BO - ZTS
BOBR
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA SEDÍCÍHO BOBRA. Charakteristickými znaky jsou silné přední zuby, mohutný šupinatý ocas a plovací blány. V předních tlapách může držet nějaký předmět, v popisu nutno uvést. Zbarvení bývá zpravidla přirozené, v takovém případě nedoporučujeme, aby byla barevně odlišena zbroj.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BODÁK
Obecná figura.
Bodná / sečná zbraň původu francouzského (od fr.města Bayonne, odtud název bajonet) nebo španělského (od slova bayneta - pochva), připomínaná již v 1.pol.16.stol. (1523). Nejstarší bodáky byly zasouvány do hlavně ručnice, čímž byla znemožněna střelba, záhy však byly zkonstruovány tak, že se pomocí objímky či TULEJE nasadily na hlaveň. Bodáky mohou být troj- nebo čtyřboké, ploché, šavlovité - tj. s jílcem a krátkou záštitou.
Uvedené typy mohou být použity v heraldické kresbě, doporučujeme proto jejich popis. Za základní polohu doporučujeme považovat VZTYČENÝ BODÁK.
» Viz t. termín: BODEC.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1891, díl IV., s.221, obr.4.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BODEC
Obecná figura.
Kovové zakončení mnoha řemeslných nástrojů a zbraní. Může být jejich nedílnou součástí, může však být na nástroje a zbraně nasazen / připevněn pomocí TULEJE. V heraldice se může vyskytnout též jako samostatná figura, např. u KOPÍ S HÁKEM, HALAPARTNY apod. Je-li součástí nástroje / zbraně, může mít odlišnou tinkturu. Za základní polohu doporučujeme považovat BODEC VZTYČENÝ, tj. směřující k hornímu okraji štítu.
» Viz t. termín: BODÁK.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BODLÁK
Obecná figura.
Ze 150 známých druhů se v českých zemích vyskytuje 8. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jejími podobami seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat. V heraldickém popisu nedoporučujeme uvádět konkrétní název botanického druhu.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 190.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BODLINA
Obecná figura.
BODLINAMI, nebo též ostny, jsou pokryta těla některých hmyzožravých savců (ježek) nebo rostlin (kaktus). V heraldice se stávají předmětem heraldického popisu v případech, kdy mají odlišnou tinkturu od tinktury zvířete / rostliny nebo jsou-li použity jako samostatná figura.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme DOPRAVA SEDÍCÍHO BOBRA. Charakteristickými znaky jsou silné přední zuby, mohutný šupinatý ocas a plovací blány. V předních tlapách může držet nějaký předmět, v popisu nutno uvést. Zbarvení bývá zpravidla přirozené, v takovém případě nedoporučujeme, aby byla barevně odlišena zbroj.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BODÁK
Obecná figura.
Bodná / sečná zbraň původu francouzského (od fr.města Bayonne, odtud název bajonet) nebo španělského (od slova bayneta - pochva), připomínaná již v 1.pol.16.stol. (1523). Nejstarší bodáky byly zasouvány do hlavně ručnice, čímž byla znemožněna střelba, záhy však byly zkonstruovány tak, že se pomocí objímky či TULEJE nasadily na hlaveň. Bodáky mohou být troj- nebo čtyřboké, ploché, šavlovité - tj. s jílcem a krátkou záštitou.
Uvedené typy mohou být použity v heraldické kresbě, doporučujeme proto jejich popis. Za základní polohu doporučujeme považovat VZTYČENÝ BODÁK.
» Viz t. termín: BODEC.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1891, díl IV., s.221, obr.4.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BODEC
Obecná figura.
Kovové zakončení mnoha řemeslných nástrojů a zbraní. Může být jejich nedílnou součástí, může však být na nástroje a zbraně nasazen / připevněn pomocí TULEJE. V heraldice se může vyskytnout též jako samostatná figura, např. u KOPÍ S HÁKEM, HALAPARTNY apod. Je-li součástí nástroje / zbraně, může mít odlišnou tinkturu. Za základní polohu doporučujeme považovat BODEC VZTYČENÝ, tj. směřující k hornímu okraji štítu.
» Viz t. termín: BODÁK.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BODLÁK
Obecná figura.
Ze 150 známých druhů se v českých zemích vyskytuje 8. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jejími podobami seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat. V heraldickém popisu nedoporučujeme uvádět konkrétní název botanického druhu.
» Literatura:
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 190.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BODLINA
Obecná figura.
BODLINAMI, nebo též ostny, jsou pokryta těla některých hmyzožravých savců (ježek) nebo rostlin (kaktus). V heraldice se stávají předmětem heraldického popisu v případech, kdy mají odlišnou tinkturu od tinktury zvířete / rostliny nebo jsou-li použity jako samostatná figura.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOK ŠTÍTU
Heroldská figura.
POLTÍCÍ ŘEZ je výrazně posunut k pravému nebo levému okraji štítu nebo pole. Tím vznikne plocha, kterou popíšeme jako PRAVÝ / LEVÝ BOK ŠTÍTU, do něhož lze umístit libovolné heraldické znamení.
» Tolerovaný termín: POLCENÝ VPRAVO / VLEVO.
Bok štítu je obvykle vertikální, může však být, obdobně jako HLAVA či PATA ŠTÍTU, vytvořen KOSMÝM nebo ŠIKMÝM ŘEZEM.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOK
Obecný termín pro označení části lidského nebo zvířecího těla. Např. ... stojící postava s rukou / rukama v bok ..., ... běžící zvíře se šípem v boku ... apod. Heraldický popis je závislý na konkrétním vyobrazení nebo výtvarné komposici.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BORDURA
Obecná figura.
Ozdobný okraj textilií, zejména plášťů, kabátců, sukní a dalších částí oděvů, různé šířky a tvarů. Může být opět z textilie a to prosté, vyšívané, pokryté ornamentem, zdobené perlami a drahokamy, z krajky, z dracounu, z kožešiny ap. V heraldice obvykle jiné tinktury než samotná textilie. Doporučujeme používat pouze při popisu textilie. Odkazujeme na příbuzný termín LEM, který je ovšem HEROLDSKOU FIGUROU a proto jej doporučujeme používat výhradně při popisu ŠTÍTU (štít lemovaný, štít s lemem) nebo při popisu lemovaných heraldických figur, heroldských či obecných.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOREAS
Obecná figura.
V řecké mytologii nejvyšší bůh Větrů, bůh severního větru (spr. Aiolus Boreas) . Zpravidla je zobrazován v podobě vlasaté hlavy, s nadměrně nafouklými tvářemi a s otevřenými ústy, z nichž vyráží proud vzduchu (větru), která vyniká z horních rohů nebo okrajů štítu. Někdy bývá před hlavou zobrazován mrak (mračno), které Boreas rozfoukává.
» Literatura:
Martin: Slovník řecko-římské mytologie a kultury. Praha 1993.
Hall: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOROVICE
Obecná figura.
Zobrazuje se jako strom s mírně pokřiveným kmenem, několika větvemi s jehličím a příp. i borovými šiškami. V popisu se neuvádí botanický druh, pokud to není významově nutné, naopak je nutné uvést, zda je VYRŮSTAJÍCÍ (např. z dolního okraje štítu / pole nebo z návrší apod.) nebo VYKOŘENĚNÁ. Počet větví, šišek ani kořenů se neuvádí, opět pokud to není významově nutné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Heroldská figura.
POLTÍCÍ ŘEZ je výrazně posunut k pravému nebo levému okraji štítu nebo pole. Tím vznikne plocha, kterou popíšeme jako PRAVÝ / LEVÝ BOK ŠTÍTU, do něhož lze umístit libovolné heraldické znamení.
» Tolerovaný termín: POLCENÝ VPRAVO / VLEVO.
Bok štítu je obvykle vertikální, může však být, obdobně jako HLAVA či PATA ŠTÍTU, vytvořen KOSMÝM nebo ŠIKMÝM ŘEZEM.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOK
Obecný termín pro označení části lidského nebo zvířecího těla. Např. ... stojící postava s rukou / rukama v bok ..., ... běžící zvíře se šípem v boku ... apod. Heraldický popis je závislý na konkrétním vyobrazení nebo výtvarné komposici.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BORDURA
Obecná figura.
Ozdobný okraj textilií, zejména plášťů, kabátců, sukní a dalších částí oděvů, různé šířky a tvarů. Může být opět z textilie a to prosté, vyšívané, pokryté ornamentem, zdobené perlami a drahokamy, z krajky, z dracounu, z kožešiny ap. V heraldice obvykle jiné tinktury než samotná textilie. Doporučujeme používat pouze při popisu textilie. Odkazujeme na příbuzný termín LEM, který je ovšem HEROLDSKOU FIGUROU a proto jej doporučujeme používat výhradně při popisu ŠTÍTU (štít lemovaný, štít s lemem) nebo při popisu lemovaných heraldických figur, heroldských či obecných.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOREAS
Obecná figura.
V řecké mytologii nejvyšší bůh Větrů, bůh severního větru (spr. Aiolus Boreas) . Zpravidla je zobrazován v podobě vlasaté hlavy, s nadměrně nafouklými tvářemi a s otevřenými ústy, z nichž vyráží proud vzduchu (větru), která vyniká z horních rohů nebo okrajů štítu. Někdy bývá před hlavou zobrazován mrak (mračno), které Boreas rozfoukává.
» Literatura:
Martin: Slovník řecko-římské mytologie a kultury. Praha 1993.
Hall: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOROVICE
Obecná figura.
Zobrazuje se jako strom s mírně pokřiveným kmenem, několika větvemi s jehličím a příp. i borovými šiškami. V popisu se neuvádí botanický druh, pokud to není významově nutné, naopak je nutné uvést, zda je VYRŮSTAJÍCÍ (např. z dolního okraje štítu / pole nebo z návrší apod.) nebo VYKOŘENĚNÁ. Počet větví, šišek ani kořenů se neuvádí, opět pokud to není významově nutné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOSÁŽ
Obecná figura.
Hrubě tesané kvádry osazované do hran zdiva a sloužící k jeho zpevnění. Při popisu nutno uvést, obdobně jako popisujeme KVÁDROVANÉ HRADBY/ ZDI. Je-li zobrazena BOSÁŽ u heraldické figury BRÁNA, nepochybíme, popíšeme-li ji, obdobně jako např. KLENÁK.
» Viz termín: BOSOVANÝ.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 160, tab. I/3, IV/12, IV/18, IV/24, IV/25, V/6, V/23.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOSOVANÝ
Aktivní termín.
Osazení hran zdiva / nároží staveb hrubě tesanými kvádry sloužícími k jeho zpevnění. Např. věž (v tomto případě hranatá) může být nakreslena jako hladká nebo kvádrovaná a v obou případech mohou být její hrany BOSOVANÉ, což je nutné v popisu uvést.
» Viz termín: BOSÁŽ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOTA
Obecná figura.
Za základní tvar považujeme BOTU tzv. kotníkovou, zpravidla pravou (kryje lidskou nohu nad kotník), nikoli STŘEVÍC, s ROZVÁZANÝMI TKANICEMI / TKANIČKAMI a směřující doprava. Bota však může být zobrazena jako NAKROČENÁ, tzn. stojí na přední části podrážky, která je mírně prohnutá do oblouku. Takovou polohu musíme v heraldickém popisu uvést. Jsou-li použity dvě BOTY, můžeme je popsat buď samostatně (= dvě boty) nebo jako pár bot, popis záleží na způsobu vyobrazení a výtvarné komposici.
Botu zvanou „polobotka" popíšeme jako STŘEVÍC, botu vysokou popíšeme jako BOTU PLSTĚNOU - VÁLENKU, příp. jako BOTU JEZDECKOU - HOLINKU.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOŽÍ MUKA
Obecná figura.
Drobná, obvykle solitérní, architektura v krajině. Může mít podobu sloupovou nebo pilířovou. Zpravidla jsou postavena na SOKLU, zakončena lucernou s křížkem nebo střechou.
Při popisu doporučujeme určit podobu. Pokud jsou na soklu nějaké výtvarné nebo písemné prvky, lze to v popisu uvést.
» Poznámka:
Tento termín je opět příkladem účelového porušení deklarovaného substantivního principu uplatňovaného v HTK, neboť sousloví je takto tradičně používáno.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 127.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOŽÍ OKO
Obecná figura.
Lidské oko zobrazené zpravidla v ROVNOSTRANNÉM TROJÚHELNÍKU, který je obklopen SVATOZÁŘÍ.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. VI/10.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Hrubě tesané kvádry osazované do hran zdiva a sloužící k jeho zpevnění. Při popisu nutno uvést, obdobně jako popisujeme KVÁDROVANÉ HRADBY/ ZDI. Je-li zobrazena BOSÁŽ u heraldické figury BRÁNA, nepochybíme, popíšeme-li ji, obdobně jako např. KLENÁK.
» Viz termín: BOSOVANÝ.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 160, tab. I/3, IV/12, IV/18, IV/24, IV/25, V/6, V/23.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOSOVANÝ
Aktivní termín.
Osazení hran zdiva / nároží staveb hrubě tesanými kvádry sloužícími k jeho zpevnění. Např. věž (v tomto případě hranatá) může být nakreslena jako hladká nebo kvádrovaná a v obou případech mohou být její hrany BOSOVANÉ, což je nutné v popisu uvést.
» Viz termín: BOSÁŽ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOTA
Obecná figura.
Za základní tvar považujeme BOTU tzv. kotníkovou, zpravidla pravou (kryje lidskou nohu nad kotník), nikoli STŘEVÍC, s ROZVÁZANÝMI TKANICEMI / TKANIČKAMI a směřující doprava. Bota však může být zobrazena jako NAKROČENÁ, tzn. stojí na přední části podrážky, která je mírně prohnutá do oblouku. Takovou polohu musíme v heraldickém popisu uvést. Jsou-li použity dvě BOTY, můžeme je popsat buď samostatně (= dvě boty) nebo jako pár bot, popis záleží na způsobu vyobrazení a výtvarné komposici.
Botu zvanou „polobotka" popíšeme jako STŘEVÍC, botu vysokou popíšeme jako BOTU PLSTĚNOU - VÁLENKU, příp. jako BOTU JEZDECKOU - HOLINKU.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOŽÍ MUKA
Obecná figura.
Drobná, obvykle solitérní, architektura v krajině. Může mít podobu sloupovou nebo pilířovou. Zpravidla jsou postavena na SOKLU, zakončena lucernou s křížkem nebo střechou.
Při popisu doporučujeme určit podobu. Pokud jsou na soklu nějaké výtvarné nebo písemné prvky, lze to v popisu uvést.
» Poznámka:
Tento termín je opět příkladem účelového porušení deklarovaného substantivního principu uplatňovaného v HTK, neboť sousloví je takto tradičně používáno.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, s. 127.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BOŽÍ OKO
Obecná figura.
Lidské oko zobrazené zpravidla v ROVNOSTRANNÉM TROJÚHELNÍKU, který je obklopen SVATOZÁŘÍ.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. VI/10.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRAH
Obecná figura.
Přístřešek tvořený jehlancovou nebo sedlovou slaměnou / doškovou střechou, pohybující se vertikálně na čtyřech kůlech. Ve středověku sloužil k uskladnění snopů nevymláceného obilí. Dolní části takového brahu může být uzavřena proutěnou vyplétanou stěnou. Později bylo do brahů uskladňováno seno. V současné době jsou brahy, shodně konstruované posuvné střechy na čtyřech kůlech, stavěny myslivci k uskladnění suché píce či jako stále založené krmelce. V polské heraldice se obvykle kreslí perspektivně a z nadhledu (zde běžná obecná figura „bróg" - erb Leszczyc). Střecha a kůly mohou mít odlišnou tinkturu.
» Poznámka:
Tuto poměrně vzácnou figuru má ve znaku obec Skorkov, okres Mladá Boleslav (2001). Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PS PČR však odmítl toto pojmenování (pro údajnou zastaralost) jako heraldický termín a použil opisu v podobě „ ... slaměnou střechu na dvou kůlech (brahem) ...", aniž však byl popsán tvar střechy. V HTK doporučujeme jednoslovný termín BRAH; sousloví „slaměná střecha na kůlech" nebo „oboroh" považujeme za termíny tolerované.
» Literatura:
Petráň a kol.: Dějiny hmotné kultury I (1). Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1985, s. 381 - 382.
Rakušan a kol.: Myslivecký slovník naučný. Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha 1992, s. 133.
Górzyński - Kochanowski - Jońca: Herby szlachty polskiej. Warszawa 1992, s. 93.
Husa a kol.: Homo faber. Academia, Praha 1967, za s. 39, obr. 14.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRÁNA
Obecná figura
Otvor různého tvaru prolomený do HRADBY, ZDI nebo do BUDOVY (objektu) sloužící k vstupu do vnitřního prostoru. Za základní tvar považujeme BRÁNU zaklenutou ROMÁNSKÝM OBLOUKEM. Jiné tvary je nutno v popisu uvést.
V bráně bývá obvykle MŘÍŽ, zpravidla do poloviny SPUŠTĚNÁ / VYTAŽENÁ. Mříž je nutno popsat. V bráně může být heraldická figura, tu je nutno v popisu uvést.
Otvor výrazně menších rozměrů doporučujeme nazývat BRANKA.
» Viz t. termín: BRÁNA GOTICKÁ, OBLOUK, MŘÍŽ.
» Viz: Terminologické soubory, soubor BRÁNA.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené) vstup, vchod, fortna - název pro menší nebo vedlejší BRÁNU / BRANKU.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRÁNA GOTICKÁ
Obecná figura.
GOTICKÁ BRÁNA je na vrcholu zakončena LOMENÝM OBLOUKEM zvaným GOTICKÝM. Gotická architektura tvoří v českých zemích tři vývojová období - raná gotika prvních přemyslovských knížat a králů, lucemburská gotika králů Jana Lucemburského, následně Karla I, (později římského císaře Karla IV.) a krále Václava IV, nakonec završující gotika vladislavská též nazývaná jagellonská, Vladislava Jagellonského († 1516) a jeho syna Ludvíka († 1526).
Pro účely heraldické kresby není důležité, zda GOTICKÝ OBLOUK bude raně, lucembursky či vladislavsko/jagellonsky zaklenut - podstatné je, aby to byl oblouk ve vrcholu lomený.
Gotická brána může mít všechny vlastnosti uvedené pod heslem BRÁNA, takže nepovažujeme za nutné je zde znovu opakovat.
» Viz: Terminologické soubory, soubor BRÁNA.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. III/12.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRÁNÍCÍ SE
Aktivní termín.
Tímto termínem popíšeme polohu lidské nebo zvířecí figury ve zřetelně obranném postavení. Výrazná je tato poloha zejména u čtyřnohých zvířat, která jsou zobrazována zpravidla VZPŘÍMENÁ a STOJÍCÍ.
» Viz: Terminologické soubory, soubor LEV.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRÁNY POLNÍ
Obecná figura.
Zemědělské nářadí sloužící k povrchové úpravě orné půdy. V heraldické kresbě se z několika druhů / typů bran vyskytují BRÁNY „hřebové" - složené z pravidelné čtvercové mříže, která je na křížení jednotlivých prutů opatřena hřeby. Brány mají zařízení, které umožňuje jejich připojení k dobytčímu potahu nebo k traktoru. Za základní polohu doporučujeme považovat kosmo položené brány s viditelnými hřeby a potahovým zařízením směřujícím do pravého horního rohu. V heraldickém popisu neuvádíme počet mříží ani hřebů, pokud to není z nějakého důvodu nutné.
Kovový hřeb může být samostatnou figurou. Objevuje se v obecních pečetích jako znamení. Typickým znakem jsou vruby po stranách, zamezující jeho vypadávání.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1891, díl IV., s. 585-586, heslo Brány.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Přístřešek tvořený jehlancovou nebo sedlovou slaměnou / doškovou střechou, pohybující se vertikálně na čtyřech kůlech. Ve středověku sloužil k uskladnění snopů nevymláceného obilí. Dolní části takového brahu může být uzavřena proutěnou vyplétanou stěnou. Později bylo do brahů uskladňováno seno. V současné době jsou brahy, shodně konstruované posuvné střechy na čtyřech kůlech, stavěny myslivci k uskladnění suché píce či jako stále založené krmelce. V polské heraldice se obvykle kreslí perspektivně a z nadhledu (zde běžná obecná figura „bróg" - erb Leszczyc). Střecha a kůly mohou mít odlišnou tinkturu.
» Poznámka:
Tuto poměrně vzácnou figuru má ve znaku obec Skorkov, okres Mladá Boleslav (2001). Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PS PČR však odmítl toto pojmenování (pro údajnou zastaralost) jako heraldický termín a použil opisu v podobě „ ... slaměnou střechu na dvou kůlech (brahem) ...", aniž však byl popsán tvar střechy. V HTK doporučujeme jednoslovný termín BRAH; sousloví „slaměná střecha na kůlech" nebo „oboroh" považujeme za termíny tolerované.
» Literatura:
Petráň a kol.: Dějiny hmotné kultury I (1). Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1985, s. 381 - 382.
Rakušan a kol.: Myslivecký slovník naučný. Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha 1992, s. 133.
Górzyński - Kochanowski - Jońca: Herby szlachty polskiej. Warszawa 1992, s. 93.
Husa a kol.: Homo faber. Academia, Praha 1967, za s. 39, obr. 14.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRÁNA
Obecná figura
Otvor různého tvaru prolomený do HRADBY, ZDI nebo do BUDOVY (objektu) sloužící k vstupu do vnitřního prostoru. Za základní tvar považujeme BRÁNU zaklenutou ROMÁNSKÝM OBLOUKEM. Jiné tvary je nutno v popisu uvést.
V bráně bývá obvykle MŘÍŽ, zpravidla do poloviny SPUŠTĚNÁ / VYTAŽENÁ. Mříž je nutno popsat. V bráně může být heraldická figura, tu je nutno v popisu uvést.
Otvor výrazně menších rozměrů doporučujeme nazývat BRANKA.
» Viz t. termín: BRÁNA GOTICKÁ, OBLOUK, MŘÍŽ.
» Viz: Terminologické soubory, soubor BRÁNA.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené) vstup, vchod, fortna - název pro menší nebo vedlejší BRÁNU / BRANKU.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRÁNA GOTICKÁ
Obecná figura.
GOTICKÁ BRÁNA je na vrcholu zakončena LOMENÝM OBLOUKEM zvaným GOTICKÝM. Gotická architektura tvoří v českých zemích tři vývojová období - raná gotika prvních přemyslovských knížat a králů, lucemburská gotika králů Jana Lucemburského, následně Karla I, (později římského císaře Karla IV.) a krále Václava IV, nakonec završující gotika vladislavská též nazývaná jagellonská, Vladislava Jagellonského († 1516) a jeho syna Ludvíka († 1526).
