Login

Dračí řád a česká komunální heraldika

 

aneb neschválený návrh znaku obce Skuhrova

 

Poznámky k rozhodnutí Podvýboru pro heraldiku a vexilologii ze dne 14. 6. 2018

Nechválený návrh znaku obce Skuhrova

Nechválený návrh znaku obce Skuhrova

Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (dále jen PPHV) na zasedání konaném dne 14. 6. 2018 neschválil návrh znaku obce Skuhrova, který se shodoval s popisem: „Ve stříbrném štítě, pod červenou hlavou se stříbrnými položenými mačkářskými kleštěmi, zlato-černě polcené kruhové pole obtočené zeleným čtyřnohým drakem s červenou zbrojí“.

 

Písemné zdůvodnění rozhodnutí PPHV bylo obci sděleno dopisem předsedy PPHV Mgr. Ivo Pojezdného z 26. 6. 2018: „[PPHV]…se rozhodl…nedoporučit, a to z důvodu uplatnění celého rodového štítu pánů z Vartenberka včetně odznaku Dračího řádu“. K tomu doplňuje vysvětlení: „…nemá námitky proti převzetí samotného jednoduchého znamení Vartnberků, ale primárně proti použití symboliky Dračího řádu v obecní heraldice, které považuje za nevhodné a v případě Skuhrova navíc za neodůvodněné. Erb Vartnberků je v návrhu zobrazen tak, jak byl zaveden Čeňkem z Vartnberka poté, co se stal členem tohoto Zikmundova řádu, tedy více jak sto let předtím, než se objevuje první písemná zmínka o Skuhrovu. Na našem názoru nic nemění ani fakt, že Čeňkovi potomci si v rozporu s obecnými zvyklostmi ponechali Dračí řád, náležející výhradně členu tohoto společenství, jako integrální součást rodového erbu“.

 

Obec Skuhrov opakovala svou žádost o schválení znaku v nezměněné podobě. PPHV ji projednával dne 15. 11. 2018. Dopisem předsedy PPHV ze dne 4. 12. 2018 bylo obci zamítavé rozhodnutí sděleno: „Podvýbor trvá na svém nedoporučujícím stanovisku, o kterém jsem Vás informoval dopisem ze dne 26. června 2018. Opětovně Vás upozorňuji, že se jedná o nepřípustné vložení celého rodového erbu do štítu, včetně nevhodného užití dračího řádu v komunální heraldice“.

 

Písemné zdůvodnění PPHV k jeho rozhodnutí neschválit návrh znaku obce Skuhrova obsahuje několik faktografických nepřesností, subjektivních soudů a neseriózních sdělení. PPHV zjevně nebral v úvahu obsáhlou studii Stanislava Kasíka z roku 1981, jejíž první část se jmenovala „O znaku pánů z Vartenberka“, druhá „Vartenberkové“ a třetí „Vartenberkové a městské znaky“ (Heraldika. Bulletin pro pomocné vědy historické. Ročník 14. Číslo 2., 3. a 4., Jílové u Prahy 1981). Zde bylo podrobně pojednáno o vývoji a praktickém užívání rodového erbu pány z Vartenberka od poznatelných počátků až do vymření rodu. I přes některé nedostatečnosti, které lze v uvedené práci najít a jež jsou poplatné míře tehdejšího poznání, je zřejmé, že s Dračím řádem a Vartenberky je to zcela jinak, než si myslí posuzovatelé a autor rezultátu.

Erb pánů z Vartenberka, nejvyšších číšníků Království českého a také znak města Česká Kameni

Erb pánů z Vartenberka, nejvyšších číšníků Království českého a také znak města Česká Kamenice

Kritické poznámky k uvedenému písemnému sdělení PPHV, lze formulovat ve strukturované podobě takto:

 

1. Čeněk z Vartenberka je literaturou uváděný jako první nositel tzv. Dračího řádu v rodě (Skoumal, Karel: Převýšení draka křížem – podoba a distribuce insignie Dračího řádu. Nepublikováno, pozn. č. 17: Altmann, Wilhelm (Ed.): Eberhard Windeckes Denkwürdigkeiten zur Geschichte des Zeitalters Kaiser Sigmunds. Berlin 1893, s. 130 – zde je zmínka o předání insignie Dračího řádu Čeňkovi z Vartenberka v roce 1420 ve Vratislavi; Koláčný, Ivan: Řády a vyznamenání habsburské monarchie. Praha 2006, s. 62). Traduje se, že Čeněk z Vartenberka insignie řádu vrátil králi Zikmundovi na stejném sněmu a ve shodném roce, když zde byla veřejně vyhlášena křížová výprava proti Čechům (Bláhová, Marie (Ed.): Vavřinec z Březové, Husitská kronika. Praha 1979, s. 338, pozn. č. 5: „Čeněk z Vartemberka vrátil králi i řád draka…“ – bez odkazu na pramen. Uvedené konstatování se vztahuje k textu na s. 53, kde je zmínka o stížných listech proti římskému a uherskému králi Zikmundovi, které napsal Čeněk z Vartenberka). Čeněk z Vartenberka na svých pečetích nikdy neměl rodový erb doplněný znamením draka okolo štítu. Zdá se být zřejmé, že velice krátké a možná jen několikadenní vlastnění řádové dekorace Čeňkem z Vartenberka, nemohlo způsobit, aby byl kýmkoliv vnímán jako člen řádového společenství. Svým konáním se sám „vyloučil“ z řad nositelů Dračího řádu. Z toho vyplývá, že neužívání draka okolo štítu rodového erbu v jím užívaných pečetích bylo logické. V jeho době bylo obvyklé, že řádové odznaky jako symboly provázely rodové erby ve volném vztahu. Tak například v erbovní listině pro Mikuláše Gorjanského z r. 1416, v erbovní listině pro bratry Jiřího, Jana a Zikmunda hrabata ze Svätého Jura a Pezinku z r. 1459, na pamětní desce Ulricha Ketzela, z r. 1462, erby namalované v Arlberger Bruderschaftsbüchern. Zároveň jsou ze stejné doby známy erby, jejichž štíty jsou obtáčeny jak znameními, tak kolanami řádů. Viz například erbovní listinu pro Ondreja z Čopu z r. 1418, kde je štít obtočen drakem uherského Dračího řádu, resp. vyobrazení erbů rytířů Podvazkového řádu nebo Řádu Zlatého rouna (Graus, Igor: Pro virtute et merito. Vznik a vývoj vyznamenaní do roku 1815. Bratislava 2017. Kap. 2., s. 134-151).  

 

Pro výklad o vztahu Vartenberků a Řádu draka je podstatné důrazné konstatování, že Čeněk z Vartenberka draka do rodového erbu „nezaváděl“ (!). Oponent z PPHV vyprodukoval nepřijatelnou mystifikaci. Pravděpodobně nekriticky opakoval nedokonalé a fakticky chybné sdělení Martina Koláře a Augusta Sedláčka publikované v roce 1902. Totiž: „Dračí řád od císaře Zikmunda založený, jehož členové se zavázali proti husitům bojovati. Odznakem jeho byl zelený drak s červeným křížem na zádech. V Čechách byl pan Čeněk z Vartenbertka členem toho řádu a na památku toho mívali Vartenberkové svůj erb drakem otočený“ (Sedláček August: Martina Koláře Českomoravská heraldika. Část všeobecná. Praha 1902, s. 290).

 

2. Čeněk z Vartenberka měl jediného syna Jindřicha, který zemřel krátce po otci a jím vymřela veselská větev pánů z Vartenberka v mužské posloupnosti. Jindřichova pečeť z roku 1414 vyobrazuje běžný vartenberský erb bez draka (SOA Třeboň, fond Historica, inv. č. 175). To znamená, že Čeňkovi potomci, resp. neexistující Jindřichovi potomci, si nemohli nic „ponechat v rozporu s obecnými zvyklostmi“ (!). Počínání Vartenberků v 16. století ve vztahu k rodovému erbu nelze v roce 2018 hodnotit tak, že by mohlo být vnímáno jako rozporné, či dokonce chybné, a navíc to v dnešní době Vartenberkům pomyslně vytýkat.  Takové hodnocení je již metodicky nepřijatelné a jednoznačně pramení z neznalosti problematiky. „Obecné zvyklosti“ v uplatňování draka obtáčejícího štít vartenberského erbu byly zcela jiné, než se domnívá „heraldický expert“ v PPHV (!).  

 

3. Do rodové heraldiky pánů z Vartenberka zavedl obtáčení rodového erbu drakem až Zikmund z Vartenberka na Děčíně († 1518), který byl v přátelských vztazích s českým a uherským králem Vladislavem Jagellonským. Ten na znamení přízně Zikmundovi Děčínskému pravděpodobně polepšil rodový erb o figuru draka obtáčející štít. O králově listině, potvrzující Vartenberkovo případné přijetí do řádového společenství, nemáme žádnou vědomost. Zikmund byl prvním v rodě, kdo použil draka okolo štítu na pečetích. Takové pečeti byly užity v letech 1504 (SOA Litoměřice, Kapitulní archiv Litoměřice, KA č. 57 (R), 1511 (SOkA Děčín, AM Děčín, sign. IA-9) a 1516 (SOA Litoměřice, prac. Žitenice, RA Lobkovicové roudničtí, Sbírka otisků pečetí, č. 9708/9369 /A 677/ II/192; SOA Litoměřice, Kapitulní archiv Litoměřice, sign. KA č. 69 (R). O málo starší doklad obtáčení vartenberského polceného štítu drakem je na svorníku presbytáře kostela Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí (cca 90. léta 15. století), jehož patronem byl zmíněný Zikmund Děčínský (Kasík, Stanislav: Rodové heraldické památky na Děčínsku a Šluknovsku. Vlastivěda okresu děčínského. Řada památky. Děčín 1996, s. 14). Do té doby nikdo z Vartenberků erb doplněný drakem nepoužíval. To platí i pro zmíněného Zikmunda Děčínského († 1518). Na jeho dvou zachovaných pečetích z roku 1478 není štít obtočený drakem (SOkA, Děčín, AM Děčín, sign. IA-3, IA-4).

 

V pojednání o erbu pánů z Vartenberka August Sedláček poznamenal: „…v rukopise Vídeňském spatřuje se zelený ještěr ovinutý okolo štítu. Ozdoba tato vyskytuje se se teprve v pozdních památkách a nenašli jsme ji na žádné pečeti 15. st. Poprvé jsme ji spatřili k l. 1607 u Zikmunda z Vartenberka děd. číšníka († 1608)…“ (Sedláček, August: Českomoravská heraldika. Část zvláštní. Praha 1925, s.16-17, dále jen ČMH II.). Na rozdíl od Augusta Sedláčka, je naše novodobé poznání lepší o více jak jedno století. S ohledem na uvedené skutečnosti nemůže být o nějakém „dědictví“ po Čeňkovi z Vartenberka vůbec uvažováno, resp. nelze argumentovat způsobem, který byl oponentem z PPHV použit.

 

Téměř všichni Zikmundovi potomci užívali rodový erb obtáčený drakem, včetně dívek a žen. Z praxe známe celou řadu dokladů: náhrobník Magdaleny z Vartenberka z r. 1577 v Choceradech, Markéty z Vartenberka v Lažanech, pečeť Alžběty z Vartenberka z r. 1601 a 1602, Evy z Vartenberka, provdané Kurzpachové z r. 1601, Doroty Kateřiny z Vartenberka, ovdovělé z Burkhausu z r. 1640, erb Juliány z Vartenberka v heraldické výzdobě kostele sv. Jakuba Většího v České Kamenici (po r. 1605), tatáž v alianci s erbem manžela Jana z Vartenberka z roku 1607 na poplužním dvoře ve Zvířeticích atd.

 

Štít obtáčel drakem i Kryštof starší z Vartenberka, nejprve jako johanitský komtur v Žitavě a Lemberku a pak i jako nejvyšší mistr českého velkopřevorství Řádu sv. Jana Jeruzalémského (nejvyšší mistr v letech 1578-1590; Buben, Milan M.: České velkopřevorství řádu maltézských rytířů v dějinách. Praha 2018, s. 47). Jako komtur na pečetích z roku 1565 a 1567, jako nejvyšší mistr na pečeti například z roku 1580 (SOA Litoměřice, prac. Žitenice, RA Lobkovicové roudničtí. Sbírka otisků pečetí, č. 9711, sig. 9372/II/192).  Prakticky užívaný znak zmíněného johanitského velkopřevora je nutné vnímat jako důležitou a pro výklad podstatnou skutečnost, popírající konstatování PPHV o „rozporu s obecnými zvyklostmi“. Kryštof z Vartenberka jako profesní johanita nemohl být členem jiného řádu. To platí od založení johanitského řádu až do současnosti. Přesto v intencích konstatování PPHV by byl v rozporu s „obecnou zvyklostí“. Je zřejmé, že užíváním draka okolo štítu vartenberského erbu nebyla popřena žádná „obecná zvyklost“ a toto sousloví nebylo použito korektně. Obtáčení vartenberského rodového erbu drakem bylo zcela obvyklé a zároveň bez ohledu na to, zda uživatel tohoto znamení byl nebo nebyl členem řádového společenství (!). A navíc bez rozdílu pohlaví. Lze učinit jediný možný závěr, k užívání štítu obtočeného drakem opravňovala jeho nositele pouze příslušnost k rodu pánů z Vartenberka a nikoliv jiná souvislost. Zbývá už jen sdělení, proč tomu tak bylo.

 

Slovenský falerista Igor Graus, který se uherským Dračím řádem zabýval, napsal: „V súvislosti s Dračím rádom však musíme upozorniť na skutočnosť, že nie každé zobrazenie insignie rádu v erbovej listine představovalo doklad o členstve povýšeného v rytierské spoločnosti…“. Následuje výčet některých konkrétních příkladů z počátku 16. století a je zmíněna listina pro polského kancléře a diplomata Kryštofa Szydlowieckého, kterou byl v roce 1515 povýšen do říšského stavu svobodných pánů a jeho rodový erb byl polepšen o znamení Dračího řádu, obtáčející štít rodového erbu, aniž byl jeho členem. Graus to komentuje tak, že drak v jeho případě nepředstavoval členství v rytířské společnosti, ale byl zvláštní ozdobou, či okrasou erbu, „ktorá na rozdiel od neprenosnej insignie rytierského rádu mala dedičný charakter a mohli ju používať nielen kancelárovi potomkovia mužského pohlavia, ale aj ženy“ (Graus, Igor: Armálesy z hľadiska faleristiky. In: Erbové listiny – Patents of Arms. Martin 2006, s. 181-193, zejména s. 182 a 183).

 

Igor Graus k tématu Vartenberkové a Dračí řád v roce 1997 také napsal: „O nepochopení pôvodnej funkcie insígnií uhorského Dračieho rádu napokon  svedčí aj ich neopravnené používanie príslušníkmi šlechticov z Vartenbergu…, ktoré vyústilo až do ich aplikácie v městských erboch“ (Graus, Igor: Rádová symbolika a jej aplikácia v heraldickéj tvorbe. Heraldika na Slovensku. Slovenská genealogicko-heraldická spoločnosť pri Matici slovenskej. Martin 1997, s. 112). Zdá se být pravděpodobné, že právě citované Grausovo sdělení z roku 1997, i když nikoliv zcela přesné a díky tomu i bez výhrad akceptovatelné, mohlo být v PPHV vnímáno jako určující pro posouzení návrhu znaku obce Skuhrova. Zde však nebyla do hodnocení přijata další Grausova podstatná konstatování k tématu, zejména z roku 2006. Graus uvedený odsudek pánů z Vartenberka v souvislosti s Dračím řádem z roku 1997 v budoucnosti už nepoužil. Mohu spekulovat o jeho možném poznání analogie způsobu nabytí insignie Dračího řádu Vartenberky (Zikmundem Děčínským) a jinými jejími uživateli (viz výše Kryštof Szydlowiecki). Pravděpodobné polepšení erbu Zikmunda z Vartenberka Vladislavem Jagellonským mezi lety 1478-1504 se jeví jako jediné „schůdné“ vysvětlení a spadá do stejného období, v němž byl polepšen erb polského kancléře Szydlowieckého.

 

4. Že byl polcený štít obtočený drakem vnímán jako jeden heraldický celek, dosvědčují nejen prakticky užité erby pánů z Vartenberka (nemovitosti, portály, interiéry kostelů, supralibros), náhrobníky (celá řada), pečeti (značné množství z 16. a poč. 17. stol.), dobové šlechtické památníky (Památník Isaka Aschpana von Hag, fol. 20 - Jaroslav z Vartenberka, 1574; Památník Jana Jiřího ze Švamberka, fol 407 - Karel z Vartenberka, 1609), ale také soudobá stejně tak i pozdější heraldická kompendia (např. Johann Siebmacher, New Wapenbuch, Nürnberg 1605, tab. 32; Dírenské erbovníky, č. erbu 827, 829, 2113; Vídeňský rukopis CVP 8330 z roku 1571, zde je vartenberský erb s drakem okolo štítu dokonce dvakrát, a to lze chápat jedině tak, že drak byl integrální součástí rodového erbu Vartenberků).

 

Podstatné je také to, že po Vartenbercích užívali kruhového štítku obtočeném drakem jako středního štítku Odkolkové z Újezdce (Vilém Jindřich Odkolek z Újezdce, 1. 2. 1680 polepšení erbu, ČMH II, s. 253). Nikoliv proto, že by nějaký Odkolek byl příslušníkem diskutovaného řádového společenství, ale jednoduše proto, že byli dědici Vartenberků nejméně v případě jejich erbu. Stejně tak byl polepšen erb Valdštejnům o dva oválné štítky obtočené drakem (16. 8.  1758), jako pomyslné dědictví po pánech z Vartenberka, ve smyslu poukázání na společný rodový původ a rozšíření rodového jména na Waldstein-Wartenberg (resp. rozšíření titulu na hrabě z Valdštejna a svobodný pán z Vartenberku; ČMH II. s. 17). To potvrzuje, že štítek obtočený drakem, byl trvale vnímán jako jediný a nedělitelný heraldický celek, označující rod pánů z Vartenberka.

 

5. Srovnáním výše uvedených poznámek s námitkou PPHV, že „ Erb Vartnberků je v návrhu zobrazen tak, jak byl zaveden Čeňkem z Vartnberka poté, co se stal členem tohoto Zikmundova řádu, tedy více jak sto let předtím, než se objevuje první písemná zmínka o Skuhrovu“, lze dospět k hodnocení této námitky jako velice nedostatečné a ovlivněné zjevnou nedokonalostí poznání. Poměřovat neexistující obtáčení drakem u erbu Čeňka z Vartenberka s první zmínkou o obci Skuhrov v pramenech v roce 1543, je nepřijatelné a metodicky chybné. V roce 1543 patřil Skuhrov, jako součást panství Skály, Janovi z Vartenberka, nejvyššímu purkrabí Království českého (Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl X. Boleslavsko. Praha 1895, s. 330). Díky výše uvedeným kritickým poznámkám k rozhodnutí PPHV padá jakákoliv námitka o „neodůvodněnosti“ znakové figury kruhového polceného pole obtočeného drakem v návrhu obecního znaku Skuhrova. Drak a kruhové polcené pole jsou jedním nedělitelným symbolem s konkrétním významem. Pokud tedy PPHV ve svém rezultátu sděloval, že„…nemá námitky proti převzetí samotného jednoduchého znamení Vartnberků…“, tak je zřejmé, že nebyl schopen rozeznat, že samotné jednoduché znamení Vartenberků je právě štít obtočený drakem a ten byl použit pro návrh znaku.

Návrh znaku Jezvé z roku 1912

Návrh znaku Jezvé z roku 1912

Argumentace PPHV, že „…použití symboliky Dračího řádu v obecní heraldice… považuje za nevhodné“, je sdělením přinejmenším nekorektním ve vztahu k objektivní existenci historickému znaku města Česká Kamenice a také ke znaku obce Jezvé, potvrzeném ministerstvem vnitra ve Vídni v roce 1912. Zde je štít obtočený drakem. Tehdejší erbovní cenzoři Karl Schornböck a Heinrich Seydl s takovou podobou znaku Jezvé „problém“ neměli.  V obou případech má drak souvislost s erbem pánů z Vartenberka. Nepochybně tyto dvě skutečnosti přiměly Ivana Grause v roce 1997 (viz výše) k odsudku počínání Vartenberků ve vztahu k insignii Dračího řádu a jeho uplatnění v komunální heraldice. Graus pravděpodobně hodnotil podobu městských znaků České Kamenice a Jezvé jako výsledek počínání pánů z Vartenberka. Takové hodnocení je nejméně nepřesné. Na pečeti městečka Jezvé z roku 1579 je krom draka okolo štítu s věží, také polcený štítek pánů z Vartenberka (Liška, Karel: Sbírka komunálních znaků, pečetí a razítek. III/2. Znaky, pečeti a razítka českých měst a městeček J- M. Brno, 2013, s. 26-27). Při rigorózním posouzení nelze tuto pečeť hodnotit jako znak. O znaku bylo možné uvažovat až na počátku 20. století, kdy Vartenberkové byli již 250 let vymřelým rodem. V případě České Kamenice byl původním městským symbolem polcený štítek držený vztyčeným medvědem před jeho hrudí. Ten byl užívaný ještě na počátku 17. století (viz heraldická výzdoba kostela sv. Jakuba Většího v České Kamenici). Teprve o dvě století později byl tento symbol nahrazen úplným erbem pánů z Vartenberka (bez ohledu na skutečnost nekritického chápání transferovaného erbu Jindřicha z Vartenberka z městského špitálu na průčelí českokamenické radnice jako městského znaku;; Kasík, Stanislav: Znak České Kamenice. Děčínské vlastivědné zprávy 1995, č. 1-X. Děčín 1995, s. 33; Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha 19985, s. 110).

6. Stejně tak je obtížně akceptovatelné hodnocení, že vyobrazení jakéhokoliv řádu a vyznamenání v heraldice jako obecné figury, je nevhodné. Nevhodné je mít to za „nevhodné“, protože to jednoduše možné je, jak z pohledu teoretického, tak i praktického (viz např. Arndt, Jürgen – Seeger, Werner – Müller-Westphal, Lothar: Wappenbilderordnung, Neustadt a. d. Aisch 1986, Tafel 75, No 9883-9886). Oprávněnost takové praxe lze pozorovat v některých rodových erbech – například kníže Blücher – pruský Železný kříž ve 4. poli čtvrceného štítu, von Lohmann – pruský řád Černého orla, klenot řádu na stuze jako jediné znamení ve štítu). Stejně tak některé městské znaky v Evropě – Alicante (Španělsko) – kolana Řádu Zlatého rouna, Dijon (Francie) – Řád Čestné legie, udělený městu v roce 1899, později užívaný jako „zavěšený“ pod městským znakem. V české komunální heraldice jsou městské a nově schválené obecní znaky s figurami z řádových znaků křížovníků s červenou hvězdou, johanitů, premonstrátů, božehrobců, německých rytířů, benediktinů, jezuitů, dominikánů atd. V uvedených souvislostech nelze vnímat figuru do kruhu stočeného zeleného draka prvoplánově jako odznak Dračího řádu a tvrdit, že v obecním znaku nelze takovou figuru použít, protože dotyčná obec nemohla být členem příslušného řádu. To je značně nepřesné hodnocení. Námitka by snad platila v okamžiku, kdyby drakem byl obtočen celý štít, tak jak to bylo obvyklé u rodových erbů nejen české provenience. Ale i u znaku městečka Jezvé schváleného Šlechtickým archivem ve Vídni a potvrzeném ministerstvem vnitra v roce 1912 (Županič, Jan- Fiala Michal – Koblasa Pavel: Šlechtický archiv c. k. ministerstva vnitra. Erbovní listiny. Praha 2014, s. 656, č. 314). V návrhu znaku obce Skuhrova však jde o figuru uvnitř štítu a ta obtáčí polcené kruhové pole. Popis, který jsem stanovil, umožňuje vnímat figury nekonfliktně a mít je pouze za „zlato-černě polcené kruhové pole obtočené zeleným čtyřnohým drakem s červenou zbrojí“. Co takto utvořená figura znamená, je věcí ikonografického výkladu. Platí, že nelze zaměňovat popis znaku s jeho ikonografickým výkladem.

 

Kdybychom chtěli v PPHV vzniklý postulát aplikovat v praxi, pak by nutně bylo problematické použití jakékoliv figury draka v jakémkoliv obecním znaku. Dle mého soudu je drak použitý například v historickém znaku města Trutnova drakem odvozeným z uherského Dračího řádu (ač není stočen do kruhu) a udělovatelem znaku byl uherský a zároveň i český král Matyáš Hunyady zv. Corvinus (viz havran s prstenem v zobáku z rodového erbu Huynadyů v městském znaku; taková interpretace je zde mým prostřednictvím vyjádřena velice pravděpodobně vůbec poprvé a zatím nikde nezazněla, ale zaznívaly jiné a značně bizarní). Jistě lze namítnout, že někteří draci použití v české komunální heraldice z doby minulé i současné, mají zcela jinou ikonografickou souvislost. Například s erbem Vraždů z Kunvaldu, nebo s patrociniem sv. Jiří, Archanděla Michaela, sv. Gottharda atd. Jak se ukazuje, tak pro hodnocení figury draka v obecních znacích a vyloučení, zda by mohlo nebo nemohlo jít o inspiraci uherským Dračím řádem, je podstatný ikonografický výklad. Ale ani to nemůže být regulováno, pokud bude drak hodnocen jako legitimní heraldická figura, kterou v obecné rovině skutečně je.

 

Námitka PPHV, která zazněla ve druhém odmítajícím dopisu jeho předsedy, že nelze schválit „nepřípustné vložení celého rodového erbu do štítu“ je účelovým sdělením a také pouhou floskulí, protože se nemůže jednat o počínání „nepřípustné“. Mohl bych kriticky polemizovat s použitými slovy „celý rodový erb“, který je významově totožný s terminologickým souslovím „úplný erb“. Takovým souslovím se standardně označuje erb, který je tvořen štítem, přilbou s přikrývadly a klenotem. Nic takového v návrhu znaku obce Skuhrova nebylo. V minulosti se k uvedenému „pravidlu“ v PPHV nepřihlíželo s nepřiměřenou rigorózností a bylo schváleno mnoho obecních znaků, v nichž se uplatňovaly štítky rodových erbů (samozřejmě bez přileb a klenotů).

 

Jako vzdáleně přihlížející svědek počátků činnosti PPHV vím, že už v prvotních, k naší lítosti pouze verbálně sdělených a následně mnohokrát nedodržovaných, zásadách pro posuzování návrhů nových obecních znaků bylo stanoveno neschvalovat jako znaky obcí nediferencované erby šlechtických rodů (včetně vymřelých). Tato velice správná zásada, pojmenovaná zkráceně „znak ve znaku“, je zcela poplatná pravidlu publikovanému Bartolem de Saxoferrato už v polovině 14. století. PPHV v uvedené době čelilo navrhovatelům obecních znaků, kteří se pokoušeli o návrhy ve shodě s rodovými erby. Takové návrhy byly odmítány (s výjimkou znaku obce Pravonín, o. Benešov, který byl schválen v roce 2003, i když lze připustit, že zrcadlové obrácení figury podle horizontální osy mohlo být vnímáno jako prvek odlišující od rodového erbu Kekulů ze Stradonic). V současném PPHV byla tato zásada evidentně významově posunuta tak, že se z možnosti schválení návrhu obecního znaku je vyloučen takový návrh, který obsahuje rodový erb ve štítě. V případě Skuhrova nebyl erb pánů z Vartenberka požadovaných obecním znakem, ale byl pouze součástí návrhu a hlava štítu s kleštěmi byl prvek odlišující.

 

PPHV jako deklarovaný sbor heraldických odborníků prokazuje nepochopitelnou neznalost některých speciálních disciplín souvisejících s heraldikou – zde vztah heraldiky a faleristiky, neznalost české rodové heraldiky – zde užívání erbu u pánů z Vartenberka, a také neznalost české historické komunální heraldiky – zde znaky České Kamenice a Jezvé. Kategorické subjektivní rezultáty provázené písemnými, tzv. „odbornými“ vyjádřeními, které již mají charakter nepřijatelného odborného lapsusu, nemohou prospívat ani odborné pověsti PPHV, stejně jako nemohou prospívat české heraldice jako takové. Uvedené rozhodnutí PPHV neschválit návrh znaku obce Skuhrova je svévolné, bezdůvodné a odborně neakceptovatelné. Zároveň je zatím na konci řady podobných neodborných pohledů na heraldiku, pozorovatelných v posledních zhruba šesti letech.

 

Zdá se, že lze odhadnout další zdroj odmítnutí schválit znak obce Skuhrova se zlato-černě polceným kruhovým polem, obtočeným zeleným drakem. Dle mého soudu takovým zdrojem je kancelářská praxe vídeňského Šlechtického archivu z 19. a z počátku 20.století a zde vzniklé heraldické postulace. Takové postulace, které ze své podstaty jsou velmi specifické, však nemohou být v dnešní době nadřazovány obecným heraldickým pravidlům. Přesto v případě hodnocení návrhu znaku obce Skuhrova byla pravděpodobně použita zásada vzniklá ve Šlechtickém archivu v druhé polovině 19. století a sdělující, že do erbů nelze použít vyobrazení konkrétní řádové dekorace (Županič, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství. Praha 2006, s. 199-200; zde je například zmíněna zamítnutá žádost MUDr. Františka Škody z roku 1867 o udělení erbu s klenotem Řádu Železné koruny).

 

Je otázkou, zda uplatnění takových náhledů znakových cenzorů je v dnešní době možné a má své opodstatnění. Můžeme se domnívat, že regulování podob nově udělovaných šlechtických erbů v Rakouském císařství a následně v Rakousko-Uhersku znakovými cenzory mělo v řadě případů racionální důvody.  Přesto je nezbytně nutné zdůraznit, že mnohá rozhodnutí znakových cenzorů byla subjektivních a poplatných době, v níž působili. Lze připustit, že takové znakovocenzorské rezultáty byly úředníky Šlechtického archivu vnímány jako trvale platné. Platnost se však týkala pouze císařství Rakouska a Rakousko-Uherska, a právě zde schvalovaných erbů. Uvedené zásady však nebylo možné ani v době svého vzniku zobecnit a mít je za součást souboru platných heraldických pravidel, či je dokonce těmto pravidlům nadřazovat. Je zřejmé, že postuláty znakových cenzorů ve Vídni byly zbytku heraldické Evropy (resp. světa) zcela lhostejné a v podstatě nikoho nezajímaly. Stejně tak nezajímaly koryfeje českých heraldických studií Vojtěcha Krále, Martina Koláře, Augusta Sedláčka, Václava Vojtíška a Karla Schwarzenberga, včetně jejich pokračovatelů ve druhé polovině 20. století. Nikdo z nich nikdy neobracel svou pozornost k činnosti úředníků vídeňského Šlechtického archivu. Stejně jako nehledal v jejich počínání zdroj pro jakékoliv zobecnění. To má logické vysvětlení v existenci nadřazených a všeobecně platných heraldických pravidel. Aplikování zásad konání vídeňských znakových cenzorů ve 21. století v české komunální heraldice postrádá smyslu a je bezdůvodné. Dnes už neplatí stejné okolnosti, které znakovým cenzorům umožňovaly vyslovovat soudy o podobách nově schvalovaných rodových erbů.

 

Stejně tak je neopodstatněné, a v principu nepřijatelné, nahrazovat neznalost ustálených heraldických pravidel znalostí praxe znakových cenzorů ve vídeňském Šlechtickém archivu. Zánikem Rakousko-Uherska byla tato praxe jednoznačně antikvována. Přesto jsem obdržel z PPHV výtku, že nemohu být znalým heraldiky, protože nejsem dostatečně detailně obeznámen s kancelářskou praxí Šlechtického archivu ve Vídni. Mohu připustit, že jsem se nikdy nezabýval podrobnostmi konání znakových cenzorů. Společně s mnohými jinými jsem přesvědčen, že nejdůležitější pro bezchybné vnímání heraldiky je osvojení si heraldických pravidel a um jejich aplikování v praxi. PPHV by měl vážně uvažovat o opuštění takového metodicky nepřijatelného počínání, které je nehodné „heraldického experta“ a zároveň jiné nesmyslně poškozující. Projevovaný despekt PPHV k názorům jiných by měl být nahrazen alespoň snahou o pochopení. PPHV v současné době zatím tvoří názorový ostrov s mimořádnými projevy, z nichž některé jsou vskutku bizarní.

 

Znak obce Skuhrova, udělený v roce 2019

Znak obce Skuhrova, udělený v roce 2019

Obec nakonec rezignovala na opakovaně neschvalovaný návrh obecního znaku. Byl učiněn krok k novému návrhu, na jehož utváření se podíleli Stanislav Kasík a starosta obce Tomáš Pavlata. Nové návrhy znaku a vlajky schválilo obecní zastupitelstvo na zasedání konaném dne 16. 1. 2019. Nově navržený znak byl v žádosti popsán: „Ve zlato-černě polceném štítě, pod červenou hlavou, zeleno-zlatě polcená lípa. V hlavě štítu stříbrné položené rozevřené mačkářské kleště s modrým kamenem, v dolním kaplíku. Upravené symboly obce Skuhrova projednal PPHV na zasedání konaném dne 6. 3. 2019 a stanovil následující popisy.

Znak: „Ve zlato-černě polceném štítě s červenou hlavou, vyrůstající zeleno-zlatě polcená lípa. V hlavě štítu položené stříbrné rozevřené mačkářské kleště s modrým kamenem, v dolním kaplíku“.

Vlajka: „List tvoří vodorovný červený pruh u horního okraje listu, široký čtvrtinu šířky listu, a dva svislé pruhy, žlutý a černý. V červeném pruhu položené rozevřené bílé mačkářské kleště s modrým kamenem v dolním kaplíku. Do svislých pruhů z dolního okraje listu vyrůstá zeleno-žlutě polcená lípa“.  

Ikonografický výklad znaku zní: Červená hlava štítu s mačkářskými kleštěmi odkazuje na historickou profesi sklářů-mačkářů. Oheň v pecích mačkáren symbolizuje červená barva a kleště byly hlavním pracovním nástrojem. Zlato-černé pole odkazuje na pány z Vartenberka, vlastníky panství Malé Skály, s nimiž je spojena první zmínka o obou místních částech obce, o Skuhrovu a Huntířovu. Heraldicky stylizovaný strom lípy odkazuje na chráněnou lípu malolistou ve Skuhrově. Vlajka opakuje podobu znaku.

Uvedené symboly udělil obci Skuhrov předseda Poslanecké sněmovny dne 25. 6. 2019.

Ke znění popisu znaku, stanovenému v PPHV, lze přičinit drobnou terminologickou poznámku. Popis je velice důležitou součástí existence jakéhokoliv znaku a slouží k jeho bezchybné kresebné konstrukci. K tomu slouží terminologické standardy s jednoznačným významem. V autorském popisu znaku odeslaném společně se žádostí obce do Poslanecké sněmovny bylo použito sousloví: „…ve štítě pod červenou hlavou…vyrůstající…lípa …“. To bylo v PPHV opraveno tak, že nynější oficiální popis znaku obce Skuhrova v uvedené části textu zní: „…ve štítě s červenou hlavou…vyrůstající…lípa“. Takto zcela zbytně opravený popis skuhrovského znaku však neodpovídá kresebné předloze, podle níž byl v PPHV popis stanoven. Jestliže v původním popise znaku bylo sdělováno, že lípa je pod hlavou, pak podle opraveného popisu stanoveném v PPHV nelze vnímat vztah hlavy štítu a lípy shodným způsobem. To lze interpretovat pouze tak, že lípa má být zobrazena přes celý štít, včetně jeho hlavy. Lze doložit, že PPHV umí popsat shodný typ znaku správně. O tom svědčí znak obce Trubská (o. Beroun), schválený na zasedání PPHV konaném dne 10. 7. 2019. Stanovený popis zní: „Ve zlatém štítě pod zelenou hlavou se zlatou trubkou vyrůstající zelený dub s černým kmenem“. Šest měsíců před tím, však PPHV uvedenou dokonalost neprojevil, i když v popisu návrhu znaku obce Skuhrova, stanoveném navrhovatelem, měl dostatečnou inspiraci a oporu. Naopak přistoupil k opravě takto stanoveného popisu. Nově vzniklý popis byl nedokonalý a zmatečný.

Stanislav Kasík ©, 1. 12. 2019 

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting