAN HORNICKÝ.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1892, díl V., s. 855, heslo Čakan.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČÁP
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO ČÁPA, zobák směřuje dolů. Pokud v zobáku něco drží, je nutné to v popisu uvést (např. žábu). Zobrazován bývá zpravidla v přirozené barvě, zobák a nohy však mohou mít odlišnou tinkturu a popisují se jako ZBROJ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.93.
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 101, heslo Čáp, obr. 230.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 142-143, tab. 39, čís. 4231.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Původně bohatě zdobená pokrývka hřbetu a zadku tureckých a uherských koní. Na zadku střižená do půlkruhu a po obvodu s TŘAPCI. Stejné pojmenování měla pokrývka na hrudi koně. Její účel byl především obranný / ochranný - chránil koně před následky přímých úderů. Zároveň to byl dekorativní prvek koňského POSTROJE. Termínem ČABRAKA se v současné době nepřesně a bez potřebného rozlišování nazývá každá pokrývka koně, včetně KROPÍŘE a středověké pokrývky válečných a turnajových koní, která ve své době měla užívané české pojmenování "dek".
» Viz t. termín: KROPÍŘ.
» Viz Terminologické rešerše, soubor ČABRAKA.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): lambrekýn
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.93.
Freiberg: Rytířská jízda Jana z Michalovic. Překlad: Václav Bok; Marie Ryantová. Elka Press, Praha 2005, s. 29.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 27, 33.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 215, tab. IV/13.
Ottův slovník naučný. Praha 1906, díl XXIV., s. 527, heslo Šabraka.
Petráň a kol.: Dějiny hmotné kultury I/2.Praha 1985. s. 750
Wagner: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské.Praha 1956, část IX, tab. 13, 14.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČAKAN / ČAKAN HORNICKÝ
Obecná figura.
Různě dlouhá HŮL, na jejímž horním konci je nasazena SEKERA. V heraldických popisech je velmi často zaměňován se SEKEROU-VALAŠKOU, s níž má téměř shodnou podobu. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ ČAKAN.
» Poznámka:
Čakanem je též nazýván slovenský a maďarský hudební nástroj - druh zobcové flétny ve tvaru hole. Viz Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1984, díl 1., s.756.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ČAKAN, ČAKAN HORNICKÝ.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1892, díl V., s. 855, heslo Čakan.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČÁP
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍHO ČÁPA, zobák směřuje dolů. Pokud v zobáku něco drží, je nutné to v popisu uvést (např. žábu). Zobrazován bývá zpravidla v přirozené barvě, zobák a nohy však mohou mít odlišnou tinkturu a popisují se jako ZBROJ.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.93.
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 101, heslo Čáp, obr. 230.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 142-143, tab. 39, čís. 4231.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------