Pro účely heraldické kresby není důležité, zda GOTICKÝ OBLOUK bude raně, lucembursky či vladislavsko/jagellonsky zaklenut - podstatné je, aby to byl oblouk ve vrcholu lomený.
Gotická brána může mít všechny vlastnosti uvedené pod heslem BRÁNA, takže nepovažujeme za nutné je zde znovu opakovat.
» Viz: Terminologické soubory, soubor BRÁNA.
» Literatura:
Herout: Staletí kolem nás. Panorama, Praha 1981, tab. III/12.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRÁNÍCÍ SE
Aktivní termín.
Tímto termínem popíšeme polohu lidské nebo zvířecí figury ve zřetelně obranném postavení. Výrazná je tato poloha zejména u čtyřnohých zvířat, která jsou zobrazována zpravidla VZPŘÍMENÁ a STOJÍCÍ.
» Viz: Terminologické soubory, soubor LEV.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRÁNY POLNÍ
Obecná figura.
Zemědělské nářadí sloužící k povrchové úpravě orné půdy. V heraldické kresbě se z několika druhů / typů bran vyskytují BRÁNY „hřebové" - složené z pravidelné čtvercové mříže, která je na křížení jednotlivých prutů opatřena hřeby. Brány mají zařízení, které umožňuje jejich připojení k dobytčímu potahu nebo k traktoru. Za základní polohu doporučujeme považovat kosmo položené brány s viditelnými hřeby a potahovým zařízením směřujícím do pravého horního rohu. V heraldickém popisu neuvádíme počet mříží ani hřebů, pokud to není z nějakého důvodu nutné.
Kovový hřeb může být samostatnou figurou. Objevuje se v obecních pečetích jako znamení. Typickým znakem jsou vruby po stranách, zamezující jeho vypadávání.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1891, díl IV., s. 585-586, heslo Brány.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRDEČKO
Obecná figura.
Součást tažného zařízení - vozové váhy umožňující k některých typům vozů zapřáhnout tažná zvířata. Brdečko má podobu přiměřeně dlouhé řemeslně opracované dřevěné příčky, která má uprostřed závěsný kruh, sloužící k upevnění na rameno vozové váhy, a po stranách, které jsou zpravidla zpevněny kováním, závěsné kroužky k připojení postroje tažného zvířete.
Tvar brdečka nemusí být předmětem heraldického popisu, kování a kroužky mohou mít odlišnou tinkturu.
» Poznámka:
Termín má původně význam anatomický (viz cit. heslo z OSN).
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1891, díl IV., s. 616, hesla Brdečkatý, Brdečko.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRHLÍK
Obecná figura.
Z 25 známých druhů se v českých zemích vyskytuje BRHLÍK LESNÍ. Je charakteristický krátkým ocasem a dlouhým zobákem. V heraldické kresbě bývá obvykle zobrazován v přirozených barvách, heraldický výtvarník by se proto měl s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů. Za základní polohu doporučujeme považovat STOJÍCÍHO BRHLÍKA.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRK
Obecná figura.
Péro, zpravidla z husího křídla, které bylo pomocí perořízku nebo obdobně ostrého nástroje seříznuto tak, aby jej bylo možno použít jako psacího náčiní. V heraldice se může vyskytovat buď jako samostatná figura, jejíž základní poloha je šikmá, opeření směřuje do levého rohu, nebo ve spojitosti s další obecnou figurou - KALAMÁŘEM, do něj je šikmo zatknut. Takové vyobrazení považujeme za základní polohu. Zbarvení BRKU bývá obvykle přirozené, resp. stříbrné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRNĚNÍ
Obecná figura.
Plátová kovová ZBROJ středověkých bojovníků. Může být úplná nebo částečná, proto v HTK doporučujeme používat níže uvedený tolerovaný termín. BRNĚNÍ se skládá z jednotlivých částí: PŘILBA doplněná PODBRADNÍKEM a ZÁHLAVNÍKEM, DRÁTĚNÁ KOŠILE, přední a zadní KYRYS, NÁRAMENÍKY, NÁPLECNÍKY, RUKÁVCE, RUKAVICE-PLECHOVICE, NOHAVICE, ZBROJNÉ ŠOSY, STŘEVÍCE a příp. další funkční doplňky.
Jednotlivé části BRNĚNÍ mohou být i samostatnými heraldickými figurami, např. KYRYS (rozumí se přední část), ZBROJNÉ ŠOSY, RUKAVICE, PŘILBA, DRÁTĚNÁ KOŠILE apod. Obvyklou tinkturou je STŘÍBRO, je-li brnění zbarveno odlišně, je nutné to v heraldickém popisu uvést.
V HTK jsme konvenčně stanovili, že postava v úplném BRNĚNÍ, s MEČEM, jezdeckým ŠTÍTEM a případně sedící na KONI bude nazývána RYTÍŘ. [V této souvislosti připomínáme, že se jedná skutečně o termín konvenční, neboť na RYTÍŘE byl šlechtic slavnostně pasován a obdržel rytířský pás - odtud termín "pasování".]
Pěší postava v BRNĚNÍ, v úplném nebo částečném, s MEČEM, KOPÍM, HALAPARTNOU, KUŠÍ, LUKEM, ŘEMDIHEM, SUDLICÍ, či jinou zbraní, příp. s pěším (též jednomužným) nikoli však jezdeckým ŠTÍTEM, bude nazývána OZBROJENEC / ZBROJNOŠ.
» Tolerovaný termín: PLÁTOVÁ ZBROJ.
» Viz t. termíny: KYRYS, PANCÍŘ, PLECH.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BROUSEK
Obecná figura.
Plochý, kruhový nebo trojhranný nástroj. V heraldice se zpravidla vyskytuje v kombinaci s jinými řemeslnými nástroji, zřídka jako samostatná figura, plochého nebo trojhranného tvaru.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRÝLE
Obecná figura.
Přístroj sloužící k mechanické korekci refrakčních vad zraku, resp. k ochraně očí před nepříznivými vnějšími vlivy. Za základní podobu / polohu považujeme dvě čelně zobrazené kulaté obroučky, na jejichž zadní okraje jsou upevněna dvě přiměřeně dlouhá ramena, na koncích zahnutá.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1891, díl IV., s. 628-630, heslo Brejle.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 196-197, tab. 66, čís. 9468. [Jsou zobrazeny pouze spojené obroučky, takže by byl správnější název SKŘIPEC čili CVIKR.]
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Součást tažného zařízení - vozové váhy umožňující k některých typům vozů zapřáhnout tažná zvířata. Brdečko má podobu přiměřeně dlouhé řemeslně opracované dřevěné příčky, která má uprostřed závěsný kruh, sloužící k upevnění na rameno vozové váhy, a po stranách, které jsou zpravidla zpevněny kováním, závěsné kroužky k připojení postroje tažného zvířete.
Tvar brdečka nemusí být předmětem heraldického popisu, kování a kroužky mohou mít odlišnou tinkturu.
» Poznámka:
Termín má původně význam anatomický (viz cit. heslo z OSN).
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1891, díl IV., s. 616, hesla Brdečkatý, Brdečko.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRHLÍK
Obecná figura.
Z 25 známých druhů se v českých zemích vyskytuje BRHLÍK LESNÍ. Je charakteristický krátkým ocasem a dlouhým zobákem. V heraldické kresbě bývá obvykle zobrazován v přirozených barvách, heraldický výtvarník by se proto měl s jeho podobou seznámit v některém z ornitologických atlasů. Za základní polohu doporučujeme považovat STOJÍCÍHO BRHLÍKA.
» Literatura:
Černý - Drchal: Ptáci. Aventinum, Praha 1997.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRK
Obecná figura.
Péro, zpravidla z husího křídla, které bylo pomocí perořízku nebo obdobně ostrého nástroje seříznuto tak, aby jej bylo možno použít jako psacího náčiní. V heraldice se může vyskytovat buď jako samostatná figura, jejíž základní poloha je šikmá, opeření směřuje do levého rohu, nebo ve spojitosti s další obecnou figurou - KALAMÁŘEM, do něj je šikmo zatknut. Takové vyobrazení považujeme za základní polohu. Zbarvení BRKU bývá obvykle přirozené, resp. stříbrné.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRNĚNÍ
Obecná figura.
Plátová kovová ZBROJ středověkých bojovníků. Může být úplná nebo částečná, proto v HTK doporučujeme používat níže uvedený tolerovaný termín. BRNĚNÍ se skládá z jednotlivých částí: PŘILBA doplněná PODBRADNÍKEM a ZÁHLAVNÍKEM, DRÁTĚNÁ KOŠILE, přední a zadní KYRYS, NÁRAMENÍKY, NÁPLECNÍKY, RUKÁVCE, RUKAVICE-PLECHOVICE, NOHAVICE, ZBROJNÉ ŠOSY, STŘEVÍCE a příp. další funkční doplňky.
Jednotlivé části BRNĚNÍ mohou být i samostatnými heraldickými figurami, např. KYRYS (rozumí se přední část), ZBROJNÉ ŠOSY, RUKAVICE, PŘILBA, DRÁTĚNÁ KOŠILE apod. Obvyklou tinkturou je STŘÍBRO, je-li brnění zbarveno odlišně, je nutné to v heraldickém popisu uvést.
V HTK jsme konvenčně stanovili, že postava v úplném BRNĚNÍ, s MEČEM, jezdeckým ŠTÍTEM a případně sedící na KONI bude nazývána RYTÍŘ. [V této souvislosti připomínáme, že se jedná skutečně o termín konvenční, neboť na RYTÍŘE byl šlechtic slavnostně pasován a obdržel rytířský pás - odtud termín "pasování".]
Pěší postava v BRNĚNÍ, v úplném nebo částečném, s MEČEM, KOPÍM, HALAPARTNOU, KUŠÍ, LUKEM, ŘEMDIHEM, SUDLICÍ, či jinou zbraní, příp. s pěším (též jednomužným) nikoli však jezdeckým ŠTÍTEM, bude nazývána OZBROJENEC / ZBROJNOŠ.
» Tolerovaný termín: PLÁTOVÁ ZBROJ.
» Viz t. termíny: KYRYS, PANCÍŘ, PLECH.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BROUSEK
Obecná figura.
Plochý, kruhový nebo trojhranný nástroj. V heraldice se zpravidla vyskytuje v kombinaci s jinými řemeslnými nástroji, zřídka jako samostatná figura, plochého nebo trojhranného tvaru.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRÝLE
Obecná figura.
Přístroj sloužící k mechanické korekci refrakčních vad zraku, resp. k ochraně očí před nepříznivými vnějšími vlivy. Za základní podobu / polohu považujeme dvě čelně zobrazené kulaté obroučky, na jejichž zadní okraje jsou upevněna dvě přiměřeně dlouhá ramena, na koncích zahnutá.
» Literatura:
Ottův slovník naučný. Praha 1891, díl IV., s. 628-630, heslo Brejle.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 196-197, tab. 66, čís. 9468. [Jsou zobrazeny pouze spojené obroučky, takže by byl správnější název SKŘIPEC čili CVIKR.]
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BŘEČŤAN
Obecná figura.
Z 15 známých druhů se v našich zemích vyskytuje pouze břečťan popínavý. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 123, heslo Břečťan.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 120-121, tab. 28, čís. 2223.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Z 15 známých druhů se v našich zemích vyskytuje pouze břečťan popínavý. Rozhodne-li se heraldický výtvarník tuto rostlinu nebo její část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s její podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, s. 123, heslo Břečťan.
Arndt - Seeger - Müller-Westphal: Wappenbilderordnung. Band I., Neustadt an der Aisch 1986,
s. 120-121, tab. 28, čís. 2223.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BŘEVNO
Heroldská figura.
Vznikne tak, že ŠTÍT je DVAKRÁT VODOROVNĚ, KOSMO nebo ŠIKMO DĚLENÝ, nejčastěji PŘÍMÝMI ŘEZY, příp. řezy různých tvarů (vlnitý, ostrvový, cimbuřový apod.). Ve štítě musí být minimálně dvě a maximálně tři rozdílné tinktury. Velikost (šířku) BŘEVNA ani jeho modifikace v popisu neuvádíme v měrných jednotkách. Některá heraldická kompendia uvádějí, že BŘEVNO má být široké jednu třetinu nebo jednu sedminu výšky štítu.
Za základní polohu považujeme přiměřeně široké vodorovné BŘEVNO umístěné v ideálním středu štítu a dotýkající se jeho okrajů.
» Dosud užívané názvy / termíny (nedoporučené): pruh, příčný pruh, pruh napříč, vodorovný pruh, štrych.
» Odkazujeme na komentář u termínu DĚLENÝ DVAKRÁT.
» Viz: Terminologické soubory, soubory BŘEVNO, BŘEVNO A KŮL, DĚLENÍ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BŘÍZA
Obecná figura.
Ze 120 známých druhů se v českých zemích vyskytuje zejména BŘÍZA BRADAVIČNATÁ. V heraldice je převážně zobrazována v přirozených barvách - bílý kmen s nepravidelnými černými skvrnami, nesouměrnými větvemi a listy. Při zobrazení stromu jsou obvykle kresleny pouze listy, mohou však být zobrazeny i květy - JEHNĚDY či plody - křídlaté nažky. V heraldickém popisu samozřejmě neuvádíme botanický druh. Je-li bříza zobrazena samostatně nebo ve skupině, může být VYKOŘENĚNÁ nebo VYRŮSTAJÍCÍ, buď z PATY nebo z OKRAJE ŠTÍTU.
» Literatura:
Větvička - Matoušová: Stromy a keře. Aventinum, Praha 2001, s. 126 - 129.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------