Login

Heraldická výzdoba kostela Narození Panny Marie v Pálči

Kostel v Pálči. Erby nad jižním portálem (foto Stanislav Kasík)

Kostel v Pálči. Erby nad jižním portálem (foto Stanislav Kasík)

Kostel Narození Panny Marie v Pálči (o. Kladno) se v písemných historických pramenech poprvé připomíná v roce 1338, kdy patronátní právo k němu drželi probošt a konvent kláštera augustiniánů-kanovníků v Roudnici nad Labem. Stavba kostela je kladena do let 1333-1338. Loď byla sklenuta ve 2. polovině 14. století. Z toho vyplývá, že za stavebníka je pokládán konvent augustiniánů-kanovníků v Roudnici nad Labem. Stavební konstrukce jsou cihlové, kostel je jednolodní, obdélníkového půdorysu s vnějšími opěráky a sklenutá čtyřmi poli křížové klenby, obdélný presbytář sklenutý žebrovým klenebním polem má polygonální závěr s paprsčitou klenbou. Loď od presbytáře odděluje hrotitý triumfální oblouk. Na severní straně je obdélníková sakristie a na západním průčelí je věž. Nad bočním portálem na jižní straně je skupina erbů. Pseudogotické vnitřní vybavení doplňuje pozdně gotická křtitelnice a několik náhrobníků (např. z roku 1609, 1616 a další z poč. 17. století). Kostel byl opravován v roce 1889 a v roce 1891 regotizován. Je obklopen ještě stále používaným hřbitovem, jehož součástí je barokní márnice (Poche, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 3. Praha 1980, s. 13). Celý areál v minulosti doplňovala zvonice, zbořená v roce 1901. Uvažuje se, že pro zvonici mohl být využit relikt původní tvrze (Kuča, Karel: České, moravské a slezské zvonice. Praha 1994, s. 179; Velc, Ferdinand: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. XX. Politický okres slánský. Praha 1904, s. 181, dále jen Velc, Soupis památek).

 

Nad jižním portálem jsou vezděny dva heraldické objekty. Pískovcová obdélníková deska s aliancí dvou rodových erbů a pod ní doprava nakloněný gotický štítek. Literatura dotýkající se uměleckých a historických památek ponechala desku s heraldickou aliancí bez povšimnutí. Lze konstatovat, že jde o erby manželského páru. Vlevo, z pohledu pozorovatele, je erb muže a vpravo ženy. K identifikaci může posloužit panel nad erby, kde jsou po stranách letopočtu 1609 vždy čtyři písmena zkracující jméno nositele erbu, na erbem mužským je GHZH a nad erbem ženským MHZP. Písmena zkracují jméno a přídomek myšlený jako napsaný česky. Erb mužský je čtvrcený štít s dvěma propletenými hady a klenotem na čelně otočené korunované turnajské přilbě s přikrývadly je kyta z pavích per a na nich jsou hadi ze štítu. Erb v této podobě bez pochybností patří Hrobčickým z Hrobčic a díky písmenu „G“ je zřejmé, že zastupuje Jiřího („Girzi“) Hrobčického z Hrobčic, který Páleč vlastnil v letech 1587-1623. Druhý erb má v dolní polovině štítu vlnkami naznačenou vodní plochu (řeku) a přes celý štít je zobrazena loďka s veslující lidskou postavou (ženskou?), na štítě je čelně kolčí přilba s točenicí a přikrývadly a klenotem tří pštrosích per. Písmena MHZP lze vyložit jako Marie (Magdaléna, Markéta) Hrobčická z Pašiněvsi. Vladykové z Pašiněvsi užívali děleného štítu, nahoře červeného dole stříbrná vodní hladina se zlatou loďkou, v níž sedí veslující stříbrně oděna zlatovlasá panna se zlatým veslem, klenotem na přilbě s červeno-stříbrnými přikrývadly dvě pštrosí pera stříbrné a červené (Hrdinová, Martina: Erby ctihodné šlechty slavného Království českého. Praha 2013, s. 585, č. 1757; Sedláček, August: Českomoravská heraldika. Část zvláštní. Praha 1925, s. 66, dále jen ČMH II.). V Pálči jsou klenotem tři pštrosí pera (možná myšleno jako stříbrné mezi červenými). Umístění této erbovní desky nad jižní portál kostela, je výsledkem transferu. Původně byla deska vezděna pod okno na jižní stěně zvonice, která do roku 1901 samostatně stála před západním průčelím kostela  Ferdinand Velc v soupisu památek z roku 1904 spekuluje o určení erbu s veslující postavou v loďce jako o rodovém erbu Kamenických z Kamenice. Tento rod skutečně podobný erb měl, ale určení nesouhlasí se zkráceným jménem uživatele na erbem. V této zkratce chybí písmeno „K“ jako „z Kamenice“. Naopak je zde písmeno „P“ , které nelze za „K“ zaměnit.  

 

Erb Hrobčických z Hrobčic (kresba Jiří Louda)

Erb Hrobčických z Hrobčic (kresba Jiří Louda)

Hrobčičtí z Hrobčic (také z Hrobčice) se psali po vsi Hrobčice u Bíliny (o. Teplice, v minulosti také Robčice). Erb údajně obdržel Jeroným z Hrobčic od krále Ludvíka před rokem 1526. Jeroným pak se svolením panovníka Ferdinanda I. přijal dne 28. 10. 1535 za erbovního strýce Jindřicha (Oldřicha), měšťana v Berouně a dne 10. 5. 1538 Jana Mikše, měšťana Starého Města pražského. Potomci Jana Mikše byli vlastníky Pálče. V privilegiu z 1535 je potvrzený erb popsán jako červeno-modře čtvrcený štít, v němž jsou dva dvakrát propletení hadi, jeden stříbrný a zlatě korunovaný v modrých polích a druhý zlatý, stříbrně korunovaný v červených polích. Na štítě korunovaná přilba s přikrývadly modro-červenými a klenotem paví ocas (kyta) a v ní hadi ze štítu (Ottů slovník naučný. Díl XI. Praha 1897, s. 786; ČMH II., 1925, s. 445). Podle sdělení Ferdinanda Velce bylo v podlaze pálečského kostela sedmnáct opukových desek zakrývajících sklípky s pohřby Hrobčických z Hrobčic. V roce 1904 zaznamenal Velc pouze jedenáct desek, které byly z podlahy zdviženy a umístěny k stěnám pod kostelním kůrem (Velc, Soupis památek, s. 180).

 

Pod popsanou deskou s erbovní aliancí je gotický, heraldicky doleva nakloněný, štítek s vykořeněnou větví vinné révy s třemi listy. V literatuře je tento erb určen jako „Znak biskupa Jana IV. z Dražic“ (Velc, Soupis památek, s. 177). Určení znaku biskupovi Janu IV. z Dražic je nutné revidovat ve prospěch znaku kláštera augustiniánů-kanovníků v Roudnici nad Labem, který se od dražického rodového erbu (modrý štít a zlatá větev vinné révy) odlišoval pouze červenou barvou štítu (viz příslušná kapitola níže). Biskup Jan z Dražic fakticky nikdy Páleč nevlastnil ani jako církevní hodnostář a ani jako soukromá osoba. Biskup sice Velký Páleč koupil, ale vzápětí jím obdaroval jím založený roudnický klášter a ten byl skutečným vlastníkem vsi, tvrze a ke kostelu Narození Panny Marie držel patronátní právo. Uvedený znak nad jižním portálem je znakem vlastníka kostela a tím byla roudnická kanonie. Před regotizací kostela v roce 1891 byl někdy vedle tohoto znaku čitelný letopočet 1561. Dnes tento údaj na udávaném místě není patrný.

 

Erb Studeneckých z Pašiněvsi, shodný s erbem Pašiněvských z Pašiněvsi. Dírenský erbovník z 80. let

Erb Studeneckých z Pašiněvsi, shodný s erbem Pašiněvských z Pašiněvsi. Dírenský erbovník z 80. let 17. století.

Před rokem 1891, byl kostel regotizován nákladem metropolitní kapituly, která Páleč vlastnila. Dvojicemi znaku kapituly byl doplněn jak jižní portál, tak portál do podvěží na západní straně kostela. Štíty gotického tvaru s břevnem jsou doplněny šrafováním pro tinktury černou (štít) a zlatou (břevno). To svědčí nejen pro dobu vzniku v 90. letech 19. století, ale i pro skutečnost, že nebylo počítáno s polychromií znaků.

 

Klášter augustiniánů-kanovníků v Roudnici nad Labem byl založen v roce 1333 pražským biskupem Janem IV. z Dražic, po jeho jedenáctiletém nuceném pobytu v Avignonu, tehdejším sídlu papežů. Do Avignonu odjel, aby se obhájil proti nařčení ze stranění heretikům, které vzešlo od českých dominikánů. Zakladatel kláštera daroval konventu celou řadu vesnic z majetku biskupství, a další vsi, které koupil od šlechticů. Za husitských válek byl klášter vypálen. Provizorně byla kanonie obnovena až před polovinou 15. století (Vlček, Pavel - Sommer, Petr - Foltýn, Dušan: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 622 n). Pozemkový majetek kanonie však z velké většiny zůstal v zástavním držení šlechtou. Klášterní komunita byla rozptýlena a někteří z kanovníků využívali pohostinnosti Zajíců z Házmburka – v polovině 15. století žili tři kanovníci pod jejich ochranou v Budyni (Štědrý, František: Charvátec v okresu libochovickém. Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze. Ročník VI. Číslo 1. Praha 1898, s. 34). Kanovníci podle regulí byli vysvěcenými kněžími, kteří se rozhodli pro společný řeholní život. Roudnická kanonie měla pověst instituce s vysokým vědeckým kreditem. Bylo zde skriptorium a pověstná knihovna, kterou obdaroval i biskup Jan IV. z Dražic rukopisy přivezenými z Avignonu.

 

Kostel v Pálči. Západní portál se znaky metropolitní kapituly. Shodně řešený i jižní portál (foto

Kostel v Pálči. Západní portál se znaky metropolitní kapituly. Shodně řešený i jižní portál (foto Stanislav Kasík)

Znak roudnického kláštera v odborné literatuře znám není. Přesto je, nejen ze zachované pečeti ze 14. století, zřejmé, že opatem a konventem byl znak používán. V kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici u Loun byly v roce 2008 odkryty v presbytáři nástěnné malby, jejichž součástí jsou i štíty s erby a znaky. Dá se usuzovat, že tato výzdoba pochází z doby pražského biskupa Jana IV. z Dražic, protože jeho erb je zde vyobrazen. Ves Smolnice byla v držení roudnického kláštera augustiniánů-kanovníků a patronátním právem k místnímu kostelu disponoval žatecký arcijáhen. Mezi erby na stropě presbytáře je vyobrazen štít s figurami z rodového erbu pánů z Dražic, kterým byla větev vinné révy s listy, ale v rozdílném barevném provedení. Páni z Dražic měli modrý štít se zlatou větví vinné révy, ale tento má v červeném štítě zlatou větev vinné révy. Takový znak je také ve vnitřní výzdobě kamenných stavebních prvků klášterních budov v Roudnici nad Labem a v novodobé červeno-bílé barevné polychromii je i barokní znak nad bránou do klášterního dvora. Znak v podobě červeného štítu se zlatou vinnou větví se vykytuje také jako obrazový doprovod některých iluminací v několika rukopisech z klášterní knihovny (Kasík, Stanislav: Heraldická výzdoba presbytáře kostela sv. Bartoloměje ve Smolnici, Genealogické a heraldické informace 2014, Moravská genealogická a heraldická společnost, Brno 2015; nikoliv zcela přesně Šrejber, Adam: Heraldika biskupa Jana IV. z Dražic v kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici. Heraldická ročenka 2010. Heraldická společnost v Praze. Praha 2010, s. 18–27).

 

Erb pánů z Dražic (kresba Jiří Louda)

Erb pánů z Dražic (kresba Jiří Louda)

Kapitula při katedrále sv. Víta na Pražském hradě byla založena společně s pražským biskupstvím v roce 973 a existuje dodnes. Od roku 1344 je metropolitní. Kapitula používá stejného znaku jako pražské biskupství a později arcibiskupství – v černém štítě zlaté břevno. Tento znak je znám z pečeti oficialátu pražského biskupství z doby biskupa Jana IV. z Dražic. Znalost znaku kapituly, či biskupství z předchozí doby znám není. Předchůdci Jana IV. z Dražic se jako pražští biskupové prezentovali pouze svými rodovými erby. Teprve později byly na pečetích používány dva štíty – jeden institucionální a druhý rodový. V takové dvojici štítů lze identifikovat schéma, které bylo použito na první pečeti oficialátu pražské biskupské kurie. V pečetním poli je postava sv. Václava s korouhví a štítem, provázená z každé strany přikloněným gotickým štítkem, vlevo s figurou vinné větve s třemi listy a vpravo s břevnem (Stehlíková, Dana: První pečeť oficialátu pražské biskupské kurie. In: Benešovská, Královský sňatek. Praha 2010, s. 523). Pečeť církevního soudu pražského biskupství je poprvé doložena u listiny vydané 16. 1. 1319. Vznik typáře této pečeti je kladen do roku předchozího, do období příprav Jana IV. z Dražic na cestu do Avignonu (1. pol. roku 1318; Nový, Rostislav: Heraldika pražských biskupů a arcibiskupů v předhusitské době. Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 1991. Tomus XXXI – Fasc. 1. Praha 1991, s. 55-56). Z pohledu vývoje české církevní heraldiky má pečeť oficialátu pražského biskupství svou důležitost v tom, že je vůbec první nositelkou štítu s břevnem, který byl nakonec znakem biskupství.

Znak metropolitní kapituly u chrámu sv. Víta v Praze

Znak metropolitní kapituly u chrámu sv. Víta v Praze

Shodný znak používala i kapitula při katedrále sv. Víta a kronikář Jana IV. z Dražic František Pražský jej pojmenovává jako znak „pražského kostela“ (Kronika Františka Pražského. In: Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 86, dále jen František Pražský, 1987). Zde je možné poukázat na skutečnost, že v době biskupova avignonského pobytu byla jeho nepřítomnost v mnoha ohledech suplována právě pražskou kapitulou, která disponovala celou řadou nezbytných pravomocí.


Publikováno:  Genealogické a heraldické listy. Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, ročník XXXVIII, č. 3/2018, Praha 2018, s. 58-61.  


Stanislav Kasík © - 12. 12. 2019

 

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting