Login

Čabraka

Čabrakou je v obecném povědomí míněna pokrývka koně (také „šabraka“ – viz Ottův slovník naučný). V heraldice se obvykle objevuje nikoliv jako samostatná obecná heraldická figura, ale jako součást figury koně (WBO – „Pferd mit Decke“ č. -570, s. 314).

 

Ve středověku se taková pokrývka, ale s jiným pojmenováním, kladla pod sedlo, nebo i přes něj a chránila koně především v boji, při turnajích, či byla součástí slavnostního postroje, který ukazoval na společenské postavení jezdce. Pokrývala hlavu a tělo koně až po ocas, splývala po bocích přibližně do úrovně kolenních a hlezenních kloubů. Byla ze silného sukna, či kůže – byla-li z kovových kroužků, pak šlo o „kroužkový pancíř“. By-li kůň postrojen kroužkovým pancířem, pak obvykle přes něj byla natažena pokrývka látková. Pokrývka koně mohla být zhotovena v barvách odvozených z rodového erbu, mohla být tzv. „heraldická“, t. j. sama o sobě zastupovala štít erbu, byly na ni kladeny štítky rodových erbů (u panovníků také štítky zemských znaků) nebo rozličné symboly.

 

Výše popsaná pokrývka koně je v českém jazyce také nazývána „kropíř“ (z franc.  „croupière“). Pojmenování úplné pokrývky koně jako kropíř je velice nepřesné. Kropíř pokrýval pouze hřbet a zadek koně od sedla po ocas, nikoliv hlavu a krk. To potvrzuje i středověká česká slovní zásoba, která rozlišovala kropíř, pokrývající jen zadek koně, a pokrývku celého těla koně od hlavy až po ocas, kterou nazývala „dek“ (z něm. „die Decke“ - velice instruktivní výklad ke středověkému pojmenování pokrývky koně z pohledu jazykového a věcně historického viz: Freiberg, Heinrich von: Rytířská jízda Jana z Michalovic. Překlad: Václav Bok, Marie Ryantová. Elka Press, Praha 2005, s. 28 – 29, zde výklad k řádku č. 102 a pozn. č. 9; např. Vojtěch Král ve své Heraldice nedokáže rozlišit „pokrývku dek“ a má ji za kropíř; čabraku nezná vůbec; ČMH I. neuvádí ani čabraku, ani kropíř; v polské odborné literatuře je termín „kropierz“ užíván pro označení pokrývky zakrývající celé tělo koně).

 

Termín čabraka má původ v turečtině a do střední Evropy byl jazykově přenesen z maďarštiny („čáprák“). Lze považovat za logické, že „čabraka“ nemohl být termínem používaným pro pojmenování pokrývky koně ve 13. a 14. století, kdy se i v Čechách nazývala tato pokrývka „dek“. Jazykově takové pojmenování - tedy "čabraka" - nebylo v uvedené době pravděpodobné. Zřejmě došlo k tomu, že termín „čabraka“, od určité doby běžné pojmenování pro téměř cokoliv co pokrývalo hřbet koně, byl zpětně terminologicky vztažen i na dobu, kdy takové pojmenování nebylo z mnoha důvodů možné. Je obtížné předpokládat, že by středověcí trubadúři a minesengři vkládali do textů svých písní turecké výrazy a nikoliv ty, které byly pro jejich dobu běžné a jejich posluchačům srozumitelné.

 

Čabraka byla původně ozdobná pokrývka koně s třapci. Později tak byla pojmenována pokrývka koní ve vojenských jezdeckých jednotkách. Existuje celá řada oborů, kde je termín „čabraka“ jako odvozený používán. Například v architektuře od renesance po klasicismus je tak pojmenováno typické ozdobné doplnění hlavic pilastrů a konzol. V myslivecké terminologii jsou tak pojmenovány bílé skvrny v srsti na hřbetu muflona atd.

 

Na základě dosud uvedeného je zřejmé, že jsme svědky matení pojmů. Něco jiného je kropíř, něco jiného je čabraka a něco jiného je „dek“. V současné heraldické terminologií a terminologii příbuzných oborů jsou termíny kropíř a čabraka považovány za synonymní a de facto se jimi myslí to, co by mělo být pojmenováno jako „dek“ (viz například Dějiny hmotné kultury I/2, 1985. s. 750; Wagner, Eduard: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské, Praha 1956, část IX., tab. 13, 14.) Slovo „dek“ však z české slovní zásoby zcela vymizelo, resp. se transformovalo do pojmu „deka“ s rozličným, krom jiného také se zásadně odlišným, významem. Není bez zajímavosti, že současná česká jazykověda však termín „dek“ zná, s vysvětlením, že jde o staročeský termín znamenající zejména pokrývku koně (Machek, Václav: Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1997, s. 113 – deka, staročesky „dek“, masculinum: pokrývka, zvláště na koně, ze středohornoněmeckého „decke“).

 

Jistě je možné konstatování, že použití termínu čabraka může být v určitých situacích anachronismem - zejména tehdy, je-li tak pojmenován „dek“ u středověkého válečného koně. Přesto je „čabraka“ termínem, který má charakter ustálené konvence. To nepochybně je jádro problému – přijetím této heraldické terminologické konvence připustíme, že kropíř, čabraka a „dek“ mají stejný význam a splývají v jediný pojem. Ale jak vyplývá z předchozího výkladu, není to totéž. Shodný je pouze význam, který spočívá v obecné charakteristice všech pojmů – vždy jde o pokrývku koně. Rozdíl je však ve způsobu použití, který podmiňuje konkrétní praktickou podobu té či oné pokrývky koně. Z pohledu heraldické terminologie vyvstává opravdový problém, že při potřebě pojmenovaní skutečné čabraky nebo kropíře nebude již jednoznačná správná volba termínu a uplatněné pojmenování může být zmatečné.

 

Z uvedeného výkladu vyplývá potřeba terminologického odlišení takové pokrývky koně, která ve středověké češtině nesla pojmenování „dek“. Bylo by možno navrhnout konvenční termín „pokrývka koně“, resp. „kůň s pokrývkou“. Pojmy „kropíř“ a „čabraka“ zůstanou zachovány v tezauru heraldických termínů pro popsání příslušného postroje koně.  Termín „čabraka“ je nepochybně lepším termínem než „kropíř“ v případě, kdy je pojmenována pokrývka koní například ze 17., 18. a 19. století. Sousloví „pokrývka koně“ je vhodný termín i proto, že v heraldice bude možné zaznamenat i jiné pokrývky stejného charakteru – například pokrývka slona.

 

Tímto stručným pojednáním nejspíše nebude dosaženo obecného přijetí terminologického rozlišování rozdílných součástí postroje koní, zejména středověkých válečných a turnajových. Velice pravděpodobně bude i nadále používán termín „čabraka“ pro označení téměř jakékoliv pokrývky koně. Zbývá jen konstatování, že takové označení není vždy zcela korektní.  


Literatura:
Freiberg, Heinrich von: Rytířská jízda Jana z Michalovic. Překlad: Václav Bok; Marie Ryantová. Elka Press, Praha 2005, s. 28 - 29.

Král, Vojtěch: Heraldika. Praha 1900, s. 27, 33.

Ottův slovník naučný. Praha 1906, díl XXIV., s. 527, heslo Šabraka.

Petráň, Josef a kol.: Dějiny hmotné kultury, I/2. Praha 1985. s. 750.

Wagner, Eduard: Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské. Praha 1956, část IX., tab. 13, 14.


Zpracováno: 28.1.2011                                                                                                                   ©Stanislav Kasík 

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting