OO - ZTS
OPAČNÝ
Aktivní termín.
Vyjádření protikladu, protilehlosti dvou předmětů stejné nebo rozdílné kvality. V heraldických popisech je tento termín především používán v sousloví OPAČNÉ BARVY, OPAČNÉ TINKTURY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPAČNÝCH BAREV
Aktivní termín.
Heraldika používá čtyři barvy: ČERNOU, ČERVENOU, MODROU, ZELENOU. Doporučujeme, aby uvedeného termínu bylo použito v případech, kdy štít / pole jsou děleny / polceny dvěma barvami a figura je zobrazena v barvách opačných. Zároveň však musíme upozornit, že v takových případech je porušováno obecně respektované pravidlo kladení barev a kovů. U figur hlavních by se toho měl výtvarník vyvarovat, u figur vedlejších či u částí hlavních figur odlišně zbarvených od barvy hlavní figury lze porušení tohoto pravidla tolerovat. Zkušený heraldický výtvarník však obvykle nalezne způsob, jak pravidlo o barvách a kovech dodržet. Tento výklad směřuje především k těm heraldickým výtvarníkům, kteří navrhují nové obecní znaky a v některých případech, ukazujících na nedostatečnou odbornou průpravu, se dostávají do obtížně řešitelných situací. Na erby a znaky tzv. historicky vydržené nelze předchozí výklad bezvýhradně uplatňovat.
Správně bychom měli použít termínu „OPAČNÝCH TINKTUR", poněvadž ZLATO a STŘÍBRO nejsou BARVY ale KOVY, pro obě skupiny je kategoricky nadřazeným termínem TINKTURY. V heraldických popisech se však ustálil termín OPAČNÝCH BAREV, takže jej v HTK nehodláme násilně měnit. Z hlediska korektnosti heraldického popisu však doporučujeme přednostně užívat sousloví OPAČNÝCH TINKTUR.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPAČNÝCH TINKTUR
Aktivní termín.
Heraldika používá kromě čtyř barev, ČERNÉ, ČERVENÉ, MODRÉ A ZELENÉ, dva kovy - ZLATO a STŘÍBRO; přestože bývají obvykle nahrazovány barvami - ŽLUTOU a BÍLOU (= tu představuje bílá plocha podkladu), považujeme je stále za kovy a také je tak v heraldických popisech udáváme. Termínu OPAČNÝCH TINKTUR doporučujeme použít tehdy, je-li heraldická figura např. DĚLENA nebo POLCENA barvou a kovem.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPÁSANÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, má-li lidská postava kolem pasu a přes horní část těla znázorněno řemení. Termínu nelze použít pro popis zvířecích postrojů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPĚRADLO
Obecná figura.
Integrální součást nábytku - židlí, křesel, divanů, trůnů. Rozmanitost tvarů zpravidla nebývá předmětem heraldického popisu, avšak v odůvodněných případech lze uvést popis podrobnější, aniž bychom pochybili. Obvykle se nevyskytuje jako samostatná heraldická figura, termín slouží k popisu uvedeného druhu / typu nábytku.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPEŘENÍ ŠÍPU
Obecná figura.
ŠÍP se skládá ze tří částí: přiměřeně dlouhého ŠIPIŠTĚ, HROTU (nikoli „špičky", jak bývá uváděno v některých „heraldických popisech, proto také šíp není „zašpičatěný / zašpičatělý či dokonce přišpičatělý" ale ZAHROCENÝ) a OPEŘENÍ na konci ŠIPIŠTĚ. Opeření může mít odlišnou tinkturu jak od hrotu tak od šipiště. Tvar opeření není předmětem heraldického popisu. Obvykle se nevyskytuje jako samostatná heraldická figura, termín slouží k popisu.
» Viz t. termíny: LUK, ŠÍP.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPEŘENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme pro popis heraldických figur, kromě ptáků, z nichž vyrůstá peří jako vymezená souvislá plocha, nikoli jednotlivá pera, jejichž počet lze v heraldickém popisu uvést.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPICE
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA SEDÍCÍ a ČELNĚ HLEDÍCÍ OPICI.
Pokud drží nějaký předmět, obvykle se udává ZRCADLO s DRŽADLEM, je nutné to v popisu uvést, rovněž je nutné uvést, má-li na krku OBOJEK s řetízkem, stuhou apod.. V popisu se neudává zoologický druh; typický je tzv. opičí výraz hlavy: velká dolní část obličeje s předsunutou dolní čelistí, velké rty, ustupující čelo, zapadlé oči a malé uši. Charakteristickými jsou rovněž nahoru zatočený OCAS a tvar končetin. Pokud má být zobrazen konkrétní zoologický druh, např. gorila, šimpanz, je nutné, aby se heraldický výtvarník poučil v některém odborném atlasu a kresbu přiměřeně stylisoval. Potom ovšem takovou figuru nelze pojmenovat obecným termínem OPICE.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 678, heslo Opice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPIS
Obecná figura.
Jednotlivá slova, příp. též jednotlivá malá / velká písmena, uspořádaná do kruhu, oválu nebo čtverce / obdélníku. Opis může být umístěn mezi dvě souběžné linie nebo ohraničen linií horní či dolní. V heraldické kresbě doporučujeme, aby písmen, opisu nebo nápisu bylo používáno velmi uměřeně a aby jejich pomocí nebyl suplován symbolický či ikonografický význam a výklad heraldických figur. Výjimku tvoří nápisové pásky s hesly umísťované nad nebo pod štít a samozřejmě historické erby / znaky.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Aktivní termín.
Vyjádření protikladu, protilehlosti dvou předmětů stejné nebo rozdílné kvality. V heraldických popisech je tento termín především používán v sousloví OPAČNÉ BARVY, OPAČNÉ TINKTURY.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPAČNÝCH BAREV
Aktivní termín.
Heraldika používá čtyři barvy: ČERNOU, ČERVENOU, MODROU, ZELENOU. Doporučujeme, aby uvedeného termínu bylo použito v případech, kdy štít / pole jsou děleny / polceny dvěma barvami a figura je zobrazena v barvách opačných. Zároveň však musíme upozornit, že v takových případech je porušováno obecně respektované pravidlo kladení barev a kovů. U figur hlavních by se toho měl výtvarník vyvarovat, u figur vedlejších či u částí hlavních figur odlišně zbarvených od barvy hlavní figury lze porušení tohoto pravidla tolerovat. Zkušený heraldický výtvarník však obvykle nalezne způsob, jak pravidlo o barvách a kovech dodržet. Tento výklad směřuje především k těm heraldickým výtvarníkům, kteří navrhují nové obecní znaky a v některých případech, ukazujících na nedostatečnou odbornou průpravu, se dostávají do obtížně řešitelných situací. Na erby a znaky tzv. historicky vydržené nelze předchozí výklad bezvýhradně uplatňovat.
Správně bychom měli použít termínu „OPAČNÝCH TINKTUR", poněvadž ZLATO a STŘÍBRO nejsou BARVY ale KOVY, pro obě skupiny je kategoricky nadřazeným termínem TINKTURY. V heraldických popisech se však ustálil termín OPAČNÝCH BAREV, takže jej v HTK nehodláme násilně měnit. Z hlediska korektnosti heraldického popisu však doporučujeme přednostně užívat sousloví OPAČNÝCH TINKTUR.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPAČNÝCH TINKTUR
Aktivní termín.
Heraldika používá kromě čtyř barev, ČERNÉ, ČERVENÉ, MODRÉ A ZELENÉ, dva kovy - ZLATO a STŘÍBRO; přestože bývají obvykle nahrazovány barvami - ŽLUTOU a BÍLOU (= tu představuje bílá plocha podkladu), považujeme je stále za kovy a také je tak v heraldických popisech udáváme. Termínu OPAČNÝCH TINKTUR doporučujeme použít tehdy, je-li heraldická figura např. DĚLENA nebo POLCENA barvou a kovem.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPÁSANÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme tehdy, má-li lidská postava kolem pasu a přes horní část těla znázorněno řemení. Termínu nelze použít pro popis zvířecích postrojů.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPĚRADLO
Obecná figura.
Integrální součást nábytku - židlí, křesel, divanů, trůnů. Rozmanitost tvarů zpravidla nebývá předmětem heraldického popisu, avšak v odůvodněných případech lze uvést popis podrobnější, aniž bychom pochybili. Obvykle se nevyskytuje jako samostatná heraldická figura, termín slouží k popisu uvedeného druhu / typu nábytku.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPEŘENÍ ŠÍPU
Obecná figura.
ŠÍP se skládá ze tří částí: přiměřeně dlouhého ŠIPIŠTĚ, HROTU (nikoli „špičky", jak bývá uváděno v některých „heraldických popisech, proto také šíp není „zašpičatěný / zašpičatělý či dokonce přišpičatělý" ale ZAHROCENÝ) a OPEŘENÍ na konci ŠIPIŠTĚ. Opeření může mít odlišnou tinkturu jak od hrotu tak od šipiště. Tvar opeření není předmětem heraldického popisu. Obvykle se nevyskytuje jako samostatná heraldická figura, termín slouží k popisu.
» Viz t. termíny: LUK, ŠÍP.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPEŘENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme pro popis heraldických figur, kromě ptáků, z nichž vyrůstá peří jako vymezená souvislá plocha, nikoli jednotlivá pera, jejichž počet lze v heraldickém popisu uvést.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPICE
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA SEDÍCÍ a ČELNĚ HLEDÍCÍ OPICI.
Pokud drží nějaký předmět, obvykle se udává ZRCADLO s DRŽADLEM, je nutné to v popisu uvést, rovněž je nutné uvést, má-li na krku OBOJEK s řetízkem, stuhou apod.. V popisu se neudává zoologický druh; typický je tzv. opičí výraz hlavy: velká dolní část obličeje s předsunutou dolní čelistí, velké rty, ustupující čelo, zapadlé oči a malé uši. Charakteristickými jsou rovněž nahoru zatočený OCAS a tvar končetin. Pokud má být zobrazen konkrétní zoologický druh, např. gorila, šimpanz, je nutné, aby se heraldický výtvarník poučil v některém odborném atlasu a kresbu přiměřeně stylisoval. Potom ovšem takovou figuru nelze pojmenovat obecným termínem OPICE.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 678, heslo Opice.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPIS
Obecná figura.
Jednotlivá slova, příp. též jednotlivá malá / velká písmena, uspořádaná do kruhu, oválu nebo čtverce / obdélníku. Opis může být umístěn mezi dvě souběžné linie nebo ohraničen linií horní či dolní. V heraldické kresbě doporučujeme, aby písmen, opisu nebo nápisu bylo používáno velmi uměřeně a aby jejich pomocí nebyl suplován symbolický či ikonografický význam a výklad heraldických figur. Výjimku tvoří nápisové pásky s hesly umísťované nad nebo pod štít a samozřejmě historické erby / znaky.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPLACHTĚNÍ
Soustava lodních PLACHET všech druhů a typů PLACHETNIC / PLACHETNÍCH LODÍ. Pro účely heraldického popisu i zobrazení není podstatné, o jaké druhy / typy PLACHET se jedná. Za základní podobu považujeme rozvinuté / napjaté plachty na STĚŽNÍCH; jsou-li svinuté na RÁHNECH, je nutné takové zobrazení hlásit.
Oplachtění se nevyskytuje jako samostatná heraldická figura, termín slouží pouze pro účely správného heraldického popisu.
» Viz t. termín: TAKELÁŽ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPLODÍ
Obecná figura.
Obal uzavírající některé plody, např. ořechy, lískové ořechy, kaštany aj. V heraldické kresbě se obvykle zobrazuje jako PUKLÉ, zejména u ořechů nebo kaštanů. Nevyskytuje se jako samostatná heraldická figura; termín slouží pouze k heraldickému popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 679, heslo Oplodí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OREL
Obecná figura.
Heraldický OREL, obdobně jako heraldický LEV, je jednou z nejstarších a pravděpodobně nejvíce používanou obecnou heraldickou figurou. Za základní polohu považujeme ČELNĚ ROZKŘÍDLENÉHO nekorunovaného dvouhlavého ORLA s HLAVAMI ODVRÁCENÝMI k okrajům štítu / pole, OTEVŘENÝMI ZOBÁKY a z nich VYNIKAJÍCÍMI JAZYKY, s PAŘÁTY směřujícími k dolním okrajům štítu / pole a s ROZLOŽENÝMI OCASNÍMI PERY. Z hlediska výtvarné komposice má OREL bojovné a útočné vzezření, ZBROJ by měla být barevně odlišena od základní TINKTURY. Rozložení křídel, ocasních per a drobné kresebné detaily nejsou předmětem heraldického popisu, variace ponecháváme na výtvarné licenci autora. Obdobně jako ORLICE může mít i OREL přes HRUĎ PERIZONIUM v podobě dolů prohnutého oblouku, z něhož uprostřed na hrudi vyniká KŘÍŽEK, oboustranně zakončeného TROJLÍSTKEM. Tento tvar PERIZONIA nemusí být nutně předmětem heraldického popisu, nepochybíme však, popíšeme-li jej. Nemá-li PERIZONIUM, může mít na hrudi buď volné heraldické znamení (= bez štítku) nebo naopak ŠTÍTEK s libovolnou figurou. V PAŘÁTECH může držet různé předměty - zbraně, nástroje, nářadí, atributy panovnické moci apod. Hlavy mohou být korunovány KORUNAMI HODNOSTNÍMI nebo KORUNOU HERALDICKOU, případně mohou být KORUNOU / KORUNAMI PŘEVÝŠENY. Rovněž na KŘÍDLECH mohou být umístěna volná heraldická znamení nebo štítky s libovolnými figurami. To vše musí být předmětem heraldického popisu, přiměřeného a srozumitelného.
