LEV
Obecná figura
HERALDICKÝ LEV je, vedle ORLA / ORLICE, jednou z nejstarších a patrně nejvíce používanou OBECNOU HERALDICKOU FIGUROU. Za základní podobu a polohu považujeme JEDNOOCASÉHO NEKORUNOVANÉHO LVA VE SKOKU – stojí na jedné ze zadních tlap, zpravidla levé, zbývající tři tlapy směřují proti potenciálnímu protivníkovi, tlama je otevřená, jazyk vyplazený, přiměřeně bohatá hříva, pohlaví. Při detailní kresbě je nutné, aby v tlamě byly vidět zuby. Z hlediska výtvarné komposice má lev bojovné a útočné vzezření, doporučujeme, aby ZBROJ, tj. drápy, jazyk, byly barevně odlišeny od základní tinktury, přitom je však nutno dbát také toho, aby byly odlišné od tinktury štítu. Stranově orientovatelné figury směřují vždy k pravému okraji štítu, v heraldickém popisu je proto nadbytečné tuto polohu výslovně uvádět. [Obdobně směšně působí v současné češtině archaické obraty a výrazy, např. „tlama / ústa rozzavená, jazyk vyplazitý, maje se ke skoku, nesa korunu královskou“ apod. verbální skvosty přelomu 19. a 20. století.] Varianty a modifikace lišící se od základní podoby a polohy je nutno v heraldickém popisu uvést dle doporučených termínů HTK.
Viz t.: Terminologický slovník, termín LEV.
Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.238-239.
Sedláček: Českomoravská heraldika I., Praha 1902, s.171-175.
Na modelové obecné heraldické figuře LVA vysvětlíme některé aktivní heraldické termíny tak, aby u dalších heraldických figur tohoto typu (čtvernožců) nebylo nutné aktivní termíny znovu podrobně popisovat. Na tomto místě je nutné poznamenání, že nikoliv všechny figury čtyřnohých zvířat mají základní standardní postoj shodný se lvem - čili "ve skoku". Například základní a standardní postoj MEDVĚDA je stojící (na všech čtyřech "na zemi"). Všechny ostatní modifikace pohybu medvěda se musí uvést v popisu (například medvěd ve skoku, či vzpřímený vykračující medvěd). Shodný základní postoj například mají JEŽEK, LIŠKA, SLON, VELBLOUD ap.
Následující vyobrazení figur lva jsou pojata schématicky a mají naplňovat především potřeby didaktické.
TS 1: LEV BĚŽÍCÍ
Za základní polohu považujeme lva, jehož přední TLAPY směřují dopředu, zadní dozadu.
TS 2: LEV BRÁNÍCÍ SE
Doprava SEDÍCÍ lev, který má přední TLAPY napřaženy proti potenciálnímu nepříteli. Pokud drží v tlapě / tlapách nějaký předmět, je nutné to v heraldickém popisu uvést.
TS 3: LEV BRÁNÍCÍ SE ČELNĚ
LEV SEDÍCÍ ČELNĚ
Lev má přední TLAPY napřaženy proti potenciálnímu nepříteli. Pokud drží v tlapě / tlapách nějaký předmět, je nutné to v heraldickém popisu uvést.
TS 4: LEV DRŽÍCÍ
Lev v různých polohách, v jedné nebo obou předních tlapách drží nějaký předmět, který je nutno popsat. Drží-li zbraň, popíšeme jej jako LVA OZBROJENÉHO (viz TS 14).
TS 5: LEV HLEDÍCÍ ČELNĚ
Lev VE SKOKU s hlavou obrácenou ČELNĚ. Pokud by byl VZPŘÍMENÝ, tj. stál na zadních tlapách, popíšeme jej jako LVA VZPŘÍMENÉHO ČELNĚ HLEDÍCÍHO.
TS 6: LEV HLEDÍCÍ K …
Lev v různých polohách hledí k jiné heraldické figuře, která je umístěna buď ve výši jeho hlavy nebo mírně nad hlavou.
TS 7: LEV HLEDÍCÍ KU STŘEDU
Lev v různých polohách HLEDÍ KU STŘEDU ŠTÍTU / POLE za předpokladu, že proti němu je lidská nebo zvířecí figura. Mezi figurami může být umístěna jiná heraldická figura, např. HVĚZDA, KOTOUČ apod.
TS 8: LEV KRÁČEJÍCÍ
Tlapy doprava KRÁČEJÍCÍHO lva musí vyjadřovat pohyb. Při kresbě je nutno dbát na to, aby krok nebyl mimochodní, tj. levé nebo pravé tlapy ve stejném směru pohybu.
[Zde nemůže platit „ať si to každý nakreslí, jak chce“ – jak se domnívají někteří heraldici, pro něž je přiměřená stylizace heraldických figur nepodstatnou a zřejmě i nepochopitelnou záležitostí.]
TS 9: LEV KRÁČEJÍCÍ ČELNĚ HLEDÍCÍ
Hlava doprava KRÁČEJÍCÍHO lva je otočena ČELNĚ.
TS 10: LEV LEŽÍCÍ
Doprava LEŽÍCÍ lev se VZTYČENOU hlavou, tlapy jsou viditelné.
TS 11: LEV OBRÁCENÝ DOLEVA
Lev v různých polohách obrácený tělem i hlavou doleva.
TS 12: LEV ODVRÁCENÝ
Lev v různých polohách je tělem i hlavou ODVRÁCEN od jiné heraldické figury.
TS 13: LEV OHLÍŽEJÍCÍ SE
Lev v různých polohách s hlavou otočenou doleva.
TS 14: LEV OZBROJENÝ
Lev v různých polohách, obvykle VE SKOKU, VZPŘÍMENÝ ale i VYKRAČUJÍCÍ, drží v přední tlapě / tlapách zbraň – MEČ, HALAPARTNU, PALCÁT apod. Za ozbrojeného považujeme i lva, který je oděn do BRNĚNÍ, nebo má na hlavě PŘILBU, např. lev ve znaku města Ústí nad Labem.
Znak města Ústí nad Labem dle privilegia krále Vladislava Jagellonského z roku 1476.
TS 15: LEV PŘIVRÁCENÝ
Lev v různých polohách, obvykle VE SKOKU nebo VZPŘÍMENÝ, je tělem i hlavou PŘIVRÁCEN k jiné heraldické figuře.
TS 16: LEV SEDÍCÍ
Doprava SEDÍCÍ lev, viditelné tlapy, hlava vztyčená. Polohu ocasu zásadně, jako v jiných případech, neudáváme a ponecháváme celkovou stylizaci na výtvarné licenci autora.
TS 17: LEV SEDÍCÍ ČELNĚ
Lev SEDÍ tak, že jeho tělo i hlava směřují ČELNĚ, všechny tlapy jsou viditelné. Může však mít otočenou hlavu doprava nebo doleva, což v heraldickém popisu uvedeme.
TS 18: LEV STOJÍCÍ
Doprava STOJÍCÍ lev na čtyřech tlapách, jeho postoj nevyjadřuje žádný pohyb.
TS 19: LEV VYKRAČUJÍCÍ
Lev pravou nebo levou přední tlapou VYKRAČUJE, tj. má ji mírně pozdviženou, na ostatních tlapách stojí. (VYKRAČUJÍCÍ poloha je někdy zaměňována ze KRÁČEJÍCÍ, což není správné, neboť v takovém případě jsou všechny nohy / tlapy v pohybu.)
TS 20: LEV VYNIKAJÍCÍ
Horní část lvího těla VYNIKÁ přibližně ze dvou třetin z jiné heraldické figury, např. z HRADBY. Lev může VYNIKAT též z dělícího / poltícího ŘEZU nebo z okraje štítu / pole.
TS 21: LEV VYRŮSTAJÍCÍ
Horní polovina lvího těla VYRŮSTÁ z jiné heraldické figury, např. z HRADBY, korunované PŘILBY KLENOTU apod.
TS 22: LEV VYSKAKUJÍCÍ
Lev STOJÍ na zadních tlapách, přední tlapy směřují vzhůru a tělo je mírně prohnuté. Přední i zadní tlapy jsou přitisknuty k sobě.
TS 23: LEV VZPŘÍMENÝ
Lev STOJÍ na mírně rozkročených zadních tlapách, přední tlapy směřují v mírném rozevření vpřed, resp. k pravému / levému okraji štítu. Pokud lev KRÁČÍ, popíšeme jej jako VZPŘÍMENÉHO KRÁČEJÍCÍHO.
TS 24: LEV KORUNOVANÝ
Lev v různých polohách má na hlavě nasazenou obvykle HERALDICKOU KORUNU, může však být korunován i HODNOSTNÍMI KORUNAMI. V takových případech je nutné koruny popsat, např. BARONSKÁ, HRABĚCÍ, může však být korunován i korunou HRADEBNÍ, NÁMOŘNÍ apod. Pokud je korunován KORUNAMI KRÁLOVSKÝMI nebo CÍSAŘSKÝMI, mělo by být uvedeno jakými, např. ČESKOU KRÁLOVSKOU KORUNOU. HERALDICKÁ KORUNA je vždy ZLATÁ, v popisu není třeba uvádět, jiné koruny a jejich zbarvení doporučujeme přiměřeně popsat.
TS 25: LEV DVOUOCASÝ
Z hlediska heraldické typologie patři DVOUOCASÝ LEV do skupiny HERALDICKÝCH NESTVŮR, podobně jako KENTAUR, GRYF, MOŘSKÝ PES apod.
Za základní polohu považujeme DVOUOCASÉHO NEKORUNOVANÉHO LVA VE SKOKU (viz LEV). V heraldice se objevuje dvojí varianta dvouocasého lva:
1/ Zdvojený ocas vyrůstá z kostrče, takže se vlastně jedná o dva ocasy.
2/ Z kostrče vyrůstá pouze jeden ocasní pahýl, který se v určitém místě rozdvojuje.
Doporučujeme, aby byla při kresbě dávána přednost variantě 2/ a aby obě varianty nebyly záměrně rozlišovány, pokud k tomu nejsou důvody, a aby byl lev popsán jako DVOUOCASÝ. Lva nakresleného podle varianty 1/ bychom správně měli popsat jako LVA S DVĚMA OCASY.
TS 26: LEV ČESKÝ
V červeném štítě stříbrný, dvouocasý, se zlatou zbrojí, korunovaný.
Doporučujeme, aby místo výše uvedeného popisu (který v mnoha případech bývá různě a zpravidla nadbytečně „upřesňován“) byl užíván konvenční termín ČESKÝ LEV, zejména v případech užití v českém prostředí, neboť jeho podoba je obecně známa.
Literatura:
Petráň: Český znak. Praha 1970.
Vojtíšek: Naše státní znaky, staré a nynější. Praha 1921.
Vojtíšek: K otázce erbu českého krále. Časopis Národního muzea, 104, Praha 1931, s. 49 - 62.
Sedláček: Česká panovnická a státní symbolika. Vývoj od středověku do současnosti. Katalog k výstavě Státního ústředního archivu v Praze, Praha 2002.
Schwarzenberg: Český znak zemský a královský. Erbovní knížka na rok 1935, Praha 1935, s. 11 - 19.
Nový: K počátkům feudální monarchie v Čechách II., K počátkům českého znaku. Časopis Národního muzea v Praze, 147, Praha 1978, s. 147 - 172.
Pojmenování je odvozeno od evangelisty sv. Marka, jehož atributem je okřídlený lev. Západní křesťanství zná tzv. "tetramorf" - čtyřjedinou bytost složenou ze čtyř prvků - člověka (anděla), býka, lva a orla. Od 3. století jsou tyto "bytosti" přisuzovány jednotlivým evangelistům - Matoušovi (anděl), Lukášovi (býk), Janovi (orel) a Markovi (lev). LEV SVATÉHO MARKA je charakterizován svatozáří a křídly. Nikoliv každý LEV OKŘÍDLENÝ je zároveň lvem příslušného evangelisty. Jsou známa vyobrazení sv. Marka, kterému leží u nohou okřídlený lev, ale bez svatozáře. Ostatky sv. Marka byly svého času převzeny do Benátek a uloženy v postaveném chrámu zasvěceném tomuto evangelistovi. Díky tomu se LEV SVATÉHO MARKA stal znakem města Benátky. V tomto městě se můžeme setkat s řadou vyobrazení lva z městského znaku. Je zobrazován jako stojící, ležící, ve skoku, s knihou, otevřenou i zavřenou, bez knihy, někdy s mečem, se svatozáří, vyjímečně i bez ní, ale vždy s křídly. Pokud je lev zobrazován z otevřenou knihou, pak je na dvou otvřených stranách nápis. "PAX TIBI MARCE EVANGELISTA MEUS", také zkráceně "PAX TIBI MARCE EV."
Konvenčně můžeme doporučit základní podobu LVA SVATÉHO MARKA, která vychází ze způsobu jeho zobrazování ve velkém znaku rakouských císařů před ztrátou Lombardie (1860) a Benátska (1866). Ten je dán popisem: V modrém štítě na zeleném trávníku zlatý okřídlený, ležící a čelně hledící lev se svatozáří a červenou zbrojí, přidržující pravou přední tlapou postavenou otevřenou červenou knihu se stříbrnými listy a nápisem černými unciálami PAX TIBI MARCE EV. MEVS. Jiné polohy lva, stejně jako jiné tinktury, je nutné v heraldickém popisu uvést.
Literatura:
Louda: European civic coats of arms. London 1966, s. 238.
Gall: Österreichische Wappenkunde. Wien - Köln, 1977, s. 91, 191, tab. 14.
Florentová - Kopecký: Křesťanské nebe. Praha 1994, s. 31.
Royt: Slovník biblické ikonografie. Karolinum, Praha 2006, s. 148 - 149.
Remešová: Ikonografie a atributy svatých. Zvon, Praha 1991, s. 41.
Původním erbem hrabat z Lucemburku (1258) byl červený, zlatě ozbrojený lev v sedmkrát stříbrno-modře děleném štítě. V současné době v erbu Lucemburského velkovévodství je lev korunovaný, dvouocasý a ve štítě devětkrát stříbrno-modře děleném.
Literatura:
Gall: Österrechische Wappenkunde. Wien, Köln 1977, s. 157 - 158.
Grote: Stammtafeln. Leipzig 1877, s. 265.
Louda - Maclagan: Heraldry of the royal families of Europe. New York 1981, tab. 33.
Rod hrabat z Lodronu pocházel z Itálie. Do hraběcího stavu ve Svaté říši římské byl povýšen v roce 1452. Lev v jejich erbu má specifickou podobu ocasu, který je propleten do volného (neutaženého) uzlu ve tvaru osmičky.
Popis: V červeném štítě stříbrný čelně hledící lev se zlatou zbrojí a ocasem propleteným do volného uzlu ve tvaru osmičky.
Lodronského lva zde uvádíme jako demonstraci mimořádné modifikace figury lva. S erbem hrabat z Lodronu se lze u nás setkat v podobě heraldické památky (Děčín, Klášterec nad Ohří). Uzel uvedeného tvaru je popisy lodronského erbu v odborné literatuře (viz níže) popsán jako "...den Schweif in einem doppelten Knoten...geschlugen..." (ocas do dvojitého uzlu propletený) a ten je pojmenován jako uzel lásky ("Liebesknoten"). V tomto případě je inspirace pravděpodobně hledána v uzlech heraldických klobouků církevních hodnostářů, kde mezi kloboukem a svazkem třapců bývá shodný uzel právě takto pojmenovaný a vyjadřující "lásku k Bohu".
Literatura:
Kadich - Blažek: Der mährische Adel. J. Siebmacher´s grosses Wappenbuch, Band IV/10, Nürnberg 1899, s. 292, tab. 208.
TS 30: LEV DURYNSKÝ / HESSENSKÝ
Původním erbem hrabat a landkrabí z Thüringen (Durynsko) byl v modrém štítě sedmkrát stříbrno-červeně dělený lev se zlatou zbrojí. Později byl durynský lev v heraldické praxi korunován a dělen devětkrát (například v erbech saských vévodů). Tím se shodoval s pozdějším erbem landkrabí z Hessenu, kteří jako potomci vévodů z Brabantu odvozují svůj původ od landkrabí z Thüringen (Sofie, dcera Ludvíka IV. landkraběte z Thüringen a sv. Alžběty Durynské - Uherské, se v roce 1242 vdala za Jindřicha II., vévodu z Brabantu). Na počátku 20. století se Hessensko stalo velkovévodstvím a lev obdržel druhý ocas, velkovévodskou korunu a do pravé tlapy meč.
Literatura:
Ströhl: Wappen und Flaggen des Deutschen Reiches und seiner Bundesstaaten. 2. vydání, Dortmund 1979.
Grote: Stammtafel. Leipzig 1877, s. 124 - 125.
Helmers, Johann Siebmachers Wappen-Buch. Nürnberg 1701 - 1705, Faksimile, Battenberg Verlag, München 1975, tab. 1/8 (Hessen), 2/6 (Thüringen).
Louda - Maclagan: Heraldry of the royal families of Europe. New York 1981, tab. 107 - 108.
Ve zlatém štítě červený, modře korunovaný lev s modrou zbrojí - erb hrabat z Habsburgu, později císařů Svaté říše římské národa německého a českých králů. Habsburský lev se společně s rakouským břevnem a lotrinským polem uplatnil ve dvakrát polceném malém znaku rakouských císařů, který byl pak součástí i dalších modifikací císařského erbu.
Literatura:
Gall: Österrechische Wappenkunde. Wien, Köln 1977, tab. 13 - 17, s. 147.
Král z Dobré Vody: Heraldika. Praha 1900, tab. XXXVII a XXXVIII.
Anatomické části lva
Až dosud jsme hovořili o LVU jako úplně vyobrazené obecné heraldické figuře. V mnoha erbech / znacích se však objevuje vyobrazení částí lva, které tvoří samostatné heraldické figury. Nejčastěji se setkáme s POLOVINOU nebo PŮLÍ LVA, nebo také LVÍ HLAVOU.
TS 32: POLOVINA LVA
Za základní podobu považujeme HORNÍ POLOVINU lvího těla, která vznikne jeho DĚLENÍM, tj. hlava, hruď, přední tlapy – vše směřující doprava.
Polovina lva může být:
1/ VOLNÁ, ve štítě / poli štítu.
2/ VYRŮSTAJÍCÍ / ROSTOUCÍ, obvykle z jiné heraldické figury, např. z HRADBY (viz TS 21) ale též z DĚLÍCÍHO ŘEZU štítu / pole štítu.
Nelze použít termínu VYNIKAJÍCÍ (viz TS 20).
TS 33: PŮL LVA
Za základní podobu považujeme PŘEDNÍ PŮLI lvího těla, která vznikne jeho POLCENÍM. V této souvislosti upozorňujeme, že je nutno POLTIT i hlavu a to i hlavu korunovanou.
Půl lva může být:
1/ VOLNĚ ve štítě / poli štítu.
2/ VYRŮSTAJÍCÍ / ROSTOUCÍ z jiné heraldické figury, nejčastěji však z POLTÍCÍ LINIE štítu / pole štítu.
TS 34: HLAVA LVÍ / LVA
Objevuje se ve dvou základních polohách, zpravidla pouze hlava, tj. bez krku:
1/ ČELNĚ HLEDÍCÍ.
2/ Doprava nebo doleva OBRÁCENÁ.
Je-li korunována musíme to v heraldickém popisu uvést.