ŠTENÝŘ

Heraldický termín ŠTENÝŘ je odvozen od některých historických dřevěných stavebních konstrukcí - např. krovů věží a centrálních staveb a také lešení, jejichž hlavním vertikálním prvkem byl tzv. stožár (kůl, kuláč, stojka), zvaný také štenýř (v oboru stavitelství již archaický termín; něm. der Ständer, v německé heraldické terminologii je podstatné jméno s významem shodným s českým pojmem „štenýř“ nahrazeno příčestím „geständert“ – „stojkovaný“, „štenýřovaný“; „durch Ständerung geteilt“ – „stojkově dělený“). Konstrukce štenýřového krovu nebo lešení obsahovala, krom vertikálních stojek, další kosmé a šikmé zpevňující a zavětrující prvky - trámce, spojující jednotlivé štenýře – štenýřová soustava. To vše vytvářelo pohledovou strukturu, která se stala inspirací pro heraldickou heroldskou figur pojmenovanou ŠTENÝŘ, resp. pomocí čtvrcení vytvořená středověká heraldická figura mohla vyvolávat představu konstrukce krovu nebo lešení a byla po ní pojmenována. K uvedené inspiraci lešením či krovem lze přidat i možnost, že zdrojem mohl být raně křesťanský christogram složený z kříže a řeckého písmene chí „X“ ukazující k Ježíši Kristu.

Literatura:

Vinař, Jan a kol.: Historické krovy II. Průzkumy a opravy. Grada, Praha 2005, s. 99, 297.

Kohout, Jaroslav a kol.: Tesařství. Tradice z pohledu dneška. Grada, Praha 1996, s. 25.

Koch, Rudolf: Kniha znamení. Votobia 1997, s. 22.

Heraldická heroldská figura ŠTENÝŘ vznikne čtvrcením a kosmým čtvrcením štítu / pole, který je jednotlivými řezy rozdělen na trojúhelníková pole, nazvaná kusy. Základní podoba štenýře je figura z osmi kusů, které jsou střídavě pokryty rozdílnými tinkturami. Obvykle dvěma.

Štenýřem lze v heraldice pojmenovat maximálně „řezy“, které rozdělují plochu štítu / pole na kusy s různými tinkturami. Střídání barevných kusů štenýře nemohlo být inspirováno ani krovy ani lešením – inspirace mohla být nacházena pouze v „křížení“ jejich konstrukčních prvků. Snad právě to vedlo Vojtěcha Krále k tomu, že termín „štenýř“ v jeho Heraldice vůbec nenajdeme, ale figuru ano. Ta je popsána jako: „Červeně a stříbrně osmi klíny do středu dělený štít“ (s. 74, Obr. 175). S takovým popisem není možné souhlasit, protože to, co tvoří figuru „štenýř“, tedy jednotlivé kusy, nejsou klíny ve smyslu definice klínu, ale de facto pravoúhlé trojúhelníky. Ty jsou zřetelné u základní podoby ŠTENÝŘE z osmi kusů.

Pro správnost popisu figury je podstatná pomyslná první čtvrtina, která je kosmo dělena a při stanovení pořadí tinktur v popisu je rozhodující horní polovina pole (posuzováno shodně jako u jednoduchého KOSMÉHO DĚLENÍ). Je-li počet kusů ve ŠTENÝŘI větší než osm, tak se v popisu hlásí. Počet kusů nemůže být menší než osm. Je-li počet řezů nižší než čtyři, rozdělující plochu štítu / pole na méně než osm kusů, jde o jinou figuru s nutností pojmenovat ji rozdílně od štenýře.

Přidáváním dalších řezů dosáhneme většího počtu kusů než je osm. Počet kusů je obvykle násobkem čtyř – dvanáct, šestnáct. Základem je vždy čtvrcení štítu / pole s přidáním dalších přímých řezů, kterými je dosaženo potřebného počtu kusů. Konstrukčně lze dospět i k mimořádnému počtu deseti nebo čtrnácti kusů, vždy ve dvou modifikacích, jejichž základním řezem je dělení nebo polcení s přidáním dalších přímých řezů, které vytvoří potřebný počet kusů.

Způsob popisování ŠTENÝŘŮ o více jak osmi kusech se odvozuje od pomyslné první čtvrtiny štítu / pole a od tinktury kusu, který směřuje k pravému hornímu rohu štítu / pole (dvanáct kusů), resp. horní poloviny tohoto kusu (šestnáct kusů).

ŠTENÝŘ může být modifikován jako horní /dolní polovina, horní / dolní kosmá / šikmá polovina, pravá / levá půle, k hornímu /dolnímu okraji štítu / pole, kosmo / šikmo k hornímu / dolnímu okraji štítu / pole. ŠTENÝŘ může pokrývat pole štítu jakéhokoliv tvaru, či obecnou figuru.

TS 1 – ŠTENÝŘ

Štenýř o osmi kusech považujeme za základní. Vznikne čtyřmi přímými řezy, které štít / pole čtvrtí a kosmo čtvrtí.

TS 2 – ŠTENÝŘ O DVANÁCTI KUSECH

Štenýř o dvanácti kusech je modifikací štenýře. Vznikne šesti přímými řezy, které štít / pole čtvrtí a dvakrát posunutě kosmo čtvrtí.

TS 3 – ŠTENÝŘ O ŠESTNÁCTI KUSECH

Štenýř o šestnácti kusech je modifikací štenýře. Vznikne osmi přímými řezy, které štít / pole čtvrtí a kosmo čtvrtí a dvakrát posunutě kosmo čtvrtí.

TS 4 – ŠTENÝŘ ZVÝŠENÝ

Bod, kde se řezy protínají, je posunut k hornímu okraji štítu / pole.

TS 5 – ŠTENÝŘ SNÍŽENÝ

Bod, kde se řezy protínají, je posunut k dolnímu okraji štítu / pole.

TS 6 – ŠTENÝŘ VPRAVO

Bod, kde se řezy protínají, je posunut k pravému okraji štítu / pole.

TS 7 – ŠTENÝŘ VLEVO

Bod, kde se řezy protínají, je posunut k levému okraji štítu / pole. 

TS 8 – ŠTENÝŘ K HORNÍMU OKRAJI

Bod, kde se řezy protínají, leží uprostřed horního okraje štítu / pole. I v tomto případě je štenýř složen ze základního počtu osmi kusů. Je-li počet kusů jiný, je nutné to hlásit (například šest, či více jako osm; jsou-li kusy čtyři, nejde o štenýř, ale o polcený hrot). Uvedená teze platí i pro následující modifikace štenýřů k okrajům.

TS 9 – ŠTENÝŘ K DOLNÍMU OKRAJI

Bod, kde se řezy protínají, leží uprostřed dolního okraje štítu / pole.

TS 10 – ŠTENÝŘ K PRAVÉMU OKRAJI

Bod, kde se řezy protínají, leží uprostřed pravého okraje štítu / pole.

TS 11 – ŠTENÝŘ K LEVÉMU OKRAJI

Bod, kde se řezy protínají, leží uprostřed levého okraje štítu / pole.

TS 12 – ŠTENÝŘ POD HLAVOU

Štenýř vyplňuje štít / pole pod hlavou.

TS 13 – ŠTENÝŘ K HLAVĚ

Bod, kde se řezy protínají, leží uprostřed dolního okraje hlavy štítu / pole.

TS 14 – ŠTENÝŘ NAD PATOU

Štenýř vyplňuje štít / pole nad patou.

TS 15 – ŠTENÝŘ K PATĚ

Bod, kde se řezy protínají, leží uprostřed horního okraje paty štítu / pole.

TS 16 – BOK A ŠTENÝŘ

Štenýř vyplňuje štít / pole vedle pravého boku. V případě levého boku lze popis formulovat jako štenýř a bok.

TS 17 – ŠTENÝŘ K BOKU

Bod, kde se řezy protínají, leží uprostřed levého / pravého okraje pravého / levého boku štítu / pole.

TS 18 – ŠTENÝŘ V HLAVĚ

Hlava štítu / pole pokrytá figurou štenýř.

TS 19 – ŠTENÝŘ V BOKU

Bok štítu pokrytý figurou štenýř.

TS 20 – ŠTENÝŘ V BŘEVNU

Břevno pokryté figurou štenýř.

TS 21 – V KOTOUČI ŠTENÝŘ

Kotouč pokrytý figurou štenýř.

TS 22 – VE ŠTENÝŘI KOTOUČ OPAČNÝCH TINKTUR

Ve štenýři shodně dělený kotouč opačných tinktur.

TS 23 – VE ŠTENÝŘI HVĚZDA

Uprostřed štenýře hvězda.

TS 24 – VE ŠTENÝŘI O ŠESTNÁCTI KUSECH OSMIHROTÁ FASETOVANÁ HVĚZDA OPAČNÝCH TINKTUR

Uprostřed štenýře fasetovaná hvězda. Počet řezů a jejich orientace se shoduje u obou figur. Fasety hvězdy mohou mít od štenýře i odlišné tinktury, které se musí hlásit odpovídajícím způsobem – např.: Ve štítě se stříbrno-červeným štenýřem o šestnácti kusech, modro-zlatě fasetovaná osmihrotá hvězda. I když by bylo možné vnímat osmihrotou (nikoliv šestihrotou) fasetovanou hvězdu jako obecnou figuru pokrytou štenýřem, doporučujeme používat konvenční termín hvězda fasetovaná.

TS 25 – ZVÝŠENÝ ŠTENÝŘ NAD VRCHEM

Ve štítě se zvýšeným štenýřem je vrch.

TS 26 – VE ŠTENÝŘI SNÍŽENÝ HROT

Dolní prostřední dva kusy štenýře jsou spojeny a mají shodnou, ale od štenýře odlišnou tinkturu.

TS 27 – VE ŠTENÝŘI ZKRÁCENÝ KLÍN

Horní prostřední dva kusy štenýře jsou spojeny a mají shodnou, ale od štenýře odlišnou tinkturu.

TS 28 – HORNÍ POLOVINA ŠTENÝŘE

Ze štenýře o osmi kusech jsou zobrazeny pouze čtyři horní kusy.
Znak v této podobě lze také popsat jako dělený štít, nahoře polcený a s polceným klínem opačných tinktur.

TS 29 - DOLNÍ POLOVINA ŠTENÝŘE

Ze štenýře o osmi kusech jsou zobrazeny pouze čtyři dolní kusy.
Znak v této podobě lze také popsat jako dělený štít, dole polcený s polceným klínem opačných tinktur.

TS 30 – PRAVÁ PŮLE ŠTENÝŘE

Ze štenýře o osmi kusech jsou zobrazeny pouze čtyři kusy vpravo.
Znak v této podobě lze také popsat jako polcený štít, vpravo dělený s děleným doleva položeným hrotem opačných tinktur.

TS 31 - LEVÁ PŮLE ŠTENÝŘE

Ze štenýře o osmi kusech jsou zobrazeny pouze čtyři kusy vlevo.
Znak v této podobě lze také popsat jako polcený štít, vlevo dělený s doprava položeným děleným hrotem opačných tinktur.

TS 32 – HORNÍ POLOVINA ŠTENÝŘE O ŠESTNÁCTI KUSECH

Ze štenýře o šestnácti kusech je zobrazeno pouze osm horních kusů. Analogicky i horní polovina, pravá / levá půle. Shodně i u štenýře o deseti, dvanácti a čtrnácti kusech. Tuto figuru nelze pojmenovat například jako štenýř k linii dělení.