ORLICE

Obecná figura.

Heraldická ORLICE je, obdobně jako LEV a OREL, jednou z nejstarších a velice používanou obecnou heraldickou figurou. V českém heraldickém prostředí tradičně používáme pro označení této figury termínu ORLICE, na rozdíl od jiných evropských zemí, v nichž je nazývána OREL a má-li dvě hlavy OREL DVOUHLAVÝ (něm. Doppeladler). Za základní polohu považujeme ČELNĚ ROZKŘÍDLENOU nekorunovanou ORLICI s HLAVOU OBRÁCENOU k pravému okraji štítu / pole, s OTEVŘENÝM ZOBÁKEM a z něho VYNIKAJÍCÍM JAZYKEM, s PAŘÁTY směřujícími k dolním okrajům štítu / pole a s ROZLOŽENÝMI OCASNÍMI PERY. Z hlediska výtvarné komposice má ORLICE bojovné a útočné vzezření, ZBROJ by měla být barevně odlišena od základní tinktury. Rozložení ocasních per a drobné kresebné detaily nejsou předmětem heraldického popisu, jejich variace ponecháváme na výtvarné licenci autora.

ORLICE může mít přes HRUĎ (nikoli „prsa“) PERIZONIUM v podobě dolů prohnutého oblouku, oboustranně zahroceného (nepřesně pojmenovávaného jako "půlměsíc", s kterým, s ohledem na původní funkce perizonií u  autentických štítů, nemá nic společného), které považujeme za základní tvar. PERIZONIUM ukončené TROJLÍSTKY, opatřené uprostřed VYNIKAJÍCÍM křížkem (mimořádně u ORLICE SLEZSKÉ) nebo zobrazené jen na křídlech, je předmětem popisu, stejně jako jeho tinktura. Pro PERIZONIUM zobrazené pouze na křídlech doporučujeme konvenční termín DVOJDÍLNÉ PERIZONIUM. Nemá-li ORLICE PERIZONIUM, může mít na hrudi buď volné heraldické znamení (= bez štítku) nebo naopak ŠTÍTEK s libovolnou figurou. V PAŘÁTECH může držet různé předměty – zbraně, nástroje, nářadí, atributy panovnické moci apod. Hlava může být korunována KORUNOU HERALDICKOU nebo KORUNOU HODNOSTNÍ, případně může být KORUNOU PŘEVÝŠENA. Rovněž na KŘÍDLECH mohou být umístěna volná heraldická znamení nebo štítky s libovolnými figurami. To vše musí být předmětem heraldického popisu, přiměřeného a srozumitelného.

Jak jsme uvedli výše, ZBROJ (= zobák, jazyk, pařáty) by měla mít odlišné zbarvení od základní tinktury. U nově navrhovaných znaků naléhavě doporučujeme, aby byla respektována zvyková pravidla o vzájemném poměru barev a kovů. Je-li např. v kovovém štítě (= stříbrném, zlatém) barevná (= červená, modrá, černá či zelená) orlice, doporučujeme, aby měla zbroj, případně korunu,  barevně odlišenou od základní tinktury. Samozřejmě u historicky vydržených erbů / znaků, případně jejich derivátů, pokud jsou uplatněny v nově vzniklém erbu / znaku, musíme respektovat původní tinktury.

Na modelové obecné heraldické figuře ORLICE vysvětlíme některé aktivní heraldické termíny tak, aby je u dalších heraldických figur tohoto typu nebylo nutné podrobně popisovat. Stranově orientovatelné heraldické figury směřují vždy k pravému okraji štítu / pole, odlišné polohy je nutno popsat podle doporučených (konvenčních) termínů.

Viz t.termíny:  OREL a tam uvedené modifikace, které lze aplikovat na termín ORLICE, NOHA DRAVÉHO PTÁKA, SPÁR ORLÍ. 

Literatura:
Buben: Encyklopedie heraldiky. Libri, Praha 1997, s.292.
Sedláček: Českomoravská heraldika I. Praha 1902, odkazujeme na Rejstřík, s. 411-412. 

TS:       ORLICE

Základní poloha dle výše uvedeného komentáře.

Narozdíl od této základní polohy orlice, se může vertikální osa figury "otáčet" tak, že bude ORLICE KOSMÁ, ORLICE ŠIKMÁ, ORLICE POLOŽENÁ, ORLICE POLOŽENÁ DOLEVA, ORLICE OBRÁCENÁ, ORLICE OBRÁCENÁ KOSMO, ORLICE OBRÁCENÁ ŠIKMO.

TS 1:    ORLICE KRÁČEJÍCÍ

PAŘÁTY jsou mírně ve stejné úrovni rozkročeny a KŘÍDLA SLOŽENÁ. Komposice figury musí vyjadřovat pohyb.

TS 2:    ORLICE LETÍCÍ

Za základní polohu považujeme přirozeně LETÍCÍ ORLICI, jejíž HLAVA směřuje do pravého rohu štítu / pole a PAŘÁTY směřují mírně do stran. Orlice může letět též ŠIKMO, tj. hlavou do levého rohu štítu / pole. Pokud by orlice letěla dolů, popíšeme takové polohy jako KOSMO / ŠIKMO DOLŮ LETÍCÍ. Nelze však vyloučit polohu, v níž orlice poletí k dolnímu okraji štítu / pole, potom ji popíšeme jako LETÍCÍ K DOLNÍMU OKRAJI. Kresba letící orlice vyjadřuje ve stylizované podobě ptačí let .

Nedoporučujeme popisy typu „kosmo postavená / položená rozkřídlená orlice, kosmá orlice, šikmá orlice“ apod.

TS 3:    ORLICE SEDÍCÍ

Za sedící považujeme orlici s pařáty vedle sebe a se složenými křídly.

TS 4:    ORLICE STOJÍCÍ

Za stojící považujeme orlici s pařáty vedle sebe a s mírně zdviženými křídly.

TS 5:    ORLICE VYKRAČUJÍCÍ

Za vykračující považujeme orlici, jejíž pařát, zpravidla pravý, ji mírně zdvižen, křídla složená.

TS 6:    ORLICE VZLÉTAJÍCÍ

Za vzlétající považujeme mírně přikrčenou orlici, s pařáty vedle sebe a dozadu zdviženými křídly.

TS 7:    ORLICE SLÉTAJÍCÍ SE

Jedná se zpravidla o tři rozkřídlené orlice, které hlavami směřují k nějaké heraldické figuře. Jejich poloha může být 1,2 nebo 2,1 – v obou případech je nutné polohu popsat.

Anatomické části orlice

(viz t.: Terminologický Soubor OREL)

Ve znacích se často vyskytují pouze části ORLICE, nejčastěji bývá POLCENÁ nebo DĚLENÁ. Je-li POLCENÁ, musí mít POLCENOU rovněž HLAVU, poněvadž v opačném případě by se jednalo o POLCENÉHO ORLA.

[Bohužel v mnoha případech, a to i u zkušených heraldických výtvarníků, se setkáváme s vyobrazením celé hlavy, dokonce hlava je ještě odkloněna.]

POLCENÁ ORLICE může buď VYNIKAT z poltícího ŘEZU nebo může být zobrazena jako VOLNÁ.

Je-li ORLICE DĚLENÁ, popisujeme její POLOVINY. Zpravidla je zobrazena horní polovina, výslovně ji neuvádíme, která může být buď VYRŮSTAJÍCÍ nebo VOLNÁ, v popisu nutno uvést. Rovněž musíme popsat, jsou-li zobrazeny jiné anatomické části, např. dolní POLOVINA, PAŘÁTY, OPEŘENÉ PAŘÁTY, HLAVA, KŘÍDLA.

TS 8:    PŮL ORLICE  =  ORLICE POLCENÁ

Za základní vyobrazení považujeme PRAVOU PŮLI ROZKŘÍDLENÉ ORLICE. Pokud je vyobrazena LEVÁ PŮLE ORLICE, hledí hlava k levému okraji štítu / pole.

[Nepředpokládáme, že by se vyskytl případ, kdy levá půle orlice by měla zobrazenou zadní část polcené hlavy.]

TS 9:    POLOVINA ORLICE  =  ORLICE DĚLENÁ

Za základní vyobrazení považujeme HORNÍ POLOVINU ROZKŘÍDLENÉ ORLICE, která vznikne dělením těla v jeho optimální polovině, hlava směřuje k pravému okraji štítu / pole. Polovina orlice může být VYRŮSTAJÍCÍ / ROSTOUCÍ z jiné heraldické figury, např. z HRADBY, nebo z dělícího ŘEZU štítu / pole. [Nedoporučujeme používat termínu VYNIKAJÍCÍ, neboť označuje figuru viditelnou ze dvou třetin, která VYNIKÁ z jiné figury. Rovněž bývá termín VYNIKAJÍCÍ uplatněn při popisu KLENOTU.] Polovina orlice může být též VOLNÁ, tj. je zobrazena ideální polovina horní části těla.

Národní orlice  

[popisy níže uvedených orlic jsou také uvedeny v Terminologickém Slovníku]

V české, moravské a slezské heraldice zaujímají zvláštní místo tzv. národní orlice: plamenná čili svatováclavská, moravská a slezská. V heraldických popisech není nutné jejich podobu podrobně uvádět, neboť je v českém heraldickém prostředí obecně známa, resp. poučeným heraldikům by známa býti měla. Místo nadbytečných popisů doporučujeme použít ustálených a obvyklých termínů:  ORLICE MORAVSKÁ, ORLICE PŘEMYSLOVSKÁ / PLAMENNÁ, ORLICE SLEZSKÁ, ORLICE TĚŠÍNSKÁ.
Do stejné kategorie lze zařadit i specifickou a nezaměnitelnou podobu orlice pánů a hrabat z Kolovrat.