Jak jsme uvedli výše, ZBROJ (= zobák, jazyk, pařáty) by měla mít odlišné zbarvení od základní tinktury. U nově navrhovaných znaků naléhavě doporučujeme, aby byla respektována zvyková pravidla o vzájemném poměru barev a kovů. Je-li např. v kovovém štítě (= stříbrném, zlatém) barevný (= červený, modrý, černý či zelený) orel, doporučujeme, aby měl zbroj, případně korunu, barevně odlišenou od základní tinktury. Samozřejmě u historicky vydržených erbů / znaků, případně jejich derivátů, pokud jsou uplatněny v nově vzniklém erbu / znaku, musíme respektovat původní tinktury.
» Viz: Terminologické soubory, soubor OREL.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 291-292.
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 688-689, heslo Orel, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 179-181.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík , s. 411.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ORLICE
Obecná figura.
Heraldická ORLICE je, obdobně jako LEV a OREL, jednou z nejstarších a velice používanou obecnou heraldickou figurou. V českém heraldickém prostředí tradičně používáme pro označení této figury termínu ORLICE, na rozdíl od jiných evropských zemí, v nichž je nazývána OREL a má-li dvě hlavy OREL DVOUHLAVÝ (něm. Doppeladler). Za základní polohu považujeme ČELNĚ ROZKŘÍDLENOU nekorunovanou ORLICI s HLAVOU OBRÁCENOU k pravému okraji štítu / pole, s OTEVŘENÝM ZOBÁKEM a z něho VYNIKAJÍCÍM JAZYKEM, s PAŘÁTY směřujícími k dolním okrajům štítu / pole a s ROZLOŽENÝMI OCASNÍMI PERY. Z hlediska výtvarné komposice má ORLICE bojovné a útočné vzezření, ZBROJ by měla být barevně odlišena od základní tinktury. Rozložení ocasních per a drobné kresebné detaily nejsou předmětem heraldického popisu, jejich variace ponecháváme na výtvarné licenci autora.
Obdobně jako OREL může mít i ORLICE přes HRUĎ (nikoli „prsa") PERIZONIUM v podobě dolů prohnutého oblouku, z něhož uprostřed na hrudi obvykle vyniká KŘÍŽEK, oboustranně zakončeného TROJLÍSTKEM. Tento tvar PERIZONIA nemusí být nutně předmětem heraldického popisu, nepochybíme však, popíšeme-li jej. Nemá-li PERIZONIUM, může mít na hrudi buď volné heraldické znamení (= bez štítku) nebo naopak ŠTÍTEK s libovolnou figurou. V PAŘÁTECH může držet různé předměty - zbraně, nástroje, nářadí, atributy panovnické moci apod. Hlava může být korunována KORUNOU HODNOSTNÍ nebo KORUNOU HERALDICKOU, případně může být KORUNOU PŘEVÝŠENA. Rovněž na KŘÍDLECH mohou být umístěna volná heraldická znamení nebo štítky s libovolnými figurami. To vše musí být předmětem heraldického popisu, přiměřeného a srozumitelného.
Jak jsme uvedli výše, ZBROJ (= zobák, jazyk, pařáty) by měla mít odlišné zbarvení od základní tinktury. U nově navrhovaných znaků naléhavě doporučujeme, aby byla respektována zvyková pravidla o vzájemném poměru barev a kovů. Je-li např. v kovovém štítě (= stříbrném, zlatém) barevná (= červená, modrá, černá či zelená) orlice, doporučujeme, aby měla zbroj, případně korunu, barevně odlišenou od základní tinktury. Samozřejmě u historicky vydržených erbů / znaků, případně jejich derivátů, pokud jsou uplatněny v nově vzniklém erbu / znaku, musíme respektovat původní tinktury.
Na modelové obecné heraldické figuře ORLICE vysvětlíme některé aktivní heraldické termíny tak, aby je u dalších heraldických figur tohoto typu nebylo nutné podrobně popisovat. Stranově orientovatelné heraldické figury směřují vždy k pravému okraji štítu / pole, odlišné polohy je nutno popsat podle doporučených (konvenčních) termínů.
» Viz t. termín: OREL a tam uvedené modifikace, které lze aplikovat na termín ORLICE.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ORLICE.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 292.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 179-181, obr. 45-49.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík, s. 411-412.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Národní orlice [popisy níže uvedených orlic jsou uvedeny v Terminologickém slovníku]
V české, moravské a slezské heraldice zaujímají zvláštní místo tzv. národní orlice: plamenná čili svatováclavská, moravská a slezská. V heraldických popisech není nutné jejich podobu podrobně uvádět, neboť je v českém heraldickém prostředí obecně známa, resp. poučeným heraldikům by známa býti měla. Místo nadbytečných popisů doporučujeme použít ustálených a obvyklých termínů: ORLICE MORAVSKÁ, ORLICE PLAMENNÁ, ORLICE SLEZSKÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ORLICE MORAVSKÁ
Obecná figura.
V modrém štítě stříbrno-červeně šachovaná, korunovaná,se zlatou zbrojí.
» Poznámka:
Ve starší heraldické i historické literatuře je šachování uváděno obráceně a orlice nemusí být vždy korunována. Co se týká změny stříbra na zlato, podle privilegia císaře Fridricha IV. z roku 1462, odkazujeme na cit. literaturu. V této souvislosti připomínáme, že o tinkturách moravské orlice byly v minulosti (80. léta 19. století) vedeny ostré spory; rovněž v přítomné době (10. léta 21. století) obdobné spory znovu vznikly. Základní terminologický slovník portálu HTK se nebude k této problematice jakkoliv vyjadřovat.
» Viz termín: MORAVSKÁ ORLICE.
» Viz termín: ORLICE.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ORLICE.
» Literatura:
Brandl: Zemský erb čili znak markrabství Moravského. Obzor, roč. IX./1886, čís. 1.
Přetisk: Heraldika, roč. V./1972, čís. 4, s. 103-104, 137-138, obr. 1, bibl. 28.
Gall: Österreichische Wappenkunde. Wien - Köln 1977.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík, s. 411-412.
Turnwald: O moravské orlici. Rodokmen, roč. II./1947, č. 1, s. 21-24, pozn. 4.
Vojtíšek: Naše státní znaky, staré a nynější. Praha 1921.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ORLICE PLAMENNÁ
Obecná figura.
Ve stříbrném štítě černá, se zlatou zbrojí, červeným jazykem a červenými plaménky.
Někdy bývá zobrazována s perizoniem na hrudi, stříbrným ale i zlatým. V popisu nutno uvést.
» Poznámka:
V heraldických popisech se mnohdy objevuje termín „svatováclavská orlice", ten v HTK sice tolerujeme ale doporučujeme užívat termínu konvenčního.
» Viz termín: ORLICE.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ORLICE.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 319, heslo PLAMENNÁ ORLICE.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík, s. 411-412.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ORLICE SLEZSKÁ
Obecná figura.
Ve zlatém štítě černá, korunovaná, s červenou zbrojí, na hrudi má stříbrné jetelovitě zakončené perizonium, uprostřed s křížkem.
» Poznámka:
Koruna je vždy zlatá ve zlatém štítě, V barevném provedení je proto nutné korunu přiměřeně konturovat tak, aby byla rozlišitelná od zlatého štítu. Orlice nemusí být vždy korunována.
» Viz termín: SLEZSKÁ ORLICE.
» Viz termín: ORLICE.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ORLICE.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík, s. 411-412.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Soustava lodních PLACHET všech druhů a typů PLACHETNIC / PLACHETNÍCH LODÍ. Pro účely heraldického popisu i zobrazení není podstatné, o jaké druhy / typy PLACHET se jedná. Za základní podobu považujeme rozvinuté / napjaté plachty na STĚŽNÍCH; jsou-li svinuté na RÁHNECH, je nutné takové zobrazení hlásit.
Oplachtění se nevyskytuje jako samostatná heraldická figura, termín slouží pouze pro účely správného heraldického popisu.
» Viz t. termín: TAKELÁŽ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OPLODÍ
Obecná figura.
Obal uzavírající některé plody, např. ořechy, lískové ořechy, kaštany aj. V heraldické kresbě se obvykle zobrazuje jako PUKLÉ, zejména u ořechů nebo kaštanů. Nevyskytuje se jako samostatná heraldická figura; termín slouží pouze k heraldickému popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 679, heslo Oplodí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OREL
Obecná figura.
Heraldický OREL, obdobně jako heraldický LEV, je jednou z nejstarších a pravděpodobně nejvíce používanou obecnou heraldickou figurou. Za základní polohu považujeme ČELNĚ ROZKŘÍDLENÉHO nekorunovaného dvouhlavého ORLA s HLAVAMI ODVRÁCENÝMI k okrajům štítu / pole, OTEVŘENÝMI ZOBÁKY a z nich VYNIKAJÍCÍMI JAZYKY, s PAŘÁTY směřujícími k dolním okrajům štítu / pole a s ROZLOŽENÝMI OCASNÍMI PERY. Z hlediska výtvarné komposice má OREL bojovné a útočné vzezření, ZBROJ by měla být barevně odlišena od základní TINKTURY. Rozložení křídel, ocasních per a drobné kresebné detaily nejsou předmětem heraldického popisu, variace ponecháváme na výtvarné licenci autora. Obdobně jako ORLICE může mít i OREL přes HRUĎ PERIZONIUM v podobě dolů prohnutého oblouku, z něhož uprostřed na hrudi vyniká KŘÍŽEK, oboustranně zakončeného TROJLÍSTKEM. Tento tvar PERIZONIA nemusí být nutně předmětem heraldického popisu, nepochybíme však, popíšeme-li jej. Nemá-li PERIZONIUM, může mít na hrudi buď volné heraldické znamení (= bez štítku) nebo naopak ŠTÍTEK s libovolnou figurou. V PAŘÁTECH může držet různé předměty - zbraně, nástroje, nářadí, atributy panovnické moci apod. Hlavy mohou být korunovány KORUNAMI HODNOSTNÍMI nebo KORUNOU HERALDICKOU, případně mohou být KORUNOU / KORUNAMI PŘEVÝŠENY. Rovněž na KŘÍDLECH mohou být umístěna volná heraldická znamení nebo štítky s libovolnými figurami. To vše musí být předmětem heraldického popisu, přiměřeného a srozumitelného.
Jak jsme uvedli výše, ZBROJ (= zobák, jazyk, pařáty) by měla mít odlišné zbarvení od základní tinktury. U nově navrhovaných znaků naléhavě doporučujeme, aby byla respektována zvyková pravidla o vzájemném poměru barev a kovů. Je-li např. v kovovém štítě (= stříbrném, zlatém) barevný (= červený, modrý, černý či zelený) orel, doporučujeme, aby měl zbroj, případně korunu, barevně odlišenou od základní tinktury. Samozřejmě u historicky vydržených erbů / znaků, případně jejich derivátů, pokud jsou uplatněny v nově vzniklém erbu / znaku, musíme respektovat původní tinktury.
» Viz: Terminologické soubory, soubor OREL.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 291-292.
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 688-689, heslo Orel, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 179-181.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík , s. 411.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ORLICE
Obecná figura.
Heraldická ORLICE je, obdobně jako LEV a OREL, jednou z nejstarších a velice používanou obecnou heraldickou figurou. V českém heraldickém prostředí tradičně používáme pro označení této figury termínu ORLICE, na rozdíl od jiných evropských zemí, v nichž je nazývána OREL a má-li dvě hlavy OREL DVOUHLAVÝ (něm. Doppeladler). Za základní polohu považujeme ČELNĚ ROZKŘÍDLENOU nekorunovanou ORLICI s HLAVOU OBRÁCENOU k pravému okraji štítu / pole, s OTEVŘENÝM ZOBÁKEM a z něho VYNIKAJÍCÍM JAZYKEM, s PAŘÁTY směřujícími k dolním okrajům štítu / pole a s ROZLOŽENÝMI OCASNÍMI PERY. Z hlediska výtvarné komposice má ORLICE bojovné a útočné vzezření, ZBROJ by měla být barevně odlišena od základní tinktury. Rozložení ocasních per a drobné kresebné detaily nejsou předmětem heraldického popisu, jejich variace ponecháváme na výtvarné licenci autora.
Obdobně jako OREL může mít i ORLICE přes HRUĎ (nikoli „prsa") PERIZONIUM v podobě dolů prohnutého oblouku, z něhož uprostřed na hrudi obvykle vyniká KŘÍŽEK, oboustranně zakončeného TROJLÍSTKEM. Tento tvar PERIZONIA nemusí být nutně předmětem heraldického popisu, nepochybíme však, popíšeme-li jej. Nemá-li PERIZONIUM, může mít na hrudi buď volné heraldické znamení (= bez štítku) nebo naopak ŠTÍTEK s libovolnou figurou. V PAŘÁTECH může držet různé předměty - zbraně, nástroje, nářadí, atributy panovnické moci apod. Hlava může být korunována KORUNOU HODNOSTNÍ nebo KORUNOU HERALDICKOU, případně může být KORUNOU PŘEVÝŠENA. Rovněž na KŘÍDLECH mohou být umístěna volná heraldická znamení nebo štítky s libovolnými figurami. To vše musí být předmětem heraldického popisu, přiměřeného a srozumitelného.
Jak jsme uvedli výše, ZBROJ (= zobák, jazyk, pařáty) by měla mít odlišné zbarvení od základní tinktury. U nově navrhovaných znaků naléhavě doporučujeme, aby byla respektována zvyková pravidla o vzájemném poměru barev a kovů. Je-li např. v kovovém štítě (= stříbrném, zlatém) barevná (= červená, modrá, černá či zelená) orlice, doporučujeme, aby měla zbroj, případně korunu, barevně odlišenou od základní tinktury. Samozřejmě u historicky vydržených erbů / znaků, případně jejich derivátů, pokud jsou uplatněny v nově vzniklém erbu / znaku, musíme respektovat původní tinktury.
Na modelové obecné heraldické figuře ORLICE vysvětlíme některé aktivní heraldické termíny tak, aby je u dalších heraldických figur tohoto typu nebylo nutné podrobně popisovat. Stranově orientovatelné heraldické figury směřují vždy k pravému okraji štítu / pole, odlišné polohy je nutno popsat podle doporučených (konvenčních) termínů.
» Viz t. termín: OREL a tam uvedené modifikace, které lze aplikovat na termín ORLICE.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ORLICE.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 292.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 179-181, obr. 45-49.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík, s. 411-412.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Národní orlice [popisy níže uvedených orlic jsou uvedeny v Terminologickém slovníku]
V české, moravské a slezské heraldice zaujímají zvláštní místo tzv. národní orlice: plamenná čili svatováclavská, moravská a slezská. V heraldických popisech není nutné jejich podobu podrobně uvádět, neboť je v českém heraldickém prostředí obecně známa, resp. poučeným heraldikům by známa býti měla. Místo nadbytečných popisů doporučujeme použít ustálených a obvyklých termínů: ORLICE MORAVSKÁ, ORLICE PLAMENNÁ, ORLICE SLEZSKÁ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ORLICE MORAVSKÁ
Obecná figura.
V modrém štítě stříbrno-červeně šachovaná, korunovaná,se zlatou zbrojí.
» Poznámka:
Ve starší heraldické i historické literatuře je šachování uváděno obráceně a orlice nemusí být vždy korunována. Co se týká změny stříbra na zlato, podle privilegia císaře Fridricha IV. z roku 1462, odkazujeme na cit. literaturu. V této souvislosti připomínáme, že o tinkturách moravské orlice byly v minulosti (80. léta 19. století) vedeny ostré spory; rovněž v přítomné době (10. léta 21. století) obdobné spory znovu vznikly. Základní terminologický slovník portálu HTK se nebude k této problematice jakkoliv vyjadřovat.
» Viz termín: MORAVSKÁ ORLICE.
» Viz termín: ORLICE.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ORLICE.
» Literatura:
Brandl: Zemský erb čili znak markrabství Moravského. Obzor, roč. IX./1886, čís. 1.
Přetisk: Heraldika, roč. V./1972, čís. 4, s. 103-104, 137-138, obr. 1, bibl. 28.
Gall: Österreichische Wappenkunde. Wien - Köln 1977.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík, s. 411-412.
Turnwald: O moravské orlici. Rodokmen, roč. II./1947, č. 1, s. 21-24, pozn. 4.
Vojtíšek: Naše státní znaky, staré a nynější. Praha 1921.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ORLICE PLAMENNÁ
Obecná figura.
Ve stříbrném štítě černá, se zlatou zbrojí, červeným jazykem a červenými plaménky.
Někdy bývá zobrazována s perizoniem na hrudi, stříbrným ale i zlatým. V popisu nutno uvést.
» Poznámka:
V heraldických popisech se mnohdy objevuje termín „svatováclavská orlice", ten v HTK sice tolerujeme ale doporučujeme užívat termínu konvenčního.
» Viz termín: ORLICE.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ORLICE.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 319, heslo PLAMENNÁ ORLICE.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík, s. 411-412.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ORLICE SLEZSKÁ
Obecná figura.
Ve zlatém štítě černá, korunovaná, s červenou zbrojí, na hrudi má stříbrné jetelovitě zakončené perizonium, uprostřed s křížkem.
» Poznámka:
Koruna je vždy zlatá ve zlatém štítě, V barevném provedení je proto nutné korunu přiměřeně konturovat tak, aby byla rozlišitelná od zlatého štítu. Orlice nemusí být vždy korunována.
» Viz termín: SLEZSKÁ ORLICE.
» Viz termín: ORLICE.
» Viz: Terminologické soubory, soubor ORLICE.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík, s. 411-412.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OROBINEC
Obecná figura.
Rostlina z řádu pandánokvětých, z 15 druhů se v českých zemích vyskytují čtyři.
Za základní podobu / polohu považujeme dlouhou válcovou palici na dlouhém stonku s listy; v heraldické kresbě obvykle zobrazován v přirozených barvách (= hnědá palice, zelený stonek a listy.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 701, heslo Orobincovité, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OŘECH
Obecná figura.
Pro účely heraldické kresby a HTK se jedná o OŘECH vlašský, plod ořešáku královského nebo také vlašského. Ostatní druhy ořechů doporučujeme pojmenovat botanicky - OŘECH LÍSKOVÝ, kokosový, paraořech.
V heraldice může být zobrazen ve třech základních podobách - buď v tvrdé zvrásněné „skořápce" nebo v dužnatém, obvykle puklém OPLODÍ. Třetí podobou může být ořech „rozlousknutý" - skořápka je rozlomena na dvě části; takové zobrazení jsme však při excerpcích heraldických popisů nenalezli, vyloučit je ovšem nemůžeme.
Vzhledem k nahnědlé barvě skořápky jej musíme popsat jako „ořech přirozené barvy"; dužnaté OPLODÍ má barvu zelenou, kterou lze v popisu uvést, lze však též popsat jako „puklý ořech přirozené barvy" a to i v případě, že plocha štítu / pole je pokryta barvou. Za základní polohu považujeme OŘECH SVĚŠENÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OŘECH LÍSKOVÝ
Obecná figura.
Jedlý plod. V heraldice je obvykle zobrazen s oplodím, poněvadž pouhý lískový ořech by vzhledem k svému tvaru mohl být zaměněn za jinou figuru, a to buď samostatně, v takovém případě považujeme za základní polohu OŘECH LÍSKOVÝ SVĚŠENÝ, nebo v podobě trojice v postavení 1,2 nebo 2,1, kdy jednotlivé plody jsou ODVRÁCENÉ; tato zobrazení je nutno v heraldickém popisu uvést.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OŘÍZKA KNIHY
Jedna z bočních ploch, která má odlišnou tinkturu, pro heraldické účely doporučujeme jednobarevnou. OŘÍZKA obdobně jako HŘBET KNIHY nemohou být samostatnou figurou; termíny slouží pouze pro heraldický popis.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSAZENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu lze použít v některých stylistických vazbách heraldického popisu; např. štít je OSAZEN pěti přilbami - na horním okraji štítu je umístěno pět přileb v určitém uspořádání, které doporučujeme v heraldickém popisu hlásit; návrší je OSAZENO stromy - z horního okraje návrší vyrůstají stromy, jejich počet doporučujeme hlásit, pokud to je významově nutné.
» Viz t. termín: NASAZENÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSEKANÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu STROMU, který je zbaven větví tak, že z nich zůstanou pouze krátké výrůstky, v heraldice nazývané tradičně SUKY. Obdobným způsobem vznikne příbuzná obecná heraldická figura - OSTREV. Počet suků ani jejich umístění nemusí být předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Rostlina z řádu pandánokvětých, z 15 druhů se v českých zemích vyskytují čtyři.
Za základní podobu / polohu považujeme dlouhou válcovou palici na dlouhém stonku s listy; v heraldické kresbě obvykle zobrazován v přirozených barvách (= hnědá palice, zelený stonek a listy.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 701, heslo Orobincovité, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OŘECH
Obecná figura.
Pro účely heraldické kresby a HTK se jedná o OŘECH vlašský, plod ořešáku královského nebo také vlašského. Ostatní druhy ořechů doporučujeme pojmenovat botanicky - OŘECH LÍSKOVÝ, kokosový, paraořech.
V heraldice může být zobrazen ve třech základních podobách - buď v tvrdé zvrásněné „skořápce" nebo v dužnatém, obvykle puklém OPLODÍ. Třetí podobou může být ořech „rozlousknutý" - skořápka je rozlomena na dvě části; takové zobrazení jsme však při excerpcích heraldických popisů nenalezli, vyloučit je ovšem nemůžeme.
Vzhledem k nahnědlé barvě skořápky jej musíme popsat jako „ořech přirozené barvy"; dužnaté OPLODÍ má barvu zelenou, kterou lze v popisu uvést, lze však též popsat jako „puklý ořech přirozené barvy" a to i v případě, že plocha štítu / pole je pokryta barvou. Za základní polohu považujeme OŘECH SVĚŠENÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OŘECH LÍSKOVÝ
Obecná figura.
Jedlý plod. V heraldice je obvykle zobrazen s oplodím, poněvadž pouhý lískový ořech by vzhledem k svému tvaru mohl být zaměněn za jinou figuru, a to buď samostatně, v takovém případě považujeme za základní polohu OŘECH LÍSKOVÝ SVĚŠENÝ, nebo v podobě trojice v postavení 1,2 nebo 2,1, kdy jednotlivé plody jsou ODVRÁCENÉ; tato zobrazení je nutno v heraldickém popisu uvést.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OŘÍZKA KNIHY
Jedna z bočních ploch, která má odlišnou tinkturu, pro heraldické účely doporučujeme jednobarevnou. OŘÍZKA obdobně jako HŘBET KNIHY nemohou být samostatnou figurou; termíny slouží pouze pro heraldický popis.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSAZENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu lze použít v některých stylistických vazbách heraldického popisu; např. štít je OSAZEN pěti přilbami - na horním okraji štítu je umístěno pět přileb v určitém uspořádání, které doporučujeme v heraldickém popisu hlásit; návrší je OSAZENO stromy - z horního okraje návrší vyrůstají stromy, jejich počet doporučujeme hlásit, pokud to je významově nutné.
» Viz t. termín: NASAZENÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSEKANÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu STROMU, který je zbaven větví tak, že z nich zůstanou pouze krátké výrůstky, v heraldice nazývané tradičně SUKY. Obdobným způsobem vznikne příbuzná obecná heraldická figura - OSTREV. Počet suků ani jejich umístění nemusí být předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSEL
Obecná figura.
Divoké zvíře pocházející ze severní a východní Afriky; existuje pouze jediný druh - osel africký, v typech osla somálského a osla núbijského. Postupnou domestikací byl vyšlechtěn v hospodářsky upotřebitelného osla domácího. Za základní polohu považujeme stojícího OSLA bez hospodářských postrojů; charakteristickým znakem jsou dlouhé uši.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 293.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 706-707, heslo Osel, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSTEN
Obecná figura.
Tvrdý, ZAHROCENÝ (= pichlavý, nikoli „zašpičatělý ani přišpičatělý"), přiměřeně dlouhý výrůstek z pokožky některých savců. Pro účely HTK máme na mysli OSTNY heraldických zvířat - JEŽKA a dikobraza, ovšem lze tak pojmenovat i zakončení DRAČÍHO OCASU. Mají-li OSTNY odlišnou tinkturu, doporučujeme, aby byly považovány za ZBROJ.
U heraldických rostlin doporučujeme termín TRN.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 714, heslo Osten.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSTREV
Obecná figura.
„Provizorní žebřík používaný ve středověku ke zlézání hradeb;" (Cit. MČE). Přiměřeně silnému a potřebně dlouhému stromu byly OSEKÁNY větve a ponechány pouze suky, po nichž bylo možné lézt.
V heraldice se nejčastěji objevují dvě VZTYČENÉ, tj. SUKY směřujícími NAHORU ZKŘÍŽENÉ OSTRVE, každá zpravidla se šesti SUKY, ty však nemusí být předmětem heraldického popisu. Ostrev se však může vyskytnout jako samostatná figura, hlavní, vedlejší či provázející. V tomto případě považujeme za základní polohu VZTYČENOU OSTREV; ostatní polohy, položená, doleva položená, vztyčená kosmá / šikmá, je nutno popsat.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky: Libri, Praha 1997, s. 293, heslo OSTRVE.
Malá československá encyklopedie. Academia. Praha 1986, díl IV., s. 717, heslo Ostrev.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSTRVOVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme pro popis heraldické figury, na jejímž povrchu nebo po jejímž obvodu jsou umístěny „výčnělky" vzniklé osekáním větví. Nejčastěji používanými figurami jsou OSTRVOVÉ / SUKOVÉ BŘEVNO nebo OSTRVOVÝ / SUKOVÝ KŮL; obdobně však mohou být zobrazeny i další figury - KROKEV, KLÍN, HROT.
» Tolerovaný termín: OSTREVNATÝ.
» Viz t. termíny: OSTREV, SUKOVÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSTRUHA JEZDECKÁ
Obecná figura.
Součást jezdeckého vybavení, k jezdeckým botám je připevněna pomocí upravených řemínků.
Obecně má OSTRUHA podobu písmene U, dále může být tvarově upravena, na dolním konci je připevněn bodec s několika hroty nebo OSTRUHOVÉ KOLEČKO. V heraldické kresbě se ostruha obvykle kreslí ve stylizované podobě tak, že ostruhové kolečko je oproti skutečnosti vertikálně otočené o 90o. Tvarové nebo výtvarné modifikace JEZDECKÉ OSTRUHY nemusí být předmětem heraldického popisu,
» Viz t. termín: KOLEČKO OSTRUHOVÉ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 718-719, heslo Ostruha 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSTŘÍ
Řezná / sečná část pracovních nástrojů, nářadí a zbraní. V heraldice se neuplatňuje jako samostatná figura, ba nemívá ani odlišnou tinkturu. Termín slouží pouze při popisech orientace nástrojů, nářadí a zbraní ke krajům štítu / pole.
» Viz t. termín: ČEPEL.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): břit.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OŠKRT
Obecná figura.
Nástroj v podobě dvojramenného sekáče, uprostřed s kruhovým OTVOREM pro nasazení na TOPŮRKO, zpravidla s plochým příčným oboustranným ostřím. Používal se k opracování / zdrsnění povrchu MLÝNSKÝCH KAMENŮ. Je-li zobrazen bez topůrka, a takto je zobrazován nejčastěji, bývá, z neznalosti, zaměňován za KYPŘICI. Doporučujeme proto, aby rozlišovacím znakem byl tvar OTVORU: je-li kruhový, jedná se o oškrt, v ostatních případech o kypřici.
» Poznámka:
Je nutné poznamenat, že lze nalézt vyobrazení oškrtu s kruhovým otvorem, který je tak jako tak vydáván za mlýnské železo - kypřici (viz například Zenger: Česká heraldika. Praha 1978, s. 67). Takový způsob zobrazování kypřice, která je de facto oškrtem, vyplývá z neznalosti mlynářských nástrojů.
» Viz t. termíny: KÁMEN MLÝNSKÝ, KYPŘICE.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 294.
Jásek: Oškrt versus kypřice - snad už naposledy. Heraldická ročenka 1983, Česká numismatická společnost, pobočka Heraldika, Praha 1983, s. 88-105.
Kočandrle: Oškrt nebo kypřice? Heraldika, IX./1976, čís. 1-2, s. 45-47.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OŠTĚP
Obecná figura.
Vedle KOPÍ, s nímž může být snadno zaměněn, představuje nejjednodušší zbraň válečnou i loveckou. Může být ukončen nasazeným HROTEM, potom však doporučujeme odlišnou tinkturu. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ OŠTĚP.
» Viz t. termíny: KOPÍ, PÍKA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 724, heslo Oštěp.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTEP
Obecná figura.
Hromada větví nasekaných na přibližně stejnou délku a převázaných PROVAZEM. Doporučujeme, aby za základní polohu byla považována POLOŽENÁ OTEP.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTEVŘENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu lze použít pouze v případech, kdy popisujeme reálné zobrazení OKEN, DVEŘÍ, BRAN. Ty mohou být buď OTEVŘENÉ nebo naopak ZAVŘENÉ. Nelze proto ROZLOŽENÁ KŘÍDLA popsat jako „otevřená", poněvadž křídla se buď rozkládají či naopak skládají, nikdy se však neotevírají či zavírají.
» Terminologická poznámka:
Ve znaku obce Zdechovice, o. Pardubice, je zobrazena PODKOVA, která je popsána jako „nahoru otevřená"; to je nesmysl, poněvadž podkova nemůže být naopak „nahoru zavřená". Zobrazená podkova je dolů obrácená, tj. obloukem směřuje k dolnímu okraji pole; základní poloha podkovy je obloukem k hornímu okraji.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTKA
Obecná figura.
Malý železný nástroj v podobě škrabky zpravidla s vějířovitou plochou a na opačném konci s tulejí, umožňující nasazení na přiměřeně dlouhou násadu. Otka sloužila jednak k seškrábání hlíny z RADLICE, jednak ji oráč používal k pohánění tažného dobytka. Doporučujeme, aby za základní polohu byla považována VZTYČENÁ OTKA.
» Poznámka:
Dne 26.11.2008 byla na Českém rozhlasu 2 vysílána noční repríza pořadu „Periskop", který moderoval Jiří Hromádko. Jeho pravidelným hostem je ing. Josef Cincibus, familiárně moderátorem nazývaný „ahojpepiku", který v cyklu o českých dějinách, resp. pověsti o Přemyslovi a jeho povolání na knížecí stolec, prohlásil, že „otka je dřevěná část pluhu". Naléhavě doporučujeme panu ing. Cincibusovi, zvanému „ahojpepiku", aby neplácal nesmysly a nemluvil o věcech, jimž nerozumí.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 727, heslo Otka.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTOČENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu polohy heraldické figury k figuře jiné. Doporučujeme, aby termín OTOČENÝ byl přednostně používán pro popis polohy figur neživotných.
» Viz t. termíny: NATOČENÝ, OBRÁCENÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTVOR
Obecná figura.
OTVOR je „plocha" PRORAŽENÁ do jiné heraldické figury. Může mít různé tvary, které je nutno popsat, může být PRÁZDNÝ, tzn., že má tinkturu shodnou s tinkturou štítu / pole, nebo naopak „plný", tzn., že má tinkturu odlišnou jak od tinktury štítu /pole tak od tinktury figury, do níž je PRORAŽENÝ.
Kruhový otvor je v heraldických popisech často zaměňován za KOTOUČ, příp. za KRUH.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTVOR ŘETĚZOVÝ
Obecná figura.
Obvykle otvor v podobě obdélníku postaveném na výšku, jímž procházel ŘETĚZ sloužící k zvedání / spouštění padacího mostu. Bývá zobrazován v hradbě po stranách BRÁNY a z neznalosti může být zaměněn za STŘÍLNU a také tak popsán. Doporučujeme proto, aby otvor výše popsané podoby a umístění byl považován za OTVOR ŘETĚZOVÝ a také tak popisován.
» Technická poznámka:
Je pravděpodobné, že zvedání / spouštění padacího mostu nemuselo být prováděno pouze pomocí řetězu. Z praktického a zejména válečného hlediska však bylo pevnostně výhodnější.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Divoké zvíře pocházející ze severní a východní Afriky; existuje pouze jediný druh - osel africký, v typech osla somálského a osla núbijského. Postupnou domestikací byl vyšlechtěn v hospodářsky upotřebitelného osla domácího. Za základní polohu považujeme stojícího OSLA bez hospodářských postrojů; charakteristickým znakem jsou dlouhé uši.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 293.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 706-707, heslo Osel, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSTEN
Obecná figura.
Tvrdý, ZAHROCENÝ (= pichlavý, nikoli „zašpičatělý ani přišpičatělý"), přiměřeně dlouhý výrůstek z pokožky některých savců. Pro účely HTK máme na mysli OSTNY heraldických zvířat - JEŽKA a dikobraza, ovšem lze tak pojmenovat i zakončení DRAČÍHO OCASU. Mají-li OSTNY odlišnou tinkturu, doporučujeme, aby byly považovány za ZBROJ.
U heraldických rostlin doporučujeme termín TRN.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 714, heslo Osten.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSTREV
Obecná figura.
„Provizorní žebřík používaný ve středověku ke zlézání hradeb;" (Cit. MČE). Přiměřeně silnému a potřebně dlouhému stromu byly OSEKÁNY větve a ponechány pouze suky, po nichž bylo možné lézt.
V heraldice se nejčastěji objevují dvě VZTYČENÉ, tj. SUKY směřujícími NAHORU ZKŘÍŽENÉ OSTRVE, každá zpravidla se šesti SUKY, ty však nemusí být předmětem heraldického popisu. Ostrev se však může vyskytnout jako samostatná figura, hlavní, vedlejší či provázející. V tomto případě považujeme za základní polohu VZTYČENOU OSTREV; ostatní polohy, položená, doleva položená, vztyčená kosmá / šikmá, je nutno popsat.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky: Libri, Praha 1997, s. 293, heslo OSTRVE.
Malá československá encyklopedie. Academia. Praha 1986, díl IV., s. 717, heslo Ostrev.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSTRVOVÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme pro popis heraldické figury, na jejímž povrchu nebo po jejímž obvodu jsou umístěny „výčnělky" vzniklé osekáním větví. Nejčastěji používanými figurami jsou OSTRVOVÉ / SUKOVÉ BŘEVNO nebo OSTRVOVÝ / SUKOVÝ KŮL; obdobně však mohou být zobrazeny i další figury - KROKEV, KLÍN, HROT.
» Tolerovaný termín: OSTREVNATÝ.
» Viz t. termíny: OSTREV, SUKOVÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSTRUHA JEZDECKÁ
Obecná figura.
Součást jezdeckého vybavení, k jezdeckým botám je připevněna pomocí upravených řemínků.
Obecně má OSTRUHA podobu písmene U, dále může být tvarově upravena, na dolním konci je připevněn bodec s několika hroty nebo OSTRUHOVÉ KOLEČKO. V heraldické kresbě se ostruha obvykle kreslí ve stylizované podobě tak, že ostruhové kolečko je oproti skutečnosti vertikálně otočené o 90o. Tvarové nebo výtvarné modifikace JEZDECKÉ OSTRUHY nemusí být předmětem heraldického popisu,
» Viz t. termín: KOLEČKO OSTRUHOVÉ.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 718-719, heslo Ostruha 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OSTŘÍ
Řezná / sečná část pracovních nástrojů, nářadí a zbraní. V heraldice se neuplatňuje jako samostatná figura, ba nemívá ani odlišnou tinkturu. Termín slouží pouze při popisech orientace nástrojů, nářadí a zbraní ke krajům štítu / pole.
» Viz t. termín: ČEPEL.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): břit.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OŠKRT
Obecná figura.
Nástroj v podobě dvojramenného sekáče, uprostřed s kruhovým OTVOREM pro nasazení na TOPŮRKO, zpravidla s plochým příčným oboustranným ostřím. Používal se k opracování / zdrsnění povrchu MLÝNSKÝCH KAMENŮ. Je-li zobrazen bez topůrka, a takto je zobrazován nejčastěji, bývá, z neznalosti, zaměňován za KYPŘICI. Doporučujeme proto, aby rozlišovacím znakem byl tvar OTVORU: je-li kruhový, jedná se o oškrt, v ostatních případech o kypřici.
» Poznámka:
Je nutné poznamenat, že lze nalézt vyobrazení oškrtu s kruhovým otvorem, který je tak jako tak vydáván za mlýnské železo - kypřici (viz například Zenger: Česká heraldika. Praha 1978, s. 67). Takový způsob zobrazování kypřice, která je de facto oškrtem, vyplývá z neznalosti mlynářských nástrojů.
» Viz t. termíny: KÁMEN MLÝNSKÝ, KYPŘICE.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s. 294.
Jásek: Oškrt versus kypřice - snad už naposledy. Heraldická ročenka 1983, Česká numismatická společnost, pobočka Heraldika, Praha 1983, s. 88-105.
Kočandrle: Oškrt nebo kypřice? Heraldika, IX./1976, čís. 1-2, s. 45-47.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OŠTĚP
Obecná figura.
Vedle KOPÍ, s nímž může být snadno zaměněn, představuje nejjednodušší zbraň válečnou i loveckou. Může být ukončen nasazeným HROTEM, potom však doporučujeme odlišnou tinkturu. Za základní polohu považujeme VZTYČENÝ OŠTĚP.
» Viz t. termíny: KOPÍ, PÍKA.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 724, heslo Oštěp.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTEP
Obecná figura.
Hromada větví nasekaných na přibližně stejnou délku a převázaných PROVAZEM. Doporučujeme, aby za základní polohu byla považována POLOŽENÁ OTEP.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTEVŘENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu lze použít pouze v případech, kdy popisujeme reálné zobrazení OKEN, DVEŘÍ, BRAN. Ty mohou být buď OTEVŘENÉ nebo naopak ZAVŘENÉ. Nelze proto ROZLOŽENÁ KŘÍDLA popsat jako „otevřená", poněvadž křídla se buď rozkládají či naopak skládají, nikdy se však neotevírají či zavírají.
» Terminologická poznámka:
Ve znaku obce Zdechovice, o. Pardubice, je zobrazena PODKOVA, která je popsána jako „nahoru otevřená"; to je nesmysl, poněvadž podkova nemůže být naopak „nahoru zavřená". Zobrazená podkova je dolů obrácená, tj. obloukem směřuje k dolnímu okraji pole; základní poloha podkovy je obloukem k hornímu okraji.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTKA
Obecná figura.
Malý železný nástroj v podobě škrabky zpravidla s vějířovitou plochou a na opačném konci s tulejí, umožňující nasazení na přiměřeně dlouhou násadu. Otka sloužila jednak k seškrábání hlíny z RADLICE, jednak ji oráč používal k pohánění tažného dobytka. Doporučujeme, aby za základní polohu byla považována VZTYČENÁ OTKA.
» Poznámka:
Dne 26.11.2008 byla na Českém rozhlasu 2 vysílána noční repríza pořadu „Periskop", který moderoval Jiří Hromádko. Jeho pravidelným hostem je ing. Josef Cincibus, familiárně moderátorem nazývaný „ahojpepiku", který v cyklu o českých dějinách, resp. pověsti o Přemyslovi a jeho povolání na knížecí stolec, prohlásil, že „otka je dřevěná část pluhu". Naléhavě doporučujeme panu ing. Cincibusovi, zvanému „ahojpepiku", aby neplácal nesmysly a nemluvil o věcech, jimž nerozumí.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl IV., s. 727, heslo Otka.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTOČENÝ
Aktivní termín.
Tohoto termínu použijeme při popisu polohy heraldické figury k figuře jiné. Doporučujeme, aby termín OTOČENÝ byl přednostně používán pro popis polohy figur neživotných.
» Viz t. termíny: NATOČENÝ, OBRÁCENÝ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTVOR
Obecná figura.
OTVOR je „plocha" PRORAŽENÁ do jiné heraldické figury. Může mít různé tvary, které je nutno popsat, může být PRÁZDNÝ, tzn., že má tinkturu shodnou s tinkturou štítu / pole, nebo naopak „plný", tzn., že má tinkturu odlišnou jak od tinktury štítu /pole tak od tinktury figury, do níž je PRORAŽENÝ.
Kruhový otvor je v heraldických popisech často zaměňován za KOTOUČ, příp. za KRUH.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTVOR ŘETĚZOVÝ
Obecná figura.
Obvykle otvor v podobě obdélníku postaveném na výšku, jímž procházel ŘETĚZ sloužící k zvedání / spouštění padacího mostu. Bývá zobrazován v hradbě po stranách BRÁNY a z neznalosti může být zaměněn za STŘÍLNU a také tak popsán. Doporučujeme proto, aby otvor výše popsané podoby a umístění byl považován za OTVOR ŘETĚZOVÝ a také tak popisován.
» Technická poznámka:
Je pravděpodobné, že zvedání / spouštění padacího mostu nemuselo být prováděno pouze pomocí řetězu. Z praktického a zejména válečného hlediska však bylo pevnostně výhodnější.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------