Login

Obecní znaky a jejich konstituování

Na základě znění zákona o obcích ze 4. září 1990, č. 367/1990 sb., umožňuje § 5 obcím přijímat a užívat obecní symboly, kterými jsou myšleny obecní znak a obecní prapor (od 8. 4. 2004 - "vlajka").  

Obce mají nezastupitelné právo volby vlastních symbolů. Je otázkou jak se svým právem naloží, protože „vše souvisí se vším“. Vytvořené symboly svou praktickou existencí vstupují do vztahů z dalšími soubory odborných heraldických a vexilologických norem a uzancí, které zmíněný zákon o obecním zřízení pochopitelně neobsahuje. Formální správnost znaku a praporu je nezbytně nutné doplnit o aspekty ikonografické. Ty vypovídají o obsahu znaku a praporu. Volba figur a tinktur má být logická stejně jako jejich výklad.  

Praxe ukazuje, že existují tři způsoby uvádění obecních symbolů do užívání. V prvním případě si obec zvolí své symboly a celý akt zakončí schválením obecním zastupitelstvem. V jiném případě je znak registrován za úplatu a na omezenou dobu jako ochranná známka, či značka. Třetí způsob využívá schválení prostřednictvím Parlamentu ČR.  

První i druhý způsob je pro konstituování obecního znaku zcela nedostatečný. V těchto případech se obvykle na jeho vzniku podílí obec sama. Účast heraldika, třeba jen metodická, chybí. Výsledek tomu odpovídá a je velice často z odborných hledisek neakceptovatelný. Uvedením obecních symbolů do praxe vznikají nové souvislosti, které značně přesahují pomyslné hranice katastru obce. Znak a prapor se stanou věcí veřejnou a do dosud poklidné sousedské konsensuální atmosféry vstoupí kritická odborná veřejnost, která pochopitelně legitimitu symbolu zpochybní. Ostatně činila to i před rokem 1990, kdy uživateli znaků v kategorii komunální heraldiky byla pouze města. Přiřadí-li se ke kritice legitimity obecního znaku i kritika jeho formy a obsahu, pak oprávněně vznikne trvalý tlak na jeho změnu. Zavést do užívání znaky, které jsou vzápětí zpochybněny, je neúčelné a nesmyslné.  

Zcela vážně myšlené laické vytváření pseudoznaků a heraldických parodií je alarmující. Skutečnost, že obce přijímají své symboly nikoliv na volební období právě úřadujícího starosty, ale „na věky věkův“, by měla přimět obecní zastupitele k vysoké míře odpovědnosti. 

Ani druhý způsob uvedení obecního znaku a praporu do užívání nezmění nízkou kvalitu způsobu prvního. Zaregistrování obecního znaku jako ochranné známky, či značky zaručuje pouze právní ochranu předmětu registrace a nikoliv jeho heraldickou správnost. Protože „parlamentní“ způsob konstituování znaku obsahuje jeho ochranu s vyšší právní silou, bez časového omezení a bez poplatku, vyvstává nutně otázka, proč některé obecní úřady volí pro ně nevýhodnou a nakonec i neracionální cestu legalizace. Může to být například proto, že o nevýhodnosti nevědí. 

Svou roli také sehrává netrpělivost představitelů obcí, ústící do nevůle vydržet dobu nutnou ke schválení parlamentem. Ve vztahu k důležitosti aktu a k budoucí trvalé existenci obecních symbolů je účelová netrpělivost pošetilostí. Zdá se však, že příčinou je hlavně nejistota autorů návrhů znaků, zda bude heraldickou parlamentní komisí znak schválen a neodhalí-li se tak jejich odborné nedostatečnosti. Mnohem důležitější je však okolnost, že registrací ochranné značky není znak obce nijak konstituován. Tak jako prvním popisovaným způsobem, jsou i tímto vnášeny do systému komunální heraldiky nepotřebné zárodky budoucích revizí a tlaků odborné veřejnosti na změny. 

Legitimní cesta s nezpochybnitelným výsledkem je ta, která je zakončena udělením znaku a praporu předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Důležitou vlastností tohoto způsobu je, že se opírá o všeobecnou shodu v jeho uznání platným právním řádem, státní správou a samosprávou a odbornou a laickou veřejností. Schválení Parlamentem ČR je v této době a v tomto okamžiku jedinou, všeobecně uznávanou cestou ke konstituování obecních znaků. Jedině tyto znaky mohou být bez odsudků přijaty do kompendia znaků měst a obcí České republiky a jsou uznány za platné.  

Udělení obecního znaku a praporu předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR předchází schvalovací řízení parlamentní heraldickou komisí složenou z uznávaných odborníků. Jejich úkolem je posoudit návrhy obecních znaků a praporu, a při nalezení případných nedostatků doporučit úpravy, či změny. Komise působí jako nutný ochránce kvality. Není však „zhotovitelem“ znaku a doporučení ke změnám a k přepracování deleguje zpět na obce. V zájmu obcí by tedy mělo být, aby do parlamentní komise přicházely návrhy kvalitní.  

Navrhovaný znak i prapor musí odpovídat příslušným oborovým pravidlům a uzancím. Má být odlišný od již užívaných obecních znaků. Složitost znaku je nutné potlačovat ve prospěch jednoduchosti. Svého času profesor Palát na stránkách tohoto týdeníku napsal na uvedené téma větu s trvalou platností - parafrázuji: „není možné mít v obecním znaku vše od nálezu pazourku z doby kamenné až po kolaudaci kulturního domu“. Jednoduchost odpovídá jak významu nositele znaku, tak dobrým tradicím heraldiky. Složitost, či jednoduchost nijak nevypovídají o kvalitě vlastností znaku. Stručně řečeno jednoduchý znak není ve vztahu ke složitému „méněcenný“. Jsou si rovny. Podobně jako v pojmu obec jsou zahrnuty všechna sídla a není rozlišována metropole a velkoměsto od města, či vsi. V úvahách o budoucím obecním znaku je dobré zohlednit i nemožnost užití některých figur - například městských hradeb pro znak vsi. Navržení dobrého a kvalitního znaku a praporu není snadné. Není-li tvorbou pověřen odborník, je vhodné návrhy alespoň zadat k posouzení. 

Pro zahájení schvalovacího řízení vyžaduje parlamentní komise barevné vyobrazení znaku s odborným heraldickým popisem a barevné vyobrazení praporu s odborným vexilologickým popisem, s přiloženým ikonografickým výkladem. Ikonografický výklad obsahuje zdůvodnění užití heraldických figur a tinktur ve znaku a podobu navrženého praporu. Jde o činnosti odborné, laikem plnohodnotně nezvládnutelné. 

Naše university a vysoké školy produkují odborníky v řadě oborů, ale nikoliv heraldiky. Současní praktikující heraldici, ač mnozí z nich absolvovali filozofickou fakultu Karlovy university, získali své vědomosti a zkušenosti nikoliv na své „alma mater“, ale na základě vlastního dlouholetého studia, publikováním odborných studií, článků a knih, výstavní a přednáškovou činností. Neexistuje profesní sdružení heraldiků s právní subjektivitou, které by podobně jako například komora architektů vydávala právním řádem uznávané certifikáty o způsobilosti k výkonu odborných činností. Proto je možné, že návrhy obecních znaků se zabývají laici a samozvaní heraldici. Tak jako máme za normální, že operuje chirurg, letadlo řídí pilot, stavby navrhuje architekt, mělo by být normální, že znaky vytváří heraldik. I tentokrát platí, že dělají-li dva totéž, nemusí to být totéž.

Publikováno: Obecní znaky a jejich konstituování, S´98 - týdeník vlády, správy a samosprávy České republiky, č. 12, Praha 1998



Zpracováno 5. 2. 2010                                                                                                                © Stanislav Kasík

Vyrobilo © Tvorba stránek Chabera

odkazy: Webhosting