jméno:
heslo:

BE - ZTS

BEČKA
Obecná figura.
Dřevěná NÁDOBA tvarově shodná se SUDEM. V heraldice obvykle od sudu neodlišitelná, ale může být vyobrazena například bez horního dna s viditelným obsahem - např. solí. Pak ji lze pojmenovat jako „bečka se solí".
Za základní polohu považujeme STOJÍCÍ BEČKU kruhového průměru, složenou z dužin, se železnými nebo dřevěnými OBRUČEMI, se dvěma uchy.
» Viz t. termíny: DÍŽ / DÍŽE, KÁĎ, PUTNA, SUD, VĚDRO.
» Viz: Terminologické rešerše, soubor BEČVÁŘSKÉ A BEDNÁŘSKÉ VÝROBKY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BĚLICE
Obecná figura.
Jeden z druhů kaprovité ryby. Za základní polohu považujeme DOPRAVA PLOVOUCÍ BĚLICI.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rybu nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z odborných atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 138-139, tab. 37, čís. 3582.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BELLONA
Obecná figura.
V římské mytologii bohyně války. Zobrazuje se s různými soudobými zbraněmi; byla ženským protějškem římského boha války Marta (základní tvar jména - Mars).
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 133, heslo Bellona.
Ottův slovník naučný. Praha 1890, díl III., s. 696, heslo Bellona.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BERAN
Obecná figura.
Samec ovce domácí. V heraldice se vyznačuje silnými dovnitř zatočenými rohy a viditelným pohlavím. Figura je zpravidla stříbrná s rohy a paznehty, které jsou zbrojí, obvykle pokrytou
odlišnou tinkturou. Vyplazený jazyk a jeho tinkturu je nutno v popisu hlásit. Beran je obvykle vyobrazen ve skoku nebo v běhu. Doporučujeme, aby za základní polohu byl považován BERAN VE SKOKU, jiné polohy / podoby je nutno v heraldickém popisu hlásit.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.178, též heslo BERÁNEK, ROHY BERANÍ.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Rudolf Štorch, knihkupec, Praha-Karlín 1900, s.92, heslo Beran.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BERAN S ŽENSKOU HLAVOU
Obecná figura.
Za základní podobu / polohu doporučujeme považovat stojícího BERANA, ŽENSKÁ HLAVA má rozpuštěné vlasy.
» Literatura
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 199, text Přední strana berana s ženskou hlavou.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BERÁNEK
Obecná figura.
STOJÍCÍ, KRÁČEJÍCÍ nebo LEŽÍCÍ beran bez rohů. V heraldické kresbě i popisu může být zaměněn za OVCI. Uvedené, příp. i jiné, polohy doporučujeme v heraldickém popisu hlásit.
» Poznámka:
Uvedený deminutivní termín považujeme v tomto případě za důvodný.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I., Praha 1902, s.178, heslo BERAN.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BERÁNEK BOŽÍ
Obecná figura.
STOJÍCÍ nebo KRÁČEJÍCÍ beran bez rohů, zpravidla se SVATOZÁŘÍ, pozdviženou pravou nebo levou přední nohou drží na žerdi KOROUHEV s křížem. Korouhev obvykle směřuje do levého rohu štítu / pole. Odlišná vyobrazení nebo jiné atributy je nutno v heraldickém popisu uvést.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky, Libri, Praha 1997, s.40, heslo AGNUS DEI.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BERLA
Obecná figura.
Původně HŮL, dle církevní symboliky pastýřská, nahoře zakončená buď koulí nebo příčkou. Teprve v roce 633 na synodě v Toledu (viz Buben) se objevila berla se závitem. Berla je symbolem důstojnosti církevních hodnostářů - opatů, biskup, arcibiskupů.
Za základní polohu považujeme postavenou berlu, závitem směřujícím k pravému okraji štítu. HLAVICE BERLY může být různě tvarována, což ponecháváme na výtvarné licenci autora, její podoba nemusí být předmětem heraldického popisu. V popisu musíme naopak uvést, zda má berla SUDARIUM (viz samostatný termín). Berla může být použita též jako vedlejší součást erbu/znaku - HONOSNÝ KUS, zpravidla umístěná za štítem. Jako samostatná obecná figura je HLAVICE BERLY, zpravidla s částí hole.
V heraldickém popisu nedoporučujeme rozlišovat berly opatské, biskupské, arcibiskupské.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.63-64.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BERLIČKOVÝ
Aktivní termín.
DĚLÍCÍ nebo POLTÍCÍ ŘEZ ve tvaru části hole a příčky, kterou byla BERLA původně zakončena.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ŘEZY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BĚS
Obecná figura.
Bezruká mužská postava s bradatým a vousatým obličejem, na hlavě má POHANSKOU ČEPICI. Za základní polohu považujeme ČELNĚ HLEDÍCÍHO BĚSA.
Nelze zaměňovat s DIVÝM MUŽEM.
» Poznámka:
Běs je zřejmě nepřesný termín, protože z pohledu významu slova nejde o totéž jako o mužský trup, ale o démona, zlého ducha atd.. Do němčiny se „běs" překládá - ein böser Geist, Dämon.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.64.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s.14, 246, 247, 311, 317, 366-368.
Schwarzenberg: Heraldika. Knihy Řádu, Vyšehrad, Praha 1941, s. 78.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BĚŽÍCÍ
Aktivní termín.
Vyjádření pohybu čtyřnohého zvířete. (U zvířat dvounohých a u lidí použijeme zpravidla termínu KRÁČEJÍCÍ, pokud zobrazený pohyb není skutečným během.)
Při zobrazení čtyřnohého BĚŽÍCÍCÍHO zvířete musí dbát výtvarník toho, aby nenakreslil tzv. MIMOCHOD:
Nejedná se o heraldickou figuru ale o způsob chůze [resp.běhu] některých čtyřnohých zvířat, která se vyskytují v heraldice. Spočívá v tom, že zvíře vykračuje současně oběma levýma nebo pravýma nohama. Takový způsob chůze [běhu] je obvyklý u slonů. žiraf a velbloudů. U koní je považován za atypický, avšak vyskytuje se u některých plemen koní arabských, u koní cvičených pro klusácké závody a u koní přepracovaných (unavených).
Při kresbě běžících čtyřnohých heraldických zvířat je proto nutné, aby běh nebyl „mimochodem" a to i u koně, poněvadž se kreslí koně evropští nikoli arabští, pokud není v popisu výslovně uvedeno.
Přestože heraldická kresba figur připouští značnou libovůli, existují zde určité reálné hranice, které i průměrně poučený heraldik respektuje, zatímco nedovzdělaný diletant to vydává za tzv. „výtvarnou licenci" - ta však má své pevně stanovené hranice.
Rovněž nelze akceptovat argument „ať si to každý nakreslí jak chce", poněvadž heraldické figury musí být jednoznačné a nemohou vyjadřovat subjektivní pocity „heraldických výtvarníků".
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting