MEČ

Meč je velmi frekventovanou heraldickou figurou v několika podobách, resp. tvarech.

Meč – obvyklé podoby, skládá se z rovné čepele s oboustranným ostřím, též břitem, masivní příčky tzv. záštity, která chrání ruku před přímým úderem, jílcem (nedoporučený termín „rukojetí“), který je zakončen masivní hruškou. Tento tzv. obvyklý / standardní meč byl podle velikosti jednoruční, jednoapůlruční nebo dvouruční. Při boji s použitím dvouručního meče nepoužíval bojovník štítu ale byl oblečen do zesíleného plátového odění s různými doplňky, např. náramenní ochrana proti úderům do krku, zavěšené řetězy na předním pancíři apod.

TS 1/a:   MEČ PLAMENNÝ

Někdy ne zcela správně nazývaný plamenitý, byl zpravidla mečem dvouručním, s mohutnou záštitou, jílcem a hruškou. Čepel byla oproti standardnímu meči nejen mohutná ale měla tvar plamene. Rasance této zbraně, kombinovaná s fysickou zdatností bojovníka, byla enormní a podle některých dobových údajů bylo možno přímým úderem rozseknout protivníka od hlavy do pasu.

TS 1/b:   MEČ HOŘÍCÍ

Může být jednoruční, jednoapůlruční i dvouruční, z jeho hrotu nebo břitů šlehají plameny / plaménky. Hořící meč může být i plamenný, tzn., že jeho čepel má tvar plamene.

TS 1/c:  MEČ OBKLOPENÝ PLAMÉNKY

Může být jednoruční, jednoapůlruční i dvouruční. Jeho čepel je obklopena malými plaménky, které se čepele nedotýkají.

Některé typy mečů, zvláště delších a mohutnějších, mohou mít podél čepele tzv. lámací hroty či trny. Ty sloužily nejen k zastavení, nikoli jen k odražení, protivníkova úderu po čepeli ale především k zlomení čepele protivníkovy zbraně. Podobné lámací hroty/trny nalézáme též u levoruční dýky, která byla podpůrnou zbraní při šermu mečem nebo kordem.

Heraldický popis.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé výše uvedené části meče mohou mít v heraldické kresbě, resp. malbě, odlišné zbarvení, je nutné popsat meč se všemi jeho částmi, tj. čepelí, záštitou, jílcem a hruškou. Jílec meče v žádném případě není totožný se záštitou a s hruškou, jak se  mylně domnívají někteří heraldici, kteří v popisech prosazují pouze termín „jílec“. Že je takový popis nesprávný, dokazuje vyobrazení meče ve znaku obce Mokrá-Horákov. Ve znaku je vyobrazen šikmo vztyčený stříbrný meč se stříbrnou záštitou, avšak jílec a hruška jsou zlaté. Toto konkrétní zbarvení není nějakou libovůlí heraldického výtvarníka, takže nelze říci obvyklé a oblíbené úsloví „ať si to každý nakreslí jak chce“, to by potom heraldická terminologie zcela ztratila svůj význam a oprávnění.

Markantně se zásada jednoznačného, nikoli libovolného, popisu objevuje u dalších heraldických figur – kordu nebo šavle. Zde původně jednoduchou záštitu, obvykle v podobě příčky, nahrazuje tzv. koš, který chrání celou ruku před úderem a následným zraněním. Kordové / šavlové koše bývají v mnoha případech velmi důkladně vypracované, materiálově i umělecky, poněvadž sloužily nejen jako ochrana ale též jako útočná část sečné / bodné zbraně. V heraldické kresbě mohou mít odlišné zbarvení a je tedy nutné koš popsat.

Pokud je meč (ale též kord, šavle, dýka) zobrazen jednobarevně, lze v popisu uvést např.. zlatý/stříbrný meč (kord, šavle, dýka) a doplnit jeho polohu či postavení takto:

TS 1/1:   MEČ VZTYČENÝ

Hrot čepele směřuje nahoru / k hornímu okraji štítu / pole.

TS 1/2:    MEČ POSTAVENÝ

Hrot čepele směřuje dolů / k dolnímu okraji štítu / pole.

TS 1/3:    MEČ KOSMÝ VZTYČENÝ

TS 1/4:    MEČ ŠIKMÝ VZTYČENÝ

TS 1/5:    MEČ KOSMÝ POSTAVENÝ

TS 1/6:    MEČ ŠIKMÝ POSTAVENÝ

TS 2/1:    MEČ POLOŽENÝ

Směřuje hrotem čepele vždy k pravému okraji štítu.

TS 2/2:    MEČ POLOŽENÝ DOLEVA

Hrot čepele směřuje k levému okraji štítu; v heraldickém popisu nutno vždy uvést.

TS 3/1:   MEČE ZKŘÍŽENÉ

Za základní polohu považujeme MEČE VZTYČENÉ, proto není nutné tuto polohu výslovně popisovat.Rovněž není nutné uvádět, že jsou zkříženy meče dva. Větší počet samozřejmě v heraldickém popisu uvedeme, případně i jejich polohu, pokud je u jednotlivých mečů odlišná - např. tři zkřížené meče, prostřední postavený; lze však též popsat, zda prostřední postavený meč je přeložený, podložený nebo je v jiné poloze - to vše je předmětem heraldického popisu.

TS 3/2:   MEČE ZKŘÍŽENÉ POSTAVENÉ

Tuto polohu je nutno v heraldickém popisu vždy uvést.

TS 4/1:    MEČE ZKŘÍŽENÉ A PODLOŽENÉ.

Mohou být podložené jakoukoliv heraldickou figurou; za základní polohy považujeme figury vztyčené, jsou-li v jiných polohách, je nutné to v heraldických popisech uvést.

TS 4/2:  MEČE ZKŘÍŽENÉ A PŘELOŽENÉ

Mohou být přeložené další figurou; za základní polohy považujeme figury vztyčené, jsou-li v jiných polohách, je nutné to v heraldických popisech uvést.

Obdobné polohy mají i další sečné / bodné zbraně – kordy, šavle, dýky, tesáky.

Dodatek k popisu meče:

JÍLEC

Jílec chladných bodných a sečných zbraní (meče, dýky, levoruční dýky, kordu, rapíru. tesáku, šavle) je upevněn na trnu čepele uvedených zbraní a je zakončen hlavicí, též hruškou různých tvarů, která sloužila též jako úderná část zbraně. Jílec mohl být zhotoven ze dřeva, kosti nebo kombinací různých materiálů. Byl ovinut drátem nebo potažen látkou či kůží a zdoben různou technikou. Délka jílce se měnila v závislosti na tvaru zbraně a musela být v určitém poměru k čepeli, aby zbraň byla optimálně vyvážena. Přední část jílce byla ve směru čepele osazena záštitou, původně jednoduchou, obvykle rovnou příčkou chránící ruku před přímým úderem protivníkovy zbraně. Později dostávala záštita různé tvary, až se vyvinula v propracovanou ochranu ruky, tzv. koš, zejména u kordů a šavlí.

ČEPEL

V HTK je samostatným termínem. Pro potřeby heraldického popisu používáme dalších termínů – OSTŘÍ čili BŘIT. Čepel je zakončena HROTEM, nikoli špičkou, špicí apod.

Zpracováno 5. 3. 2010                                                                                                                         © Pavel Palát