Login

O pasování rytířů svatého Václava

V diskusi při pravidelných schůzkách Heraldického klubu ČNS byl také vznesen dotaz stran pasování tzv. Svatováclavských rytířů. Přesto, že byl termín v zásadě již objasněn, chtěl bych se k otázce vrátit nyní poněkud obšírněji.


Pasování na rytířství sv. Václava bylo po celá staletí vyhrazeno korunovaci českých králů a dálo se tak třemi údery meče sv. Václava na levé rameno kandidáta. Obecně se má za to, že zvyk je starobylého původu dle obdobného pasování mečem Karla Velikého při císařské korunovaci. V říšských korunovačních řádech jsem však dosud nenalezl podporu pro toto tvrzení. Je pozoruhodné, že i domácí zprávy jsou velmi pozdního původu. Z historiků si celé věci všiml až Jan Rulík v prvém dílu „Kalendáře" vydaném v r. 1797 a o desetiletí později vyšla prvá speciální studie věnovaná výhradně tomuto tématu z pera Bretfeldova. Z ní vychází i jediná česká práce uveřejněná Františkem J. Zoubkem v r. 1874 v Památkách archeologických. (1)
Prvou zásadní otázkou je samotný meč sv. Václava, neboť v nejstarší tradici se jako zázračná zbraň připomíná kopí světcovo a to konkrétně již r. 1126 v souvislosti s bitvou u Chlumce.
„Kníže Soběslav, jenž všechny přípravy k boji zařídil, poslal svého kaplana, té věci znalého, do vsi Vrbčan; ten nalezl na zdi kostela praporec sv. Vojtěcha biskupa, i byl zavěšen na kopí sv. Václava mučedníka v čas bitvy proti Sasům, kde Bůh je přemohl."
„Když na sto velmožů českých i představených kostelů a kaplanů hlídalo, stojíce dokola kopí sv. Václava, jeden kaplan, ctnostný, urozený, jménem Vít, jenž držel kopí řečeného světce, jak je zvykem, oděn jsa v brnění a přilbu jako Achilles, zvolal slze radostí na své: Druhové a bratří, buďte stálí, neboť nad hrotem posvátného kopí vidím svatého Václava, an, sedě na bílém koni a oděn bílým rouchem, bojuje za nás, ..." (2)
První zmínka o meči je dochována v listině pražského biskupa Jana IV. z Dražic dané v Roudnici dne 1. 5. 1333, jíž dává kožešníku Heřmanovi a jeho potomkům v držení pozemek a zavazuje je, že budou čistit zbraň a zbroj sv. Václava, to je přilbu, brnění a meč - „ ... ipse Hermannus et sui haeredes debent et tenebuntur mundare arma beati Venczeslai: pileum videlicet ferreum, loricam et gladium, que arma in Pragensi ecclesia conservantur." (3)

V nejstarším inventáři chrámového pokladu z r. 1354 máme již jeho podrobnější popis. Zajímavé je, že již r. 1368 byla poškozena původní zlatá pochva, definitivně ztracená v r. 1420, a chyběl již malý křížek. (4)
Umělecko-historickým rozborem bylo prokázáno, že jde o typickou zbraň gotického období a lze ji klást do první poloviny 14. stol. (5) Vznikla tedy nedlouho před tím, než máme o ní zpráv.
Svatováclavským je meč nazýván původně patrně dle drobného ostatku v něm uloženém a postupem doby byl považován za autentickou zbraň světcovu.
Z faktu, že byl součástí chrámového pokladu, je zřejmé, že původně nepatřil do souboru korunovačních klenotů a stal se jím až v době pozdější.

Nejstarší zmínka o pasování na rytířství v souvislosti s korunovací se vztahuje k roku 1297 a k osobě krále Václava II. Při položení základního kamene kláštera zbraslavského, které následovalo druhý den po korunovaci „ ... po skončení mše vystoupil korunovaný král drže v ruce žezlo královské a opásal ... dvě stě čtyřicet pánů a šlechticů Království českého a mnoha jiných zemí rytířským pásem." (6)
Bezprostřední Václavovi nástupci nebyli korunováni a při korunovaci krále Jana Lucemburského počátkem února r. 1311 se mluví opět o rytířských pásech: „ ... také byli dva mladíci rodem urození, od krále, který měl být tehdy korunován, právě v tu hodinu učiněni rytíři byvše opásáni pásem rytířským; ti byli určeni držet korunu nad hlavou královou. Z nich jeden byl synem pana Bohuslava z Boru, druhý Fridmana ze Smojna" (7)
Skutečností nadmíru závažnou je fakt, že v korunovačním řádu císaře Karla IV. je sice zmíněn meč sv. Václava, ale ani nejmenší zpráva o pasování rytířů. Nebyl tedy ještě tradiční součástí korunovačního ceremoniálu, neboť při Karlově smyslu pro historické souvislosti, zejména domácího, to jest přemyslovského původu, by zajisté nalezlo své uplatnění. Václav IV. byl korunován ještě za života otcova ve svých dvou letech a tak k pasování nedošlo. Slyšíme o něm až při korunovaci Zikmundově: „Potom 28. dne měsíce července král Zikmund na Pražském hradě za přítomnosti jen neúplného počtu pánů i pražských konšelů korunován na českého krále a pasoval tam mnoho nových rytířů, kteří před tím neukázali žádný rytířský čin pro obecné dobré. A tak byli od lidu nazváni rytíři nepravými nýbrž malovanými." (8)
V listině dané Mikuláši z Lobkovic, nejvyššímu písaři desk zemských, dne 3. 1. 1421 a otištěné Paprockým v „Diadochu", zmiňuje se král Zikmund o tom, že jej pasoval mečem sv. Václava při své korunovaci. (9) Při slavné korunovaci krále Albrechta v r. 1340 pasoval král na sto rytířů. (10) U jeho mladého nástupce krále Ladislava víme pouze to, že mezi rytíři jím pasovanými byli také Jiří z Walse a Jiří z Ehingen, švábský rytíř z průvodu Albrechta Rakouského. (11) Při korunovaci krále Jiřího z Poděbrad, která se celkově vymykala tradici, neslyšíme o pasování ničeho. Také u Vladislava II. nemáme v tomto směru přímých zpráv. Až v erbovním listě daném 25. 6. 1596 Janu Rejtovi z Pístova je zmínka, že jeho praděd, Benedikt Rejt stavitel, byl od krále Vladislava II. Jagellonského pasován v kostele sv. Víta na rytířství. (12)
Při korunování krále Ludvíka [Jagellonského] bylo, alespoň dle zprávy „Starých letopisů českých", od obyčeje upuštěno pro dětský věk králův. (13) Král Ferdinand I. pasoval Kazimíra a Jiřího markrabí Braniborské a dvanáct šlechtických synů. (14) Přesto, že od této doby jsou již o korunovacích zprávy vydávány též tiskem, zůstává většinou pasování samo stranou jejich pozornosti. Z německého popisu korunovační slavnosti Maxmiliána II. se dovídáme, že král pasoval na konci mše devatenáct rytířů obnaženým mečem. (15) U Rudolfa II. víme pouze to, že pasoval čtyři rytíře. (16) Od doby krále Matyáše byl pak sestaven a publikován jmenovitý seznam osob. (17)
Až dosud zmiňují se prameny o pouhém pasování rytířů, maximálně o meči sv. Václava. Teprve Stránský v r. 1634 při popisu korunovací českých králů mluví výslovně nejen o meči sv. Václava, ale i o jakémsi společenství: „Konečně král několik vybraných, kteří padli na zem před jeho tváří, mečem sv. Václava na levé rámě třikrát udeří a tím pasuje na rytíře zlatého vojska." (18)
Tento moment je svým způsobem zarážející. Uvážíme-li však, že rytíře pasoval i Fridrich Falcký, při jehož příjezdu a korunovaci se záměrně oživovala řada starých českých tradic - až po jisté kuriósní husitské vojsko - a že Stránský patrně znal Diadochos a jím zprostředkovanou zprávu o pasování mečem svatováclavským v době předhabsburské, je zřejmé, proč učinil z pasování nedílnou součást korunovačního ceremoniálu. Je rovněž pozoruhodné, že se o věci vůbec nezmiňuje např. Bohuslav Balbín. O tom, že zvyk nalezl odraz i v nacionálně zabarvené katolické tradici barokní, svědčí glosa v Martyrologiu vytištěném v Litomyšli v r. 1676: „V témž kostele (sv. Víta) kromě několika jeho ostatků chová se i jeho meč (sv. Václava), kterým čeští králové na den svého korunování některé výborné muže na levé rameno ploskou třikrát lehoučko udeřiti a skrze to je rytíři činiti obyčej mají."

Všechny zprávy se celkem shodují ve způsobu pasování. Kolísala však doba vlastního aktu. Původně bylo pasování zcela mimo korunovační okruh. Vzpomeňme na Václava II., kde se tak stalo až druhého dne. U krále Jana byli pasováni mladí šlechtici, kteří zřejmě z důvodů fysické síly měli držet nad králem korunu a tak úkon předcházel vlastní korunovaci. V dalších případech pak většinou chybí konkrétní časové určení. U Ferdinanda I. se tak stalo po mši a holdování stavů a u jeho nástupce se výslovně říká koncem mše. V 17. stol. se pasování ustálilo po vlastním korunování a holdu stavů při Credu. Nejpřesnější vymezení je známo od korunovace Marie Terezie, kde je výslovně řečeno po slovech „et incarnatus est" - tedy uprostřed Creda korunovační mše.

Od obou korunovací počátkem devadesátých let 18. stol., které probudily širší zájem o tuto instituci, se setkáváme s pojmem „řád svatováclavských rytířů". Z toho, co již bylo řečeno, můžeme odvodit i základní charakteristiky sledovaného jevu.
Jak již bylo zdůrazněno, je pasování vyhrazeno korunovaci českých králů. Takto poctěni bývali nejen Češi, ale mezi rytíři nacházíme Němce, Uhry, Italy, Španěly, Angličany a Francouze, často i osoby cizí, které nebyly obyvateli země. Nešlo také v žádném případě o povýšení do rytířského stavu, neboť mezi pasovanými byli zejména ve starší době i příslušníci stavů vyšších, ale naopak i měšťané. Co do postavení jednotlivců převažují zprvu vojáci, při posledních korunovacích správní úředníci. Nenalezl jsem doklady pro výběr kandidátů a jeho kritéria. Pouze v r. 1836 jsem zjistil novinovou zprávu, která oznamuje, že při chystané korunovaci dojde též k pasování svatováclavských rytířů a vyzývá ty, kteří se o hodnost hodlají ucházet, aby své žádosti podali do šesti týdnů prostřednictvím zemského presidia. (19) Udělení hodnosti je u vybraných jednotlivců motivováno dlouholetou službou vojenskou nebo státní, zásluhami o vojenské dodávky za napoleonských válek, o povznesení kraje nebo průmyslu a kultury.
Protože kandidáti nepředkládali vývod předků, nebyla ustálena titulatura a neexistují stanovy ani kapitula. Jednalo se o vyznamenání úzce osobní a je zcela chybné hovořit o řádu rytířů svatováclavských.

Poznámky:
(1)    Rulík, Jan: Kalendář Hystorycký, ... Djl Prvnj, od léta 1780, až do léta 1797. W Praze 1797, s. 158-160.

        Bretfeld, Franz Joseph: Über den Ritter-Orden des heilligen Wenzels, im Königreich Böhmen ... Wien 1807. 44 s.

        Zoubek, Fr. J.: Pasování na rytířství mečem sv. Václava při korunování králů českých.
        Památky archaeologické a místopisné, IX./1874, s. 1-6.


(2)    Kanovník vyšehradský. První pokračovatelé Kosmovi. Praha 1950, s. 18.

(3)    Emler, Josef: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae.
         Pars III., No. 2004. Pragae 1890, pag. 776.

(4)    Podlaha, Ant. - Šittler, Ed.: Chrámový pokladu sv. Víta v Praze.
         Praha 1903, s. IV, XVIII.

(5)    Schránil, Josef: Korunovační meč zvaný svatováclavský.
         Svatováclavský sborník. Praha 1934, s. 173-184.

(6)    Kronika zbraslavská. Praha 1952, s. 193.

(7)    Kronika zbraslavská. Praha 1952, s. 400.

(8)    Vavřinec z Březové: Husitská kronika.
         Praha 1954, s. 84.

(9)    Paprocký z Hlohol, Bartoloměj: Diadochod ... O stavu panském.
         Praha 1602, s. 123.

(10)  Urbánek, Rudolf: Věk poděbradský I. České dějiny III.
         Praha 1915, s. 341.

(11)  Urbánek, Rudolf: Věk poděbradský II. České dějiny III, 2.
         Praha 1918, s. 748.

(12)  Státní ústřední archiv Praha. Saalbuch 12 a fol. 311.

(13)  Palacký, František: Stařj letopisowé češtj od r. 1378 do r. 1527.
         Praha 1829, s. 299-300.

(14)  Der königlichen Durchleuchtigkeit zu Behaym Ertzhertzog Ferdinands Cronung zu Prag ym XXVII Jar. Fol. Aiii.

(15)  Sněmy české III. Praha 1884, s. 153-154.

(16)  Sněmy české IV. Praha 1886, s. 267.

(17)  Řezníček, Václav: Svatováclavští rytíři.
        Časopis Musea království Českého, LXIX./1895, s.129-133.

(18)  Stránský ze Zapské Stránky, Pavel: Český stát.
         Praha 1953, s. 127.

19)   Prager Zeitung. 1836, No. 95, S. 1.


Příloha I.                            Data královských korunovací
--------------------------------------------------------------------
1297, 02. 06.                      Václav II.
1311, 02. 02.                      Jan Lucemburský
1347, 02. 09.                      Karel IV.
1363, 15. 06.                      Václav IV.
1420, 28. 07.                      Zikmund Lucemburský
1438, 29. 06.                      Albrecht
1453, 28. 10.                      Ladislav Pohrobek
1458, 07. 05.                      Jiří z Poděbrad
1471, 22. 08.                      Vladislav II. Jagellonský
1509, 11. 03.                      Ludvík Jagellonský
1527, 24. 02.                      Ferdinand I.
1562, 20. 09.                      Maxmilián II.
1575, 22. 09.                      Rudolf II.
1611, 23. 05.                      Matyáš
1617, 29. 06.                      Ferdinand II.
1619, 04. 11.                      Fridrich Falcký
1627, 24. 11.                      Ferdinand III.
1646, 05. 08.                      Ferdinand IV.
1656, 14. 09.                      Leopold I.
1723, 05. 09.                      Karel VI.
1743, 12. 05.                      Marie Terezie
1791, 06. 09.                      Leopold II.
1792, 09. 08.                      František I.
1836, 07. 09.                      Ferdinand V.

Příloha II.             Seznam rytířů svatováclavských
---------------------------------------------------------
Při korunovaci Václava II.
240 jmenovitě neuvedených osob urozeného původu
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Jana Lucemburského
jmenovitě neuvedený syn Bohuslava z Boru
jmenovitě neuvedený syn Fridmana ze Smojna
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Zikmunda Lucemburského
neuvedený počet osob urozeného i měšťanského původu
Mikuláš z Lobkovic (jediný jmenovitě známý)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Albrechta
asi 100 jmenovitě neuvedených osob urozeného původu
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Ladislava Pohrobka
neuvedený počet osob
jmenovitě pouze Jiří z Walse, Jiří z Ehingen
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Vladislava II. Jagellonského
Benedikt Rejt z Pístova (nepřímá zpráva)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Ferdinanda I.
14 šlechtických synů
jmenovitě pouze Kazimír, Jiří markrabě Braniborské
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Maxmiliána II.
19 jmenovitě neuvedených osob
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Rudolfa II.
4 jmenovitě neuvedené osoby
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Matyáše
Václav Heraklius z Bliživé
Krištof Kořenský z Terešova
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Ferdinanda II.
Wolf Ondřej Stibar z Puttenheimbu
Jan Křtitel Magni
Jindřich de St. Juliano
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Fridricha Falckého
jmenovitě neuvedený králův hofmistr
jmenovitě neuvedený nejvyšší leitnant nad koňmi
jmenovitě neuvedený moravský zeman
Entrid z Berbisdorfu
Tomáš Teytle, staroměstský měšťan a kupec
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Ferdinanda III.
Ludvík ze Zochavy
Šimon Apffelmann
Tomáš Teuffel z Zillberku
Jan Ritz
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Ferdinanda IV.
Pavel z Briaumontu
Bartolomeo Strasoldo
Baltazar von Schmiedten
Ernst von Schützen und Leibholtzan
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Leopolda I.
Pavel hrabě Esterhazy
Kristof hrabě Bathiany
Dětřich z Wechtu
Jan Müller od Zlaté koruny
Jakub Gerhard
Kristian z Nostic
Adalbert Rombaldi
Hans Georg von Fritzschen
Rudolf Zeller von Rosenthal
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Karla VI.
hrabě Haro
hrabě Besora
hrabě Monte Santo
František Krištof hrabě Khevenhüller
hrabě Cervellon
Julius hrabě Hardegg
Gundemar hrabě Starhemberg
Jan Albert hrabě St. Julien
hrabě Eryll
Felix Ernst hrabě Molarth
markýt Pazeco
Amadeus hrabě Babbutin
Leopold hrabě Khünigl
František hrabě Starhemberg
František hrabě Kolowrat
Leopold hrabě Paar
hrabě Villa Franqueza
markýz Gallerati
František Antonín hrabě Lichtenstein
kníže Pio
Ludvík hrabě Bathiany
Franz Ernst hrabě Thürheimb
Romuald hrabě Collalto
Jindřich František hrabě Šlik
Ferdinand hrabě Harrach
Ferdinand hrabě Lamberg
Ondřej hrabě Hamilton
Jan Vilém hrabě Trautsohn
Ferdinand hrabě Daun
Otokar hrabě Starhemberg
Hans Ferdinand hrabě Kuefstein
hrabě Cavriani
Kazimír hrabě Kupperwald
baron Maggavly
baron L´Huilier von Edeleni
Göldtin von Tiefenava
Hössler
Václav Josef Markvart z Hrádku
Antonín František šlechtic Boul
Jan Ludvík šlechtic Bomal
František Ježovský z Lub
Hans Carl Zitschy von Znoriza
Jan šlechtic Isendyck
Václav šlechtic Streitberg
Balduinus Urbain
Ferdinand šlechtic Mosern
Jean Mathias Ludovisi de Clarenza
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Marie Terezie
Zikmund Gustav hrabě Herzan z Harasova
Jan Jiří hrabě Waldstein
Jan Arnošt hrabě Waldstein
Václav Arnošt hrabě Schaafgotsche
Adam Filip Losy hrabě Losymthal
Adam hrabě Sternberg
Jan Karel Chotek hrabě z Chotkova a Vojnína
Josef Maria hrabě Welzcek
Arnošt hrabě Schaafgotsche
Jan Václav Caretto hrabě Millesimo
Jan Gothard hrabě Bredau
Ignác Václav Caretto hrabě Millesimo
Ferdinand František z Říčan
Jan František svobodný pán Fünfkirchen
Jan Adolf hrabě Kounic
Jan Václav svobodný pán Oppersdorf
Albrecht Maxmilián hrabě Des Fours
Jan Michal Tejřovský svobodný pán z Einsiedelu
Jan Václav Bzenský z Porubí
Arnošt Václav Malovec z Chejnova a Vimperka
Sebastian Losy von Losenau
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Leopolda II.
Václav hrabě Thun
Jan hrabě Pachta
František Antonín hrabě Des Fours
Jan Antonín Schirndinger svobodný pán Schirnding
Arnošt hrabě Goltz
Jan Václav Reiský svobodný pán z Dubnice
Michael hrabě Althan
Antonín svobodný pán Žlutický
Jan svobodný pán Helversen z Helversheimu
Vincenz svobodný pán Widersperg
František svobodný pán z Astfeldu a z Vydří
Josef svobodný pán Helversen z Helversheimu
Václav svobodný pán Helversen z Helversheimu
Josef von Scotto Edler von Compostella
Ferdinand Bořek Hamsa ze Zábědovic
Michael Boleslavský rytíř z Rittersteinu
Jan Marcel šlechtic Hennet
František Gamperger z Gamsenfelsu
Karel svobodný pán Rummerskirch
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Františka I.
Vincenz hrabě Waldstein-Wartenberg
Maxmilian svobodný pán Ehrenburg
Markvart Josef Kotz svobodný pán z Dobrše
Karel rytíř Bienenberg
Heinrich Losy von Losenau
Sebastian Losy von Losenau
Jan svobodný pán Turba
Leopold hrabě Sternberg
Fridrich svobodný pán Žlutický
Jan Hanisch rytíř z Greiffenthalu
Ferdinand Pacovský z Liblína
Rudolf svobodný pán Schirnding
Maria Václav hrabě Dohalský z Dohalic
Antonín svobodný pán Feuerstein
Josef hrabě Unwerth
Josef Kotz svobodný pán z Dobrše
Josef rytíř Bretfeld
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při korunovaci Ferdinanda V.
Karel hrabě Lengheim
Josef hrabě Schaafgotsche
Karel hrabě Strachwitz
Jan hrabě Trauttmannsdorf
hrabě Žerotín
baron Baselli
Jan Václav svobodný pán Dobřenský
Karel svobodný pán Margelík
Emanuel svobodný pán Trautenberg
Arnošt svobodný pán Vostrovec
František Cecinkar rytíř z Birnic
rytíř Gersch
Josef rytíř Hoch
Jan rytíř z Kronenfelsu
Josef Schreitter rytíř ze Schwarzenfeldu
Ferdinand rytíř Widmann
František rytíř z Wiesenthalu
pán z Talova
rytíř z Rosenthalu
Bedřich Jiří Zádubský rytíř ze Schönthalu
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poznámka
Seznam rytířů svatováclavských byl z valné části převzat z edice Řezníčkovy (viz citace). Z dobových úředních publikací a novinových zpráv byl doplněn seznam osob z let 1791 - 1792.


Pavel R. Pokorný: O pasování rytířů svatého Václava.
Edice „DOCUMENTA HERALDICA", řada I., sv. 1.
Přednáška proslovena 25.3.1975 na řádné schůzi Heraldického klubu ČNS.
Vydal Heraldický klub ČNS interně pro své členy.
Ediční redaktor prof. Pavel Palát.
Praha, duben 1978.
Vydání I. v nákladu 150 číslovaných výtisků.

Ediční poznámka
Při přetisku byly provedeny nezbytné technické úpravy, které však neovlivnily obsah textu (2010).

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting