jméno:
heslo:

PATA ŠTÍTU A JEJÍ MODIFIKACE

Pata štítu / pole je heroldská figura, která přímým vodorovným řezem odděluje dolní část štítu / pole od jejich ostatní plochy. Poněvadž v podstatě „vyrůstá" od dolního okraje, je přípustné, aby nebylo respektováno pravidlo o kladení tinktur. Tzn., že např. v červeném štítě může být modrá pata, neboť ona není položena do barevné plochy štítu, ona ji rozděluje na dvě části obdobně, jako dělící nebo poltící linie; jelikož je přípustné dělit / poltit štít / pole dvěma barvami či dvěma kovy, považujeme za přípustné barevnou patu v barevném štítě, resp. kovovou patu v kovovém štítě.
Shodně, ve vztahu k pravidlu o „barvě a kovu", jsou posuzovány i další heroldské figury - hlava štítu / pole, bok štítu / pole lem štítu / pole (s výjimkou volného lemu, který pak má shodné vlastnosti jako např. břevno nebo kůl).
Volná pata nemůže existovat, poněvadž takové zobrazení je zcela jinou heroldskou figurou - SNÍŽENÝM BŘEVNEM.


Je-li pata štítu zelená, můžeme ji samozřejmě popsat jako „zelenou patu", avšak obvykle použijeme expresivního termínu TRÁVNÍK.
Pojmenování zelené paty štítu TRÁVNÍKEM má nepochybně kořeny v době, kdy se v heraldické kresbě začal prosazovat naturalismus (zejména ve znacích měst, např. Unhošť - privilegium vydané v roce 1489, snad dílo uherského herolda). Ve znacích začaly být používány skutečné „přírodní" trávníky, jako opora pro celou řadu obecných figur. Widimsky v cit. knize zřejmě považoval trávníky za nezbytně nutnou součást městských znaků a „programově" je jimi zcela svévolně doplňoval. A to s velice pravděpodobným zdůvodněním, že hradba s věžemi a branou nemůže levitovat v prostoru, aniž si dostatečně uvědomoval, že aplikování fyzikálních zákonů je v heraldice svým způsobem pošetilé.(1) Widimsky dokonce naturalisticky pojaté trávníky doplňoval opět naturalisticky kreslenými cestami (s kameny, vyjetými kolejemi a výmoly) vedenými k branám snad proto, aby opodstatněnost a funkce bran byla zřejmá. Pokud bylo takto Widimským uvažováno, a ono se zdá, že skutečně bylo, pak to lze hodnotit jako mimořádně nešťastné vzdálení se heraldice. Na „obranu" Widimského lze uvést, že podobně „naturalisticky" se chovali i heraldičtí cenzoři a oficiální malíři erbů v císařské a královské heraldické instituci ve Vídni. Snad lze dát do souvislosti expresivnost naturalistického vnímání heraldiky s expresivností použitého termínu. V oficiálních popisech začal být uplatňován postup - popiš, co vidíš. Byl-li viděn trávník s drny a kytičkami, pak byla pata štítu pojmenována trávníkem. Současná terminologie pouze tento ve své podstatě „neheraldický" způsob vyjadřování převzala a považuje termín TRÁVNÍK za tradiční a legitimní. I z tohoto exkurzu je zřejmá neplatnost teze, konkrétně vyslovená jedním heraldikem, že trávník jako heraldická figura může mít jakoukoliv heraldickou tinkturu. Nemůže, protože heraldický termín trávník je odvozen od trávníku přirozené barvy a ta je vždy zelená. Stejně tak je nutné vnímat skutečnost, že „trávník" je de facto zástupné a zároveň již tradiční pojmenování pro zelenou patu štítu a má tedy vlastnosti nikoliv trávníku vnímaného jako obecná figura, ale trávníku jako terminologické obměny zelené paty.

NÁVRŠÍ
Je-li pata štítu vytvořena obloukovým řezem, lze takovou komposici popsat třemi způsoby:
1/ SNÍŽENÝM OBLOUKOVÝM ŘEZEM DĚLENÝ ŠTÍT;
2/ OBLOUKOVÁ PATA ŠTÍTU;
3/ NÁVRŠÍ.
Použijeme-li prvního nebo druhého způsobu popisu, mohou být tinktury libovolné, ovšem s výjimkou zelené barvy; viz další výklad.
Použijeme-li třetího způsobu popisu, domníváme se, že NÁVRŠÍ má být zelené, obdobně jako TRÁVNÍK.
Zastavme se nyní u problému barevnosti figury NÁVRŠÍ.
Zatímco u termínu TRÁVNÍK jsme odmítli možnost jiné tinktury než zelené, u termínu NÁVRŠÍ, a níže uvedených terminologických variant, si nejsme zcela jisti, zda tyto figury musí být obligatorně zbarveny zeleně, či zda lze tolerovat i ostatní heraldické tinktury. Při excerpci heraldických popisů jsme v několika případech zaznamenali použití ostatních heraldických tinktur v souladu s pravidlem, že heraldické figury mohou mít jakoukoliv heraldickou tinkturu. Nelze ovšem nevzít v úvahu, že souslovím resp. popisem „modré / červené / černé / zlaté / stříbrné návrší" se dopouštíme verbální situace nazývané „contradictio in adiecto", čili zjevného rozporu mezi adjektivem a substantivem. Konvenčně bychom proto doporučili, aby při použití termínu NÁVRŠÍ byla tato figura zbarvena zeleně, zatímco při použití jiných tinktur bychom dali přednost prvnímu nebo druhému výše uvedenému způsobu popisu.
V souvislosti s výše uvedeným výkladem a konvenčním doporučením nelze nezmínit další příbuznou figuru - NÁVRŠÍ SKALNATÉ. V české komunální heraldice od roku 1991 jsme po provedené excerpci nalezli tři znaky, jejichž figury jsou popsány jako SKALNATÉ NÁVRŠÍ a další tři znaky, jejichž figury jsou popsány jako SKALNATÉ TROJVRŠÍ.(2)
Pro tuto figuru samozřejmě nelze použít prvního nebo druhého způsobu popisu, poněvadž by do české heraldické terminologie byly implementovány termíny postrádající jakékoliv historické i novodobé opodstatnění. Doporučujeme proto, aby tímto termínem byla popsána figura jakékoliv heraldické tinktury.

Poněkud významově posunutými jsou termíny VRCH /VRŠEK, HORA / HORKA / HŮRKA, KOPEC, CHLUM, PAHOREK, dokonce i PAHRBEK.(3) Do této kategorie nepochybně patří i termín SKÁLA, příp. jeho expresivní modifikace „skalisko".
Uvedené termíny se v heraldických popisech sice objevují, ale jejich použití je, podle našeho názoru, výrazem značné libovůle.
Přijmeme-li za základní figuru NÁVRŠÍ, budeme jej definovat jako plochu vzniklou pravidelným obloukovým řezem, vyrůstající z dolních bočních krajů štítu, v některých kresebných kreacích přímo z dolního okraje štítu. Reálná velikost návrší ve štítě může být ovlivněna různými faktory, např. umístěním dalších heraldických figur v jeho ploše. Ponecháváme na přiměřenosti a heraldickém citu autorů návrhů či autorů heraldických popisů, zda hodlají použít další vymezující aktivní termíny - SNÍŽENÉ / ZVÝŠENÉ.
Na tomto místě bychom ještě připomněli zásady popisu dalších heraldických figur ve vztahu k návrší.
Je-li figura uvnitř jeho plochy, musíme použít vazbu „v návrší / v něm .... „; je-li figura na jeho obvodu, může z návrší buď vyrůstat nebo na něm stát, kráčet, sedět apod.; je-li figura nad návrším, není k popisu co dodat. Může však nastat situace, kdy heraldická figura pokrývá nejen plochu návrší ale i horní pole štítu. V takovém případě popíšeme např. takto: V červeném štítě se zeleným návrším zlatý korunovaný lev (rozumí se ve skoku, není-li popsán v jiné poloze) se stříbrnou zbrojí a jazykem. Obdobné postupy platí nejen pro návrší ale i pro PATU nebo HLAVU ŠTÍTU, příp. i pro BOKY ŠTÍTU, pokud je takto popíšeme, neboť v případě BOKŮ lze použít i termínů POLCENÝ VPRAVO / POLCENÝ VLEVO.

Věnujme nyní pozornost výše uvedeným synonymním termínům - VRCH, HORA, KOPEC, CHLUM. Přestože se v heraldické terminologické konvenci snažíme omezit či zcela vytěsnit z heraldických popisů používání synonymních termínů, které nemůžeme považovat za doklady „košatosti a bohatství mluvy" českého jazyka nýbrž za doklad rozkolísanosti české heraldické terminologie, nelze v mnoha případech striktně a jednoznačně stanovit, že tento termín je jediný správný a ostatní jemu významově příbuzné jsou nesprávné či dokonce špatné, neboť alespoň některé z nich jsou v popisech používány se zřetelným významovým záměrem. Je však nutné si uvědomit, že heraldické popisy mají být literárními útvary odborného charakteru a nikoli prózou čili vyprávěním o erbech / znacích.
Při posuzování výše uvedených termínů jsme se dopracovali k určitému principu, který jsme pracovně nazvali „hierarchická vzestupnost" a domníváme se, že by tohoto principu bylo možno použít i v jiných terminologických případech.
Považujeme-li termín NÁVRŠÍ za expresivně neutrální, neboť zobrazuje figuru, která je vytvořena pomocí pravidelného obloukového řezu a ve štítě / poli má své ustálené místo, potom termín VRCH je legitimním termínem synonymním a to zejména z toho důvodu, že se vyskytuje v násobných kresebných modifikacích - DVOJVRŠÍ, TROJVRŠÍ atd. Oprávněnost synonymity spatřujeme dále v případech, kdy pata štítu je tvořena několikanásobným návrším ve stejné horizontální úrovni. V takových případech by bylo nepatřičné, ba úsměvné, napsat, že v patě štítu jsou „čtyři stejně vysoká návrší", neboť lze jednoduše popsat, že „v patě štítu jsou čtyři vrchy" - a není-li uveden další údaj, je samozřejmé, že ony vrchy jsou ve stejné horizontální rovině. [Viz výklad dalších termínů.]
U termínů HORA / KOPEC jsme toho názoru, že jsou navzájem zastupitelné. Aby je bylo možné odlišit, zejména kresebně, od NÁVRŠÍ / VRCHU, doporučujeme, aby jejich úbočí byla strmá a nevyznačovala se pravidelným obloukovým řezem.
Termín CHLUM považujeme za expresivní; aby jej bylo možno kresebně odlišit od předchozích tří termínů, resp. figur, doporučujeme, aby byl osázen stromy, čili zalesněn.
Ostatní termíny - VRŠEK, HORKA, HŮRKA, PAHOREK, PAHRBEK - považujeme za termíny nedoporučené a to z následujících důvodů. Heraldika zásadně nepoužívá k vyjádření reálné velikosti figur žádných měrných jednotek, takže nelze explicitně stanovit, kde figura VRCH přestává být VRCHEM a stává se VRŠKEM; obdobně tak u HORY - HORKY - HŮRKY. [Jmenuje-li se např. obec Vysoká Hůrka, není to, podle našeho názoru, důvodem pro použití deminutiva v heraldickém popisu znaku, neboť významový výklad znaku není předmětem heraldického popisu.] Dalším důvodem je skutečnost, že stylisovanou heraldickou kresbou nelze vyjádřit markantní rozdíl mezi VRCHEM a VRŠKEM, HOROU a HŮRKOU; obdobně nelze vyjádřit rozdíl mezi SEKEROU a SEKERKOU, KOSTELEM a KOSTELÍČKEM apod.

Zbývá ještě pojednat o termínu SKÁLA.
Zatímco v předchozím textu byly uvedené figury vytvořeny více-méně pravidelnými obloukovými řezy a ve štítě / poli jsou obvykle zobrazovány symetricky, což platí i pro níže uvedené modifikace návrší, doporučujeme, aby skála měla tvary nepravidelné, které by prostřednictvím heraldické kresebné stylisace vyjádřily reálné geologické procesy. Pokud není skála zobrazena v přirozené barvě, což bývá obvyklé, jsme toho názoru, že má být respektováno nepsané pravidlo o kladení heraldických tinktur.

Obloukový řez versus oblouk.
V heraldických popisech je nutné jednoznačně rozlišit OBLOUKOVÝ ŘEZ od OBLOUKU; v mnoha heraldických popisech bývá obloukový řez nazýván obloukem - nesprávně. OBLOUK je heroldské figura vytvořená, obdobně jako BŘEVNO nebo KŮL dvěma rovnoběžnými řezy, což si mnozí z heraldiků neuvědomují. OBLOUKOVÝ ŘEZ i OBLOUK mohou být vyduty nejen nahoru ale i dolů.

Modifikace paty pomocí dalších řezů.
Pata může být zobrazena PŘÍMÝM ŘEZEM KOSMÝM / ŠIKMÝM nebo SNÍŽENÝM OBLOUKOVÝM ŘEZEM DOLŮ.
Teoreticky může být pata znázorněna výtvarně přijatelnými řezy, nejčastěji např. cimbuřovým ale i berličkovým, křížkovým apod.
Pata může být ZÚŽENÁ nebo ZVÝŠENÁ; v tomto případě se však může jednat o SNÍŽENÉ DĚLENÍ ŠTÍTU vzhledem k tomu, že v heraldických popisech nepoužíváme měrných jednotek. Domníváme se, že spolehlivě můžeme popsat pouze patu ZÚŽENOU (obdobně jako HLAVU), zatímco v druhém případě spíše doporučujeme SNÍŽENÉ DĚLENÍ.(4)

Modifikace paty štítu pomocí několikanásobných obloukových řezů.
Pata štítu může být zobrazena „libovolným" počtem obloukových řezů. Slovo „libovolný" dáváme do uvozovek záměrně, neboť se domníváme, že rozhodujícím kriteriem by měla být výtvarná přijatelnost vytvořené heraldické figury. Počítání obloukových, resp. obloučkových řezů má smysl pouze do určitého počtu, konvenčně do sedmi, poté doporučujeme použít termínu OBLOUČKOVÝ ŘEZ.(5)
Stojíme však před formální otázkou, zda považovat figury vzniklé několikanásobnými řezy za figury heroldské nebo obecné. Podle našeho názoru by mělo být rozhodující, zda jsou tyto figury vyrůstající z dolního okraje štítu / pole nebo zda jsou volné.(6)
Pokud by byly vyrůstající, lze je považovat za určitou „modifikaci dělení štítu pomocí obloukových řezů" a v tomto případě lze připustit, resp. tolerovat, že se mohou stýkat dva kovy nebo dvě barvy. Pokud by tyto figury byly volné, což je nutné v heraldickém popisu výslovně uvést, potom je nutné trvat na pravidlu o kladení tinktur.

Z hlediska terminologického doporučujeme, aby takto vzniklé figury byly pojmenovány složenými termíny, přičemž druhá, koncová, část je tvořena slovem - VRŠÍ a to zejména tehdy, jsou-li řezy nestejně vysoké, což je nutné v některých případech, jak bude uvedeno níže, výslovně uvést.(7)

V následně uvedených variantách je a priori předpokládáno, že se jedná o figury, které vyrůstají z dolního okraje štítu / pole, tudíž jedná se o figury heroldské. Pokud by byly volné, je nutné to v popisu výslovně uvést a platí pro ně pravidlo o kladení tinktur; v takovém případě je považujeme za figury obecné.
Tuto klasifikaci lze obecně považovat za formální, avšak z hlediska pravidla o kladení tinktur zásadní, poněvadž nelze tolerovat, aby barevná / kovová figura byla vkládána do barevné / kovové plochy štítu / pole.

DVOJVRŠÍ.

Pata štítu je tvořena dvěma nestejně vysokými obloukovými řezy - VRCHY; v popisu je nutno uvést, který vrch je vyšší.(8)

TROJVRŠÍ
Tato figura je v heraldice natolik zafixována, že v popisech není nutné uvádět její podobu. Pokud by však vrchy byly zobrazeny ve stejné výšce, doporučujeme, aby v popisu byly
uvedeny buď jako „tři vrchy vedle sebe" - viz poznámku (7) nebo „pata štítu o třech obloukových řezech".
Obdobné doporučení platí i pro ostatní figury.

ČTYŘVRŠÍ
Pata štítu je tvořena čtyřmi obloukovými řezy. Za základní podobu doporučujeme považovat takovou, kdy dva prostřední vrchy jsou vyšší.

PĚTIVRŠÍ
Za základní podobu považujeme takovou, kdy prostřední vrch je vyšší, postranní jsou sestupující. Odlišná vyobrazení je nutno v heraldickém popisu výslovně uvést v pořadí (heraldicky) zprava doleva.

ŠESTIVRŠÍ
Za základní podobu považujeme takovou, kdy prostřední dva vrchy jsou vyšší, postranní jsou sestupující. Odlišná vyobrazení je nutno v heraldickém popisu výslovně uvést v pořadí (heraldicky) zprava doleva.

SEDMIVRŠÍ
Za základní podobu považujeme takovou, kdy prostřední vrch je vyšší, postranní jsou sestupující. Odlišná vyobrazení je nutno v heraldickém popisu výslovně uvést v pořadí (heraldicky) zprava doleva.

Další modifikace paty štítu pomocí obloukových řezů jsou, podle našeho názoru, na hranici či dokonce za hranicí přijatelného výtvarného projevu. Pokud by byly obloukové řezy v jedné rovině, doporučujeme, aby takto zobrazená pata štítu byla popsána jako OBLOUČKOVÁ. Pokud by obloukové řezy nebyly v jedné rovině, je nutné v heraldickém popisu uvést jejich prostorové uspořádání tak, aby figuru bylo možno nakreslit výhradně podle heraldického popisu.(9)

Poznámky:
(1)    Zde je však nutné poznamenat, že ve většině městských znaků, v nichž jsou uplatněny hradby, věže a brány, tyto figury tzv. nelevitují ale vyrůstají z dolního okraje štítu / pole. Jsme proto toho názoru, že přidávání trávníku bylo skutečnou výtvarnou svévolí tehdejších heraldických výtvarníků a nikoli tzv. výtvarnou licencí, jak jsou mnohdy tyto úpravy zdůvodňovány a vysvětlovány.


(2)    SKALNATÉ NÁVRŠÍ, resp. to, co je za tuto figuru vydáváno, je ve znacích obcí Tehov, Doksy, Kosoř.

Tehov, o. Praha-východ, datum rozhodnutí 21.11.2003, rozhodnutí číslo 31.
Podvýborem schválený popis:
Ve zlatém štítě na černém skalnatém návrší višeň přirozené barvy s červenými plody, z koruny po obou stranách vlaje dolů červená stuha.
Nejprve je nutno konstatovat, že červená stuha nevlaje z koruny ale zpod koruny. „Skalnaté návrší" není černé ale modré, podle barevné stupnice REKOSu. To, co je vydáváno za „skalnaté návrší", je zobrazeno jako z dolního okraje štítu vyrůstající soustava jakýchsi „bochánků" v postavení (počítáno shora) 1-2-3. Že by tato kresba představovala „stylisované vyjádření" popisované figury - ani náhodou. Ve skutečnosti se jedná o šestivrší v postavení 1-2-3.
Podvýbor měl autorem navržený popis odmítnout.

Doksy, o. Česká Lípa, datum rozhodnutí 31.5.2005, rozhodnutí číslo 55.
Podvýborem schválený popis:
V červeném štítě na zeleném trávníku dvě zelená, z vnitřní strany skalnatá návrší přirozené barvy, na každém stojí stříbrná čtyřhranná, hranou čelně otočená a v dolní polovině kvádrovaná věž s cimbuřím o třech stínkách a se dvěma černými obdélníkovými okny vedle sebe. Z pravého okna levé věže vyskakuje stříbrný jelen.

Kosoř, o. Praha-západ, datum rozhodnutí 30.11.2007, rozhodnutí číslo 28.
Podvýborem schválený popis:
V červeno-zeleně polceném štítě ze stříbrného skalnatého návrší se seříznutým vrcholem vyrůstají dvě stříbrné růže se zlatými semeníky na odkloněných stoncích s trny a dvěma listy, střídavě mezi třemi liliemi na stoncích, vše zlaté.

SKALNATÉ TROJVRŠÍ nalezneme ve znacích obcí:
Lidečko, o. Vsetín, datum rozhodnutí 15.12.1998;
Skalice, o. Hradec Králové, datum rozhodnutí 31.1.2002;
Černolice, o. Praha-západ, datum rozhodnutí 11.4.2008.

(3)    Termínu „pahrbek" bylo použito v popisu znaku obce Budislav, o. Svitavy, datum rozhodnutí 27.1.1997, číslo rozhodnutí 24. Podvýborem schválený popis:
Zlato-zeleně čtyřmi pahrbky sníženě kosmo dělený štít. Po pahrbcích vykračující zlatý lev s červenou zbrojí, dole kosmo položený zelený toulec se dvěma šípy podložený černým lukem, tětivou nahoru.
Domníváme se, že použitý termín „pahrbek" je zbytečným synonymem pro heraldickou figuru ČTYŘVRŠÍ s vrchy vedle sebe; tak měl být znak popsán. Dále konstatujeme, že v popisu nejsou uvedeny tinktury šípů: horní černý se zeleným opeřením, dolní zelený s černým opeřením. Jsou-li uvedeny tinktury toulce i luku, nelze pominout šípy; jejich zbarvení nemůžeme považovat za jakousi „výtvarnou licenci" a pokud je autor zapomněl v návrhu popsat, podvýbor měl opomenutí napravit.

(4)    Je však nutné výslovně zdůraznit, že z heraldických popisů nevylučujeme termíny SNÍŽENÉ DĚLENÍ v případě zvýšené (rozšířené) paty ani ZVÝŠENÉ DĚLENÍ v případě snížené (rozšířené) hlavy. Považujeme pouze za prospěšné upozornit na dvojí možnost popisu, obojí terminologicky korektní. Obdobná situace, jak jsme zmínili výše, nastává tehdy, popíšeme-li štít POLCENÝ VPRAVO / VLEVO nebo BOKY ŠTÍTU.

(5)    Odkazujeme na Terminologický soubor ŘEZY.

(6)    Při aplikaci obecné teze o jednoduchém řezu (dělení, polcení ap.) platí pravidlo o „dotýkání se" tinktur. U volných figur není diskuse nutná - zde pravidlo o barvě a kovu platí. To se dá vztáhnout i na obloučkový řez, kde rigorózní uplatnění vztahu barvy a kovu není vyžadovanou nutností.

(7)    Koncovka -VRŠÍ by měla být vyhrazena především právě takovým typům obloukových řezů, které nejsou shodně vysoké. A to proto, že jiné se dají vyjádřit terminologickým obratem dva, tři atd. vrchy vedle sebe. Posílení užití termínu vrch, lze učinit i výtvarně protažením linie úbočí přes hranici řezu dolů. Zde je nezbytně nutné správné vyhodnocení, zda jde skutečně o vrchy, či o pouhé obloučky, které by bylo pak „směšné" nazývat vrchy.

(8)    Pokud by byly oba vrchy stejně vysoké, evokuje toto zobrazení určitou část lidského těla. Dovolíme si proto doporučit, aby heraldický výtvarník případně zvážil takové zobrazení a pokud možno se mu vyhnul.

(9)    Existují figury, které jsou pojmenovány termíny osmi-, devíti-, deseti-, dvanáctivrší, ale nelze je zařadit do souboru modifikace paty. Jde o figury s tradicí ve středověké heraldice. Jednotlivé základní prvky figury v podobě shodného strmého vrchu byly na sebe pyramidálně kladeny. Doporučujeme při popisu užít obratu - např. desetivrší (1, 2, 3, 4) atd. Protože uvedené figury nemají charakter modifikace paty, pak zde striktně platí pravidlo o barvě a kovu.


Zpracováno 09.10.2010                                                                                    ©Pavel Palát - ©Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting