Login

O znaku Českého Dubu

Archiv Národního muzea - Karel Liška, Sbírka znaků českých měst. Přehled pečetí a razítek města

Archiv Národního muzea - Karel Liška, Sbírka znaků českých měst. Přehled pečetí a razítek města Českého Dubu (kresba Karel Liška)

Základním předpokladem pro existenci znaku jakéhokoliv sídla před rokem 1990 (zákon č.367/1990 Sb., o obecním zřízení, který rozšířil právo na znak i obcím neměstským), byl jeho statut. Historicky prvními uživateli komunálních znaků byla města, později i městečka (městysi). Mnohá města a městečka v českých zemích užívala znaku, který nikdy nebyl oficiálně udělen. Zdrojem pro takový znak byla obvykle pečeť. Obraz v pečetním poli byl považován za znak a v průběhu doby byly figury z tradiční městské pečeti vloženy do štítu a vše obarveno. Tak vznikaly městské znaky v mnoha a mnoha místech s poukazem na dlouhou tradici podporovanou existencí městských pečetí. Dělo se tak zejména po roce 1850, kdy ukončená patrimoniální správa byla nahrazen správou státní a nově vzniklé volené samosprávné orgány se i ve vztahu ke svým pečetím a znakům chovaly zcela suverénně. Přesto je potřebné poznamenat, že znak a pečeť není totéž pro různost původu, významu a způsobu užití.

 

Mnohá města nebyla jako tento typ sídla založena, ale jejich prapůvodním zárodkem bylo trhové místo. Ani trhová místa nevznikala náhodně. Můžeme odpozorovat, že vznik trhového místa ovlivnily některé konkrétní okolnosti. Jedním z nich bylo místo výběru cel. Síť celništ byla v Čechách, až do vlády císaře Karla IV., poměrně hustá. V případě dnešního Českého Dubu se píše o tom, že benediktini z Kladrubského kláštera, kteří získali zdejší krajinu nazývanou Vladislavský újezd, vybírali v místě clo. Celniště v tomto konkrétním případě muselo ležet na trase významné cesty a nejlépe na strategicky exponovaném místě. Podle podání historiků bylo místo u soutoku potoka Ještědky a Rašovského potoka právě takovým místem. Místo leželo na velice důležité zemské cestě vycházející z centra země, pokračující podél Jizery k Mnichovu Hradišti a odtud na sever k přechodům přes Ještědský hřbet s pokračováním do míst na zemských hranicích. Křížila se zde cesta od Mimoně, Stráže pod Ralskem, Osečné, pokračující do Hodkovic, Turnova, kde byla další významná křižovatka cest, s jinou větví pokračující do Světlé pod Ještědem, kde se rozdělovala na směr přes Ještědský hřbet do údolí Nisy, úsek později kontrolovaný z hradu Hamrštejnu a na další směr k místu dotyku Lužických hor a Ještědského hřbetu, chráněný hradem Lemberkem.

 

V raném středověku plnila celniště obvykle trojjedinou funkci – výběru cla, trhu a krčmy. Na trasách obchodních cest byla místa umožňující spočinutí obchodníků a cestujících například před překonáním vodního toku, močálů, lesních komplexů, horských hřbetů či jinak obtížných nebo nebezpečných prostor. Taková místa vznikala zejména u celnic. Bylo zde nabízeno zboží ke směně nebo k prodeji. Byl zde sklad shromažďující naturální celní dávky, z kterého bylo zboží nabízené k prodeji, nebo určené na další trhy. Přestávky k odpočinku před další překážkou, kterou nepochybně zalesněný Ještědský hřbet byl, využívali kupci k ošetření koní, nezbytným opravám vozů, postrojů a k dalším činnostem. Protože celniště samo o sobě nebylo liduprázdným místem, ale naopak trvale obývané nejméně celníky a jejich rodinami, kteří bydleli v nějakých obydlích, vyzývalo takové místo k usazování specializovaných řemeslníků, jakými byli podkováři, kováři, sedláři, koláři, uzdaři, řemenáři, ale také lazebníci, ranhojiči a další profese. Jiní se zde natrvalo usadili a živili se zemědělstvím. To byl zárodek sídla. Pokud zde fungoval trh a jeho věhlas přitahoval i další prodávající a kupující, tak po čase bylo nutné nějakým přiměřeným způsobem trh organizovat, dát mu nějaká pravidla, vybírat poplatky, chránit jak prodávající, tak kupující, mít možnost vykonávat trestní právo, stíhat a trestat nepoctivce a zloděje. Takové činnosti obvykle organizoval vrchnostenský rychtář, jemuž ku pomoci byli další lidé z řad místních obyvatel. To byl zárodek samosprávy, která po čase musela vstupovat do právních vztahů jak s trvale žijícími obyvateli, s návštěvníky trhů, tak s blízkým i vzdálenějším okolím. Aby měly vydávané listiny potřebnou právní relevanci, musely být opatřeny pečetí. Pečeť se stala pro život trhového místo nezbytností. Pokud pečeť vznikla, pak obraz v pečetním poli nebylo možné nazvat znakem.

 

Situace v Dubu byla posílena založením komendy johanitů. I v jejich zájmu bylo vytvoření hospodářského zázemí se stabilizovaným trhem a trvalým osídlením v těsném sousedství instituce. Trh byl zdrojem příjmů a osídlení zdrojem pracovní síly potřebné k fungování řádové komunity. Svým způsobem opět jde o modelovou situaci.

 

Kdy se osídlení v sousedství johanitské komendy v Dubu transformovalo na město, je velice nesnadné doložit prameny. Je obtížné se ztotožnit s představou, že Český Dub byl založen „na zelené louce“ rovnou jako město ve 13. století (Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 113; dále jen Čarek). Představa, že dokladem o existenci města Dubu může být zpráva z roku 1373 o dubské svobodné rychtě a o rychtáři Haškovi, je zcela lichá (Anděl, Rudolf – Technik, Svatopluk: Český Dub. Liberec 1991, s. 25; dále jen Anděl-Technik). Rychty, včetně těch svobodných, byly i ve vsích. I tak existuje určitý rozpor mezi tvrzením, že „nedlouho po založení komendy bylo na její severní straně započato s výstavbou hrazeného města“ (Anděl-Technik, 1991, s. 25) s údajem uváděným jinde, že se Dub jako město poprvé připomíná v roce 1347 (Ottův slovník naučný, VIII., Praha 1894, s. 73). Prvním nezpochybnitelným dokladem o tom, že Dub byl městem, je listina vydaná 9. 8. 1434 Jiřím z Dubé a z Vízmburka, který jako držitel Dubu potvrzoval odúmrť po jednom z dubských měšťanů a k listině přivěsil svou pečeť i Oldřich Močihub z Kralovic, rychtář a konšel města Dubu (Šimák, Josef Vítězslav: Nejstarší paměti města Dubu. Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze. Číslo I. Praha 1893, s. 74; dále jen Šimák, Nejstarší paměti, ČSPSČ). Přesto nelze zcela odmítat možnost, že Dub jako město patřící johanitské komendě, existoval i před husitskými válkami.

 

Vlastenecké museum v Čechách (dnes Národní muzeum v Praze) uspořádalo ve 20. a 30. letech 19. století soupisovou akci, jejímž cílem bylo shromáždit otisky pečetí a razítek, měst, městeček, obcí, rychet, rychtářů, vrchnostenských, soudních a farních úřadů. Roli prostředníka mezi respondenty a muzeem obvykle zastávaly krajské úřady. Výsledky byly shromážděny v tzv. Eichlerově sbírce, dnes uložené v Archivu Národního muzea v Praze. Součástí tohoto fondu je i složka se vztahem k městu Českému Dubu (Archiv Národního muzea, Eichlerova sbírka G, kart. č. 6/38, Dub Český; dále jen ANM-ES; Liška, Karel: Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek III/1. Znaky, pečeti a razítka českých měst a městeček A-CH. Brno 2013, s. 102-103, číslované kresby pečetí a razítek 1-10, dále jen Liška, Sbírka).

 

Dne 25. 7. 1834 poslali úředníci Městského úřadu v Českém Dubu Krajskému úřadu v Mladé Boleslavi vyžádanou zprávu o městských pečetích. Ke zprávě byly přitištěny tři různé typy pečetí. Každá z nich byla doplněna nadpisem - „neueste“, „ältere“ a „älteste“ („nejnovější“, „starší“ a „nejstarší“). U této zprávy je příloha na samostatném listu nadepsaném „Sigil“ s trojnásobnými otisky každého ze tří typů pečeti (celkem devět otisků). Všechny otisky jsou provedeny do červeného vosku.  

Archiv Národního muzea-Eichleova sbírka. Pečeti města Českého Dubu -nejstarší -, -starší- a -nejnov

Archiv Národního muzea-Eichleova sbírka. Pečeti města Českého Dubu -nejstarší -, -starší- a -nejnovější- a jejich kresby (foto Stanislav Kasík, kresby Karel Liška)

- „Nejstarší“ pečeť – kruhová o průměru 30 mm. Mezi vnější dvojitou a vnitřní jednoduchou lištou je opis (latinsky, začátek na 12 hod.): SIGILVM ¬ CIVITATIS ¬ DVB [položený stonek s listy a šestilistým květem]. V pečetním poli štítek s oběma boky vykrojenými v horní polovině (typologicky oboustranný kolčí štít zv. polský, zařaditelný do 1. pol. 16. století). Ve štítku z dolního okraje vyrůstá heraldicky stylizovaný strom – dub se dvěma žaludy a několika listy a dvěma suky uprostřed kmene. Určení figury jako stromu je hodné polemické poznámky, která by směřovala k jiné možnosti její interpretace a výkladu jejího smyslu (viz níže; Liška, Sbírka, 2013, s. 102 č. 1 -  nepřesně opis).

 

- „Starší“ pečeť – kruhová o průměru 32 mm. Mezi vnější trojitou a vnitřní jednoduchou lištou je opis (latinsky, začátek na 1 hod.): SIGILVM [vlnitý stonek s listy a šestilistým květem uprostřed] CIVITATIS ¬ DVB [položený stonek s listy a šestilistým květem]. V pečetním poli je dub (bez štítu), vyrůstající z travnatého dvojvrší. Na kmenu dva suky, čtyři hlavní větve s listy a žaludy, nahoře dvě další větve (Liška, Sbírka, 2013, s. 102 č. 2 -  nepřesně opis).

 

- „Nejnovější“ pečeť – oválná, šířka 28 mm, výška 32 mm. Mezi vnějším věnečkem, rostoucím zdola nahoru, a vnitřní lištou je opis (německy, začátek na 12 hod.): ¬ SIGILL DER STADT BŒHMISCH AICHA. V pečetním poli je volně listnatý strom, rostoucí z volného břevna – listy jsou pouze naznačené drobnými kruhovými tvary, žaludy nelze identifikovat (Liška, Sbírka, 2013, s. 103, č. 3).

 

Otisky pečetí odeslané prostřednictvím Krajského úřadu v Mladé Boleslavi Vlasteneckému museu v Čechách v Praze byly v Českém Dubu nepochybně provedeny originálními typáři vlastněnými městským úřadem. To potvrzuje i soupis památek z roku 1909. Městský úřad měl k dispozici dvě stříbrná pečetidla městské pečeti – výše označená jako „nejstarší“ a „starší“. Soupisem je sděleno, že pečetidlo s výše uvedeným přívlastkem „nejstarší“, má průměr 28,5 mm a „starší“ 33 mm. Obě pečetidla měla na zadní straně námětek a byla zavěšena na společný stříbrný řetízek. Autorem soupisu byla pečetidla zařazena do „asi XVII. stol.“ (Šimák, Josef Vítězslav: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, XXXII. Politický okres turnovský. Praha 1909, s. 22; dále jen Šimák, Soupis památek). Svým způsobem pozoruhodná je skutečnost, že v Šimákově soupisu památek není uveden typář k třetímu typu pečeti, který byl otištěn úředníky českodubského městského úřadu ve zprávě Krajskému úřadu v roce 1834. Snad byl sestavovatelem soupisu vyhodnocen jako nezařaditelný mezi historické památky.

 

V Archivu Národního muzea je uložen fond s názvem „Karel Liška, Sbírka znaků českých měst“. Karel Liška, velice pilný, důsledný a pečlivý badatel v oboru komunální symboliky, upřel svou pozornost především k městským pečetím. Byl zdatným kreslířem, a tak se kresby pečetí a také městských znaků staly nedílnou součástí prezentace jeho práce. V Liškově fondu je také karta přinášející výsledky Liškova bádání v případě města Českého Dubu. Vedle již popsaných pečetí z Eichlerovy sbírky, které si Liška překreslil a zařadil na kartu k Českému Dubu, našel Liška ještě další otisky pečetí a kovového razítka (ANM‚ fond Karel Liška, Sbírka znaků českých měst, Boleslavsko 9, kart. č. 1 – Český Dub; dále jen ANM-Liška.).

 

Karel Liška nalezl ve fondech různých archivů několik dalších otisků českodubské městské pečeti, odlišných od výše popsaných. Zdá se, že jejich typáře patří již ke ztraceným. Při popisu těchto pečetí budu postupovat od „nejstarší“, podle Liškou zaznamenaného data praktického užití.

 

- 1. 3. 1738 – kruhová pečeť o neznámém průměru. Vně ohraničená věnečkem a mezi dvěma lištami je opis (latinsky, začátek na 12 hod.): v SIGILVM žvž CIVITATIS [položená větvička zakončená javorovým listem]ž DVB * [položený stonek s pěti lístky a pětilistým květem na konci]. V pečetním poli štítek s vykrajovanými boky a rolverkem. V něm vztyčená dubová větev s třemi žaludy a pěti listy. Způsob zobrazení dubové větve dovoluje úvahu, že inspiračním zdrojem pro tuto pečeť byla pečeť označená výše jako „nejstarší“. Závěr opisu s položenou květinou na stonku s pěti listy je zjevně inspirován opisem „staré“ pečeti (Liška, Sbírka, 2013, s. 103, č. 7).

 

- 28. 7. 1763 – oválná pečeť o neznámých rozměrech. V pečetním poli ohraničeném vnějším perlovcem a vnitřní lištou roste z oddělené zvýšené paty, mezi čtyřmi stonky květin, strom. Pod dělící lištou dvouřádkový nápis: S:AICH / žAž (německy s významem Stadt:AICHA). Provedení je z pohledu výtvarného a řemeslného velice primitivní. Koruna stromu je pouze naznačena shlukem bodů a strom nelze druhově určit (Liška, Sbírka, 2013, s. 103, č. 9).

 

- 23. 8. 1827 – kovové razítko, oválné o neznámém rozměru. Mezi dvojitou vnější a dvojitou vnitřní lištou opis (německy, začátek na 12 hod.): ¤STADT«BŒMISCHAICHA. Uvodní značka opisu je šnekovitě heraldicky doleva stočená linka. V pečetním poli, z vodorovně šrafované paty a mezi dvěma trsy trávy, vyrůstá listnatý strom. Strom je druhově neurčitelný. Inspirační zdroj pro tuto pečeť lze nalézat v pečeti výše označené jako „nejnovější“ (Liška, Sbírka, 2013, s. 103, č. 5).

 

- 3. 7. 1832 – oválná pečeť neznámého rozměru. Mezi vnějším věnečkem rostoucím zdola nahoru a vnitřní lištou je opis (německy, začátek na 12. hod.): ¬ SIGILLžDERžSTADTž BŒHMISCHAICHA.  V pečetním poli volně listnatý, druhově neurčitelný strom. Jednoznačným inspiračním zdrojem je pečeť výše označená jako „nejnovější“ (Liška, Sbírka, 2013, s. 103, č. 4).

 

Karel Liška uvádí i rychtářskou pečeť z roku 1656. Její typář je uložen v Archivu Národního muzea v Praze a na tento fond také Liška odkazuje. Svého času psal František Čáda v Časopise společnosti přátel starožitností českých v Praze o pečetidlech českých měst ve sbírkách Archivu Národního muzea a uvedenou rychtářskou pečeť popisuje. Není si však jist, zda jde o pečeť rychtáře z Českého Dubu, protože nenašel doklad o jejím konkrétním užití. Obsah pečeti popisuje Čáda takto: „Muž s kloboukem na hlavě v pr. hledící, s větví se žaludem v pravici, u jeho nohou letopočet >> 16 | 56 <<, kolem v obrubě: >>[-12] *SECRETVM*IVDICIS*CIVITATIS*DVB<< - Bronz., okrouhlé 32 mm na plochém držadle provrtaném (39 mm) – viz vyobrazení na tab. III. č. 5 a rub na tab. VI. č. 6. Inv. č. 652; Berg. Sbí. III. 3. Z r. 1656. Neodpovídá měst. znaku; blíží se však typu rychtářských pečetí (srov. č. 6, 8, 23, 28). Jak dlouho se používalo, nelze zjistiti pro nedostatek dokladů“ (Čáda, František: Pečetidla českých měst a obcí v archivu Národního musea v Praze. Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze. Roč. XXXVI (1926). Praha 1926, s. 40-41). Dle Liškovy kresby lze uvažovat o tom, že postava v rychtářské pečeti drží pravou rukou ostrev - větev se suky (Čádou avizovaný žalud patrný není) a jinak také součást erbu Berků z Dubé (Liška, Sbírka, 2013, s. 103, č. 6).

 

Připomeňme si základní tezi rozlišující pečeť a znak jako dvě zcela rozdílné kategorie, z nichž jedna není ekvivalentem druhé. Je ovšem nesporné, že v pečetích středověkých měst se městský znak uplatňoval, pokud skutečně existoval, ale naopak nelze tvrdit, že v každé historické městské pečeti je pečetní znamení zároveň městským znakem. Předesílám jednu podstatnou heraldickou tezi, která sděluje – „bez štítu není znaku“. Je-li v pečetním poli pouhé znamení bez štítu, pak o znaku mluvit nelze. Tezi, že městské pečeti nutně nemusí obsahovat městský znak, lze uplatnit i v případě Českého Dubu. Pokusím se na dalších řádcích vše v postupných krocích vyložit.  

V roce 1938 Josef Vítězslav Šimák vyslovil tvrzení, že znak Českého Dubu je doložen k roku 1349 (Šimák, Josef Vítězslav: České dějiny. Díl I., část 5. Středověká kolonizace v zemích českých. Praha 1938, s. 782). Šimák však své poněkud kategorické sdělení nepodložil žádným odkazem na zdroj svého poznání a díky tomu nemůžeme Šimákovu zprávu verifikovat. Můžeme pouze uvažovat o tom, že jde o jeho subjektivní dohad, který však nemá z povahy věci žádnou relevantní hodnotu. Jak vyplyne z následujících pojednání, tak heraldická literatura dotýkající se městských znaků v Čechách Šimákovo zdání neakceptovala, resp. je ignorovala a nekomentovala. Přesto byla jeho teze zopakována v roce 1991 Rudolfem Andělem v publikaci o Českém Dubu, který napsal: „Nevíme ani, kdy mu [Českému Dubu] byl udělen městský znak – zelený dub ve stříbrném poli. Doložen je však již k roku 1349 (J. V. Šimák).“ (Anděl-Technik, 1991, s. 23).

 

V úvahách o městském znaku v Českém Dubu může svou roli sehrávat nejstarší známé privilegium vydané městu vrchností v roce 1512. Jan z Vartenberka na Děvíně, jako zápisný držitel kláštera v Dubu vydal listinu datovanou dne 13. července 1512 a vydanou přímo v Dubu, kterou dává celou řadu výsad obyvatelům města [Českého] Dubu, stejně jako obyvatelům předměstí Dolánky a Záměstí, k povznesení města a zlepšení postavení jeho obyvatel. Rozsáhla listina vyjmenovává výsady, jakými bylo vybírání tržného o výročních, stejně jako dalších trzích u městských bran, obchodování se solí, zřeknutí se vrchnosti práva odúmrti a uděluje s tím spojené právo volného odkazu, dovoluje řídit se městskými právy s odvolacím místem v královském městě Nymburku (Codex iuris municipalis regni Bohemiae. Tomus IV-3, Praha 1961, č. 807, s. 225-228). Obsah listiny je z velké části věnován popisování jednotlivých parametrů udělovaného práva a nejde o listinu konfirmační. Přesto můžeme do jisté míry postrádat nějaká sdělení ve vztahu k městské samosprávě a ke znaku města. Dedukovat z toho, že jen díky tomu znak neexistoval, je však velice spekulativní.

Český Dub. Deska z radnice se symbolem města z roku 1565 (foto Jiří Šrýtr).

Český Dub. Deska z radnice se symbolem města z roku 1565 (foto Jiří Šrýtr).

Pomyslný doklad o existenci městského znaku v Českém Dubu přináší znaková plastika z českodubské radnice, která společně s jinými zdobila radniční průčelí. Dnes jsou celkem tři kamenné desky s erby uvnitř radnice vezděny na stěny schodiště do prvního patra. Jedna z desek zobrazuje znakovou alianci dvou úplných šlechtických erbů manželského páru Jana z Opperstorfu a Markéty z Lobkowicz. Deska, umístěná původně v průčelí zámku, má pravděpodobně připomínat jejich sňatek, který se uskutečnil dne 20. 2. 1565 (Kasík, Stanislav: Lobkowiczové. České Budějovice 2002, s. 93). Jiná deska zobrazuje erb panského úředníka Jetřicha Slatinského ze Slatinky s vytesaným letopočtem 1565. Na poslední desce je vyobrazen ve věnci štít a v něm dub rostoucí z trávníku, zobrazeného jako volného a nedotýkajícího se okrajů štítu. V horní třetině desky je vytesán český nápis novogotickou frakturou: „Miesto toto Dubu za znameni vziva / Jakoz také od nieho swe wlastni gmeno ma / To pržedkowe potomkum s pracij obgednali / A z gistych přičin Miestu gmeno y Erb dali / ž 1 ž 5 ž 6 ž 5 ž“ („Město toto dubu za znamení užívá, jakož také od něho své vlastní jméno má, to předkové potomkům s prací objednali a z jistých příčin městu jméno i erb dali. 1565“). Soupisem památek je tato znaková plastika popsána takto: „Ve věnci štít ve formě vykrajované kartuše a v něm strom dub se žaludy…“ (Šimák, Soupis památek, 1909, s. 21; za fotografii této desky, pořízené v červnu 2018, děkuji fotografovi Jiřímu Šrýtrovi a ředitelce Podještědského muzea v Českém Dubu Mgr. Heleně Gollové). Polychromie plastiky zmíněna není, i když dle fotografie se o pokrytí barvami dá uvažovat. Znaková aliance Opperstorf – Lobkowicz polychromovaná byla. Polychromie desky s městským symbolem však nemusí být původní a díky tomu nemusí být ani průkazná.

 

Český Dub - nikoliv dokonalá kresba desky se symbolem města z roku 1565 (kresba Jan Prousek, před rokem 1

Český Dub - nikoliv dokonalá kresba desky se symbolem města z roku 1565 (kresba Jan Prousek, před rokem 1895).

Mohli bychom se domnívat, že na budově radnice v Dubu byla v roce 1565 osazena deska se skutečným městským znakem, nebýt toho, že celá řada pečetí s výjimkou té „nejstarší“ a pak její pozdější nápodoby, nemají v pečetním poli listnatý strom – dub umístěný do štítu. To znamená, že v pečetích není zobrazen znak, ale jen znamení. S termínem „znamení“ se setkáváme i v nápise na desce, ale ten nemůžeme nahlížet prostřednictvím současné heraldické terminologie, která striktně odlišuje znak a znamení. Nemáme jistotu významu slova „znamení“ v polovině 16. století. Navíc ve stejném nápise je na samém jeho konci termín „erb“, který lze mít za ekvivalent znaku. Přesto se domnívám, že o skutečný městský znak v této době ještě nešlo, zejména proto, že jeho existence nebyla potvrzována novými typáři městských pečetí zhotovených po roce 1565. Lze si jen obtížně představit existenci městského znaku bez odrazu této skutečnosti v městských pečetích například z první poloviny 18. století, z kterého pocházely ty pečeti, u nichž je v opise název města v podobě „Boemisch Aicha“ (Český Dub), a které z pramenů poprvé zaznamenáváme v roce 1720.

 

Na tomto místě lze přičinit poznámku ke tvaru štítu na desce s městským „znamením“. Tvar štítu lze typologicky přiřadit ke štítům rolverkovým (z německého „Rollwerk“ – u rozeklaných štítů s výstupky v podobě pásů s konci stáčenými či rolovanými do plochých volut). Jde o tvary štítů uplatňovaných pouze a jedině ve výtvarném umění, resp. o tvary ozdobných kartuší aplikovaných především v pozdně renesanční architektuře. Máme možnost srovnání s iluminací

v kancionálu teplického literátského bratrstva z roku 1566, který byl vyroben pražskou dílnou Jana Táborského z Klokotské Hory. V ploše štítu je mísa s hlavou sv. Jana Křtitele, obojí čelně. I když ve druhé polovině 19. století konstituovaný znak města Teplice obsahoval stejnou figuru, nelze říci, že v kancionálu z roku 1566 je zobrazen městský znak. V rešerši k teplickému městskému znaku, kterou jsem provedl v roce 2012, jsem byl nucen konstatovat, že zmíněný kancionál (stejně jako teplický graduál z roku 1560) nezobrazují skutečný teplický městský znak, ale pouze obsah pečetního pole městské pečeti. Jsem přesvědčen, že stejným způsobem je nutné uvažovat i v případě českodubské kamenné plastiky z roku 1565. Ani zde nejde o plnohodnotný městský znak.

Karel Liška uvedl na kartě s českodubskými pečetěmi myšlenku převzatou z publikace V. R. Widimského z roku 1864 (viz níže), že „Dub…jako městečko se připomíná již r. 1347, datum povýšení a udělení znaku však není známo, snad se tak stalo za Jiřího Berky z Dubé v témž roce“ (ANM-Liška, Český Dub). Jak víme, tak rok 1347 nelze dát do souvislosti s Jiřím Berkou z Dubé, který se stal držitelem dubského panství až po smrti Jana z Vartenberka a na Ralsku v roce 1433 – tedy téměř sto let po uvažovaném datu. Dokonce jsou autoři, kteří píší o Jiřím z Dubé k roku 1317 (Zelenka, Aleš - Javora, Tony: Sudetendeutsches Wappenlexikon. Passau 1985, s. 54, dále jen Zelenka). Liška a s ním i jiní opisovači Widimského zřejmě věřili, že městečko nutně muselo být vybaveno znakem a jeho vznik je spojen se změnou statutu sídla. Tato souvislost však nemá žádnou obecnou platnost. Zejména proto, že sídla vyššího řádu se nemohla obejít bez pečeti, ale bez znaku mohla žít celá staletí. Navíc u Lišky, a nejen u něj, pravděpodobně existovala představa, že Českému Dubu musel být znak udělen panovníkem a je jen historickou smůlou, že privilegium se do dnešních časů nedochovalo. Proto dnes nevíme, kdy k udělení došlo. Všechny okolnosti nasvědčují, že Českému Dubu znak nikdy panovníkem udělen nebyl a očekávání šťastného nálezu privilegia je bezdůvodné. Je zřejmé, že zdrojem pro znak byl obraz pečeti.  

 

Můžeme se pokusit odhadnout dobu vzniku prvotních pečetí. Máme sice k dispozici otisky starých stříbrných typářů, které byly ještě v prvním desetiletí 20. století v držení městským úřadem v Českém Dubu, ale nemáme žádný doklad o jejich praktickém užití a díky tomu nám chybí i možnost alespoň přibližného datování jejich vzniku. 

Český Dub - kresba znaku města z roku 1991, inspirovaná kamennou deskou z radnice (kresba Svatopluk Techni

Český Dub - kresba znaku města z roku 1991, inspirovaná kamennou deskou z radnice (kresba Svatopluk Technik).

Karel Liška uvedl na kartě s českodubskými pečetěmi myšlenku převzatou z publikace V. R. Widimského z roku 1864 (viz níže), že „Dub…jako městečko se připomíná již r. 1347, datum povýšení a udělení znaku však není známo, snad se tak stalo za Jiřího Berky z Dubé v témž roce“ (ANM-Liška, Český Dub). Jak víme, tak rok 1347 nelze dát do souvislosti s Jiřím Berkou z Dubé, který se stal držitelem dubského panství až po smrti Jana z Vartenberka a na Ralsku v roce 1433 – tedy téměř sto let po uvažovaném datu. Dokonce jsou autoři, kteří píší o Jiřím z Dubé k roku 1317 (Zelenka, Aleš - Javora, Tony: Sudetendeutsches Wappenlexikon. Passau 1985, s. 54, dále jen Zelenka). Liška a s ním i jiní opisovači Widimského zřejmě věřili, že městečko nutně muselo být vybaveno znakem a jeho vznik je spojen se změnou statutu sídla. Tato souvislost však nemá žádnou obecnou platnost. Zejména proto, že sídla vyššího řádu se nemohla obejít bez pečeti, ale bez znaku mohla žít celá staletí. Navíc u Lišky, a nejen u něj, pravděpodobně existovala představa, že Českému Dubu musel být znak udělen panovníkem a je jen historickou smůlou, že privilegium se do dnešních časů nedochovalo. Proto dnes nevíme, kdy k udělení došlo. Všechny okolnosti nasvědčují, že Českému Dubu znak nikdy panovníkem udělen nebyl a očekávání šťastného nálezu privilegia je bezdůvodné. Je zřejmé, že zdrojem pro znak byl obraz pečeti.  

 

Můžeme se pokusit odhadnout dobu vzniku prvotních pečetí. Máme sice k dispozici otisky starých stříbrných typářů, které byly ještě v prvním desetiletí 20. století v držení městským úřadem v Českém Dubu, ale nemáme žádný doklad o jejich praktickém užití a díky tomu nám chybí i možnost alespoň přibližného datování jejich vzniku.

 

Kresba pečeti Havla z Lemberka z roku 1237 (kresba Stanislav Kasík).

Kresba pečeti Havla z Lemberka z roku 1237 (kresba Stanislav Kasík).

V roce 1893 J. V. Šimák psal o pečeti Havla z Lemberka z roku 1249, na níž je údajně vyobrazen strom a naznačoval (v závorce a s otazníkem), že onen strom je odvozen od znaku Dubu (Šimák, Nejstarší paměti, ČSPSČ, I., 1893, s. 60, pozn. č. 3). Havel z Lemberka mnohokrát přivěsil svou pečeť i k panovnickým listinám krále Václava I., jak je uvedeno v příslušných koroboracích, ale jeho pečeť se zachovala pouze ve dvou exemplářích u listin z roku 1237 a 1241. Na žádné z nich však není strom. V pečetním poli štítového tvaru je pouze znamení kráčejícího lva (Sedláček August: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl X., Mladoboleslavsko. Praha 1895, příloha za s. 406 - Erby panské z severních Čech). Šimák měl pravděpodobně na mysli velkou pečeť Havla z Lemberka, převora Řádu sv. Jana Jeruzalemského v Čechách z roku 1347. V pečetním poli této pečeti je zobrazen sv. Jan Křtitel, patron johanitů, stojící na travnaté půdě, heraldicky vpravo klečí pravděpodobně sám Havel z Lemberka a na opačné straně roste na malém vrchu strom. Jeho koruna je, z pohledu způsobů vyjadřování se v heraldice, pokryta hermelínovými ocásky a sám strom nebyl myšlen jako dub (možná jako biblický cedr). Strom má zřejmě pouze funkci vyvolat představu přírodního prostředí, ve kterém sv. Jan Křtitel stojí (Kasík Stanislav, O znaku pánů z Vartenberka. Heraldika, bulletin pro pomocné vědy historické, ročník 14, č. 2. Praha 1981, s. vyobrazení s. 70). Raně gotické umění se zpočátku vyrovnávalo s reálnou krajinou výtvarnými prostředky poněkud „primitivními“ a vystačilo si schématickými náznaky. Rezultátem budiž konstatování, že Šimákova představa o „dubové“ symbolice v pečeti Havla z Lemberka se vztahem k Českému Dubu nemá žádné opodstatnění i když byla podmíněna otazníkem. Navíc byla časově chybně zařazena a zaměňovala dva různé Havly z Lemberka se zcela odlišnými pečetěmi.

Kresba pečeti Havla z Lemberka, převora Řádu sv. Jana Jeruzalémského v Čechách z roku 1347 (kresba Sta

Kresba pečeti Havla z Lemberka, převora Řádu sv. Jana Jeruzalémského v Čechách z roku 1347 (kresba Stanislav Kasík).

U autorů píšících o znaku Českého Dubu, se setkáváme s opatrnou snahou přijít na to, kde se znak vzal. Jistě je možné si vystačit se sdělením, že nemůže být pochyb o tom, že jde o mluvící znamení se vztahem ke jménu nositele či uživatele znaku – jmenovalo-li se město historicky Dub, pak je logické, že znamení ve štítě městského znaku je dubem, resp. má k dubu nějaký přímý vztah. Vznik znaku je mnohými (protože jedni opisují od druhých) dáván do souvislosti s Jiřím Berkou z Dubé (viz Widimsky, Vincenz Robert: Städtewappen des österreichischen Kaiserstaates. I. Königreich Böhmen. Wien 1864, s. 7, No. 12 Aicha, Böhmisch-, dále jen Widimsky; Světozor VI., Praha 1872, s. 478; ČSPSČ v Praze, příloha ku 2. číslu, roč. IV., kap. Dub Český, město, Praha 1896, dále jen ČSPSČ, 1896 - příloha; ANM-Liška; Zelenka, 1985. s. 54). Tato souvislost, i když je prezentována se zjevnou časovou diskrepancí, není zcela odmítnutí hodna. Prvotním zdrojem totiž byl Widimsky, který před rokem 1860, kdy dokončil sběr podkladů ke své publikaci, obdržel informace o dubském znaku pravděpodobně přímo z Českého Dubu, kam si o ně snad napsal. Možná právě v Českém Dubu byla známa tradice spojující Berky z Dubé a znak města. Stejně tak nemuselo jít o tradici, ale o ad hoc sdělený názor českodubského informátora, kterému stačila zdánlivá souvislost vyplývající ze souznění přídomku šlechtického rodu „z Dubé“ a historické jméno města „Dub“ (viz také níže).

 

Zelenka v roce 1985 napsal pozornosti hodný postřeh. Porovnal znamení z desky na českodubské radnici z roku 1565 s nejstarší jemu známou podobou městské pečeti (my ji známe z Eichlerovy sbírky v ANM jako pečeť „nejstarší“) a konstatoval, že pečeť odráží starší heraldické výtvarné pojetí, než jaké vykazuje týž artefakt na kamenné desce z radnice. Domnívám se, že takové hodnocení lze akceptovat a položit stáří „nejstarší“ městské pečeti před rok 1565. Ale nikoliv příliš daleko do minulosti. Kamenná plastika sice neopakuje tvar štítu z oné „nejstarší“ pečeti, ale musíme poznamenat, že slohové zařazení tvaru štítu v pečetním poli ho umožňuje pojmenovat jako štít „oboustranný kolčí“ či polský a jeho výskyt v užité heraldice je zaznamenán v letech 1500-1560 (Neubecker, Ottfried: Heraldik, Wappen – ihr Ursprung, Sinn und Wert, Augsburg 1990, s. 76-77, Die Schildformen im Wandel der Zeiten).

Erb Berků z Dubé (kresba Stanislav Kasík).

Erb Berků z Dubé (kresba Stanislav Kasík).

Konstatování uvedené v ČSPSČ v roku 1896 – cituji: „Není známo, kdy a kým znak byl udělen městu, a jest domněnka, že se vytvořil z potřeby a prodlením času nabyl mlčky uznání, ale jest též možno, že byl darován městu panem Berkou, který se psal odtud z Dubu (Dubé).“ (ČSPSČ, 1896 – příloha). První část sdělení lze akceptovat, protože se shoduje s představou o vydržení neuděleného znaku. Nelze však přijmout tvrzení, že Berkové z Dubé se psali po městě Dubu, později s přívlastkem Český. Jejich přídomek „z Dubé“ je odvozen od poměrně malého a již zaniklého hradu Dubá na jih od České Lípy (Gabriel, František – Panáček, Jaroslav: Hrady okresu Česká Lípa. Praha 2000, s. 60). Pokud Berkové z Dubé ovlivnili podobu znaku, resp. podobu pečeti města Dub, tak se tak mohlo stát nejspíše ve druhé polovině 15. století, kdy zástavním držitelem Dubu byl Mikuláš Berka z Dubé, který také do roku 1470 držel hrad Lemberk.

 

O ovlivnění obsahu dubské pečeti můžeme pouze spekulovat, i když obecně platí, že vrchnosti měly právo do podoby pečeti svého města nebo městečka nejméně zasahovat, pokud o obsahu pečetního pole přímo nerozhodovaly. V případě nejstarší pečetí Dubu je při pozorném prohlédnutí figury ve štítě možné konstatování, že její vyhodnocování jako stromu dubu, má díky značné míře heraldické stylizace své meze a zároveň i jinou možnost interpretace. V roce 1909 popisoval Šimák českodubská pečetidla a u typu, který byl úředníky Městského úřadu v Českém Dubu v roce 1834 označen jako „pečeť nejstarší“, konstatoval: „V středním kruhu štít vykrojený, v něm uprostřed ratolest se dvěma žaludy visutými…“ (Šimák, Soupis památek, s. 22, pečetidlo b). Šimák identifikoval nikoliv strom, ale pouze „ratolest“. Rodovým erbem Berků z Dubé byly zkřížené černé ostrve ve zlatém štítě. V erbech Berků z Dubé měla ostrev obvykle pět až šest suků. Ostrev byla ve středověké heraldice známou figurou, jejíž inspirace je odvozena od primitivní obléhací pomůcky, kterou byl kmen stromu s osekanými větvemi, jejichž suky sloužily jako stupně žebříku k překonávání hradeb obléhateli. Figuru v „nejstarší“ známé dubské pečeti můžeme interpretovat právě jako ostrev nahoře a dole uťatou, se dvěma suky a rašícími větvemi s dubovými listy a s žaludy. Stejnou charakteristiku má i obraz v pečeti „starší“ – jde také o nahoře uťatou ostrev s několika suky a s šesti větvemi s dubovými listy a žaludy. Větve vyplňují kruhové pečetní pole a vytvářejí dojem koruny stromu. Oproti předchozí pečeti však zde můžeme vidět dolní konec ostrve vyrůstající z travnatého dvojvrší. To pak dojem stromu výrazně posiluje.

 

Figura ve „znaku“ na kamenné desce z roku 1565 je z trávníku rostoucí a nahoře seříznutý kmen, dole se dvěma suky a v horní polovině se čtyřmi větvemi s dubovými listy a žaludy na každé straně kmene. Uspořádání větví v pomyslném kruhu vytváří představu koruny stromu. Všechny následně zhotovené pečeti tato schéma přijaly a zobrazovaly nikoliv oboustranně seříznutý kmen s olistěnými větvemi, ale již zásadně plnohodnotný strom. Dokonce v mnoha případech nebylo možné strom druhově určit a jedinou možností bylo sdělení o obecném listnatém stromu. Výše bylo uvedeno, že v souboru známých pečetí města Dubu, resp. Českého Dubu, je pouze jedna jediná, která napodobuje „nejstarší“ pečeť.

 

Znovu zopakuji, že je nejméně zvláštní, že s výjimkou „nejstarší“ pečeti a kamenné desky z roku 1565 na radnici, nebylo v pečetích použito štítu. To vede k úvaze, že ani na „nejstarší“ pečeti, stejně jako na radniční desce není vyobrazen městský znak, ale pouze znamení odvozené od pečetí. Kdyby tomu bylo tak, že v obou zmíněných případech by šlo o skutečný znak města, pak by všechny následující typy pečetí musely jednotně opakovat v pečetním poli znakový štít s „dubovým“ znamením.

 

Prvotní doklady o tradici městského znaku byla zaznamenána topografickou literaturou z konce 18. století.  Jaroslav Schaller v roce 1790 uvádí: „…und führet im Wappen eine stehende Eiche im silbernen Felde“ („…a vede ve znaku stojící dub ve stříbrném poli“ – všechny překlady z němčiny autor rešerše; Schaller, Jaroslaus: Topographie des Königreichs Böhmen. Vierter Theil. Bunzlauer Kreis. Prag und Wien 1790, s. 232). Problematickým je ovšem zjištění, že Schaller v mnoha případech nedokázal rozlišit znak a pečeť a měl všechno za znak. Jeho topografické dílo s celou řadou statistických údajů pravděpodobně vznikalo na základě korespondence s vrchnostenskými úřady a úředníky, pod záštitou Českého místodržitelství. Věrohodnost obdržených informací mohla být ovlivněna nedokonalými znalostmi či dokonce subjektivními představami respondentů a informátorů.  Schallerův nástupce Sommer po více jak čtyřiceti letech zopakoval ve vztahu ke znaku Českého Dubu shodnou informaci: „Das Wappen der Stadt enthält eine Eiche im silbernen Felde“ („Znak města obsahuje dub ve stříbrném poli“; Sommer, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen. Zweiter Band. Bunzlauer Kreis. Prag 1834, s. 232). V případě Sommera platí, že značné množství informací převzal bez verifikace právě od Schallera.

 

Znak města Českého Dubu z roku 1864 (in: V. R. Widimsky).

Znak města Českého Dubu z roku 1864 (in: V. R. Widimsky).

V chronologické posloupnosti následuje heraldické kompendium českých a moravských městských znaků, které v roce 1864 prostřednictvím c. k. státního a dvorského vydavatelství a tiskárny ve Vídni, vydal Vincenz Robert Widimsky, lékárník z Města Albrechtic u Krnova. Ten své dílo napsal v německém jazyce a o znaku Českého Dubu píše: „Zum Stadtwappen hat Aicha eine grüne Eiche auf berastem Grunde in silbernem Schilde. Zu welcher Zeit und von wem die Stadt dasselbe erhalten, ist ebenfalls urkundlich nicht nachzuweisen“ („Jako městský znak má Dub zelený dub na travnaté půdě ve stříbrném štítě. V jaké době a od koho město toto obdrželo, není rovněž listině doloženo“; Widimsky, 1864, s. 7, No. 12).

 

Díky Widimskému zaznamenáváme vůbec první úplný popis českodubského znaku. Ze způsobu práce tohoto autora, jak ji sám popisuje v úvodu, lze dovozovat jeho počínaní při shromažďování informací. Obvykle korespondoval buď se samotnými městskými úřady, či s přáteli, jak nazýval své respondenty z řad stavovských kolegů lékárníků. Zdrojem jeho poznání byly především pečeti a případná další písemná vyjádření s celou řadou informací, z nichž mnohé postrádaly relevantnost. Tam kde neměl dostatek informací, tak Widimsky fabuloval a znaky si doslova vymýšlel. Lze mít za pozoruhodné, že ve Widimského pozůstalosti v archivu v Bruntále není žádný doklad o korespondování s českými městy (jsou zde doklady korespondence s městy v Rakousku). Stejně tak nemáme dosud žádné zprávy o takové korespondenci ani z příslušných městských archivů. Zdá se, že Widimsky využíval uspořádané a badatelsky přístupné Eichlerovy sbírky v Archivu Národního muzea v Praze, kde bylo k dispozici několik tisíc otisků městských pečetí. Pravděpodobně také využíval topografických prací J. Schallera a J. G. Sommera. O tom, jak to bylo v Českém Dubu, lze jen spekulovat. V každém případě byla Widimského kompendiem zahájena tradice podoby českodubského městského znaku, která se, až na drobné výjimky, už neměnila. To ovšem neznamená, že byla akceptována kresebná podoba znaku v této publikaci – právě naopak.

 

Widimsky nebyl autorem kreseb městských znaků v jeho kompendiu, ale se jménem skutečného kreslíře se v celé publikaci nesetkáme. Je zřejmé, že autor kreseb znaků nebyl heraldikem, protože se dopouštěl některých nedokonalostí. U celé řady jím nakreslených městských znaků, jsou štíty opatřeny zlatým lemem. Takový lem je i u českodubského znaku. Zlatý lem je nutné považovat za autorovu subjektivní „libůstku“ a nikoliv za integrující součást znaku. Zlatý lem musíme u znaku Českého Dubu odmítnout jako neopodstatněný. Nemáme povědomost o tom, jaké zprávy, materiály, podklady obdržel Widimsky od českodubského městského úřadu. Víme, že v roce 1834 (stejně jako v roce 1909) byly v držení města oba stříbrné typáře nejstarších známých městských pečetí (výše „nejstarší“ a „starší“) a díky tomu můžeme vyslovit pochybnost, že jejich otisky Widimsky obdržel. Vyplývá to ze skutečnosti, že ve Widimského publikaci o městských znacích v Českém království je znak města Český Dub v podobě, kterou nelze srovnávat se žádnou z nám známých typů pečetí a ani s plastikou z radnice z roku 1565. U Widimského je zobrazen de facto obecný listnatý strom, který kvůli absenci propracovaných detailů v podobě typicky tvarovaných listů, doplněných žaludy, nelze v žádném případě identifikovat jako dub. Widimsky jako první uvádí, že strom roste z „travnaté půdy“.

 

K barevnosti štítu, který je stříbrný, lze podotknout pouze to, že jiná volba tinktury by nebyla zcela vhodná. Takto je zachována možnost pohledově kontrastního zobrazení figury dubu. Jistě by bylo možné stejného cíle dosáhnout i u štítu zlatého. Naopak další možnost, spočívající například v pokrytí štítu modrou barvou, by již takový kontrast neumožnila a strom by musel být popisem výslovně označen jako „v přirozených barvách“ (tak například ve znaku města Čelákovice). Zelený strom ve stříbrném štítě je kombinací absolutně optimální.

 

Znak města Českého Dubu z roku 1896 (kresba Vojtěch Král z Dobré Vody).

Znak města Českého Dubu z roku 1896 (kresba Vojtěch Král z Dobré Vody).

Další zprávu o znaku města Českého Dubu v chronologické posloupnosti nalezneme v časopise Světozor z roku 1872, který uvádí následující popis znaku: „…do znaku zelený dub ve stříbrném poli…“ (Světozor VI. Praha 1872 – 4. 10. 1872 – s. 478). Na jiném místě je i vyobrazení znaku, které je vlastně černobílou pérovkou podle kresby ve Widimském (Světozor VI., 1872, č. 21, s. 251).

 

V Ottově slovníku naučném z roku 1894 je znak Českého Dubu: „Znak jeho jest zelený dub ve stříbrném poli“ (Ottův slovník naučný. Díl VIII. Praha 1894, s. 73, vyobrazení č. 1240). Na rozdíl o Widimského a Světozoru přináší Ottův slovník naučný zcela jiné pojetí podoby českodubského znaku. Nejde již o schematicky nakreslený listnatý strom, ale o skutečně heraldický dub s výraznými listy doplněnými žaludy, rostoucí z travnatého návrší. Na kmenu stromu se, v souladu se zpodobněním na radniční kamenné desce z r. 1565, objevuje pár suků (resp. dva páry - druhý pár suků je v horní části kmene nad dvěma dvojicemi větví). Autorem kresby je pravděpodobně významný český heraldik a heraldický kreslíř z přelomu 19. a 20. století Vojtěch Král z Dobré Vody.

 

Vojtěch Král je autorem kresby znaku města Český Dubu z roku 1896, která byla otištěna v příloze Časopisu Společnosti přátel starožitností českých v Praze. V doprovodném textu je znak popsán: „Dub Český užívá znaku mluvícího, totiž na stříbrném štítu zeleného dubu, heraldicky stylizovaného“ (ČSPSČ, roč. IV., č. 2, příloha, Praha 1896, kap. Dub Český, město). Není bez zajímavosti, že v popisu je zdůrazněna skutečnost, že v Českém Dubu je užíván znak

„heraldicky stylizovaný“. Takový údaj není v popisech obvykle uváděn, i když je jakákoliv obecná figura skutečně heraldicky stylizovaná, protože heraldická stylizace je základní vlastností heraldické kresby. Zdá se, že Vojtěch Král, autor kresby i textu, se chtěl jako heraldik zřetelně distancovat od poněkud amatérského konání Widimského. Patrná shoda kresebného provedení znaku Českého Dubu zde i v Ottově naučném slovníku, dovoluje mít Vojtěcha Krále za autora obojího. Odlišnosti nalezneme pouze v drobnostech, k nimž patří vyšší počet šesti větví (oproti čtyřem v OSN) a šesti suků na kmeni stromu.

Znak města Českého Dubu z roku 1970 (kresba Václav Zajíček).

Znak města Českého Dubu z roku 1970 (kresba Václav Zajíček).

Celá první polovina 20. století byla na zprávy z oboru komunální heraldiky dost skoupá. V roce 1970 vyšla publikace, která je shrnujícím pojednáním o městských znacích na území tehdejšího Severočeského kraje. Jde o dílčí výsledek záměru archivní správy ministerstva vnitra z konce 60. let 20. století, jehož smyslem bylo shromáždit informace o historických městských znacích, zpracovat je v nějakém předem daném schématu a připravit pro publikování. Autory jednotlivých kapitol byli pracovníci okresních archivů, ale výsledek není z dnešního pohledu uspokojivý. Kapitolu o městském znaku města Českého Dubu napsal vedoucí libereckého okresního archivu prom. hist. Vladimír Ruda (později PhDr. a ředitel archivu): „Město Český Dub má ve znaku stříbrný štít, ve kterém stojí na zeleném trávníku zelený košatý dub se žaludy. Znak Českého Dubu patří k mluvícím znamením. Znakové privilegium se ztratilo a nelze ani zjistit, kdy byl městu udělen“ (Ruda, Vladimír a kol.: Znaky severočeských měst. Most 1970, s. 50). Autorovo sdělení „znakové privilegium se ztratilo“ dosvědčuje nekritickou představu o tom, že existence znaku (v tomto případě existence sporná pro dobu před polovinou 19. století) musí být nutně podpořena znakovým privilegiem. K tomu lze pouze poznamenat, když nebyla vydána panovníkem žádná listina udělující městu znak, pak se ani nemohla ztratit.

 

Do publikace o severočeských znacích nakreslil znak Českého Dubu Václav Zajíček. V intencích Rudova popisu, který použil expresivního a také zbytného termínu „košatý dub“, nakreslil Zajíček dub skutečně „košatý“. Jeho kresebný projev není totožný s „heraldicky stylizovaným“ dubem Vojtěcha Krále. Protože Ruda dle Ottova slovníku naučného opakoval sousloví „zelený dub“, pak byl celý strom Zajíčkem obarven na zeleno s výjimkou žaludů, které jsou zlaté v hnědých číškách. To je ovšem rozpor mezi popisem a vyobrazením, protože při sdělení, že ve štítě je zelený dub, pak musí být zelené vše včetně žaludů a jejich misek. Zajíček postavil dub na zelený vrch, který ale popisem uveden není – zelený trávník není totéž, co zelený vrch. Nepochybně mělo smysl obarvit kmen na hnědo, tak jak to bylo už ve Widimského publikaci z roku 1864 a pak by i žaludy mohly být zlaté v hnědých miskách, ale to by vyžadovalo jiný popis, který by musel znít – ve stříbrném štítě na zeleném vrchu vykořeněný dub v přirozených barvách. To by také způsobilo, že zelené kořeny by barevně nezanikaly v zeleném vrchu.

Znak města Českého Dubu z roku 1985 (kresba Stanislav Valášek).

Znak města Českého Dubu z roku 1985 (kresba Stanislav Valášek).

Zmíněná publikace o znacích severočeských měst z roku 1970 byla edičním předznamenáním v roce 1985 vydané publikace Jiřího Čarka o znacích měst a městeček v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Toto dlouho před tím inzerované a laickou i odbornou veřejností netrpělivě očekávané kompendium se mělo stát kritickým a závazným přehledem podob městských znaků u nás. Podklady připravovali pracovníci okresních a oblastních archivů a ty pak PhDr. Jiří Čarek, ředitel Archivu hlavního města Prahy, a Archivní správou ministerstva vnitra pověřený koordinátor, redigoval a připravoval pro vydání tiskem. Velice záhy po zahájení prodeje v knižní distribuci (listopad roku 1985) bylo rozpoznáno (březen 1986, přednáška prof. Pavla Paláta v Heraldické společnosti v Praze), že dílo není zcela bez vad, či dokonce není prosto závažných pochybení, a díky tomu nemůže být považováno za závazný kodex českých, moravských a slezských městských znaků. Stručná kapitola o Českém Dubu obsahuje následující popis znaku: „Na stříbrném štítě stojí na zeleném trávníku košatý dub s listím a žaludy v přirozených barvách“ (Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha 1985, s. 113).

 

Popis znaku města Českého Dubu v Čarkově kompendiu opakuje zbytný expresivní přívlastek „košatý“ dub, uvedený v popisu stanoveném v roce 1970. Autor popisu zřejmě dospěl k poznání, že je vhodné a zároveň znaku prospěšné bude-li formulovat popis dubu tak, aby bylo možné zobrazit hnědý kmen a zlaté žaludy v hnědých miskách. Hned v úvodu popisu znaku použitý termín „na štítě“ vyjadřuje zcela jinou skutečnost, než jakou by bylo možné, podle takto formulovaného popisu, zobrazit. Heraldika rozlišuje termíny „v“, „na“, „nad“, „pod“, „za“ atp. Je-li něco „ve“ štítě, pak to je uvnitř štítu, je-li totéž „na“ štítě, tak je to položeno na horní okraj štítu, je-li něco „nad“ štítem, pak to se vznáší v prostoru nad horním okrajem štítu. Pokud bychom měli vzít Čarkův popis doslova, resp. heraldicky korektně, tak by dub stál na horním okraji štítu, tedy vně štítu, a štít sám by pak musel být prázdný. I zde existuje rozpor mezi popisem a zobrazením znaku. V kresbě Stanislava Valáška je dub na vrchu, a nikoliv na trávníku. Trávníkem je přípustně pojmenována zelená pata štítu, která je vodorovná, a proto nemůže být totožná s vrchem. Popis také neobsahuje sdělení, že u dubu jsou zobrazeny kořeny, a to vyžaduje v popisu uvést, že dub je vykořeněný. Valášek na rozdíl od Zajíčka a zcela odlišně od Krále nakreslil strom s mohutným, nahoru se zužujícím kmenem se dvěma suky a několika nepravidelnými větvemi. Oproti Zajíčkovu pojetí jsou větve řidčeji olistěné menšími listy a drobnými žaludy. Protože Valášek byl profesním grafikem, ale nikoliv skutečným heraldickým kreslířem, tak výsledek jeho konání je poplatný snaze o skutečnou přírodní podobu exteriéru stromu, včetně suchých větviček, a nikoliv o potřebnou heraldickou stylizaci, které byl nepochybně zkušenější, heraldiky a heraldické kresby znalý Zajíček mnohem blíže.  

Znak města Českého Dubu z roku 1985 (kresba Antonín Javora).

Znak města Českého Dubu z roku 1985 (kresba Antonín Javora).

Ve stejném roce, v jakém vyšlo kompendium Jiřího Čarka, vyšla v Pasově německy psaná publikace Aleše Zelenky, která se zabývala městskými znaky na území českých, moravských a slezských Sudet. Kniha byla určena především vystěhovaleckým komunitám v Německu. Aleš Zelenka se krom pramenů dostupných v Německu opíral i celou řadu českých zdrojů. Protože jeho práce vyšla ještě před Čarkem, nemohl do svého pojednání zahrnout zde uvedená sdělení. Díky tomu, že Zelenkova práce nebyla Čarkem ovlivněna, má svou hodnotu.  Zelenka znal téměř všechny informace, které máme i my k dispozici. Celou kapitolu o městském znaku v Českém Dubu se Zelenka vyhýbal popsání znaku, ale v úplně poslední větě sděluje: „Die Farbgebung – in Silber auf grünem Schildfuβ eine grüne Eiche mit Eicheln – kann man als zeitgenössisch betrachten“ („Barevné podání – ve stříbře na zelené patě zelený dub se žaludy – musíme považovat za současnou“; Zelenka, 1985, s. 54). Zelenka při psaní své knihy znal jedinou „současnou“ publikaci, v níž se píše o zeleném dubu na zeleném trávníku. Tou publikací byla pojednání o severočeských městských znacích z roku 1970. Zelenka nemohl tušit, že na podzim roku 1985 vyjde Čarkovo kompendium, které onu „zelenou variantu“ revidovalo v prospěch dubu v přirozené barvě. Se Zelenkou kresebně spolupracoval Tony Javora. Zřejmě ve shodě s autorem textu nedal Javora nic na „současnou barevnost“ českodubského městského znaku a nakreslil vykořeněný dub v přirozených barvách, rostoucí na zeleném vrchu. Provedení dubu se jednoznačně odlišuje od Widimského z roku 1864 a více se blíží kresbě Vojtěcha Krále z roku 1896.

Znak města Českého Dubu ze Sbírky komunálních znaků Karla LIšky v Arcchivu Národního muzea (kresba K

Znak města Českého Dubu ze Sbírky komunálních znaků Karla LIšky v Arcchivu Národního muzea (kresba Karel Liška).

Karel Liška, někdy v 70. či 80. letech 20. století namaloval na kartu s českodubskými pečetěmi a razítky také znak města Českého Dubu, jehož podoba je zřetelně inspirována pojetím Vojtěcha Krále z Dobré Vody z roku 1896.

 

Znak města Českého Dubu prošel pomyslným vývojem, na jehož počátku byla městská pečeť, zařaditelná do 1. pol. 16. století, s obrazem pravděpodobně stylizované berkovské ostrve s dubovými listy a žaludy. Tato jednoduchá figura byla v pečetích vzniklých v následujících letech upravována, až nakonec dospěla ke znamení všeobecně vnímanému jako strom – dub. Jsem přesvědčen, že jakákoliv snaha o pomyslný návrat ke znamení z první nám známé pečeti nebo k podobě na kamenné desce z radnice z roku 1565, nemá v současné době žádné opodstatnění. Smysl má respektovat takovou podobu, ke které sám znak svým vlastním vývojem nakonec dospěl. Tou je heraldicky stylizovaný dub na vrchu. Ideální popis znaku města Českého Dubu: Ve stříbrném štítě na zeleném vrchu vykořeněný dub v přirozených barvách.

 

Vexilologický symbol města Českého Dubu, použitý při jedné z městských slavností po roce 2000 (www.

Vexilologický symbol města Českého Dubu, použitý při jedné z městských slavností po roce 2000 (www.cdub.cz).

V roce 2015 se město Český Dub, prostřednictvím městského zastupitelstva, rozhodlo o doplnění souboru městských symbolů městskou vlajkou, která by byla řádně konstituovaná. V Českém Dubu již předtím vznikl a byl prakticky užíván vexilologický symbol, který však nebyl ani praporem ani vlajkou ve smyslu vexilologických pravidel. Díky koncipování na výšku, a nikoliv na délku, byl korouhví na příčném ráhnu. Na oné mimořádně dlouhé korouhvi je v horní bílé obdélné ploše zobrazen stylizovaný „strom“ inspirovaný „znakem“ z radniční kamenné desky z roku 1565. Korouhev je dole zakončena třemi dlouhými a zástřihy oddělenými pruhy, bílým mezi zelenými. Takový způsob tvorby městské vlajky však nelze akceptovat. Shodným způsobem byla utvořena jiná korouhev ve žluté barvě s obrazem sv. Zdislavy s dětmi. Zdá se být zřejmě, že obě korouhve nebyly myšleny jako aspirující na oficiální městskou vlajku, ale šlo o artefakt mající naplňovat potřebu spíše dekorativní.


Východiskem pro navržení městské vlajky byla odborná rešerše vypracovaná autorem tohoto pojednání, který zároveň byl navrhovatelem městské vlajky. Na zasedání městského zastupitelstva konaném dne 20. 10. 2015 byla schválena ideální podoba městského znaku a vybraná podoba městské vlajky.

 

Znak města Českého Dubu z roku 2016 (zpracování a kresba Stanislav Kasík).

Znak města Českého Dubu z roku 2016 (zpracování a kresba Stanislav Kasík).

Rešerší stanovenou ideální podobu znaku a návrh vlajky města Českého Dubu projednával Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen PPHV) na zasedání konaném dne 27. 4. 2016 a stanovil odborné popisy. Znak byl v PPHV popsán následujícím způsobem: „Ve stříbrném štítě na zeleném vrchu vykořeněný dub s dvanácti žaludy, vše přirozené barvy“. Vlajka byla popsána takto:List tvoří tři vodorovné pruhy, zelený, bílý a zelený, v poměru 1 : 3 : 1. V prostředním pruhu vykořeněný dub s hnědým kmenem a větvemi se zelenými listy, s kořeny v dolním zeleném pruhu. Na větvích dvanáct žlutých žaludů v hnědých číškách. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3“.

Vlajka města Českého Dubu z roku 2016 (návrh a kresba Stanislav Kasík).

Vlajka města Českého Dubu z roku 2016 (návrh a kresba Stanislav Kasík).

Předsedou Poslanecké sněmovny byla vlajka městu udělena dne 22. 6. 2016, na základě jeho rozhodnutí č. 49 z 12. 5. 2016.

 


Publikováno:  Genealogické a heraldické listy. Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, ročník XXXVIII, č. 4/2018, Praha 2018, s. 46-57.  


Stanislav Kasík © - 17. 12. 2019  

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting