JA - ZTS
JABLKO
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme JABLKO, jehož stopka směřuje k hornímu okraji štítu / pole. Je-li na stopce LIST nebo LISTY, je nutno je v heraldickém popisu uvést, naopak neuvádíme druhy nebo odrůdy, pokud to není významově nutné. V případech, kdy je uveden druh či odrůda, musí se heraldický výtvarník poučit v příslušných atlasech a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.174.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III, s.135-136, heslo Jabloň.
Ottův slovník naučný. Praha 1897, díl XII, s. 975-977, heslo Jabloň.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JABLKO GRANÁTOVÉ
Obecná figura.
Plod keře nebo malého stromu marhaníku granátového, jedlé a tvarem připomínající jablko. V heraldice je zobrazováno jako zlaté jablko, uprostřed svisle puklé s viditelnými červenými jadérky pod slupkou, někdy s listy, ale vždy nahoře s kališními lístky ve tvaru koruny.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.138-139, heslo GRANÁTOVÉ JABLKO.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl II., s. 648, heslo Granátovník, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JABLKO ŘÍŠSKÉ
Obecná figura.
Koule s křížem na vrcholu, nazývaná také glób, glóbus či sféra, bývá opatřena pásem obepínajícím horizontálně obvod a dalším pásem spojujícím vodorovný pás vertikálně v horní polovině. Koule jako symbol svrchované vlády je znám již v antice ve spojení s řeckým bohem Diem, či římským bohem Jupiterem. V éře křesťanství byl na vrchol koule přidán kříž. V této podobě je v křesťanské ikonografii atributem Boha Otce, Ježíše dítěte, Ježíše Krista jako vladaře. Patří k insigniím císařů, carů a králů.
V heraldice se s ŘÍŠSKÝM JABLKEM setkáváme jako se součástí císařských a carských orlů. Je také označením říšského úřadu dědičných stolníků (např. Truchsses von Waldburg) a úřadu nejvyššího říšského arcistolníka (falckrabí rýnští).
Doporučujeme vyhradit termín JABLKO ŘÍŠSKÉ, vedle uvedených součástí císařských a carských orlů a zmíněných říšských úřadů, pro pojmenování samostatné obecné figury, nikoliv však pro pojmenování „kuličky s křížkem" na vrcholech uzavřených korun - zde doporučujeme termín JABLKO S KŘÍŽKEM.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.377, heslo ŘÍŠSKÉ JABLKO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JABLKO S KŘÍŽKEM
Obecná figura.
Tohoto termínu doporučujeme použít v případech, v nichž lze ikonograficky doložit, že se nejedná o JABLKO ŘÍŠSKÉ.
» Viz termín: JABLKO ŘÍŠSKÉ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JABLOŇ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme LISTNATÝ STROM, do jehož koruny doporučujeme umístit několik plodů. Je-li JABLOŇ VYKOŘENĚNÁ nebo VYRŮSTAJÍCÍ, je nutné to v heraldickém popisu uvést. Zobrazována bývá zpravidla v přirozených barvách.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.174.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III, s.135-136, heslo Jabloň.
Ottův slovník naučný. Praha 1897, díl XII, s. 975-977, heslo Jabloň.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Za základní polohu považujeme JABLKO, jehož stopka směřuje k hornímu okraji štítu / pole. Je-li na stopce LIST nebo LISTY, je nutno je v heraldickém popisu uvést, naopak neuvádíme druhy nebo odrůdy, pokud to není významově nutné. V případech, kdy je uveden druh či odrůda, musí se heraldický výtvarník poučit v příslušných atlasech a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.174.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III, s.135-136, heslo Jabloň.
Ottův slovník naučný. Praha 1897, díl XII, s. 975-977, heslo Jabloň.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JABLKO GRANÁTOVÉ
Obecná figura.
Plod keře nebo malého stromu marhaníku granátového, jedlé a tvarem připomínající jablko. V heraldice je zobrazováno jako zlaté jablko, uprostřed svisle puklé s viditelnými červenými jadérky pod slupkou, někdy s listy, ale vždy nahoře s kališními lístky ve tvaru koruny.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.138-139, heslo GRANÁTOVÉ JABLKO.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1985, díl II., s. 648, heslo Granátovník, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JABLKO ŘÍŠSKÉ
Obecná figura.
Koule s křížem na vrcholu, nazývaná také glób, glóbus či sféra, bývá opatřena pásem obepínajícím horizontálně obvod a dalším pásem spojujícím vodorovný pás vertikálně v horní polovině. Koule jako symbol svrchované vlády je znám již v antice ve spojení s řeckým bohem Diem, či římským bohem Jupiterem. V éře křesťanství byl na vrchol koule přidán kříž. V této podobě je v křesťanské ikonografii atributem Boha Otce, Ježíše dítěte, Ježíše Krista jako vladaře. Patří k insigniím císařů, carů a králů.
V heraldice se s ŘÍŠSKÝM JABLKEM setkáváme jako se součástí císařských a carských orlů. Je také označením říšského úřadu dědičných stolníků (např. Truchsses von Waldburg) a úřadu nejvyššího říšského arcistolníka (falckrabí rýnští).
Doporučujeme vyhradit termín JABLKO ŘÍŠSKÉ, vedle uvedených součástí císařských a carských orlů a zmíněných říšských úřadů, pro pojmenování samostatné obecné figury, nikoliv však pro pojmenování „kuličky s křížkem" na vrcholech uzavřených korun - zde doporučujeme termín JABLKO S KŘÍŽKEM.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.377, heslo ŘÍŠSKÉ JABLKO.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JABLKO S KŘÍŽKEM
Obecná figura.
Tohoto termínu doporučujeme použít v případech, v nichž lze ikonograficky doložit, že se nejedná o JABLKO ŘÍŠSKÉ.
» Viz termín: JABLKO ŘÍŠSKÉ.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JABLOŇ
Obecná figura.
Za základní podobu považujeme LISTNATÝ STROM, do jehož koruny doporučujeme umístit několik plodů. Je-li JABLOŇ VYKOŘENĚNÁ nebo VYRŮSTAJÍCÍ, je nutné to v heraldickém popisu uvést. Zobrazována bývá zpravidla v přirozených barvách.
» Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.174.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III, s.135-136, heslo Jabloň.
Ottův slovník naučný. Praha 1897, díl XII, s. 975-977, heslo Jabloň.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JAHODA
Obecná figura.
Plod jahodníku. V heraldice se zpravidla zobrazuje v přirozené (červené) barvě se stopkou. Za základní polohu doporučujeme považovat SVĚŠENOU JAHODU.
» Literatura
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 14, hesla Jahoda, Jahodník, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 191.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JAŘMO
Obecná figura.
V zemědělství se jedná o součást postroje, pomocí něhož lze zapřahat tažná zvířata.
Ve zvonařství se jedná o závěs zvonu. V obou případech je nutné, aby se heraldický výtvarník seznámil s reálnou podobou.
V heraldice stylizované horizontálně obdélné prkno, na dolním okraji s jedním nebo dvěma obloukovými výřezy pro upevnění na krk tažných zvířat. Za základní polohu považujeme JAŘMO vyobrazené z čelního pohledu. Řemeslné nebo výtvarné detaily nejsou předmětem heraldického popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.205, heslo Jho.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JASAN
Obecná figura.
Ze 100 známých druhů se v českých zemích vyskytuje zejména jasan ztepilý.
Za základní polohu považujeme štíhlý LISTNATÝ STROM, VYRŮSTAJÍCÍ nebo VYKOŘENĚNÝ. V heraldickém popisu nutno uvést.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tento strom nebo jeho část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Poznámka:
V heraldice lze jasan jednoznačně zobrazit pouze tehdy, byly-li by do koruny vloženy výrazně zpeřené listy, resp. jejich uspořádání na větvích.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III., s.169, heslo Jasan, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JAVOR
Obecná figura.
Ze 150 známých druhů se v českých zemích vyskytují javor klen, mléč, babyka.
Za základní polohu považujeme LISTNATÝ STROM, VYRŮSTAJÍCÍ nebo VYKOŘENĚNÝ. V heraldickém popisu nutno uvést.
Aby tento strom bylo možno nazvat jasanem, doporučujeme do koruny lze umístit několik JAVOROVÝCH LISTŮ, ty však nemusí být předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tento strom nebo jeho část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III., s.173, heslo Javor, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JAZYK
Obecná figura.
U heraldických zvířat je JAZYK považován za součást ZBROJE. Má-li TINKTURU shodnou s TINKTUROU ZBROJE, není nutné jej v heraldickém popisu výslovně uvádět, v opačném případě ano. Kresba jazyka, resp. jeho velikost musí být přiměřená velikosti zobrazovaného heraldického zvířete.
Přijmeme-li konvenci, že při zobrazování zvířat, a nejen dravých, bude vždy v otevřené tlamě či zobáku zobrazen VYPLAZENÝ JAZYK a bude-li mít shodnou tinkturu jako ZBROJ, není nutné JAZYK v heraldickém popisu hlásit, při odlišné tinktuře ano. Poněvadž však tato konvence dosud není mnoha heraldickými výtvarníky akceptována, doporučujeme, aby JAZYK byl v popisu hlášen.
Existuje však i další argument pro doporučení popisu JAZYKA - ne každé zvíře, zpravidla nikoli dravé, musí být zobrazeno s otevřenou tlamou / zobákem a tím i viditelným JAZYKEM, takže v takovém případě lze předpokládat, že tlama / zobák jsou zavřeny, aniž by to muselo být v popisu výslovně hlášeno.
» Viz t. termín: ZUB.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obecná figura.
Plod jahodníku. V heraldice se zpravidla zobrazuje v přirozené (červené) barvě se stopkou. Za základní polohu doporučujeme považovat SVĚŠENOU JAHODU.
» Literatura
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 14, hesla Jahoda, Jahodník, obr.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, s. 191.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JAŘMO
Obecná figura.
V zemědělství se jedná o součást postroje, pomocí něhož lze zapřahat tažná zvířata.
Ve zvonařství se jedná o závěs zvonu. V obou případech je nutné, aby se heraldický výtvarník seznámil s reálnou podobou.
V heraldice stylizované horizontálně obdélné prkno, na dolním okraji s jedním nebo dvěma obloukovými výřezy pro upevnění na krk tažných zvířat. Za základní polohu považujeme JAŘMO vyobrazené z čelního pohledu. Řemeslné nebo výtvarné detaily nejsou předmětem heraldického popisu.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s.205, heslo Jho.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JASAN
Obecná figura.
Ze 100 známých druhů se v českých zemích vyskytuje zejména jasan ztepilý.
Za základní polohu považujeme štíhlý LISTNATÝ STROM, VYRŮSTAJÍCÍ nebo VYKOŘENĚNÝ. V heraldickém popisu nutno uvést.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tento strom nebo jeho část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Poznámka:
V heraldice lze jasan jednoznačně zobrazit pouze tehdy, byly-li by do koruny vloženy výrazně zpeřené listy, resp. jejich uspořádání na větvích.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III., s.169, heslo Jasan, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JAVOR
Obecná figura.
Ze 150 známých druhů se v českých zemích vyskytují javor klen, mléč, babyka.
Za základní polohu považujeme LISTNATÝ STROM, VYRŮSTAJÍCÍ nebo VYKOŘENĚNÝ. V heraldickém popisu nutno uvést.
Aby tento strom bylo možno nazvat jasanem, doporučujeme do koruny lze umístit několik JAVOROVÝCH LISTŮ, ty však nemusí být předmětem heraldického popisu, pokud to není významově nutné.
Rozhodne-li se heraldický výtvarník tento strom nebo jeho část nakreslit jako obecnou heraldickou figuru, měl by se s jeho podobou seznámit v některém z botanických atlasů a kresbu přiměřeně stylisovat.
» Literatura:
Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1986, díl III., s.173, heslo Javor, obr.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JAZYK
Obecná figura.
U heraldických zvířat je JAZYK považován za součást ZBROJE. Má-li TINKTURU shodnou s TINKTUROU ZBROJE, není nutné jej v heraldickém popisu výslovně uvádět, v opačném případě ano. Kresba jazyka, resp. jeho velikost musí být přiměřená velikosti zobrazovaného heraldického zvířete.
Přijmeme-li konvenci, že při zobrazování zvířat, a nejen dravých, bude vždy v otevřené tlamě či zobáku zobrazen VYPLAZENÝ JAZYK a bude-li mít shodnou tinkturu jako ZBROJ, není nutné JAZYK v heraldickém popisu hlásit, při odlišné tinktuře ano. Poněvadž však tato konvence dosud není mnoha heraldickými výtvarníky akceptována, doporučujeme, aby JAZYK byl v popisu hlášen.
Existuje však i další argument pro doporučení popisu JAZYKA - ne každé zvíře, zpravidla nikoli dravé, musí být zobrazeno s otevřenou tlamou / zobákem a tím i viditelným JAZYKEM, takže v takovém případě lze předpokládat, že tlama / zobák jsou zavřeny, aniž by to muselo být v popisu výslovně hlášeno.
» Viz t. termín: ZUB.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------