Okres Semily 1990 - 2006
Nové symboly měst a obcí okresu Semily po roce 1990
Dne 4. září 1990 byl vydán zákon č. 367/90 Sb. „O obcích“ (obecním zřízení). Oficiálně vstoupil v platnost volbami do obecních zastupitelstev konaných 13. a 24. listopadu uvedeného roku. Paragraf 5 tohoto zákona umožnil v celé české historii dosud nebývalé přijímání znaků a praporů všemi obcemi bez rozdílu. Tedy i těmi, které nebyly městy, či městečky ani v minulosti a ani v současnosti. Tuto skutečnost znovu potvrdila novela zákona o obcích č. 128/2000 Sb.z roku 2000, rozšiřující v paragrafu 6 právo měst a obcí na užívání městských a obecních razítek s vyobrazením městského či obecního znaku všude tam, kde není zákonem stanoveno užití razítka se znakem státním. Zákon č. 216/2004 Sb. novelizoval předchozí zákon z roku 2000 tím, že byl původní termín „prapor“ nahrazen termínem „vlajka“. V následném textu je k této skutečnosti přihlédnuto a je používán pojem „prapor“ pro symbol udělený před 8. dubnem 2004, kdy vstoupil zákon v platnost, a „vlajka“ pro symbol udělený po tomto datu. Rozdíl mezi praporem a vlajkou je dán pouze způsobem vyvěšení – prapor je pevně přichycen k žerdi a vlajka se vytahuje na stožár pomocí lanka. Jinak je v obou případech symbol vzhledově totožný. K úpravě příslušného ustanovení zákona o obcích ve prospěch „vlajky“ došlo na základě zjištění, že symbol je obcemi užíván především jako vlajka.
Okresem Semily je zde myšleno správní území vymezené hranicemi okresu určenými vyhláškou Ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy, ze dne 18. 12. 2002. Rozsah okresu Semily byl stanoven výčtem území obcí, které jej tvoří.
Do konce roku 1989 existovala v okrese Semily města užívající historické znaky – Jablonec nad Jizerou, Jilemnice, Libštát (dnes obec), Lomnice nad Popelkou, Rokytnice nad Jizerou, Rovensko pod Troskami, Semily, Turnov a Vysoké nad Jizerou. V současnosti je k městům nutné přiřadit Harrachov (městem od roku 1965) – zde je sice od roku 1990 užíván městský znak, ale okolnosti jeho vzniku jsou sporné a způsob konstituování nebyl jednoznačný (viz níže). K 30. 6. 2006 má z devíti současných měst pět schválenou a udělenou vlajku (prapor). Správní území okresu Semily zahrnuje krom vyjmenovaných měst i katastrální území dalších padesáti šesti obcí (včetně Libštátu). K 30. 6. 2006 má oficiálně udělený znak a vlajku dvacet tři z nich. Po roce 1990 přijalo nový symbol jako první okresní město Semily, kterému byl udělen v roce 1992 prapor. Ostatní obce ke shodnému kroku přistupovaly postupně v následujících letech: Všeň (1993), Benecko, Tatobity (1994), Levínská Olešnice, Martinice v Krkonoších, Studenec, Turnov (1997), Bozkov, Poniklá (1998), Jilemnice (1999), Lomnice nad Popelkou (2000), Nová Ves nad Popelkou, Roztoky u Jilemnice (2002), Bukovina u Čisté, Horní Branná, Kruh, Ktová, Mříčná (2003), Bělá, Karlovice, Syřenov, Vysoké nad Jizerou (2004), Košťálov, Víchová nad Jizerou (2005), Horka u Staré Paky, Přepeře, Svojek (2006).
Následný přehled je úplným výčtem symbolů udělených obcím v okrese Semily v období od roku 1990 (vydání zákonu O obcích) do konce prvního pololetí roku 2006 (přerušení činnosti Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny PČR v souvislosti s ukončením volebního období 2002 – 2006 a s novými volbami do PSPČR – poslední zasedání podvýboru se uskutečnilo 3. 5. 2006 a slavnostní předání dekretů předsedou PS 25. 5. 2006). Seznam je řazen abecedně v jednotném schématu podávaných informací. Texty popisů znaků a vlajek (praporů) jsou ve shodě se zněním v udělovacích dekretech. Tyto texty mají pro existenci znaků a vlajek zásadní význam. Z pohledu heraldického a vexilologického úzu není jejich podoba dána grafickým vyobrazením, ale právě odborným popisem. Ikonografický výklad je standardní součástí dokumentace při podávání žádosti o udělení znaku a vlajky (usnesení Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, č. 286 z 47. schůze ze dne 14. září 2005, o stanovení povinných dokumentů pro podání žádosti o schválení obecních symbolů). Protože znak nemůže být seskupením náhodných symbolů je v ikonografickém výkladu vyložen smysl užitých figur a tinktur. V přehledu jsou použity nekorigované autentické citace z textů navrhovatelů obecních symbolů (včetně stylistických nedokonalostí). Na tuto skutečnost je upozorněno poznámkou v závorce na konci textu. Jsou použity především ty pasáže autorských textů, které se dotýkají samotného výkladu významu užitých figur a tinktur. Záměrně bylo rezignováno na části textů zabývající se historií obcí, které by v některých vyjmenovatelných případech vyžadovaly nezbytný komentář k obsahu předkládaných informací a způsobu jejich interpretace. Kritický komentář bude uváděn zejména ve vztahu k oboru heraldika a pokud to okolnosti vyžadují bude také provedeno stručné hodnocení tvorby symbolu. Vlajky jsou dle zvyklostí odvozovány od znaků a toto odvození je v některých textech ikonografii stručně popsáno; jinak lze srovnáním znaku a vlajky odvození vypozorovat. V níže uvedených kapitolách je popisován pouze výsledek procesu konstituování symbolů a nejsou uvedeny případné další nerealizované návrhy symbolů předložené obcím jejich tvůrci. Stejně tak není v úplnosti popisována mnohdy zdlouhavá cesta obcí ke znaku a vlajce především tam, kde laičtí navrhovatelé neznajíce dostatečně pravidla heraldiky a vexilologie chybovali a jejich návrhy, v dobré víře obcemi akceptované, byly nakonec podvýborem pro heraldiku a vexilologii odmítnuty a nedoporučeny předsedovi Poslanecké sněmovny k udělení.
Pro plnoprávnou existenci symbolů mají prvořadý význam akty schválení městským, či obecním zastupitelstvem, schválení Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a udělení předsedou Poslanecké sněmovny PČR. Proto jsou uvedena data těchto aktů. I když v minulosti činil výše zmíněný „podvýbor“ svá rozhodnutí pod různými oficiálními názvy, je jednotně použit současný název této instituce. V tomto přehledu je uvedeno datum zasedání Podvýboru pro heraldiku a vexilologii jehož činnost je v procesu konstituování obecních symbolů nesuplovatelná a je vypuštěno datum zasedání nadřízeného výboru pro vědu, výzkum, kulturu, mládež a tělovýchovu, jehož schválení bylo a je aktem ryze formálním. Obecní symboly uděluje předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Vlastní „udělení“ je slavnostním aktem konaným v prostorách Poslanecké sněmovny a jeho hmatatelným dokladem je udělovací dekret. Tomu předchází písemné Rozhodnutí předsedy PSPČR o udělení. Rozhodnutí a udělení nejsou akty vykonané ve shodný den. V následujícím přehledu jsou uvedena obě data. Je tím eliminována ztráta části informace, způsobená v již publikovaných přehledech jiných autorů tím, že datum rozhodnutí předsedy je, na rozdíl od data skutečného udělení, považováno za rozhodné a datum aktu samotného fyzického udělení, uvedené v záhlaví udělovacího dekretu, je opomíjeno.
***
BĚLÁ
(obec)
Znak: Ve stříbrno-modře sníženě vlnitě děleném štítě nahoře červený hrot, provázený vpravo vykořeněným jehličnatým stromem přirozené barvy a vlevo modrým květem lnu, dole tři (1, 2) stříbrné mlýnské kameny.
Vlajka: List tvoří tři vodorovné pruhy, bílý, modrý a červený, v poměru 2 : 1 : 1. V žerďové části bílého pruhu bílý mlýnský kámen položený na modrém květu lnu.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a vlajky: Miroslav Hirsch.
Ikonografie: „Červená krokev vyjadřuje kopec Jívu a klasickou červenozem lokality, jehličnatý strom vyjadřuje lesnatý charakter krajiny, květ lnu zemědělskou a přadláckou tradici, modrá polovina vyjadřuje říčku protékající obcí, tři mlýnská kola vyjadřují tři historické mlýny v obci. Tinktury vyjadřují zároveň český charakter obce. Prapor je odvozen od znaku obce“ (text vypracoval navrhovatel).
Kritická poznámka: Autor ve svém „odůvodnění“ pojmenoval hrot krokví (!) a nedokázal rozlišit mlýnský kámen (žernov) od mlýnského kola (!) - tím se zřetelně zařadil mezi laické zájemce o heraldiku a spíše nekompetentní navrhovatele, i když ve vztahu k obcím se nekriticky prezentoval jako heraldik. Květ lnu je nepřesně nakreslen - nemá mít žluté pylové tyčinky, ale střed květu je zelený (u zlatého středu je možná kolize s růží pánů z Ústí – jinak tato figura byla navrhovatelem několikanásobně použita v návrzích i jiných obecních znaků). Volba koncepce znaku nebyla šťastná, když po stranách hrotu vznikla dvě trojúhelníková pole a figura stromu sem umístěná musela být doslova miniaturizována. Navrhovatel dostatečně nevnímal fakt, že znak bude užíván v praxi v různých velikostních provedeních a to i velice malých - například na razítkách budou ony miniaturizované figury již nezřetelné. Díky tomu je pak popírána jedna ze základních vlastností znaku – být zřetelným a nezaměnitelným znamením. Jinak trojúhelníková pole a jejich vyplnění obecnou figurou je jednou z nejobtížnějších disciplín při tvorbě znaku obecně. Tvůrce, který není dostatečně vybaven zkušenostmi a umem zvládnout takové nástrahy, by se měl snažit o jiný způsob členění štítu.
Návrh znaku a vlajky schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném 28. 4. 2004. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a vlajky 15. 9. 2004. Znak a vlajka byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 3. 12. 2004, na základě jeho rozhodnutí č. 45 z 5. 10. 2004.
BENECKO
(obec)
Znak: Ve stříbrno-zeleně polceném štítě je hlava a krk jelena dvanácteráka přirozené barvy, který má mezi parohy zlatý latinský kříž.
Prapor: List se středovým žlutým křížem, s rameny širokými jednu pětinu šířky listu. Horní žerďové a dolní vlající pole je bílé, horní vlající a dolní žerďové je zelené.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku: Miloš Gerstner, Petr Tybitancl (výtvarné pojetí).
Autor návrhu praporu: Zbyšek Svoboda.
Ikonografie: „Pole znaku vyjadřuje symbolicky naše horské podmínky. Půl roku je krajina pokryta sněhem, půl roku zelenými lučinami a lesy. Dvanáct výsad paroží vyjadřuje dvanáct částí obce: Benecko (Vodmersk), Dolní Benecko, Sychrov, Horní Štěpanice ves, Zákoutí, Rychlov, Štěpanická Lhota, Dolní Štěpanice ves, Rovina, Mrklov ves, Lhotecko, Žalý. Čtyři cípy hřívy představují čtyři původní obce a nyní katastrální území: Benecko, Horní Štěpanice, Dolní Štěpanice a Mrklov. Zlatý kříž představuje původní farnost s jediným kostelem v Horních Štěpanicích“ (výklad významu užitých figur ve znaku je převzat z obecně závazné vyhlášky obecního zastupitelstva ze dne 20. října 1994).
Kritická poznámka: Figura jelení hlavy má původ v historické pečetí obce Benecko poprvé užité v roce 1842 a jde nepochybně o symboliku spojenou se sv. Hubertem, patronem myslivců. V popisu znaku je určení jelena jako „dvanácteráka“ nadstadardní a v heraldických popisech obvykle neuváděnou informací, protože termín „hlava jelena“ předpokládá, že je s parožím a počet výsad je výtvarnou licencí, není-li pro určení jejich počtu nějaký zásadní důvod – zde je důvodem počet osad v obci. K latinskému kříži by bylo dobré dodat, že „vyrůstá“ a není tedy volný. Popis neříká jak je otočena hlava jelena. Orientace hlavy se nemusí uvádět pokud je otočena doprava, protože to je otočení obvyklé. Všechny ostatní pozice se musí „hlásit“. Problémem současné heraldické terminologie je, že nedokáže konvenčním termínem popsat právě tento případ, kdy hlava jelena je otočena čelně a zároveň mírně doleva (snad „čelně a vlevo hledící hlava jelena“).
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném pravděpodobně v říjnu 1992 (obcí nesděleno), po té co obecní rada dne 11. 1. 1991 rozhodla o záměru konstituovat obecní znak a po té co 18. 6. 1992 odmítla kresebné pojetí Michala Fialy – později bylo akceptováno řešení znaku a praporu od Petra Tybitancla. Žádost byla obcí odeslána 5. 11. 1992. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR 4. 11. 1993 projednal a předběžně schválil návrh znaku a doporučil přepracovat návrh praporu, který byl i se znakem oficiálně schválen 18. 3. 1994. Upravený návrh praporu byl dodatečně schválen obecním zastupitelstvem 24. 3. 1994. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 13. 5. 1994, na základě jeho rozhodnutí č. 14 ze dne 12. 4. 1994
BOZKOV
(obec)
Znak: V modrém štítě červená krokev se zlatým trnitým lemem provázená nahoře zlatými liliemi a dole zlatou utrženou hlavou gryfa s červenou zbrojí.
Prapor: Modrý list s červeným šikmým pruhem širokým jednu pětinu šířky listu, lemovaným po obou stranách žlutým vlnkovitým proužkem. V žerďové části žlutá lilie ve vlající části utržená žlutá hlava gryfa s červenou zbrojí.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Miroslav Pavlů.
Ikonografie: „V roce 1923 byl Bozkov povýšen na městečko, znak ale tehdy nezískal. Autor předkládaných návrhů bozkovské obecní symboliky vycházel z historických podkladů. Mariánské lilie, symbolizují kult Panny Marie i zasvěcení tamního kostela. Zlatá a modrá jsou erbovními barvami pánů z Lemberka i jejich příbuzných Valdštejnů…Z erbu hrabat Des Fours byla převzata a upravena červená krokev se zlatým lemem (změna lemu v pilovitý má evokovat dojem podzemních prostor známých bozkovských dolomitových jeskyní) i zlatá gryfí hlava s krkem“ (text pod názvem „Zdůvodnění“ vypracoval navrhovatel).
Kritická poznámka: Páni z Lemberka měli zlato-černě polcený štít, shodně jako jejich příbuzní páni z Vartenberka a jejich předkové užívali velice pravděpodobně stříbrného lva v červeném štítu, proto nemohla být „zlatá a modrá erbovními barvami pánů z Lemberka“. Navrhovatel prokázal neznalost terminologie tím, že trnitý lem zaměnil za „pilovitý“. Symboly v minulosti komentoval Robert R. Novotný v článku Několik poznámek ke komunální heraldice (Z Českého ráje a Podkrkonoší 13, Semily 2000, s. 234 – 242) a velice dobře poukázal na neschopnost trnitého lemu „evokovat dojem podzemních prostor“ a na nepříhodnost lilií jako symbolu spojovaného se zasvěcením bozkovského kostela Navštívení Panny Marie. K popisu znaku stanoveným podvýborem lze poznamenat, že není konstatováno kolik lilií krokev provází – za stávajícího popisu by platilo, že plocha nad krokví je „pokryta“ neurčeným množstvím lilií a tedy celá.
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném v druhé polovině roku 1997 (obcí nesděleno). Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 4. 5. 1998. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 18. 6. 1998, na základě jeho rozhodnutí č. 52 z 4. 6. 1998.
BUKOVINA U ČISTÉ
(obec)
Znak: V modro-stříbrně děleném štítě nahoře vyrůstající zlatý lev s červenou zbrojí, dole vztyčená zelená buková větev se třemi listy a dvěma červenými bukvicemi mezi nimi.
Prapor: Modro-bíle čtvrcený list. V horním žerďovém poli vyrůstající žlutý lev s červenou zbrojí, v dolním žerďovém poli vztyčená zelená buková větev se třemi listy a dvěma červenými bukvicemi mezi nimi.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Stanislav Kasík.
Ikonografie: Horní polovina štítu je inspirována erbem pánů z Valdštejna, kteří byli v minulosti vlastníky obce. Dolní polovina znaku je mluvícím znamením se vztahem k názvu obce. Stříbrnou polovinou štítu je symbolizována druhá část úplného názvu obce „u Čisté“. Obě žerďové čtvrtiny praporu opakují podobu znaku a zbývající čtvrtiny se shodují s jeho základní barevností.
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 25. 9. 2002. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 28. 5. 2003. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 8. 10. 2003, na základě jeho rozhodnutí č. 23 z 18. 6. 2003.
HORKA U STARÉ PAKY
(obec)
Znak: V zeleném štítě snížený stříbrný hrot se zeleným listnatým stromem. Z hrotu vyniká zlaté vozové kolo.
Vlajka: Zelený list se žlutým vozovým kolem v žerďové a střední části, překrytým bílým vlajícím pětiúhelníkovým polem, na okraji listu dlouhým jednu třetinu délky listu a s vrcholem v první třetině délky listu. V něm zelený listnatý strom.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a vlajky: Jan Tejkal.
Ikonografie: „ Při absenci historického pečetního znamení obce Horka obsahuje návrh znaku tyto tři figury: 1. Figuru vozového kola vyjadřující vznik obce Horka na křižovatce zemských cest jako místa odpočinku a překladiště zboží pro formany. 2. Figuru hrotu jakožto schematizované mluvící znamení obce a současně jako schematizovanou mitru sv. Prokopa z pečeti obce Čistá, k níž obec v minulosti patřila. 3. Figuru listnatého stromu jako symbol krajiny a symbol místní části Nedaříž odvozenou z pečeti obce Vidochov, jejíž součástí byla ves Nedaříž v minulosti“ (text ikonografického výkladu je citován z žádosti obce z 21. 11. 2005 o schválení a udělení znaku a vlajky).
Kritická poznámka: Výklad odráží zjevné potíže s nalézáním vhodných figur do obecního znaku tím, že byla hledána inspirace v Čisté (u Horek – okr. Semily) a ve Vidochově (okr. Jičín) - tedy mimo „katastr“ dnešní obce. Navíc Čistá a Vidochov jsou samostatnými obcemi a jim by měl být zachován „nárok“ na možnou inspiraci figurami z historických pečetí – i když lze připustit, že hrot je jinou figurou než mitra a strom je figurou velice obecnou.
Návrh znaku a vlajky schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 11. 11. 2005. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a vlajky 8. 2. 2006. Znak a vlajka byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 7. 4. 2006, na základě jeho rozhodnutí č. 65 ze 17. 2. 2006
HORNÍ BRANNÁ
(obec)
Znak: V modrém štítě doleva obrácený zlatý lev držící zlatou kouli postrkanou třemi (2, 1) stříbrnými pštrosími pery.
Prapor: List tvoří tři svislé pruhy, žlutý, modrý a žlutý, v poměru 1 : 2 : 1. V modrém pruhu žlutý lev obrácený k vlajícímu okraji, držící žlutou kouli postrkanou třemi (2, 1) bílými pštrosími pery.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Jiří Louda (Vrchlabí).
Ikonografie: „Při tvorbě návrhu obecního znaku a praporu jsem vycházel především z historie obce. Lev užitý na návrhu je lvem Valdštejnů. Tento šlechtický rod stál u počátků obce a dlouhá léta mu obec patřila. V 16. století dokonce Valdštejnové přenesli ze Štěpanic do Branné sídlo svého panství a vystavěli zde dosud stojící renesanční zámek. Druhým rodem, který se nesmazatelně zapsal do historie obce, byli Harrachové. Tí získali Brannou v 17. století a v jejich držení zůstala až do roku 1945“ (text pod názvem „Návrh znaku a praporu obce Horní Branná“ vypracoval navrhovatel).
Kritická poznámka: Po několika pokusech navrhnout obecní znak (Miroslav Hirsch, Jaroslav Barták) vznikl znak výběrem figur a koncepcí velice vydařený. Přesto je z výsledku patrné, že navrhovatel znaku a praporu neměl potřebnou oborovou průpravu, jak dosvědčuje zcela zbytné otočení figury lva doleva. Orientace obecných figur je obvyklá doprava s tím, že se takové otočení jako základní „nehlásí“. Je-li figura otočena opačně, mělo by to mít nějaký podstatný opravňující důvod – zde evidentně neexistuje. To, že lev na zachovaném otisku obecní pečeti je otočen doleva, nijak nezakládá povinnost totéž zopakovat v návrhu obecního znaku. A to proto, že otočení lva tímto směrem v pečeti mohlo být jednoduše způsobeno neprofesionalitou výrobce typáře, který do desky ryl lva nikoliv negativně, jak bylo potřeba, ale pozitivně, jak si myslel, že to podle pravděpodobné kresebné předlohy má být - čili pro otočení figury lva existovaly důvody spíše subjektivně pragmatické než jiné. Tím, že i na praporu je figura lva odvrácena od žerdi a nesměřuje k ní jak je obvyklé, normální a očekávané, lze přičinit k figuře nelichotivý výklad o „zbabělém utíkání z boje“. Takové konsekvence zjevně nebyly autorem brány do úvahy. Lev je „monochromní“ a určitě by mu „slušela“ červená zbroj, aby skutečně byl lvem valdštejnským, kterým nyní de facto není.
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 11. 3. 2002. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 16. 4. 2003. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 19. 6. 2003, na základě jeho rozhodnutí č. 22 z 13. 5. 2003
JILEMNICE
(město)
Znak: Město používá historického znaku, který se vyvinul z pečeti s mluvícím znamením jilmu. Popis: Ve stříbrném štítě na zeleném trávníku jilm v přirozené barvě.
Prapor: List tvoří tři svislé pruhy, zelený, bílý se zeleným jilmem s hnědým kmenem a zelený, v poměru 1 : 2 : 1.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu praporu: Jiří Škopek.
Ikonografie: Bílý pruh opakuje figuru jilmu ze znaku, zelené pruhy mají barvu trávníku a koruny stromu.
Návrh praporu schválilo městské zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 26. 8. 1999. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh praporu 27. 10. 1999.
Prapor byl městu udělen předsedou Poslanecké sněmovny 6. 12. 1999, na základě jeho rozhodnutí č. 41 z 26. 11. 1999
KARLOVICE
(obec)
Znak: Ve stříbrném štítě nad zlatou, pětkrát pilovitě lomenou patou ze zeleného čtyřvrší vyrůstající červený heroldský kříž.
Prapor: List tvoří bílé karé nad stejně velkým bílým polem a dva vodorovné pruhy, žlutý a zelený. V karé nad zeleným čtyřvrším červený středový kříž s rameny širokými jednu šestnáctinu šířky listu a tři žluté klíny, vycházející z dolního okraje karé a s vrcholy dosahujícími do druhé třetiny šířky karé.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Stanislav Kasík.
Ikonografie: Horní polovina štítu s křížem se vztahuje k patrociniu sv. Jiří kostela v Karlovicích, který je připomínkou zaniklé vsi Přáslavice a svědkem nejstarších poznatelných dějin místa. Čtyřvrší zastupuje okolní vrchy a lesy a zlatá pilovitě lomená pata je vyložitelná inspirací pískovcovými skálami, které tvoří podstatnou součást vzhledu obce a jejího okolí. Prapor v žerďových polích opakuje podobu znaku a ve vodorovných pruzích je inspirován zeleným čtyřvrším a zlatou patou.
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 31. 10. 2003. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 4. 2. 2004. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 9. 6. 2004, na základě jeho rozhodnutí č. 34 z 27. 2. 2004.
KOŠŤÁLOV
(obec)
Znak: Ve stříbrno-modře červeným břevnem děleném štítě nahoře tři (2, 1) modré květy lnu, dole zlatá věž s cimbuřím a prázdnou branou.
Vlajka: List tvoří tři vodorovné pruhy, bílý, červený a modrý, v poměru 2 : 1 : 1. V žerďové části bílého pruhu modrý květ lnu, v něm žlutá věž s cimbuřím a prázdnou branou.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a vlajky: Miroslav Hirsch.
Ikonografie: „Červená lať vyjadřuje říčku protékající základní částí obce a zároveň klasickou, červenou ornici lokality. Tři květy lnu vyjadřují tři katastrální území tvořící současnou obec a jejich textilní a zemědělskou tradici. Zlatá věž vyjadřuje hrad Košťálov, tinktury zlatá a modrá vyjadřují rod Valdštejnů. V celém celku tinktury stříbrná, červená a modrá vyjadřují český charakter obce. Prapor byl odvozen od znaku, symbol textilní a zemědělské tradice a dějin obce byl zjednodušen položením hradní věže na květ lnu. Ostatní idea je totožná s ideou znaku“ (text pod názvem „Odůvodnění“ vypracoval navrhovatel).
Kritická poznámka: Autor prokázal neznalost terminologie (viz také Bělá) použitím pojmu „lať“ pro zúžené břevno (inspirace byla nalézána v publikacích Zdeňka M. Zengera, Heraldika, Praha 1971, resp. od téhož autora, Česká heraldika, Praha 1978, které byly krom jiného také subjektivním pokusem o zavedení heraldických termínů – ty však byly odbornou heraldickou veřejností ve své většině odmítnuty – včetně pojmu „lať“). Návrhy znaku i vlajky jsou poplatné navrhovatelově nedostatečné průpravě v oboru heraldika a jeho omezené invenci – stejným způsobem jako zde je koncipován znak obce Syřenov (břevno, věž - viz níže) a stejným způsobem jako zde je koncipována velice podobná vlajka obce Bělá (květ lnu a v něm mlýnský kámen - viz výše). Navrhovatel si, za použití stejného schématu členění štítu, počínal při návrzích znaků obcí i jinde – obvykle zúžené břevno provázené dalšími figurami, např. květy lnu (růže?), orlice - Dolní Kalná, Horní Kalná (později Hirschem přepracováno – znak udělen), Čistá u Horek, Benešov u Semil. Díky nedostatečné znalosti oboru nedokázal běžně uplatňovat velice široké, mnohotvárné a také originální možností heraldiky („schopnost“ nalézaná u velké většiny současných autorů návrhů obecních znaků). Jak je patrné, tak cílem návrhů bylo dosažení červeno-bílo-modré barevné kombinace s odkazem na národní trikoloru. Nic objevného, protože podobně si počíná mnoho dalších laických navrhovatelů po celých Čechách v domnění, že je to velice sofistikované a zároveň to nejlepší, co lze v návrhu znaku obce uplatnit - že je to smyslem české komunální heraldiky.
Návrh znaku a vlajky schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 13. 12. 2004. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a vlajky 23. 2. 2005. Znak a vlajka byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 9. 6. 2005, na základě jeho rozhodnutí č. 52 z 25. 3. 2005.
KRUH
(obec)
Znak: Polcený štít, v pravém zlatém poli zelený lipový věnec, levé pole červeno-stříbrně šachované.
Prapor: Žlutý list se zeleným věncem a červeno-bíle šachovaným (5x3) vlajícím pruhem.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Zdeněk Velebný.
Ikonografie: „Při tvorbě znaku jsem vycházel z následujících skutečností: Nejstarší rod, který ves Kruh roku 1406 držel, byl rod vladyk ze Mžan a psal se z Kruhu. Jeho znak byl následující: červeno-stříbrný šachovaný štít a v klenotu trup červeno-stříbrně oděné panny. Na základě tohoto znaku jsem do levé části štítu zvolil červeno-stříbrnou šachovnici. Do pravé části znaku, které tvoří zlaté pole, jsem položil kruhový věnec z lipových ratolestí (tato figura je použita na nejstarší známé pečeti). Lipový charakter věnce je odvozen od další historické pečeti, na níž je lípa“ (text pod názvem „Zdůvodnění návrhu znaku a praporu obce Kruh“ vypracoval navrhovatel).
Kritická poznámka: Zmíněnými pečetěmi jsou nepochybně myšleny historické obecní pečeti. Lze upozornit na skutečnost, že „šachovnice“ je obecná figura označující desku na hraní šachů a nikoliv šachované pole, jak bylo ostatně autorem textu „výkladu“ v předchozí větě správně napsáno. Rod, který se psal ze Mžan (také ze Mzan) měl přídomek podle vsi u Nechanic. V roce 1406 se připomíná Jarek ze Mzan, který kostelu v Jilemnici daroval úrok z platu ze vsi Kruh. Z této skutečnosti je pouze dedukováno, že by snad mohl být držitelem tvrze a vsi Kruh. Držení platů však nijak neznamená vlastnictví vsi jako takové. V roce 1415 se připomíná jistý Oldřich z Kruhu. Rozhodnutí se navrhovatele pro červeno-stříbrné šachované pole do obecního znaku se opíralo pouze o jeden jediný a zcela osamocený údaj, který se týkal rodu z Jeřic, jehož příslušníkem byl i Zdeněk Sokol ze Mzan - „Mzau“ (Vojtěch Král, Heraldika, Praha 1900, s. 300). Zdá se být jisté, že šachovaný štít rodového erbu se netýkal nikoho, koho by bylo možné dávat do souvislostí se vsí Kruh. Navrhovatelovo počínání lze mít za nekriticky přímočaré a zároveň k obci neodpovědné.
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 12. 7. 2002. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 16. 4. 2003. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 19. 6. 2003, na základě jeho rozhodnutí č. 22 z 13. 5. 2003.
KTOVÁ
(obec)
Znak: Ve stříbrném štítě pod modrou hlavou modrý kůl provázený červenou růží se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky a modrým mlýnským kolem.
Prapor: Bílý list s modrým žerďovým pruhem širokým jednu šestinu délky listu a s modrým vodorovným pruhem širokým jednu dvanáctinu délky listu. Nad pruhem červená růže se žlutým semeníkem a zelenými kališními lístky, pod pruhem modré mlýnské kolo.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Miroslav Pavlů.
Ikonografie: „Zřejmě nejcennějšími památkami ve vsi jsou tři roubené chalupy a mlýn Žampach na potoku Libuňce…Chráněnou památkou je také barokní brána u č. p. 44, mimoto zde nalezneme smírčí kříž z 1. poloviny 18. století a sochu Panny Marie z r. 1890. Spojení zúžené modré hlavy štítu a zúženého modrého kůlu symbolizuje ústí Veselky do Libuňky, mlýnské kolo připomíná mlýn Žampach a někdejší mlýn Podhaberský, růže je symbolem Panny Marie“ (text pod názvem „Zdůvodnění k návrhům znaku a praporu obce Ktová“ vypracoval navrhovatel).
Kritická poznámka: Navrhovatel, jako velice pilný a zkušený tvůrce, by jistě byl schopen lepšího návrhu znaku. Z pohledu výtvarného jsou úzká a na výšku orientovaná pole méně vhodná pro figury kruhového tvaru, protože jejich velikost je dána šířkou pole. Růže i mlýnské kolo jsou zde „miniaturizovány“. Díky tomu má zhoršenou možnost identifikace zejména mlýnské kolo. Růže jako symbol Panny Marie se zdá být již důkazem o snížené invenci navrhovatele, je-li vysvětlována pouhou existencí mariánské sochy z roku 1890. V soudobých návrzích obecních znaků je obvyklé, že při použití takové symboliky se vychází z patrocinií kostelů a nikoliv soch. Jistě by bylo možné takovou vazbu přijmout, kdyby šlo o sochu nějakým způsobem výjimečnou a hodnou připomenutí (lepším řešením by mohlo být např. využití plochy štítu pod jeho hlavou umístěním mlýnského kola opačných barev s růží v jeho středu, či bez ní). V popisu by jistě bylo vhodné stanovit jaký druh mlýnského kola je v obecním znaku zobrazen, protože jsou známa mlýnská kola palečná (používaná zejména v tradiční heraldice s názvem „mlýnské kolo“ bez nutnosti další specifikace) a vodní (užívaná v heraldice „moderní“ a nemající dosud stanovený konvenční termín, který je nahrazován oním konfusním termínem „mlýnské kolo“). Zde jistě jde o kolo vodní a navíc korečkové (na vrchní vodu).
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 28. 5. 2002. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 16. 4. 2003. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 19. 6. 2003, na základě jeho rozhodnutí č. 22 z 13. 5. 2003.
LEVÍNSKÁ OLEŠNICE
(obec)
Znak: V modrém štítě zlatá kvádrová hradba s baštou a cimbuřím a jednou střílnou. Na baště je zavěšen černý gotický štítek se zlatým, doleva obráceným lvem ve skoku. Bašta je provázena dvěma stříbrnými odvrácenými radlicemi.
Prapor: List tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a žlutý, uprostřed dvě bílé odvrácené postavené radlice.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Zdeněk Linhart (firma ARTING, Vrchlabí).
Ikonografie: „…symboly obce byly vytvořeny zpracovatelskou firmou, při jejich tvorbě byly respektovány historické prameny, které byly k dispozici. Společným znakem jak praporu tak i znaku jsou dvě radlice, jakožto symbol zemědělství a jejich počet tj. dvě respektuje skutečnost, že obec má dvě části. Hlavním prvkem znaku je štít v černé barvě se zlatým lvem. Ten se historicky váže ke znaku pánů z Levína“ (převzato z tištěného materiálu Program obnovy venkova, Obec Levínská Olešnice, zpracovaného Antonínem Lízrem v únoru 1998).
Kritická poznámka: Zlatá hradba s baštou nepochybně symbolizují hrad Levín („Existuje mnoho podkladů, které dovolují čerpat to nejvzácnější ze středověkých odkazů na fortifikační heraldické figury“ – z dopisu navrhovatele z 3. 11. 2004 autorovi). Je-li štítek se lvem odvozen od erbu pánů z Levína, pak ti byli příslušníci stejného šlechtického rodu, který se psal z Náchoda. Ten rod vedl erb černého lva ve zlatém štítě. Obrácení tinktur v návrhu znaku může být vnímáno jak přípustné odvození. Přesto je tato barevná kombinace výsledkem korektury vyvolané podvýborem (dopis prof. Pavla Paláta, člena podvýboru, starostovi obce Antonínovi Lízrovi, ze 14. 9. 1997), protože původní pojetí červeného lva v černém štítu bylo nejen navrhovatelovým porušením základních heraldických pravidel, ale ve vztahu k erbu pánů z Levína také nepřesností. Jak k této barevné kombinaci štítu a figury lva autor návrhu dospěl není zřejmé. Podvýborem bylo také doporučeno, aby lev ve štítku byl nakreslen „ve skoku“ (asi byl navrhovatelem nakreslen jako kráčející). Bylo také konstatováno, že autorem návrhu vypracovaný popis znaku není heraldický a bude stanoven nově. Navrhovatel prokázal svou nepřipravenost k tak odborné činnosti i tím, že navrhoval prapor ve velikosti poměru šířky k délce listu 1 : 2, místo 2 : 3 (tak i u Poniklé). Zmiňované „historické prameny“ pravděpodobně měly zdroj v publikaci Augusta Sedláčka, Hrady, zámky a tvrze Království českého V., kde je kapitola o hradu Levíně (s. 200) s vyobrazením „znaku pánů z Levína“. Protože nakloněný gotický štít je zde orientován heraldicky doleva, je také tak otočen i lev v něm. Stejným směrem je lev otočený i ve znaku Levínské Olešnice – je zřejmé, že zcela bezdůvodně a tím i zbytečně.
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 8. 8. 1998 (tedy až po udělení předsedou PSPČR !!). Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku 1. 10. 1997 a zamítl návrh praporu (před tím 25. 6. 1997 nebyl podvýborem schválen návrh znaku a prapor se proto neprojednával). Opravený návrh praporu podvýbor projednal a schválil 7. 1. 1998. Předsedou Poslanecké sněmovny byl obci udělen znak 1. 12. 1997, na základě jeho rozhodnutí č. 41 ze 17. 10. 1997 a prapor 9. 3. 1998 na základě jeho rozhodnutí č. 45 z 19. 2. 1998.
LOMNICE NAD POPELKOU
(město)
Znak: Město používá znaku, který se vyvinul z historických pečetí, nesoucích znamení z erbu bývalé vrchnosti Košíků z Lomnice. Nejstarší známé barevné vyobrazení městského znaku je uvedeno v Lomnickém kancionálu z roku 1578. Barevnost městské znaku byla rozhodnutím Městského národního výboru z 12. 5. 1997 stanovena v podobě, kterou lze popsat: V červeném štítě na zlatém trojvrší ozbrojenec v plátové zbroji s bojovou sekerou v pravé vztyčené ruce a halapartnou v levé, topůrko a dřevec jsou zlaté, rukavice černé a vše ostatní stříbrné.
Prapor: List tvoří dva vodorovné pruhy, červený a žlutý, v poměru 3 : 1. V červeném ozbrojenec v plátové zbroji s bojovou sekerou v pravé vztyčené ruce a halapartnou v levé; topůrko a dřevec jsou žluté, rukavice černé a vše ostatní bílé.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu praporu: Miroslav Hirsch.
Ikonografie: Prapor opakuje podobu znaku s tím, že trojvrší je transformováno do vodorovného pruhu.
Návrh praporu schválilo městské zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 13. 12. 1999.
Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh praporu 31. 5. 2000. Prapor byl městu udělen předsedou Poslanecké sněmovny 13. 11. 2000, na základě jeho rozhodnutí č. 62 z 14. 6. 2000.
MARTINICE V KRKONOŠÍCH
(obec)
Znak: V modrém štítě zlatý ohlížející se kůň ve skoku.
Prapor: List tvoří tři svislé pruhy: žlutý, modrý a žlutý v poměru 2 : 5 : 2. V modrém pruhu žlutý ohlížející se kůň ve skoku.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Miroslav Pavlů.
Ikonografie: „Patrně v 18. století vznikla martinická obecní pečeť, užívaná dodnes obecním úřadem. Pečetním znamením, které do svých návrhů nové obecní symboliky přenesl i jejich autor, byl kůň s odvrácenou hlavou. Barevné provedení návrhů /modro-zlaté a zlato-modré/ evokuje erbovní barvy Valdštejnů, nejstarších a nejvýznamnějších držitelů Martinic v minulosti“ (text pod názvem „Zdůvodnění k návrhům znaku a praporu obce Martinice v Krkonoších“ vypracoval navrhovatel).
Kritická poznámka: Ohlížející se kůň v historické obecní pečeti odráží tradovanou pověst, že ves má jméno Martinice po poddaném pánů z Valdštejna jménem Martinicz. Ten sloužil svým pánům jako spolehlivý jízdní posel a byl u vrchnosti v oblibě. Proto byl prý ustaven náčelníkem obyvatel žijících v osadě, které se pak nazývala Martiniczova samota. Kůň ve znaku symbolizuje Martiniczovy dobré služby (Kolektiv autorů, 500 let obce Martinice v Krkonoších, b. m. a d. v., s. 14). Autorské vyobrazení koně ve znaku je doplněno oranžovými liniemi vnitřních obrysů figury, které je nutné považovat za tvůrcovu „libůstku“.
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 25. 6. 1996. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 5. 12. 1996. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 31. 1. 1997, na základě jeho rozhodnutí č. 24 z 27. 1. 1997.
MŘÍČNÁ
(obec)
Znak: Ve stříbrno-červeně polceném štítě vpravo na zeleném návrší vykořeněný smrk přirozené barvy, vlevo zlatý prsten s modrým kamenem, dole přeložený hrotem vztyčeného stříbrného meče se zlatým jílcem.
Prapor: List tvoří bílo-červeně čtvrcený žerďový pruh, široký jednu třetinu délky listu, a dva vodorovné pruhy, bílý a zelený. V bílém žerďovém poli zelený vykořeněný smrk s hnědým kmenem na zeleném návrší. V horním červeném poli žlutý prsten nahoře s modrým kamenem, dole přeložený bílým mečem se žlutým jílcem hrotem k hornímu okraji.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Stanislav Kasík.
Ikonografie: Smrk je mluvícím znamením a má oporu ve jménu obce – původní název zněl Smříčná a znamenal „smrková“, tj. voda, hora nebo les. Prsten a meč jsou figury spojitelné se sv. Kateřinou, které je zasvěcen místní kostel, jehož tradice sahají nejméně do 14. století a jsou o něm činěny první zmínky ve spojitosti s prvními zmínkami o obci. Prsten je na samém počátku hagiografie o sv. Kateřině – byl jí ve snu Jezulátkem navlečen na prst prsten jako prsten zásnubní. Meč je na samém konci jejího pozemského života, když byla na příkaz odmítnutého nápadníka císaře Maxentia sťata. Červená barva je vyhrazena svatým mučedníkům. V kombinaci polí stříbrného a červeného jsou obsaženy rodové barvy Harrachů, držitelů obce s nejdelší tradicí.
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 11. 12. 2001. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 12. 11. 2002. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 13. 2. 2003, na základě jeho rozhodnutí č. 16 z 9. 12. 2002.
NOVÁ VES NAD POPELKOU
(obec)
Znak: V zeleném štítě nad stříbrnou vlnitou patou s modrým vlnitým břevnem ze zlaté skořápky vzlétající stříbrná husa se zlatým zobákem, provázená dvěma stříbrnými věžemi, každá s prázdnou gotickou branou, černým oknem a cimbuřím.
Prapor: List tvoří čtyři vodorovné pruhy, zelený, vlnitý bílý, vlnitý modrý a zvlněný bílý, v poměru 7 : 1 : 1 : 1. V zeleném pruhu bílá husa se žlutým zobákem vzlétající ze žluté skořápky mezi dvěma bílými věžemi s prázdnou gotickou bránou, černým oknem a cimbuřím.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Zdeněk Velebný.
Ikonografie: „Jelikož jsem o obci Nová Ves zjistil zajímavé skutečnosti, použil jsem těchto při tvorbě znaku. V našich zemích není časté, že by se v jedné obci nacházeli dvě tvrze, proto jsem jejich symboliku umístil do erbu. Další zajímavostí je nález zazděného husího vejce (jeden z přetrvávajících pohanských zvyků, z nichž vznikla pověra, že naši předkové přidávali do malty bílky) při bourání jedné z těchto tvrzí. Z tohoto důvodu jsem použil symboliku ze skořápky vzlétající husy. Řeka Popelka je zastoupena třemi vlnitými břevny“ (text pod názvem „Zdůvodnění návrhu znaku a praporu obce Nová Ves“ vypracoval navrhovatel).
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 2. 11. 2000. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 31. 10. 2001. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 21. 1. 2002, na základě jeho rozhodnutí č. 97 z 22. 11. 2001.
PONIKLÁ
(obec)
Znak: V červeném štítě na černé stříbrně kvádrované šachtě rumpál s vytaženým okovem, vše zlaté s modrým kováním.
Prapor: List tvoří dva vodorovné pruhy: žlutý a červený, uprostřed modrý válec rumpálu se dvěma klikami. Klika u žerdi je obrácena vzhůru.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Zdeněk Linhart.
Ikonografie: „K dispozici jsem měl tehdy celou řadu materiálů, z kterých jsem nejvíce těžil pro vznik znaku obce – čtyři razítka z různých období. Jejich střed je stejný a opírá se o období těžby grafitu a železné rudy. Zájem o tuto činnost opadává v druhé polovině 19. století. Poslední průzkum ložisek byl zde proveden v roce 1926. Ústřední figura představuje zděný kruhový vstup z kamenných kvádrů do šachty s rumpálem a okovem“ (z dopisu navrhovatele autorovi z 3. 11. 2004).
Kritická poznámka: Ačkoliv byl znak schválen a udělen, podařilo se navrhovateli porušit základní heraldické pravidlo o barvě a kovu, když do červeného štítu umístil černou stříbrně kvádrovanou „šachtu“. Autentický výklad významu užitých figur, by-li vůbec autorem návrhů vypracován, nebyl pro toto pojednání k dispozici a není tedy zřejmé, co vedlo navrhovatele k obarvení „šachty“ na černo – snad těžba černého grafitu. Ke stanovenému popisu znaku podvýborem lze přičinit poznámku k pojmu „šachta“ - obvykle je tím míněna „díra“ o ploše průměru menší než 36 m2. Ve znaku však není zobrazena díra, ale její obezděné vyústění na povrchu. Mělo tedy být popsáno obezdění, které je vidět, a nikoliv jen tušená díra. Menší šachty mají odborný název šachtice. Korektnějším by byl termín „černé, stříbrně spárované, obezdění šachtice s rumpálem“. A to i proto, že figura vycházející z obrazů historických obecních pečetí je na první pohled podobná obvyklé heraldické obecné figuře „studna s rumpálem a okovem“. Při kreslení znaku podle stávajícího popisu není jistota správnosti konstrukce. Popis také neuvádí, že „šachta“ (resp. obezdění) vyniká z paty štítu a není volná, i když lze připustit tušenou námitku zpracovatelů popisu znaku, že právě díky neužití pojmu volná je zřejmé, že „šachta“ vyrůstá z paty štítu.
Návrh znaku a praporu schválilo obecní rada na svém zasedání konaném dne 21. 4. 1997. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 18. 2. 1998. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 4. 6. 1998, na základě jeho rozhodnutí č. 50 z 19. 5. 1998.
PŘEPEŘE
(obec)
Znak: Ve sníženě vlnitě děleném štítě nahoře ve zlato-červeno-černo-zlatě kosmo děleném poli stříbrná svatojakubská mušle, dole třikrát stříbrno-modře vlnitě dělené pole.
Vlajka: List tvoří čtyři vodorovné pruhy, střídavě bílé a modré, prostřední vlnité se třemi vrcholy a dvěma prohlubněmi. Ve žluto-černo-červeno-žlutě kosmo děleném karé bílá svatojakubská mušle.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autoři návrhu znaku a vlajky: Stanislav Kasík, Roman Polák.
Ikonografie: Horní polovina štítu je složena z tinktur odvozených ze základních rodových erbů pánů z Vartenberka – zlatá a černá, a knížat z Rohanu – červená a zlatá, jako dominantních historických vlastníků obce Přepeře. Mušle je atributem sv. Jakuba Většího, kterému je zasvěcen přepeřský kostel, svědek nejstarších poznatelných dějin místa. Vlnité dělení dolní poloviny štítu symbolizuje jak řeku Jizeru, při které obec leží, tak odkazuje i na její jméno, odvozené od peřejí – střídání stříbrného a modrého břevna evokuje představu „modré“ vody a „stříbrné“ pěny na vrcholcích vln v peřejích.
Návrh znaku a vlajky schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 15. 12. 2005. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 8. 2. 2006. Znak a vlajka byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 7. 4. 2006, na základě jeho rozhodnutí č. 65 z 17. 2. 2006.
ROZTOKY U JILEMNICE
(obec)
Znak: Ve stříbrno-modře šikmo vlnitě děleném štítě nahoře zelený had s červeným jazykem ovinutý kolem černé šikmé hůlky, dole dva kosmo položené zkřížené stříbrné meče se zlatými jílci.
Prapor: Bílo-modře šikmým zvlněným řezem dělený list. V bílém poli šikmo černá hůlka ovinutá zeleným hadem s červeným jazykem. V modrém poli dva zkřížené meče, kosmý hlavicí k vlajícímu okraji, přes něj šikmý hlavicí k dolnímu okraji, oba bílé se žlutými jílci.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Zdeněk Velebný.
Ikonografie: „Při tvorbě znaku jsem vycházel z následujících zjištění: Roztoky se připomínají již před rokem 1360, kdy zde byl farní kostel. V roce 1360 je měli ve svém držení Zdeněk z Radimě a Kunka se svými syny, v roce 1390 Eulalie z Kostelce n. S., v roce 1394 Štěpán Karlovec z R. L. V 16. století zpustly. Jedna část s kostelem patřila k Štěpanicům a v letech 1492 – 1850 k Jilemnici. Druhá část patřila do roku 1540 k Bradlci a poté ke Kumburku. V roce 1739 byl po požáru starého roubeného kostela postaven zděný kostel, který byl zasvěcen sv. Filipovi a Jakubovi. Zkřížené meče – symbol z obecní pečeti, had - atribut sv. Filipa, hůl – atribut sv. Jakuba menšího, zvlněná modrá – symbol názvu obce“ (text pod názvem „Zdůvodnění návrhu znaku a praporu obce Roztoky u Jilemnice“ vypracoval navrhovatel).
Krirická poznámka: Ve znaku je užita figura hada obtočená okolo hůlky autorem vysvětlená jako atributy světců sv. Filipa a Jakuba Menšího, kterým je zasvěcen roztocký kostel. Had může být atributem sv. Filipa, ale „hůlka“ nemůže být v žádném případě atributem sv. Jakuba Menšího. To proto, že atributem sv. Jakuba Menšího je valchářská hůl, tedy nikoliv jakákoliv hůl, ale hůl zcela specifické podoby. Ta podoba je tak mimořádná, že ji nelze nijak zaměnit (kovová struna napjatá v „rámu“; celé podobné velkému smyčci). To je první část chybně vytvořené figury - druhou částí je, že téměř shodným způsobem je v heraldice obecně zobrazována figura Aeskulapovy hole (!!! – Asklépios, řec., Aeskulapius, lat.). Takto koncipovaná figura měla být odmítnuta pokud opravdu nebyla míněna jako Aeskulapova hůl - symbol lékařů a lékařství. Schválení podvýborem lze mít za nepřijatelně chybné.Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 5. 3. 2001. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 12. 12. 2001. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 25. 2. 2002, na základě jeho rozhodnutí č. 98 z 31. 1. 2002.
SEMILY
(město)
Znak: Město užívá historického znaku vyvinutého z městských pečetí užívaných od 16. století. Ideální popis zní: V modrém štítě vlevo listnatý strom na zeleném trávníku, po kterém kráčí jelen, obojí v přirozených barvách. Nad parožím vedle sebe do oblouku šest zlatých hvězd.
Prapor: List praporu tvoří horní modrý pruh, dolní zelený pruh v poloviční šíři modrého; do zeleného pruhu po celé délce listu je jedním cípem vetknuto šest zlatých hvězd, navzájem se dotýkajících.
Poměr délky k šířce je 3 : 2.
(Poznámka: hvězdy na praporu jsou šesticípé)
Autor návrhu praporu: Jaroslav Barták.
Ikonografie: Modrý pruh má barvu štítu, zelený trávníku a koruny stromu. Hvězdy se shodují s hvězdami ve znaku.
Návrh praporu schválilo městské zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 19. 12. 1991.
Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh praporu 6. 3. 1992.
Právo užívat prapor bylo městu uděleno usnesením předsednictva České národní rady č. 804 z 12. 3. 1992.
STUDENEC
(obec)
Znak: Polcený štít, pravá polovina dělená, nahoře v modrém poli stříbrný vztyčený meč se zlatým jílcem a záštitou, podložený zlatými váhami, dolní pole černo-stříbrno-červeně děleno. V levé zlaté polovině černá vztyčená ostrev s osmi suky.
Prapor: Čtvrcený list s černou horní a žlutou dolní žerďovou částí a bílou horní a červenou dolní vlající částí. Uprostřed listu v modrém volném karé o šířce poloviny šířky listu bílý vztyčený meč se žlutým jílcem a záštitou, podložený žlutými váhami.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Miroslav Pavlů.
Ikonografie: K obci Studenec patří i Zálesní Lhota. „V pečetní symbolice obou obcí se v minulosti objevovala postava Spravedlnosti s mečem a váhami v rukou…Autor návrhu nové obecní symboliky přenesl atributy Spravedlnosti – meč a váhy na čestné místo do návrhu znaku i praporu. Hlavním důvodem byla skutečnost, že jde o znamení, v minulosti společné pro obě vesnice. Protože v období vlády Albrechta z Valdštejna měly obě vesnice i společné osudy, je barevná kombinace figur – modro-zlatá – odvozená z valdštejnské heraldiky. Tři pruhy – černý, červený a stříbrný – upomínají na počátky Studence (tři dvory v majetku Trčků z Lípy – dělení a barvy jejich erbu jsou totožné). Ve druhé polovině znaku najedeme ještě ostrev se čtyřmi suky, část erbu Bergerů z Bergenthálu v černé barvě na zlatém podkladě, posledních šlechtických majitelů Studence a stavebníků zámku (erb zjištěn na průčelí zámku ve Fořtu)“ (text pod názvem „Zdůvodnění návrhu znaku a praporu obce Studenec“ vypracoval navrhovatel).
Kritická poznámka: V popisu znaku měly být váhy označeny jako miskové. Popis dělení dolního pole v pravé polovině štítu není doplněn počtem dělení - zde dvakrát – dle stávajícího znění popisu může být pole děleno „nekonečným“ množstvím řezů v tinkturách postupně černé, stříbrné a červené. K popisu praporu lze přičinit poznámku o nevhodnosti nazývat čtvercové pole uprostřed listu „volné karé“, protože karé je ustálený výraz pro čtvercové pole v horní žerďové části listu.
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném pravděpodobně v závěru roku 1996. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 25. 6. 1997. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 1. 12. 1997, na základě jeho rozhodnutí č. 41 z 17. 10. 1997
SVOJEK
(obec)
Znak: V modrém štítě na zeleném vrchu se zkříženými stříbrnými hasičskými sekerkami se zlatými topůrky, tři přirozené lilie na stoncích s listy mezi dvěma zlatými obilnými klasy, oba s listem a odkloněné.
Vlajka: List tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a zelený, v poměru 5 : 3. Ze druhé až šesté dvanáctiny horního okraje zeleného pruhu vyniká zelený vrch a na něm tři bílé přirozené lilie na stoncích s listy mezi dvěma žlutými obilnými klasy, oba s listem a odkloněné. Pod vrchem v zeleném pruhu zkřížené bílé hasičské sekerky se žlutými topůrky.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a vlajky: Stanislav Kasík.
Ikonografie: Obec se skládá ze Svojku a z místní části Tample. Vrch má vztah ke geografické poloze obce. Lilie jsou atributem sv. Antonína Paduánského, kterému je zasvěcen kostelík ve Svojku a jeho socha stojí v Tampli. Klasy odkazují na zemědělský charakter obce. Zkřížené hasičské sekerky symbolizují místní sbor dobrovolných hasičů, který má velice dlouhou tradici a je podstatnou, důležitou a nezastupitelnou součásti společenského života obce. Vlajka opakuje podobu znaku.
Návrh znaku a vlajky schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 7. 12. 2005. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a vlajky 8. 2. 2006. Znak a vlajka byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 7. 4. 2006, na základě jeho rozhodnutí č. 65 z 17. 2. 2006.
SYŘENOV
(obec)
Znak: Štít dělený červeno-stříbrně děleným břevnem, nahoře ve zlatém poli kráčející modrá lvice s červenou zbrojí, dole v modro-zlatě šikmo děleném poli věž s cimbuřím a prázdnou branou opačných barev.
Prapor: Modro-žlutě šikmo dělený list, uprostřed věž s cimbuřím s prázdnou branou opačných barev.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a praporu: Miroslav Hirsch.
Ikonografie: „Horní zlatá část s modrou kráčející lvicí vyjadřuje rod Markvarticů, horní červená část břevna vyjadřuje červenozem lokality, dolní stříbrná část břevna vyjadřuje říčku protékající lokalitou, spodní, šikmo štípená část vyjadřuje v horní části hrad Kumburk (Goldenburg) v dolní části vyjadřuje hrad Bradlec. Prapor je převzetím spodní části znaku a stejně jako znak vyjadřuje hrady Kumburk a Bradlec a zároveň barvy rodu Markvarticů“ (text pod názvem „Odůvodnění“ vypracoval navrhovatel).
Kritická poznámka: Neznalost oboru prokázal navrhovatel několika způsoby. Štít nemá části, tím méně „horní“ a „spodní“. Pojem „štípený“ je již archaický termín, ale i na počátku 20. století platil pro svislé „rozdělení“ štítu (figur atd.) – tedy dnes pro polcení. Zde je však užit pro šikmé dělení – tedy chybně. Autorova kresba lvice je špatná - lvice nemůže mít hřívu. Má-li hřívu a je lvem, pak také musí mít pohlaví. Má-li hřívu a nemá pohlaví, pak je to prapodivná, umenšená a znehodnocená figura. „Markvartická lvice“ je pojem zavedený koryfeji české heraldiky Martinem Kolářem a Augustem Sedláčkem v nepřesném významu, který byl později literaturou opakován - a to ve smyslu, že lev stojící „na čtyřech“ je lvicí. Pokud stojí lev „na třech, s jednou přední pozdviženou“, pak je pro něj vyhrazen terminologický pojem „kráčející“. Schvalovatelé v podvýboru popsali figuru jako lvici nikoliv proto, že stála „na čtyřech“, ale proto, že tak ji „myslel“ navrhovatel s tím, že hříva není výrazná a pohlaví chybí. Na pečetích „Markvarticů“ ze 13. století, tedy pánů z Michalovic, z Lemberka a z Vartenberka, šlo vždy o lva (samce) a nikoliv o lvici (samici). Představa, že původním „markvartickým lvem“ byl modrý lev ve zlatém štítu je lichá a neopírá se o žádné dobové barevné vyobrazení, ale pouze o pozdější podobu erbu pánů z Valdštejna a chybně dedukovanou souvislost a to jako výsledek nekritického hodnocení z konce 19. století (dokonce je modrý lev ve zlatém štítu chybně přiřazován k osobě sv. Zdislavy, jako její rodový erb). Lze doložit, že „markvartický lev“ byl stříbrný v červeném štítu. Autorem užitá zlatá a modrá jsou tinktury valdštejnské a takto by bylo vhodnější znak také vysvětlovat.Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 16. 5. 2003. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 29. 10. 2003. Znak a prapor byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 5. 3. 2004, na základě jeho rozhodnutí č. 31 z 25. 11. 2003.
TATOBITY
(obec)
Znak: Ve stříbrném štítu z trávníku vyrůstající lípa s mohutným kmenem a čtyřmi větvemi, po stranách kmene vpravo broušený granát a vlevo drůza ametystu, vše přirozené barvy.
Prapor: nebyl navržen.
Autor návrhu znaku: Jiří Louda (Olomouc)
Ikonografie: „U obce stojí tisíciletá lípa (respektive její torzo, stále dobře udržované), proto je do znaku převzata jako hlavní symbol obce. Poněvadž v Tatobitech bývala známá brusírna granátů, je po jedné straně lípy zobrazen broušený granát, drůza ametystu na druhé straně lípy je připomínkou nalezišť polodrahokamů v okolí obce“ (z dopisu navrhovatele autorovi ze 14. 9. 2004).
Kritická poznámka: Broušený granát je obvykle broušen do šesti plošek. To, co je zobrazeno ve znaku je typologicky a názvoslovně „naveta“. V popisu znaku je v souvislosti s lípou použit neheraldický opisný termín „mohutný kmen“.
Návrh znaku schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném pravděpodobně v lednu 1994. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku 18. 3. 1994. Znak byl obci udělen předsedou Poslanecké sněmovny 13. 5. 1994, na základě jeho rozhodnutí č. 14 z 12. 4. 1994.
TURNOV
(město)
Znak: Město používá znaku, který se vyvinul z historických pečetí. Znak lze popsat: V červeném štítě stříbrný dvouocasý korunovaný lev se zlatou zbrojí (nebo: V červeném štítě český lev).
Prapor: List tvoří tři svislé pruhy: bílý, červený a bílý v poměru 1 : 2 : 1. V červeném poli bílý dvouocasý lev se žlutou korunou a zbrojí.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu praporu: František Mařan (firma FAAMA Turnov).
Ikonografie: prostřední pruh opakuje podobu znaku.
Návrh praporu schválilo městské zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 6. 3. 1997.
Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh praporu 20. 3. 1997.
Prapor byl městu udělen předsedou Poslanecké sněmovny 26. 6. 1997, na základě jeho rozhodnutí č. 27 z 12. 5. 1997
VÍCHOVÁ NAD JIZEROU
(obec)
Znak: V červeno-modře polceném štítě zlatý snop.
Vlajka: List tvoří dva svislé pruhy, červený a modrý. Uprostřed žlutý snop.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku a vlajky: Miroslav Pavlů.
Ikonografie: „Přestože ve Víchové byla půda málo úrodná, živili se zdejší usedlíci převážně zemědělstvím. Dokazuje to alespoň razítko se symbolem převázaného snopu, užívané ve Víchové ještě v roce 1987. Je pravděpodobné, že symbol snopu byl převzat ze staršího, patrně ztraceného pečetidla…“ (text pod názvem „Zdůvodnění k návrhům znaku a praporu obce Víchová nad Jizerou“ vypracoval navrhovatel). Z navrhovatelova textu také vyplývá, že volba tinktur nalézala inspiraci v erbech dominantních držitelů - modrá a zlatá v erbu Valdštejnů, červená v erbu Harrachů. Modrá má také symbolizovat řeku Jizeru.
Návrh znaku a vlajky schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 6. 9. 2004. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a vlajky 8. 12. 2004. Znak a vlajka byly obci uděleny předsedou Poslanecké sněmovny 8. 4. 2005, na základě jeho rozhodnutí č. 50 z 20. 1. 2005.
VŠEŇ
(obec)
Znak: V modrém štítě se dvěma stříbrnými břevny zlato-černě polcený snížený vydutý hrot se stříbrným třešňovým květem se zlatým semeníkem na vrcholu.
Prapor: Modrý list s bílým žerďovým klínem s vrcholem na středu vlajícího okraje listu na bílý klín je položen žlutý žerďový klín do středu listu.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu znaku: Milan Mysliveček (idea a návrh), Jiří Louda ( Olomouc – úprava a nové kresebné provedení).
Autor návrhu praporu: Zbyšek Svoboda.
Ikonografie: „Pruhy byly vyjádřeny připojené osady Plovkovice (správně: Ploukonice) a Mokrý, zatímco Všeň vyjadřuje třešňový květ“ (z dopisu navrhovatele autorovi z 14. 1. 1998).
Kritická poznámka: původně stanovené popisy znaku i praporu z roku 1992 měly terminologické nedostatečnosti takového rázu, že podle popisů nebylo možné konstruovat znak a prapor v té podobě v jaké byly navrženy a navrhovateli myšleny. Na tuto skutečnost upozornil podvýbor autor tohoto článku. Ostatně i popis znaku nově stanovený v roce 1998 má své nedostatečnosti když konstatuje, že ve štítu jsou dvě břevna (tedy štít čtyřikrát „pravidelně“ dělený) a nikoliv to, co je navrhovatelem konstrukce znaku myšleno, tedy snížené „zdvojené“ („dvojité“) břevno (tedy dvě břevna jedno na druhým v menší vzdálenosti než při běžném umístění a zároveň nikoliv v ideální vodorovné ose štítu – pro figuru s takovou charakteristikou ještě nebyl stanoven konvenční termín).
Návrh znaku a praporu schválilo obecní zastupitelstvo na svém zasedání konaném pravděpodobně ve druhé polovině roku 1992. Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh znaku a praporu 23. 4. 1993 (revokace a oprava popisu znaku a praporu obce na zasedání podvýboru 18. 2. 1998 – znění opravených popisů viz výše). Znak a prapor byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny, na základě jeho rozhodnutí č. 10 z 15. 7. 1993.
VYSOKÉ NAD JIZEROU
(město)
Znak: Město používá znaku, který se vyvinul z podob historických pečetí ze 16. století tak, že pečetnímu obrazu byly někdy v polovině 18. století přiřazeny tinktury. Podvýbor pro heraldiku a vexilologie vyhověl žádosti města o stanovení popisu městského znaku (ten nebyl předmětem udělení): V modrém štítě na zeleném trávníku vousatý muž v červeném černě přepásaném kabátci a zlatých nohavicích, v černých vysokých botách, s červeným kloboukem s pštrosím perem, šikmo probodávající zlatým kopím vzpřímeného doleva obráceného černého medvěda s červeným jazykem před třemi listnatými stromy přirozené barvy (k tomu viz kritické poznámky).
Prapor: List tvoří dva vodorovné pruhy, světle modrý a zelený, v poměru 7 : 3. Uprostřed k žerdi obrácený vousatý muž v červeném černě přepásaném kabátci a žlutých nohavicích, v černých vysokých botách, s červeným kloboukem s pštrosím perem, šikmo probodávající žlutým kopím vzpřímeného černého medvěda s červeným jazykem před třemi zelenými listnatými stromy s hnědými kmeny.
Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
Autor návrhu praporu: Stanislav Kasík.
Ikonografie: Prapor jako „heraldický“ opakuje podobu znaku.
Kritická poznámka: při stanovení popisu městského znaku podvýborem došlo zřejmě k písařské chybě tím, že bylo konstatováno otočení muže doleva, ale ten je otočen doprava. Takové otočení se považuje za „základní“ a „nehlásí se“. Naopak u medvěda, který doleva otočen je, nebylo otočení popisem „hlášeno“. Stanovení popisu bylo důležité s ohledem na znak města Bystré (okr. Svitavy), který zobrazuje stejnou scénu jaká je ve znaku města Vysoké nad Jizerou. Odlišujícím prvkem byla pouze zlatá pata štítu u znaku Bystré. V Bystré se rozhodli upravit svůj znak tak, že štít byl obarven na červeno a byl také v uvedené podobě městu 18. 6. 1998 udělen. Je jistě pozoruhodné, že nejstarší zmínky o barevné podobě městského znaku ve Vysoké mluví o štítu červeném a naopak v Bystré o štítu modrém. Světle modrá barva městského praporu ve Vysoké je v řadě existujících městských a obecních praporů a vlajek barvy modré (tmavé) svým způsobem výjimečná právě svou světlostí (azurová modrá).
Návrh praporu schválilo městské zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne 10. 11. 2003.
Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PSPČR projednal a schválil návrh praporu 4. 2. 2004.
Prapor byl městu udělen předsedou Poslanecké sněmovny 9. 6. 2004, na základě jeho rozhodnutí č. 34 z 27. 2. 2004.
******
Z uvedeného přehledu vyplývá, že na okrese Semily dosud nemá znak a vlajku 33 obcí. Neexistuje právní norma, která by vyžadovala nutnost zavedení takových symbolů všemi obcemi. Dosud je rozhodnutí zcela na obecních zastupitelstvech. V posledních pěti letech byly navrženy znaky pro obce Benešov u Semil (Miroslav Hirsch), Čistá u Horek (dvakrát po sobě vypracovány návrhy znaku a vlajky různými navrhovateli - l. Zdeněk Linhart, 2. Miroslav Hirsch), Hrubá Skála, Chuchelna, Paseky nad Jizerou a Žernov (všechny Miroslav Pavlů). Z nich pouze Benešov u Semil dospěl k projednání a schválení v obecním zastupitelstvu (20. 6. 2006) a k podání žádosti Podvýboru pro heraldiku a vexilologii PSPČR o schválení a doporučení k udělení předsedou PS. V ostatních obcích byly předložené návrhy buď zastupiteli odmítnuty nebo nedošlo k všeobecnému konsensu. Z měst dosud nemá konstituovanou vlajku Jablonec nad Jizerou, Rokytnice nad Jizerou a Rovensko pod Troskami.
Současná česká heraldická tvorba v oboru komunální heraldiky je viditelně poznamenána činností laiků, odborně nepřipravených diletantů a pseudoheraldiků. Vedle nich samozřejmě existuje seriozní a korektní, ale výrazně menší skupina těch, kteří se heraldiky nazývat mohou. Navrhování symbolů obcí se logicky stalo předmětem obchodu, práce za úplatu a možnosti výdělku. Tato okolnost u mnohých, kteří se navrhováním obecních symbolů zabývají, silně posílila nekritičnost pohledu k vlastním schopnostem a nutkání chovat se pragmaticky. Nezkoumání vlastních schopností a neschopnost vzdělávání se a dosahování vyšších stupňů znalostí nejen v příslušném oboru je také odrazem jinak všeobecného despektu k heraldice. Onen despekt je patrný nejen u mnohých z navrhovatelů obecních symbolů, ale také v prostředí obecních samospráv, kde laické hodnocení předkládaných laických návrhů vcelku logicky vede k výsledkům spíše tristním. Kvalitě znaků nijak nepřispívají ani ryze subjektivní ambice některých představitelů obcí podílet se viditelným způsobem na podobách obecních symbolů. Také je patrné, že geografická vzdálenost některých navrhovatelů od obcí neumožňuje těsnější kontakt s místem, s prostředím, s potřebnými informacemi a to svádí ke schematizujícím řešením obsahu znaků. To vše se projevilo i v některých návrzích obecních symbolů v semilském okrese. I když jsou znaky výše vyjmenovaných obcí řádně konstituovány, přesto zůstávají odrazem doby svého vzniku a budou odrážet schopnosti nejen svých tvůrců, ale i schvalovatelů - a to již navždy. Vedle znaků s dobrými vlastnostmi, které si dokáží podržet svou kvalitu po řadu příštích století budou existovat i ty méně povedené. Lze jen doufat, že zbývající obce okresu Semily se ve svém konání směřujícím k zavedení obecních symbolů zachovají osvíceněji, moudřeji a opatrněji a tím i odpovědnější k sobě samým a ke všem svým budoucím.
*****
HARRACHOV
(město)
V úvodu byl poznamenáno, že znak užívaný městem Harrachov vznikl za zvláštních okolností a nebyl korektně konstituován. Harrachov se stal městem 2. 2. 1965. V roce 1989 jednalo město ve spolupráci s Okresním archivem v Semilech a v souladu s platným právním pořádkem s Komisí pro znaky měst při Archivní správě ministerstva vnitra o městském znaku. Rada MěNV v Harrachově na svém jednání konaném dne 25. 5. 1989 vybrala z několika návrhů Jaroslava Bartáka ten, který byl označen jako č. 8 a odpovídal popisu “červeno-modře polcený štít, vpravo polovina rodového znaku Harrachů, vlevo stříbrný pohár s routovým výbrusem“. Komise při AS MV znak posoudila a prostřednictvím OA Semily doporučila k užívání (z dopisu PhDr. Ivana Štarhy, tehdejšího předsedy uvedené komise, autorovi z 21. 5. 2002). Aby bylo vyhověno tehdejším požadavkům na řádné konstituování městského znaku, bylo nezbytně nutné, aby plénum MěNV v Harrachově vydalo řádné souhlasné rozhodnutí prostřednictvím zápisu ze svého zasedání.
Mezi tím došlo k politickým změnám ve státě. Následkem vydání zákona O obcích dne 4. 9. 1990 byla při České národní radě ustavena heraldická komise, do níž byli kooptování jak členové Komise pro znaky měst AS MV, tak někteří členové komise pro státní znak Federálního shromáždění ČSFR, která v té době ukončila svou činnost. Dr. Štarha, bývalý předseda Komise pro městské znaky AS MV a v té době člen nově ustavené Heraldické komise při ČNR, oslovil dopisem z 22. 10. 1990 Městský národní výbor v Harrachově s žádostí o sdělení data plenárního zasedání, na němž byl městem navržený a komisí AS MV projednaný a doporučený znak schválen. Odpověď s datem 2. 11. 1990 a podepsaná tehdejším předsedou MěNV Jaroslavem Hermanem a tajemníkem Ing. Jiřím Krejčím zněla: „Sdělujeme Vám, že navržený znak, schválený a doporučený Vaší komisí pro znaky měst nebyl podle průzkumu přijat a že většina občanů města žádala, aby byl schválen původní návrh znaku a to: Na červeném štítu tři stříbrná pštrosí pera, vetknutá do zlaté koule. Toto řešení městského znaku odsouhlasilo rovněž plenární zasedání dne 19. 4. 1990…byl Váš požadavek na pozvání do plen. zasedání, kde se bude nový znak města schvalovat nechtěně opomenut…Sdělte nám prosím, zda je možno tento znak oficielně používat a jaké doklady Vám máme zaslat.“
V roce 2002 jsem ve své kritické recenzi publikace Josefa Augustina s názvem Velká encyklopedie měst a obcí ČR, vydané v roce 2001 konstatoval, že „do znakové přílohy byly zařazeny znaky neoficiální, nikým neschválené a neudělené. Například…znak města Harrachova v poněkud podivné podobě, vzniklý na počátku devadesátých let, který neprošel schvalovacím řízením v podvýboru pro heraldiku…“ (recenze in: Veřejná správa, č. 14/2002, s. 22 – 23; Genealogické a heraldické listy, Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, roč. XXII, č. 1/2002, s. 36 – 41). Na tuto poznámku o neoficiálnosti znaku města Harrachov reagoval dopisem ze 4. 4. 2002 Ing. Karel Dolejší, zástupce hejtmana Libereckého kraje, bývalý starosta města Harrachov a přímý svědek nejméně závěrečné části procesu schvalování znaku v samotném Harrachově. Ten ve svém dopise uvádí některé okolnosti vzniku znaku a krom jiného také následující: „S panem Františkem Schreiberem, předsedou místních filatelistů, jsme navrhli…využití znaku hrabat z Harrachu. Návrh nakonec získal největší podporu spoluobčanů a byl však podmíněn získáním souhlasu držitelů. Navázali jsme tehdy kontakt s rodem přes jeho rodové sídlo v Rohrau. Spolu s popisem znaku a jeho ztvárněním jsme vedle souhlasu získali i informaci, že rod Harrachů, který má právo užívat znak, vymřel v šedesátých letech po meči a hraběnka Stephanie přijala pozvání k návštěvě našeho města. Zde pro nás bylo dalším impulsem její prohlášení, že si považuje za čest, že jejich rodový znak bude dál žít v podobě znaku města Harrachov. Následovalo pochopitelně projednání na plenárním zasedání a následné zaslání do heraldického podvýboru ČNR. V roce 1990 město obdrželo potvrzení o schválení znaku, současně byl zamítnut náš návrh na prapor v jehož středu měl být znak zopakován, ale jehož barvy nevycházely ze znaku. Doklad o schválení byl za mého starostování (do roku 1998) v archivu tajemníka. O názoru některých heraldiků na řekněme neslučitelnost znaku města a rodového jsme věděli již v době schvalování, ale moje konzultace s archiváři a dalšími lidmi „od řemesla“ mne dovedla k závěru, že co není zakázáno je povoleno. Navíc kladné stanovisko podvýboru bylo doplněno článkem, který jsem k schvalovací listině přiložil – tehdejší tajemník heraldického podvýboru zveřejnil hodnocení městských znaků přijímaných ve stejném období a uvedl, že ten náš harrachovský, který na rozdíl od dalších , se nesnaží reagovat na všechny symboly charakterizující obec a používá v heraldice tradičních prostředků a nikoliv hvězd a srpů, je ze schvalovaných nejzdařilejší…“.
Pokusme se z oné téměř nepřehledné spleti informací, konstatování, námitek, upřesňování a oponování dospět k nějakému závěru. Zopakuji fakta. 25. 5. 1989 projednávala komise pro městské znaky AS MV žádost města Harrachov o posouzení návrhu znaku. Ze zápisu jednání komise s datem 20. 6. 1989 vyplývá, že její předseda PhDr. Ivan Štarha byl pověřen vypracovat písemné vyjádření k návrhu. Znak byl posouzen kladně a doporučen k užívání s tím, že oficiálně musí být schválen plénem MěNV a ten o svém rozhodnutí uvědomí komisi. Ze zápisu jednání komise z 25. 9. 1990 vyplývá, že z Harrachova do té doby žádná zpráva nepřišla a předseda komise PhDr. Štarha má zaurgovat sdělení data (e-mail PhDr. Karla Müllera, člena Podvýboru pro heraldiku a vexilologii PSPČR z 15. 4. 2002). Město odpovědělo dopisem z 2. 11. 1990 (viz výše) - a nyní to podstatné – v dopise je jednoznačně řečeno, že komisí posouzený a městu Harrachov k užívání doporučený znak byl plénem MěNV odmítnut (!!!) a přijat znak jiný (!!!) tedy ten, který je v této době městem používaný, ale o kterém komise vůbec nejednala a nemohla se k němu vyjádřit (!!!). Ostatně kdyby o něm jednala, pak by znak v této nové podobě musela odmítnout a městu k užívání nedoporučit pro jeho kolizi s rodovým erbem žijícího rodu hrabat z Harrachu (!!!). Z toho jednoznačně vyplývá, že šlo ze strany města Harrachov o nestandardní postup a o svévolné zavedení symbolu navíc domněle „zaštítěné“ odsouzeníhodnou pragmatickou tezí „co není zakázané je dovolené“ (!!!). Tato teze je lichá a neplatná, protože používání znaku, který plnoprávně patří jinému subjektu „zakázané“ je (!!!) – nejméně heraldickými pravidly a nekodifikovaným „slušným chováním“ - rigorózně posouzeno jde o krádež.
To, co mohlo „platit“ v jistém druhu subjektivního vnímání právního pořádku, nemajícím daleko k anarchii, zcela určitě nelze uplatňovat v heraldice, která přeci jen byla po dlouhá staletí formována na principech zcela odlišných a dá se říci mimořádně seriozních, korektních a nakonec i spravedlivých. Proti několikrát opakovanému tvrzení, že „podvýbor“ schválil Harrachovu znak v roce 1990 stojí nezvratitelný fakt, že historicky první zasedání Heraldické komise České národní rady po 4. 9. 1990 (zákon O obcích) se konalo dne 4. 6. 1991 s jedinou projednávanou položkou – znak obce Lázně Toušeň. Byl-li před datem 4. 6. 1991 heraldickou komisí nějaký znak Harrachovu skutečně schválen, pak ten nebyl totožný s tím, který nyní město užívá (!!!). 17. 5. 1993 byl podvýborem pro heraldiku projednáván návrh praporu města Harrachov. Byl odmítnut zřejmě nejen proto, že uprostřed listu byl štít se znakem, ale také proto, že znak města v té době neexistoval a nebylo možné od něj prapor odvodit. Odvození praporu (vlajky) od znaku je všeobecně respektovaný požadavek.
K tomu lze ještě dodat. Ve tvrzení, že kdosi z rodového sídla Harrachů v Rohrau souhlasil s užíváním rodového erbu, či tak učinila Stephanie Harrachová sama při své návštěvě Harrachova a teprve po té byl takový znak schválen plénem MěNV a teprve po té týž znak schválen „podvýborem“, je časový rozpor. Ten spočívá v tom, že Stephanie Harrachová by musela město navštívit někdy mezi prosincem 1989 a 19. dubnem 1990, aby vůbec mohla vyslovit svůj souhlas s užíváním erbu Harrachů městem. Navíc s pohledu právních zvyklostí nemohla Stephanie Harrachová vydat právně relevantní prohlášení o rodovém erbu Harrachů proto, že jako vdova po příslušníkovi rodu k tomu nebyla prostě oprávněna. Takové prohlášení mohl vydat pouze ten člen rodu, který v rámci rodiny zastával pozici „hlavy rodu“ a tím může být jedině Harrach rodem a nikoliv vdova po něm. Jistě je možné mít slovo dané šlechticem (šlechtičnou - Stephanie Harrachová je rozená von und zu Eltz) za závazné v rovině morální, ale s pohledu práva nemá žádnou váhu, pokud uvedený souhlas nemá formu písemné smlouvy. A to ještě smlouvy formulované tak, že bude k uvedenému souhlasu zavazovat všechny žijící Harrachy, stejně jako jejich potomky ve všech příštích generacích. Vše má navíc podstatné právní konsekvence. Užívání „živého“ znaku hrabat z Harrachu městem Harrachovem může být napadeno jako neoprávněné kterýmkoliv ze žijících příslušníků rodu Harrachů a to nyní i kdykoliv v budoucnosti. Za předpokladu, že by došlo k soudnímu řízení, které nemusí nutně být vedeno například před českými soudy, je předem jisté, komu bude dáno za pravdu – zcela určitě to nebude město Harrachov. A to i přesto, že heraldická pravidla a zvyklosti nejsou součástí českého právní řádu. Ony ostatně neexistují v kodifikované podobě nikde na světě a to od samého počátku existence heraldiky – kontinuita vědomosti o pravidlech a zvyklostech je předávána z generace na generaci jinými formami než psaným „zákoníkem“. Přesto jsou heraldická pravidla a zvyklosti vnímány jako právo „zvykové“ uplatnitelné kýmkoliv, kdykoliv a kdekoliv. Za určitých okolností může mít prohraný soudní spor výrazně negativní dopad na finanční situaci města. Město Harrachov je tak natrvalo v situaci pro něj zcela nepříznivé. Znovu je možné zopakovat – město Harrachov má i nadále možnost řádného konstituování městského znaku (a také vlajky) prostřednictvím existujících státních institucí, a to tak, aby nebyl v žádném rozporu s výše popsanými skutečnostmi, byl právně nepostižitelný a zároveň z pohledu heraldiky nenapadnutelný. To ovšem vyžaduje od tvůrce návrhu znaku a vlajky znalosti oboru nikoliv pouze jen rudimentární.
Publikováno: Z Českého ráje a Podkrkonoší, vlastivědný sborník, svazek 19, vydal Státní okresní archiv v Semilech a Muzeum Českého ráje Turnov, Semily a Turnov 2006, s. 161 – 190.
Zpracováno: 31. 10. 2007 © Stanislav Kasík