Login

MI - ZTS

MIDAS
Obecná figura.
V řecké mytologii král starověké Frygie. V heraldice se tato figura vyskytuje v podobě ČELNĚ HLEDÍCÍ MUŽSKÉ HLAVY S OSLÍMA UŠIMA, vše zpravidla v přirozené barvě. Je-li hlava korunována, je nutné to v heraldickém popisu hlásit.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 234, heslo Midas.
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 257.
Ottův slovník naučný. Praha 1901, díl XVII., s. 253, heslo Midas.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MILÍŘ
Obecná figura.
Nařezané palivové dříví složené kolem KRÁLE MILÍŘE do tvaru homole nebo komolého jehlanu, u základny je otvor sloužící k zapálení, poté je celý milíř obložen drnem.
Doporučujeme, aby za základní podobu byl považován MILÍŘ ve tvaru homole, z něhož vynikají plaménky, resp. obláčky kouře a na vrcholu vyčnívá část KRÁLE MILÍŘE v podobě krátkého kolíku. Pokud má milíř odlišný tvar, či je provázen dalšími figurami, např. podložen uhlířským nářadím apod., je nutné to v heraldickém popisu uvést.
» Viz: Terminologické soubory, soubor MILÍŘ.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1901, díl XVII., s. 346, heslo Milíř.
Slovník spisovné češtiny pro veřejnost a školu. Academia, Praha 1978, s. 123.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MILNÍK
Obecná figura.
SLOUP, PILÍŘ nebo polygon různého tvaru, podle architektonických slohů / stylů. Vzhledem k variabilitě tvarů nelze definovat základní podobu / polohu, proto je nutný přiměřený heraldický popis.
» Viz t. termín: KŘÍŽ SMÍRČÍ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 254, heslo Milliarium; s. 251, heslo Míle; s. 255, heslo Milník.
Ottův slovník naučný. Praha 1901, díl XVII., s. 331, heslo Míle; s. 355, heslo Milliarium.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MIMOCHODNÍK / MIMOCHOD
Nejedná se o heraldickou figuru ani o aktivní termín, ale o způsob chůze některých čtyřnohých zvířat, která se vyskytují v heraldice. Spočívá v tom, že zvíře vykračuje současně oběma levýma nebo pravýma nohama. Takový způsob chůze je obvyklý u slonů. žiraf a velbloudů. U koní je považován za atypický, avšak vyskytuje se u některých plemen koní arabských, u koní cvičených pro klusácké závody a u koní přepracovaných, unavených.
Při kresbě kráčejících čtyřnohých heraldických zvířat doporučujeme, aby chůze nebyla „mimochodem" a to i u koně, poněvadž se kreslí koně evropští nikoli arabští, pokud není v popisu výslovně uvedeno.
Přestože heraldická kresba figur připouští značnou libovůli, existují zde určité reálné hranice, které i průměrně poučený heraldik respektuje, zatímco nedovzdělaný diletant to vydává za tzv. „výtvarnou licenci" - ta však má své pevně stanovené hranice.
Rovněž nelze akceptovat oblíbený argument některých heraldiků - „ať si to každý nakreslí jak chce",
poněvadž stylisace kresby heraldických figur nemůže vyjadřovat subjektivní pocity „heraldických výtvarníků".
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 256, heslo Mimochod.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MINCE
Obecná figura.
Kruhová plocha odlišné tinktury od štítu / pole, jejíž velikost / průměr není předmětem heraldického popisu. Aby bylo možné odlišit tvarově příbuzné figury, KOTOUČ, MEDAILI, doporučujeme na viditelnou / přední stranu mince umístit, kromě případného reliéfu, libovolnou číslici; ta nemusí být, pokud to není významově nutné, předmětem heraldického popisu.
» Viz t. termíny: KOTOUČ, MEDAILE, MEDAILON.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 258, heslo Mince a další hesla související, tab. Vývoj českého mincovnictví.
Ottův slovník naučný. Praha 1901, díl XVII., s. 375-379, heslo Mince; dále tamtéž doporučujeme hesla Mincmistři, Mincovna, Mincovnictví, Mincovní právo, Mincovní značka.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MINERVA
Obecná figura.
V etruské a římské mytologii bohyně s několika patronáty - řemesla, lékařství, vědy, umění, válečnictví. V heraldice je zobrazována buď jako ženská postava se ŠTÍTEM, OŠTĚPEM a s PŘÍLBOU na hlavě, nebo jako BUSTA s PŘILBOU na hlavě případně i s částí BRNĚNÍ. Za základní polohu považujeme ČELNĚ STOJÍCÍ POSTAVU nebo ČELNĚ HLEDÍCÍ BUSTU.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 260, heslo Minerva, obr.
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 258.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MÍSA
Obecná figura.
Nízká mělká nádoba kruhového nebo oválného / elipsovitého tvaru sloužící k dočasnému uložení kapalných nebo pevných látek. Za základní podobu / polohu doporučujeme považovat mísu kruhového tvaru s rovným dnem. Odlišné tvary doporučujeme přiměřeně popsat tak, aby heraldický výtvarník mohl figuru zobrazit podle popisu.
Doporučujeme, aby mísa byla zobrazována trojrozměrně, poněvadž v lineární kresbě je zaměnitelná s obecnou heraldickou figurou KOTOUČ, případně KRUH.
» Viz t. termíny: KOTOUČ, KRUH, TALÍŘ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MISERICORDIA
Obecná figura.
Krátká bodná zbraň v podobě trojhranné dýky, v základní poloze VZTYČENÁ. Doporučujeme trojrozměrnou kresbu, aby ji bylo možno odlišit od obecné heraldické figury DÝKA. Případné zdobení JÍLCE nebo ČEPELE nemusí být předmětem heraldického popisu.
» Poznámka:
Název zbraně byl převzat z latinského podstatného jména ženského rodu „misericordia", které v českém překladu znamená milosrdenství, soucit, soustrast, lítost. Ve středověku byla tato zbraň používána k zabití těžce zraněného protivníka - „rána z milosti".
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 268, heslo Misericordia.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MISKA KŘTICÍ
» Terminologická poznámka:
Tímto termínem, vytvořeným či lépe vymyšleným "ad hoc", byla pojmenována stříbrná nádoba miskovitého tvaru, uvnitř s modrou vodou, převýšená zlatou hvězdou, ve znaku obce Hovorčovice, okres Praha-východ; znak byl obci udělen v roce 2001. Poněvadž se jedná o jediné zjištěné vyobrazení takto pojmenované obecné heraldické figury, domníváme se, že ji nelze jednoznačně uvedeným termínem pojmenovat, neboť tuto podobu může mít jakákoliv nádoba „mísovitého / miskovitého tvaru" naplněná vodou, o níž nelze heraldicky doložit, že se jedná o vodu svěcenou, tedy určenou k obřadu křtu. Lze proto konstatovat, že se jedná o obecnou heraldickou figuru - MÍSU, případně misku (tento termín však HTK neuvádí, poněvadž použitá deminutivního tvaru není opodstatněné), která je naplněna vodou a takto měla být ve znaku popsána.
» Viz termín: MÍSA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MITRA
Obecná figura.
Liturgická pokrývka hlavy církevních hodnostářů. Konkrétní podoba, pokud to není významově nutné či nezbytné, není zpravidla předmětem heraldického popisu; ve většině případů lze akceptovat popis „stříbrná zlatě zdobená mitra".
» Viz t. termín: INFULE.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 258-259.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 276, heslo Mitra, obr.
Ottův slovník naučný. Praha 1901, díl XVII., s. 441, heslo Mitra.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MLÁTEK
Obecná figura.
Hornický, ale též v jiných řemeslech užívaný, nástroj v podobě kladiva / palice, jehož hlava je zakončena oboustrannými tlouky. V heraldice je zobrazován téměř vždy nasazený na TOPŮRKU. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ MLÁTEK. Je-li ZKŘÍŽENÝ se ŽELÍZKEM, dáváme přednost termínu HORNICKÁ KLADIVA / KLADÍVKA, ovšem pouze tehdy, je-li ŽELÍZKO KOSMO VZTYČENÉ a HROTEM DOLŮ, zatímco mlátek je ŠIKMO PŘELOŽEN nebo PODLOŽEN. V opačném případě doporučujeme popsat polohu obou nástrojů samostatně. Hlava mlátku, ale též želízka, má zpravidla kovovou tinkturu, zatímco topůrka bývají popisována v přirozené barvě (= hnědé). Použití heraldických tinktur je samozřejmě možné a lze je jen doporučit za předpokladu, že budou respektována nepsaná pravidla o používání heraldických tinktur.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 260.
Ottův slovník naučný, Praha 1897, díl XI., s. 591-606, heslo Hornictví, (s.594, odst. c) Želízkování).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MLOK
Obecná figura.
Ocasatý čtyřnohý obojživelník, vyniká charakteristickým černo-žlutým zbarvením. V heraldice se objevuje téměř výhradně v přirozených barvách; za základní polohu považujeme LEZOUCÍHO MLOKA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 284, heslo Mloci obr.
Ottův slovník naučný. Praha 1901, díl XVII., s. 464-465, heslo Mlok.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MLÝN VĚTRNÝ
Obecná figura.
Kamenná nebo dřevěná stavba válcového nebo hranolového tvaru, zastřešená, opatřená KOLEM VĚTRNÉHO MLÝNA S LOPATAMI / LOPATKAMI.
Za základní podobu považujeme mlýn čelně postavený, kolo má čtyři lopaty.
V heraldickém popisu nutno uvést, zda je mlýn kamenný nebo dřevěný, obojí lze kresbou vyjádřit.
» Viz t. termíny: LOPATA VĚTRNÉHO MLÝNA, MLÝN VĚTRNÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MNICH
Obecná figura.
Člen některých řeholních řádů. V heraldice bývá zobrazen obvykle ČELNĚ STOJÍCÍ, v dlouhém splývavém šatu. Má-li být vyobrazen a popsán mnich jmenovitě uvedeného řádu, je nutné, aby se heraldický výtvarník seznámil s řádovými předpisy o oblečení, příp. s atributy.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 261-262.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 285, heslo Mnich 1.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 168, (též POUTNÍK, DIVOKÝ MUŽ [!] ).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting