jméno:
heslo:

OA - ZTS

OBÁLKA DOPISNÍ
Obecná figura.
Z hlediska poštovní přepravy (ale i z hlediska filatelistického) listovních zásilek se jedná o obal, do něhož lze vložit listovní zásilku a dopravit ji od odesílatele k příjemci; postupným vývojem poštovní přepravy nabývaly tvary dopisních obálek standardních rozměrů.
Za základní podobu DOPISNÍ OBÁLKY považujeme POLOŽENÝ, KOSMO ČTVRCENÝ OBDÉLNÍK, tedy rubovou stranu obálky, někdy se znázorněnou pečetí v podobě KOTOUČE. Pokud by byla obálka zobrazena z lícní strany, doporučujeme, aby byla znázorněna v pravém horním rohu (nikoli z hlediska heraldického popisu) poštovní známka, příp. několikařádková stylisovaná adresa.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 590, heslo Obálka 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBĚ / OBOJE / OBOJÍ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme v heraldických popisech tehdy, mají-li dvě heraldické figury některé shodné vlastnosti, např. stejnou tinkturu, stejnou zbroj, stejnou korunu, stejnou polohu apod.
» Viz t. termín: VŠE.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBELISK
Obecná figura
Štíhlý komolý čtyřboký JEHLAN na SOKLU. Tuto podobu považujeme za základní, odlišné tvary nutno v popisu uvést, rovněž doporučujeme, aby byly popsány příp. grafické nebo výtvarné symboly.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 595, heslo Obelisk.
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 160, tab. IV/11, VI/18.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBKLOPENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, je-li dominantní heraldická figura OBKLOPENA figurami PROVÁZEJÍCÍMI; obklopení může být nepravidelné nebo pravidelné, to doporučujeme přiměřeně popsat.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBLAK
Obecná figura.
Plocha ve štítě / poli v podobě několika nepravidelných obloučkových řezů VYNIKAJÍCÍCH z horního nebo bočních krajů. Nelze zaměňovat s obecnou heraldickou figurou MRAK, který je sice rovněž tvořen pomocí obloučků, avšak je volně umístěn ve štítě / poli.
» Viz t. termín: MRAK.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 601, heslo Oblaka.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBLAKOVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme zpravidla při popisu tvaru ŘEZU.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ŘEZY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBLOUČKOVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme zpravidla při popisu tvaru ŘEZU.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ŘEZY.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 603, heslo Obloučkový vlys.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBLOUK
Heroltská figura.
Vznikne dvěma souběžnými OBLOUKOVÝMI ŘEZY, které vytvoří ve štítě / poli plochu odlišné tinktury. OBLOUK nelze zaměňovat za OBLOUKOVÝ ŘEZ, jak je v mnoha popisech nesprávně uváděno; je proto nutné rozlišovat OBLOUK jako heraldickou figuru a „oblouk" jako architektonický pojem. Za základní podobu / polohu považujeme takový OBLOUK, který je pravidelně KLENUTÝ NAHORU a je položen přibližně UPROSTŘED štítu / pole.Ostatní polohy, ZVÝŠENÝ, SNÍŽENÝ, KOSMÝ, ŠIKMÝ, DOLŮ OBRÁCENÝ či DOPRAVA / DOLEVA POSTAVENÝ, je nutno popsat doporučenými termíny. Obdobně jako BŘEVNO může být i OBLOUK ZÚŽENÝ / ROZŠÍŘENÝ, příp. může mít další neobvyklé tvary, které je nutno popsat.
» Poznámka:
V této souvislosti považujeme za nutné podotknout, že nedoporučujeme, aby OBLOUK byl popisován jako „obloukové břevno".
Přestože v heraldické kresbě zpravidla vystačíme s dvěma typy oblouků - pravidelným a lomeným, považujeme za účelné zmínit některé architektonické varianty, uvedené pod kódy TS 1 až TS 8.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ŘEZY.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, rejstřík.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 603, heslo Oblouk 1., 2.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBLOUKOVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme zpravidla při popisu tvaru ŘEZU. Za základní polohu považujeme OBLOUKOVÝ ŘEZ NAHORU, který dělí plochu štítu / pole přibližně UPROSTŘED. Dolní plochu vytvořenou pravidelným obloukovým řezem však lze rovněž popsat jako NÁVRŠÍ, které může být SNÍŽENÉ ale též ZVÝŠENÉ. Konvenčně bychom doporučili, aby dolní plocha štítu / pole, pokud bude mít zelenou barvu, byla popsána jako NÁVRŠÍ, v ostatních případech bychom doporučili termín OBLOUKOVÝ ŘEZ.
Pokud je OBLOUKOVÝ ŘEZ vertikální je nutné to v heraldickém popisu uvést, rovněž tak je-li KOSMÝ / ŠIKMÝ apod.
» Viz termín: OBLOUK:
» Viz: Terminologické soubory, soubor ŘEZY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

OBNOŽKA S KROUŽKEM
Obecná figura.
Na nohy dravých ptáků, kteří jsou cvičeni k loveckým účelům, jsou nasazena přiměřeně velká kožená pouta - OBNOŽKY, k nimž je připevněn KROUŽEK, sloužící k upevnění řemínků. K obnožce může být též připevněna ROLNIČKA.
Obnožka se obvykle nevyskytuje jako samostatná heraldická figura, může však mít odlišnou tinkturu, takže doporučený termín slouží k heraldickému popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia. Praha 1987, díl V., s. 741, heslo Sokolnictví.
Ottův slovník naučný. Praha 1905, díl XXIII., s. 616-618, heslo Sokolnictví.
Rakušan a kol.: Myslivecký slovník naučný. Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha 1992.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBOJEK
Obecná figura.
Přiměřeně velký kovový kruh nebo kožený pás s přezkou, který je upevněn na krku některých zvířat, např. PSA, MEDVĚDA; může však být upevněn též kolem těla, např. KOZEL. OBOJEK nebývá samostatnou heraldickou figurou, neboť by mohl být zaměněn s KRUHEM, může však mít odlišnou tinkturu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBOJEK OSTNATÝ
Obecná figura.
Přiměřeně velký kovový kruh osazený na vnější straně ostny nebo trny. Zobrazuje se na krku PSA - VĚŽNÍKA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBOJEK S KROUŽKEM
Obecná figura.
Přiměřeně velký kovový kruh nebo kožený pás s přezkou, který je upevněn na krku některých zvířat, např. PSA, MEDVĚDA; může však být upevněn též kolem těla, např. KOZEL. Na obojku je připevněn kroužek, sloužící k upevnění závlačky se šňůrou nebo řemenem. Obojek nebývá samostatnou heraldickou figurou, může však mít odlišnou tinkturu.

OBOUSTRANNÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu heraldické figury, jejíž dvě protilehlé strany jsou shodné, např. OBOUSTRANNĚ ZAHROCENÉ BŘEVNO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBRÁCENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu heraldické figury, která není zobrazena v základní poloze, např. DOLEVA OBRÁCENÝ KRÁČEJÍCÍ LEV, DOLŮ OBRÁCENÁ PODKOVA apod. Zdánlivě významově shodný termín PŘEVRÁCENÝ lze použít např. pouze u nádob, např. PŘEVRÁCENÝ DŽBÁN, PŘEVRÁCENÉ VĚDRO apod.; v heraldickém popisu v tomto případě neuvádíme, že figura je převrácená DOLŮ, neboť poloha je dána charakterem figury.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

OBRNĚNÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme v případech, kdy popisujeme části těla, zpravidla lidského, které jsou opatřeny součástmi plátové zbroje - BRNĚNÍ, nejčastěji OBRNĚNÉ RÁMĚ / RAMENO, OBRNĚNÁ NOHA. Obrněným může být nejen muž - bojovník ale též i kůň, vystrojený a připravený např. k turnaji. Při podrobnějším popisu lze vyjmenovat jednotlivé součásti BRNĚNÍ zejména tehdy, mají-li odlišnou tinkturu.
Při popisu jednotlivých součástí brnění naléhavě doporučujeme seznámit se s odbornou oborovou terminologií a nevymýšlet názvy ad hoc.
» Literatura:
Klučina: Zbroj a zbraně, Evropa 6. - 17. století. Paseka, Praha - Litomyšl 2004, kapitola Zbroj ochranná.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBRUČ
Obecná figura.
Kovový, přiměřeně široký pás, který je kovářsky zpracován do podoby kruhu tak, aby jej bylo možno nasadit na nádobu, např. SUD, VĚDRO apod. Zpravidla se nevyskytuje jako samostatná heraldická figura, neboť by mohla být zaměněna za KRUH, může však mít odlišnou tinkturu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OBTOČENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, jsou-li heraldická figura nebo štít OBTOČENY provazem, lanem, řetězem, řádovou kolanou, pásem, houžví, také však hadem, festonem, větví / větévkou apod.; ale také např. ocas lva může obtáčet věž (viz znak města Velvary), sudarium berlu.
[Některé podoby uherského Dračího řadu (Řád draka) užívané v heraldice a obtáčející štíty rodových erbů (v českých zemích od konce 15. století erb pánů z Vartenberka), mají podobu do kruhu stočeného draka a konec ocasu je buď v jeho tlamě, či je jím několikanásobně obtočen krk draka.]
» Viz t. termíny: OVINUTÝ, PŘEPÁSANÝ, PŘEVÁZANÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OCAS
Obecná figura.
Pohyblivé zakončení těla některých zvířat pokryté kůží, kůží se srstí, peřím nebo šupinami. V heraldických popisech nedoporučujeme, ovšem pouze v některých případech, používání odborných oborových termínů, např. u lovecky upotřebitelných psů - „prut", u zajíce „pírko" apod. Z neobvyklých tvarů ocasů jmenovitě v TS uvádíme OCAS DRAČÍ a OCAS RYBÍ. Některá heraldická zvířata mají ocasy rovněž specifické podoby, např. TETŘEV, BAŽANT, PÁV apod. Nedomníváme se však, že bychom je museli uvádět jako samostatné termíny v TS. U hovězího dobytka, např. krávy, volka / vola , býka, doporučujeme termín OHÁŇKA, u skotu, vysoké a nízké lesní zvěře deminutivum OCÁSEK.
» Viz t. termíny: OCÁSEK, OHÁŇKA, OHON.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 613, heslo Ocas.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OCAS DRAČÍ
Obecná figura.
Charakteristickým znakem OCASU DRAKA a SANĚ je jeho zakončení OSTNEM ve tvaru hrotu šípu. Výtvarné modifikace nemusí být předmětem heraldického popisu. Dračí ocas může být integrální součástí lidských nebo zvířecích obecných heraldických figur, vytvářeje tak skupinu heraldických monster, např. LEV S DRAČÍM OCASEM apod. Takové figury je nutno popsat doporučenými heraldickými termíny.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OCAS RYBÍ
Obecná figura.
Obdobně jako PLOUTVE, s nimiž tvoří ZBROJ, může mít RYBÍ OCAS odlišnou tinkturu. Rovněž může být integrální součástí lidských nebo zvířecích obecných heraldických figur, vytvářeje tak skupinu heraldických monster, TRITON, MOŘSKÁ PANNA, MELUZÍNA, MOŘSKÝ KŮŇ apod. Takové figury je nutno popsat doporučenými heraldickými termíny.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OCÁSEK
Obecná figura.
Pohyblivé zakončení těla některých zvířat pokryté kůží, kůží se srstí nebo peřím. Doporučujeme, aby tohoto termínu bylo používáno při popisech nízké nebo drobné zvěře, např. ZAJÍC, lasička, krtek apod. a u skotu. Ocásek se zpravidla neuplatňuje jako samostatná heraldická figura, termín slouží pouze k heraldickému popisu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OCÁSEK HRANOSTAJOVÝ / OCÁSEK HERMELÍNOVÝ
Kožešina.
Termín HRANOSTAJOVÝ OCÁSEK nepovažujeme za zcela správné pojmenování kožešiny, která se nazývá „hermelín" a nikoli „hranostaj"; termínu „hranostaj" užívá pro označení hermelínové kožešiny Karel Schwarzenberg v „Heraldice" (1941).
Hranostajový ocásek lze považovat za obecnou figuru ve dvou modifikacích - zimní a letní kožešiny hranostaje.
Hermelínový ocásek má v heraldickém zobrazení ustálenou stylisovanou podobu obvykle tří (1, 2) kotoučků a pod nimi vydutý hrot dole ROZEKLANÝ do trojitého klínovitého zakončení, vše černé; záměrně zde pomíjíme možné modifikace hermelínu - zlatý hermelín, „protihermelín", zlatý „protihermelín".
Podkladem pro ocásek je obvykle bílá barva, nikoli kov stříbro. V historických heraldických vyobrazeních existuje několik způsobů stylisace, ale výše uvedenou podobu doporučujeme považovat za standardní.
Je-li hranostajovými ocásky štít / pole posetý, považujeme takové zobrazení za KOŽEŠINU, např. HERMELÍNOVÝ KŮL ve znaku obce Chotětova, HERMELÍNOVÁ HLAVA ve znaku obce Kněževse. Je-li však hermelínovou kožešinou pokryta obecná figura, doporučujeme, aby byla popsána jako „figura pokrytá hermelínem; např. ve znaku obce Paceřice je HUSA POKRYTÁ HERMELÍNEM, poněvadž popis „hermelínová husa" by mohl navodit zdání, že se jedná o určitý zoologický druh; obdobně ve znaku Zelené Hory je KVĚT POKRYTÝ HERMELÍNEM, neboť „hermelínový květ" je botanický nesmysl.
Štít / pole mohou být hermelínovými ocásky POSETY - libovolný počet ocásků uspořádaných horizontálně / vertikálně se ztrácí v okrajích.
Štít / pole mohou být hermelínovými ocásky POSYPÁNY pravidelně v několika řadách. Je-li jejich počet do sedmi, doporučujeme v heraldickém popisu hlásit obvyklým způsobem, např. 4, 2, 1; při počtu větším než sedm doporučujeme popsat ŠTÍT / POLE POSYPÁN HERMELÍNOVÝMI OCÁSKY, z nichž vnější se nesmějí ztrácet v krajích štítu / pole.
Hermelínový ocásek v přirozené podobě se uplatňuje například na vnitřních stranách plášťů, u knížecích korun nebo klobouků - KORUNA / KLOBOUK S HERMELÍNOVÝM LEMEM, přičemž v heraldických popisech neuvádíme jejich počet.
» Viz t. termín: KOŽEŠINA / KOŽIŠINA.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

OCÍLKA KŘESACÍ
Obecná figura.
1. V heraldice se stylizovaná OCÍLKA KŘESACÍ uplatňuje jako samostatná obecná figura (cit. WBO 9018; něm. Feuerstahl, fr. briquet de la toison ď or, angl. fire steels). Francouzské pojmenování této figury naznačuje její další možné použití v heraldice. Tím je kolana Řádu zlatého rouna (Ordre Illustre de la Toison ď Or, Orden vom Goldenen Vlies), kde se dvojice vzájemně propletených držadel ocílek, mezi jejichž křesací plochou je vždy křesací kámen, uplatňují v řádovém řetězu. Jedna ocílka, hořící křesací kámen a beránčí rouno je odznakem (klenotem) řádu. S Řádem zlatého rouna, jako individuálním vyznamenáním jednotlivců, se setkáme zejména v rodové heraldice, kde řádová kolana obtáčí štít erbu.
2. Železná ocílka tvořila s úlomky křemene či pazourku křesací soupravu sloužící v domácnostech k rozdělávání ohně nejméně od 9. století. Ocílky a křesací kameny patřily k výbavě domácností až do počátku 19. století, kdy byly vynalezeny zápalky. Nárazem ocele o křemen odlétaly v podobě jisker malé rozžhavené částečky oceli, které po dopadu na hubku, doutnák neb jinou zápalnou látku, je zapalovaly. Ocílka, jako výsledek specializované kovářské výroby, byla zhotovena z železné ploché tyče a zformována do trojúhelníkovitého, či až lyrovitého tvaru, přičemž přepona pomyslného trojúhelníku sloužila ke křesání a rozličně tvarované odvěsny k držení rukou. Doporučujeme, aby za základní podobu / polohu byla považována ocílka, jejíž křesací „plocha" směřuje k dolnímu okraji štítu / pole; odlišné polohy je nutné popsat doporučenými heraldickými termíny.
» Literatura:
1. Lobkowicz, František: Encyklopedie řádů a vyznamenání. Libri, Praha 1995.
1. Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986, s. 181, obr. 9018.
2. Lutovský: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001, s. 219.
2. Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 616, heslo Ocílka 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OD
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu heraldické figury, která určitým způsobem polohově směřuje OD jiné figury, OD kraje štítu / pole, VYRŮSTÁ / VYNIKÁ svou částí apod.
» Viz t. termíny: ODKLONĚNÝ, ODVRÁCENÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ODKLONĚNÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu polohy heraldické figury, která je v určitém úhlu ODKLONĚNA od figury jiné, nebo více figur, které jsou ODKLONĚNY buď od sebe navzájem nebo od figury, která je mezi nimi. Např.: Ze DŽBÁNU VYNIKAJÍ dva KVĚTY na STONCÍCH; mohou vynikat vertikálně, což v popisu výslovně neuvádíme, nebo vynikají ODKLONĚNÉ; ze džbánu vynikají tři a více květů na stoncích, krajní ODKLONĚNÉ nebo ODKLONĚNÉ VĚJÍŘOVITĚ.
Připomínáme, že odklonění neudáváme v měrných jednotkách!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ODSAZENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu polohy heraldické figury, jejíž dvě části jsou osově horizontálně nebo vertikálně ODSAZENY. Demonstrovali jsem tento málo frekventovaný případ na termínech BŘEVNO a KŮL (viz Terminologické soubory); odsazeny však mohou být i obecné heraldické figury, pokud to jejich polohové konstrukce umožňují.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ODVRÁCENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu polohy stranově orientovatelné figury, která je ODVRÁCENA od figury jiné; ODVRÁCENA může být buď figura celá nebo naopak pouze její část, zpravidla HLAVA. Jsou-li např. ve štítě dva LVI, je jejich základní polohou směřování k pravému okraji štítu / pole; směřuje-li však levý lev k levému okraji štítu / pole, je vůči pravému lvu v poloze ODVRÁCENÉ. Takovou figurální komposici popíšeme - ve štítě [dva] odvrácení lvi, přičemž slovo „dva" lze považovat za nadbytečné, ovšem nepochybíme, uvedeme-li jej v popisu.
Za odvrácenou nelze považovat polohu pouze jedné stranově orientovatelné figury, která je OBRÁCENA DOLEVA; zde musíme použít uvedeného termínu, neboť figura se nemá od koho / čeho odvracet.
» Viz t. termíny: PŘIVRÁCENÝ, OHLÍŽEJÍCÍ SE.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 285.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ODZNAK
Obecná figura.
Odznaky považujeme za zvláštní, svébytnou kategorii heraldických figur, jejichž význam spočívá v symbolickém označení světských nebo církevních hodností či úřadů fyzických či právnických osob. V heraldických popisech je proto nutné rozlišovat, zda se jedná o heraldickou figuru nebo o symbol - odznak.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.285-287.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting