Aktuální informace Inzerce Napište nám Mapa stránek

Znak obce Třebotova aneb o podobě znaku křížovníků s červenou hvězdou

„Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?“

Obec Třebotov se v roce 2015 rozhodla pro řádné konstituování obecních symbolů. Byl jsem obcí vyzván, abych vypracoval návrhy znaku a vlajky obce. Standardní součástí návrhů byl i text se stručnou historií obce a jejích místních částí. Následuje zkrácený a korigovaný výňatek.

Třebotov je připomínán v listině českého krále Václava I., vydané v Praze 6. 4. 1253 pro „klášter sv. Františka, který před tím u sv. Petra mimo město stál a nyní po straně mostu je vybudován“. Král listinou potvrzuje špitálu všechna darování svá, své matky Konstancie Uherské, sestry Anežky, bratra Přemysla, markraběte moravského, a svého syna Přemysla vévody rakouského. Vedle donací členů panovnické rodiny potvrzuje i darování Konráda zvaného Joculator (kejklíř), Alberta z Dubé a jeho příbuzného Jana, Bohuslavy, vdovy po šlechtici Zvěstoňovi, a jejího syna Sulislava, Zwengla, kejklíře bratra Přemysla, šlechticů Dobrohosta, Alberta, Drisky, vdovy po šlechtici Hroznatovi a se souhlasem jeho synů Viléma a Beneše a dalších. Špitálu sv. Františka bylo potvrzeno několik vsí v okolí Prahy. Mezi nimi byl i Třebotov („Tribotowe“; Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars I. Pragae 1855, No 1323, s. 609-611, dále jen RBM). Mostem byl myšlen tzv. Pražský most, předchůdce Karlova mostu, který byl také zván Juditin. V polovině 14. století byl Třebotov farní vsí s kostelem. Svědčí o tom registr papežského desátku (Registra decimarum papalium. Praha 1873. s. 41). Z pozdějších pramenů víme, že kostel byl zasvěcen sv. Martinovi. Ve 14. století byl třebotovský statek rozdělen na dvě části. Je zřejmé, že vlastníky již byli příslušníci pražských patricijských rodů.

Poznatelné počátky dějin obce Třebotov jsou spojeny s rytířským řádem křížovníků s červenou hvězdou (Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella). Tento řád ze všech rytířských řádů u nás působících, byl jako jediný ryze český a založený Přemyslovnou sv. Anežkou Českou v roce 1233 se zaměřením na pomoc nemocným. Řád vznikl z původního laického špitálního bratrstva sv. Františka při kostele sv. Haštala na Starém Městě pražském. Špitál a bratrstvo byly papežem Řehořem IX. v roce 1237 ustaveny jako rytířský a špitální řád, který byl v roce 1238 vzat pod ochranu papežského stolce (Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae. Tomi III. Fasciculus Primus. Pragae 1942, s. 195-199, č. 160, s. 231-232, č. 185 dále jen CDB; Národní archiv Praha, Archiv Řádu křížovníků s červenou hvězdou, č. 10). Celý proces byl dokončen v roce 1238 vydáním papežské bully potvrzující řádu majetek (Buben, Milan, M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha 2002, s. 133 n.; dále jen Buben, Encyklopedie řádů).

Papež Inocenc IV. na koncilu v Lyonu, pověřil listinou vydanou dne 10. 10. 1250 pražského biskupa Mikuláše, aby novému řádu vybral a z papežské pravomoci stanovil vhodný znak (CDB IV/1, 1962, s. 350-351, č. 191). Biskup Mikuláš určil, že znamením, které mají špitální bratři nosit na plášti a kápi má být červená hvězda a nad ní červený kříž. Listina o tomto aktu byla vydána dne 17. 6. 1252 v kostele sv. Petra na Poříčí (CDB IV/1, 1962, s. 422-423, č. 245, „…confirmanus, quod pro signo in mantello et cappa stellam rubeam cum signo crucis rubee…“). Papež Alexander IV. v roce 1256 řádový znak potvrdil (Buben, Encyklopedie řádů, I. 2002, s. 138; Buben uvádí, že papež nejprve potvrdil kříž a pak k němu přidal hvězdu). Dle tradice byl červený kříž nad červenou hvězdou v černém štítě. Tvar kříže byl v různých slohových obdobích zpodobňován rozličným způsobem. Vedle řeckého a latinského kříže se v počátcích dějin řádu objevoval i kříž tlapatý. V 17. století byl převážně užíván kříž kotvový. V 18. století převládlo užívání osmihrotého kříže (o různých tvarových formách kříže a hvězdy viz níže).

V současné době je osmihrotý kříž velmi často nepřesně nazýván jako „maltézský“ podle řádového odznaku johanitů, či „maltézských rytířů“ dle současného názvu Řád sv. Jana Jeruzalémského na Rhodu a na Maltě. Podle řádového ostrova Malta, v jehož hlavním městě Vallettě, je sídlo řádového velmistra, se řád také nazývá „maltézský“. Ovšem, pojmenovávat kříž křížovníků s červenou hvězdou jako maltézský je zavádějící. Proto je vhodné používat obecného pojmenování kříže jako osmihrotého.

Obecním zastupitelstvem v Třebotově byl z několika návrhů znaku vybrán takový, který navrhovatel popsal: „Polcený štít. Vpravo ve stříbrno-červeně polceném poli osmihrotý latinský kříž nad hvězdou, obojí polcené a opačných tinktur. V levém zeleném poli zlatá berla, dole přeložená stříbrnou rozkřídlenou husou se zlatou zbrojí“.

Ke znaku ve výše popsané podobě se váže navrhovatelem vypracovaný stručný ikonografický výklad: „Štít je polcením rozdělen na tři pole, stříbrné, červené a zelené, v souladu s třemi místními částmi, tvořících obec. V pravém poli štítu je znamení křížovníků s červenou hvězdou, s kterými je spojena první zmínka o vsi Třebotově v písemných pramenech. Berla a husa jsou atributy sv. Martina z Toursu, kterému je zasvěcen třebotovský kostel. Zelená barva je obecně barvou přírody, venkova, zemědělství a také vrchů. Do katastru obce patří Kulivá hora, na jejíchž svazích se rozkládají všechny části obce“.

Dne 5. 10. 2016 projednával Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen PPHV) žádost obce Třebotova o schválení návrhu znaku a vlajky. Žádost byla odmítnuta a v písemném zdůvodnění odeslaném obci bylo krom jiného uvedeno: „…z důvodu neopodstatněného užití upravené symboliky řádu Křížovníků s červenou hvězdou, který nikdy nebyl vlastníkem obce“. Garantem uvedeného sdělení byl pravděpodobně člen PPHV PhDr. Jakub Hrdlička, profesně archivář Archivu hlavního města Prahy, který byl dopisem předsedy PPHV Mgr. Vítězslavem Jandákem z 21. 10. 2016 doporučen obci ke konzultaci a k hledání vhodného řešení.

Obec se proti takovému rozhodnutí odvolala s poukázáním na znění listiny krále Václava I. z 6. 4. 1253, v níž se zmiňuje obec Třebotov v souvislosti se špitálem sv. Františka, který „na boce mosta ustaven jest“. Špitál patřil Řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Obec Třebotov trvala na již dříve předložené podobě znaku a vlajky a svou žádost o schválení opakovala.

Opakovanou žádost projednával PPHV na svém zasedání konaném dne 8. 2. 2017. Žádost obce byla opět odmítnuta a rezultát byl obci sdělen dopisem předsedy PPHV z 13. 2. 2017. Obsáhlé zdůvodnění bylo pravděpodobně zpracováno členem PPHV PhDr. Jakubem Hrdličkou (dále jen oponent). Za mimořádně pozoruhodnou je nutné považovat skutečnost, že dřívější důvod k odmítnutí žádosti, který byl formulován nekompromisně a kategoricky – „Řád křížovníků s červenou hvězdou nikdy (sic!) nebyl vlastníkem obce“, byl relativizován a vztah křížovníků k obci Třebotovu byl fakticky „potvrzen“. Je zřejmé, že v říjnu 2016 se PPHV nezabýval žádostí obce Třebotova dostatečným způsobem a hodnocení bylo vysloveno ad hoc, bez ohledu na korektnost obsahu odborného hodnotícího sdělení.

Argumentace PPHV k odmítnutí opakované žádosti obce Třebotova se nejprve zabývala věcným obsahem listiny krále Václava I. z 6. 4. 1253, která se opírala, na rozdíl od regestu, napsaného editorem K. J. Erbenem v roce 1855, o úplné znění listiny a její překlad do českého jazyku (CDB IV/1, 1962, s. 425-456, český překlad s. 456-458). Vše, co se týká obsahu listiny ve vztahu Třebotova a křížovníků, shrnul oponent takto (cituji):

„Z edice obou znění listin v CDB vyplývá, že panovník potvrzuje mezi jinými donacemi a odkazy:

- blíže v listině jménem neuvedená vdova po urozeném Hroznatovi spolu se svými syny Vilémem a Benešem věnovala městiště u kostela sv. Valentina na Starém Městě pražském,

- svou donaci, kterou daroval špitálu 7 vesnic a v Třebotově jeden poplužní dvůr a k němu patřící louky a lesy, při zachování poplatků, jdoucích již dříve z těchto vesnic na udržování tehdejšího pražského mostu.

Z toho plyne, že špitál držel v r. 1253 z celého Třebotova pouze poplužní dvůr s příslušenstvím a zbytek někdo jiný a že prvním majitelem uvedených vesnic byl český panovník a nikoliv pozdější klášter.“

Korigování mé nedokonalé interpretace obsahu regestu listiny oponentovým poukázáním na překlad úplného znění listiny do českého jazyku, publikovaného v příslušné edici, bylo opodstatněné. Přesto jeho opravující sdělení o skutečném dárci části Třebotova klášteru sv. Františka a rozsahu jeho donace nijak nemění podstatu historického vztahu vsi Třebotova a křížovníků s červenou hvězdou. Ani poukázání na darování pouhého poplužního dvora nijak nemůže tento vztah popřít. Stejně tak nemůže být vytvářena domněnka, že darovaný poplužní dvůr s příslušenstvím byl nepodstatnou a proto také pominutelnou částí vsi, či dokonce dospět k výroku, že křížovníci s červenou hvězdou „nikdy“ nebyli vlastníky obce Třebotova. Ve vztahu k návrhu znaku a k volbě symbolů v něm uplatněných nemá žádnou relevanci konstatování oponenta z PPHV, že prvotním majitelem Třebotova byl panovník a nikoliv pozdější klášter. Také nelze popřít, že volba jakéhokoliv znamení do obecního znaku z množiny uplatnitelných a relevantních symbolů je zcela v kompetenci obce a na její vůli. Ostatně to vyplývá i z následného doporučujícího sdělení, formulovaného v PPHV.

V další části rozhodnutí PPHV bylo konstatováno (cituji): „Jestliže přesto obec trvá na tom, aby na obecních symbolech bylo zachyceno historické sepětí její části se špitálem sv. Františka u paty mostu a pozdějším sídlem velmistra a konventu řádu křížovníků s červenou hvězdou v první písemné zprávě o Třebotově ve středověku použitím figur odvozených od tohoto řádu, musí tyto odpovídat tehdejší podobě řádového znaku, jímž byl

- buď kotvicový kříž s červenou hvězdou (takový kříž je užit pro symboliku stejného sepětí již v několika obecních znacích i ve znaku městské části Praha-Ďáblice),

- nebo volněji, osmihrotý kříž (tzn. ovšem rovnoramenný kříž; který křížovníci začali používat až v novověku dle vzoru maltézských rytířů (tzn. johanitů) – sídlo velkopřevora, české komendy a konventu tohoto řádu je od středověku na druhé, malostranské straně mostu, u P. Marie pod řetězem, takže inspirace je zjevná“.

K tomu pak oponent z PPHV dodal: „V dosavadním návrhu použitý hybrid / novotvar obou symbolů, tedy latinský osmihrotý kříž je heraldicky nepřípustný a zavádějící, takováto figura už na řádový odznak nepoukazuje. Navíc odlišení od současného řádového znaku křížovníků je již v návrhu dostatečně provedeno tím, že kříž a hvězda střídavých barev leží ve stříbrno-červeně polceném poli (základem současného řádového znaku je totiž černý štít s osmihrotým křížem a pod ním hvězdou, obojí červené). Z tohoto důvodu je potřeba provést úpravu figury kříže jedním z výše uvedených způsobů“.

Oponent potvrdil dostatečnost odlišení části obecního znaku od současné podoby křížovnického znaku (červeno-stříbrně polcené pole s figurou opačných tinktur). Možnost aplikování barevnosti dříve i nyní užívaného znaku křížovníků v současných návrzích obecních znaků má své limity. Takové řešení je kontroverzní ze dvou důvodů. Červený kříž v černém štítě porušuje základní heraldické pravidlo o barvě a kovu, které neumožňuje položit barvu na barvu (červený kříž do černého štítu). Současná heraldika historické znaky respektuje a nepodrobuje je odsudkům. Přesto v 90. letech 20. století, v rámci schvalování novodobých znaků některých pražských městských částí v heraldické komisi při Archivu hlavního města Prahy, která byla Magistrátem hlavního města Prahy určena k odbornému posouzení nových návrhů před projednáním v příslušném zastupitelstvu (o skutečném a používaném názvu této komise nemám vědomost), se k této skutečnosti nepřihlíželo a bylo připuštěno, že lze schválit historickou podobu křížovnického červeného kříže s hvězdou v černém poli. Tak např. Praha-Dolní Měcholupy (1994), Praha-Ďáblice (1994), Městská část Praha 14 (1997), Praha-Slivenec (2002). O tom, že schvalovací proces neproběhl v rámci PPHV, ale prostřednictvím jiné instituce, svědčí odborně nedokonalé a až bizarně znějící popisy (viz REKOS). V Podvýboru pro heraldiku a vexilologii bylo základní heraldické pravidlo o poměru tinktur zásadně dodržováno i v případech uplatňování znamení křížovníků s červenou hvězdou v návrzích obecních znaků – např. Dobřichovice (o. Praha-východ, 1998), Bezkov (o. Znojmo, 2002), Mašovice (o. Znojmo, 2002), Plchov (o. Kladno, 2003), Rybníky (o. Znojmo, 2003), Tursko (o. Praha-západ, 2004), Záhoří (o. Písek, 2004) atd.

K písemnému sdělení PPHV o druhém neschválení lze přičinit několik kritických poznámek terminologických a také věcných. Důvodem odmítnutí byla podoba kříže s následujícím doporučením. Parafrázuji: Chce-li obec trvat na použití figur ze znaku Řádu křížovníků s červenou hvězdou, pak ty musí, v souladu se zprávou ze 13. století, odpovídat středověké podobě řádového odznaku. PPHV doporučil dvě, dle jeho expertního soudu, uplatnitelné varianty:

1. buď „kotvicový kříž s červenou hvězdou“ (terminologicky správně „kotvový kříž“, protože „kotvice“ je rostlina a z pohledu jazykového není „kotvice“ deminutivum od substantiva „kotva“, tím je „kotvička“; adjektivum „kotvový“ znamená týkající se „kotvy“; vztah k ramenům kříže je, že mají podobu „kotvy“. Adjektivum „kotvicový“ znamená týkající se „kotvice“, která je botanickým termínem a nemá s „kotvou“ přímou souvislost).

2. nebo osmihrotý kříž.

Výtka spočívala v tom, že v původním návrhu znaku byl použit „latinský osmihrotý kříž“, který byl oponentem považován za nesprávný - doslova „heraldicky nepřijatelný a zavádějící hybrid/novotvar“ (k tomu více níže) a zároveň byl přesvědčen, že kříž má být „rovnoramenný“. Použitý termín „rovnoramenný“ je pro uvedenou situaci zcela nepřesným výrazem, majícím v české heraldické terminologické konvenci ten význam, že ramena kříže jsou „rovná“ (tj. tvořená liniemi přímými a tvarově nemodifikovanými), ale expertem z PPHV je myšleno „sobě rovná“, čili stejně dlouhá. U křížů v heraldice není taková precizace nezbytně nutná, protože ve standardní podobě většiny křížů jsou všechna ramena zpravidla stejně dlouhá (s výjimkou některých tvarově speciálních křížů, např. latinského, svatopeterského, lotrinského, patriaršího, pravoslavného, papežského apod.), jestliže je to jinak, pak se to popisem sděluje. To, že oponent zná znamení křížovníků pouze z některých prakticky užitých vyobrazení a z novodobých komunálních znaků, jejichž podobu jako člen (předseda?) bývalé heraldické komise Magistrátu hlavního města Prahy schvaloval a možná se podílel i na jejich vzniku, nijak neznamená, že v historii neexistovaly řádem samotným prakticky užívané modifikace řádového znaku, jejichž podoby byly typologicky v souladu s řádovým křížem, aplikovaným v původním návrhu znaku obce Třebotova. Takové kříže měly dolní rameno delší.

Dokladů o podobě řádového kříže s dolním ramenem delším máme k dispozici několik. Například v breviáři křížovnického velmistra Lva z roku 1356, na oltáři velmistra Mikuláše Puchnera z roku 1482 (Soukupová, Helena: Anežský klášter v Praze. Nakladatelství Vyšehrad. Praha 2011, s. 231, vyobr. č. 297 - brevíř velmistra Lva, s. 258, vyobr. č. 338 - oltář velmistra Mikuláše Puchnera; dále jen Soukupová, Anežský klášter). Stejnou podobu kříže má pektorál řádového velmistra ze závěru 17. století, tzv. „Pospíchalův kříž“, nošený i současným velmistrem (Koláčný, Ivan: Řády a vyznamenání Habsburské monarchie. Praha: nakladatelství Elka Press 2006, s. 41; Jiří Ignác Pospíchal, velmistr křížovníků s červenou hvězdou v letech 1694-1699). Takový kříž je i na barokních nástěnných malbách z roku 1696 v křížovnickém kostele sv. Františka (Soukupová, Anežský klášter, 2011, s. 291, vyobr. č. 385, luneta Sv. Anežka zakládá špitál, namalovaná Janem Jiřím Heinschem, – zde zobrazení křížovníci v řádových oděvech se znamením řádu na levé straně hrudi – tlapatý kříž s dolním ramenem delšímu nad hvězdou, obojí červené), či ve znaku litoměřického biskupa Emanuela Johanna Schoebela.

Biskup Schoebel obdržel povolení k užívání znaku od c. k. ministerstva vnitra dne 11. 11. 1886 (Županič, Jan – Fiala, Michal – Koblasa, Pavel: Šlechtický archiv c. k. ministerstva vnitra. Erbovní listiny. Praha 2014, s, 717, č. 410). V listině vydané tímto úřadem je kříž popsán německy: „…das Kreuzherrnordenszeichen, bestehend aus einem hohen rothen Kreuz über einem rothen Sterne“, česky doslova: „…křížovnického řádu znamení, sestávající z vysokého červeného kříže nad červenou hvězdou“. Termínem „hohen Kreuz“, který je i v německé terminologii synonymním několika dalším termínům, je myšlen „kříž latinský“, v minulosti v českém prostředí také nepřesně překládáno jako „kříž povýšený“. V novodobém „moderním“ českém překladu popisu znaku biskupa Schoebela, uvedeném ve zmíněné edici, je zcela opomenut význam německého termínu „hohen Kreuz“, který byl přeložen nedostatečně jako pouhý „kříž“. Termín „hohen“, který je důležitý pro přesné určení typu kříže, byl ignorován. Teprve v poznámce je uvedeno, že podle vyobrazení se jedná o kříž „latinský kotvicový“. Je obtížné se domnívat, že právě takový kříž je podle oponujícího heraldického experta „hybrid / novotvar…, tedy latinský osmihrotý kříž je heraldicky nepřípustný a zavádějící, takováto figura už na řádový odznak nepoukazuje“. Zde je nutné položit podstatnou otázku: Čím je kříž ve znaku litoměřického biskupa Schoebela a jaký má ikonografický význam? Kříž s hvězdou je znakem Řádu křížovníků s červenou hvězdou a v biskupském znaku odkazuje na fakt, že E. J. Schoebel byl před litoměřickou intronizací velmistrem tohoto řádu.

K použitému tvaru kříže v neschváleném návrhu znaku obce Třebotova lze poznamenat, že z pohledu výtvarného bylo záměrem vyplnit využitelnou plochu pole znamením. Takový přístup patří k základním požadavkům heraldické kresby – obecná figura má obvykle vyplňovat využitelnou plochu štítu nebo pole tak, že se nemá dotýkat okrajů. Kříž doplněný hvězdou je i v tomto případě symbolem nezaměnitelně ukazujícím na řádový odznak křížovníků s červenou hvězdou bez nutnosti zpochybňování jeho ikonografického významu. Pokud někdo z PPHV má potřebu bezdůvodně trvat na tzv. „správné“ podobě řádového odznaku, odpovídající konkrétnímu historickému období, pak nevnímá, že toho není třeba – viz mnohonásobné praktické užití řádového kříže v minulosti ve vzájemně odlišných tvarových podobách. Navíc je-li zřejmé, že oponentem doporučované podoby řádového kříže jsou až ze 17. resp. z 18. století a nikoliv z požadovaného 13. století, v němž je vztah Třebotova a řádu křížovníků s červenou hvězdou doložen historickými písemnými prameny.

Podivné a zároveň heraldicky nedospělé lpění na délkách ramen křížů bylo použito například v písemném zdůvodnění PPHV při neschválení návrhu znaku u obce Volevčice (o. Most) v roce 2014. S podivem, v roce 2008 byl schválen znak obci Havraníky (o. Znojmo) s křížem Řádu křížovníků s červenou hvězdou, jehož dolní rameno je výrazně delší než ostatní a je dokonce hvězdou zakončeno a nikoliv, že by kříž hvězdu převyšoval, jak je obvyklé. Z mé pozice mohu jen spekulovat o tom, že PPHV si v tomto případě odpustil jakékoliv subjektivní hodnocení symbolu a jednoduše naplnil smysl své vlastní existence a znak popsal (i když použil termín „kotvicový kříž“). Podstatné však je, že to, co bylo možné schválit v roce 2008, nebylo v roce 2017 přijatelné. Navíc s podporou subjektivního deklasujícího označení jako „hybridu / novotvaru“.

Díky důrazu na slovo „novotvar“ je možné mít expertovo heraldické myšlení za „zamrzlé“ v 60. a 70. letech minulého století, kdy v tuzemských heraldických odborných kruzích byla heraldická figura pojmenovaná „novotvarem“ vnímána pejorativně jako cosi nepřijatelného, odpudivého a hodného odmítnutí (s nadsázkou to bylo cosi jako „legitimní heraldická nadávka“). Paušální používání tohoto termínu patřilo i v odborných kruzích k „dobrému tónu“ a díky tomu nebylo vyžadováno odborně korektní zdůvodnění sděleného odsudku. Teprve v závěru 20. století se odborná veřejnost s problémem „heraldických novotvarů“ vyrovnala tak, že bylo poukázáno na podstatnou funkci novotvarů v heraldice, jako její důležité součásti, dokládající způsobilost k jejímu vlastnímu vývoji a nezbytně potřebnou „životaschopnost“ (Pelant, Jan: Novotvary obecných figur v české, moravské a slezské komunální heraldice let 1875-2000, in: Heraldica viva II. Sborník příspěvků z konference českých, moravských a slezských heraldiků, konané ve dnech 21. – 22. října 1999 v Pardubicích. Pardubice 2002, s. 17-45). Teoreticky každá heraldická figura byla kdysi „novotvarem“ a přestala jím být v okamžiku jejího všeobecného přijetí, ustálení a praktického aplikování. Upírat heraldice „novotvary“, je pošetilé.

V žádném případě nelze „latinský osmihrotý kříž“ nazvat „hybridem/novotvarem“ a dokonce s kategorickým tvrzením „…je heraldicky nepřípustný a zavádějící“ (sic!). Obojí je nesmyslné a odborně nepřijatelné. Pokud je něco „nepřípustné a zavádějící“, pak je to právě ono expertovo kategorické hodnotící tvrzení, které lze zároveň mít za „heraldicky nepříčetné“. Jak bylo vyloženo, tak takový kříž jednoduše existuje nejen z pohledu heraldické teorie ale i v praxi. Stejnou kvalitu má následující tvrzení oponenta „…takováto figura už na řádový odznak nepoukazuje“. Oponentovo sporné konstatování pramení z jeho nedostačující zkušenosti s prakticky užívanými podobami symbolu křížovníků s červenou hvězdou, uplatňovanými v prostředí samotného řádu již ve 14. století, stejně jako později v 17. a na přelomu 19. a 20. století. V návrhu znaku obce Třebotova byl kříž především symbolem, ukazujícím ke křížovníkům. Díky této funkci, která byla ikonograficky i heraldicky srozumitelná, byly pokusy oponujícího experta o komparaci s jinými podobami řádového kříže již nad rámec nezbytného.

Po dřívějším kategorickém prohlášení o vztahu křížovníků s červenou hvězdou a obce Třebotova, který nejprve „nikdy“ neexistoval a později byl relativizován, se oponent dopustil stejně nepřijatelného prohlášení o podobě řádového odznaku ve středověku. Jeho informace se neopírají o skutečné doklady praktického užití křížovnického znaku, ale o subjektivní dojmy. Takovou argumentaci, vycházející z nedokonalého poznání, lze jednoznačně vyvrátit a oponent bude muset svůj názor opět nejméně relativizovat.

Na nejstarší známé pečeti konventu a velmistra křížovníků s červenou hvězdou z období po roce 1252 bylo dvakrát použito volného znamení kříže s hvězdou. Kříž je tlapatý a pod dolním ramenem je „položená“ hvězda. Odečítání znamení z fotografie pečeti je nutně nedokonalé, ale snad lze mít za to, že kříž je tlapatý a s mírně vydutými konci ramen, nad „položenou“ hvězdou, obojí je fasetované (NA, Ř Kř. inv. č. 191 z 1. 11. 1334; NA, Ř Kř. inv. č. 225 z 21. 9. 1341; Benešovská, Klára, edit.: Královský sňatek. Praha 2010, s. 547, vyobr. VI.6.13K – Pečeť konventu a velmistra křížovníků s červenou hvězdou u sv. Františka, Praha kolem 1330; Soukupová, Anežský klášter, 2011, s. 131, vyobr. 154 pečeť konventu /1341/; Kolektiv autorů: Svatá Anežka Česká, princezna a řeholnice. Praha 2011, s. 143 – Pečeť velmistra Oldřicha řádu Křížovníků s červenou hvězdou s klečící Anežkou ve výklenku kostela, Praha, obraz 1250, opis 1341).

„Položená hvězda“ je dle mého soudu taková, jejíž hroty nejsou v pozici 1, 2, 2, 1, jak je obvyklé u její standardní podoby, ale 2, 2, 2 (i když termín „položená hvězda“ je neobvyklý a v české heraldické terminologii dosud nepoužitý, považuji ho za korektní, pokud nebude stanovena jiná konvence). Shodná podoba tlapatého kříže s dolním ramenem delším nad položenou hvězdou byla použita ještě v roce 1526 společně s rodovým erbem velmistra Václava z Hradešína jako součást výzdoby ostění okna na nádvorní stěně řádového sídla u kostela sv. Františka ve Starém Městě pražském (Kuthan, Jiří: Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců. Díl druhý. Města, církev, korunní země. Praha 2013, s. 479, vyobr. č. 718, 719 a 723). Zachovaných dokladů praktického užívání znaku Řádu křížovníků s červenou hvězdou, např. jako součásti architektury, malířské výzdoby interiérů, dobových portrétů řádových hodnostářů, obrazů s výjevy z historie řádu, liturgických předmětů atd., nalezneme značné množství i v prostředí mimopražském (např. Hradiště sv. Hypolita ve Znojmě, darované v roce 1240 králem Václavem I. řádu křížovníků v Praze, který zde zřídil řádové proboštství; Pšov u Podbořan s kostelem sv. Kříže a farou, opatřenými řádovým odznakem).

V uvedených příkladech, jejichž výčet není vůbec úplný, je kříž ve zcela jiné podobě, než doporučované kříže „kotvicový“ nebo „osmihrotý“. Pokud by tedy měla být oponentem prosazována nějaká středověká autentická podoba řádového symbolu, pak je to podoba použitá na pečeti konventu v první polovině 14. století (resp. po r. 1252). Nezvykle orientovaná hvězda („položená“) byla prakticky užita ve zmíněném breviáři velmistra Lva z roku 1356 s podobou kříže, který má dolní rameno delší. Takto konstruované řádové znamení má velmistr Lev na levém rameni svého pláště. Dovolím si tvrdit, že právě těmito doklady praktického užití řádového znamení z první poloviny 14. století, je dostatečně popřena snaha PPHV o prosazování nedokonalého subjektivního náhledu na genezi a vývoj znaku Řádu křížovníku s červenou hvězdou. Ovšem není nic snazšího, než se tvářit expertně a být přesvědčen o své „neomylnosti“. Kdo by také mohl v prostředí obcí expertní tvrzení zpochybňovat, či mu dokonce oponovat? Kdo by právě zde mohl bezpečně vědět, že k odmítnutí rezultátu PPHV existuje relevantní důvod? Ani náznakem nehodlám snižovat důstojnost obecních zastupitelstev, avšak je nutné přijmout realitu – obecní zastupitelé nejsou z 99% heraldickými znalci či odborníky.

Popsané počínání PPHV bylo bezohledné a nezodpovědné i z jiného pohledu. Jako navrhovatel obecních symbolů jsem od obce obdržel výtku – parafrázuji: „Pane Kasíku, my jsme si Vás vybrali pro navržení obecního znaku, protože jsme si mysleli, že jste skutečný odborník a vypadá to, že tomu tak není…“. Musel jsem vynaložit určité úsilí, abych ono „ódium“ od sebe odvrátil. Zevrubně jsem zástupcům obce vysvětlil, jak se věci mají a kdo je v tomto případě skutečným viníkem opakovaného neschvalování návrhu obecního znaku. S podivem, naprostí heraldičtí laici dokázali pochopit složitost celé situace, kterou zavinil PPHV svým nekompetentním počínáním. Dodnes obec Třebotov, stejně jako zcela zbytně ponižovaný navrhovatel obecního znaku, marně čekají na nějakou formu oprávněně očekávané omluvy od externí expertní části PPHV, za potíže provázející konstituování třebotovského obecního znaku, jichž byl původcem.

Pokud budeme hledat odpověď na otázku, proč znak Řádu křížovníků s červenou hvězdou porušuje základní heraldické pravidlo o barvě a kovu, pak je možné obrátit pozornost k listině pražského biskupa Mikuláše z roku 1252, v níž z pověření papeže uděluje řádu znamení „červené hvězdy a nad ní červený kříž“ a k první známé pečeti řádového konventu. V prvním případě není zmíněno, že by řádový odznak byl vložen do štítu. Bylo pouze konstatováno, že má být nošen na plášti a na kápi, které byly černé. Na pečeti konventu je znamení kříže nad hvězdou zobrazeno dvakrát a je v obou případech volné. Štít zobrazen není. Z toho by mohla rezultovat úvaha, že papež křížovníkům s červenou hvězdou potvrdil pouze červený kříž nad červenou hvězdou jako řádový odznak. Křížovníci pak umísťovali toto červené znamení na levou stranu černého řádového pláště (na místě ramene), resp. na černou kleriku (na levé straně hrudi), jejichž barva byla nepochybně dána řádovými regulemi. To pak mohlo způsobit vnímání, že plášť či klerika zastupují samotný štít a nakonec v takové podobě znak utvořit a užívat. Z geneze křížovnického symbolu vyplývá, že jeho heraldické uplatnění je možné i bez černého štítu, jako znamení volné. Tak se ostatně uplatňovalo v minulosti ve výtvarném umění, uměleckém řemesle a řádové symbolice.

Po druhém neschválení znaku vypracoval navrhovatel další tři návrhy znaku, které se zaměřily pouze na podobu kříže. Návrhy obsahovaly jak tlapatý kříž nad položenou hvězdou podle nejstarší známé pečeti konventu z první poloviny 13. století, tak kříž kotvový a nakonec i osmihrotý, obojí nad hvězdou ve standardní heraldické podobě. Všechny kříže měly ramena stejně dlouhá. Obecní zastupitelstvo se rozhodlo pro návrh s osmihrotým křížem. Opakovanou žádost obce Třebotova projednával PPHV na svém zasedání konaném dne 3. 5. 2017 a předložený návrh znaku i vlajky schválil a doporučil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k udělení. V PPHV byl stanoven následující popis schváleného znaku: „Polcený štít. V pravém stříbrno-červeně polceném poli osmihrotý kříž nad hvězdou, obojí polcené a opačných barev. V levém zeleném poli zlatá berla, dole přeložená vykračující stříbrnou rozkřídlenou husou se zlatou zbrojí“. O udělení znaku a vlajky obci Třebotovu vydal předseda PS PČR své rozhodnutí č. 68 ze dne 6. 6. 2017. Znak byl obci udělen předsedou PS PČR dne 2. 10. 2017.

Již mnohokrát v minulosti jsem komentoval v PPHV používané terminologické sousloví „opačných barev“. Zřejmě nemá už žádný smysl poukazovat na významově správnější popis ve znění „opačných tinktur“.

Seznam vyobrazení:

1 - Pektorál velmistra Řádu křížovníků s červenou hvězdou ze závěru 17. století, zvaný "Pospíchalův kříž". Je užívaný i současným velmistrem.

2 - Původní návrh znaku obce Třebotova, neschválený v PPHV dne 5. 10. 2016.

3 - Iluminace z breviáře velmistra Lva z roku 1356; detail řádového kříže s hvězdou na levém rameni pláště.

4 - Znak litoměřického biskupa E. J. Schoebela z roku 1886.

5 - Nejstarší známá pečeť konventu a velmistra křížovníků s červenou hvězdou, po roce 1252. Otisk z roku 1341.

6 - Kresba řádového kříže a hvězdy podle pečeti z roku 1341.

7 - Deska z oltáře velmistra Mikuláše Puchnera z roku 1482. Velmistr v řádovém plášti se znamením řádu na levém rameni.

8 - Znak Řádu křížovníků s červenou hvězdou. V současnosti obecně vnímaný jako jeho obvyklá podoba.

9 - V roce 2017 schválený a udělený znak obce Třebotova.

10 - Detail z nástěnné malby v řádovém kostele sv. Františka ve Starém Městě pražském. Andílky držený řádový odznak.