Login

KVĚT

Obecná figura.
Z botanického hlediska je KVĚT část rostlin, keřů a stromů, který roste, kvete a slouží k jejich rozmnožování. Úplný květ se skládá z pylových tyčinek, pestíků a květního obalu. Ne každý květ ve své přírodní podobě má semeník ve tvaru shluku pylových tyčinek a pestíků, vytvářejících představu souvislého a zřetelně konturovaného kotouče.
Za základní podobu / polohu obecného, tedy druhově neurčeného či neurčitelného, květu považujeme takový, který se skládá z určitého, v heraldickém popisu hlášeného, počtu obvykle oválných lístků, semeníku v podobě kotouče, který má zpravidla odlišnou tinkturu, a ve štítě / poli je zobrazen ČELNĚ. Je-li květ na stonku nebo na stonku s listy, či je-li zobrazen v odlišné poloze, je nutné to v heraldickém popisu hlásit.
Květy na stoncích se mohou vyskytovat jednotlivě, resp. jako samostatné obecné heraldické figury; za základní polohu považujeme VZTYČENÝ KVĚT / VZTYČENÉ KVĚTY. Jiné polohy, např. ODVRÁCENÉ, ODKLONĚNÉ, ZKŘÍŽENÉ apod. je nutné v heraldickém popisu hlásit. Pro květ na stonku bychom doporučili tolerovaný termín KVĚTINA; několik květin může tvořit obecnou heraldickou figuru KYTICE, ta však musí být převázána stuhou.
Jak již bylo řečeno v úvodním odstavci, ne každý květ má semeník ve tvaru kotouče. Z tohoto botanického poznání vychází názor některých heraldiků, že kromě RŮŽE je správné nazývat plochu předpokládaného semeníku termínem „střed". Z hlediska heraldické terminologické konvence nepovažujeme tento názor a tím i termín za věcně správný, neboť jeho užíváním se dostáváme, do zcela zbytečné sémantické i gramatické kolize; viz Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1987, díl V., s. 908, heslo Střed („ ... zpravidla střed souměrnosti geom. útvaru ... nebo střed geom. transformace ... „). Domníváme se, že heraldická terminologická konvence právě svými konvenčními principy umožňuje definovat obecně použitelný termín SEMENÍK bez nutného zřetele na terminologii botanickou.
Při excerpci popisů znaků, zejména komunálních, které vznikaly v 90. letech 20. století a v prvním desetiletí století 21., jsme zaznamenali znatelný nárůst obecných heraldických figur, které zobrazují, či se o zobrazení více-méně neúspěšně pokoušejí, konkrétní květy různých rostlin. Obecně lze konstatovat neznalost nebo neschopnost „heraldických výtvarníků" zobrazit většinu květů tak, aby je bylo možno považovat a tím i pojmenovat konkrétním názvem, jak bylo autory podobných návrhů zamýšleno. Tuto neznalost nebo neschopnost pak „heraldičtí výtvarníci" vydávají za projev „osobité výtvarné licence" a cítí se dotčeni, jsou-li jim pochybení a nedostatky vytýkány. Znovu zde musíme odmítnout názor některých heraldiků - „ať si to nakreslí jak chtějí", neboť stylisace heraldické kresby, zejména u takto pojmenovatelných figur, má své limity, které považujeme za nepřekročitelné.
Zobrazování konkrétních květů představuje v heraldice skutečné nesnáze.
Buď se jedná o jakousi stylisaci, kterou autor kresby vydává, jak již bylo řečeno, za projev „osobité výtvarné licence; nebo nakreslí konkrétní květ podle reálného vyobrazení v nějakém botanickém atlasu či dokonce podle v přírodě rostoucího květu, čímž se však dostává do rozporu s pravidlem o zobrazování obecných heraldických figur, které vylučuje kresbu konkrétního předmětu. Je samozřejmě pravdou, že některé květy lze heraldicky stylisovat, jiné naopak velmi obtížně. (1) Heraldický výtvarník, i zkušený, by měl proto bedlivě zvážit jednak své výtvarné schopnosti a jednak možnosti stylisace, zejména v takových případech, kdy jsou květy pohledově podobné a lze je obtížně rozlišit.
Obecnou heraldickou figuru KVĚT lze rozdělit do tří skupin:
1. Heraldické květy v ustálené stylisované podobě - LILIE, RŮŽE.
2. Obecné květy ve stylisované podobě různého počtu okvětních / kališních lístků a semeníku (čtyřlistý, pětilistý,sedmilistý atd.).
3. Konkrétní květy popisované zpravidla ve shodě s botanickými názvy.
Z posledně uvedené skupiny jsme při excerpci popisů znaků zaznamenali zatím následující:

KVĚT:    barvínku, bezu černého, bledule jarní, hlaváčka jarního, hlohu, hvozdíku, jabloně / jabloňový, jetelový, kakostu, kamzičníku, koniklece, kopretiny, kosatce sibiřského, koukolu, lilie přirozené, lnu žlutého, meduňky lékařské, netřesku, okrotice červené, pampelišky, prhy horské, střevíčníku pantoflíčku, štědřence, třešňový, třezalky tečkované, tulipánový, upolínu evropského, vachty trojlisté, višňový, vlčího máku, vrbky, vřesu / vřesový, zvonku; květenství střemchy hroznovité.
Se zřetelem na výše uvedený, byť zajisté ne úplný, seznam konkrétních květů jsme tyto vyřadili z Terminologického slovníku, poněvadž v jednotlivých komentářích bychom publikovali především údaje botanické, které nejsou předmětem heraldické terminologické konvence. Druhým důvodem je v podstatě nemožnost definovat základní podoby či polohy těchto květů a vytvořit tak heraldické kresebné a terminologické standardy.


Poznámky:
Viz t. termíny: LILIE, RŮŽE.
(1) Například konáním proti tradici heraldické kresby a duchu heraldiky je v udělených obecních znacích skutečně existující kreslení květu bledule jarní (Lovečkovice, o. Litoměřice), či přirozené lilie (Cikháj, o. Žďár nad Sázavou) z pohledu čelního, z pohledu dovnitř květního kalichu s násilně do stran rozevřenými okvětními lístky. Takovou podobu květu nelze v přírodě vůbec nalézt a jeho stylizace je zjevně umělá a neheraldická.

Literatura:
Aichele - Golte-Bechtle: Co tu kvete? Kvetoucí rostliny střední Evropy ve volné přírodě. Ikar, Praha 1996.
Cattabiani: Florarium. Mýty, legendy a symboly spjaté s květinami a rostlinami.
Volvox globator, Praha 2006.
Coombes: Stromy. Osveta, Martin 1996.
Deyl - Hísek: Naše květiny. Academia, 3. vydání, Praha 2008.
Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986, díl III., s. 682, heslo Květ, obr.
Mathioli: Herbář neboli bylinář, I - III. [Staré Město pražské 1596]. Reprint z roku 1931 dle původního vydání, Dobra & Fontána, Praha 1998.
Svolinský - Petrbok: Rostliny. Státní nakladatelství dětské knihy, Praha 1960.
Větvička - Matoušková: Stromy a keře. Aventinum, Praha 2001.
Zpracováno 12. 07. 2012                                                                                        © Pavel Palát © Stanislav Kasík



KVĚT NETŘESKU
Heřmanice, o. Liberec
Červeno-stříbrně polcený štít. Vpravo stříbrný, zlatě zdobený přední plech se šosy podložený vztyčeným zlatým mečem. Vlevo tři červené KVĚTY NETŘESKU se zlatými semníky na lodyhách, prostřední vyšší, vyrůstající z růžice, obojí zelené.

KVĚT UPOLÍNU EVROPSKÉHO
Vítězná, o. Trutnov
Ve stříbrném štítě z prostředního vrchu zeleného pětivrší vyrůstá na stoncích s listy, krajní odkloněné, pět KVĚTŮ UPOLÍNU EVROPSKÉHO přirozené barvy.

KVĚT VIŠŇOVÝ
Višňová, o. Liberec
V zeleném štítě nad sníženým vlnitým břevnem VIŠŇOVÝ KVĚT se zlatým semeníkem a pylovými tyčinkami, obojí stříbrné.

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting